kronika v pdf

Po Senterových stopách
(první výjezd sedmičky 30. 4. – 3. 5. 2009)
Indiáni:
Vojtěška, Tajemný Stín, Safari, Žofré, Vítek
Stařešinové: Amazonka, Klapka, Zóna, Slon a Zbyněk
1. den – čtvrtek 30. 4. 2009
A je to opět tady. Senter má pořád náskok, ale jeho stopa je teplá. Srážíme se v pět
odpoledne na Hlaváku, Daněk kupodivu přichází bez batohu, nakonec nepojede. Jen
nám přinesl svůj stan. To mi zase vychází, že jsem jediná vedoucí toho správného
pohlaví, kam to spějeme? Naštěstí děti mě zachraňují, mezi nimi zase 100%
převládá chromozóm XY. Naše průzkumná četa ve složení Safari, Vítek, Žofré a já
naskakuje do vlaku, ve kterém zjistíme, že nikdo nezná báseň, kterou jsme ze
Sentera vytřískali na poslední schůzce. Snad ji bude mít Vojtěška uchovanou
v zápisníku... Dorážíme vlakem do Jesenného a, ještě než opadne soumrak, se
vydáváme hledat nocleh. Kilometráž z roku 89 je sice opravdu špičková, ale něco se
přeci jen změnilo, takže se ním úplně nedaří. Dáváme teda bagáž na hromadu
a rozdělujeme se na hlídače a pátrače. Hledání bylo úspěšné, usazujeme se
na druhém břehu řeky Kamenice přímo nad jezem na plošince s ohništěm. Padla
tma, tak začínáme stavět stany (ne, že bychom na ni čekali, přišla bez pozvání).
Noční hledání dřeva je také zábava, ale za chvíli již ohýnek plápolá a my sedíme
okolo. Po chvilce doráží i zbytek výpravy s tím nejdůležitějším – loďmi. Nakonec
s námi jede i řidič – Zbyněk (tatínek X, Klapky, Vojtěšky a Stína). U ohně se
rozdělíme do posádek: Vojtěška se Safarim na zeleném plastu, Amazonka se Žofrém
na červené vydře, Zbyněk se Stínem také, Zóna s Klapkou na modrém plastu a já
s Vítkem na laminátce. Rychle vyrobíme docela zoufalou čarodějnici z klacíků, suché
trávy a trochy provázku. Hezky blafne a za neutuchajícího šumění vody jdou všichni
spát. Já si ještě chvilku počučím do ohně a jdu se pozvat k Vojtěškovi a Zbyňkovi
do stanu. Poprvé a vlastně naposledy jsme postavili všechny stany. V pánském leží
Vítek, Žofré a Safari a v tom dámském Amazonka, Klapka a Zóna. Že někdo chybí?
No jasně, Stín totiž vytuhnul na sedačce transportéru!
2. den – pátek 1. 5. 2009
Ráno z uhlíků snadno rozfoukáme nový oheň, takže snídani máme i v teple.
Nemeškáme ale a vyrážíme. Vojtěška se Safarim sjíždí startovní jez a po nich ještě
Klapka se Zónou. Těm se ovšem zadařilo – na desce se natočily a dole už jsou úplně
bokem. Navíc Klapce se asi nelíbilo na lavičce, tak se přesunula až ke šprajcu.
Ostatní šetří lodě a začínají až pod jezem. Frčíme po Kamenici, ani se nenadějeme
a už jsme na Jizeře. Plujeme až k Paraplíčku, kde stavíme. Budeme tu cvičit a pak
obědvat. Lenochům se do vody moc nechce, raději kraví na houpačce. Holky vijí
věnce z pampelišek. Vojtěška se svou posádkou ukazují spoustu tríčků – nejprve si
s Amazonkou zahraje na ponorku – alespoň se Amazonka taky umyla. Je zajímavé,
nakolik kormidelníci dbají na hygienu svých háčků! Na druhý trik si Vojtěška přizval
Žofrého. Postavili spolu deblovku pěkně na bok s zahráli si na stabilitu. Vše dopadlo
v suchu, i když nikdo z nás na břehu ani ve vodě nechápal, jak to mohli ustát?!
Vojtěška naštěstí dosáhl svým pádlem dost daleko. Vlastně si v ten okamžik stoupl
místo na dno na bok lodi a zachránil to. Zato Žofré to jistili s rukama na bortu.
Po obědě brodíme řeku ,sluníčko krásně svítí a Vojtěška dál kouzlí – uprostřed Jizery
vyčaroval slepýše! Vlastně mu spíš zachránil život, protože viděl, jak si to krauluje
vstříc smrti v Paraplíčku. Slepýš je celý prochladlý a nejspíš pěkně napitý, tak ho
Vzkaz od Vinnetoua
necháme nahřívat na kameni. Pořád je dost
tuhoň, ale nakonec to rozdejchal a zmizel
Než do lodi usedneš
pod kameny. Vyrážíme dál po proudu, až
večer u ohně slav
odpoledne dorážíme do osady Little Rock, kde
ráno však nemeškej
na ostrově rozbíjíme svůj tábor. Stavíme stany
po jizerní říčce se plav.
a hned je na čase vyrazit po stopě indiánské
básně. Její znění připojuji níže. Ovšem Senter
Po vodě po souši vede cesta tvá měl pár dní náskok, a tak již začal pátrat
učinit poslední zbývá krok
v prastarém indiánském opevnění, kam nás
u ostrova zakotvi
báseň dovedla. V přestřelce, při které vzduchem
tam, kde leží Little Rock.
hvízdá jedna kulka za druhou, je Senter
smrtelně raněn. O padoucha méně na světě.
Na břeh hned vydej se
Zbývá ještě nalézt mapku, jež značí konečné
po modrého hada stopě
místo pokladu. Nakonec ji objevujeme v jeskyni
přírodu poslouchej
(nebo vykutané místnosti), kde plane oheň,
cíl blíží se k tobě.
a tak je plná dýmu a čmoudu. Ještě než se
vrátíme zpět, prohlédneme si pořádně a již
Zbitá rohy pokrytá
v klidu trosky pevnosti. A našli jsme – freestyle
hadova hlava
jámu. Tak jsme si ji aspoň pojmenovali.
do tlamy sestup tam
Dřívějším pánům opevnění sloužila jako nádrž
a zvolej sláva!
a zásobárna pitné vody, teď je však vystlána
jen vrstvou loňského listí. Zkoušíme všelijaké
pohyby, možné i nemožné. Základním úkolem je dostat se z jámy bez použití rukou,
případně k tomu ještě oběhnout co nejvíce stěn. Vychutnáváme opojný pocit rebelie
proti gravitaci. Vracíme se zpět do tábořiště a nad mapkou špekulujeme, kde se
nalézá zlatý poklad. Ráno moudřejší večera, tak si dáme véču, uhodíme do strun
a jdeme na kutě. Ti pracovitější do stanu (složení jako minulé noci, jen Stín nezůstal
v Jesenném, ale přesídlil se ke klukům) a Zbyněk, Vojtěška a já jdeme pod hvězdy.
3. den – sobota 2. 5. 2009
Za rozbřesku ještě spíme, i když někdo si už dává ve spacáku rozcvičku, aby se
trochu zahřál. Při budíčku se divíme Vojtěškovi, který byl odsunut z karimatky
do trávy a skoro si toho ani nevšiml. Dáváme snídani a vyrážíme prozkoumat skalní
hrad, ve kterém by se snad měl nacházet náš cíl. Ve skalách je mnoho jeskyní
a komůrek, nakonec však nalézáme dutinu v rohu jedné z nich a v ní... Ukrytý
měšec, nebo spíš vak plný zlatých valounů! Spravedlivě se podělíme a vyrážíme
na vrchol skalního hradu Nugget-tsilu. Je opět další krásný den, koukáme
na třpytivou stuhu pod námi a už se zase těšíme na vodu. Jsme dole a tradá do lodí.
Dnešní úsek není z nejkratších, cílem je osada Březina. Cestou máme řadu jezů,
které musíme překonat (většinou mimo loď = přetáhnout či obnést). Pamatuju si
hlavně na Dolánky, kde jedna část řeky padá u pravého břehu přes moderní vakový
jez a vlevo teče přes klasickou desku bez šlajsny. Tak jako tak opět nesjízdné,
musíme si zahrát hru pošli loď bez posádky a dole si ji chyť. Další legrácky nás čekají
v Turnově, kde byl jez v rekonstrukci. Lodě nešlo nikde přetáhnout a všude je buď
vysoká navigace nebo dočasná stěna z larsenů. Nakonec jsme je se Zbyňkem
vytahovali přes ty larseny a bylo to moc velká zábava. Doufám, že to do příště už
opraví! Závěrem dne je provalený jez v Březině a kotvíme oproti plánu na opačném
břehu, tedy na levém. Obřího bílého nápisu na dřevěné chatrči se nijak nebojíme.
Hlásá všem: „Majitel pozemku je soukromník. Táboření zakázáno.“ Nedá se svítit,
naštěstí víme, že se chováme slušně a nepořádek po nás nezůstane. Říkám si, že
nás tu stejně nikdo nezastihne, ale chyba lávky. Ráznou chůzí k nám míří babička
s úžasně bílou hlavou. Jdu jí naproti a hned slyším, jak láteří, jestli umíme číst.
Umíme. Sypu si popel na hlavu, což většinou funguje. Babička vidí děti, to taky
funguje. Příště se máme jít zeptat do domu hned nad jezem (vypadal vybydleně)
a vše bude v pohodě. Tak příště. Zbudujeme ohniště, ohříváme párky a vyrábíme
brkaši, ti odvážnější suší boty. Jen co přijde tma, jdeme spát. Venku tentokrát
zůstává jen Vojtěška se Zbyňkem, já se nasádlím k holkám a kluci spí jako včera.
4. den – neděle 3. 5. 2009
Ráno těsně před odjezdem nás přijde zkontrolovat babička a nemá námitek. My také
ne a tak vyrážíme vstříc Mnichovu (Hradišti). Posledních pár peřejek a vlnek a jsme
u cílového mostu. Zbyněk vyráží zpět pro transportér do Jesenného, my zatím
čistíme lodě. Navíc jsme objevili houpačku, kde frajeří místní domorodci. Čekáme, až
se houpačka uvolní a také něco předvedeme – třeba Žofré ukazuje jak se rychle
zbarvit na těle i obličeji do ruda. Pak jsme ještě roztáhli všechno hydro po trávě,
zaházeli si diskem a už tu máme vlek, který se sám nenaváže. Amazonka odchází
na vlak a my ostatní sedáme do auta. Uteklo to strašně rychle a už zase musíme
domů.
Zapsal Slon