Výprava za prvním sněhem v Evropě

Fordrevue
JARO 2008 WWW.FORD.CZ
ODHALEN
Nový Focus
uchvátil Cannes
OBJEVEN
Pohonné hmoty
budoucnosti
PROZRAZEN
Tajemství
Fordu Kuga
VZRUŠENÍ
Z LOVU
Výprava za prvním sněhem v Evropě
Spotřeba a emise CO 2 pro model Focus 1,6 Duratec: město/mimo město/kombinovaná – 8,7/5,5/6,7 l/100 km; CO 2: 159 g/km.
Nový Ford Focus. Koncert dokonalosti.
Kontrabas z blatníku a výztuhy A sloupku.
Nový FordFocus
Feel the difference
FORD REVUE ∙ jaro 2008
e
j
e
ř
p
í
t
s
ě
t
š
u
m
é
n
ž
á
v
d
O
Zažijte zimní dovolenou trochu jinak. Přidejte se k naší výpravě
za nedotčenými sněhy norských kopců (str. 22); nechte si otevřít dveře
do světa a životního stylu smetánky na Azurovém pobřeží (str. 07);
sledujte, jak brilantní nový Ford Kuga určuje vlastní pravidla hry (str. 16).
To všechno čeká na následujících stránkách … Přidáte se?
Auta
Lidé
Automobil jako hudební nástroj?
Zjistěte, jak se Focus změnil v celý
orchestr!
Ford podruhé za sebou stanul na
nejvyšší příčce světového rally
šampionátu. Co tomu předcházelo?
06 Harmonie techniky
07 Po sezóně
18 Emoce v obrazech
16 Podle vlastních pravidel
28 Rychlé tempo změn
Místa
28 Člověk v roli figuríny
Nový Ford Focus nám otevřel dveře
k luxusnímu životnímu stylu na
pobřeží Riviéry.
Cover: siren lauvdal; contents: siren lauvdal, john higginson, christian charisicus/corbis
04 Mistři světa
Proč se držet při zdi? Odvážný nový
Ford Kuga byl právě představen.
12 Skrytý význam barev
„Můžete dostat jakoukoli barvu,
pokud to bude černá,“ Tak tohle už
dávno neplatí …
Špičkoví fotografové vysvětlují,
jaké příběhy se skrývají za jejich
nejpůsobivějšími snímky.
22
ý
Objevte s námi nadýchan
ů!
prašan norsk ých svah
Auta, která lámou rekordy a z výfuku
jim jde jen pára, velkoměsta bez
emisí: stojíme na prahu nové doby.
07
Dobrovolně usednout do vozu,
který se čelně srazí s jiným autem?
To může udělat jen blázen … nebo
zvídavý automobilový novinář.
22 Za prvním sněhem
Lyžařská výprava do Norska si žádá
prostorný, luxusní a rychlý automobil
– třeba Ford S-MAX.
32 V Bullitových stopách
Ford Mustang nás zavezl tam, kde
získal svůj legendární status: do
příkrých ulic kalifornského San
Franciska.
Feel the difference
18
Závdavek
NOVINKY ZE SVĚTA ZNAČKY FORD, FASCINACE, FAKTA, PŘEKVAPENÍ
Ford znovu mistrem světa
V dramatické sezóně 2007, která zavedla účastníky seriálu WRC na pět kontinentů a
prověřila schopnosti lidí a techniky na asfaltu, sněhu i šotolině, obhájil Modrý ovál
předloňské prvenství mezi značkami.
K obhajobě mistrovského titulu přivedly
tým BP-Ford vyrovnané výkony obou
jezdeckých dvojic.
Již podruhé za sebou měl světový šampionát automobilových soutěží stejného vítěze v hodnocení značek: tým
BP-Ford obhájil v sezóně 2007 Pohár
konstruktérů, když v napínavém závěru
sezóny uhájil náskok před druhým
Citroënem.
„Za úspěšnou obhajobu titulu vděčíme konzistentním výsledkům obou
Pořadí
Tým
1
BP-Ford
212
2
Citroën Total
183
3
Subaru
87
4
Stobart VK M-Sport
81
5
OMV Kronos
45
_FORD revue
Body
našich posádek,“ pochvaluje si ředitel
oddělení Ford Team RS Jost Capito –
a má pravdu. Jak Marcus Grönholm a
jeho spolujezdec Timo Rautiainen, tak
mladý Mikko Hirvonen s navigátorem
Jarmo Lehtinenem málokdy chyběli na
stupních vítězů. Grönholm dokonce
vyhrál pět ze šestnácti podniků, čtyřikrát byl druhý.
Svůj potenciál naplno ukázal i Hirvonen, jemuž odborníci na rally předpovídají velkou budoucnost. Bez bodů
odjížděl z jedné jediné rally (na Korsice),
jinak vždy kryl vzorně záda svému zkušenějšímu týmovému kolegovi. V Japonsku a ve Velké Británii dokonce vyhrál.
„Kromě vynikající práce obou pilotů
nám k titulu pomohlo i rychlé a spolehlivé auto,“ nešetří Capito chválou na
adresu soutěžního speciálu Ford Focus
RS WRC. Vždyť v žádné ze šestnácti
soutěží MS 2007 Ford neodstoupil kvůli
technické poruše! Díky tomu si Modrý
ovál zajistil titul s předstihem už v Irsku.
Britská společnost M-Sport, která
připravuje pro tovární týmy vozy WRC,
odvedla vynikající práci. Její šéf Malcom
Wilson neskrýval radost: „Myslel jsem,
že loňský Pohár konstruktérů bude
vrcholem mojí kariéry v rally – a letos
jsme zvítězili mezi značkami podruhé
za sebou!“
Pro Ford i M-Sport je již druhý titul
mistra světa v automobilových soutěžích velkým zadostiučiněním a
odměnou za dlouholetou práci na
programu WRC. Více o období, které
těmto úspěchům ve světové rally
předcházelo, se dočtete na následující
straně.
REZERVUJTE SI ZKUŠEBNÍ
JÍZDU V NOVÉM FORDU FOCUS
VOJEJTE 800 555 109
Značka Ford byla vždy nedílnou součástí mistrovství světa
v rally. A to platí i o současném světě rychlostních zkoušek,
kde se Ford objevuje jako jeden z předních továrních týmů.
Na úplném začátku novodobých rallye aktivit značky Ford
stojí legenda jménem Escort, která prvního ledna roku 1997
získala homologaci nově vznikající třídy WRC. Ford tak
společně se Subaru spoluzaložil dnes velmi populární
kategorii soutěžních speciálů.
Hned v první sezoně získal Carlos Sainz dvě vítězství.
Escorta Ford nasadil celkem na 27 soutěžích světového
šampionátu, angažmá Modrého oválu ve WRC začalo nabírat
Projekt Ford WRC:
zaměřeno na úspěch
Úspěchy nepřicházejí samy od sebe.
Zjistěte, co předcházelo dvěma
mistrovským titulům, který tovární tým
Ford vybojoval ve světovém rally
šampionátu.
Text Martin Janek Fotografie Archiv
na obrátkách. Tou dobou již začal sbírat prodejní úspěchy
po celém světě nový Ford Focus, bylo tedy jen otázkou času,
kdy se na scéně objeví Focus WRC. Premiéru si odbyl
v roce 1999 v Monte Carlu. Za volantem tehdy neseděl
nikdo jiný než Colin McRae, jenž loni tragicky zahynul při
havárii helikoptéry.
Na vybraných šotolinových soutěžích se jako týmová
dvojka objevil také budoucí mistr světa Petter Solberg.
Na legendární hvězdou sestavu došlo až v roce 2000,
kdy Focusy v barvách Martini zdobila jména Colin McRae
a Carlos Sainz. K úspěšné dvojici se v roce 2002 přidal mladý
talentovaný Estonec Markko Märtin, který svým zkušenějším
kolegům pomohl k neuvěřitelné bilanci. V letech 1999 až
2004 získali s Focusem WRC šestnáct vítězství!
V sezoně 2005 vsadil Ford na mladou dvojici Toni
Gardemeister – Roman Kresta. Vedle závodění tým usilovně
pracoval na vývoji nového závodního speciálu, postaveného
na platformě nové generace Focusu. Zajímavostí je, že úplně
první soutěž s novým WRC, Australskou rallye 2005, odjel
kvůli sběru testovacích závodních kilometrů Roman Kresta.
Na horké šotolině u protinožců dokázal novinku dovézt
bez jakýchkoliv technických problémů až do cíle – dokonce
na bodovaném šestém místě! Již tehdy se projevila jedna
z hlavních zbraní Fordu Focus RS WRC – spolehlivost.
V sezoně 2006 sestavu týmu tvořila dvojice Marcus
Grönholm – Mikko Hirvonen. Finové zvítězili v osmi soutěžích
a v premiérové sezoně nového auta získali pro Ford značkový
titul mistra světa. Spolehlivost a rychlost vydržela Fordu
i v letošní sezoně, kterou Modrý ovál opět završil ziskem
Poháru konstruktérů.
Ještě před Romanem
Krestou (nahoře)
jezdil za tovární tým
Fordu charismatický
Španěl Carlos Sainz
(uprostřed) a také
skotský závodník
Colin McRae, který
v loňském roce
zahynul při havárii
helikoptéry.
FORD revue_
novinky
Český Ford má nového ředitele
Jan Laube (vpravo) je nový ředitel
společnosti FORD
MOTOR COMPANY, s.r.o. Jeho
předchůdce, pan
Vladimír Vošický
(dole), postoupil
na nově vytvořenou pozici v
Rumunsku.
Novým šéfem nejúspěšnějšího automobilového dovozce v České
republice se stal čtyřicetiletý manažer Jan Laube.
Dlouholetý generální ředitel Vladimír Vošický
(45) byl k 1. lednu jmenován do nově vytvořené
pozice Director, Romania Growth Project, European Sales Operations. V Bukurešti bude spolu
s rumunským dovozcem pracovat na řízení
další fáze rozvoje obchodu s osobními a užitkovými vozy Ford v Rumunsku.
Toto jmenování je rovněž oceněním skvělých
výsledků, kterých český Ford pod vedením V.
Vošického za posledních šest a půl roku dosáhl;
jako například zvýšení podílu Fordu na českém
trhu z necelých čtyř procent v roce 2001 na více
Spojková kytara
Nástroj mohutného
vzezření je vyroben
z částí spojky, panelů
karoserie a brzdového posilovače.
Korpus včetně reproduktoru byl původně
součástí dveřní výplně. Struny a ladicí
mechanika pak
pocházejí z opravdové kytary. Popruh
byl v předchozím
životě bezpečnostním
pásem.
než 7 %, které tu modrému oválu patří dnes.
Nástupcem V. Vošického na pozici generálního ředitele se stal Jan Laube (40), jenž byl
dříve prodejním ředitelem FMC, s.r.o. Jan Laube
pracuje pro Ford v České republice již dvanáct
let, během nichž prošel různými pozicemi v prodeji, leasingu i servisu. Pravomoci Jana Laubeho jako šéfa prodeje pak převzal ředitel marketingu FMC, s.r.o., Ota Sedláček (54). Ten byl
rovněž k 1.1. 2008 jmenován do nově vytvořené
pozice prodejního a marketingového ředitele
Fordu v ČR.
Orchestr Ford
Švihácký nový Focus je zde, což je vynikající zpráva pro všechny... snad s výjimkou
kreativců z marketingového oddělení Fordu. Jak jen vystihnout dokonalost detailu
a zároveň harmonii celku? Z těchto úvah se zrodil bláznivý nápad: zformovat
hudební orchestr, v němž by místo tradičních nástrojů hrály jednotlivé díly
automobilu.
Začalo se hudbou: americký skladatel Craig Richey zkomponoval
waltz speciálně pro Ford Focus. Tým dvaceti lidí pak po dobu osmi
týdnů rozebíral jeden vůz a proměnoval jeho součásti na hudební
nástroje. Výsledek jejich úsilí si můžete poslechnout na internetových stránkách britského Fordu www.ford.co.uk
(v angličtině).
Kontrabas
z blatníku
Výrobě korpusu padly
za oběť oba nárazníky
a nějaký ten panel
karoserie. Krk je
vyroben z levého
„A-sloupku“. Stejně
jako v předchozím případě jsou mechanika
i struny ze skutečného elektrického kontrabasu.
Dveřní harfa
Přední dveře, okno
a pružina Fordu Focus
daly vzniknout takto
bizarní harfě. I tentokrát byly použity
originální struny.
_FORD revue
Sací trubka
Velmi nezvykle
vyhlížející instrument
byl vyroben ze sacího
potrubí. Má dva
náústky: jeden je
z trumpety, druhý
z trombónu.
Motorové dudy
Neuvěřitelné – a jistě
i neuvěřitelně těžké –
dudy byly původně
blokem motoru, ke
kterému tým vynalézavých umělců dotvořil potřebné akustické
prvky.
Azurové pobřeží je proslulé svou exkluzivitou – být tady
znamená mít styl. S Focusem v novém hávu to rozhodně
nebyl problém. Dveře se pře námi samy otvíraly …
TEXT frank dean FOTOGRAFIE john Higginson
undercover Côte d’Azur
poznáváme Côte d’Azur
M
oje gumy kvílí na leštěné
podlaze za nejhlídanějším
vjezdem na Azurovém
pobřeží. Osvěžován vlhkým
vzduchem Středomoří si užívám
klouzání na voskovaných dlaždicích,
v nichž se zrcadlí blyštivá kapota mého
Focusu. Prosvištím několika vchody
hlédnout si Azurové pobřeží tak, jak ho
vidí jen pár vyvolených. Tady si dává
dostaveníčko smetánka z celé Evropy.
Uprostřed mírné středomořské zimy
mám jedinečnou příležitost. Hotely,
casina a vily celebrit nade mnou teď
vypadají tiše, nehlídaně a dokonce
i otevřeně.
„Jízda z Cannes do Antibes je útok
na všechny smysly, zejména v noci.“
Hra světel
Zleva po směru hod.
ručiček: Čeká nás
noc v nejslavnějším
monackém kasinu;
přívětivá vesnička
jménem Eze; odjezd
od hotelu Carlton
v Cannes; korzo na
Anglické promenádě
v Nice.
z lesknoucího se skla a zlehka se prosmýknu kolem závistivých obdivovatelů
uvnitř tohohle paláce – takhle vypadá ráj.
A to jsem teprve na parkovišti.
I když… Parkoviště La Croisette není
jen tak obyčejná betonová krabice.
Tady si hvězdy mimo sezónu nechávají
své zářící limuzíny. V jiné roční době by
bylo nemožné se do tohoto až bizarně
elegantního mnohopodlažního komplexu v samém srdci Cannes dostat, natož
v něm jezdit autem. Každý metr čtvereční místa patří mezi vůbec nejdražší
prostory na světě.
Právě kvůli tomu jsem přijel – pro-
Proč vlastně? Úchvatné Azurové
pobřeží je teď opuštěné. Červené
koberce jsou dávno srolované, nikde
nevrčí kamery. Žádní turisté ani vlezlí
paparazzi.
Začíná to skvěle. Zkuste sem přijít
v květnu a nedostanete se ani na dohled
hotelu Carlton, natož abyste došli až
k jeho dřevěným točitým dveřím. Dnes
ale můžu ledabyle projít s klíčky od auta
v ruce.
Do cesty se mi nepostaví žádný svalnatý portýr, jen přívětivý správce se
lehce ukloní, když projdu kolem. Pokoj
v tomto exkluzivním je k mání za sto
Monaco
Vence
Gourdon
Antibes
Cannes
Nice
r
u
z
’A
d
te
ô
C
France
šedesát eur – nepatrný zlomek festivalové ceny. Tohle je ta nejprestižnější
adresa ve městě – a já od ní mám klíče.
Pod povrchem
Je vlahý, tichý večer. Spolu spolu se
Sofií Martiniovou, původem italskou
televizní ředitelkou z Londýna, sedíme
před nejstarší restaurací v Cannes –
Auberge Provençal.
„Lidé z televize milují Cannes mimo
sezónu. Stejně jako letní festival i ten
náš probíhá v Palais des Festivals, takže
to tu všichni dobře známe.“
Možná i proto jsou mi lidé v kavárnách La Croisette zdánlivě povědomí.
Připíjejí si na své soukromí, ukrytí mezi
nasvíceným přístavem a tichými, ztemnělými siluetami drahých jachet.
Centrum Cannes není dobré místo
pro vyjížďku autem – lepší je projít se
pomalu kolem La Croisette a nasávat
atmosféru, anebo jít podél pláže a vybírat mezi stylovými restauracemi.
Ale jízda z Cannes do Antibes je potěcha pro všechny smysly, hlavně v noci.
Koneckonců, skutečné hřiště hvězd i
hvězdiček je v Antibes, ne Cannes.
Do osobního království
Vyjíždím z parkoviště do provozu plného nádherných aut a napojím se na La
Croisette blízko legendárního nočního
baru La Chunga – tady si oligarchové,
turisté, hvězdy i místní užívají luxusu
anonymity. Tohle je to pravé Azurové
pobřeží – sametová hladina Středozemního moře zalitá měsíčním světlem,
příbřežní městečka s nasvícenými ulicemi a matná světélka na vzdálených kopcích. Procházím se po nábřeží a prohlížím si skupiny zakotvených jachet.
Spletitá síť křivolakých uliček Antiby
mě doslova pohltí. Mimo sezónu je
snadné představit si poválečné měsFORD revue_
poznáváme Côte d’Azur
tečko, kde žil Picasso. I dnes tu mají svá
sídla slavní lidé. Centrem je pro ně malý
polostrov Cap D’Antibes, kde je před
zraky zvědavců chrání bludiště starého
města. O sezóně vyjíždějí hrát a natáčet, teď si užívají tichého odpočinku.
Mám z toho trochu divný pocit.
Na všech bránách tiše předou bezpečnostní kamery, interkomy jsou u každého vjezdu na soukromý pozemek … ale
vrata jsou přátelsky otevřená. Pomalu
projíždím kolem příjezdových cestiček
lemovaných piniemi, míjím provoněné
sady, avantgardní sochy a letní sídla.
Občas mezi stromy probleskne zeď
velké vily. Ochranka mě bez problémů
pouští dál. Je to mým autem? Oblečením? Ročním obdobím? Nemám ponětí. Takhle vidí Azurové pobřeží jen místní
elita – od aristokracie až k Johnnymu
Hallydayovi.
Nakonec se vrátím na pobřeží a
podél inkoustově černého moře se vracím po prázdné ulici Garoupe.
Životy těch druhých
Vrátný Patrick vídá celebrity neustále.
„Diskrétnost je mé druhé já.“ Předá mi
klíčky od Focusu a na moje naléhání jen
s úsměvem odpoví: „Jeďte do Vence.
To je vánoční azyl hvězd. Je to tam
mnohem klidnější než na pobřeží.
Můžete tam potkat Tonyho Curtise
nebo třeba francouzského předsedu
vlády.“
To mě okamžitě nadchne. Ne ta možnost potkat celebrity, ale fakt, že se
můžu potají vydávat za jednu z nich.
Azurové pobřeží je teď stříbřitě šedé.
V kopcích kolem Vence jsou namrzlé
cesty a může sněžit, ale to se týká jen
nejvyšších průsmyků. Prosvištím
horami, užívám si svezení údolími a
serpentinami slavné rallye Monte Carlo.
Je to skvělá jízda.
„Moc cizinců tu nevídáme“, říká muž
u benzínové pumpy v Greolieres – a není
těžké pochopit proč. Jakmile jsem sjel
ze silnice A8, stěží potkám nějaké auto.
Snad jsem neminul ceduli s nápisem
„Silnice uzavřena“. Už to chci otočit,
když v dálce zahlédnu Vence, zahalené
do mlhy – středověké, zadumané a
odloučené od okolního světa.
Není lehké se tady vyznat. Klikaté
uličky a uzavřená náměstíčka mě vodí
stále dokola. Nakonec zabloudím
někam do polí, zrovna když se mi zdálo,
že jsem blízko centra.
Naše úžasné auto, Úžasný nový Ford Focus
Jako první jsme měli možnost řídit nový Ford Focus. Žádný
div, že nás obdivné pohledy provázely po celou cestu Azurovým
pobřežím.
Zážitek z řízení
Vůz hvězdných kvalit
Pocit kontroly nad Focusem je absolutní,
při svižné jízdě horskými cestičkami Riviéry
se auto chovalo bezchybně. Řízení je
přesné a odpružení má správnou míru
poddajnosti. Měkčené plasty v interiéru
působí luxusním dojmem, zatímco kožené
čalounění, dvouzónová klimatizace a
audiosystém Sony dělají z Focusu
skutečně pohodlný a příjemný vůz.
Energický turbodiesel doslova hltal
kopce nad Monakem.
V Cannes lidé řídí proto, aby byli vidět. A nás
si všímal každý. Turisté v přístavu zapomínali
na luxusní jachty a obdivovali sebevědomý
vzhled Focusu. Před Casinem nás zastavili
hráči australského ragbyového týmu, kteří tu
odpočívali po světovém poháru, a vyptávali
se na auto. Nakonec jsme je svezli do Nice.
Tak tomu já říkám pozornost!
10_FORD revue
Podrobnější informace
hledejte na www.ford.cz
Zimní slunce
Nahoře zleva:
Prádzná lehátka a
opuštěné pobřežní
silnice neříkají celou
pravdu: Cannes
a jeho legendární
hotely např. Carlton
nebo Martinez jsou v
zimě úžasné.
Posléze nechám auto na slunečném
plácku a začnu se bezcílně procházet
kolem. A pomalu odhaluji kouzlo Vence.
Tohle městečko se vždycky snažilo
lákat umělce všeho druhu a jejich sídla,
ať už dřívější nebo současná, jsou roztroušena kolem centra - Matisse,
Chagall, romanopisci, filmové hvězdy
nebo třeba členové Rolling Stones.
Kavárna v Mattisově domě mi poskytne
skvělý úkryt. Příjemní místní srkají svou
kávu a jsou pohrouženi do novin. Jednoho nebo dva poznávám. Když se mě
cizí byznysmen zeptá na cestu, na
několik dalších blažených hodin si ve
svém utajení připadám jako jeden
z nich.
Ale teď už se můj Focus nemůže
dočkat Corniche – tří úchvatných cest
mezi Nice a Monakem, a já se těším do
kasína. Opouštíme Vence a vracíme se
k pobřeží.
poznáváme Côte d’Azur
Jízda na horské dráze
Adrenalin mi skoro prýští z pórů. Rychlá
jízda po zakroucené silnici D37 za Cap
D’Ail dává rychle zapomenout, že jsme
kousíček od státu s největším počtem
policistů na osobu na světě. Monako
má obrovskou hustotu zalidnění a řadí
se mezi nejbohatší země vůbec.
Jak to jenom dělají? Palivo zde není
o nic dražší než jinde, dokonce i ceny
parkování odpovídají standardům
evropských měst. Jet tudy mimo sezónu je velká zábava, všude jsou mimoúrovňové křižovatky. A pak je tu samo-
„Užívám si svezení serpentýnami
a údolími slavné rally Monte Carlo.“
zřejmě trasa Velké ceny Monaka.
Ta člověku úplně vyrazí dech.
Jakmile se zorientujete, bohatství
a přepych jsou vidět na každém kroku.
U pobřeží je až do auta cítit dřevěná
vůně teakových palub, můžete nepoz
orovaně brouzdat hotelovými halami a
pak si lehnout na pláž mezi miliardáře,
co tu šetří na daních. Za soumraku se
všichni stahují na náměstí před Casinem. Vypadá to tu jako na přehlídce,
každý si chce vsadit a ukázat se v nejlepším světle. Nejnižší sázka je padesát
eur a není moudré brát s sebou víc,
než o kolik si můžete dovolit přijít.
U hracích stolů je rušno a můj oblek
a sebevědomé vystupování sem dobře
zapadají.
Po půlnoci se zvedám od rulety se stejným obnosem se kterým jsem přišel.
Ale jak se ledabyle vymotám z kasina,
zapomenu dát číšníkovi a portýrovi
spropitné. Nakonec mě v Monaku
Azurové pobřeží dostalo, moje falešná
identita je prozrazena.
Záhady barev
Barvy jsou prazákladem nonverbální
komunikace, jejíž principy začínáme
sotva chápat. Poodhalme tajemství
významu barev, které nám umožňují
lépe vidět svět …
TEXT biddy crews
K
udlanka nábožná dosedne
na list, usadí se a znehybní.
Čeká na další bezmocnou
kořist. Její svěže zelené přední nohy se na povrchu listu ztrácejí – jak
pro oběť, tak pro jiného predátora je
kudlanka neviditelná. V přírodě může
barva znamenat výhodu, je to signál,
označení příslušnosti. Nejjemnější rozdíly odstínů mohou přilákat partnera
nebo odradit nepřítele, dokonale
12_FORD revue
zamaskovat nebo dát najevo převahu
a svrchovanost. Ať už jde třeba o paví
peří, agresivní pruhy na vosím těle nebo
jedovatého perutýna, který zcela splyne
s útesem.
Tyhle přírodní signály hrají velkou
úlohu i v našem každodenním životě.
Možná že naše přežití na nich už nezáleží, ale díky hluboko zakořeněným
instinktům na ně pořád ještě silně reagujeme.
Barevné šifry
Naše každodenní činnosti jsou založeny
na barevných signálech. Všichni se řídíme zažitými kódy – zastavíme na červené, zelená znamená bezpečí, žlutá a
černá zase riziko. Ale co ostatní barvy,
jaké další zprávy ještě vnímáme? Je
třeba pravda, že muži a ženy vnímají
barvy různě a reagují na ně jinak?
A jestli ano, tak proč?
Nedávná akademická studie podrobila dvě stě mužů a žen testům na preference barev. Výsledky byly velmi
zvláštní. Zatímco modrá vyhrávala
„Vnímání barev v sobě
možná nosíme od dob,
kdy jsme se živili lovem
a sběrem.“
u obou pohlaví, ženy se silně přikláněly
také k červené a hlavně různým odstínům růžové a lila. Jedno z možných
vědeckých vysvětlení bylo založeno na
faktu, že mnohé ženy vyrůstaly obklo-
peny záplavou růžových věcí. Proto
začal tým, vedený renomovanou vědkyní v oblasti neurologie profesorkou
Anyou Hurlbertovou, ověřovat tuto
hypotézu v praxi. Testu byla podrobena
skupina čínských dobrovolníků (v Číně
je totiž červená spojována se štěstím),
ale výsledky stále ukazují markantní
rozdíly mezi pohlavími. To by naznačovalo, že vnímání barev je v nás velmi hluboce zakořeněné a biologicky předdefinované.
„Původ tohoto jevu možná musíme
hledat až v prehistorickém období
sběru a lovu,“ vysvětluje Anya Hurlbertová, „ kdy hlavní úlohou žen byl sběr,
proto potřebovaly dobře rozlišit
odstín zralých červených bobulí.“
Ale co modrá?
„Opět se domnívám, že to má kořeny
v evoluci. Když jsme obývali savany,
přirozeně jsme preferovali čistou, modrou oblohu, která znamenala dobré
počasí. Čistě modrá také ukazuje na
dobrý zdroj vody.“
Nálady a pocity
Dobrá, takže odezvu na jisté barvy
máme zakódovanou v genech. Ale
svou roli musejí sehrát i další faktory –
vždyť i různé odstíny v nás vyvolávají jiné
pocity a reakce.
Angela Wrightová je poradkyně
v oblasti barev a strávila mnoho let studiem jejich psychologických účinků.
Pevně věří tomu, že vlastně nereagujeme na jednotlivé barvy, ale na jejich
kombinace.
Přírodní odstíny
Nahoře zleva
doprava: Zelené
maskování kudlanky
nábožné; modrá nám
připomíná čisté nebe
a vodu, proto ji máme
v oblibě; ptáci lákají
samičky na barevné
peří; výstražné barvy
vosy upozorňují
predátory, aby si našli
jiné sousto.
„Barvy fungují podobně jako hudba,“
vysvětluje. „Jazzový pianista Thelonius
Monk tvrdil, že neexistují špatné noty.
A stejně tak nejsou žádné špatné barvy.
Samostatná nota má určité parametry,
a stejně tak samostatná barva, ale teprve v kombinaci s jinými tvoří harmonii
nebo naopak rozkol – a to je teprve to,
co v nás vyvolává emoce.“
„Nereagujeme na jednu barvu,“
pokračuje. „Vlastně jsme podvědomě
ovlivňováni všemi barvami, které nás
i ji obklopují.“ Barvy mají taky určité
asociace dané naším kulturním vývojem, které v nás mohou vyvolat silnou
instinktivní odezvu. Tak třeba purpurová
byla dlouho spojována s církevní elitou
… ale jen proto, že byla dříve velmi
exkluzivní barvou. Její výroba z tisíců
FORD revue_13
ulit mořských plžů byla tak nákladná, že
si ji mohli dovolit jen ti nejbohatší.
Cítíme následky
Každý den jsme doslova bombardováni
miliony tónů a odstínů. Počítače dokáží
zobrazit miliony barev, ale vědci se
neshodují na tom, kolik odstínů dokáže
ještě lidské oko rozlišit. Jedno je jisté –
barvy mají zásadní vliv na naši náladu.
Červená je například teplá, stimulující
barva. Ale výzkum ukázal, že červená
také zvyšuje hladinu testosteronu v
krvi a může vyvolávat agresi. Kupodivu
se také ukázalo, že sportovci nosící
červenou jsou většinou mnohem
soutěživější.
Žlutá je další inspirativní barva – třeba
jarní pohled na rozkvetlé narcisy je velmi
14_FORD revue
povznášející. Angela Wrightová nicméně tvrdí, že „žlutá může být také spojována s nejistotou a strachem“. Oblíbená
modrá zase evokuje zahloubání a klid.
„Ale také může být vnímána jako studená.“ Odtud pochází jméno „blues“ –
melancholie sama.
„Při hodnocení produktů
se většinou řídíme
hlavně barvami.“
Tyhle pocitové odezvy nezůstaly
nepovšimnuty. Studie ukazují, že podvědomé vytvoření úsudku o novém
zboží trvá asi devadesát vteřin a ze tří
čtvrtin je založeno právě na barvě.
Například oranžová je velmi populární,
protože ji vidíme jako příjemnou,
hřejivou a zábavnou. Naproti tomu šarlatová, zlatá a černá jsou odedávna
vnímány jako znak luxusu.
Naštěstí nejsme tak docela předvídatelní. Když Heinz ve Spojených státech
představil zelený kečup, jen během prvních sedmi měsíců se prodalo přes
deset milionů kusů. Továrny musely jet
bez přestávky dvacet čtyři hodin denně,
sedm dní v týdnu, aby uspokojily
poptávku. Stačí jeden zvrat a teorie
o tom, že děti dávají přednost červenému jídlu před zeleným, může jít k šípku.
Alť už jednáme na základě primárních
instinktů, nebo jde o naše kulturní vlivy,
vypadá to, že barvy ovlivňují naše rozpoložení i chování v daleko větší míře,
než si myslíme.
Základní instinkty
Nahože zleva:
Červená rtěnka
podněcuje
představivost; v Číně
je rudá barvou štěstí;
oranžové balónky
mají děti nejraději;
úchvatný nový
koncept Verve –
předmět touhy.
corbis, stephen frink collection/alamy, getty/imagebank, geoff du feu/alamy, tim brett-day, masterfile, jupiter
Barvy budoucnosti
Ruth Pauliová, největší odbornice
Fordu na barvy, vysvětluje, co se
skrývá za odstínem vašeho auta.
„Chceme, aby řídit Ford byl opravdu
emocionální zážitek – a barvy nám k tomu
mohou pomoci. Dobře zvolená barva něco
vyjadřuje, proto velmi intenzivně zkoumáme
jejich význam. Ford má dokonce celé jedno
experimentální oddělení, které zjišťuje, jaké
barvy a tvary budou populární v horizontu
čtyř až pěti let. Bereme v potaz všechno,
od sportovního oblečení a nábytku až po
nejnovější trendy v modelingu. Bez barev
ztrácejí některé věci význam. Zkuste si
představit koncept Verve ve stříbrné.
Tady skutečně posouváme hranice.
Naše barvy jsou stále odvážnější. Začali jsme
odstínem Electric Orange na Focusu ST,
potom Iosis, Mondeo, odstín Frosted Ice na
iosis X, a teď Vision a světle modrý Kuga –
jako jeho krev. Nacházíme stále nové a
nevšední tóny.
Účelem konceptu Verve bylo definovat
úplně novou třídu a vyvolat rozruch, chtěli
jsme Verve vztáhnout k módě. Proto jsme
přišli s touhle fuchsiovou barvou, zkoušeli
jsme také burgundskou. Odezva na barevné
provedení Verve byla tak dobrá, že jsme
byli požádáni, abychom ji přepracovali
i do sériové výroby – a na tom děláme
právě teď!“
Vyzkoušejte barevné variace vozů Ford v on-line konfigurátoru na www.ford.cz
? u víc
y
r
h
dla éři troch asným
i e designhla být úž livá,
v
a
r
ří p ? Proč s o nemo ň přitaž
á lo být pět ámé místbýt zárove
v
t
y
o v n e mo h t a n a z n mo h l a
vě
ne
es
Kd
ě a d roč by c by auta
v
d
č by
?P
roč
P
Po vážou
ím?
v
d
t
o
s
í?
n e od r u ž
e nt n
r
g
b
i
l
o
e
d
a i nt
s il ná
Další informace o novém Fordu
Kuga hledejte na www.ford.cz
Vůz, který hraje podle vlastních pravidel
Znáte ten pocit, kdy se nedostává slov? Nemůžete odtrhnout oči a něco vás nutí,
abyste se šli podívat ještě víc zblízka. Tohle je převratný nový Ford Kuga. Odvážný
koncept se změnil v impozantní, sportovní, dobrodružnou realitu. Vzezření rebela;
pocit energie v pohybu; dozadu protažené světlomety, dominantní maska, široké blatníky, dynamická linie střechy, moderní interiér ... To, co vidíte, je crossover s inteligentním pohonem všech čtyř kol a vynikajícími jízdními vlastnostmi. Kuga je tím, čím chcete, aby byl. Takže ... Čím chcete, aby byl? Existuje jediný způsob, jak to zjistit ...
Zachycené emoce
Vášeň. Očekávání. Smutek. Výraz naší tváře prozradí i ty nejskrytější emoce – pro fotografy je
čtení tváří jejich druhé já. Požádali jsme se čtyři z těch nejlepších, aby vybrali některé své snímky.
Ty říkají vše.
TEXT A FOTOGRAFIE Peter Marlow, David Redfern, Karel Prinsloo, Christian Charisius
18_FORD revue
emoce ve fotografii
Úplné zatmění – Peter Marlow, Primorse Hill,
Londýn, srpen 1999
„Chtěl jsem najít místo kam se každý půjde na úplné zatmění
slunce podívat. Všichni jsme byli napjatí očekáváním, na úpatí
kopce byla hlava na hlavě. Nějaký sváteční fotograf začal
dokonce dělat „stylové“ obrázky lidí. S postupem času se
pocit očekávání šířil mezi lidmi a byl čím dál tím silnější. Všichni si
začali chránit oči různými skly a brýlemi. Najednou slunce
vystoupilo z mraků, začalo to a davem vibrovalo vzrušení,
když se den začal měnit v noc. Bylo úžasné fotit, když měli
všichni tak skvělou náladu.“
Jimi Hendrix uprostřed sóla, David Redferm,
Royal Albert Hall v Londýně, únor 1969
„Byl to poslední koncert Jimiho Hendrixe v Royal Albert Hall.
Dalo mi hodně práce se tam vůbec dostat, byl jsem jediný
fotograf, kterému se to podařilo. Připadal jsem si velmi
privilegovaně. Hendrixe už jsem dřív fotil, znal jsem jeho styl.
Pamatuji si to úžasné světlo a že jeho oblečení bylo nádherně
barevné. Nafotil jsem jen dva filmy, tak čtyřiadvacet snímků.
Musel jsem o každém z nich přemýšlet, počkat si na něj.
Při focení muzikantů hudbu vlastně neposloucháte – slyšíte ji,
ale nevnímáte. To co vidíte, vás úplně pohltí, je to to jediné,
na čem v tu chvíli záleží. Tenhle okamžik byl skutečný vrchol
show, Jimi ze sebe vydal všechno.“
FORD revue_19
peter marlow/magnum; david redfern/redferns; karel prinsloo/pa photos; christian charisicus/corbis
emoce ve fotografii
20_FORD revue
i
c
d
z
e
j
í
v
a
k
č
o
Ned
vropě.
hové vločky v E
ě
n
s
í
n
rv
p
it
íř
v
orska.
n sen: Roz
holy a fjordy N
rc
Čtyři lidé, jede
V
íl:
C
.
X
A
ený S-M
Doprava: červ
uvdal
grafie
ilson Foto
Text pete w
„
siren la
J
e to sníh, určitě!“ Annie ukazuje nahoru.
Ale je nemožné to rozpoznat. Už se totiž
stmívá– a místní soumrak se táhne věky.
Vše je vidět jen v různých odstínech šedé.
Skoro černé stromy, temná stuha silnice,
tmavě šedá pole, našedlé nebe. Ten světlejší pruh
na úpatí kopce je možná sníh, nebo třeba jen nízko
plující mrak? Musíme pokračovat dál. Vím jenom,
že jsme někde jižně od Ålesundu a daleko na sever
od Osla. Hledáme tu sníh, první zimní poprašek.
Nakonec jsme se od odborníků dozvěděli, že ho
můžeme najít tady v Norsku už na podzim. A ne
nutně jen na těch nejvyšších vrcholcích. Je to
vůbec možné?
Den první – Čtyři roční období
během jednoho dne
Takže teď se nervózně dívám z okýnka a
vyhlížím první známky bílého poprašku. Vyptával jsem se dokonce několika lidí v Ålesundu.
Victoria z turistických informací tvrdí, že jsme
na špatném místě. Pak jsem se zeptal na
recepci hotelu na předpověď počasí. „Cože?
Tady předpovědi nesledujeme,“ zněla odpověď. „Na co taky. Během dne se prostřídají
všechna roční období.“
Jan Erik, kamarád kamaráda z Osla,
se krčí na zadním sedadle: jet touhle trasou
byl jeho nápad. To on nám tvrdil, že některá
střediska v Norsku se otvírají už v říjnu.
Teď jen potichu mumlá: „Nebojte se.
Prostě jen musíme mít štěstí“. Paráda! Do
městečka Stranda přijedeme kolem půlnoci. Je zima a vítr nepříjemně kouše.
K večeři máme hotdog u místní pumpy.
Jsme jediní lidé v hotelu, dost možná
i v celém městečku.
22_FORD revue
Ålesund
Stranda
Lom
Stryn
Galdhøpiggen
Kvitfjell
Lillehammer
Norsko
Oslo
„Mademoiselle“ Anne z Paříže se učila
lyžovat v Chamonix, kolébce lyžování,
ale do fjordů se bezhlavě zamilovala ...
rý
ouk z Londýna, kte
Pete je lyžař-sam
o.
ck
dě
á jako malé
se na sněhu chov
Den druhý – první pohledy
Za svítání roztáhnu záclony. Leje jak
z konve. Už se chci ponořit zpátky do
svého snu o heliskiingu na Aljašce,
když se dveře rozletí dokořán. „Hej,
Pete! Vstávej! Jdeme jezdit, brázdit
prašan!“ Je to Mira, kamarádka Jana
Erika, a náhodou je to vynikající snowboardistka. Nebyla na svahu od minulého jara; na tuhle sezónu si pořídila nový
snowboard s celou výbavou a už se
nemůže dočkat.
„Cožeto?“, zamumlám ospale.
„Počkej chvilku“ Vždycky jsme Miře
říkali, aby počkala. Je jako čertík na
pružině, co vyskakuje z krabice. Už ji
prostě musíme postavit na sníh. „Sejdeme se za deset minut na snídani.“ I když
už nakládám věci zpátky do auta a
vyhýbám se přitom
loužím, nechápu
smysl tak časného
odjezdu. Nechápe
ani Anne, která zrovna zkoumá ty obvyk
lejší části norské snídaně.
Až když šplháme nad Strandu,
ohlédneme se a spatříme ho: Norddalfjorden. První fjord, který vidíme
za denního světla. I za šedou deštivou
clonou je impozantní: temný, široký a
nekonečně hluboký. Ale ještě mnohem
zajímavější než voda je to, co je za ní.
Z vody se zvedá masa temné skály,
výš je porostlá travou, pak zalesněná
a úplně nahoře, zahalený závojem
mlhy, svítí bílý sněhový poprašek.
Najednou zrychlíme.
Jen pár set metrů nad Strandou
narážíme na první vlek, lano na pylonech, ztrácejících se v mlze. Kolem
silnice leží sníh, ale je špinavý a slehlý
a déšť nám ho odplavuje před očima.
„Areál“ Strandafjellet je vlastně jen
dřevěný srub uprostřed staveniště.
Vodou nasáklý německý ovčák nás
běží uvítat a za ním jde Egil, jeho pán
a zároveň ředitel areálu.
„Přijeli jste o dva týdny dřív … anebo
n dřevěný srub,
je
ě
tn
as
vl
je
t
lle
je
af
„Areál Strand
eckým ovčákem.“
m
ně
m
ní
d
je
ý
an
íd
hl
24_FORD revue
o dva dny pozdě. Mohli jste tu lyžovat
ještě včera, ale všechno tohle bude za
chvilku pryč. Jsme trochu jako kanadské středisko Whistler: protože jsme
blízko moře, během noci může napadnout spousta sněhu. Ale taky může
hodně pršet.“ S tím nic nenaděláme
a tak jedeme dál.
Nouzová zastávka
Stranda leží na křižovatce. Dál se dá
buď trajektem na východ, přes průsmyk
Trollstigen a do lyžařského střediska
Bjorli, které je známé svými brzkými
sněhovými nadílkami. Nebo můžeme
na jih směrem k Hellesyltu, známému
městu fjordů Geirangeru a lyžařskému
centru Stryn.
Jan Erik mezitím zatelefonoval na
informace o situaci na silnicích. Ve tváři
má zklamání. „Žádné dobré zprávy.
Trollstigen je ‚na zimu uzavřen‘. Jinými
slovy se znovu otvírá až příští jaro.
Po nějaké době Jan Erik doslova
zavřeští, když nás dlouhý tunel najednou málem vyhodí rovnou přes okraj
skály do Sunnylvstfjorden, možná nejkrásnějšího fjordu ze všech. Plížíme se
výprava za snem
rgenu.
Mira pochází z Be
stiku,
na
m
gy
a
Dřív dělal
ětluje,
sv
vy
ě
čn
což částe
t pět
stá
po
ží
dr
proč nevy
místě.
minut na jednom
h
Sněžný plu
ný MAX
le
Pátý člen týmu: Ší natolik, že jsme ho i pojmenovali. Šílený
Náš průvodce Jan
Erik žije v Oslu a umí
to na lyžích i na
„prkně“. Po ránu
bývá nevrlý.
podél hrany útesu, očarováni magickou
krajinou.
Déšť na chvíli přestane, rádio je
vypnuté, okna stažená. Nikde ani zvuk.
Dokonce i Mira ztichne. Za Hellesyltem
je silnice pokrytá sněhovou břečkou a
jen občas míjíme nějaký větrem a deštěm bičovaný kamión, mířící k pobřeží.
I když máme obuté nové zimní pneumatiky, blikání kontrolky na palubní desce
indikuje, že auto musí o stabilitu doslova
bojovat. Najednou se nám za zatáčkou
naskytne zvláštní pohled. Z přikopu na
levé straně rovné silnice trčí vzhůru
kapota velkého off-roadu a ostře se
rýsuje proti zasněžené krajině. Blikající
výstražná světla volají o pomoc. „Musíš
zastavit“, vyhrkne Jan Erik. „Tak zní
zákon. Jinak můžeš skončit ve vězení“.
Se srdcem v hrdle stavíme u krajnice.
Zpoza převráceného auta se vynoří
rozesmátý obličej“ patří Samu Bevinovi,
střihači ovcí z Lincolnshiru v Anglii.
S-MAX
ští
Oblíbili jsme si náš
skvěle vypadá a svi
ho filmu. Nejen že
ké
als
str
loau
sk
o
t
os
toh
žn
Max, podle
telně praktický. Mo
, ale je také neuvěři
eta
še
rak
na
á
na
ick
ch
list
vše
ba
jak
oustu místa pro
dadel poskytla sp
pení zadní řady se
Jana Erika.
my
krá
é
všemožn
zavazadla, boty a
ě
a vypaV plné výbavstu
ostí (palubní desk
chytrých vymožen
ou
ého temNaše auto mělo sp
etně radarem řízen
vesmírné lodi), vč
it
kp
ko
o
jak
dostat
íš
hli
sp
dala
jsme zase nemo
ecích světel. Anne
stní techno
eč
zp
pomatu nebo natáč
be
ly
va
ře nejvíce impono
Mi
l!
de
da
se
h
život a
ýc
lý
z vyhřívan
cestách jezdím ce
„Na zledovatělých
P).
ES
S,
h dvouko(AB
jšíc
ie
lně
log
ate
no
čnějších a nejovlad
pe
ez
ejb
z n
na
jed
viset.“
tohle je určitě
yk nebo nezůstali
jsme nedostali sm
u
no
jed
i
An
c.
no
be
plá vat vlastní
lek vů
uví … (Začněte si
sedadla se jí to ml
No jo, ze zadního
d.cz)
cestu na www.for
Sexy rakev
navíc a kromě
ytl potřebné místo
ard.no) nám posk
h boxů Thule
níc
eš
Střešní box (skigu
stř
u
bře. (Ford nabízí řad
do
du
rav
op
á
šenství
ad
toho vyp
e se do sekce příslu
potřebám, podívejt
é týrání
ck
ati
tem
šitých na míru vašim
ly i sys
na podlaze vydrže
že
ho
Ro
z).
d.c
ografové
na www.for
dpůrný S-MAX (i fot
alených bot. A po
ob
em
ěh
storu,
sn
h
pro
šic
od na
o zavazadlového
dit) měl výsuvné dn
ení.
av
vyb
u
musejí v něčem jez
ém
tografick
hračka dostat se k fo
díky kterému byla
„Jednu chví
li jsme byli n
a silnici a h
válíme ve šk
ned na to se
arpě.“ Vlast
ník farmy, n
přímo arktic
namířeno,
a kterou m
ký nádech.
už o nehod
ěli
Ukazatel te
ě
ví
n
a
a palubní d
vy
ploty
razil napro
torem. „Je
es
ce prudce kl
ti s trakFossheim v to jen pět m
esá. Z břečLomu. Kole
inut odsud
ky je náledí
dem na svo
,“
m nás jsou
řík
a
z á
ka
s pohlevysoké hory
pek vody ra
u partnerku
a ty ho větš
mpouchy
a námraza.
Ninu Inglis,
in
„Za dnešek
u strhnou
Mira to tu d
třídičku vln
na sebe.“ N
y.
obře zná, a
jsme měli
ejvyšší hora
si sedne za
tak
stříhat na tř
N
vo
o
rska,
la
nt. Brzo přij
Galdhøpig
ech fargen (2469 m
edeme k mách, ale m
n
.m
), je hned
naproti pře
áme zpos údolí. „Zim
y tu bývají d
ždění. Teď
je hlavní
louhé, suché a
období pro
mrazivé. Víte
stříhání
,
je to docela
ovcí – zvířa
úleva po létu
ta musejí
s tis
íc
i a tisíci turis
mít krátkou
ty.“ Svein
vlnu na zád
je třetí gener
ech a bocíc
mohla přeč
ace rodiny
h
,
aby
kat zimu.“ I
řídící hotel v to
on spěchá
silničním zá
pochopen
mhle odlou
, má tedy
tarasům“ A
í pro naši n
če
n
ne a já tak tr
ném útočišt
edočkavost
chu čekám
o
ho vjíždíme
i, žije zde už
. Zanedlou
e, že celé N
ro
ku
do Strynu.
1
9
o
7
o
d
8. Později se
rsko bude u
vřené, ale jd
„Letní lyžařs
zaosa mělí naj
rum zavřelo
e jen o malo
ké centve
ve
ím
před několik
lk
e
é
jíd
u nehodu a
elně.
pokračujem
a týdny,“ řík
brzy
barman v p
e dál. Pak se
á
rázdném B
p
o
n
o
tm
řím
a
se
av
e do
Campu – b
ého tunelu,
o kterém M
Den čtvrt
aru,
bez pruhů a
ira tvrdila, že
ý – ztrace
skoro
nekonečnéh
bude tepat
ni
tem. „Tenh
o
. Na konci se
živov oranžov
le rok tam b
é mlze
z n
b
ěj
yl
o
sk
jím
a
doslova zá
o
e
ro
vy
sněhu, ale
je
t.
P
otemnělý, o
Jan Erik je u
plava
teď je moc
samělý letn
snídaně do
hotel tu vzd
velká zima
í
st nevrlý. I M
nemůže být
oruje blizar
a tak
vy
padá roztěk
ira
silnice otevř
d
u
.
G
o
aně. Urazili
rt
d
li
o
n
b
en
e
ré
ná. Minulé
í
místo na to
jaro tam byl
jsme skoro
polovinu vz
, aby vám d
o dokonce
dálenosti d
ošlo palivo. My ho n
tolik sněhu
o Osla a po
museli pro
aštěstí mám
, že
jsme nenaš
řád
táhnout siln
e ještě dost
li
sjízdný svah
n
ic
ic
e
e
je
. Sil- m
podle sate
al
e
. A Bjorli je
za
navigace.“
p
ad
aná čerstvým
imo provoz,
litní
takže nevím
Za chvíli přij
sněhem.
e, kam dál.
ede pluh a
Pak si ale Ja
doprovodí
n Erik vzpo
přes zmrzlo
n
ás
m
en
Den třetí
u
e na skiinfo
p
lá
n
o, online bib
ň. Je z nás
– Silnice u
.
malá kolon
li zimních sp
– stará kach
zavřena
a
o
Hned jak za
rt
na a káčátk
ů v Norsku
„T
en
h
le
w
čneme sto
a.
.
eb
Vítr přestan
je skoro jako
foukat, ale
upat po siln
e
samostatn
pořád hust
k permane
instituce. R
ici
á
ě sněží.
ntně zaled
es
orty se vžd
„T
n
ad
ě
nému poho
y vlastně to
yc
ky zoufale
Jostedalsb
sn
aží být na vr
lik sněhu neb
ří
reen, všech
cholu sezn
říká Svein G
ývá,“
no dostane
amu termín
armo, vlastn
ů
ík hotelu
„Loni na jaře tam napadl
o tolik sněhu,
že museli prohrnovat si
lnice podle
satelitní navigace!“
26_FORD revue
emoce ve fotografii
Sophia Pedro a Rositha, Karel Prinsolo, střední
Mosambik, leden 2000
„Tímhle snímkem jsem zachytil moment porozumění.
Agentura Associated Press mě najala, abych ztvárnil příběh
ženy, která při povodních v Mosambiku uprchla na strom,
kde porodila. Dostal jsem se tam hned další ráno poté, co
byla zachráněna vrtulníkem. Vůbec jí nebylo jasné, co je na
tom tak zvláštního, ale zatímco jsem na ni mluvil a připravoval
si kompozici, pochopila, že bude slavná a získá celosvětovou
pozornost médii. A tak fotografie zachycuje ten okamžik,
kdy se podívala na své dítě a začala myslet ne na to, co se
stalo, ale na to, co ji čeká.“
Fanynka pozorující finálový zápas
Světového poháru Německo –
Brazílie, Christian Charisius,
Hamburk, červenec 2002
„Dokumentoval jsem finále Světového
poháru – ne přímo na stadionu, ale u
obřího plátna na Reeperbahn. Pršelo
a já stál na nástupišti, zády k plátnu.
Začal jsem si prohlížet tváře lidí v první
řadě, kteří jsou vždycky nejvíc ponořeni
do toho, co vidí, a všiml jsem si jedné
dívky. Zklamáním se kousala do rtů,
bylo na ní vidět znepokojení a ještě
něco, co nedokážu tak docela
pojmenovat. Z toho obličeje jsem mohl
přesně vyčíst, co se na plátně dělo,
i když bylo za mými zády. Úplně jasně.“
Pociťte to sami!
Tohle jaro si můžete užít vypjatý
a intenzivní fotbalový zážitek.
Ford miluje fotbal, zejména Ligu mistrů.
Tahle sezona stojí za to. Spousta gólů,
zvratů a dramatických momentů. A to
ještě není zdaleka všechno. Pro další
porci fotbalové akce a zjitřených emocí,
videí a analýz odborníků stačí navštívit
debatu na www.feelfootball.com
FORD revue_21
Clothing supplied by www.snowandrock.com +44 (0) 845 100 1000; or is the model’s own.
otevření. To
znamená u
mělé zasněž
vání, hned
ojak se dost
Jan Erik a já
at
eč
ně ochladí,
nemůžeme
a pak se jen
usnout a ta
modlit, aby
si
jdeme pop
k
to vydrželo
až do prvníh
ovídat s ved
záclony a rá
o opravdové
oucím baru
zem jsem v K
n
u
tA
rn
h
o
e
nebi: Zápla
sn
B
re
ěhu.“
dal-Thorsen
A má pravd
če
rstvého sněh
va
u, podle web
em
rá
,
kt
u a celá jen
d
erý
přestane s u se některá
střediska ch
moje.
m
U
o
ž
n
z o
b
tó
al
n
kónu si plán
ním leštěním
ystají otevř
sklenic. Pra
ít už příští
uju trasu.
cuje sezón
víkend. Je m
Zapomeňte
ně a stejně
ezi nimi i reso
na snídani;
m
y
je blázen do
jako
rt Kvitfjell,
teď se přeh
známý z oly
sněhu. Uka
bujeme ve
rampiády 19
střešním bo
zuje nám
spoustu zim
94. „To je je
xu
. Anne mar
n
hodiny odsu
ích fotek na
h
n
le
tř
d
i
á
ly
ně
žařské boty
d,“ vyhrkne
svém lapto
A to včetně
, Jan Erik se
pu.
nadšeně Ja
lyžování v G
Erik. Mira n
n
em
n
ů
že
ás skoro do
ei
rozhodnou
lo, dalším
středisku je
vleče do au
t mezi snow
ště jižněji, a
Už se stmív
dem a lyžem
ta.
boarto na začátk
á, když sto
i a Mira je u
říj
n
a
před několik
u
upáme z úd
ž venku, to
a jedeme p
se dokola n
a lety!
olí
čí
odle světel
a sluncem
„Ale moje vů
ných signál
zalitém sněh
ukazujících
bec nejlepší
ů,
a hází koule
u
cestu do no
lyžování?
na všechny
Určitě Fykse
vého centr
v dostřelu.
luxusního ly
sundbrua,
V
a
le
k
si
ce
žování.
še
neběží, ale
stnáctého
května. Už
to nevadí“ p
cesta tam b
Zase začín
víme Knutřemluá sněžit a
yla úžasná.
Arneho, ab
y nás nad sj
my se nořím
dovku vyve
eze do husté
zl na čtyřko
lce. Bělom
mlhy a mířím
odré
e do
panorama“
vzdáleného
sníh
chumlu
n
ahoře je nad
oranžových
ýchasvětel.
ný a boříme
Vlečeme se
se až
po krásné,
po kolena.
nově posta
vené silnici
Zapínáa z ničeho n
K
ve
m
tly
e si vázání a
ic
ja
bloně, ale n
narazíme n
zbrusu nový
pak
a
a silnicích n
Hotell Gud
jediné auto
ebylo
už je každý
brandsgard
. A pak jsem
Tam jsou z sebe. Mira
sám za
.
je
nás tak nad
je
zd
št
il jen
ě přes ramen
s vlastníkem
šení, že na
o zakřičí:
střediska a
naše zavaza
„Když je pra
každé
sedmi další
dlo se vrhn
šan, kámoši
P
o
řá
d
m
sn
e
i.“
jeden zaměs
jdou strano
ěží a já nem
nanec. I po
To
se
ví.
u.“
ůžu spát. Ja
tvečeři pořá
se začne ro
kmile
d sněží.
zedednívat
, roztáhnu
„Jakmile se začne rozednívat, roztáh
nu
záclony … a ocitám se v nebi.“
FORD revue_27
Rostliny,
čokoláda
čistou energii
a hon na
Pátrání po Svatém
grálu moderního věku –
ekologicky čistém
palivu – prochází
nečekanými zvraty.
Stanou se v budoucnu
vědeckofantastické vize
realitou?
TEXT matt potter
S
kála pod našima nohama je
nesnesitelně rozpálená,
i když se srpnové slunce už
sklání nad obzorem. Jsme na
dně vyschlého jezera uprostřed pouště
v Utahu. Všude je ticho, jen horký vánek
pleská vlajkami kolem startovní čáry.
Vlajka najednou klesne a kovově lesklý
přízrak se mihne přes rozžhavenou
solnou poušť pánve Boneville.
Pozemní rychlostní rekord byl právě
překonán. Pospícháme, abychom
zastihli testovacího jezdce Ricka Byrnese. Dnes nešlo jen o pokoření rekordu,
tento den je mnohem významnější.
Byrnesův výkon brzy otřese médii,
obchodem i vládami po celém světě.
Abyste rozuměli: Ford Fusion 999,
zkonstruovaný speciálně pro tento účel
v Americe, právě překonal nejprestižnější rekord motoristického světa –
nejvyšší pozemní rychlost bez uhlíkatých emisí. Žádné zplodiny, jen čistá
vodní pára. Je osmého srpna 2007.
Jestli si myslíte, že auto bez emisí
neumí trhat asfalt, Fusion 999 vás
rychle vyvede z omylu. Jde o jeden
ze dvou prototypů závodního auta
poháněného palivovými články,
které Ford postavil pro Státní univerzitu
v Ohiu jako ukázku toho, jak může
vypadat motorismus bez emisí.
Cesta dopředu
Auto je jedna věc – ale co takhle
postavit hned celá ekologická města?
Představte si město bez smogu, skoro
bez znečištění vzduchu a s minimálními
emisemi.
Stavby by pokryla vegetace čistící
ovzduší. Větrné turbíny na předměstích
by poháněly domy, solární panely mezi
zástavbou by zajišťovaly přísun energie
pro firmy. Zácpy by přestaly existovat –
celé město bude zdarma napojeno na
intranet sdružující vlastníky automobilů
pro optimalizaci každodenní cesty do
práce. Dopravní zplodiny – opět čistá
pára – by byly zachycovány a použity
„Zplodiny vodíkových automobilů by bylo možné použít třeba k zavlažování.“
třeba na zavlažování a napájení inženýrských sítí. Takové město by spotřebovalo o neuvěřitelných šedesát čtyři procent méně energie než jeho soudobý
protějšek.
A to není všechno. Dongtan, nové
město blízko Šanghaje, je totiž ztělesnění téhle vize budoucnosti. Už dnes
si tam můžete prohlédnout nově postavené domy nebo třeba pronajmout
kanceláře.
nové myšlenky
„Ford Fusion 999 překonal neprestižnější rekord: nejvyší
pozemní rychlost bez uhlíkatých emisí.“
pod podlahou a teplejší vzduch sám
vystoupá na povrch. Pak ho stačí trochu přihřát a máme tu útulně vytopený
pokoj uprostřed třeskuté zimy. Běžné
vytápění by spotřebovalo mnohem více
energie na překonání rozdílu mezi
výrazně nižší výchozí teplotou venku
a požadovanou teplotou uvnitř. Že to zní
utopicky? Jistě, ale spousta moderních
staveb v Evropě má tuhle utopii už
zabudovanou v základech.
Další postupy znějí podobně bláznivě, ale významně přispívají ke snížení
energetických výdajů. Zatímco se
všichni snaží snížit produkci odpadů,
některé druhy organických zbytků jsou
převáděny na energii, místo aby se rozkládaly na přeplněných skládkách.
Tohle zní vážně šíleně: jedna teplárna
hned za letištěm Paderborn v severním
Německu je poháněna prasečími výkaly. Stačí přimíchat trochu zbytků z jídla,
v tomto případě čokolády z jedné
Vítězství vědy
Vaše ulice možná jako Dongtan ještě
nevypadá, ale to neznamená, že taková
není nebo nebude. Váš domov nebo
auto jsou plné neuvěřitelných inovací,
které ještě před několika málo lety patřily výhradně do říše fantazie. A některé
proměny hlavních ulic evropských
měst nezůstávají za Dongtanem nijak
pozadu.
Potenciál obnovitelné energie z přírodních zdrojů jako sluneční paprsky,
vítr nebo příboj je obrovský. Vzhledem
ke členitému pobřeží a mírnému klimatu
má Evropa ideální podmínky k jeho
využití.
Ale zatímco tyto přírodní zdroje tvoří
základní kameny čisté energie, nové,
revoluční technologie vznikají právě teď.
Třeba geotermální vytápění – stejně
originální jako jednoduché řešení: teplota zemské kůry přibližně padesát metrů
pod povrchem se celoročně drží na
dvanácti stupních. Stačí vyvrtat šachtu
holandské továrny. Teplo, které vzniká
výrobou bioplynu, potom vytápí letiště a
blízké hotely. A účty za elektřinu spolu
s poplatky firem za likvidaci odpadu
pokrývají provoz teplárny.
Zatímco ze skládek vznikají elektrár-
Sci-fi jako realita
Ford Fusion 999 je
nejrychlejší automobil
poháněný palivovými
články. V srpnu 2007
dosáhl rychlosti
333,612 km/h.
(vpravo nahoře
a hlavní fotografie).
Zelená vlna
Evropa je průkopníkem turbín poháněných příbojem (vlevo)
a získávání energie
z hub (vpravo);
futuristický Dongtan
(vpravo nahoře).
FORD revue_29
nové myšlenky
ny, firmy nacházejí další potenciální
zdroj – sendviče. Denní odpad jednoho
řetězce supermarketů by dokázal
zásobovat elektřinou deset tisíc
domácností.
Hlavní výhodou bioplynu je totiž šetrnost na obě strany. Nejen že nahrazuje
fosilní paliva a tím snižuje emise oxidu
uhličitého vypouštěného do atmosféry,
ale také redukuje množství odpadu
vyváženého na skládky.
Automobily a ekologie
Zatímco zkoumáme využití technologií
jako palivové články, řidiči dávno využívají předností jiného ekologického paliva – biolihu. A nejde o žádný technický
průlom. Toto palivo prosazoval už Henry
Ford, tehdy vyráběné z vloček. Na biolíh
jezdil i Model T z roku 1908 a jeho rozšíření zabránila jen politika Spojených
států upřednostňující fosilní zdroje.
Co je na biolihu vlastně tak zvláštního? Jeho spalováním se totiž
uvolňuje jen takové
množství
oxidu uhličitého, které rostlina absorbovala během svého růstu – a to je znovu
vstřebáno vegetací. Bioetanol je také
velmi snadno dostupný.
Každý rok zůstane jen v Evropě
sedmdesát pět milionů tun klasů na sklizených polích. Fermentací tohoto
množství by se získalo dvě stě padesát
milionů litrů biolihu, což se rovná současnému ročnímu objemu celosvětové
výroby.
Ford vyrábí řadu aut schopných provozu na biolíh. Modely Flexifuel spalují
E85 – směs patnácti procent benzínu a
osmdesáti pěti procent biolihu. Modely
Mondeo, Galaxy a S-MAX v provedení
Flexifuel se už začaly prodávat a spolu
s typy Focus a C-MAX FFV tvoří největší
rodinu vozů svého druhu v Evropě.
E85 si navíc nachází cestu do stále
většího množství čerpacích stanic a je
tak lépe dostupné.
Ale ať už využíváme současnou technologii biolihu nebo hi-tech palivové
články, nejlepší cesta k nižším emisím je
jednoduše spalovat méně pohonné
látky. Proto Ford jako první vyvinul a
uvedl na trh automobily ECOnetic s
mimořádně nízkými emisemi skleníkových plynů. V kostce jde o využití
poznatků z fyziky pohybu ke snížení
spotřeby. Vozy ECOnetic kombinují
efektivnější aerodynamiku s využitím
inovací, jako je třeba snížení tření při
průchodu paliva a oleje motorem.
„Hlavním úkolem vývojového týmu
bylo snížit emise oxidu uhličitého
na minimum za využití dostupných
a levných technologií“, říká Gunnar
Herrmann, jeden z manažerů projektu
ECOnetic.
Výsledky testů byly natolik pozitivní,
že Ford okamžitě uvedl do prodeje vozy
Focus a Mondeo v provedení ECOnetic. Emise oxidu uhličitého u Focusu
ECOnetic činí pouhých 115 g na jeden
kilometr jízdy.
Více o ekologicky šetrných
vozidlech Ford hledejte na
www.ford.cz
„Zelené“ produkty, o kterých jste určitě ještě neslyšeli …
„Eko“ styl se stává trendem v afrických vesnicích i ve wellness klubech v Honkongu
MP3 přehrávač bez baterií
Vodní pumpa poháněná hrou
Větrem poháněný přehrávač je k vidění na www.
ecomediaplayer.com. Další patenty se týkají pohánění
MP3 přehrávačů chůzí, jízdou na kole nebo třeba jojem.
Moderní dětské kolotoče v Africe využívají energii
hrajících si dětí k pohonu vodních čerpadel a čističek
pro celé vesnice.
Posilovna, nebo elektrárna?
Šlapací sekačka
Řetězec Callifornia Fitness, výplod italského vynálezce
Luciena Gambaroty, využívá energii vyprodukovanou
na posilovacích strojích k napájení světel, klimatizace
a dalších zařízení.
Profesor David G. Wilson založil International Human
Powered Vehicle Association, organizaci zabývající se
využitím lidské síly jako pohonu. Popudem k zahájení
výzkumu bylo zjištění, že benzínová sekačka na trávu
vyprodukuje při jednom typickém sečení tolik emisí jako
rodinný vůz na trase dlouhé 160 km. Další projekt na
seznamu: šlapací sněžný pluh.
Podlaha a boty vyrábějící elektřinu
Akumulace energie z dopadajících kroků možná zní
dost podivínsky, ale vědci Jim Gilbert a Trevor Baylis
(vynálezce úspěšného rádia na větrnou energii)
z univerzity v britském Hullu dokázali využít i tenhle zdroj.
30_FORD revue
Dvě z možných cest
Spalováním biolihu
nedochází k uvolňování CO2 z fosilních
paliv; Nové Mondeo
(vlevo) i nový Focus
razí cestu šetrným
technologiím Flexifuel
a ECOnetic …
Transtock inc/alamy; dan burton/alamy; nadége mériau/millenium; michael vitti/alamy; PlayPumps International
„Nejlepší cestou k nižším emisím skleníkových plynů je spalovat méně fosilních paliv.“
crash test živě
Ford Fiesta
jako osobní strážce
Na začátku byly nezodpovězené otázky:
Jak by asi dopadla skutečná srážka
dvou malých aut na křižovatce, řekněme
v šedesátikilometrové rychlosti? Byly by
výsledky stejné jako v laboratoři?
Přežila by posádka?
Protože se tahle diskuse vedla na půdě společnosti Ultima
Thule, která pro televizi Prima připravuje motoristický pořad
Autosalon, vznikl z toho námět, z námětu scénář a na základě
scénáře skutečná bouračka. Za volant se posadil dramaturg
a populární motoristický novinář dr. František Fiala a v hlavní
roli vystupoval pětidveřový Ford Fiesta 1.3 roku výroby 2007.
Náraz simuloval běžnou nehodu zaviněnou nedáním přednosti v jízdě na křižovatce, a tak dvojice Fiesta – Fiala musela v
rychlosti cca 55 km/h vrazit do boku staršího Peugeotu 205.
Popis „havárie“ snad můžeme přeskočit, tím už se dost
zabývala jiná media. Řekněme si jen, že náraz dopadl
pro Fiestu a zejména její posádku velmi dobře. Přestože nárazová rychlost činila přesně 60 km/h, vystoupil
kaskadér Fiala z pochroumaného auta sám a bez
nejmenšího zranění. Jaké ale byly jeho první dojmy?
„Musím říct, že jsem velice příjemně překvapen. Fiesta je malé
auto, ale pasivní bezpečnost má skvělou. Bouchlo to přesně
v šedesátce, ale v interiéru se nestalo vůbec nic. Žádné
deformace, žádné nohy skřípnuté mezi pedály, volant zůstal
na svém místě a dveře šly bez problémů otevřít. Jenom kryt
airbagu spolujezdce zevnitř rozbil čelní sklo.“
Co vás při nárazu nejvíc překvapilo?
„Byla to hodně velká rána, ale čekal jsem ji a zatnul všechny
svaly. Zajímavé je, že jsem si ‚neducnul’ do airbagu, přestože
jsem na hlavě měl těžkou přilbu. Nejhorší byl oranžový dým
z pyrotechnické patrony airbagu. Počítal jsem s tím, ale po
nárazu ho bylo v autě najednou plno, člověk nic nevidí, je dezorientovaný, může si myslet, že auto hoří – a navíc se v tom
špatně dýchá …“
Jak těžké bylo pro zkušeného řidiče nezačít před
nárazem instinktivně brzdit či vyhýbat se?
„Musím říct, že vůbec. Nechci, aby to znělo namyšleně – ale já
jsem neměl strach. Akci jsme připravovali tři měsíce, všechno
jsme měli od odborníků z Ústavu soudního inženýrství z VŠ
v Brně spočítané, přibližně jsem tedy věděl, co mě čeká.
A taky jsem Fiestě věřil. Spíš jsem se koncentroval na to,
abych to druhé auto trefil přesně a abych nejel moc pomalu.
Takže z toho nakonec byl náraz v šedesáti místo 55 km/h!“
Jaké poučení si z pokusu může vzít běžný řidič?
„Když už je havárie neodvratná, chce to snažit se do překážky
trefit přímo předkem vozu, kde jsou deformační zóny a další
bezpečnostní systémy. To dává největší naději na přežití
a snižuje riziko zranění. Chce to také za volantem správně
sedět, s pokrčenými koleny i lokty, jinak hrozí poranění kloubů. A pokud možno přitom seďte ve Fordu!“
Ford Fiesta totiž svého řidiče při nárazu do pevné překážky
v rychlosti 60 km/h dokonale ochránil. A nejen to. Fiesta přestála náraz s relativně malým poškozením: po opravě je zase
jako nová. Dokonce se zárukou …
Posádka Fiesty (by)
náraz do staršího
peugeotu přežila
úplně v pořádku,
osazenstvo druhého
vozu by na tom bylo
podstatně hůře.
po stopách filmové legendy
Americký sen
Pamatujete si ještě americkou detektivku jménem Bullitův případ? Superkladný
polda Steve McQueen tam během dvanáctiminutové honičky pronásleduje
(a posléze zlikviduje) dva padouchy. Scéna se rychle stala kultovní záležitostí –
a Ford Mustang jakbysmet …
T
Ford Mustang
a Národní park
Yosemite: dva
velkolepé symboly
Ameriky.
u věc jsem viděl dobře dvacetkát – a můžu kdykoli
znovu. A tak, když jsem se v srpnu rozhodl strávit
týden v Kalifornii, neměl jsem o čem přemýšlet: pojedu ze San Francisca – a pochopitelně v Mustangu.
Půjčit si auto v Americe je za normálních okolností transakce
srovnatelná svou náročností u nás, řekněme, s nákupem lístků do kina. Stačí krytá kreditka a (pro nás z vízového a pro
správného Amíka dálného východu) mezinárodní řidičák –
a za deset minut máte auto. Jen kdyby letadlo nepřiletělo asi
v jednu ráno, jen kdyby se do kanceláře Hertzu z letiště nejelo
vláčkem ještě asi dvacet minut, jen kdyby u přepážky neseděla utahaná pomalá babka a jen kdyby se před před ní nevinula fronta jak u nás druhdy na předmikulášské mandarinky
… Ve dvě ráno konečně třímám klíčky a hledám svůj bílý
Mustang. Sice nestál na místě F 64, nýbž K 186, ale k tomu-
hle zjištění mi stačila slabá půlhodinka – a třicetikilový kufr má
stejně kolečka, tak co! V půl třetí ráno triumfálně vyjíždím do
liduprázdných ulic San Francisca – a hned první křižovatka
mě nachytá. Semafory jsou totiž až za ní – a když člověk
odbočuje, přijede najednou k červené. Co teď? Můžu dál,
nebo musím čekat? Projíždějící policejní hlídku moje váhání
evidentně zajímá, dva černě odění řízci uvnitř ale rychle ztrácejí zájem a já poprvé dávám zadním gumám pokouřit.
Jako na stříbrném plátně
Vážně je to jako ve filmu! Spouštíme se s Mustangem ze strmého kopce ulice Hyde (být ještě o pár stupňů prudší, chtěl
bych tu mít fixní lana a žebříky), před sebou vesele cinkající
a hrozny němjaprusčínholandských turistů ověšený Cable
Car (historická tramvaj tažená lanem běžícím ve žlábku pod
po stopách filmové legendy
Po směru hod. ručiček: Sanfranciský
Cable car je spíše
zábava než doprava;
v Death Valley, 80 m
pod mořem a 45 °C;
království uznávaného guru amerického
vinařství Roberta
Mondaviho v Napa
Valley; yosemitský
park.
povrchem), hluboko pode mnou vlídně kyne barevné
nábřeží Fisherman´s Wharf a kousek za ním v moři zase hrozí
slavný Alcatraz. O pár ulic dál kdysi Allen Gisberg poprvé
předčítal svou slavnou báseň Howl, než ho pro její „přílišnou
oplzlost“ zatkli – a tady v ulici vedle chodíval do Café Vesuvio
beatnicky pařit Jack Kerouac. A taky se tudy řítil a skákal
Mustang s McQueenem. Já jsem ale předpisů dbalý turista
a s autem si na sebe teprve zvykáme, takže zatím piánko,
promiň, Steve.
Průměrný Američan (odpusťte, Andretti, Speede, Pastrano
a další!) je k mému překvapení prachbídný řidič. Co ovšem
umí výborně, je jízda po rychlostními limity svázaných amerických dálnicích. Limit je většinou 65 majlí, čtyři pět pruhů,
všichni mají tempomat (auto bez něho snad po Státech
nejezdí) nastavený na 75, nikdo nevybočuje, všichni se spokojeně sunou a policie je v klidu. Velmi bezpečný (až na to
předjíždění zprava), ale strašlivě nudný způsob dopravy.
Stačí ale zajet kousek vedle od dálnice, třeba na krásně točité
a kvalitní okresky někde v Sierra Nevadě – a místní řidič se
trápí. Limit je tentokrát 55 mil, ale on jede 35, do zatáčky,
která vesele snese 65, si přibrzdí, pak pozná, že je pomalý,
přidá – hned se zase lekne a v oblouku podruhé brzdí – zlaté
Břežanské údolí v pondělí ráno! Jenže ono se není čemu divit.
Pro běžného Američana je auto něco jako pro nás třeba
pračka. Mně je celkem lhostejné, zda má AEG točí o dvě
stě víc než sousedův Whirpool – a americký motorista zase
neřeší, zda by zatáčka nesnesla o třicet majlí víc. Autem tu
jezdí úplně všichni kromě batolat, co nedosáhnou na pedály,
a není to pro ně ctižádost, nýbrž potřeba. Nutno ale dodat,
že jsou Američané skvělí a ohleduplní účastníci silničního
provozu a že vidět na silnici bouračku je stejné unikum jako
potkat v Praze nezkorumpovaného politika …
Mustang: tak trochu jiný Ford
Legendární americký muscle car byl ve
své novodobé podobě představen v roce
2005 a od té doby zaznamenává výrazné
prodejní úspěchy. Dvoudvéřové čtyřmístné kupé se svými tvary jednoznačně
odvolává na kultovní Mustang první
generace, představený v roce 1964.
Tomu odpovídá i jeho klasická koncepce.
Čtyřlitrový šestiválec do V je uložen pod
dlouhou přední kapotou podélně, přední
kola mají zavěšení typu McPherson,
poháněná zadní však využívají robustních předností klasické tuhé nápravy,
honosící se v našich krajích přezdívkou
„bendžo“. Ta se ovšem může pochlubit
tříprvkovým podélným vedením a
příčným ustavením panhardskou tyčí.
Všechna šestnáctipalcová kola (pneu
215/65) disponují kotoučovými brzdami
s vnitřní ventilací – a to všechno dává
dohromady až překvapivě dobré jízdní
vlastnosti.
Vítěznou devízou Mustangu byla vždy
jeho konstrukční jednoduchost – a ani
nová generace si nehraje na využití
posledních výsledků výzkumu NASA.
Vidlicový šestiválec 4,0 l tak disponuje pouhými dvěma ventily na válec. Výkonu 157 kW / 213 k dosahuje při pohodových 5300 otáčkách za minutu, slušný
točivý moment 360 Nm je k dispozici při
3500 ot./min. Motor se přitom spokojí
s benzínem o oktanovém čísle 87! Výkon
se na zadní kola přenáší přes pětistupńovou samočinnou převdovku, maximální
rychlost činí asi 190 km/h.
FORD revue_33
Amerika se vším všudy
My si ale s Mustangem chceme trochu užít. Vděčně mávám
místním, kteří, vida za sebou rychlejší vůz, ochotně uhnou.
Motor usilovně hučí, převodovku nepustím dál než na trojku a
auto si nadšeně „dává“ jeden protahovák kolem jezera Mono
Lake za druhým. Na kvalitní silnici jsou jízdní vlastnosti velmi
dobré a dvě stě koní není v bezmála dvoutunovém autě zase
tolik, aby se zadek dokázal utrhnout. Občasné utažení stopy
jde spíš na konto žvýkacího efektu vysokých pneumatik.
Ovšem na prašné silnici si rychle zvykám a za chvíli si dopřáváme jeden táhlý powerslide za druhým … Je to radost.
Jednu potíž jsem ale s Kalifornií a Mustangem měl. Ona je
to ohromně velká země a šestiválec si rád dává do trumpety,
dvanáct litrů žádná míra. Kombinace prázdné nádrže a šedesáti mil k nejbližší pumpě … nic moc, přátelé! Půlnoc. Navigace mě posílá 55 mil daleko, hladové oko oranžově svítí a já
nejdřív se suchou nádrží musím přejet tyhle hory. Asfalt končí,
jedu po lesní cestě, vypnutá klimatizace šetří benzín a otevřeným oknem slyším houkání sovy … ne, je to šakal, … ještě
hůř, smečka hladových vlků. Až mi dojde benzín a já vystoupím, rozsápou mě a ten článek nebude mít kdo napsat.
Steve McQueen by měl radost
Kult filmu Bullit – a především oné slavné
honičky – v USA neslábne ani po čtyřech
desetiletích. Důkazem budiž i limitovaná
série Ford Mustang Bullit. Specialisté z
oddělení Ford Racing Technology použili
jako základ standardní Ford Mustang GT,
který vylepšili sportovním odpružením,
přední rozpěrou a novým diferenciálem
s jiným stálým převodem.
Vylepšené jsou také brzdy. Nové destič-
ky prý byly vyvinuty speciálně pro Mustang
Bullit a měly by poskytnout jak lepší cit
v pedálu, tak větší odolnost proti vadnutí.
Tradiční motor V8 o objemu 4,6 l vyvine
232 kW (315 k) a 440 Nm. Ale co si budeme namlouvat, u téhle stylovky jde hlavně o
vzhled. Kromě jedinečného laku Highland
Green poznáte Ford Mustang Bullit také
podle litých kol Euroflange v tmavošedém
odstínu.
Jak blízko může pro člověka uvyklého civilizaci být od pohody k hysterii …
Už jsem na hřebeni, k pumpě zbývá dvacet mil, skoro
pořád z kopce, ale v nádrži jen výpary – dokážu to? Američan
by asi volal asistenci, ale my od Vltavy to umíme líp: vypnout
motor, zapnout obrysová světla – a hurá od údolí. Pravda,
posilovač řízení a brzd v serpentýnách schází …
Kdo si myslí, že nejrychlejší cestování Kalifornií je po dálnicích, tuze se mýlí. Za chvíli se člověk naučí hledat silnice, které
projektanti v pustině naplánovali rovné, jako když střelí. Jejich
povrch je většinou kvalitní, nikde nikdo – a hlavně, když mám
volný rozhled na dva kilometry dopředu, nehrozí, že se někde
za keřem bude skrývat šerif odhodlaný předvést mě k místnímu soudci za „speeding“. Ručička jde krásně nahoru, ale
kousek pod hodnotou 120 mil se jakoby zasekne: 190 km/h
je pro základní Mustang konečná. Ale i na mezi svých možností se auto chová naprosto klidně a karoserie je tuhost
sama.
V Údolí smrti
Death Valley, Údolí smrti, je nejníže položené (více než 80 m
pod hladinou moře) a snad nejnehostinnější místo západní
polokoule. A nejžhavější. I když dnes je tu chladno, slabých
45 stupňů. Na obzoru rudé hory, okolo jen prach, pár chudých keříků, písek. A taky rovná a kvalitní silnice. Klimatizace
má ještě pořád rezervy, Mustang je na pekelné podmínky
vybaven opravdu dobře. A uhání jak střelený. Pohoda, jazz
(tedy spíš Eric Clapton z cédéčka). Jenže: v Death Valley je
spousta nerovností a muld a silnice je kopíruje, což v tetelícím
se vzduchu není vidět. Cítit ovšem ano. V zadku. Prásk – auto
dostává zespodu ránu, pérování se odráží od dorazů a téměř
sedmnáct set kilo vážící auto se v poctivých stošedesáti
vznáší metr nad silnicí. Jedna dvacet, dvaa … a Mustang
zase s grácií Boeingu 737 klidně dosedá na rozpálenou runway Údolí smrti … Ahoj, Bullite, už to umím jako ty!
Vydavatel: Ford of Europe GmbH, Marketing Sales and Services | Vedoucí projektu: Emmanuel Lubrani, William May | Spolupráce: The Forward Group, 84–86
Regent Street, London W1R5DD | Finanční oddělení: Kirsti Vincent, [email protected], Jet Wingham, [email protected],
Sam Swaine, [email protected] | Výtvarné zpracování : Keith Drummond, [email protected] | Produkce: Zetweka
Print & Production Management, Kolín nad Rýnem | Repro: purpur, Kolín nad Rýnem | Tisk: Neef & Stumme, Wittingen | Vytištěno v Německu, papír TCF | Reklama:
FORD MOTOR COMPANY, s.r.o. | Foto: Ford, všechna práva vyhrazena. Pro bližší informace volejte Infolinku Ford 800-555-109, pište na [email protected] nebo
kontaktujte svého Ford dealera.
34_FORD revue
Nová Nokian Z G2 – chladný hráč
Zůstává chladným i v extrémních situacích.
Nová Nokian Z G2 kombinuje excelentní přilnavost na mokru a precizní kontrolu nad rychlou jízdou i
brzděním. Nesčetné technické inovace zajišťují výjimečně nízké zahřívání pneumatiky, významně nižší
hlučnost a snížený valivý odpor. Tento nejnovější člen rodiny letních pneumatik Nokian je silnější a stabilnější
než kdy předtím a je vyroben jako již tradičně ze „zelených surovin“.
Trust the Natives.
www.nokiantyres.cz