Nechci sedět sama doma
Transkript
Golf a moje rodina Mistr klubu gcsvj 2013 michael kopecký a mistryně klubu gcsvj 2013 silvie vlčková 100 napsala Pavla Charvátová foto archiv Nechci sedět Hezká usměvavá blondýnka, vedle ní vysoký, respekt budící sympatický muž, rošťácky poskakující klučina s jiskřičkami v očích a rozvážná mladá slečna – tuhle čtveřici jsem loni viděla týden co týden, téměř za jakéhokoli počasí, hrát na slapském hřišti. Golfová rodinka, která svůj volný čas tráví aktivně pohybem a hlavně dohromady! Příklad hodný následování. Jak se stalo a kdo za to může, že Silvie, Jan, Natálka a Honzík Vlčkovi přišli na chuť golfu, a čím to, že je společný golf zatím neomrzel? S golfem začal v téhle rodině – tak jako v mnohých jiných – otec a manžel v jedné osobě Jan (ve svých 31 letech). Jeho přivedl ke golfu kamarád z práce, který ho vzal s sebou na jeden trénink, a Honzu golf hned chytil. No a jeho nadšení postupně nakazilo i ostatní v rodině. Ovšem zpočátku hrál sám a na golfu trávil čím dál víc času. A to se jeho ženě Silvii, jak už to tak bývá, pochopitelně vůbec nelíbilo! Silvie: Právě to bylo pro mne impulzem. Řekla jsem si, že si golf musím zkusit, pokud nechci trávit víkendy sama doma. Není třeba asi popisovat tu euforii po první dobře trefené ráně… Od té doby je pro mě golf nejoblíbenějším sportem! Můžu říct, že mě jako jediný sport baví čím dál víc. Golf mě uchvátil. Je to krásná, složitá a těžká hra, líbí se mi, že se musím soustřeďovat na každou další ránu a přemýšlet, jak zahrát jednotlivé vzdálenosti nebo jak vyzrát na bunkery, což se mi po pravdě ještě úplně nepodařilo… Na golfu je hezký i styl oblékání, to, že hraju sama za sebe, ale můžu jít ve flightu s rodinou nebo kamarádkou. Líbí se mi přísná pravidla… a to, že se golf stále učím. Jaký byl váš první trénink? Silvie: Začínala jsem ve 22 letech, opravdu již dávno tomu... Bylo to týden po návratu z porodnice po narození Natálky… Tenkrát jsem trénovala na Líšnici s panem Vlčkovi Jan Vlček (46), HCP 11,6 – táta Silvie Vlčková (36), HCP 12,2 – máma Natálie Vlčková (14), HCP 11,2 – dcera Jan Vlček jun. (11), HCP 17,8 – syn Hobby a koníčky Všichni společně: Golf a kromě toho ještě tenis (Silvie, Honzík), badminton (Silvie, Natálka), florbal (Honzík), lyžování (Jan) a čtení (Natálka). Nejoblíbenější spoluhráč ve flightu: Každý! Nedovedu si představit, že bych šla na hřiště sama. (Silvie) Nejoblíbenější hůl v bagu: Hybrid (Silvie), driver (Honzík), putter (Natálka), „trojka“ dřevo. (Jan) Nejméně oblíbená hůl v bagu: Žádná! Mně to jde se vším (Honzík). Celej tatínek! Jan: …žádná. Nejoblíbenější jamka: Jamka č. 13 – Slapy (Silvie), č. 8 – Darovanský dvůr Panorama (Honzík), č. 12 – Slapy (Natálka) a č. 17 – Slapy (Jan). Výrok: Jsme spokojení, jak hezky trávíme volný čas – na golfu a spolu. Zážitek: Vidět Phila Mickelsona – minulý rok na turnaji PGA Championschip v Jižní Karolíně; Phil stál asi dva metry ode mne a hrál chip po ne úplně vydařené ráně na green, který přestřelil. (Silvie) 101 Léblem. …největší a zároveň nejtěžší skok jsem zaznamenala z HCP 21 na HCP 14. Najednou jsem musela hrát daleko stabilněji a dobře, jinak šel můj handicap zase nahoru. No a netrvalo dlouho a na zelenou trávu se brzy postavila i Natálka a po ní její mladší brácha Honzík. Natálka hraje pravidelně zhruba od svých šesti let a Honzík dokonce začínal už ve třech a půlroce. Přes magický HCP 36 se oba přehoupli ve své druhé sezoně. Řekli byste, že to bylo z donucení, že je k tomu rodiče dotlačili...? Ale vůbec ne! Děti se rozhodly samy. Pamatujete si, proč jste začali golf hrát? Honzík: Protože hráli všichni z rodiny, ale taky proto, že mě golf nejvíc baví a nejvíc mi jde… a taky se mi líbí, že chodím v přírodě, a když se mi rána povede, vidím ji letět. Natálka: Já jsem se do golfu vlastně narodila. Zpočátku mě k němu přivedl táta. Na golfu mám ráda, že se nejen hraje, ale musí se u něj i trochu přemýšlet. Máte společného trenéra, nebo trénujete každý zvlášť? A jak často se na trénink dostanete? Jan: Já chodím na lekce pravidelně tak jedenkrát měsíčně. Silva treninkům už moc nedá. Silvie: Přesně tak, naposledy jsem byla u trenéra asi tak před osmi lety. …před hrou si trénuju sama. Vždycky ale jen krátkou hru, putty, chipy a pitche, na driving nikdy nechodím, Rodina na golfu protože mám pocit, že když se mi na drivingu nedaří, nepůjde mi hra ani na hřišti… Takhle se této nejistotě vyhnu a na hřiště nastoupím úplně v klidu. Honzík a Natálka trénují pravidelně. A co na tréninku baví a co nebaví Vlčkovy děti? Honzík: No, trénuju třikrát týdně…, baví mě, když se naučím něco nového ve švihu a potom mi to jde líp… Nebaví mě psát si do notýsku poznámky, které chyby si mám opravit a co mám zlepšit… Natálka: Tréninky mám dvakrát týdně a dvakrát týdně chodím na hřiště. Baví mě, že se pokaždé naučím něco nového a taky že hodně soutěžíme. Každý rok jsem dosáhla relativně velkého skoku, ale loňská sezona mi udělala největší radost... – snížila jsem z 18 na 11,2, dokonce jsem předehnala tátu. Jezdí děti na golfové tábory? Silvie: Jezdí pravidelně každý rok a pokaždé si přivezou spoustu cen, takže se vracejí s nadšením… Natálka chodí do kvarty na osmiletém gymnáziu, Honzík je momentálně v šesté třídě. Maminka je civilním povoláním realitní poradkyně a tatínek pracuje už řadu let v médiích, momentálně v televizi. Golf je pro ně pro všechny relaxace od stresu v práci nebo ve škole a odpočinek v krásné přírodě. Jejich příklad ukazuje, že golf je opravdu pro všechny. Silvie: Dokonalá relaxace, pohoda, příjemná procházka a ten nejhezčí sport. Mám štěstí, že nemám pevnou pracovní dobu a vše si plánuji, jak mi to vyhovuje. Ráno si obejdu hřiště, odpoledne si domluvím schůzky s klienty anebo naopak. Jen občas mě štvě netrpělivost některých hráčů na hřišti. Zrovna nedávno jsem byla na turnaji v Beřovicích a pán ve flightu za námi na nás volal: „Ještě pomaleji by to nešlo?!“ Musel přitom vidět, že flight před námi je teprve na odpališti další jamky, takže opravdu není kam spěchat. Jan: Ve všední den se na hřiště nedostanu kvůli časově náročnějšímu zaměstnání, ale o to více se těším na víkendy, kdy pravidelně chodíme hrát společně. Někdy jen tak, jindy si dáme jamkovku nebo jinou soutěž, prostě naprostá relaxace. Jaký byl váš pocit na prvním turnaji? Natálka: Pamatuji si, že jsem byla hodně ner- vózní a klepaly se mi ruce. Pak se to zlepšilo a dneska chodím na turnaje skoro každý víkend. Jan: Myslím, že jsem byl prvních pár jamek dost nervózní. Obecně moc turnajů neodehraju na rozdíl od zbytku rodiny, odhaduju, že tak 10 za sezonu. Silvie: Určitě velká nervozita a strach, abych náhododou neporušila nějaké pravidlo. Např. nešlápnout spoluhráči do dráhy puttu. Dneska chodím na turnaje docela často, tak jednou za týden nebo jednou za čtrnáct dní. Co vám na turnajích vadí a co vás na nich naopak baví? Silvie: Mám ráda tu atmosféru, dokážu se mnohem více soustředit a každou ránu si promýšlím. Dávám si větší pozor hlavně při puttování, což je asi mou největší slabinou. 102 Natálka: Na turnajích je skvělé, že otestují moji psychiku. Každý turnaj je zkouška. Jan: Jsem rád, že se na rány více soustředím. Někdy mi ale vadí, když je hra příliš pomalá a čeká se dlouho. Honzík: Baví mě, když cítím, že hraju dobře, a už vím, že snížím nebo zůstanu na svém HCP. To poslední můžu jenom potvrdit! Malý Honzík na posledním mistrovství klubu na Slapech strčil ve hře na rány do kapsy mnohé dospěláky! Byl nervózní? Nestydí se, když jde ve flightu s cizími lidmi a je tam ještě nejmenší? Kdepak! On si tu hru se dvěma obry očividně užíval. Ve flightu měl dva asi nejvyšší hráče celého turnaje a mezi nimi malý trpaslíček, který si šel nerušeně svou hru, odpaloval krásné dlouhé rovné rány na fairway, Honzík: Na Slapy a na Albatross. Natálka: Slapy a Cihelny. Jan: Slapy a Beřovice. bravurně si přihrával a soustředěně čistil míček před puttováním… Byla to skutečně náramná podívaná. S jeho mámou jsme se shodly, že ho hra s dospěláky výrazně motivuje – chce jim dokázat, že i když je nejmenší, tak v golfu se jim nejen vyrovná, ale často je i předčí. Jak říká Silvie: My už jeho hru známe, takže před námi se vytáhnout nemůže, ale cizí lidé jsou z jeho hry překvapení a to se mu určitě líbí. … tak to už mě vůbec nepřekvapuje Honzíkova odpověď na otázku, jaký je jeho golfový sen: „Mám sen, abych byl profík a hrál na turnajích anebo se stal profesionálním trenérem.“ A kam chodí hrát nějraději? Silvie: Určitě na Slapy, je to můj domovský klub, takže k němu mám vztah, jsou zde příjemní lidé a hlavně milá obsluha v restauraci. Občas zajdu na Zbraslav, ale tam byla loni hra omezená kvůli povodním… Co není, může být, našlápnuto na to má pěkně… Já se ale ještě musím vrátit k loňskému mistrovství klubu GCSVJ, protože to znamenalo pro Vlčkovy celkově velký úspěch – maminka Silvie se stala mistryní klubu ve hře na rány a svedla souboj s Natálkou, která jen „o fous“ skončila druhá. Kdo ví, jak to bude příští rok… Honzík v celém startovním poli mužů (bez rozdílu věku!) skončil čtvrtý! Silvie: Beru to jako svůj největší úspěch. Vůbec jsem to nečekala, takže se konalo velké překvapení. Měla jsem pocit, že se mi moc nedaří, ale ráno při startu bylo dost nepříznivé počasí a to mělo asi vliv i na ostatní hráčky… (směje se Silva) Večer jsme to pak oslavili, zašli jsme na dobrou večeři a dali si vínko... Mimochodem v turnajích včetně zmiňovaného mistrovství klubu chodí Vlčkovi zásadně v oddělených flightech. Je to docela praktické a rozumné opatření, protože děti se pak mnohem víc soustředí na hru a víc se snaží. A taky, jak říká Silva: „Vyhneme se tak případné nespokojenosti, když se jim moc nedaří… Před cizími lidmi si prostě žádné vztekání nedovolí!“ 103 Ať na Slapech, či na Albatrossu, Cihelnách nebo v Beřovicích, kdekoli u nás nebo ve světě, přeju téhle rodině, aby jí golfová pohoda vydržela a golf ji bavil čím dál víc. Ať se splní všechny jejich golfové sny – tátovi přeju single handicap (má k němu už jen kousíček!), Honzíkovi jeho kariéru profi hráče, Silvii, aby nespadla pod HCP 15 (to ovšem nevím, čeho se bojí, vždyť dnes už má 12,2!), a skromné Natálce, aby jednou našla podobně prima kluka, jako je její táta, a vůbec celá jejich rodina. A já osobně si neskromně přeju, ať je takových rodin víc.
Podobné dokumenty
PDF, 186k - Písek by Night
Hraje se maximálně reálně a dokud postava neřekne „Rudé stop!“, tak může provádět libovolné
akce (utíkat, používat zbraně soupeře, vyprošťovat se z pout apod.). Musí ale počítat s tím, že se
s ním ...
I nformace č. 01 / 2015 - HC Rožnov pod Radhoštěm
Rovněž je předběžně stanoven termín jednání se zástupci města ohledně nastavení podmínek smlouvy
platné od r. 2016 (výše podpory, doba mrazení a pod).
Veškeré dotazy k treninkům a souvisejícím zále...
Stáhnout v PDF - Czech Golf Development
ném osmnáctijamkovém hřišti okolo 100 000 kubíků vody za sezonu. Ale vraťme se zpět na Pinehurst No. 2. Po dokončení rekonstrukce nebude
na hřišti žádný rough. Fairwaye totiž v místě, kam
nedosáhne...
Duben 2015
Claude Monet je jeden asi nejznámější francouzský impresionista. Žil v na
přelomu 18. a 19. století (tj. v letech od roku 1840 do roku 1926-narozen
14. 11. 1840, úmrtí 5. 12. 1926).
- prvním jeho u...