Mezi beznadějí a vděčností

OBSAH:
* Zamyšlení
* Pokračování vyprávění br. Stropka
* Národní OS Jamboree Miletín
* Společnost Lady Baden-Powell
* Skautský duch
* Jak věří Tomáš Halík
* Náměty táborových hesel
* Příklady otázek ze Stezky písmáků
____________________________________________________
Mezi beznadějí a vděčností
Mezi tím, co by si lidé přáli a jak vypadá realita života, je rozdíl. Tohle konstatování není
novinka. Už skoro před 2 000 lety si apoštol Pavel v listě Římanům stěžuje: "Chtít dobro, to
ještě dokážu, ale uskutečnit ho, už ne." Mne na tom trápí v posledních letech tři věci:
Okolnost, kterou si u sebe ještě uvědomujeme dobře, rozpor mezi našimi dobrými úmysly a
potom méně dobrými výsledky, a proto si i ty ubohé výsledky častokrát odpustíme, už
nevztahujeme na druhé. Tam snadno jim podkládáme špatné úmysly a to se rychle měníme
v rozhořčené soudce.
Pak je tu druhá potíž. Naše zkušenost jako rodičů, učitelů, vychovatelů, ale i dlouhodobé
výzkumy ukazují, že v té naší části světa se schopnost lidí naplňovat své dobré úmysly a
předsevzetí snižuje. Už skoro před 20 lety na to upozorňoval salcburský profesor Paul
Zulehner, šéf výzkumu evropských hodnot, když konstatoval, že to co se, zejména u mladé
generace, jeví jako nemorálnost, je ve skutečnosti neschopnost naplňovat to, o čem jsou
sami přesvědčeni, že je správné. Bohužel po této nakloněné rovině pokračujeme dál.
To souvisí se třetím problémem. I to, co by nám pomohlo, abychom směr změnili, snadno a
někdy i vesele opouštíme. Ne, že by neexistovala spousta chytrých rad. Vychází množství
zajímavých inspirativních knih: Návod na šťastný život, Co dělat, abychom se cítili hezky?,
Kouzlo pozitivního myšlení. Mně tohle všechno připomíná dávnou pohádku o jednom
klukovi, který chtěl být nejlepším fotbalovým brankařem. Kouzelník mu slíbil, že když vyřkne
formuli: "Míči, míči, míči slyš, že jen ke mně letět smíš," ten míč vždy chytí. Jak asi tušíte,
nechytil žádný. Dřív, než to ze sebe vysoukal, už jej měl dávno v síti.
Jsme schopni čím dál méně unést jakoukoliv zátěž, ať tělesnou, duševní, natož duchovní.
Chceme se sice pořád cítit dobře, ale ono je to čím dál těžší. Nechali jsme si namluvit, že
každý je svého štěstí strůjce a proto usilujeme o něj bez druhých a mnohdy na jejich úkor.
Když se skvělé pocity a úžasné úspěchy nedostavují, náš svět se hroutí. Není nikdo a nic o
co bychom mohli opřít svou důvěru a naději. V průšvihu jsme všichni, a proto laskavost a
spolupráce nám pomůže víc než konkurence a odsuzování druhých. Bez oběti to nepůjde a
ten, kdo tu oběť přináší, se sotva bude cítit dobře. Ale bude přinášet užitečný přínos pro
záchranu. Konečně záchrana nezávisí jen na nás. Závisí také na nás, ale díkybohu ne v prvé
řadě na nás. Všechny důležité skutečnosti našeho světa nejsou v prvé řadě důsledkem
našich zásluh, ale získáváme je darem. Toto zjištění nás může osvobodit ve vděčnosti.
Jiří Zajíc – ze Svátečního slova v ČT2 4/5/2014
1
Z programu jednání odboru duchovní výchovy v červnu 2014:
- příprava setkání po 4kurzu pro
- plán tvorby otázek Stezky písmáků
vedoucí křesťanských oddílů
- aktivity členů ODV o prázdninách
_______________________________________________________________________________________
POSBÍRÁNO NA ZELENÉ CESTĚ
3. část
F. J. Stropek - Bobr
hoto milovníka zdejšího kraje lze najít
v Městském blatském muzeu.
A pak už je třeba pořádně šlápnout do
pedálů a zdolat příkrý kopec za městem. Z návrší je krásný rozhled do širokého okolí a
z nadjezdu je též vidět na nedávno dobudovanou dálniční křižovatku. Jen malý úsek
nás dělí od vjezdu do nevelké, ale čisté vesnice
Žíšov, která je pokračující zástavbou již téměř
spojena s městem.. Na návsi stojí pěkně upravená kaple a zahlédneme i několik zachovalých
původních štítů selských stavení tzv. „selského
baroka“, o němž bude informace později.
Mírně z kopce vede cesta dál k lesu, ale ještě
stojí za povšimnutí vpravo za vsí stojící mohutný kamenný kříž obklopený akáty, které se
kdysi vysazovaly hlavně jako pastva pro včely.
Je zajímavé, jakou úctu Božímu požehnání
k ochraně obce a krajiny věnovali kdysi obyvatelé této malé osady, když do ní i do okolí
umístili nikoli obvyklé kovové kříže, ale naopak
tyto velkolepé asi čtyřmetrové artefakty. Jeden
jsme míjeli hned za několika prvními domy,
druhý stojí u kaple a další dva vpravo u polních
cest.
Ve dvou předchozích dílech jsem vás seznámil především s některými zajímavostmi
z historie výchozího místa Zelené cesty – města
Veselí nad Lužnicí. Další podrobnosti se turista
dozví v Informačním středisku na náměstí
TGM. Kdo má zájem, může si vypůjčit kanoi
v místní půjčovně, která zajistí vše potřebné
pro splutí libovolného úseku místních řek.
Může si také projít naučnou stezku Veselské
pískovny a vykoupat se tam v pískových
jezerech. Lze navštívit zdejší kostel Povýšení
Svatého Kříže, Městské blatské muzeum či jiné
zajímavosti, ale také se posilnit na cestu v několika dobrých restauracích.
Pak ovšem nezbude, než nasednout na kolo a vydat se na GREENVAY SELSKÉHO
BAROKA do samého středu Veselských blat.
Než město opustíme, zastavme se u sochy sv.
Jana Nepomuckého na náměstí, která měla pohnutou historii. Za minulého režimu byla
odstraněna do parčíku na okraji města a neznámí vandalové jí rozbili u soklu stojící sochy
dvou andělů. Jejich torza jsou uložena v kapli
sv. Marka. Můžeme vyjet z náměstí bránou
kolem muzea, pak zabočit vlevo a dostaneme se
k lávce přes blatský potok, za níž stojí opět
socha sv. Jana Nepomuckého, ovšem v jiném
provedení, která sem byla kdysi odněkud
přemístěna.
Pokračujeme v jízdě až k mostu, přes nějž
vede cesta z města směrem severozápadním.
Tam doporučujeme učinit malou zastávku. Pár
kroků vlevo od mostu proti proudu potoka
narazíme na pamětní kámen s deskou, která
oznamuje, že zde začíná tzv. Weissova stezka,
která po žluté pokračuje do blatských vsí. Tudy
hudební skladatel a sběratel lidových písní
Karel Weiss několik let docházel za lidovými
zpěváky, kteří mu přezpívávali spousty zdejších
písní, které později vydal v rozsáhlé sbírce
Český jih a Šumava v písni. Upomínky na to2
letí, braného jako pokání většinou při hrdelních
zločinech. Jindy se do krajiny umisťovaly jako
upomínka různých smrtelných tragédií. První
jsou důkazem smíru obou zúčastněných stran
v místě tragédie. Tyto kříže jsou zpravidla
nízké, většinou nepříliš umělecky tesané. Tento
kříž je však pěkně tvarován jako vrchol velkého
kříže, o nichž jsem se zmínil vpředu. Očití
svědkové uvádějí, že kříž ještě pamatují tyčit se
do výše asi dvou metrů, ovšem bez soklu, takže
už tehdy byl zapadlý do rašeliništní půdy.
Později při melioračních pracích dělníci kříž
nad zemí urazili, takže zůstala jen vrchní část,
kterou znovu zasadili na místo a zabetonovali,
aby se již dál nepropadala.
Ke kříži se váže pověst dokládající tragédii,
která se zde udála. Není však jednoznačná, má
několik verzí, hovořících o stádu dobytka a
pasákovi. Tehdy bývali obecní pasáci, kteří
pásávali dobytek více sedláků. Jednou prý
mladý pasák vyvedl dobytek na pastvu, tam si
lehl do trávy a usnul. Devatenáct kusů dobytka
se však zaběhlo až do bažin, kde se propadlo a
nenávratně zmizelo. Když se to dověděli hospodáři, jimž dobytek patřil, vzteky se pustili do
pasáka a utloukli ho. Jinak zní další verze:
pasák hnal stádo dobytka na pastvu, to se však
splašilo a když se mu hoch postavil do cesty a
chtěl je zastavit, statný býk jej povalil a stádo
pasáka zadupalo do země. A existuje ještě jedna
podoba pověsti: na lukách se setkali dva pasáci
- kravák (pásl stádo krav) a husák (pásl hejno
hus). Na pastvině se pohádali a začali se prudce
rvát, až jeden svého druha zabil. Přihlédneme-li
k dávné době, kdy k tragédii došlo, pak nás
ihned napadne, že by těžko na paměť ubohého
pastevce někdo postavil jistě nákladný žulový
kříž. Daleko blíže výkladu o původu kříže je
jiná pověst, o níž napíši příště.
Než nás pohltí les, zahlédneme vpravo siluetu širokého komplexu budov, což je ve skutečnosti retranslační stanice dálkového plynovodu. Šlapeme lesem až k prudké levotočivé
zatáčce, za níž projedeme travnatou a zamokřenou mýtinu a opět se vnoříme do lesa,
kde na nás dýchne vlhký chlad. A právě
v takových lesích už roste typický rašeliništní
keř rojovník, lidově zvaný renská chvojka.
Přísně chráněný rojovník bahenní (Ledum
palustre) se vyskytuje v naší republice jen na
určitých lokalitách. Patří do čeledi vřesovcovitých a je to stálezelený, hustě větvený nízký
keř, dosahující výšky 50 až 100 cm. Roste výhradně ve vlhčí a silně kyselé rašeliništní půdě
na polostinných místech, tedy jako podrost
řidšího stromoví. Má úzce kopinaté kožovité, na
rubu rezavě chlupaté listy. Kvete v květnu až
červnu, jeho bílé, 5četné drobné kvítky shluklé
v okolících na vrcholech větévek. Květy i listy
sice příjemně voní, ale rostlina je jedovatá.
Plody jsou tobolky s mnoha semeny.
Jen kratší úsek cesty nás už dělí od mostku
přes blatskou stoku, což je uměle vytvořené
dílo, sloužící kdysi k odvodnění a tím k postupnému zúrodňování a zemědělskému využívání blatské krajiny. Těsně vlevo před mostkem
najdeme dosti neobvyklý smírčí kříž.
O jejich původu a
významu jsem psal
již dříve v článku
Svědkové dávných
tragédií, přesto připomenu několik údajů: smírčí kříže
jsou nejstaršími dochovanými objekty sakrální architektury na
našem území. Jedná se o pozůstatky tzv.
smírčího práva praktikovaného již od 13. sto-
==pokračování příště==
Oldskautky a oldskauti Junáka
Již potřetí na skautské základně
v Miletíně pořádají jamboree
ve dnech 6. až 8. června 2014.
Hlavní body programu:
3
Článek o prvním OSJamboree viz:
http://www.skaut.cz/kmendospelych/easyfi
le/file.php?download=20100616083502719.
Na 2. NOSJ, rovněž konaném v Miletíně,
byl bohatý program, který sloužil jako
vzor pro přípravu programu letošního.
Zpráva o 2. OSJamboree viz:
http://www.skaut.cz/kmendospelych/easyfi
le/file.php?download=20120614102830351.
Minule byla vedle řady suvenýrů ke koupi
dokonce pohlednice:
4
Společnost Lady Baden-Powellové,
výroční zpráva 2012-2013 – výňatek.
OB-PS podporuje poslání
Světové asociace skautek
s cílem umožňovat dívkám
a mladým ženám rozvíjet
jejich potenciál v plné míře
jako své zodpovědnosti si
vědomých občanek světa.
Svoje aktivity společnost rozvíjí u vědomí toho, že:
Šedesát procent trvale hladovějících lidí jsou ženy a dívky, z toho dvacet procent jsou děti mladší
pěti let.
Kolem 8,8 milionů dětí a více než 287 000 matek umírá každým rokem. To znamená, že téměř 24 000
dětí a 787 matek umírá každý den. Téměř každému úmrtí matek a dvěma třetinám úmrtí dětí by se
dalo předejít.
Dvě ze tří dětí, které nenavštěvují školu, jsou dívky. Šest milionů dívek je ohroženo sexuálním
násilím na cestě do školy nebo ve škole.
Ženy a dívky jsou až čtrnáctkrát více než muži vystaveny riziku smrti při přírodních pohromách –
většinou kvůli chudobě a omezenému přístupu k zdravotní péči. Jakýkoli nedostatek jídla nebo
vody, či vzrůstající ceny potravin, nejprve postihují ženy a dívky.
Světová asociace skautek (WAGGGS) je přesvědčena, že členské organizace, skautky, dobrovolníci
a partneři a podporovatelé musejí sjednotit své síly, aby změnili životy dívek.
Kdo se chce přidat, nechť si otevře např. webové stránky www.wagggs.org/en/dayofthegirl anebo
pošle na [email protected] svoje dotazy či náměty (komunikace je v angličtině).
5
Skautský duch
Měl jsem přátelé sen, hezký sen a tak se chci o něj s vámi
podělit.
Tak tedy dneska to bude taková poněkud zasněná
povídka…
"Co je to skautský duch?" ozve se dětský hlas od malého
kluka. Typická školácká zvědavost se mu zračí v očích, které ke
mně vzhlédly. Obyčejná otázka malého nováčka, která může
každého z nás potkat. Otázka, která v hlavě vyvolá rychlou akci
typu "Jaktohonemsprávněvysvětlit", ale také otázka, na kterou
bychom měli umět správně odpovědět. A nebo... Proč vlastně
zůstávat u slov?
"Tak pojď, ukážu ti skautského ducha" odpovím klukovi a chytnu ho za drobnou
ručku. "On ten duch někde bydlí? To je strašidlo?" Děti dokážou překvapit… "Tak trochu,
ale bát se nemusíš." A s těmi slovy už se ztrácíme v oblaku husté mlhy a jakoby neviditelné
ruce nás popadnou za ramena a táhnou kamsi nahoru. Po chvíli se třpytivé chomáčky
rozpustí a pomalu se začínáme rozhlížet kolem. Všude kolem jsou stromy a když se
podíváme blíže, zjišťujeme, že to jsou buky. Mezi listím a větvemi prosvítá tu a tam nějaká ta
hvězda a dokonce támhle je srpek měsíce. Jsme přesně na tom místě, kde jsme chtěli být.
Vydáme se s klučinou po pěšině, která se ubírá kamsi do lesa.. Dětské oči se
zvědavě snaží zachytit snad vše, co lze vidět. "Hele ty stromy se třpytí. Jako v pohádce
princeznám šaty." Usměji se a souhlasně přikyvuji. Ten hoch má pravdu, tady se stromy,
tráva i kameny opravdu lehce třpytí. I barvy jsou sytější a obrysy ostřejší. V tu chvíli se
dostáváme ke kraji lesa, odkud najednou vidíme zvláštní načervenalou zář. Jdeme trochu
blíže, tiše jako myšky, i když za celou cestu pod námi nepraskla ani větévka. Tam, kde už les
přechází v houští u mýtiny, se zastavíme. Můžeme už totiž vidět to, co způsobuje onu
tajemnou zář.
Ano, koho napadlo, že jde o záři plamene, měl dobrou myšlenku. Na mýtině byl totiž
velký oheň. Ale nebyl to žádný lesní požár. Nebyl to ani oheň, u kterého si nahřívají vymrzlí
tuláci své zkřehlé ruce. Kolem ohně seděli na dřevěných lavičkách chlapci a děvčata
v pískových košilích s hnědými šátky. Ve tváři měli úsměv a v očích jste jim mohli najít
štěstí, které rozdávali dál. Zrovna hráli na kytaru a zpívali jakousi zvláštní písničku. Jeden
z mnoha ohňů, které si tito lidé pořádají každé léto několikrát za tábor.
Něco zde však bylo zvláštního. "Podívej," upoutám pozornost chlapce, "támhle
nahoře je takový obláček. Vidíš ho?" Chlapec vzhlédne a opravdu. Nad skupinou chlapců a
děvčat se vznáší třpytivý fialový oblak, ze kterého padal zase dolů drobný lesklý prach.
Najedou se odněkud zdola objevila tenká spirálka také fialového dýmu a ladným pohybem
se vlnila k oblaku. Když už jeden její konec byl u oblaku, vpil se do něj a postupně se stal
jeho součástí. Najednou byl dvakrát takový než před chvílí. Můj svěřenec dychtivě pozoruje
ten zvláštní úkaz a s údivem se ptá:"Jé to bylo krásné. Co to bylo? To je ten duch?" "Máš
pravdu, to je on. Nikoho nestraší, ale z každé radosti, úsměvu či pomoci se zvětšuje a
zvětšuje." "A proč to dělá?" "Vidíš ten prach co z něj padá? Ten všem přináší radost, úsměv
a pomáhá při vytváření nových přátelství. Na každého padá stejně a čím víc ho je, tím více
jsou lidé šťastnější."
"Aha" odpoví už téměř nezúčastněně.
Z rukou jednoho chlapce u ohně se právě vytvořil další obláček fialového dýmu,
který se zase spirálovitě vznáší vzhůru k oblaku. "A oni toho ducha vidí?" táže se. Zavrtím
hlavou a hoch zesmutní. "To je škoda, ty obláčky jsou krásné." S úsměvem vysvětluji, že
6
skautský duch není vidět, ale všichni o něm ví. Všichni jsou díky němu šťastní a vědí, že tu
mají opravdové přátele. S úsměvem si pomáhají a baví se spolu. Je jim spolu dobře.
Po tomto vysvětlení ještě chvíli pozorujeme skupinu lidí u ohně, ale ne dlouho.
Pomalu se totiž zvedají a připravují k odchodu. I oblak se pomalu roztahuje, aby pokryl
všechny a nikoho nevynechal. Nad každým je alespoň
chomáček. Když už u ohně zbývá jen poslední, takzvaný
ohnivec, chytám znova dětskou ruku. "Pojď už půjdeme zpět
ano?" kluk přikývne a my se vydáváme zpět na pěšinu a
nakonec po ní lesem.
Ticho chlapec naruší další otázkou: "A to je takový
duch nad každým?" Bystrý kluk, tohle mne nenapadlo mu
vysvětlit. "Ne to není. Protože se tento duch jmenuje
skautský, vytváří se jen tam, kde jsou dva a nebo více
skautů. Díky němu se právě skauti lépe poznávají a více si
rozumí. Ať jsou z jakéhokoliv koutu světa. Mezi ostatními je
to těžší. Lidé si často mezi sebou nerozumí, protože jsou jiní.
Ale skautům v tom pomáhá skautský duch." "To je dobře"
odpoví chlapec a vypadá spokojeně. V tu chvíli nás zase
zahalí hustá mlha a neviditelné ruce nás nesou zpět…
Poněkud kratší závěr…
Skautský duch je krásná věc. Věc, která se jen tak někde jinde netvoří. Spojení
přátelství, radosti, pohody a důvěry dělá divy. Znovu a znovu zažíváme ten úžasný pocit,
kdy z neznajících se lidí se stávají dobří přátelé, kdy nejisté oťukávání je až neuvěřitelně
blízko skvělé zábavy. Kde jinde se tak snadno boří bariéra mezi dítětem a starší paní, mezi
muslimem a křesťanem či chudým a bohatým? Pokud víte, že to jde tak dobře i jinde než
mezi skauty, dejte mi prosím vědět. Rád bych to místo poznal. Ale do té doby bude pro mě
skauting právě tímto přitažlivý a jedinečný.
Tak a probudil jsem se s hezkým pocitem, nicméně mně onen sen ještě přiměl
k zamyšlení. Je to skutečně tak? Ono mám totiž pocit, že onen skautský duch se
v současném skautingu nějak vytrácí. Už vůbec se o něm nemluví a někdy se mně stalo při
setkání se „skauty“, že ten skautský duch mezi nás ne a ne sestoupit. Myslím, že ten zážitek
měl i mnohý z vás.
Nicméně sestry a bratři, myslím, že my mu věrnost zachováme a že ti mladší si
všimnou, že mezi námi je něco více – zkrátka, že mezi námi skautský duch sídlí stále.
Váš
Tento text byl se souhlasem autora i redakce přetištěn z občasníku:
7
Vybráno z Respektu na internetu:
Kristus vrostlý do kmene stromu jako
sloužit jiným bohům’ ... musíš ho za-
pevná součást světa - a zároveň se-
bít. Nejprve se proti němu pozdvihne
vřený a drcený ze všech stran. Úvodní
tvoje ruka, aby ho usmrtila, potom
Fotografie
starého
Milana
Jaroše
pražského
ilustruje
textů,
téma
které
z
jednoho
ruce všeho lidu. Budeš ho kamenovat,
hřbitova
trefně
dokud nezemře...”. Na některé jejich
dvou
souvisejících
přináší
nové
argumenty
reaguje
katolický
kněz
a
sociolog náboženství Tomáš Halík.
číslo
Respektu: rozhovoru s americkým kos-
Otázka: Čím jsou podle vás vlastně
mologem Lawrencem Kraussem, zastáncem
pro
tzv. nového ateismu, a článku v ru-
texty,
brice
vypořádají
Civilizace,
šlenkový
směr
a
který
jeho
tento
vznik
mypřed-
tolerantní
jak
je
věřící
chápou
nejen
s
biblické
a
jak
se
krutostmi
ve
Starém zákoně, ale i třeba s věcmi
stavuje.
jako neposkvrněné početí, chůze po
Intelektuálové,
kteří
se
k
novým
vodní
hladině
a
další
zázraky?
ateistům počítají, kromě Krausse je
Když rabín Sachs se Dawkinse ptal,
americký
a
zda četl alespoň jednu odbornou teo-
filosof Sam Harris nebo britský evo-
logickou knihu o výkladu biblických
luční biolog Richard Dawkins, útočí
textů, ten zůstal hledět s otevřenými
na náboženství a razí názor, že se
ústy. Patrně neví, že od nejstarších
bez něj lidstvo docela dobře obejde.
rabínských
Oba kritizují Bibli a upozorňují mimo
křesťanské teology po moderní teology
jiné
se
to
například
na
netolerantnost
neurovědec
Starého
zá-
rozlišuje
kona, v němž se třeba praví: „Kdyby
pretace
tě tvůj bratr, syn tvé matky, nebo
likerý
tvůj
syn…
potají
ponoukal:
‘Pojďme
století
8
komentářů
několik
posvátných
smysl
přes
textu)
biblická
starověké
druhů
textů
a
že
teologie
(a
interněko-
více
než
stojí
na
hermeneutice, tj. interpretaci textů
jako
v kontextu doby vzniku a literárního
příčina světa, opravdu neexistuje.
druhu.
Nevěřím v Boha jakožto „nadpřirozenou
Bible
je
knihovna,
hypotéza”,
mechanická
vznikala
bytost” za kulisami přírody a dějin,
v době delší než tisíc let a je tedy
nýbrž věřím křesťansky v trojjediného
také svědectvím o vývoji chápání Bo-
Boha. V Boha, který je nevýslovnou
ha. Vytahovat dokumenty o archaickém
hlubinnou dimenzí skutečnosti a pra-
kmenovém chápání k diskreditaci dneš-
menem
ních křesťanů je stejné, jako kdybych
metaforicky
chtěl
vědu
sebepředstavujícím Slovem je lidství
názory
Ježíše z Nazaretu („Syna”). V Boha,
zesměšňovat
s poukazem
na
která
„vědecká
Dawkinse
přírodovědecké
a
se
(kterého
Ježíš
„otec”).
V
nazývá
Boha,
jehož
který „je nám bližší než naše vlastní
starověku.
Pokud
bytí
týká
zázraků,
bible
srdce”, je „já našeho já” (Ducha).
není
fotodokumentace událostí (proto také
Věřím v jednotu a vzájemnou komple-
o řadě událostí ponechává zcela od-
mentaritu
lišná líčení), nýbrž spíš uměleckým
zkušeností: s Bohem, který je radi-
obrazem, namalovaným s pomocí tech-
kálním
tajemstvím,
niky a představ své doby; ty obrazy
v Boha,
který
tu nejsou proto, abychom dešifrovali,
dějin skrze Ježíšův příběh a Boha,
„jak to bylo ve skutečnosti”, nýbrž
který
abychom přemýšleli, jak jejich sdě-
„vane, kam sám chce”.
lení má a může inspirovat náš život a
Otázka: Podle nových ateistů „není
klást kritické otázky tomu, co my po-
poznání mimo vědu”. Co si o tom
kládáme za samozřejmé.
myslíte?
Otázka: Bůh v Dawkinsově pojetí je
Přírodovědecký, umělecký, náboženský
podle
a filozofický přístup ke skutečnosti
mnoha
názorů
pouhou
kari-
těchto
tří
„zcela
vstupuje
překračuje
náboženských
do
všechny
jiným”,
lidských
hranice
a
katurou. V jakého Boha věříte vy?
jsou paralelní světy, různé „jazykové
Když přírodovědci 17. století hledali
hry”, které nemá smysl ani míchat,
název pro první (mechanickou) příčinu
ani stavět do protikladu. Mají jiný
vzni-ku vesmíru, vypůjčili si z teo-
úhel pohledu a jiná kritéria prav-
logie pojem „Bůh”. Když za cca sto
divosti. Skutečnost je mnohovrstevná
let zjistili, že žádná taková jedna
a ambivalentní, připouští mnoho růz-
příčina neexistuje, došli k poněkud
ných
ukvapenému názoru, že neexistuje Bůh.
dovědeckého poznání existují kritéria
Ano, bůh jak si ho představoval starý
verifikace a falzifikace, ty však ne-
materialismus, jak ho chce vyvracet
lze aplikovat na ostatní přístupy –
Dawkins a hájit fundamentalismus, bůh
umělecký, náboženský či filozofický.
9
interpretací.
V
rámci
příro-
„Nový ateismus” je přesnou kopií ná-
mážděním, vydávají knihy – lze ale
boženského
říci, že to hnutí jako celek sílí,
fundamentalismu
primitivismus
a
arogance
–
jejich
spočívají
nabývá na významu?
v nároku na vlastnictví konečné prav-
Hnutí „nového ateismu” se podle mého
dy,
názoru stalo obskurní sektou, kopí-
přitom
jejich
pojetí
pravdy
a
skutečnosti je ploché a povrchní. Ke
rující
komunikaci mezi jednotlivými způsoby
americký
vidění světa může pomoci filozofická
lismus. Jeho misionáři typu Dawkinse
hermeneutika, umění překladu.
a Krausse připomínají americké tele-
Jak
upozornil
Nikolas
sociolog
Luhmann,
proti
v
zející z mystické zkušenosti, má dnes
poněkud
trapně.
určitou
saském
rodovědě,
protože
už
klasické
dávno
povstali,
fundamentta-
evanglisty – domnívám se, že oba typy
myšlení
proti
čemu
evangelikální
vychá-
výhodu
teologie,
poznání
to,
pří-
evropské
světě
kultuře
Dnes
velmi
jsou
působí
v anglo-
slyšitelní,
ale
myslím, že jejich budoucnost je pevně
dokáže
zacházet s paradoxy, s možností různé
svázaná
interpretace téhož jevu – věda se to
fundamentalismu, který je ovšem v ča-
v posledních desetiletích teprve učí
sech krizí vždy znovu oživován. Exis-
a ideologové scientismu jako Dawkins
tence obou těchto jevů ukazuje na to,
a jeho druhové to patrně vůbec nejsou
že potřebujeme novou filozofii vědy i
ochotni a schopni pochopit.
novou
Otázka: Noví ateisté pořádají set-
ty mohou přispět k plodnému dialogu.
kání
podobná
náboženským
s
budoucností
filozofii
náboženského
náboženství.
Teprve
shro-
Zdroj: http://respekt.ihned.cz/ , 10. 5. 2014
Vysvětlivky:
*/ Mons. Prof.
Filosofické
akademické
Salvátora v
akademie.
KOMPLEMENTÁRNÍ = doplňující (se), zapadající (do sebe)
AMBIVALENTNÍ = mající současně dvojí platnost, dvojí hodnotu (i
protikladné povahy), dvojstranný
PhDr. Tomáš Halík, Th.D. přednáší na
fakultě Univerzity Karlovy, je farářem
farnosti
při
kostele
Nejsvětějšího
Praze a prezidentem České křesťanské
*/ titul Monsignore = čestný papežský prelát
mu v červnu 2008 udělil papež Benedikt XVI.
Kromě řady ocenění byla v Londýně Prof. Halíkovi
v květnu 2014 udělena Templetonova cena za výjimečné
zásluhy o posilování duchovního rozměru života.
10
Náměty táborových hesel
12. Kde není rovnosti, přátelství nemívá trvání.
Platón z Athén
13. Člověk je to, v co věří.
Anton Pavlovič Čechov
14. Smích a úsměv jsou brána a dveře, jimiž se
může dostat do člověka mnoho dobrého.
Christian Morgenstern
1. Život činný je opravdovým životem.
Jan Amos Komenský
15. Kdo začal, půl díla vykonal.
Quintus Horatius Flaccus
2. Zdokonalovat především sám sebe a potom
sloužit jiným, je příkaz každého skauta.
Rudolf Plajner
16. Vychovávat dítě znamená vychovávat sebe.
anglické rčení
17. Kdo nikdy nebyl dítětem, nemůže se stát
dospělým.
Charles Chaplin
3. Umět být vděčný, to je jedna z nejkrásnějších ctností.
Theodor Heuss
18. Nejsou špatné pravdy, jsou jen špatné
zkušenosti.
Josef Čapek
4. Zámožný je každý, kdo dokáže hospodařit
s tím, co má.
Johann Wolfgang Goethe
19. Nesnaž se vědět všechno, nebo se nenaučíš
nic.
Démokritos z Abdér
5. Dokonalosti se dosahuje maličkostmi, ale
dokonalost není maličkost.
Michelangelo Buonarotti
20. Moudrý je ten, kdo se dovede učit od
druhých.
Ernest Thompson Seton
6. Lenost je strach před očekávanou prací.
Marcus Tullius Cicero
7. Hlupák je ten, kdo má už odpověď, než
vůbec pochopil otázku.
Erazim Kohák
8. Buď mlč, nebo řekni něco, co je lepší než
mlčení.
Pythagoras ze Samu
9. Celý náš život se utváří mezi tím, co chceme
a co musíme.
Karel Čapek
10. Kdo důvěřuje sobě, předstihuje ostatní.
čínské přísloví
11. Všechno má svou krásu, ale ne každý ji vidí.
Kchung-fu-c´
Vybráno z pozůstalosti redaktora oldskautských novin br. Jiřího Žáčka-Goge.
11
Stezka písmáků
Soutěž ze znalostí Bible – probíhá příprava na 1. kolo.
Vyzkoušejte si svoje znalosti podle dřívějších otázek:
1. kniha Mojžíšova:
1. Mojžíš byl
a) pravým synem dcery egyptského faraona.
b) synem židovské matky - a s dcerou egyptského faraona neměl nic společného.
c) sice synem židovské matky, ale dcera faraonova ho přijala za svého a vychovala ho.
Prorocké knihy:
2. Proč hodili námořníci Jonáše do moře?
a) Protože je pronásledovala hladová velká ryba.
b) Protože jim to sám řekl.
c) Protože byla velká bouře.
Kniha Přísloví:
3. Mezi moudrost Přísloví patří výrok: „Boháč a chudák se střetávají,
a) Hospodin učinil oba.“
b) ale Hospodin miluje více chudého.“
c) před Hospodinem bohatý hyne jako tráva.“
Kniha Kazatel:
4. Závěrečná slova Kazatelova zní: „Pamatuj na Stvořitele svého, než…
a) se přetrhne nit života tvého krásného…“
b) duch se vrátí do země…“
c) se přetrhne stříbrný provaz…“
Evangelia:
5. Ježíš o sobě prohlásil, že je…
a) dobrý pastýř.
b) pravý prorok.
c) dobrý vůdce.
Skutky apoštolů:
6. Na kterém místě byli Ježíšovi učedníci poprvé nazváni křesťany?
a) v Galileji
b) v Antiochii
c) v Jeruzalémě
______________________________________________________________________________________
NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů
* Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka, v rozsahu 12 stran a v počtu 80 výtisků *
* Adresa redakce: Ústředí Junáka, Senovážné náměstí 24, 110 00 Praha 1,
vedoucí redaktor NDS Jiří Zajíc (e-mail: [email protected] , tel.: 723 963 939) *
* Technické zázemí: Vladislav Jech (tel.: 737 537 534) a Adéla Čapková. *
* Předplatné pro rok 2014 zasílejte přednostně na účet redakce u ČS, a.s., čís. 3790319/0800. *
* Částky: pro dodání poštou 100,- Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,- Kč *
* Sponzorské předplatné není omezeno. * Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. *
* Bez jazykové korekce. *
______________________________________________________________________________________
12