Jak internet mění naše myšlení

Jak internet mění naše myšlení
Esej pro předmět Základy informační politiky
Jana Jůzová
Univerzita Karlova Praha
Filozofická fakulta, INSK, F2D
22.1.2012
Intro
Vánoce 2011. Zasněžená krajina, chata vysoko v horách, z okna romantický výhled na horské
masívy. Celé dny slunce, kyslík, pohyb – idyla končí ve chvíli, kdy můj notebook hlásí: Připojení
nejsou k dispozici. Proč tu proboha nemají wi-fi? V Evropě v 21. století! Jak teď asi zjistím,
jaké bude zítra počasí?!!! Ano, dřív bych se šla ze všeho nejdřív zeptat třeba správce chaty
nebo sousedů vedle v pokoji, ale dnes už to přece není nutné…Další problém: K čemu jsou
sebedokonalejší fotky té okolní „winter wonderland“, když je nemůžu ihned „uploadnout“
a alespoň 5 z mých přátel je „nelajkne“? Co když promeškám nějakou důležitou zprávu? No
dobře, když tu teda nemůžu na chat, tak holt zajdeme s přáteli večer pěkně postaru
do hospody…
"Kdybychom s dnešní znalostí tvarovatelnosti lidského mozku chtěli
vymyslet médium, které změní naše mentální neurolog ické obvody
co nejrychleji a co nejefektivněji, pravděpodobně bychom vynalezli
internet." 1
Je pravda, že častým používáním internetu hloupneme? Americký analytik Nicholas Carr
ve své knize The Shallows uvádí, že již pět hodin strávených online zcela restrukturalizuje náš
mozek. Multitasking a neustálé přeskakování od jednoho média k druhému (internet,
mobilní telefon, MP3 přehrávač, televize) mění neurální trasy v lidském mozku. Carr
argumentuje, že dnešní "záplava stimulů z internetu dala vzniknout nesoustředěnému čtení,
zbrklému a roztříštěnému myšlení a povrchnímu vzdělávání". Ve věku knihy tomu prý bylo
jinak - inteligentní lidské bytosti byly povzbuzovány, aby jednaly rozmyslně a imaginativním
způsobem. Online svět zaměstnává náš mozek nedůležitými a dočasnými skutečnostmi tak
intenzivně, že hluboké myšlení začíná být nemožné. Lidé trávící mnoho času na internetu
také ztrácejí schopnost lidského kontaktu.
Nejedná se však o uměle vytvořený problém? I v minulosti platilo, že když určitá technologie,
činnost nebo způsob myšlení zastaraly, byly neprodleně nahrazeny novými. Člověk je mezi
ostatními tvory přece nedostižný v tom, že dokáže přeprogramovat svůj mozek a své
schopnosti přizpůsobit momentálním požadavkům – a tím přežít. Co když dnes už není
soustředěný způsob práce a přemýšlení nutný a naopak multitasking v rytmu hypertextu je
tím, co si dnešní doba žádá? Není prostě hluboké přemýšlení již pasé?
1
CARR, Nicholas G. The Shallows: What The Internet Is Doing To Our Brains
2
Chaos nebo řád? Děsivá muka volby nebo jednoduchý, přehledný,
nalinkovaný život…? Nebyl svět přece jen dříve pestřejší – a zábavnější?
Petr sám nechápal, proč ho v poslední době napadají podobné nesmyslné
myšlenky. Sám se přece před lety dobrovolně přihlásil do programu UCC
(Unified citizen control), pomocí kterého mu, s pečlivostí jemu vlastní, BB
usnadňuje život. Dnes pod touto zkratkou už pochopitelně nikdo nehledá
Velkého bratra (Big Brother), jehož éru už nepamatuje ani Petrův dědeček,
a za jehož vlády by podobné úvahy mohly být ještě akceptovány, nýbrž
Velkého šéfa (Big Boss). Vezměme si třeba jen dnešní snídani: za Velkého
bratra bylo nutné všechny potraviny osobně objednávat na internetu (čili
ztrácet čas) – v tzv. „Oldschool éře“ se prý lidé dokonce museli osobně
plahočit do supermarketů, kde váhali nad mnoha druhy pečiva, sýrů
apod.! Dnes mu jeho chytrá lednička sama objedná potraviny na míru –
na základě Petrových preferencí (převzatých z nákupů v e-shopech) a jeho
zdravotního stavu. A vůbec - dokud věci fungují, jak mají, je lépe nad nimi
nepřemýšlet.
„Nejnavštěvovanější www stránky jsou ty, které jsou jednoduché,
přehledné a intuitivně ovladatelné.“ 2
Mají snad naše hloupnutí na svědomí konkrétní viníci? Vždyť přece za každou webovou
stránkou či aplikací se skrývají její autoři – lidské bytosti. Ti se nám snaží zpříjemnit
a zjednodušit naše životy tím, že každé své dílo pojmou co možná nejjednodušším
způsobem, a to tak, abychom jejich výtvory s nadšením používali a rádi se k nim vraceli.
Nebo jsou možná všichni členy tajného spiknutí, které usiluje o naše rozumové schopnosti…
Jak např. ve své úspěšné knize Webdesign: Nenuťte uživatele přemýšlet! (v orig. Don’t make
me think!) uvádí její autor Steve Krug hned v úvodu, hlavní předností této příručky
pro webdesignéry je to, že je tenká. Lze ji přečíst během dvouhodinového letu třeba
na služební cestu. Ve stejném duchu se nese jeho poselství:
1. uživatelé si webové stránky prohlížejí, nikoliv čtou (neboť mají většinou naspěch), proto je
nutné jim umožnit bezmyšlenkovitou volbu – nenutit je přemýšlet,
2
KRUG, Steve. Web design: Nenuťte uživatele přemýšlet!
3
2. z toho důvodu je nutné redukovat psané texty na webu (každý napsaný text je třeba
zredukovat na polovinu a poté vypustit další zhruba polovinu slov – pro grafomany
nevýslovná muka),
3. na internetu je konkurence vzdálená jen na jedno klepnutí, takže pokud uživatele znechutíte,
zamíří jinam,
4. nebádají nad tím, jak věci fungují, jednoduše někam „kliknou“.
Zejména poslední bod považuji za výrazný fenomén dnešní doby. Lidé mají dnes k dispozici
stále větší množství vynálezů, nástrojů a přístrojů, jejichž princip fungování prostě
přes veškerou snahu nejsou schopni nahlédnout. Pokud by se snažili přijít „na kloub“ všemu,
čím jsou dnes obklopeni, teprve by na vlastní kůži pocítili význam slov „information
overload“. Nad tzv. „dobrovolnými ignoranty“, jejich nevědomostí a také jejich nechutí se
této nevědomosti zbavit, se ve svém článku 3 pro internetový magazín Inflow nedávno
zamýšlel bloger Iggy. Jak však výstižně uvádí jeden z diskutérů pod tímto článkem: Chci si
pouze koupit žárovku, ne se stát elektrikářem. Doba, kdy se můj děda celou neděli vrtal
v motoru své škodovky je (k jeho nemalé lítosti) již nenávratně pryč. Nyní mu již nezbývá, než
si zajet do servisu.
Petra vždycky bavila jeho kreativní a společensky prospěšná práce UCC
specialisty. Zejména když v poslední době dostává už pouze pozitivní
feedback. Služebně starší kolega občas vzpomíná na některé nespokojené
staromilce, kteří si rádi řešili své problémy sami – když se jim porouchalo
auto, osobně si zajeli do servisu; když si chtěli zaletět na dovolenou,
strávili hodiny vyhledáváním nejlepší nabídky na internetu … Časem však
lidé pochopili, co je pro ně dobré. Vždyť stačí jen aktualizovat svůj status
na síti Help4you.bb a dostane se jim téměř bezprostředního řešení
zdánlivě bezvýchodné situace. Vezměme si příklad: tchýně má dnes
narozeniny. Dříve by tato skutečnost mohla běžnému občanovi zkazit
náladu. Dnes dokáží pokročilé search engines na základě záznamů té
osoby v Centrální databázi samy vybrat vhodný dárek a dát messengerovi
pokyn k jeho doručení. Někteří zpátečníci se v nejmenovaném
samizdatovém e-zinu nad tímto nástrojem rozhořčovali, že prý jde „o krizi
tradičních hodnot a mezilidských vztahů“… Ale uznejte sami, že není nic
špatného na tom, když sofistikovaný osobní asistent sám hlídá výročí vaší
svatby, složí manželce píseň „na míru“ a ještě při její interpretaci napodobí
váš hlas.
3
http://www.inflow.cz/dobrovolne-ignorantstvi
4
„Lidé si hrají na hlupáky, aby mohly stroje vypadat chytře. Před
krachem bankéři věřili v údajně inteligentní algoritmy, které počítaly
riziko před uzavřením půjčky. Po učitelích zase chceme, aby žáky
připravovali na standardizované testy – tedy zkrátka aby studenti
udělali dojem na algoritmus.“ 4
O spásu internetových uživatelů se pokouší rovněž Jaron Lanier. Tento počítačový odborník,
průkopník v oboru virtuální realita, hudebník a vizuální umělec skrývá pod svojí vizáží
nekonformního dredaře duši konzervativního staromilce. V bestselleru z roku 2010 You Are
Not A Gadget: A Manifesto ostře kritizuje kolektivismus Webu 2.0, pro který našel díky
jeho otevřeným zdrojům, sdíleným informacím a de facto vyvlastněním intelektuální tvorby
termíny Digitální Maoismus a Kybernetická totalita. Web 2.0 je dle jeho názoru brzdou
pokroku zejména díky prosazování zájmů kolektivu na úkor jednotlivce, jednoznačně zabíjí
individualitu, originalitu a kreativitu. Pro uživatele nemá smysl cokoli nového nebo
zajímavého tvořit, protože lidé si stejně o všem najdou jen pár nicneříkajících vět, které
na ně vyplivne vyhledávač. Průměrný uživatel internetu tím pádem není o mnoho chytřejší
než vyhledávací algoritmus.
Dále upozorňuje na častý nešvar dnešní online komunikace – na tendenci personifikovat tzv.
„duši úlu“, čili anonymní editory Wikipedie, přátele na Facebooku nebo followery
na Twitteru. Pokud věříte „vědeckým“ článkům z Wikipedie, pilně sbíráte přátele
na Facebooku či sdílíte svá videa na YouTube, stali jste se součástí asociálního internetového
stáda a s největší pravděpodobností trpíte narušenými mezilidskými vztahy – alespoň co se
těch reálných týká.
Po celodenní dřině by to konečně chtělo nějaký relax. Oblíbený
MovieTube.bb sice doporučuje nový film, pečlivě vygenerovaný na základě
jeho předchozích filmových zážitků (a tím pádem navlas stejný jako ty
předchozí), ale Petr dá přece jen přednost partičce virtuálního pokeru
s virtuálními přáteli. Sice ho trochu hryzlo svědomí při vzpomínce na slib
své ženě, že se s ní setká dnes večer na Meetyourwife.bb, ale vynahradí jí
to o víkendu. Spojí se s ní hned, jakmile přiletí do Paříže, a jeho manželka
v Miláně skončí s nákupy. Á propos – Petrovo manželství … velice
uspokojivé, bezkonfliktní a nikoho neomezující … Sice se mu před lety
na Youlikeme.bb líbila jiná žena, ale BB důrazně doporučil Patricii –
na základě jejich společných vlastností a zájmů. Takže proč riskovat? Měl
sice trochu obavy z té velké vzdálenosti, ale celkově se tato volba ukázala
4
LANIER, Jaron. You Are Not A Gadget: A Manifesto
5
jako šťastná. Rád vzpomíná na počátky jejich vztahu. Prvního půl roku si
spolu dlouze chatovali, než konečně přistoupili k videokonferenci. Jen ho
vždy trochu zamrzí, když opakovaně neuspějí v testech psychické
vyspělosti a BB jim tudíž zase neschválí jejich žádost o povolení pořídit si
spolu děti.
The Revolution will be Twittered…? 5
Zatímco J. Lanier zdůrazňuje zejména ekonomické dopady, úpadek autorských práv
a ohrožení duševního vlastnictví, které na síti hrozí, Bělorus Evgeny Morozov nás ve svém
díle The Net Delusion: The Dark Side Of Internet Freedom vyvádí z eventuálního omylu, že by
snad mohl být internet šiřitelem svobody a demokracie.
Každé revoluční hnutí mělo v minulosti svou technologii. Bolševická revoluce v roce 1917
profitovala z telegrafu, který umožnil vzájemnou komunikaci a překonání obrovských
vzdáleností carského Ruska. Převrat v Íránu v roce 1979 by byl nemyslitelný bez kazetových
magnetofonů. Stoupenci ajatolláha Chomejního zaplavili říši šáha Rezy Pahlavího miliony
kazet s Chomejního projevy a šířili jeho poselství do celého Íránu, když byl v pařížském exilu.
Pád komunistických režimů ve východní Evropě v roce 1989 by byl nepředstavitelný bez faxů
a kopírovacích přístrojů propašovaných do těchto zemí. Umožnily totiž disidentům
a opozičním skupinám šířit své publikace a materiály.
Doplní tuto řadu revolučních technologií i internet? Dle E. Morozova těžko. Vždyť Bělorusko
zůstává navzdory dostupnosti internetu diktaturou. Naopak, internet je v rukách KGB stále
dokonalejším nástrojem ke sledování a pronásledování opozičních hnutí a nepohodlných
osob. Čína a Rusko platí blogery, aby ovlivňovali internetové diskuse. Současně však jsou
opoziční blogeři diskreditovaní jako agenti USA, kteří používají k hanobení těchto zemí
nástroje, jako je Facebook a Google. V Číně se údajně víc než čtvrt milionu studentů věnuje
online propagandě, přičemž za každý komentář dostávají 50 centů. Zakázat nebo omezit
Facebook či Google v nedemokratických zemích je dnes buď nemožné, nebo spojené
s negativní reakcí, a proto tyto státy volí jiný postup. Začínají používat taktiku zestátnění
internetu. Zavádějí vlastní sociální sítě, internetové vyhledávače nebo e-mailové služby.
Západní konkurenci se pak snaží omezovat různými daňovými a administrativními předpisy.
Internet je tedy jen informační technologie, jež je v daném kontextu různě používaná.
A státní, centrálně organizované aparáty s dobrým finančním zázemím mají výhodu oproti
decentralizovaným aktivitám jednotlivců. Proto neplatí, že internet automaticky otvírá dveře
k demokracii a svobodě.
5
SULLIVAN, Andrew, The Atlantic
6
Závěr
Vypnula jsem počítač a zamkla kancelář. Stihla jsem toho dnes opravdu hodně, což můj šéf
oceňuje. Má rád, když jsou jeho úkoly plněny rychle a efektivně. S uspokojením řemeslníka
nad pečlivě vyhotoveným výrobkem se moje radost z práce rozhodně nedá srovnat, ale
na hlubokomyslné úvahy si ve všední den najdu čas jen v těch vzácných chvílích, kdy spadne
síť a já tudíž nemohu pracovat. Bez internetu bych se dnes už opravdu neobešla. Sháním
pro klienta větší množství plyšových orlů? Seznam mi doporučí nejvhodnější dodavatele
(respektive ty, kteří nepodceňují SEO). Nerozumím ofsetovému tisku? Wikipedia mi celou
problematiku ihned objasní. Potřebuji navštívit zákazníka a nevím, kudy se k němu jede?
Google Maps mě zachrání. Jen ještě kdyby byli obchodní partneři, přátelé, rodina atd.
neustále a “povinně” dostupní na sociálních sítích, to by se to komunikovalo! Ještě asi potrvá,
než všichni pochopí, že e-mailová korespondence patří do pravěku.
Tomuto online-hypertextově-roztříštěnému způsobu práce z posledních sil odolává už jen můj
nejstarší kolega (generace Baby Boomers), který rád pracuje v klidu, soustředěně – zkrátka
„postaru“. Naše pracovní konverzace je často protkána oboustranným nepochopením:
„Měli bychom začít vydávat regionální literaturu i jako e-knihy…“ – „Jen přes moji mrtvolu!“
„Facebook je velice silný marketingový nástroj a naše firma tam stále ještě nemá profil…“ –
„O tom už v životě nechci slyšet!“
„Tomuhle problému sice vůbec nerozumím, ale vygooglím si to…“ – „…(jen rezignovaně
mávne rukou)…“
Is Google making us stupid?
Idk, let me google it up…
Čeká nás tedy neodvratná googlizace našich životů? Nebo už dokonce proběhla? A je to
dobře nebo špatně? Co takhle kompromis: spojení starých hodnot a nových trendů. Vzít
v potaz zkušenosti předchozích generací a v trvale udržitelné podobě je převést do nových
souvislostí. Pokud nějaké médium dosloužilo (CD), s klidným svědomím je odhodit
do propadliště dějin. Naproti tomu trvalé a staletími prověřené hodnoty (papír) budou mít
své místo ve společnosti vždy. Vždyť přece elektronické knihy, navzdory jejich ekonomickým
a ekologickým přednostem a hygienické nezávadnosti (pracovali jste někdy v knihovně?!!!)
v nejbližší době nebudou schopny nahradit knihy papírové, stejně jako elektronická cigareta
neuspokojí vášnivého milovníka tabáku. Přesto mají obě podoby téhož své místo v našich
životech a v ideálním případě spolu harmonicky koexistují.
7
Zdroje
Tato esej byla vytvořena výhradně za použití elektronických zdrojů a knih.
1. CARR, Nicholas G. The Shallows: What The Internet Is Doing To Our Brains [online].
1st ed. New York: W.W. Norton, 2010 [cit. 2012-01-22]. ISBN 03-930-7222-3.
2. CARR, Nicholas. Is Google Making Us Stupid?: What The Internet Is Doing To Our
Brains. The Atlantic [online]. 2008 [cit. 2012-01-22]. Dostupné z:
http://www.theatlantic.com/magazine/archive/2008/07/is-google-making-usstupid/6868/
3. RATLIFF, Evan. Are You Losing Your Memory Thanks To The Internet?. Salon [online].
2008 [cit. 2012-01-22]. Dostupné z: http://www.salon.com/2008/08/14/memory_3/
4. KRUG, Steve. Web design: Nenuťte uživatele přemýšlet! [online]. 1. vyd. Brno:
Computer Press, 2003, 144 s. [cit. 2012-01-22]. ISBN 80-722-6892-9.
5. Dobrovolné ignorantství. Inflow [online]. 2011 [cit. 2012-01-22]. Dostupné z:
http://www.inflow.cz/dobrovolne-ignorantstvi
6. LANIER, Jaron. You Are Not A Gadget: A Manifesto [online]. 1st ed. New York:
Random House, 2010 [cit. 2012-01-22]. ISBN 03-073-8997-9.
7. LANIER, Jaron. Jaron Lanier's Homepage [online]. [cit. 2012-01-22]. Dostupné z:
http://www.jaronlanier.com
8. MOROZOV, Evgeny. The Net Delusion: The Dark Side Of Internet Freedom [online]. 1st
ed. New York: Public Affairs, c2011, 409 s. [cit. 2012-01-22]. ISBN 15-864-8874-0.
9. BROCKMAN, John. Is The Internet Changing The Way You Think?: The Net's Impact On
Our Minds And Future [online]. 1st ed. New York: Harper Perennial, c2011, 408 s. [cit.
2012-01-22]. ISBN 00-620-2044-7.
8