zde - Rosa
Transkript
zde - Rosa
BŘEZEN 2014 Ročník XV., číslo 1 ROSA—centrum pro týrané a osamělé ženy Zpravodaj Uvnitř tohoto vydání: Nedostatek úcty a tolerance: ženy a děti v ohrožení 3 Promyšlená vražda nebo 4 zoufalý čin ? Příběh z poradny : Amálie hledá sílu 5 Život v ROSE a azyovém domě ve fotografiích 6 Každá třetí Evropanka 8 zažila násilí od svého partnera www.rosa-os.cz www.stopnasili.cz Nyní ROSU najdete i na Facebooku ROSA Strach a úzkost i po třinácti letech Ze sociologické sondy ROSA za rok 2013 vyplynulo, že z 233 klientek se sedm pokusilo o sebevraždu v důsledku opakovaného násilí. Je na místě položit si otázku, zda situace žen, u kterých prakticky okolí, ale i pracovnice OSPOD, sociálních odborů, vědělo, že se staly obětí násilí, musela dospět až do tak závažných konců. Poznatky z dvacetileté činnosti potvrzují i zkušenosti dalších pomáhajících organizací. Vidí-li společnost oběť násilí zhroucenou, plačící, obvykle vyhodnotí situaci jako závažnou a snaží se nějak vcítit a pochopit, pomoci této ženě. Začne-li oběť bojovat, klást násilníkovi odpor, čelí nepřízni osudu, ale i někdy nezájmu pomáhajících institucí, stává se podezřelou, okolí si klade otázku, zda vše nedělá účelově. Nechová se totiž jako „typická oběť“. Jedním z průvodních jevů, se kterými se musí „netradiční oběť“ vypořádat, je, že je nucena, aby dítě, které je svědkem násilí pravidelně předávala násilnému partne- rovi, zúčastňovala se společného setkávání obou rodičů při předávání dětí, což bývá často další příležitostí k jejímu napadení. Bývá kritizována a obviňována, že špatně připravuje dítě na styk, když traumatizované děti, které viděly, jak tatínek bije maminku, se přirozeně bojí, obávají se, co bude dál. Vzpomínám na ženu se sedmiletou letou dívenkou, jež kolem roku 2000 našla odvahu utéci od násilného manžela a využila služeb utajeného azylového domu ROSA. (pokračování na str.2) Domácí násilí: pracovnice OSPOD musí zachovávat mlčenlivost o pobytu Od 1. ledna 2014 platí nová směrnice MPSV, která stanovuje povinnost zaměstnanců OSPODU zachovávat mlčenlivost nejen o místě pobytu rodiče ohroženého domácím násilím, ale rovněž o všech dalších údajích, které by mohly vést ke zjištění místa pobytu tohoto rodiče. Konkrétně jde o situace, ve kterých násilný rodič s odkazem na svou rodičovskou odpovědnost k dítěti požaduje po pracovnicích OSPODU poskytnutí informací o tom, jakou školu, či předškolní zařízení dítě navštěvuje, u kterého praktického lékaře pro děti a dorost je registrováno. I přes odkaz na rodičovskou odpovědnost však nesmí pracovníci OSPODU sdělit násilnému rodiči informaci o místu pobytu dětí , ani žádné jiné informace, které by mohly násilnému rodiči napomoci k vypátrání pobytu ohroženého rodiče s dítětem, neboť by tím ohrozili smysl a cíl povinné mlčenlivosti, t.j. zajistit bezpečí pro ohroženého rodiče a dítě, které má tento rodič v péči. Pracovníci OSPOD musí rovněž zajistit, aby se násilný rodič nedozvěděl informace umožňující zjištění místa pobytu ohroženého rodiče ani prostřednictvím nahlédnutí do spisové dokumentace vedené v OSPOD o dětech. Tento problém byl vyřešen v rámci nové Směrnice MPSV č.j. 2013/26780-21ze dne 19. Září 2013 a který nabyl účinnosti od 1.1.2014. Další aktualizace Metodického doporučení MPSVproběhne v prvním pololetí roku 2014 Zdena Prokopová Stránka 2 Zpravodaj ROSA Ročník XV., číslo 1 teprve tehdy pochopila, co žena s dívenkou prožívaly.... Nedá se zapomenout na pocit bezmoci tehdy pomáhajících institucí...... Psali jsme zprávy státním institucím, posílali zpracované statistiky z výpovědí obětí, do Priorit vlády jsme posílali závěry – hlavně, že je zapotřebí , aby tu byli odborníci, kteří umí vyhodnotit násilí v rodině, postavit se mu, přijmout zákony, metodické pokyny, aby děti svědci násilí měly možnost, dokud se násilnický otec nepodrobí terapii, se s ním nestýkat... V tu chvíli zmobilizoval muž své síly. Nejen že začal dehonestovat organizaci, která ženě pomohla, psal stížnosti na úřady, ministerstva, začal jako pravý manipulátor obíhat instituce, kde líčil, jak on pečoval o dítě, staral se. Obklopil se muži, kteří mu pomáhali „hájit jeho práva“. Po určitě době, kdy žena zpracovala trauma z posledního napadení, se začala aktivně bránit. Podala na muže trestní oznámení, vypovídala na Policii, OSPOD. Tehdy se podařilo pracovnicím OSPOD vymoci zákaz přiblížení násilného otce k traumatizované dí- vence. Muž se odvolával a boj s institucemi se mu stál „zábavou“. Muž, který škrtil a bil ženu před zraky malé dívenky, si na FOD vynucoval na dceři : „dívej se na mě, říkej mi tatínku ...“. Policie i úředníci až po shlédnutí filmu „Jen se dívej“, kde tato dívenka hovoří o svých pocitech, byla konsternována, Když jsem po 14 letech od onoho příběhu pracovala na sociologické sondě, opět se potvrdilo, že přes 94% dětí žen , které byly vloni v Rose , bylo svědky domácího násilí. A tak po 14 letech zažívám opakovaný pocit bezmoci z roku 2000, když čtu, že pracovnice OSPOD sdělila matce malého chlapce, která již nežije s partnerem: „No tak už se s ním nějak domluvte, pořád si žijete v těch křivdách.“ Muž, který se dopouštěl velmi hrubého fyzického násilí, i po rozchodu ženu kontaktoval, pronásledoval. Využíval k tomu vždy předávání syna. A opět jí nikdo nevěří, protože nechodila k lékařům s podlitinami, monokly). Není zlomená, je navíc velmi krásná. Přestože muž podal na oběť řadu nepravdivých účelových trestních oznámení, policie váhá: je žena opravdu oběť nebo kverulantka, když žena podala za opakované pronásledování, týrání, pomluvy tři trestní oznámení. Je ale zodpovědná ke svému dítěti a pokusila se ze všech zbylých sil dítě uchránit, aby nebylo i nadále svědkem bití, škrcení vulgaritám „tatínka“... Společnost ho ale vidí jinak : „ale on se k chlapečkovi chová hezky, nosí mu autíčka, je milý…“ Proč se ve společnosti, v odborné veřejnosti stále ne- Zpravodaj ROSA řeší otázka, zda může být „dobrý otec“ ten , kdo opakovaně vystavuje dítě traumatu, kdo týrá druhého člověka, navíc matku dítěte? Jak vlastně vidíme oběť? Každá oběť situaci prožívá jinak. Některá oběť se hroutí, má úzkosti, deprese, bojí se jakéhokoliv zveřejnění , aby se násilník nemstil, jiná zmobilizuje poslední síly a chrání dítě útěkem, odcho- Ročník XV., číslo 1 Stránka 3 dem a podáním trestního oznámení. cela. „Já nikoho nezajímala, byla jsem dítě.“ hlavně vystupovat všichni, kteří mají oběť chránit. A jak dnes vnímá 20 letá dívenka, která kdysi několik let zažívala trauma při násilném styku s otcem? Sdělila, že ani po třinácti letech se nedá zapomenout na strach, bezmoc a úzkost. Ta ji občas přepadá i dnes. Neuměli jsme jí odpovědět, proč ji pracovníci úřadů nutili ke styku, když se ho bála, zvra- Co říci závěrem, tolikrát již vyřčené: S manipulativním, násilnickým a mstivým mužem, který miluje „boj“, neexistuje žádná dohoda, vždy ji bude porušovat. Nefunguje mediace ani rodinná poradna. Funguje dodržovat striktně daná pravidla a s násilníkem přerušit komunikaci. Proti násilí by měli Práva otců na styk s dětmi by měla být podpořena pouze v případě, že prokážou, že jejich problém s násilím byl úspěšně léčen, který přijme za násilí odpovědnost a chce se podrobit terapii. Nikdy by neměla být prosazována proti vůli dětí. (Od dobrého úmyslu k dobré spolupráci, ROSA 2008) MV Nedostatek úcty a tolerance: ženy a děti v ohrožení Úcta, respekt, zodpovědnost, láska, porozumění, vzájemná pomoc a podpora, svoboda, tolerance, bezpečí, harmonie, rozvoj duševních sil. Tato kritéria jsou třeba, aby vztah, manželství, partnerství, vydrželo. V kolika svazcích jsou tato kritéria naplněna? V Praze se rozvádí každé druhé manželství. Statistiky hovoří jasně. Kolik vztahů se rozpadá, kde partneři žijí ve vztahu druh – družka? Asi je to podobné. Rozvedené ženy s dětmi či svobodné matky jsou současně nejvíce ohroženy chudobou. Ženy často nedokáží finančně pokrýt potřeby dětí. A tak i nadané děti mají velmi omezený potencionál rozvoje. Ženy, které v důsledku péče o malé děti nemohou najít zaměstnání, zažívaly hrubé fyzické a ekonomické násilí od partnerů, často neumí hospodařit i s tím málem co dostanou od státu. Ženy, které naleznou bezpečí v azylových domech, obvykle i v důsledku traumat, oslabení, leckdy tajně podporují i nezaměstnané starší děti „které jsou již samostatné“. Pokud má žena ještě k tomu nemocné či postižené dítě a otec jejich dětí neplatí výživné, je situa- ce katastrofální. Než se „vyřídí“ dávky hmotné nouze, spadne na azylový dům zajištění základních potřeb na „přežití“. Ať je to nákup oblečení (ženy utíkají s minimem věcí), potravin. Děti jsou zde vděčné za plyšáka, knížku, film. A reakce násilných mužů, otců těchto dětí ? Vloni to byl snad jen jeden otec, který začal platit řádně na děti a čekal, až jak rozhodne soud ohledně styku s dětmi. Dvacet let se ROSA věnuje problematice násilí v rodině a poskytuje těmto ženám pomoc, od roku 1998 pak poskytuje i azylové ubytování obětem domácího násilí. Zkušenosti žen s pomocí státu v jejich složité situaci, jsou různé. Od nepochopení: „to je tvrzení proti tvrzení, vždyť jste nikdy násilí nehlásila“, otec má právo na styk s dítětem (přesto, že otec křičel s nožem v ruce „pojď zabijeme tu krávu“ a následně 4 letý chlapec v azylu volal na sociální pracovnice „píči“), až po „heleďte, to je mezi vámi dvěma doma, mě zajímá jen to dítě...“, „podejte si žádost o dávky , musíte čekat, my vám teď nic nemůžeme dát..“ A paní musela jídlo koupit pracovnice azylového domu, jinak by neměla co jíst ona ani dítě. Kdo se vlastně dopouští násilí v rodině? Jsou to jen opilci, nevzdělaní muži, jak si často myslí posluchači při přednáškách o násilí v rodině? Bohužel dle statistik ROSA byli nejvíce násilní vysokoškoláci (37 %), středoškoláci (33 %) a teprve poté následují vyučení (21 %). Základní vzdělání mělo 7 % mužů. ranci k partnerce , partnerovi převážila ve společnosti? Možná by ke změně pomohlo, začít učit již ve školkách a základních školách pravidlům čestného chování, odmítnout šikanu, učit o nepřijatelnosti násilí. A proč ve školách? Protože doma bohužel velice často vidí křik, hádky, podceňování, výčitky, ale i násilí. Co udělat proto, aby kritéria ROSA úcty, svobody , lásky a tole- Stránka 4 Zpravodaj ROSA Ročník XV., číslo 1 Promyšlená vražda nebo zoufalý čin ? V publikaci Od dobrého úmyslu k dobré spolupráci (ROSA, 2008, str.45) je zmínka o americká studii (Herman a Berk, 1984), která ukázala, že 85 % žen které byly později svými partnery zabity, minimálně jedenkrát vyhledalo pomoc policie. Nutno se zamyslet, jak je to v České republice. I zde se každoročně setkáváme v médiích s články, jak muž zoufale hledá svoji ženu, která opustila rodinu, abychom po pár týdnech četli tu samou zprávu, že muž „v hádce“ zavraždil svoji partnerku. Dočítáme se pak, že žena pila, žena plánovala odchod atd.... Dále čteme, jak muž tu ženu „miloval“, těžce nesl odchod své ženy, zhroutil se mu svět.... Co vlastně víme o těchto vrazích? Jednou je to dělník, jindy grafik, lékař, podnikatel..... Jedno ale mají společné. Bývají to muži s poruchou osobnosti, která se nemusí na první pohled odkrýt. Tito muži bývají zdatní manipulátoři, muži dvojí tváře, chovají se sebejistě, dokáží zprvu okouzlit, jednou jsou příjemní, aby vzápětí byli odtažití a vzbuzovali ve vás pocit viny, shazují vás v legraci, mění nálady, vydírají, žárlí, později přibývá verbální násilí ale i fyzické. Jakmile žena chce odejít a sdělí to manželovi, druhovi, protože cítí, že je její povinností nedělat nic za zády partnera, začne se velmi často tento muž (nejvíce s narcistní poruchou) mstít. Nemohu zapomenout na dopis matky, která ztratila svoji krásnou dceru. Její dcera již nemohla dál snášet žárlivost manžela a rozhodla se vztah ukončit. Odstěhovala se do podnájmu. Přesto ale uposlechla prosby muže sejít se ve společném bytě a rozdělit si majetek.... Muž zde poté ženu svázal a rozhodl se zemřít s ní – byt vyhodil do povětří. I známá spisovatelka o násilí v rodině udělala osudovou chybu, že se „chtěla domluvit“. Několik měsíců bulvár spekuluje nad další vraždou mladé ženy s dcerkou. I v Rose jsme se setkali mnohokrát s myšlenkou týraných žen, že pojedou naposledy s mužem na dovolenou kvůli dětem (přestože muž ženu bil). Opatrně se ženou hledá- me, co je pro ni nejvhodnější v dané situaci. S klientkami vyplňujeme dotazník na násilí, všímáme si kritérií: je to muž majetnický, sadistický, extrémně nebezpečný, kde se objevuje útočnost, přecitlivělost v otázkách mužství, nízké sebevědomí muže, žárlivost, slídění , krutost atd. Ve chvíli, kdy vyhodnotíme historii násilí v rodině, nebezpečnost pachatele násilí, seznámíme ženu s možným rizikem a nabídneme i sociální službu utajené azylové ubytování. Je na ženě, jak se rozhodne. Zůstane-li v rodině dál s násilným mužem, který žárlí, hovoříme s ní, jak předejít eskalaci násilí, na co si dát pozor. Také utajené azylové domy plní funkci prevence eskalace násilí či vražd. Zejména v Zpravodaj ROSA případě, že soud, či pracovnice OSPOD neodkryjí dvojí tvář násilného muže a dokonce nařídí styk oběti s násilným mužem při předávání dětí, probíráme se ženou podrobně jak reagovat, chránit sebe i děti. V tuto chvíli zažíváme pocit zoufalství nad tím, že „právo otce na styk s dítětem“ (obětí) je potlačeno nad právem ženy a jejího dítěte na bezpečí. Ročník XV., číslo 1 - obětem domácího násilí a jsme si vědomi, že neustále je co zlepšovat a dávat pozor. Kolegyně z Rakouska nám sdělili opakovaně příběh ženy a jejího dítěte, které zastřelil v jejich azylovém domě zhrzený muž. Proto bezpečnostní pravidla, jak pro klientky a jejich děti tak i pro pracovnice v azylových domech jsou prioritní. Statistiky ROSY opakovaně potvrzují, že muži, kteří se dopouští násilí, tak činí proVyměňujeme si zkušenosti myšleně. Pravda je, že tam, s centry na pomoc ženám kde je u muže nějaká závis- lost (alkoholismus, drogy) jsou útoky brutálnější, je tam více vážných forem zdravotních následků od otřesů mozku, po zlomeniny všech částí těla. Všichni, kdo přichází do styku s obětí domácího násilí (OSPOD, Policie, soudy, školy, zdravotníci, soudní znalci, neziskové organizace) by proto měli být dobře vyškoleni v problematice násilí v rodině a nedělat závěry od stolu, bez spolupráce s centry, které se proble- Stránka 5 matikou násilí dlouhodobě zabývají. Prioritou je přece záchrana lidského života. Marie Vavroňová, socioterapeutka a ředitelka ROSA Doporučená literatura: Od dobrého úmyslu k dobré spolupráci , Rosa 2008 Psychický nátlak v rodině , Yvonne Poncet-Bonissol / Portál 2012 Příběh z poradny : Amálie hledá sílu Paní Amálie (52 let), věřící, obětující se žena, žije v manželském svazku 30 let. Má dospělé děti, které si žijí svým životem. Kontakt na Rosu dala paní Amálii její psychiatrička (paní má po posledním napadení úzkostné stavy, depresi). První konzultace se nesla v tichém pláči klientky, poprvé se otevřela a začínala otevírat své tajemství. Amálie hovořila o bolesti (opakovaně byla fyzicky zbitá manželem), o pocitech viny („asi jsem ho nějak vyprovokovala, ale já dělala vše jak on chtěl“) , strachu z muže, který své týrání zdokonaloval. Žena je zmatená, stále doufá, že se změní.... Paní je věřící katolička, pravidelně navštěvuje kostel a kněžímu sděluje pocity strachu, hrůzy, beznaděje. Amálie dál chodí k podpůrným konzultacím, sděluje: „víte u vás se cítím jako žena, vy my věříte, víte co prožívám, ale já se bojím učinit další krok do neznáma......bojím se rozvodu. V březnové Marianne na téma domácího násilí odpovídal římskokatolický duchovní a převor břevnovského kláštera Prokop Siostrzonek. Sdělil, že nejdůležitější je neztratit vnitřní svobodu a důstojnost. kterou málem zavraždil její brutální manžel. Před tím tato žena 15 let snášela žárlivecké výpady agresivního muže, který ji bil před zraky ustrašených dětí. Amálie dávno ztratila svoji svobodu, důstojnost, je unavená, marně hledá posilu od svého duchovního. sebe, tento muž se nikdy nezmění. Kdyby ho mrzela jeho agresivita, již dávno by vyhledal odbornou pomoc (násilnický muž se za své brutální chování chodí zpovídat též). Ženy které ztratily svobodu, důstojnost, potřebují podporu od nás všech i od kněží. “Když chce někdo žít bez ohledu na Socioterapie je o trpělivosti, pocity a bolest druhých, jeho edukaci, posílení, o hledání jednání odporuje všemu, co (Hranice jistoty, ale i krocích k nalezení platí o Bohu“ v manželství, Dr.Henry Cloud, stability ženy - je tento duDr.John Townsed) chovní, u kterého hledá poMarie Vavroňová moc, ten správný ? (Problematiku a závažnost násilí v rodině zřejmě nezná.) Prozatím nám s Amálií nezbývá, než opakovaně probírat společně bezpečnostní plán, aby se předešlo opakovanému násilí. O to se ale právě násilní partneři snaží – narušit sebeúctu ženy, formou metody cukr a bič zanést do vztahu nejistotu, strach ale i naději, že když se bude více snažit, lépe vařit, bude více slunce, bude mít muž v práci uznání a více peněz, dosaďme vlastně cokoli co chce násilný Nikdo nemá právo druhéjedinec v danou chvíli, aby si Naposledy ji duchovní sdělil, ospravedlnil proč partnerku ho ponižovat, týrat, bít. Každý člověk zodpovídá za že modlitby ji pomohou, zbil... své chování, myšlenky, vždyť je to jen „slabost“ muZa každého vzdělaného (v postoje. Bohužel v případě že, on je zoufalý, proto se problematice násilí v rodině) muže s poruchou osobnostak chová, chce to více lásky, empatického faráře jsme ti, který má sadistické skloodpuštění, pokory a nakonec vděčni. Před mnoha lety díky ny, modlitby nepomohou. řekl : „žena vydrží víc jak pražskému duchovnímu naŘíkám těmto ženám : kůň, musíte se více modlit, lezla v utajeném azylovém „Bůh vám dal život, vy jste zamyslete se, neděláte něco domě ROSA pomoc žena, odpovědná se starat o špatně? Život v ROSE a azylovém domě : tanec, opravy, dárky Potřebu bezpečí žen a dětí v azylovém domě ROSA podpořili realizátoři festivalu Cineast : ROSA děkuje pořadatelům festivalu CinEast a všem, kteří přispěli v rámci na jejich charitativního projektu na pomoc ženám v azylovém domě ROSA pro ženy oběti domácího násilí. Šestý středo- a východoevropský filmový festival v Lucemburku se konal v říjnu 2013 a jeho tématem byly „ženské příběhy“ . Díky charitě se sešlo neuvěřitelných 2000 EUR, které dorazily na účet ROSY 17.1.2014. Již jsme se pustili do realizace projektu bezpečí v azylovém domě: pořízení bezpečnostních dveří. Další bezpečnostní prvky do azylového domu ještě budou instalovány. ROSA se opět připojila k akci One Billion Rising. Proti kybernásilí na ženách a profesích, které obětem pomáhají, protestovaly 14.2. ženy na náměstí Kinských v Praze . Česko se tak připojilo k celosvětovému hnutí One Billion Rising for Justice! Hnutí vyzvalo miliardu žen i těch, kdo je respektují, aby vyšli do ulic, tancovali a požadovali ukončení násilí na ženách. Znásilnění či zmlácení zažije na planetě během života každá třetí žena. Akci pořádala Česká ženská lobby ve spolupráci s HollaBack! Czech a V-Day Prague International Voice . Ženy upozornily na to, že agresoři vystavují v anonymním kyberprostoru lživé, urážlivé a výhružné informace o ženách i organizacích, což značným způsobem ovlivňuje pracovní i soukromý život obětí. Namísto květin k MDŽ dárky ženám, které je potřebují: podpořit ženy v azylovém domě se rozhodli zaměstnanci společnosti Nielsen. Odvážné a milé organizátorky této akce ve firmě Nielsen udělaly ženám v azylovém domě radost. A to jak potravinami, oblečením, tak i finanční podporou. Bezpečí je pro oběti domácího násilí totiž prioritou. Jsou to ženy, kterým nezbývá, než při vysokém ohrožení domácím násilím od partnera, na čas odejít do azylového domu i se svými dětmi. První co potřebují, je bezpečí, následuje práce – sociálně terapeutická, sociálně právní pomoc a postupný návrat do života bez násilí. Časopis Marianne se rozhodl věnovat několik měsíců tématu domácího násilí. V únorovém čísle vyšel rozhovor s psycholožkou ROSY, PhDr. Branislavou Vargovou. V březnové Marianne vyšly zajímavé rozhovory v cyklu Marianne proti násilí pod titulkem Síla odejít s Prokopem Siostrzonkem, převorem Břevnovského kláštera a advokáty Zdeňkěm Vaňátkem a Soňou Sedláčkovou. Podle Prokopa Siostrzonka „je svoboda člověka podstatným tématem Ježíšova poselství tak, jak je podává bible, jakékoli omezení svobody člověka se samozřejmě neslučuje s křesťanským pohledem na život.“ Řada žen nechce ztratit rodinu, ale… „Nejdůležitější ovšem je neztratit svou vnitřní svobodu a důstojnost,“ říká převor. Statistika ROSY čtvrtletí: za první V prvním čtvrtletí roku 2014 vyhledalo pomoc odborného sociálního poradenství ROSA celkem 113 klientek, kterým bylo poskytnuto 1464 úkonů (konzultace, bezpečnostní plány, atd). v celkové délce 682 hodin. Přesné údaje máme díky novému evidenčnímu programu. Azylový dům má za tuto dobu 25 aktivních klientek. Telefonická linka odborného sociálního poradenství eviduje 920 záznamů v délce 163 hodin. Přečetli jsme: Viktimologie pro forenzní praxi. Riziko stát se obětí trestného činu se týká nás všech. V roli oběti reagujeme různě, i banální delikt může člověka vážně emocionálně poškodit. Navíc zločin tak či onak poznamenává nejen přímou oběť, ale také její blízké. Z pohledu okolí se oběti často chovají naivně či nerozumně. Proč zůstává týraná žena v partnerském svazku? Je možné, že následky zločinu se u oběti projeví opožděně a že oběť dovede dlouho i před blízkým okolím skrývat, že je zneužívána či týrána? Na tyto a další otázky hledá odpověď publikace Viktimologie pro forenzní praxi (Portál, 2014). Nabízí prakticky využitelné poznatky ze současné viktimologie, chce rozšířit povědomí o tom, co prožívají oběti kriminálních činů, a přispět k lepšímu pochopení, proč se osoby poškozené zločinem chovají právě tak, jak se chovají. Doc. PhDr. Ludmila Čírtková (policejní psycholožka, dlouhodobá poradkyně pro oběti trestných činů a soudní znalkyně zaměřená na viktimologické expertízy) seznamuje s paradoxy primární viktimizace (naučenou bezmocí, stockholmským syndromem), s klíčovými momenty viktimizace, percepcí a deklarací u znásilnění, stalkingu, zabývá se sekundární viktimizací přenášením viny na oběť, shrnuje posttraumatické reakce obětí, jejich projevy, zabývá se otázkou, jak zabránit viktimizaci oběti při znaleckých posudcích, posuzováním výpovědí traumatizovaných obětí, jež jako obranné mechanismy používají vytěsnění a disociaci. Publikaci najdete na: http://obchod.portal.cz/vikti mologie-pro-forenzni-praxi/ Každá třetí Evropanka zažila násilí od svého partnera Každá třetí žena v Evropské unii zažila fyzické nebo sexuální násilí. Vyplývá to z průzkumu Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA). V Česku zažilo násilí 32 procent žen. Nejhůř jsou na tom Dánky (52 procent), nejlépe naopak Polky (19 procent). Agentura už vyzvala členské země, aby se problémem začaly zabývat. Z průzkumu FRA vyplynulo, že jedna z deseti Evropanek má od svých patnácti let zkušenost s násilím sexuálního rázu, jedna z dvaceti pak byla znásilněna. Nejčastěji ženy uváděly, že na nich fyzické, sexuální i jiné násilí páchali jejich intimní partneři. Čtyřicet dva procent žen hovořilo o psychickém násilí: ponižování na veřejnosti, zákazu chodit ven, různých pohrůžek a nucení dívat se na pornografické materiály. "Anketa ukázala, že fyzické, sexuální a psychické násilí vůči ženám představuje vážná porušování lidských práv ve všech členských zemích (EU)," prohlásil ředitel FRA Morten Kjaerum. "Rozsah tohoto problému ukazuje na to, že násilí vůči ženám se netýká jen obětí, ale má i každodenní dopad na společnost. Je tudíž nezbytné, aby především politici a občanská společnost zlepšili opatření k řešení všech forem násilí na ženách," dodal. Evropská zpráva vznikla na základě dotazování více než 42 tisíc obyvatelek EU ve věku od 18 do 74 let. Její autoři navrhli řadu opatření na unijní i národní úrovni. Zákony ve všech zemích by kupříkladu zaručovaly vdaným ženám stejnou ochranu před znásilněním partnery, jakou mají oběti cizích mužů. Zároveň doporučili členským zemím, aby ratifikovaly příslušnou konvenci Rady Evropy (RE) o prevenci a boji proti násilí vůči ženám. Podle FRA ji dosud ze zemí EU ratifikovaly jen Rakousko, Itálie a Portugalsko. Největší procento žen, které zažilo násilí, je v Dánsku (52 %), Finsku (47 %) a Švédsku (46 %). Jen těsně za severskými státy zůstalo Nizozemsko (45 %), Francie (44 %) a Británie (44 %). Nejlépe je na tom Polsko (19 %), Rakousko (20 %) a Chorvatsko (21 %). Odhaduje se, že během 12 měsíců předcházejících rozhovorům bylo fyzickému násilí v EU vystaveno 13 milionů žen. To odpovídá 7 % žen ve věku 18–74 let v EU. Sexuální mu násilí v EU bylo vystaveno 3,7 milionu žen. To odpovídá 2 % žen ve věku 18–74 let v EU. Od 15 let věku byla znásilněna každá dvacátá žena (5 %). V řadě jurisdikcí EU ale právní definice znásilnění zahrnuje i případy, kdy pachatel nepoužije fyzické násilí. Z tohoto hlediska by míra znásilnění v EU mohla být vyšší než 5 %. Dalších 18 % žen v EU se po 15. roce věku setkalo s nebezpečným pronásledováním a 5 % žen mělo zkušenosti s nebezpečným pronásledováním během 12 měsíců před zahájením průzkumu. Z toho vyplývá, že za 12 měsíců zažilo v EU nebezpečné pronásledování 9 milionů žen. A jak jsou na tom podle průzkumu FRA ženy v ČR? Celkem 32 % žen zažilo fyzické a nebo sexuální násilí od partnera od věku 15 let. Dále pak 19 % zažilo fyzické násilí od partnera , 7 % zažilo sexuální násilí od partnera. C elkem 47 % žen prošlo nějakou formou psychického násilí buď aktuálně a nebo od předchozího partnera. Z dětství má zkušenost 34 % dotázaných z fyzického , sexuálního nebo psychického násilí , 3 % mělo zkušenost sexuálním násilím. Podle průzkumu 9 % zažilo pronásledování od věku 15 let a 51 % žen, prošlo nějakou formu sexuálního obtěžování. Ohlášeno je 8 % případů. Stránka 9 Zpravodaj ROSA Zdroj informací: http://fra.europa.eu/sites/default/files/fra-2014-vaw-survey-factsheet_cs.pdf http://fra.europa.eu/en/publication/2014/vaw-survey-main-results Ročník XV., číslo 1 ROSA—centrum pro týrané a osamělé ženy ROSA - centrum pro týrané a osamělé ženy Podolská 242/25 147 00 Praha 4 Tel./fax.: +420 241 432 466 SOS tel.: + 420 602 246 102 (Po-Pá: 9-18 hod.) hlavní e-mail o.s. ROSA: [email protected] internetové poradenství : [email protected] Vedoucí azylového domu ROSA: [email protected] IČO 68405359 Bank.spojení: 0008399319/0800 Sbírkový účet: 2848609349/0800 PODPORUJÍ nás : Dotací: MPSV Granty: Magistrát hl.m. Prahy (sociální služby, prevence kriminality), MČ Praha 4, MVČR Finančními dary v rámci Corporate social responsibility: Petr Škrla, zaměstnanci HP, společnost LMC ROSA – centrum pro týrané a osamělé ženy, poskytuje ženám – obětem domácího násilí a jejich dětem tři akreditované sociální služby: Informační a poradenské centrum ROSA pro ženy oběti domácího násilí: Posláním služby odborné sociální poradenství v Informačním a poradenském centru ROSA je poskytovat bezplatné odborné sociální poradenství v oblasti domácího násilí (tj. sociálně právní poradenství, sociálně terapeutické poradenství, případně psychologickou pomoc) ženám obětem domácího násilí v nepříznivé sociální situaci, aby se lépe orientovaly ve svých právech, nalezly odvahu a schopnost řešit svoji situaci, pochopit cyklus násilí a posílit jejich ochranu před dalším násilím v rodině. Ke konzultacím v centru je vždy nutné se předem objednat na telefonu 241 432 466. Azylový dům ROSA s utajenou adresou: Na činnost Informačního a poradenského centra ROSA navazuje azylový dům a byty s utajenou adresou. Zde se ženám dostane nejen bezpečí a ubytování, ale ženy zde mají zajištěnou i specializovanou komplexní psychosociální pomoc, dětem se věnují psycholožka a herní terapeutka, sociál- ní pracovnice. Telefonická krizová pomoc: SOS linka: 602 246 102, pevná linka 241432466, internetová poradna: [email protected] Smyslem linky je zajištění okamžité pomoci obětem domácího násilí formou krizové intervence, specializované konzultace, sestavení bezpečnostního plánu, informace, kam se může oběť domácího násilí ve svém regionu obrátit o pomoc. ( www.smysluplnedarky.cz) Materiálními dary: zaměstnanci externí komunikace TMobile, zaměstnanci Nielsen , Podpora služeb: MČ Praha 2, MČ Praha 4 Děkujeme i všem drobným pravidelným i nepravidelným dárcům, jejich pomoci si velmi vážíme. Zpravodaj občanského sdružení ROSA 1/2014 vydává: ROSA – centrum pro týrané a osamělé ženy, březen 2014 Redakční rada: Mgr. Martina Hronová, Marie Vavroňová, Zdena Prokopová.
Podobné dokumenty
zde - Rosa
oběti domácího násilí, jsme mohli zabezpečit azylový dům bezpečnostními
dveřmi a prostory, kde ženy přijímáme. Bezpečí je pro oběti domácího
násilí totiž prioritou. Šestý středo- a východoevropský ...