pojednání o sodomii

R . P. Si n i s t r a r i ď A m e n o
POJEDNÁNÍ O SODOMII
e-kniha dybbuk
Italský teolog a filosof, františkán reverendus pater Luigi
(Ludovico) Maria Sinistrari d’Ameno (1622–1701) svůj latinský spisek De sodomia tractatus, excerpt z díla De delictis et poenis
(O zločinech a trestech), poprvé vydal až ke konci svého života
v Benátkách v roce 1700. Další, okleštěné vydání se objevilo až
v roce 1754 v Římě jakožto součást Sinistrarových sebraných
spisů. Inkubům a sukubům se Sinistrari věnoval zejména ve
svém patrně nejslavnějším díle, De Daemonialitate, kde proti
lidové víře a kněžskému přesvědčení staví názor, že to nejsou
démoni či padlí andělé, protože nereagují na exorcismus a zaříkávání, ale spíše jakési odhmotněné entity, kterým v ontologické hierarchii patří místo někde mezi lidmi a anděly, a, jak
také tvrdil, sexuální styk s nimi je lidem prospěšný. Pojednání
o sodomii bylo do českého jazyka poprvé přeloženo a roku 1929
v Praze nákladem 50 číslovaných výtisků vydáno Jaroslavem
Pickou. Jako frontispice byl použit originální dřevoryt Karla
Votlučky.
R. P. Sinistrari ďAmeno
POJEDNÁNÍ O SODOMII
v němž je vyloženo nové
učení o rozdílu mezi
sodomií žen a tribadismem.
DE SODOMIA TRACTATUS
in quo exponitur doctrina
nova de Sodomia foeminarum
a Tribadismo distincta.
Z HŘÍCHŮ PROTI PŘÍRODĚ je po smilstvu nejtěžší sodomie. Bývá také nazývána hříchem bezejmenným neb němým
a nesluší se o něm mluviti; jak píše Nicolaus Gorranus, jméno
Sodoma znamená němá. Ale ač je to hřích němý, má přece hlas
tak mocný, že stoupá až do nebe a volá k pomstě Spravedlnost
Boží. „Křik Sodomy a Gomory dolehl až ke mně,“ prohlásil
Bůh v Genesi. „Sestoupím a uvidím, zda věci, jichž ohlas přichází až ke mně, se skutečné dějí.“
Pravidelně se tímto hříchem rozumí soulož do řitního otvoru, ač sodomii pěstují i ženy, páříce se otvorem předním. Ale
tento způsob je jistě vzácnější než sodomie mezi muži.
Hřích tento je dokonán, když se semeno vypustí do řitního
otvoru: pouhé zavedení údu do řitě nestačí, jestliže by nedošlo
k vysemenění.
Tento zločin je jedním z nejhorších, ale zajisté nikoliv proto, že by lidské sémě mělo duši (jak mylně tvrdil Johannes
Marcus Marci), ale proto, že ničí se lidská generace vyvrhováním semene na místa neplodná, na nichž se nemůže ujmouti.
Stejně píše již Platón v knize Zákonů: „Nařizuji zdržovati se
samců; neboť kdož jich užívají, ničí tím lidský rod, vrhajíce
sémě na skálu, do níž nemůže nikdy zakořeniti.“
Není jisto, zda tento hřích, když ho spáchají pokrevní příbuzní, musí býti nevyhnutelně vyznán zpovědníkovi. Někteří
tvrdí, že ano, jiní ne. Přikláním se k zápornému mínění, maje
k tomu nejpádnější důvod: bez zákazu církevního není hříchu;
protože v celém církevním právu není zmínky o sodomitském
spojení mezi příbuznými, není také důvodu tvořiti nový hřích,
který by patřil do zpovědnice.
Hřích sodomie přinesly prý na svět ženy.
Všichni moralisté píší o tomto zneuctívajícím hříchu a učí,
že pravá sodomie je jen mezi ženami. Ale jak hřeší? Žádný
z nich to nevysvětluje. A přece musí zpovědník umět rozeznat
případy, kdy ženy se samy mezi sebou dráždí doteky a pěstují
tak jen smilstvo, od těch, kdy upadají do hříchu sodomského. Ptal jsem se mnohých učených doktorů, ale žádný z nich
5
neznal rozdílu mezi sodomií a polucí přivozenou střídavým
třením stydkých částí.
Nyní víme, že pravá sodomie mezí ženami nemůže býti bez
soulože. Je těžko rozhodnout, spojí-li se dvě ženy tak, že se
vzájemně třou, zda provozují sodomii, neb jenom smilstvo.
Výklad těchto pochyb je základem všech nesnází. Podle některých autorů je sodomie, je-li jedna ze žen succubem a druhá
incubem, a když jejich vzájemným pohybováním se semeno
inkubovo dostane do přirozeného otvoru sukubova; jinak,
nepřijde-li semeno do řečeného otvoru, je to jen smilstvo.
Toto mínění však není dosti pravděpodobné. Všichni, kdož
znají anatomii, vědí, že semeno inkubovo nemůže vniknouti
do otvoru sukubova.
Podle jiných autorů koná se tato soulož pomocí skleněného,
dřevěného či koženého nástroje, zhotoveného podle mužského
údu. Inkubus si jej připevní mezi stehna a vniká jím do těla
sukubova. Antonius Gomez píše, že rozmařilé ženy zaslouží
si trest smrti, užívají-li k tělesnému ukájení nikoliv pouhého
tření, ale zvláštního nástroje. (Starým řeckým slovem se tyto
ženy nazývaly Tribades.)
Eilardus Lubinus píše v komentáři k šesté satiře Juvenalově,
v němž staví na pranýř všechny oplzlosti posvátných obřadů
Deae Bonae (mezi nimi byla i hanebná sodomie žen): „Tyto
tribades nebo fricatrices užívají olisbu, to jest koženého pyje,
kterým se vzájemně prorážejí jako muži ženy.“
Tento názor je však falešný a nehodný rozumných lidí. Když
i připustíme, že takové nástroje k vydražďování lidské oplzlé
zvrhlosti, vnuknuté Démonem, byly vynalezeny k podporování bezmezné špinavosti některých žen, neznamená to, že by
ženy, takto se ukájející, mohly býti pokládány za sodomitky.
To je nutno řádně rozlišovati od obyčejného smilstva. Tato
soulož je spojením dvou mužů nebo muže se ženou v řitním
nebo předním otvoru.
Vstrčí-li se do předního neb zadního otvoru ženina prst,
nemůže se mluviti o spojení, ani o smyslném obcování, ačkoliv
6
je prst častí živého těla a i sám je živý; a přece může takovéto vstrčení prstu míti za následek výtok semene u jednoho neb u obou.
Jak by se mohlo mluviti o souloži nebo o spojení mezi ženami,
když užívají bezduchého nástroje, který není jejich údem? Není
to tudíž sodomie, která bezpodmínečně vyžaduje soulož. Je to
jenom smilstvo, ovšem s přitěžující okolností, stejně jako vstrčení prstu, což ale naprosto ničeho nemění na druhu zločinu.
Řekneme o muži, že souloží, vráží-li do ženy svůj úd,
potažený vepřovým střívkem, takže se semeno zachytí do sáčku, který mu zabraňuje vniknouti do ženiny dělohy? Jistě že
ne, neboť toto střívko odděluje jejich těla. Tím méně se dá
mluviti o souloži, když jenom umělý kožený úd inkubův vnikl do přirozeného či do řitního otvoru sukubova. A což když
ženy znásilňují jinochy, používajíce dřevěného neb skleněného údu? Možno říci, že se dopouštějí sodomie, když vrážejí
do mužova zadku takový přístroj? A jakou asi rozkoš z toho
vychutnávají, mohou-li proto obtížiti svá svědomí tak nesmírným hříchem?
Z toho plyne, že sodomie žen se provozuje docela jinak,
než jsme právě vylíčili. Je jisto, že existuje mezi ženami vlastní
a pravá sodomie; není u všech možná, ale u některých přece.
Hned vysvětlím podrobně, jak.
V ženském těle je jistá část, nazývaná anatomy clytoris. Ta
se skládá ze stejných prvků jako mužský pyj: z nervů, žil, cév,
tepen, masa a podobně. Má též tvar pyje, když silou semene
se ztopoří; jako pyj je opatřena žaludem a na jeho vrcholku
má i otvor, který ale jde nejvýše do polovice clytoridy. Z něho
nevychází ani moč, ani semeno, ani jiný mok. Clytoris je umístěna uvnitř ženiných stydkých částí nad výtokem moče a skryta
pysky, přiléhajícími k tomuto výtoku a zužujícími odtok moče,
takže je vrhána mimo. Clytoris je pro ženy orgánem rozkoše;
proto se nazývá také Venušin Střeček nebo Slast Lásky.
Clytoridu má každá žena, ale není u všech odkryta a nevyčnívá ze stydkého otvoru; bývá jen vidět malá vyvýšeninka
v řečené části těla, v které je clytoris ukryta.
7
Bartholinus píše, že v Egyptě a Ethiopii ženy clytoridu
zakrytou nemají, a že jim visí jako pyj. V Evropě je tak vyvinuta jen u těch žen, které mají nadbytek žáru a semene, a u těch,
které se v dětství dotýkaly rodidel pro jejich předčasné svědění.
U některých žen clytoris je tak velká jako prostřední prst ruky
a někdy ještě větší. Podle Bartholina byla v Benátkách nevěstka
s clytoridou velkou jako husí krk.
Clytoris se může také později v mládí vyvinouti. A to se
stalo asi ženám, o nichž se tvrdí, že se proměnily v muže. Ve
skutečnosti tu nenastává změna pohlaví až do orgánů rodících, neboť ty jsou příliš odlišného tvaru, způsobu a podstaty.
Jenom lidé neznalí anatomie mohou vzrůst clytoridy pokládati za změnu pohlaví.
Obojí pohlaví existuje pouze u androgynů či hermafroditů, jak jsem viděl v Pavii r. 1669 u jednoročního dítěte. Jeho
matka mi vyprávěla, že močí buď jako žena, nebo jako muž.
Ale u žen, kterým se topoří clytoris, se hlas nemění, nevyrůstá
vous, ani se neobjevuje scrotum. Jen clytoris visí z ženiny štěrbiny jako malý pyj.
Ženy obdařené takovou clytoridou pronásledují jiné ženy
a zvláště dívky; ani mužů, podle vyprávění Senecova, se nezříkají. Od velmi důvěryhodného zpovědníka jsem slyšel o případu, který mu byl vyznán ve zpovědnici:
Jistá vznešená paní páchala neřesti s hochem, v jejím domě
zaměstnaným. Obcovala s ním zezadu a velmi jej milovala.
A svému muži, se kterým měla tři děti, odpírala vše, a s tímto
hochem ukájela své vášně celých dvanáct let. Zpovědník myslel, že je androgynou, neboť neznal theorii o clytoridě, již jsem
právě vyložil.
Galenus píše, že v Egyptě uřezávali všem pannám tento
výrůstek, aby nesouložily s jinými ženami. Sappho, žena chlípná, která vynalezla nové druhy milování, zaměstnávala k ukájení své vilnosti několik služek: Atthis, Amithenu, Thelesippu,
Cidno a Megaru.
8
Zajímavý případ se stal r. 1671 v Pavii. V proslulém klášteře
začala jedné počestné jeptišce topořiti clytoris. Poděšena tou
nepříjemnou nehodou (upadala totiž následkem toho do smyslných pokušení) povolala chirurga, znamenitého praktika,
ale málo zkušeného anatoma. Když se pokoušel bezvýsledně
topoření clytoridy zastavit, jednoduše ji uřízl. Jeptiška z toho
málem zemřela, a uzdravila se až za několik měsíců.
Po těchto snad zdlouhavých, avšak nutných předmluvách je
zřejmo, kdy se ženy dopouštějí pouhého smilstva, a kdy pravé
sodomie. Sodomii tedy páchají jen tehdy, když strkají clytoridu do předního či zadního otvoru jiné ženy.
Ač sémě inkubovo nevniká do sukuba, je hřích dokonalý: je
to soulož mezi ženami, které nemůže následovat oplození; to
jsou právě dvě podstatné známky pravé sodomie.
Mohou tedy nyní zpovědníci rozeznati druh zločinu ženami spáchaného, který nedovoluje stud jasně popsati. Zpovědník řádný a cudný se neodváží vyptávati na okolnosti skutku
tak nestoudného, zvláště je-li hříšnice pannou nebo svobodnou. Nyní lehko rozluští, zda jedná se o pouhé smilstvo, jež
spadá do jeho působnosti, či-o pravou sodomii, jejíž rozřešení
jest vyhrazeno vyššímu kléru. Inkuba se zpovědník zeptá, zda
vnikla část jejího těla do sukuba (clytoris je částí těla, určenou
k plození, a nikoliv údem, kdežto prst je jen částí údu); přiználi, pak se zřejmě dopustila sodomie; jinak spáchala jen smilstvo.Od sukuba se zase dozví, vniklo-li do ní něco z inkuba.
Podle odpovědi zařídí rozsudek.
Stejně když byly ženy obžalovány pro tento zločin, soudce
dá prohlédnouti jejich těla. Nalezne-li clytoridu, způsobilou
k souloži, je to přitěžující okolností. Má pak dát takovou ženu
mučiti, aby zjistil, zda byl hřích nepojmenovatelný spáchán.
Nejčastěji se dopouštějí tohoto hříchu v ženských klášteřích, ač i ženy obyčejné bývají často přistiženy.
finis
9
Soukromý tisk
v padesáti číslovaných exemplářích
Tuto knížku jsem přeložil, vytiskl a vydal
jako soukromý neprodejný tisk o padesáti výtiscích.
Jaroslav Picka
02 erotika