Existencialismus

Existencialismus
Úvod: existence
• Existence: pojem, který vyjadřujeme, že je něco skutečné, že to je
• Takto se můžeme tázat na existenci Boha, můžeme mluvit o existenci
věcí, jevů a vůbec všeho, co má bytí
• Pojem existence je ovšem někdy chápán také v užším slova smyslu a
to sice jako specifický způsob bytí vlastní pouze člověku
• Existence je takovým bytím, které si uvědomuje samo sebe
• Takto o existenci hovoří zejména tzv. filozofie existence v 19. století a
existencialismus ve 20. století
Úvod: filozofie existence
• Začíná u dánského filozofa Sørena Kierkegaarda,
který žil v první polovině 19. století
• Kierkegaard vybízí člověka, aby si sám
našel vlastní smysl života a svou vlastní pravdu
• Člověk má za svou existenci zodpovědnost,
kterou za něj nikdo nemůže převzít
• Stádovost a dogmatičnost je zlem
• Kierkegaard navrhuje pro člověka nalezení smyslu života ve víře
Existencialismus
• Existencí člověka se intenzivně zabýval na počátku 20. století filozof Martin
Heidegger, který ovšem nechtěl být považován za existencialistu
• Mnoho existencialistů Heidegger ovlivnil: např. J.-P. Sartra
• Člověk by měl podle Heideggera žít autenticky (svébytně)
Existencialismus
• Hlavní představitelé literárního existencialismu:
• Jean-Paul Sartre
• Albert Camus
• Oba byli Francouzi
• Existencialismus se obecně zabývá lidským životem a jeho smyslem
• Sleduje člověka hlavně v krajních polohách: ve vztahu k smrti, k
utrpení, k samotě, k úzkosti a zoufalství
• Toto všechno bylo samozřejmě výraznější v čase válek a po nich, proto
tehdy byl existencialismus nejsilnější
Jean-Paul Sartre
• Žil v letech 1905-1980
• Francouzský filozof a spisovatel
• Žil se Simone de Beauvoir,
autorkou knihy Druhé pohlaví
• Získal Nobelovu cenu za literaturu (1964),
odmítl ji převzít
• Jeho existencialismus je ateistický
• Inklinoval také k marxismu
Jean-Paul Sartre: Nevolnost
• Román psaný formou deníku
• Hlavní hrdina trpí pocitem zbytečnosti a úzkosti, hledá smysl života
• V románu jsou i filozofické úvahy
Jean-Paul Sartre: Zeď
• Soubor povídek
• V povídce Zeď se řeší několik pro Sartra a existencialismus typických
problémů:
•
•
•
•
Nutnost každého člověka neustále volit, i když neví, jestli volí správně
Nevolit nic a být pasivní je přitom také druh volby
Řeší se také vztah ke smrti: hrdinové jsou odsouzeni k smrti
Jaké to je vůbec nebýt?
Jean-Paul Sartre: Bytí a nicota
• Filozofická kniha inspirovaná Heideggerovým spisem Bytí a čas
Jean-Paul Sartre: Mouchy
• Existenciální drama
• Zpracování řeckého mýtu o Orestovi a Elektře
• Na místě Erinyí jsou zde mouchy (výčitky)
• Také motiv postavení se tyranii
Albert Camus
•
•
•
•
Žil v letech 1913-1960
Francouzský filozof a spisovatel, narodil se v Alžírsku
Ještě před Sartrem dostal Nobelovu cenu (1957)
Zemřel při autohavárii
Albert Camus
• Jeho existencialismus je také ateistický
• Vycházel z Kierkegaarda, ale právě v ateistickém postoji
se s ním velmi rozcházel
• Člověk si podle něj v jednu chvíli (během krize) uvědomí
absurdita života: „Proč tohle dělám? Jsem opravdu šťastný?“
• Tuto absurditu nemůže ignorovat, ale může proti ní revoltovat
• Tzv. absurdní člověk žije naplno i přesto, že chápe život jako absurdní
• Je chybou se tvářit, že absurdita života a smrt neexistují
• Je ale také chybou se tvářit, že je možné je překonat (např. posmrtným životem)
Albert Camus: Mýtus o Sisyfovi
• Filozofický esej
• Zpracování řeckého mýtu: odtud i pojem „sisyfovská práce“
• Sisyfův život je absurdní a beze smyslu
• Sisyfos je ale nakonec šťastnější, než jiní lidé,
protože si absurditu svého života uvědomí a přijme ji
Albert Camus: Cizinec
• Tato novela vyšla ve stejném roce, jako Mýtus o Sisyfovi
(tj. 1942); spolu tvoří nejvýznamnější dvě Camusova díla
• Děj se odehrává v Alžírsku
• Témata: absurdita, volba, lidství, odcizení, smrt
• Samotný hlavní hrdina je popsán jakoby cize: i on je nám cizincem
• V existencialismu častý motiv lidské vzdálenosti jednoho člověka od druhého
• Všichni jsme si v jistém smyslu navzájem cizinci
• Člověk je zároveň jaksi cizincem ve světě, který mu vždy zůstane z větší části
neznámým prostředím a který je oproti člověku mnohokrát větší i časově delší
Albert Camus: Cizinec
• Hlavní hrdina je konfrontován s jinými postavami
• Chybí mu, na rozdíl od nich, některé vlastnosti: typicky lidské afekty,
touhy, lidské hodnoty – i díky tomu je nám odcizen
• Hlavní hrdina se chová většinou lhostejně a ničemu nepřikládá větší
hodnotu: mnohé věci vnímá jako bezvýznamné a nedůležité
• Hlavní hrdina se také vyhýbá smrti, dělá, jako by smrt nebyla skutečná
• Zabývá se drobnostmi, zbytečnostmi a povrchními věcmi
• Svět lidí je pro hrdinu čímsi cizím a on je v něm cizincem
Albert Camus: Cizinec
• Motivy zabití a provinění
• Motiv fyzické (sexuální) lásky: to jediné, co hlavní hrdina ještě jakž
takž prožívá
• Motiv života, který nemá žádný pevný bod: žádnou víru, žádnou
oddanost nějaké ideji
• Motiv pasivity: hrdina by mohl začít hledat a utvářet smysl svého
života, ale neudělá to, nechce se mu
Albert Camus: Cizinec
• Hlavního hrdinu do určité míry vytrhne z bezvýznamného života
chvíle, kdy se dostane do určité krize
• Tehdy se teprve začíná snažit pochopit svůj život a jeho absurditu
• Alespoň sám sobě přestává být trochu cizincem
• V průběhu novely se stává více a více lidským, více smířeným s
konečností a nesmyslností života
Albert Camus: Mor
• Román
• O městě nakaženém morem
• Lidé se v něm semknou a společně bojují
• „Mor“ může také odkazovat k nacistické hrozbě
Absurdní drama
Absurdní drama
• Především v 50. a 60. letech
• Absurdita: absence smyslu, formy i logiky, pojem existencialismu
• Absurdní drama má často existenciální rozměr: motivy úzkosti,
bezmoci, cizosti k lidem, osamění člověka, ztráty smyslu a zničujícího
stereotypu běžného života
• V absurdním dramatu přechází absurdita z tématu i do formy
• Forma je často pokřivená a odlišná od klasického dramatu, mimo jiné
je poukazováno na to, jak jazyk ztrácí svou schopnost přenosu
významů a jak se i v něm ztrácí smysl
Eugène Ionesco
• Žil v letech 1912-1994
• Francouzský dramatik
rumunského původu
• Také si velmi hraje s jazykem
• Antijazyk: postavy nejprve rozmlouvají
normálně, ale postupně se přestávají
vnímat a každý si mluví jen to své;
nakonec už jejich mluva ani nedává příliš
smysl a říkají jen nesmyslná slova a hlásky
Eugène Ionesco: Plešatá zpěvačka
• Několik postav vede hovor, který dává stále menší a menší smysl
• Často říkají jen nesmyslné fráze, rozhovor navíc je čím dál víc agresivní
• Ionesco se místy při psaní dialogů inspiroval příručkou anglické
konverzace
• Hra končí říkáním úplných nesmyslů a nakonec v podstatě pouhým
vydáváním zvuků
• Poukazuje na moderní dobu, v níž narůstá nemožnost se mezi sebou
domluvit, jazyk bývá zneužíván (fráze, propaganda, reklamy)
Eugène Ionesco: Židle
• Na scéně jsou jen postavy stařenky a stařečka
• Vítají imaginární zástupy důležitých postav, které však nehrají žádní
herci, stařeček a stařenka pro ně přinášejí více a více židlí
• Nakonec stařeček a stařenka mají pocit naplněného života a spáchají
sebevraždu, zatímco postava řečníka má tomu všemu dát smysl a
přednést stařečkovu řeč – místo toho však začne řečník pouze vydávat
nesmyslné zvuky
• O prázdnosti a přeludovosti života, o pocitu smyslu, i když smysl chybí,
o beznadějné absurditě, která ve skutečnosti naplňuje naše životy
Samuel Beckett
• Dramatik a prozaik
• Původem z Irska, žil ve Francii
• Tvořil francouzsky, sám potom své
hry překládal do angličtiny
• Obdržel Nobelovu cenu (1969)
• Zaměřoval se na jazyk a na
to, jak ztratil v moderní době svou
dorozumívací funkci, na což
poukazuje často nesmyslným
používáním jazyka ve svých hrách
Samuel Beckett: Čekání na Godota
• Divadelní hra
• Spočívá v dialogu dvou tuláků, kteří čekají na jakéhosi Godota
• Jejich dialog je často zmatený, popř. je o ničem (mluví jen proto, aby
se mluvilo, aby „zabili čas“)
• Opakuje se scéna s chlapcem, který oznamuje, že Godot ten den
nepřijde, Godot ale nakonec vůbec nepřijde
• Godot symbolizuje jakýsi pomyslný lepší zítřek, jakýsi obrat v našich
životech, o kterém stále mluvíme, ale který nikdy nepřijde
• Hra vyjadřuje vládu stereotypu a bezvýchodnost z něj
• Motiv beznaděje a nemožnosti změny
Samuel Beckett: Konec hry
• Název nejspíš převzat z šachů, kde na konci hry bývá obvykle málo
figur, Beckett sám byl nadšený šachista
• Čtyři postavy:
• Hamm: nedokáže stát a je slepý
• Clov: Hammův sluha, nedokáže sedět
• Nagg: Hammův otec, nemá nohy a žije v popelnici
• Nell: Hammova matka, nemá nohy a žije v druhé popelnici