2000 Chun Chung Lai

OBHAJOBY
Intermediální ateliér prof. Milana Knížáka
Akademie výtvarných umění
LAI Chun-Chung
Praha, květen 2000
Zjevný tvar je prázdnota, prázdnota je zjevný tvar, zjevný tvar však není totožný s prázdnotou,
prázdnota není totožná se zjevným tvarem.
Hlavním námětem mé práce je citát z buddhistické sútry: „Zjevný tvar (rúpa) je prázdnota (šúnjatá),
prázdnota je zjevný tvar, zjevný tvar však není totožný s prázdnotou, prázdnota není totožná se
zjevným tvarem.“ Současně je to i můj životní postoj. Pro tvůrčí námět je snad buddhistická úvaha
omezeným dopadem poněkud bezobsažná. Opak je pravdou. Kdo četl buddhistické texty a rozumí
jim, pro toho přesahují stanovené hranice. Takovému člověku mohou poskytnout námět závažné
události, ale i maličkosti, které se dějí ve světě kolem i v osobním životě. „V jedné květině je celý svět“.
„Umění je život, život je umění.“ Tvorba je činnost z masa a krve a dá se realizovat jen celoživotní
prací.
V sútrách se praví: „Každý se může stát budhou“ Chtěl bych tento citát pozměnit na „Každý se
může stát umělcem“ nebo „Každý se může stát člověkem“. Bude tak pro většinu lidí srozumitelnější.
Každý v sobě totiž skrývá buddhovskou podstatu, ale společenské prostředí a různé další faktory nás
změnily a zdeformovaly. Obdobné je to i s tvůrčími silami. Kdo se příliš honí za zábavou, anebo se
příliš vrhá do práce, ztrácí schopnost tvořit nebo vnímat umění. V dnešní době informatiky dokážeme
komunikovat jen s přístroji a nedokážeme oslovit lidi. Zapomínáme, že každý člověk by měl relaxovat
a mít
Volnost. Můžeme navázat upřímné a srdečné vztahy s ostatními, anebo můžeme prožít vztahy,
postrádající pravdu, dobro a krásno, které jsou lidské povaze vlastní.
Osobně se domnívám, že „tvorba“ má zachycovat běh života, protože vytvářet umělecké
objekty je stejně krušný proces jako vytvářet svůj vlastní život. Snažit se o krásnější život je ještě
obtížnější. Ve svých absolventských pracích jsem použil historické styly, kterým se obdivuji, a uplatnil
jsem i různé vyjadřovací postupy, které se používají v čínské klasické kaligrafii a ve východní estetice.
„Obrazy“ hovoří starobylou, ale i jednoduchou řečí umění. Z materiálů používám obyčejné plátno a
pigment, různě kombinovaný na obraze. V obrazech jsem spojil své životní pocity a poznatky:
Mládí: Výjev na obraze připomíná listí bambusu z klasických čínských maleb a standardního
kaligrafického stylu, ale ve zvětšeném měřítku. Obraz nabádá k čistému, nezkaženému životu. Mládí
je plné iluzí o životě dosud nepoznaném. Vznáší se nad nereálným světem. Starostí je jen málo a je
možné kdykoliv na ně pozapomenout. Bezstarostný smích na spokojených tvářích, ozářených
sluncem, pokrájí melancholickým stínem teprve lidé. Mládí je jako jarní hebká tráva, která roste všude
a jejíž drzou životní sílu nic nezastaví.
Třicet tři: Celý obraz je modrý, je to jasná královská modř, jsem to já ve svých třiatřiceti letech, jsou to
vysvětlivky k mému životu. V třiceti třech letech Ježíš Kristus obětoval svůj život, ale rovněž vstal z
mrtvých. V tomto věku vnímáme život lehce a intuitivně, přehlížíme mladickou neobratnost, jsme
schopni horoucího nadšení. Dal jsem sbohem dřívějšímu nevyhraněnému uvažování a dosavadnímu
způsobu života, vytvořil jsem si vlastní, přesnější způsob uvažování. Stanovil jsem si životní cíle do
budoucna. V období, kdy jsme na
Vrcholu tělesných a duševních sil, jsem přijal odpovědnost k životu a předem mnou se otevřela zářná
budoucnost.
Obloha za soumraku: Obloha za soumraku je jako záře a moudrost, kterou oplývají staří lidé. Je to
pozvolný jev na smrákající se obloze, snad je v něm mnoho lítosti nad dílem, které nebylo možno
dokončit. Zbývá jen čekat na konec života. Podobá se cítění romantismu, barvy se ve světle mění,
romantismus byl světlým okamžikem v dějinách umění.
Pražská obloha v zimě: V Praze se střídají čtyři roční období, zima je výrazně tmavá a studená, i lidé
jsou plní melancholií mají smutný výraz. Lidé z ní mají stejný pocit, jaký Kafka popsal v románě
„Zámek“. Obloha je šedivá a zatažená. Lidé by měli odhodit neradostné myšlenky a utopit je v temném
zákoutí. Mnoho jsem přemýšlel o „lidské existenci“, avšak nelze z ní odstranit nesnáze. Velká
šedomodrá plocha nás nutí k zamyšlení.
Šedá a tři základní barvy: Šedá vyjadřuje životní bezmocnost. V nepřetržitém životním koloběhu se
setkáváme se špatným i dobrým osudem, se starostmi i štěstím. Představme si, že se odevzdáme
osudu a necháme se unášet proudem. Zahodíme vlastní uvědomění a ztratíme své skutečná já, náš
život bude šedí, vzniklou z postupně kladených vrstev nestejných barev. Teprve když poznáme život
intuitivně, můžeme projevit své životní síly, opravdovost a soucit, teprve tehdy budeme nezištně
pomáhat svým bližním. Teprve pak se projeví jas a čistota tří základních barev.
Obraz přírody: Zdá se, že kompozice je sestavená z vody, vodopádu, vlnobití, oceánu a noční oblohy.
Ve skutečnosti se jedná o čistou abstrakci, s náběhem k surrealismu. Nechtěl jsem však abstraktní
obraz vtěsnat do konkrétní
Podoby „geometrických forem. Dnes se setkáváme s „geometrickými formami“ všude kolem nás, z
několika čtverců a obdélníků se sestaví dům, hračka, stroj.....
Geometrické formy jsou zcela konkrétní umělé obraze. Nesvazuji se geometrickou abstrakcí a
dokazuji, co všechno je možné abstraktním obrazem vyjádřit. Malebné přirozené křivky jsou snad
výsledkem, ke kterému jsem dospěl náhodou. Od „akčního umění“ se liší tím, že obsahuje mnohem
více myšlenek o lidské kultuře. Má souvislost s výtvarným myšlením východu.
Jaro: Velkou plochu žluté chci vyjádřit barevnost jara, avšak vystihnout kypící životní sílu jara není
zcela možné Jednoho chladného večera na konci zimy jsem si v květinovém stánku u autobusové
zastávky všimnul nádherných narcisů. Čím to, že se tato květina nesváže na roční dobu a dokáže tak
působivě vyjevit svou životní sílu? Je to jarem? Čtyři roční období se neustále střídají, ale také existují
souběžně, na severní polokouli je zima a na jižní polokouli je léto. Na severním a jižním pólu je zima a
na rovníku je stále léto. Ať už se čas a prostor sebevíce promění, ty si můžeš uchovat v srdci sluneční
svit a jaro, budeš-li si to přát. Narcisy mají mdlou žlutou a zelenou barvu, zvětšují příchod jara. Působí
stejně, jako když v Čechách všude kvete „zlatý déšť“ a soupeří se slunečním světlem.
Hard-Edge-černá, žlutá a bílá. Na velkou černou plochu jsem namaloval tenkou žlutou čáru. Barevná
kombinace černé a žluté je nejvýraznější. Ale na okraji obrazu je kus bílého plátna, na které jsem
žádnou barvu nenanesl a který tlumí kombinaci černé a žluté. Bílé plátno je úplně obyčejné,
opravdové, bez příkras, snad trochu primitivní. Olejové ani akrylové barvy neznají jasnější odstín, než
je jejich základní tón. Tento obraz vznikl z těch nejjednodušších faktorů. Představuje duchovní princip
Hard-Edge.
„Vše je prázdnota“. Kruh vyhloubený v ploše obrazu. Je to prázdný obraz, takže představuje můj
hlavní námět, o kterém jsem se již zmiňoval. Na předchozích osmi obrazech jsem zachytil různé jevy,
s kterými se setkáváme v běžném životě. Ale až život skončí, obrátíme se v prach. Jak jsou lidé
hloupí! Život zanedlouho pomine, jakoby ani nikdy nebyl. Všechno v životě je jen iluze, ale život je také
zlý sen, který se nepřetržitě odvíjí. Nemáme dokonce ani příležitost o něm přemýšlet. Další kruh dole
na obraze je namalován třemi základními barvami. Pozadí je namalováno modrou barvou, která
působí nepřirozeně. Mírně reliéfní, energické tahy štětce, převzaté z čínské tušové malby, naznačují
naprostou prázdnotu.
Uvedených devět obrazů tvoří sérii. Hotovým dílem jsou tehdy, když je sestavíme do čtverec.
Dále představuji jeden samostatný obraz. Životní sílu jara. Může být považován za ukončení výše
popsané série i za zahájení jiné série. Od pražského jara, kdy se obětoval Jan Palach, od 4. Června
1989, kdy se v Číně obětovat bezpočet student, manifestujících za studentské hnutí, až do voleb
nového presidenta na Tchaj-wanu. Já, který jsem se narodil jako Tchajwanec, jsem začal opět
přemýšlet o životní síle svého národa. V Číně jsou různé systémy, ale lidé na tomto malém ostrově
statečně projevili svou životní sílu. Vybojovali si možnost nezávisle a svobodně dýchat, žijí v pilné
práci. Už to že „žijí“, zasluhuje obdiv. Jejich těla jsou zbrocena Tchajwanskou krví, a tato krev jim dává
životní sílu. Na tom se nic nezmění, i kdybych žil kdekoliv, a já jsem vyrostl v trvale neklidném
prostředí na malém tichomořském ostrově – Tchaj-wanu, ve své vlasti, v zemi, která mě vychovala.
V malířské tvorbě staré Číny, a to jak v krajinomalbě, tak v žánru zvaném květiny a ptáci, je na
první pohled patrné, že je úzce vázána na myšlení jednotlivce a na životní filosofii. To je také důvod,
proč čínští malíři jen málokdy zobrazovali skutečnou krajinu. Velké prázdné plochy na obrazech dávají
prostor divákově představivosti, osvobozují jeho rak, znavený fádní zkušeností, uvádějí jej do jiného,
poklidnějšího světa. I to je důvod proč lidi přitahuje čínské malířství, přestože je těžké mu porozumět.
Já sám jsem studoval tradiční čínskou malbu, a to s tímto cílem, abych poznal to nejlepší z čínské
kultury, abych mohl později při studiu evropské malby obojí srovnávat a ještě více poznat přednosti
evropské malby. Nemohu říci, že bych toto o evropské malbě hodně věděl v době, kdy jsem do Prahy
přijel, ale umožnilo mi to utvrdit se dále v názoru, že čínské malířství je vynikající a významné.
Náboženství je součást filosofického myšlení. Pojetí pravdy vychází z učení starých mudrců a
odpovídá morálce, kterou si lidé stanovili. Znamená to ale, že pomijí kvintesenci, která byla v Dlouhém
časovém období vyčleněna a ponechána vzadu. Na východě i na západě je obdobná morálka. V
buddhistických sútrách jsou zmiňovány „laskavost“, „soucit“, „radost“ a „dobročinnost“. Jsou to morální
postoje, které odpovídají biblickým úvahám o lásce, „Láska je trpělivá“, laskavá, nezávidí, láska se
nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá ve svůj prospěch, nedá se vydráždit,
nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska
vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne.“ (První list Korintským, 13.
Oddíl, 4. Až 7. Věta). Lidé mají stejné náboženské cítění a společenský názor na pravdu. Harmonické
soužití je správné. Lze z toho vyvodit, že positivní náboženství je takové, které po člověku nechce, aby
sám sobě ubližoval. Buddhismus se zabývá i spravedlností, doufá, že lidé v tomto životě a na tomto
světě povedou hodnotný, opravdový a krásný život, v kterém budou konat dobro.
Nejde jen o to, aby se člověk stal v příštím životě budhou. A už vůbec nejde o to, mámit z lidí pod
příslibem klidného života bohaté milodary. V takovém případě lidé nezískají vnitřní pokoj, stačí jediný
blud nebo pád a veškerá pravda či metody sebekultivace se jim rozplynou před očima, žádným
způsobem nedospějí k osvícení, ani nedosáhnou opravdového radostného života v míru.
Toto jsou mé osobní názory, které jsem získal v uplynulých letech studiem, moje umělecká tvorba se
zrodila ze zkušeností, které jsem získal vlastní prací.
V uplynulých letech, zejména v těch strávených v Praze, jsem studoval pod vedením učitelů a udělal
jsem značné pokroky. V osobním životě jsem se setkal s péčí přátel, spolužáků, i lidí starších než já.
Nejenže jsem vykročil na cestu umělecké tvorby, ale i v osobním životě jsem se mohl učit z životních
postojů mnoha opravdových, vynikajících lidí. Měl jsem též podporu a povzbuzení své rodiny. Všem
děkuji. Všichni sehráli v mém životě důležitou úlohu. Všem přeji, aby je všude provázel mír.
Lai Chun-Chung