tady
Transkript
rozhovor Simona Vlková Před dvěma lety jí prvorozená dcera zemřela na maturitním plese. Dnes Simona Vlková otevírá novou životní kapitolu a vydává knížku pro svou mladší dceru Elišku. „Příběhy jsou všude kolem nás, měli bychom je svým dětem vyprávět, aby lépe pochopily svět,“ míní. NEBOJTE SE SLZ text: Radka Smejkalová / foto: archiv Simony Vlkové / Studio Smysl DVĚ DCERY, DVĚ KNIHY. Simona s dcerami Bárou a Eliškou, pro každou z nich napsala jednu knihu. Psaní té druhé pomohlo Elišce vyrovnat se s odchodem starší sestry. N a knížku o tragické smrti vaší dcery Báry se loni na Hithitu vybralo více než sto padesát tisíc korun. Je kniha pro Elišku podobným hitem? Když mělo vyjít Najít světlo ve tmě, tak jsem dávala jeden rozhovor za druhým – lidi hrozně baví katastrofy a hrůzy. Letos, když vysílám do světa něco pozitivního, je zájem mnohem menší, zatím se sešlo necelých devatenáct tisíc korun z osmdesáti. Ale já věřím, že se to zvládne. Knížka O neposedném Světýlku, Zdi, Elišce a Kubíkovi je napsaná, chybí už jen poslední kapitola. Chci, aby Eliška žila ve veselém světě. Je to krásná a ztřeštěná pětiletá holčička, která si svoji knížku zaslouží už jenom proto, že první měsíce po smrti její sestry jsem ji podvědomě odmítala. Jako bych měla pocit, že když mě obejme, tak ze mě Báru vysaje a ve mně už nic nezůstane. V názvech obou knížek se objevuje idea světla. Co je spojuje? U první knížky to bylo jednoduché – vidíte před sebou dlouhý tunel a chcete jít za světlem, začít znovu žít. Světýlko v Eliščině knížce je taková naše hra. Bydleli jsme ve velkém domě za Prahou. Eliška v něm měla svůj pokojíček a v něm takové světýlko, které vypadalo jako hadík. Bylo to její zázemí. A když se nám stala ta nejhorší věc, kterou nikdo nechce zažít, tak její pokojíček měl čtyři stěny, které nás dokázaly udržet pohromadě. Pomáhalo vám vyprávění příběhů ve zpracování žalu? Měly jsme to jako takovou léčebnou metodu. Každý den jsme si povídaly, co Eliška prožila. Ona v tom vyprávění byla středem vesmíru a to ji hrozně bavilo a baví. Vyprávěly jsme si o tom světýlku na zdi, které bylo stejně praštěné jako Eliška a chtělo se podívat ven z pokojíčku a prosilo stěny, ať je pustí. Eliška měla světýlko jako strážný ma- 30 ják, který jí dodával pocit domova. Všechny příběhy v knížce jsou o ní – o tom, jak stavěla domečky, o silnici, které se říká vozovka, protože se po ní vozí děti, a která se kroutí a syčí jako had. Eliščina knížka je začátkem nové kapitoly, stejně jako Barčina knížka byla uzavřením předešlé kapitoly. Tušila jste, že ve vás dřímá spisovatelský talent? Ne, první knížku jsem psala živelně a nikdy jsem se neodvážila ji znovu přečíst. Začala jsem ale kvůli ní chodit na kurz tvůrčího psaní. Tam jsem zjistila, že příběhy jsou všude kolem nás. V pírku, které letí po ulici, i na plovárně plné opalujících se lidí. Ta nová knížka je sice pro Elišku, ale vlastně bude o všech dětech. Přibyl nám i Kubík, protože maminky na Facebooku mě prosily, že chtějí pohádky i pro kluky. Já bych chtěla, aby si za Eliščino jméno rodiče dokázali vsadit jména svých dětí a aby se naučili vyprávět jejich vlastní příběhy. Tohle je jenom návod, jak na to. Moje dcera Bára byla dyslektička a dysgrafička, když něco četla, tak to většinou nedokázala převyprávět. Ale když dítě slyší svůj vlastní příběh, tak pro něj bude jednodušší ho převyprávět. Bára už svůj příběh nepřevypráví, ale vy jste to udělala za ni v první knížce. Byl to pro vás způsob, jak se vypořádat s její smrtí? Byl to hlavně způsob, jak ji očistit od nálepky feťačky! Bára zemřela na maturitním plese na selhání organismu, jak nakonec konstatovala policejní zpráva, ale rok se s rokem sešel a pro mnoho lidí pořád platilo Radiopalác = smrt = drogy. A já jsem si nedokázala představit, že ta rovnice nezmizí. A tak jsem začala psát knížku, která se měnila i s lidmi, kteří do ní přispívali. Jaké máte na knihu Najít světlo ve tmě ohlasy? Prodalo se jí asi osm set kusů. Spousta lidí se v ní našla, pomáhá jim komunikovat 31 rozhovor SVĚTÝLKA. Simona pomáhá ostatním lidem, kteří prošli něčím těžkým, vyprávěním svého příběhu. v nejtěžších situacích a chvílích, kdy si připadají, že se zblázní. Po určité době – půl nebo tři čtvrtě roku poté, kdy vám někdo blízký odejde ze života – si totiž ostatní začnou myslet, že už to máte zahojené. A v tom okamžiku to na vás padne. Já jsem přemýšlela, že spáchám sebevraždu. Neudělala jsem to jenom kvůli Elišce. Dokázala jste mluvit o Bářině smrti s ostatními? Odstřihla jsem se a půl roku jsem byla v kontaktu jenom se svými nejbližšími. Pršelo a moji sousedé se mnou šli grilovat – v dešti. Vděčím jim za to, že mě nenechali samotnou. Mohla jsem mluvit nebo jen mlčet, byli tam pro mě. Pak jsem taky dokázala komunikovat s lidmi na Facebooku. Pro ty, kdo mají potřebu sdílet, mají sociální sítě neuvěřitelnou výhodu, že když nechcete být vidět, tak nejste, a přesto můžete být v kontaktu jenom s určitou skupinou lidí. Teď už jsem dál a dokážu poslouchat lidi a jejich příběhy, dokážu reagovat a soucítit. FOTO: PROFIMEDIA.CZ Simona Vlková (41) B KŘEST. Kmotrami Simoniny knížky Najít světlo ve tmě byly herečky Miluše Bittnerová a Marie Doležalová. 32 ývalá jednatelka stavební společnosti a realitní makléřka. V současné době spravuje sociální sítě, pořádá kulturní akce a dětská divadelní představení a pomáhá lidem metodou storytellingu. Je autorkou knihy Najít světlo ve tmě o smrti své starší dcery a knížky vyprávění pro mladší dceru, která vyjde v prosinci pod názvem O neposedném Světýlku, Zdi, Elišce a Kubíkovi. Na její vydání vybírá prostředky ještě devět dní na serveru Hithit.cz Nedrásá vás to – radit jiným, jak zacházet se smrtí? Ne. Já lidem dokážu pomoct, protože už mám jistý nadhled a mám náskok v tom, že s odchodem Báry jsem vyrovnaná. Je jednodušší, když mluvíte s někým, kdo má smrt prožitou. Lidé bez této zkušenosti tomu nerozumějí, nedokážou si představit ty pády a potom vzlety, ani tu hysterii. Dokážu jim říct, co je čeká, že teď přijde taková a taková vlna a bude jim hrozně zle, ale pak že se to zase zlepší. Komunita sdílení je důležitá. Lidé, kteří jsou uzavření a nedokážou se vypovídat, jsou o to skleslejší. Když spolu partneři přestanou komunikovat, tak se jim vztah rozpadne. Tak jako se rozpadl mně. Smrt zůstává v naší společnosti pro mnohé tabu. Dá se nějak připravit na smrt blízkého člověka? Asi nedá. Mně možná paradoxně – a to bude znít hrozně – pomohlo, že jsem byla u toho, když mi dcera umírala. Viděla jsem ji, držela, prožívala jsem to. Já jsem navíc nikdy nic neplánovala. Neměla jsem představy, jak dostuduje, jakou bude mít svatbu. Já žiju ze dne na den. Neptala jsem se, proč se to stalo právě mně. Co je důležité pro to, aby člověk po ztrátě blízkého zase začal vidět světlo na konci tunelu? Je potřeba vyprávět si zážitky, vracet se k pozitivním věcem. Spousta lidí se cítí osamocená, bojí se projevit, že se jim stýská, že je jim i Finanční podpora je strašně důležitá. Člověk má po takové události platit složenky, ale všechno je mu jedno, není schopen řešit „malichernosti“. smutno. Mají pocit, že jim lidé nerozumějí, že svým smutkem společnost otravují. Lidé většinou nevědí, jak zareagovat. Musíte udělat první krok, říct první větu, učit lidi, že se vás nemusejí bát. Ale nejdůležitější je chtít se z toho dostat. Když je člověk přesvědčený, že nastal konec světa, že mu celý svět ublížil, tak mu ani ostatní pomoct nemůžou. mila, že to tak není, že není špatné být zase tou, jakou mě Bára znala, než odešla. Uvědomila jsem si, že Báru budu bezmezně milovat celý život a celý život mi bude strašně chybět, ale je potřeba tu kapitolu uzavřít. Proto jsem se zařekla, že jste poslední novinářka, které dávám na toto téma rozhovor. Ale svůj příběh vyprávíte dál, abyste lidem pomohla i v jiných životních situacích... Říká se tomu storytelling – vypravování příběhů. Účastnila jsem se akce, kam přišli lidé mezi pětapadesáti a šedesáti lety, dlouhodobí uchazeči o práci. Postavila jsem se před ně s růžovým přelivem ve vlasech a s tou svojí ztřeštěností je vyzvala, ať tipují, co jsem zač. Říkali, že jsem pozitivně naladěná, že už asi budu mít velké děti a že jsem v pohodě. Když jsem jim převyprávěla svůj příběh, tak to všechny porazilo. Snažila jsem se jim předat informaci, že pokud hledají práci shrbení a jsou přesvědčeni o tom, že ji stejně nedostanou, tak ji taky nedostanou. Že hrozně důležitá je motivace a to, jak se člověk ke své situaci postaví. Já jsem v situaci, kterou nechce nikdo zažít. Můžu se poddat a být celý život smutná, zatrpklá, zahořklá. Druhá varianta je žít svůj život, pomáhat druhým a vyloudit úsměv – to je pro mě lepší cesta. INZERCE Spousta lidí neví, jak reagovat na takové hoře. Bojí se vměšovat, připomínat ztrátu. Jakou pro ně máte radu? Nebojte se slz. Když s někým roníte slzy nad jeho osudem, tak to hrozně pomáhá, to je velký dar. Lidé tak vědí, že jste s nimi. Jsou dny, kdy o tom svém člověku chtějí mluvit, jiné dny zase ne. Nejhorší je, když jsou narozeniny nebo nějaké jiné výročí v kalendáři, to člověka semele. Mnozí lidé na pozůstalé pořádají sbírky. Nezaráží vás představa, že by se hoře dalo vykoupit? Ne, naopak! Finanční podpora je strašně důležitá. Člověk po takové události není schopen postavit se na vlastní nohy. Máte platit složenky, ale vás bolí břicho, všechno je vám jedno, nejste schopni řešit „malichernosti“. Může trvat půl roku nebo rok, než se dáte do kupy. Já jsem přišla o dům, protože jsem nebyla schopna dál splácet hypotéku. Dnes působíte velice vyrovnaně. Nevyčítají vám jiní lidé, případně vy sama sobě, že už se zase smějete? Uvědomila jsem si, že mě lidé znají v několika pozicích, z nichž jedna je Simona spojená s Bárou a knížkou – Simona filozofující a motivující. Jakmile vybočím z této role do svého osobního života, tak to spousta lidí těžko nese, lidé chtějí smutek. Já jsem po dvou a půl letech zažila svůj vnitřní boj. Snad jsem do té doby měla pocit, že kdybych byla sama sebou, veselá a praštěná, tak bych tím Báru znectila. Pak jsem si uvědo- s Josefem Cardou a jeho synem Adamem V sobotu 28. listopadu ve 21.50 na TV Barrandov
Podobné dokumenty
reference sportoviště
areál v Horažďovicích, kde je systém založen na vstupenkách s čárovým kódem.
Systém zaznamenává pobyt v bazénu, vydává vstupenky a účtuje služby.
Rozsah systému:
1 dvojitý turniket Charon Sport jak...
čtvrt století
mlhy OS 260. Klidné ubytování v přívěsném karavanu v kempu brněnské přehrady a rušné dny v největším výstavním pavilonu ve střední Evropě tvořily
spolu se zájmem projektantů, investorů a realizačn...
Esej kurátora Michala Nanoru
přenosu a uchovávání takových iluzí. Simon má zvláštní schopnost naplnit základní věci jako list
papíru nebo komára významem, učinit je fatálními nebo strašidelnými a často vyvolává atmosféru
mccar...
duben - Římskokatolická farnost Vršovice
a všechen náš čas patří naší široké rodině a farnosti.
Máte čas i na nějaké záliby?
Jarka: Chodím do kroužku vyšívání.
Jozef: Naštěstí je to vše mojí zálibou.
Magazín LEXXUS - Rezidence na Farkáně
Nemovitost zatíženou hypotékou je možné prodat stejně tak, jako nemovitost nezatíženou. Jediné, co
je třeba udělat, je informovat o prodeji banku a banka vyčíslí zůstatek hypotéky zajištěné prodáva...
jak na crowdfunding na hithit.cz
Dejte o sobě vědět
Rozhoďte sítě na Facebooku a Twitteru, abyste do svého projektu zahrnuli co nejvíce lidí, kteří vás mohou začít
podporovat ještě dříve, než svůj projekt začnete. Pamatujete na tu...