Kasaři program
Transkript
Kasaři program
Divadlo V Roztocké Roztocké - Jilemnice uvá uvádí Ka s a r i Napsal Anatol Potemkowski Preklad Helena Stachová Veselohra o dvou kasařích kasařích ze staré školy, školy, pochybné firmě firmě i ženě ženě, eně, též též o lásce a to vše s neč nečekaným koncem ve stylu samotného Antona Pavlovi Pavlovič avloviče aneb Není ani tak těžké dostat se do kasy, ale spíš něco v ní najít . . . Děje Děje se kdekoli jinde, jinde, (mož možná že) v nedávné souč současnosti Osoby a obsazení Pan Olda, kasař . . . . . Pavel Libnar Pan Barnaba, jeho pomocník . . . . Bohouš Otradovský Předseda představenstva výrobního družstva v Krajní ulici . . . Miloslav Kunert Tajný policista . . . . . . Jaroslav Tehník, j.h. Alinka, sekretářka . . . . . Helena Hřebová Ines Vožnaková, Oldova snoubenka . . . Jitka Pivonková Strýček Felix, účetní . . . . . Miroslav Prchlík nebo Cestmír Bláha První teta - Uáček . . . . . Marcela Bláhová Druhá teta - Kokta . . . . . Nada Skálová Realizace hry Text sledují. . . . . . . Nada Skálová a ing. Marcela Bláhová Návrh scény a její realizace . . . . Magdalena Hůlová a kolektiv Světla a technika . . . . . . Petr Libnar a Cestmír Bláha Technické efekty . . . . . . Cestmír Bláha Úprava scénáře, mix hudby a režie . . . Tomáš Václ Délka představení . . . cca 60 + 45 minut. . . . Polský publicista a satirik Anatol Potemkowski žil v letech 1921 – 2008. Za války byl vězněn v koncentračních táborech Osvětim a Mauthausen. Napsal, mimo jiné, scénář k filmu Irena do domu (1955), spolupracoval s kabaretem Szpak a Dudek. Byl mu udělen Rytířský kříž řádu polské renesance (1966) a Zlatý kříž za zásluhy (1957). Jestliže zmínky o autorovi jsou poměrně kusé, o veselohře Kasaři (Włamywacze) jsme nezjistili prakticky nic kromě roku vydání na obalu textu v Ceskoslovensku, a to 1966. Z vyprávění jsme se dozvěděli, že v polovině 70. let se ji pokusili uvést amatérští divadelníci v Dobkovicích na Děčínsku. Vzpomíná režisér a známý porotce amatérských přehlídek Rudolf Felzmann: „Někdy v polovině 70. let začali Dobkovičtí zkoušet Kasaře; polský autor prošel a skutečné téma skryté pod pláštíkem zlodějské historky se odhalilo až zřejmě kolem premiéry. Pravdou je, že se snad premiéra uskutečnila, nejspíš pro užší okruh přátel, ale určitě inscenace nikdy nevyjela na zájezd a brzy byla zapomenuta; o oficiálním normalizačním zákazu se neví. Navíc byl asi překážkou tehdy dosti nezvyklý druh humoru, prozrazující dobové dramaturgické tendence (Poláci měli trochu blíž k Evropě), takže tam zachytíme i vliv černého humoru blízkého absurditě např Stanislawa Mrožka.“ A nebylo divu. I na relativně liberálnější Polsko 60. let, kdy byl text napsán, byl příběh mj. o předsedovi výrobního družstva, který hraje za firemní peníze Sportku, nemá čas na práci, protože musí vydělávat, trochu silným soustem. Nemluvě o nemožném policistovi a faktu, že kasaři ze staré školy jsou zde vlastně poctivější než jejich zamýšlené oběti a budoucí zaměstnavatelé. A tak postavy občas vystupují ze svých rolí a říkají nám vlastně „milí diváci, tohle jenom jako, to se přece nemůže stát…“, aby se tak otupil účinek na tu dobu tak neuvěřitelně odvážného dílka a hra nedráždila komunistické schvalovace. Když se nám dostal do rukou její text, tyto odbočky jsme skoro všechny vypustili, protože se již vytratil jejich původní smysl. Upovídaný scénář jsme zkrátili, z Předsedy družstva jsme udělali Předsedu představenstva, u peněžních sum jsme přidali dvě, tři nuly, jednou škrtli slovo socialismus a výraz Okresní svaz družstev… a jinak již nebylo nutné text dál upravovat. Všechny reálie ekonomické povahy už zůstaly na původním místě. Když pan Potemkowski své Kasaře psal, jistě netušil, že Předsedova záliba ve využívání družstevních peněz se bude jednou nazývat tunelováním (Poprvé byl tento termín použit pravděpodobně v Ceské republice v první polovině 90. let 20. století) a že nebohý Olda zahnaný do ředitelského křesla podlým vydíráním přes city ke své snoubence Ines není nic jiného než to, čemu se dnes říká bílý kůn… Z uvedeného plyne, že hra může svádět k těžkotonážním aktualizacím, satirickým šlehům ci snad vyvození všeobjímající nadčasovosti, jak i před kamerami často rádi zdůraznují protagonisté starších a historických textů. Nejde ani tak o to, zda by konkrétní tělesa jako V ýrobní družstvo v Krajní ulici mohla ještě dneska existovat, ale spíš zda vůbec a jak hodně máme způsob uvažování a konání ve zmíněné instituci v širším měřítku stále zadřený pod kůží a není-li tahle firmička tak trochu s nadsázkou obrazem nás všech, naší doby a místa, kde žijeme... A tak jsme se radši rozhodli tato lákadla potlačit a soustředit se na komickou složku hry, na vykreslení některých figurek a humorných situací. Nebude chybět láska, žena pochybné pověsti, nečekané rozuzlení ve stylu samotného Antona Pavloviče a má-li scénář ještě nějaké přesahy, necháváme na divákovi. Nicméně dobře víme, že lidé, kteří chtějí rychle a bezpracně zbohatnout, tu budou vždycky. § § § Děkujeme za návštěvu divadla divadlo-jilemnice.webnode.cz
Podobné dokumenty
Hudební obor - noví žáci 2014-2015
Hudební obor – nově přijatí žáci na škol. rok 2014/2015
Jméno žáka
1. BAĎUROVÁ Alena
2. BALÁŽ Josef
3. BALÁŽOVÁ Marie
4. BALOGOVÁ Nicole M.
5. BENEŠOVÁ Marie
6. BIBEN Ivan
7. BILÁKOVÁ Alexandra
8. ...
Fotbalový stadion za čtyři měsíce
„Fotbalový klub, který se odnikud
dostal do 2. Bundesligy, potřebuje stadión. A sice během čtyř měsíců. Německý
fotbalový klub SV Wehen-Wiesbaden
hrával dosud pouze se zvláštním povolením na venkov...
Tisková zpráva: Premiéra Zábavy Braňa Holička na Malé scéně
„Člověk je vytrvalost sama, když má před sebou cíl. Pořád se o něco snažíme. Úspěch se dá
měřit potleskem. Tímto pokleskem se snažíme o nalezení smyslu neustálého hledání. Je to
zábava? Nebo už nen...