cestopis z Normandie

Cestopis Normandie 2006
www.p3.cz
Normandie plná barev, chutí a vůní
... aneb bílé ploty, zelená tráva, červené Chateauneuf-du-Pape a zrající sýry...
Před časem nám došla pozvánka na narozeninovou párty do Normandie. Tak jsme si řekli, že
si vezmeme ještě pár dní volna navíc a podíváme se trochu po okolí. Předem připravený
program míst k návštěvě bylo nutno nakonec trochu upravit, protože nešlo vše zvládnout s
ohledem na rychle ubíhající čas a velkou rozlohu severní části Francie.
1.den - čtvrtek 8. června 2006
Brno - Praha - Brusel, posezení na balkoně
Putování začalo cestou do Prahy SA Expresem s příšerným filmem, výbornou kávou, tipy na
křehký salát a 36 kg materiálu v našich zavazadlech, které jsme byli nuceni na ruzyňském
letišti drobně přeskládat. Po odbavení byl dostatek času na prohlídku nového terminálu Sever
2, který velikostně předčil naše očekávání a posezení na vyhlídkové terase se zahrádkou. Pro
obsluhu jsme si zvolili asi vzdálený stůl, protože selka byla ochotna obejít pouze dva z osmi.
Let do Bruselu byl drobně opožděn, ale díky cestovní rychlosti 860 km/h a podávanému
občerstvení (speciální dieta a rajčatový džus s ČSA setem pro Petra, sýrová bageta, muffina
a pomerančový džus pro mě, čokoláda pro oba) cesta rychle uběhla a za necelou hodinu
letadlo přistálo do slunečného podvečera s teplotou prý 22°, ale pocitově bylo tak 30.
Po putování po letišti a odchytu zavazadel jsme se sešli s Florianem a dojeli k němu domů,
kde byly na terase otestovány při večeři (krevety, salát, pečivo, zmrzlina, jahody a prý
obyčejný ryzlink, který chutnal spíš jako slámové víno) jeho nový stůl a židle. Krásný den, a
to jsme ještě dopoledne byli v hokně v Brně.
2.den - pátek 9. června 2006
Autem do Normandie, u Wai Lin a Loica, Chateauneuf-du-Pape
Ráno šel Florian zkoušet a my jsme se po probuzení chvilku poflakovali po bytě a četli české
časopisy. Kolem desáté už byl Florian zpátky i s čerstvým pečivem. Snídaně na balkóně byla
fantastická! Po sbalení věcí a zaplnění kufru auta začala naše společná mise do Normandie.
Kousek od Bruselu jsme se zastavili u Evy a Christophera, kteří mají malou Ravenu (16 dní) a
obrovský dům se zahradou. Florian předal dárky – muzikální myši a závěsné textilní barevné
ptáčky. Po výborné kávě a čerstvé pule (pečený skořicový koláček posypaný hrubým
krystalovým cukrem – švédská specialita) jsme kolem třetí hodiny odpoledne najeli na dálnici
směr Beauvais. Cesta probíhala klidně, občas kolem nás na souběžné trati prosvištěly TGV a
Thalys a kolem šesté se objevilo Beauvais, kde bylo možné v místním supermarketu
nakoupit čerstvé ovoce a víno na sangriu a kytici pro Wai Lin.
Za dvacet minut nás cesta po hřebenu kopce zavedla na místo. Wai Lin a Lucas opečovávali
svoji zahrádku, Loic něco rovnal v garáži. Po přivítání, prohlídce zahrady a domu začala
společná večeře zeleným salátem a kachní paštikou. K tomu výborné Chateauneuf-du-Pape.
Další chod byla křupavá zeleninka (Wai Lin nám předvedla, jak ji správně orestovat) s rýží a
masem. Potom jsme si ještě povídali a plánovali program na zítra. Wai Lin chce mít zítra dům
pro sebe, aby mohla v klidu připravit jídlo na nedělní párty (asi 25 dospělých a 10 dětí).
Zatím netuší, do čeho jde…
1
Cestopis Normandie 2006
www.p3.cz
3.den - sobota 10. června 2006
Giverny - Monetova zahrada, Vernon, předpříprava párty, Gerberoy
Ráno bylo opět slunečné a přivítalo nás výhledem z okna do zamlženého údolí. Než jsme
stačili vylézt z postele už bylo jasno, nachystaná snídaně a mohl začít denní program. Cesta
do Giverny byla bez Wai Lin, ale s plnou ledničkou surovin na piknik. V Giverny je Monetova
zahrada, kterou si sám vysázel a potom v ní maloval obrazy. Nejzajímavější je asi „vodní
zahrada“ kolem jezera s lekníny (leknín = Water lilly = Wai Lin), potůčkem a mnoha lávkami
se spoustou květin. Bylo tady docela narváno, ale u vody alespoň nebylo tak horko.
Po procházce v zahradě jsme si zašli do auta pro věci a pod třešní vedle pole kvetoucích
vlčích máků udělali piknik. Bylo to velice příjemné, dokud Florian nezjistil, že celou dobu fotil
černobíle, takže spousta fotek s kytkami asi nevyjde. Na zpáteční cestě kousek od Giverny je
městečko Vernon, kde jsme na chvilku zastavili u řeky házeli žabky. Je tam i starý most
s domem, který možná sloužil k výběru mýtného. Kousek od mostu je starý hrad a příjemný
park se sochami.
Kolem čtvrté jsme se vrátili domů, kde už byla napečeno spoustu dortů a koláčů a v lednici
se chladily saláty. Proběhla krátká zdvořilostní návštěva u sousedů, kteří mají typicky
normandský dům - hrázděné zdivo, sedlová střecha a balkon ve štítě; a po domluvě si
z jejich zahrady vypůjčili nábytek na zítřejší párty.
Navečer, když už bylo všechno zhruba připraveno jsme společně s Wai Lin zajeli do městečka
Gerberoy, kde rostla spousta růží a přísavníků na zdech domů. Všude to krásně vonělo a dalo
se procházet úzkými uličkami kolem kostela a radnice, byl podvečer a vůkol žádný turista.
Večeře tentokráte probíhala na terase. Nejdříve se podával avokádový salát s rajčaty a
následoval gratinovaný květák s kotletou v omáčce se zeleninou. K tomu všemu se popíjelo
výborné červené víno. Kdo by to řekl, že po tak klidném večeru přijde zítra tak rušný den …
4.den - neděle 11. června 2006
Narozeninová oslava, Rouen
Po rozplynutí ranní mlhy a po snídani začaly probíhat přípravy na odpolední oslavu
Lucasových narozenin. Florian začal míchat sangriu v množství asi 10 litrů + 5 kg ovoce, my
se pokoušeli potáhnout stoly papírovým ubrusem, který se neustále trhal, sháněli příbory a
ubrousky, chystali květiny na stůl, přemisťovali slunečníky a o půl dvanácté začali přijíždět
hosté.
Nejprve přijeli Loicovi rodiče a postupně i další čtyři bratři s rodinami. Objevili se i sousedé a
Wai Lininy kamarádky z tenisu. S každým je potřeba se přivítat - holky a děti vás políbí
dvakrát na tvář. Oslava se začínala rozbíhat, menší děti okupovaly Lucasův zahradní
domeček, trochu starší seděli na pařezech pod stromem, dospělí se pohybovali po terase a
popíjeli Florianovu osvěžující sangriu, kterou nabízel sám autor. Wai Lin jako správná
hostitelka dávala postupně do oběhu jídlo, které připravila a nebylo toho zrovna málo.
Všechno bylo fantastické. Místy až velmi chaotická konverzace probíhala celé odpoledne. Na
závěr byl připraven „pirátský dort“ a podávaly se dezerty (např. mrkvový koláč). Po
šampaňském začalo loučení. S klukama si podat ruku a holky políbit na tvář čtyřikrát!!!
2
Cestopis Normandie 2006
www.p3.cz
Florian nás zavezl do Rouenu a pokračoval do Strasbourgu. My jsme se šli ubytovat do
Hotelu Alba. Po otevření dveří nám udeřil do nosu divný odér. Po důkladném prohledání
všech koutů a žádném nálezu, pouze mírně vlhký koberec od čištění, jak jsme se domnívali.
Při sprchování jsem však zjistil, že voda odtéká do pokoje. Vzniklou povodeň se snaží vysát
koberec a proto je tam takový smrad. Petr šel požádat o výměnu pokoje a uspěl. Byl nám
přidělen pokoj 24 místo původního 42. Zkušebně se vysprchoval i Petr, a když bylo všechno
v pořádku, tak jsme se šli večer projít po městě. U katedrály byla chvilka na pivo a přečtení
zpráv od Nadi, která tou dobou okupovala Paříž s kamarádkami a karavanem.
5.den - pondělí 12. června 2006
Prohlídka Rouenu, výhled z kopce Coté Ste Catherine, noční fotografování ve
starých uličkách
Opět slunečné ráno a teplota kolem 22°. Po snídani v Oceanic Baru vedle našeho hotelu
začala prohlídka města zastávkou v infocentru vedle katedrály, kde nás vybavili spoustou
map. Katedrála byla v pondělí bohužel zavřená, ale okolní uličky jsou moc hezké a dá se jimi
dojít až k vlakovému nádraží s velkou a velmi zajímavou budovou ve stylu Art Deco. Tady
jsme si potřebovali koupit jízdenky na cestu do Fécampu a potom i zpět do Bruselu. Díky
mohutné reklamní akci - „K moři za 1 euro!“, která dneska zrovna začala, jsme si vystáli
hodinovou frontu a po dalších 20 minutách jsme obdrželi lístky a mohli v klidu
pokračovat prohlídkou města
V jediném rouenském parku uprostřed města bylo naštěstí místo na trávě pod stromem
vhodné k posezení a malému občerstvení. Obchod, kde měli půjčovat kola byl zavřený, ale
doufejme, že zítra už bude otevřeno. Bylo to kousek od kostela Eglise Sainte - Jeanne D´Arc
na náměstí Place du Vieux Mardré, a protože už byla doba po odpolední pauze (nešvar všech
francouzských institucí a památek), tak prohlídka vnitřních prostor byla i příjemným
zchlazením. Venku už mohlo být alespoň 34° ve stínu. Kostel má symbolizovat tvar lodě. Ve
velkých oknech jsou zakomponovány původní mozaiky starého kostela, který tu stál předtím
a malé mají tvar ryby.
Velice pozdní oběd zařídili Arabové s výborným kebabem kousek od radnice s výhledem na
klášterní katedrálu. Uculovali se a říkali, že mají kebabárnu v dobré poloze - kolem prý chodí
hezké holky. Na oko jsme souhlasili, ale ve skutečnosti tam chodili jenom samí hezcí kluci!
Mňam, bylo to chutné!
Po sprchovém osvěžení a načerpání sil v hotelu prohlídka pokračovala výstupem na kopec
nad městem (Coté Sainte Catherine), který je považován za místo dalekého rozhledu. Docela
měli pravdu, protože na obzoru zapadalo slunce, pod námi se vlnila Seina a pomalu se začal
rozsvěcovat Rouen. Místo je hodně vyhledávané, protože sem jezdí lidi autem a parkoviště
asi pro dvacet aut bylo neustále plné. Po zdokumentování úkazu a sejití zpět do rastru uliček
jsme fotili místa v nočním osvětlení, která se nám líbila ve dne. Místní policisté za katedrálou
odchytli několik občanů tmavší pleti a vzali je s sebou na projížďku.
Na malém náměstíčku mezi starými domy jsme si dali na zahrádce Blanche od blonďáka a
pak šli na Albu.
3
Cestopis Normandie 2006
www.p3.cz
6.den - úterý 13. června 2006
Na kolech podél Seiny, přívozy, zámky a kláštery a fotbal v hospodě
Vstali jsme o trochu dříve, abychom si mohli dojít pro kola a co nejdříve vyrazit. Po snídani
na náměstí u katedrály proběhl přesun k obchodu s koly, kde už čekalo několik lidí. Majitel
nám řekl podmínky pro půjčení kola a nezbylo nám nic jiného než najít bankomat, protože
naše hotovost zcela nedostačovala.
Po složitém vymotání z města se nám podařilo najít správnou cestu přes Canteleu ke klášteru
Abbaye de Saint Georges de Boscherville s obrovskou zahradou bílých růží. Podél Seiny jsme
pokračovali do Duclair, cesta vedla kolem zahrad a domů, na protějším břehu se občas
objevil zámek.
Další klášter na trase byl Jummieges, který v době našeho příjezdu právě zavírali kvůli
polední pauze, takže bylo vidět pouze některé části přes zeď od silnice. Místní pizzerie dodala
pizzu a vychlazené pití a my pokračovali nazpátek. Po Seině plula obrovská loď, na kopci
kousek od silnice stál soukromý zámek, ke kterému vedla stará alej a za pár kilometrů se
objevilo Duclair. Park u staré továrny (že by slévárna?), kterou přestavují na nějaké centrum,
slouží jako rozlivná plocha pro místní potok a jsou v něm umístěny různé kovové plastiky hus
u vody a jablek pod stromem.
V místní kavárničce se dalo koupit vychlazené pití, v poklusu jsme se nalodili na přívoz a na
druhé straně na lavičce pod stromem si ve stínku odpočinuli. Kolem nás projela dříve viděná
loď, která byla vyšší než okolní domy.
Kolem chalup s doškovými střechami jsme vyjeli malý kopeček u Bardouville, odkud byl
výhled na Seinu, pole, údolí a klášter St. Georges, tentokráte na druhé straně řeky. Sjeli
jsme dolů k řece a po silnici kolem místních usedlostí se dopravili k dalšímu přívozu v La
Bouville. Během vyloďování jeden vůz zkolaboval a obsluha lodě byla nucena vůz vytlačit na
pevninu. Při plavbě foukal vítr, takže to bylo příjemné osvěžení stejně jako pivo v baru „Jeux“
asi 1 km od přívozu v Sahurs. Cesta pokračovala kolem zámku s obrovskou oplocenou
zahradou, sjezdem do údolí k řece až k rouenskému přístavu. Dojeli jsme ½ hodiny před
zavíračkou, ale ouha jaké bylo naše překvapení, když byl obchod zavřený. Trochu nás to
vyděsilo a začali jsme bušit do výlohy. Naštěstí po chvilce otevřel boční dveře tlustý pán,
který od nás vzal zpátky kola a vrátil nám depozit. Prý vypnuli elektriku, tak zavřeli dřív...
Nábřeží nás dovedlo až k hospodě, která nám padla už dříve do oka – Highlands café. Nad
kopcem před námi se hnaly černé mraky. V hospodě všichni sledovali zápas Francie –
Švýcarsko. Po usednutí ke stolu se zvedl vítr a začalo venku silně pršet. Dali jsme si pivo
Stelu, Monaco, Hoegaarden a do konce zápasu sledovali střídavě obraz, gesta a slovní projev
fanoušků.
Zítra jedeme k moři!
7.den - středa 14. června 2006
Fécamp, návštěva Palais Benedictine, procházka v mracích po útesech
Ráno bylo pod mrakem. Po třech nocích v Albě a diskuzi s černoškou na recepci nám bylo
umožněno zaplatit a opustit hotel. Snídaně proběhla v Oceanicu, tentokráte nebyly
crossainty, ale bageta s marmeládou. Během cesty na nádraží došlo konečně i na prohlídku
katedrály. Na to, že ji sotva otevřeli, tak tam bylo dost lidí. Je gotická a obrovská. V místní
4
Cestopis Normandie 2006
www.p3.cz
pekárně na ulici Gross Herlog byla akce 6 crossaintů za 1,50€, takže bylo o svačinku
postaráno.
Po chvilce čekání přijel dost moderní vlak, který nás zavezl po viaduktech a přes tunely do
Breute Beuzeville a dále fr. železnice zajistili autobus do Fécampu. Cestou už pršelo. Na
mininádraží ve Fécampu nás paní pokladní ujistila, že je možné nechat si u ní v úschovně
zítra kufry a vydali se hledat hotel. Cestou drobně pršelo, ale podařilo se nám vymotat rychle
z centra a hotel taky nebyl tak daleko, jak vypadalo na mapě.
Chvilku jsme zápasili s recepčním-automatem, ale nakonec z něho vypadlo číslo pokoje a
přístupový kód. Pokoj byl zařízen jednoduše a účelně, byl čistý a voňavý. Po přebalení věcí
jsme se vydali zpět do města a prošli několik kostelů. První byl klášterní kostel Sainte Trinité - obrovská a prostorná původně gotická stavba založená roku 1106, postupně
dostavovaná v renesanci. Přístup byl téměř do všech částí. Vedle jsou další budovy kolem
dvorku, něco jako fara. Ulicí, kde probíhá každou středu trh lze dojít k druhému kostelu
Eglise Saint Etienné - menší kostel uprostřed křižovatky, velice temný prostor s minimem
oken.
Procházková trasa na mapce vede kolem secesní vily Julia k Palais Benedictine, což je
honosný palác a výrobna likéru dohromady. Každá místnost paláce je v jednom stylu (gotika,
renesance), v podkroví je pak ukázka koření, které se dováží z různých zemí na přípravu
likéru, který se vyrábí pouze tady. Po ochutnávce (součástí vstupného) nám taky jedna láhev
skončila v nákupním košíku. Před námi malá starší dáma nakoupila plný koš, který sotva
unesla. Likér vynalezl benediktýnský mnich v 15.století jako elixír mládí. Možná proto věkový
průměr návštěvníků byl přes šedesát a flašky šly na dračku tak, že obsluha nestačila
doplňovat do regálů.
Od paláce jsme pokračovali k přístavu, prošli se po molu kolem staré lodi, na trhu si koupili
palačinky a došli se na hotel obléct, protože se ochladilo a mraky byly stále nízko. Už
oblečení jsme zašli na večeři do místní kebabárny - bylo to výborné a bylo toho moc.
Z oblázkové pláže se nám částečně odkryl pohled na útesy, v moři se koupali tři lidé, byl
odliv a paní s taškou krmila racky. Na molu dementní karavanisté stříleli petardy a v přístavu
vytahovali hasiči potopený motorový člun za přihlížení místních zvědavců. Po schodišti mezi
domy, po bývalé křížové cestě se dá vystoupat až na vrch útesů, kde vede silnice ke
kostelíku Capelle Notre Dame de Salut. Stojí zde i vojenský maják a bunkry a za války tu měli
důležité místo radary. Na konci útesu je vyhlídka, ze které jsme toho moc neviděli, protože
byla fakt hustá mlha.
Od majáků na vjezdu do přístavu byly krásně vidět lávky, po kterých na lanech kdysi
zatahovali dělníci lodě dovnitř za nepříznivého počasí. Město se pomalu začalo rozsvěcovat,
po trhu bylo uklizeno a Arabové nás zdravili.
8.den - čtvrtek 15. června 2006
Výlet do Etretatu, útesy berou dech, golf, Fécamp v slunci, metr tequil v Rouenu
Po probuzení nás překvapila snídaně formou samoobslužného bufetu s čerstvým pečivem a
polojasné počasí. Dobře najezení jsme opustili hotel a vydali se na nádraží, kde bylo možné u
usměvavé paní pokladní uschovat zavazadla. Bylo podivné, že nám nedala žádný lístek. Ještě
nám zbylo trochu času do odjezdu autobusu na procházku trhem v přístavu, kde rybáři
prodávali čerstvé ryby, kraby a humry.
5
Cestopis Normandie 2006
www.p3.cz
Autobus směr Le Havre jede po vrcholcích útesů kolem pobřeží přes malebné vesničky Yport
a Etretat. V místní informační kanceláři, hned vedle zastávky, nám řekli, co je v Etretatu
nejzajímavější a jak se řekne francouzsky O.K. (vyslovuje se ta „da kór“, ale nevím, jak se to
píše, ale používá se to hrozně často).
Hlavní ulicí s obchody a starou tržnicí se dá dojít na pobřeží, útesy jsou jak vpravo, tak vlevo
(viz mapy).
Varianta „vpravo“ - vystoupat po schodišti za hotelem ke kostelíku a monumentu
s parkovištěm na vrchol útesu, odkud jsou zajímavé výhledy. Pasou se tady krávy, roste
spousta kytek a vede několik stezek na zajímavá místa útesů, výhledy jsou úžasné a v
jednom místě se dá dokonce sejít až k moři. Všude létají, chechtající se racci.
Varianta „vlevo“ - po oblázkové pláži s ukotvenými lodičkami, kterou kdysi maloval Monet,
se dá dojít kolem golfového hřiště na levou stranu útesu, kde je vyhlídka nad obloukem. Za
dobré viditelnosti je vidět přístav v Le Havru na straně jedné a Fécamp s kostelíkem na
straně druhé. Také zde vede pěšinka k „jeskyni“ (díra ve skále pro 3 osoby) odkud není nic
vidět.
Sešli jsme zpátky na pobřeží a kolem tržnice došli k domu spisovatele, který psal detektivní
příběhy o Arsenovi Lupenovi. V domku je muzeum a autor v jeho místnostech čerpal náměty
na povídky.
Za chvilku po příchodu na zastávku dojel autobus, který řídila žena v pantoflích na palec a
během cesty stačila odrovnat karavan s Holanďany, černý Peugeot a dva cestující do Yportu
málem přinutila vystoupit 2 km před zastávkou, protože hasiči zavřeli cestu a káceli strom.
Teď už docela chápu, proč jsou Francouzky tak temperamentní. Díky svým schopnostem si
ještě ve Fécampu dokázala vytroubit místo na parkování (dvě auta prostě musely odjet).
Protože už bylo hezky, tak jsme chtěli ještě jednou zajít ke kostelíku na kopec, ale byl příliv,
mosty byly otočeny tak, aby všechny lodičky mohly vyplout z přístavu a na druhou stranu se
to muselo hodně obcházet. Vyhrála zkrácená procházka k majáku pod útesy, což se ukázalo
jako lepší, protože místní (mladíčci - podle Petra) skákali z mola do moře a starší hráli
petangue.
Paní na nádraží nám zpátky vydala kufry a říkala, že to bylo zadarmo. Moderní vlak nás
zavezl zpátky do Breute Beuzeville, kde byl přestup na expres do Rouenu.
Po ubytování v Albě bylo možno otestovat v Highlands Café další piva. Promítali zápas
Švédsko – Paraguay a u vedlejšího stolu pařily 3 borky s metrem tequil. Radši jsme šli do
hotelu. Z oken pokoje vypadá osvětlená katedrála taky dobře.
9.den - pátek 16. června 2006
vlakem Rouen - Tournai - Brusel, levandulový Grote Markt, belgické pralinky a
pivo, stověžatá Praha
Ranní obloha bez mráčků a katedrála v plné kráse. Po sbalení věcí, snídani na náměstí u
katedrály, nákupu pečiva na cestu a krátkým posezením pod stromy před rouenským
nádražím už nás čekala pouze cesta do Bruselu. Docela jsem měl obavu z vlaku, kterým jsme
měli jet do Lille Flanders, že to bude hnusný a pomalý vlak, ale spoj byl operován novým
vlakem a hlavně cestovní rychlost se rovnala minimálně českému superpendolinu.
6
Cestopis Normandie 2006
www.p3.cz
Po přestupu ve velkolepé nádražní hale v Lille cesta pokračovala přes Tournai, kde jsme měli
hodinu čas - to nám nakonec ani moc nevadilo, protože jsem objevil místní bagetárnu
Sandwich Dogs, kde nám naplnili z čerstvých a vychlazených surovin a salátů výborné
bagety. Městečko se nakonec ukázalo jako docela hezké a hodina odpočinku od cestování
byla fajn. Do Bruselu to už trvalo jenom necelou hodinu a cestou jsme si smskovali
s Florianem, který si potřeboval nachystat věci na zítřejší přelet do Vídně.
Na bruselském Grotte Markt bylo celé náměstí osázeno levandulí a olivovníky. Francouzská
oblast Provence se prezentovala před Belgičany a nabízela zájezdy, parfémy a levandulový
olej. V rohu náměstí stál kotel, ve kterém pálili levanduli a předváděli výrobu esence.
U Leonidase jsme nakoupili trochu čokolády a v restauraci kousek od nádraží poseděli na
pivu. Za chvilku došel i Florian a společně byl čas na probrání událostí posledního týdne.
Dopravili jsme se na letiště, nastoupili do letadla a za dobré viditelnosti a drobných turbulencí
jsme doletěli za soumraku do Prahy, kde ještě pokračoval zajímavý víkend.
Doprava
www.csa.cz - české aerolinie
www.b-rail.be - belgické státní dráhy
www.voyages-sncf.com - francouzské železnice, vyhledávání spojů včetně cen
Pro mezinárodní spojení je nejlepší najít si spoje na www.bahn.de , protože francouzský
systém na přepážkách je poněkud staromódní a trvá vše šíleně dlouho. Když víte, kterými
spoji pojedete, tak je všechno rychlejší. A hlavně je dobré znát trošku francouzsky.
Orientační ceny (jednosměrné jízdenky pro dospělé) Rouen-Fecamp 11,80€, Rouen-Brusell
46,00€.
Jeden den jsme si v Rouenu půjčili kolo. V hlavním turistickém informačním centru nám paní
poradila dvě prodejny (Rouen Cycles na na rue Saint Eloi 45 a Cycle Latour na rue Alsace
Lorrai 11) a obdarovala nás nádhernými mapami v angličtině. Půjčovnu jsme si vybrali ( tu
na Saint Eloi) podle toho, že tam otevírali o 1/2 hodiny dříve než v té druhé a měli jsme to
pak lépe z města ven. Půjčení kola stálo 20€, kauce na jedno kolo 250€. Otevírací doba 9.00
- 19.00, mají na druhé straně ulice ještě opravnu, kde nám kola nachystali a kde se i vrací.
(cyklisticke mapy, po kterých jsme jezdili - viz mapy a průvodci)
Ubytování
Ubytování jsme si zajistili z domova po internetu. V prvním - Alba Hotel v Rouenu
(www.hostelworld.com/availability.php/AlbaHotel-Rouen-5314) jsme bydleli 3 dny. Cena za
dvoulůžkový pokoj je cca 40€ včetně pobytových tax. Hotel je čistý, ale nic moc. Klimatizace
moc nefunguje a první pokoj jsme museli vyměnit, protože zapáchal (sprcha protékala přímo
do pokoje na koberec). Dostali jsme sice 3 lůžkový, ale záhadně byl o trošku menší než náš
původní 2lůžák. Nabízejí snídaně za 8€, ale doporučujeme je nebrat. V okolí se dá posnídat
za podstatně méně (3-6€ - viz jídlo a pití). Hotel je ve výborné lokalitě, z okna se koukáte
rovnou na katedrálu. Pokoje jsou malinké a mají TV i s několika programy v angličtině a
některé i malý trezorek na soukromé cennosti. Přístup do pokojů je na kartu.
Náš druhý hotel byl moc fajn. Etap hotel ve Fecampu při rezervaci po internetu
nevyžadoval zaplacení žádné zálohy. Jen číslo platební karty a zda si přejete snídaně za 4€.
Vše je přehledně na www.etaphotel.com . Hotel je cca 25minut od centra, zato v klidné
lokalitě boční ulice, celý je klimatizovaný a velmi čistý. Vše na pokoji je účelně zařízeno. V
7
Cestopis Normandie 2006
www.p3.cz
případě, že přijedete mimo dobu otevřené recepce, můžete si v samoobslužném automatu na
kreditku, na kterou jste provedli internetovou rezervaci, nechat vystavit číslo pokoje s
přístupovým kódem (6ti místný). U kliky je pak klávesnice, která aktivuje kliku, jinak nic
neotevřete, protože se klika točí pořád dokola. Při zadání kódu se zacvakne a normálně
otevřete. Snídaně je formou bufetu a je dostatečná. Zásuvky jsou O.K., nepotřebovali jsme
ani redukce. Cena pokoje je na den 36€ pro jednoho, další (druhý a třetí) zaplatí +6€ navíc,
snídaně 4€. Na pokoji je TV, každý pokoj má vlastní záchod a sprchu. U vstupu jsou
automaty na pití a svačinky, v okolí moc hospod není, nutno jít směrem do centra po rue
Gustave Couturier. Doporučujeme!
Průvodci a mapy
My jsme neměli žádného průvodce. Vzhledem k tomu, že jsme jeli do přesně dané lokality,
poměrně specifické a malé, tak se nám průvodce nevyplatilo koupit. K dispozici jsou Britany
and Normandy od Lonely planet za cca 600 Kč nebo podobný od Joty za 500 Kč. Z Internetu
jsme si stáhli, popř. získali na našich cestách tyto mapy:
mapu Rouenu
mapu Fecampu
mapu Etretatu a plán procházek v okolí
cyklomapa - "ovocný" okruh
cyklomapa - "doškový" okruh
Jako vždycky jsme byli spokojeni s informačními kancelářemi ve všech městech, řekli nám
vždycky, co jsme potřebovali a vybavili nás potřebnými mapkami či prospekty a to většinou
vše zdrama!.
www.rouentourisme.com - turistická kancelář v Rouenu sídlí v nádherné renesanční budově
naproti katedrále
www.fecamptourisme.com - turistické informace v jednom z krásných domů hned naproti
Palais Benedictine
www.etretat.com - malá a milá kancelář, autobus z Fecampu tu má zastávku "Mairie"
www.region-haute-normandie.com - informace z celého regionu horní Normandie, výborné
jsou zejména předpovědi počasí
Jídlo a pití
V centru měst je hodně kavárniček, které jsou otevřené již od brzkého rána. Většina chvilku
posedí, vykouří si cigaretku, pokecá s přáteli, dá si malé kafíčko, vodu či džusík a jde dál, asi
do práce. Občas někde nabízejí i snídaně - croissanty nebo bagety. Naší populární
kavárničkou byl BAR OCEANIC. Je v Rouenu kousek od hotelu Alba, ve kterém jsme byli
ubytovaní, na rohu rue de la Savonnerie a rue de la Tour de Beurre. Někdy měla prima paní
čerstvoučké crouissanty, jindy křupavé bagetky s meruňkovou marmeládou - mňam! Celkem
s kafíčkem a juisem pro 2 lidi 9,20 - 11,50€. Další naší oblíbenou bylo bistro na Place de la
Calende přímo z boku katedrály - nabídka dne "petit dejeneur" - kafíčko nebo čokoláda,
džus a něco sladkého dle vlastního výběru za neuvěřitelných 3€!
Večery jsme trávili v HIGHLANDS CAFÉ - nedejte se zmást názvem, jedná se o
nefalšovanou hospodu, v době naší návštěvy tam měli několik velkoplošných obrazovek a
promítali MS ve fotbale. I když ve Francii, dávali jsme si večer pivo - nabídka byla veliká:
přes Stelu, Hoegarden, Guiness až po exotiku jako Maroko a Blanche (1/4l sklenička od
2,40€, ale pivaři zvolí asi variantu 1/2l, ten začínal na 4,90€). Dá se tu pojíst a mají zde i pár
specialit - třeba metr Tequil za 18€!
8