Rituální nádoba z Polomených hor
Transkript
Rituální nádoba z Polomených hor Unikátní archeologický objev v pískovcovém převisu na Českolipsku VLADIMÍR PEŠA Poklidná krajina pískovcových skal a borových lesů v okolí Dubé na Českolipsku opět zažila něco nevídaného. Malé vesničky Lhotu a Dřevčice již podruhé zaplnilo několik archeologů a jejich spolupracovníků. Prvním překvapivým zjištěním bylo, že nejsme první, kdo ve zdejším kraji pátral po pravěkých památkách. Již ve třicátých letech v okolí Lhoty pan řídící Laufka vykopal čtyři mezolitická a neolitická sídliště, jak lakonicky poznamenaly tehdejší deníky. Kde však kopal a jaké jsou osudy jeho nálezů, to jsou otázky, na které se obtížně hledá odpověď. A přece jsme zachytili jeho stopu... Návrat do neolitu Na okraji Lhoty je nevýrazný skalnatý pahorek, dnes zalesněný, nazývaný Stará skála (Altersteine), na němž se v minulém století povrchově dobývaly pískovcové stavební kameny, jak dodnes dokládají povrchové lomy a střepy nádob s vnitřní glazurou. Na úpatí nevysokých skal nalezneme nízký tmavý převis, který však v pravěku umožňoval pohodlný pohyb člověka. O tom, že pravěkého člověka skutečně zaujal, svědčily také první archeologické nálezy. Záhy po zahájení výzkumu bylo zřejmé, že převis nezaujal pouze pravěkého člověka a o několik tisíc let později archeology, ale zalíbil se také zdejšímu panu řídícímu, který ho kolem roku 1930 téměř celý prokopal. Jak už to u takových starých amatérských výzkumů bývá, zůstalo mnoho nálezů přehlédnuto. Stará skála poskytla několik set předmětů včetně mezolitického kostěného šídla a keramických zlomků nádob, zdobených vypíchaným ornamentem. To hlavní však v písku na své odhalení teprve čekalo. Výzkum Staré skály se chýlil ke konci a dokončovalo se odkrývání posledního vytyčeného sektoru již za hranicí prostoru chráněného převisem. Dlouho se žádné nálezy neobjevovaly, ale okolnost, že pracujeme v původním, Laufkou nenarušeném terénu, vyžadovala zahloubit se až na skalní podloží, abychom získali alespoň základní představu o sledu zdejšího souvrství. Náhle nastala nečekaná změna. Žlutý písek se změnil na tmavě hnědý a objevily se střepy dna jakési nádoby. Ne, nebylo to jenom dno. Byla to celá nádobka obrácená dnem vzhůru, ale rozbitá na několik kusů (viz snímky na s. 602). Již první pohled na její střepy prozradil, že jde o mimořádný nález. Nádobka byla vyrobena v ruce pečlivým hnětením z plavené jílovité hlíny, důkladně vyleštěna, a poté vypálena do světle hnědého po- 638 VESMÍR 77, listopad 1998 l http://www.cts.cuni.cz/vesmir vrchového odstínu. Ještě před vyleštěním pravěký hrnčíř na stěnách vytvaroval dva hrotité výčnělky, čímž nádoba získala loďkovitý tvar, a pod ústí přilepil dvě zdánlivě asymetrická ouška. Vnější stěny nádoby pokryl složitým abstraktním geometrizujícím ornamentem, vypíchávaným speciálním kostěným nástrojem s dvojhrotem. V místě předpokládaného třetího ouška byl ústřední motiv celé výzdoby – bezhlavá postava oranta, člověka s prosebně zdviženýma rukama, vzývajícího božstva a očekávajícího jejich přízeň i podporu v těžkém každodenním životě. Svým stářím bezmála 7000 let patří nález k nejstaršímu zemědělskému osídlení českolipské krajiny neolitickým lidem kultury s vypíchanou keramikou a je pravděpodobně nejstarší zachovalou nádobou nalezenou na severu Čech. Její význam je však mnohem větší. Kombinace bezhlavého prosebníka, oušek a mimořádně bohaté abstraktní výzdoby řadí nádobu k významným nálezům vypíchané keramiky ve střední Evropě. To by tedy pan řídící Laufka koukal, že ho dělilo pouhých 30 centimetrů od tak mimořádného předmětu! Osamocený nález však přirozeně vyvolává řadu otázek. Jaký měla nádoba účel? Proč se ocitla pod osamělým skalním převisem? Odkud ji pravěcí lidé přinesli a kdo byli? Byla vůbec vyrobena v této krajině, anebo se sem dostala jako vzácný import zdaleka? Přítomnost krásně zdobené – a ve své době určitě mimořádně ceněné – nádobky pod osamělým převisem Staré skály snad umíme vysvětlit. Rituální nádoba, přímo zobrazující vzývajícího prosebníka, jistě obsahovala nějakou obětinu, která si měla naklonit zdejší znepřátelené božstvo. Mohla být původně postavena volně na zemi nebo na skalní římse. Přitom proběhl nezbytný rituální obřad, s nímž mohou souviset některé další nalezené rozbité předměty. Poté obřadníci, posilněni vírou v úspěšnost rituálu, převis opustili. Až potud se zdá být rekonstrukce událostí pravděpodobná, dál však stopy dějů mizí. Nádoba spatřila znovu světlo světa až po několika tisíciletích, 14. července 1998 kolem 11. hodiny dopoledne. Pohřeb pod převisem Překvapení skrýval také nenápadný převis nedaleko Černé louže u Dřevčic. Nálezově byl velmi chudý jak na pravěké střepy, tak na kamenné nástroje. To ostatně nepřekvapuje – vždyť se pod něj ukryjí stěží tři lidé. V úrovni horizontu rozptýlených pravěkých, zatím blíže nedatovaných keramických zlomků se náhle objevil pozoruhodný nález. Uprostřed pod převisem ležela kompletní kostra malého zvířete, velikostí připomínající psa. Podle ní byl dočasně pojmenován převis Psí, a to až do příchodu zoologa Ivana Horáčka, který nález uvedl na pravou míru. Jde o malého srnce, asi tak dvouměsíčního. Skutečnost, že kostra nebyla rozvlečena lesní zvěří (naopak kosti pevně setrvávaly v někdejších kloubních spojích), svědčí o úmyslném zahrabání zvířete. Neobvyklá poloha nálezu i způsob uložení zvířete dovoluje hovořit o záměrném pohřbu, přestože nebyly patrné stopy po hrobovém vkopu. Otázkou zatím zůstává stáří pohřbu, a tedy jeho případná souvislost s pravěkým využíváním lokality. S netrpělivostí proto očekáváme výsledky radiokarbonového datování. ¨ Mgr. Vladimír Peša (*1972) vystudoval Filozofickou fakultu UK, obory etnologie a archeologie. V Okresním vlastivědném muzeu v České Lípě pracuje jako archeolog, zabývá se krajinnou archeologií a speleoantropologií. Rituální nádoba nalezená v červenci 1998 při studentském archeologickém kurzu ve Lhotě u Dubé. Zhotovena je z hlíny, která se výrazně liší od ostatních pozůstatků hrnčířské produkce nalezených v této oblasti. Nádobu vykopal R. Malát, student reálného gymnázia „Přírodní škola“ v Praze 8 – Dolních Chabrech. Na výzkumu se podílejí odborníci z Archeologického ústavu AV ČR v Brně (pracoviště v Dolních Věstonicích), z Okresního vlastivědného muzea v České Lípě a z Geologického ústavu AV ČR v Praze. Detail téže nádoby s bezhlavou postavou vzývajícího prosebníka (oranta) krátce po nalezení. K článku V. Peši na s. 638, snímky © Hana Rysová NEJVĚTŠÍ Z LEMURŮ Megaladapis edwardsi (na obálce) musel být zvláštním zvířetem. Jeho největší lebka, která se prozatím našla, měří 30 cm. Příliš se nepodobá lebce žádného jiného lemura, ba ani žádného primáta. Měla velmi silně vyvinutou obličejovou část, zato mozkovna byla menší – ostatně tak již to u býložravců bývá „zvykem“. Laik by pravděpodobně hádal spíše na ostatky nějakého prasete, osla či podobného kopytníka. Svou celkovou velikostí se jim podivný pralemur opravdu blížil. Byl velmi robustní, zavalitý a pomalý. Pohyboval se jak po zemi, tak v korunách stromů, kterým zřejmě dával přednost. Nebyl však rozhodně svižným skokanem – na rozdíl od svých menších, dosud žijících příbuzných. Způsobem života se dost blížil dnešnímu koalovi – pomaloučku se sunul větvovím nebo přecházel mezi stromy a stále žmoulal nějaké listí. Mohl být snadnou kořistí predátorů, kdyby na Madagaskaru někdy tak velká šelma žila. Jeho jídelníček musel zahrnovat opravdu jen ty nejkřehčí části rostlinných těl. I na lebkách velmi starých jedinců jsou zuby jen velmi mírně obroušeny. U menších lemurů postupuje abraze mnohem rychleji. Lze proto usuzovat, že k rozrývání země a k drásání větví a kořenů používal drápy na tlapách a čenich. Kromě druhu Megaladapis edwardsi byly na Madagaskaru nalezeny ještě pozůstatky dalších dvou druhů téhož rodu. Vzhledově i velikostí byl velmi podobný M. grandidieri. Naopak M. madagascariensis byl výrazně menší a také stavba jeho kostry je mnohem subtilnější. 602 VESMÍR 77, listopad 1998 l http://www.cts.cuni.cz/vesmir Teprve na sklonku existence druhu Megaladapis edwardsi se na ostrově objevil člověk, který jej možná i lovil. S určitostí to však nevíme. Přímé důkazy chybějí a ze způsobu života tehdejších lidí se jen můžeme domnívat, že to s lovem asi nebylo tak hrozné. Pokud se někdy megaladapis stával součástí jejich jídelníčku, bylo to nejspíše jen v dobách nouze. Ostatně tak je tomu v případě jiných lemurů dodnes. Lidé lemury zabíjejí (a jedí), jen když je postihne neúroda. Na mnoha místech jsou lemuři (ale i jiná zvířata) fady čili tabu. Jsou nedotknutelní, dokonce i když škodí na plantážích či zásobách. Teprve v nejkrajnější nouzi se Malgaši uchylují k jejich zabíjení. V některých případech musí navíc proběhnout dočasné rituální odtabuizování vedené kouzelníkem. Pro zdravou, početnou a silnou populaci lemurů představuje občasný lov jen malou hrozbu. Jsou-li však z jiných příčin početní stavy nízké a populace čelí i dalším tlakům z okolí (ničení prostředí, odchyt za účelem prodeje, turistický ruch ap.), může být lov vážnou hrozbou. Podle posledních úvah to bylo podobné i u některých již vyhynulých druhů, zvláště pak těch velkých, které jsou „na maso“ nejvhodnější. Zdá se, že klimatické změny probíhající v posledních tisíciletích na Madagaskaru podlomily „zdravotní stav“ mnohých druhů a lidé byli již jen posledním kamínkem, který přispěl k jejich zániku. Pavel Hošek k článku na s. 615; kresba © Vladimír Zadražil
Podobné dokumenty
Geomorfologické aspekty hlubokých svahových deformací na
Všechny tři studované svahové deformace jsou morfologicky velice podobné. V horní části
jde o blokové deformace s rotační smykovou plochou a velikostí rotovaných bloků až 100 x
100 metrů, směrem po...
z nabídky kabelové televize • z nabídky kabelové televize • z
11.00 Doktor z hor 12.00 Červené růže 13.50 Blesk v ráji 14.35 Zločiny podle Mary Higgins Clarkové: Tak si vzpomeň (Thriller USA 2004, r. J. Beesley,
TV program - Pressdata
Paul Barnell (Robin Williams – na snímku) by
byl pro svou ženu Margaret ochoten udělat
rozhodně mnohem víc,
než jenom pojišťovací
podvod. Navíc když mu
osud tak šikovně přihraje do cesty mrtvolu, k...
Městská naučná stezka
Původně byla středem domu rozlehlá jídelna, z níž se po dřevěném
schodišti stoupalo do patra s pěti obytnými pokoji. Při úpravě
vily v letech 1904–1905 bylo vnitřní dispoziční schéma změněno,
další...
stáhnout
54 Little Ladies
TASK Silueta Praha
55 Falcon kids
Sokol Pražský
52 LadyBugs
TASK Silueta Praha
56 Twins
KOLB Dance VSK FTVS Praha
51 Skittless
RnR Club Elvis Jihlava
50 Beyond
RnR Club Alpha
May 2015 - Česká a slovenská asociace v Západní Austrálii
Dan měl dva kameramany, ale řešil fotografa, který byl posledním, kdo v týmu chyběl. Ten z minulé výpravy už jet nechtěl. Na
různá doporučení dva vybral a vyzkoušel. S jasným vítězstvím
z toho vyše...