Almanach Tišnovin 1/2015

PD
Fi
ll
PD
F
rw
ito
Ed
ith
Fr
ee
nd
er
a
rit
W
To
ols
TIŠNOVINY
JINÝ POHLED
ALMANACH
I /2015
Kamenné kříže, křížové kameny
Křížové kameny v Tišnově
Miloš Sysel
PD
Fi
ll
PD
F
Ed
ito
rw
ith
Fr
ee
W
rit
er
a
nd
To
ols
Můžeme na ně narazit při krajích silnic a polních cest, jsou u křižovatek lesních cest,
často zarostlé křovím, obrostlé mechem, zasuté hlínou a prachem. Zvláštní kamenné kříže
či desky s reliéfem kříže, někdy s dalšími doprovodnými znaky, petroglyfy. Některé kameny
jsou krásnými, skoro uměleckými díly, zdobené dlouhými nápisy a letopočty, jindy jsou to
jen prostá znamení kříže, na první pohled vytvořená neumělou rukou. Těmto zvláštním a záhadným kamenům se říká smírčí kameny či kříže. Ale jsou všechny tyto kameny smírčí?
Kameny s vytesaným křížem, mnohdy doprovázené dalšími petroglyfy, mohly být i kameny varovnými, hraničními, často sloužily jako narychlo zbudovaný náhrobek mrtvému
vojákovi, který na tomto místě padl daleko od svého domova. I samotné kříže jsou různého
provedení, od prostých latinských křížů po kříže maltézské, golgotské, jetelové… Některým
křížovým kamenům je přisuzována cyrilometodějská tradice, pobožní prostí lidé v kraji často
dodatečně vytesali do starého kamene nějaký odkaz na tyto slavné slovanské věrozvěsty.
Lidová magie zase některým kamenům přisuzovala kouzelnou moc, lidé se jich chodili dotýkat, některé kamenné kříže mají na vrchní straně udělané otvory, které vzbuzují dohady
i spekulace.
Ne nadarmo je nejstarší historie lidstva kamenná. Kámen trvanlivější dřeva byl vyhledávaným materiálem na výrobu nástrojů, pravěkých staveb, rituálních svatyň. Symbol vytesaný do kamene přetrvával věky a byl pro další generace magickým poselstvím o vyznání,
dávných rituálech, náboženských kultech.
Sokolí skála – Prudká
64
www.tisnoviny.cz
Velký most – Velké Meziříčí
CONTINUUM VITAE
Do kamene vtesáno
Dnes se rozlišuje několik funkčních kategorií těchto kamenů:
1. Smírčí kámen (těm se budeme podrobněji věnovat dále).
2.Pamětní kameny se objevují jako doklady tragických událostí od pradávna až dodnes. Jejich
současnou a bohužel nejhojnější podobu dnes nacházíme u nebezpečných zatáček silnic, kde
jsou památníčky zmařených životů po automobilových nehodách. Méně časté jsou osazené
desky a pomníčky na skalách, kde došlo k smrtelnému pádu.
3. Klasické náhrobní kameny, které byly vztyčeny mimo hřbitov.
4.Kameny hraniční, které bývají označovány nápisy či iniciály, jménem panství, letopočtem.
5.Kameny a kříže cyrilometodějské, jako připomínka mise Cyrila a Metoděje. Tato snaha,
vydávat křížové kameny za cyrilometodějskou tradici, se zrodila v době národního obrození.
To
ols
6.Kameny jako výstražná znamení, upozorňující na nebezpečný úsek cesty, brod, prudké
klesání apod.
er
a
nd
7. Celní či mýtní kameny, často dva kameny proti sobě u cesty.
rit
8. Švédské kříže, kameny vztyčené v období třicetileté války.
W
9. Saské kameny (pomníčky padlým obětem saského vpádu v roce 1742).
Fr
ee
10. Kultovní znamení.
ito
rw
ith
11.Germánská znamení – kameny, kde s křížem bývá zobrazeno kolo, tzv. sluneční kruh. Tyto
kameny byly propagandisticky interpretovány v době nástupu nacismu v Čechách a měly
dokládat, že Sudety byly odpradávna osídleny Germány.
PD
F
Ed
12.Křížové kameny jako symboly rekatolizace – v období protireformace jako znamení, že v oblasti převládl katolický živel.
PD
Fi
ll
Rozlišují se i základní typy tvarosloví těchto drobných kamenných památek:
kamenný kříž
křížový kámen
kruhová stéla
amenné kříže se vyskytují hojně na území Čech, na Moravě jsou častější křížové kameny. Kruhové
K
stély se vyskytují zřídka, v okolí Tišnova není výskyt kruhové stély znám.
CONTINUUM VITAE
www.tisnoviny.cz
65
Oko za oko…
Fr
ee
W
rit
er
a
nd
To
ols
Jak bylo již řečeno, ne všechny tyto kameny jsou kameny smírčími. Proč smír, v jakých případech a za jakých podmínek?
Zločin a trest. Odvěký morální problém, který se snažili postihnout již starověcí vládcové. Co bylo a dodnes zůstává proviněním proti lidskému rodu a jak provinění trestat?
Asi nejznámější z nejstarších norem je zákoník babylónského vládce Chammurapiho
(1800 př. n. l.). Nejdůležitější zásady jak řešit provinění za zločin byly sepsány na dioritových stélách a vystaveny na veřejných prostranstvích. Tresty za těžká provinění zde byly
uvedeny pro všechny a byly závazné. Nikdo již tedy nemohl brát spravedlnost do vlastních rukou. „Spravedlivá msta“ byla tímto zákoníkem definována pro vybrané případy.
Například za vraždu či zmrzačení druhé „právoplatné“ osoby (netýkalo se otroků) se
uvádí:
22.Jestliže se někdo dopustil loupeže a bude dopaden, tento člověk bude usmrcen.
195. Jestliže dítě udeřilo svého otce, uříznou mu jeho ruku.
196.Jestliže právoplatný občan vyrazil oko příslušníku plnoprávných občanů, vyrvou
mu oko.
197. Jestliže zlomil kost plnoprávného občana, zlomí mu kost.
PD
Fi
ll
PD
F
Ed
ito
rw
ith
Tuto zásadu provinění a trestu přebíraly potom další zákonné normy. Převzala ji i Bible. V kapitole Exodus 21 jsou uvedeny zásady práva odvety a odškodnění. Při vyměřování trestu se bere zřetel na to, zda byl poškozen jen člověk nebo zda trestný čin přesáhl
do oblasti svrchovaných nároků Hospodinových. I zde je ale zásada oko za oko, zub
za zub uplatněna. Kniha smlouvy (Bible) Chammurapiho zákoník však přece jen v některých bodech překonává, protože zřetelně upravuje a omezuje mstu, která často šla
dál než „oko za oko“ a žádala někdy za jednu smrt vyvraždění celé rodiny. Vůči starším
zákoníkům navíc přiznává právní subjektivitu každému svobodnému člověku, tedy nejen
hlavě rodiny. Proto zatímco v cca o 1000 let starším Chammurapiho zákoníku najdeme
zákon „zabije-li někdo někomu dceru, bude zabita za trest jeho vlastní dcera“, v Knize
smlouvy najdeme přísnou aplikaci „život za život“, kde je trestán přímo samotný provinilec. V některých případech se můžeme setkat i s náhradou jako alternativou trestu.
66
www.tisnoviny.cz
CONTINUUM VITAE
Některá ustanovení jsou krutá: Když se však někdo opováží lstivě zavraždit svého bližního, vezmeš ho i od mého oltáře, aby zemřel.
Kdo uhodí svého otce nebo matku, musí zemřít.
Kdo někoho ukradne, ať už jej prodá nebo jej u něho naleznou, musí zemřít.
Kdo zlořečí svému otci nebo matce, musí zemřít.
Když se muži dostanou do sporu a jeden druhého uhodí kamenem nebo pěstí, ale on nezemře,
nýbrž je upoután na lůžko a zase vstane a může vycházet o holi, bude pachatel bez viny; poskytne
pouze náhradu za jeho vyřazení z práce a zajistí mu léčení. Když se muži budou rvát a udeří těhotnou ženu, takže potratí, ale nepřijde o život, musí pachatel zaplatit pokutu, jakou mu uloží muž té
ženy; odevzdá ji prostřednictvím rozhodčích. Jestliže o život přijde, dáš život za život.
To
ols
Oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, spáleninu za spáleninu, modřinu za modřinu,
jizvu za jizvu.
PD
Fi
ll
PD
F
Ed
ito
rw
ith
Fr
ee
W
rit
er
a
nd
Princip odplaty – lex talionis – se snažili evangelisté v Novém zákoně překonat milosrdenstvím, láskou a odpuštěním. Ale do běžné praxe byl princip spravedlivé odplaty
oko za oko, zub a zub převzat.
Před 5. stoletím n. l. platilo v civilizované části Evropy obyčejové či zvykové právo.
Jeho původ je přisuzován Germánům. Soudní i výkonnou moc si přisoudili jednotlivci,
obec nebo kraj (marka). Trest za zločin byl trestán zabitím, odnětím majetku nebo otroctvím. Pojem smír byl v tomto právu neznámým
pojmem. Nejstarším obyčejovým právem je Lex
Salica – tzv. Sálské právo (Salický zákon) z cca
6. století n. l. Byl sepsán na rozkaz merovejského
krále Chlodvíka I. V tomto právu existuje už trest
pokutou, tzv. Wergeld, jinak principy krevní msty
ještě zachovává.
Ve 12. století vzniká právo městské, v nichž
jsou již obsaženy smírčí dohody. Ve střední Evropě bylo rozšířeno právo Magdeburské. V tomto
právu již existuje v některých smírčích smlouvách
povinnost vystavět smírčí kříž. Ostatní města se řídila městským právem větších, vyspělejších měst.
V Čechách to byly Litoměřice, na Moravě Olomouc.
V době středověku nebylo ještě právo oficiální, ale záleželo na pozůstalých, příbuzných nebo
přátelích oběti, zda byla spravedlnost na provinil- Středověké tresty bez smíru byly kruté
CONTINUUM VITAE
www.tisnoviny.cz
67
rw
ith
Fr
ee
W
rit
er
a
nd
To
ols
ci uplatňována. Pokud se tak nestalo, vrah trestu
mohl uniknout. Ale při těchto uplatňovaných nárocích na spravedlnost a zadostiučinění se velmi
často postupovalo pragmaticky. Co měla vdova
s malými dětmi ze smrti vraha svého muže? Proto
stále častěji dochází ke smíru, který byl individuálně
definován ve smírčí smlouvě. V těchto smlouvách
se vrah zavazoval k materiálové a finanční náhradě
za smrt člena, často živitele rodiny. Kromě jiného
Spor sousedů často pokračoval
zde byla i povinnost učinit odčinění proti provinění
soubojem a zabitím jednoho z nich
Bohu a jeho přikázání NEZABIJEŠ. Provinilec tak
musel na své náklady nechat sloužit několik mší,
darovat určené množství vosku a plátna kostelu. Kromě těchto úkonů mu bylo uloženo
pokání vůči oběti. Často musel vrah oděn jen do košile činit pokání na hrobě své oběti.
Ve smírčí smlouvě z roku 1548 z Křínova se kromě jiného uvádí:
...má tři mše dáti slúžiti a hned po kázání v pokoru náh
(nahý) sa po pás sám třetí má jíti meč a svíci tři libry vosku
nésti a na hrobě nebožtíka klekna přátel odprositi má, pro
Buoh aby mi to odpuštěno bylo, jakž toho obyčej jest.
PD
Fi
ll
PD
F
Ed
ito
Kromě toho všeho byla pachateli někdy uložena povinnost postavit na místě zločinu kamenný smírčí kříž, jsou i případy, kdy ve smírčí smlouvě byly určeny rozměry tohoto kříže:
Potom sám desátý jíti má a na místě tom, kde nebožtík
zabitý jest, kříž kamenný postaviti do dne a do roka konečně zvejši pěti šlépějí mužských a z šíři 3 šlépějí.
Pokud vrah splnil všechny podmínky dané smírčí
smlouvou v daném termínu, bylo na něj nadále pohlíženo
Práva Městská Království
jako na nevinného.
Českého (Pavel Kristián
z Koldína). Praha 1579
Smírčí smlouvy existovaly i zemské, ale povinnost vystavět smírčí kříž byla nalezena jen v právu městském.
Zvykové právo bylo postupně nahrazeno jiným zákonným kodexem, tzv. Koldínovým zákoníkem z roku 1579, který sjednotil městská práva. Pavel Kristián z Koldína už
v právu městském rozlišuje pět skupin trestů: ztrátu cti, pokuty, vypovězení, trest smrti
a dočasné nebo doživotní vězení.
Koldínův zákoník byl plně prosazen až začátkem 17. století a snad od té doby by
se již postavené kříže neměly považovat za smírčí.
68
www.tisnoviny.cz
CONTINUUM VITAE
Prvotní zájem o smírčí kameny
PD
Fi
ll
PD
F
Ed
ito
rw
ith
Fr
ee
W
rit
er
a
nd
To
ols
V českých, ale i německých a rakouských krajinách se
začaly objevovat tyto kamenné kříže právě ve středověku.
Některé můžeme nalézt dodnes. Společnost pro výzkum kamenných křížů při muzeu
v Aši dnes eviduje přes 2000 těchto kamenných památek
na území Čech a Moravy. Širší zájem laické veřejnosti o tyto
kameny inicioval dnes již zesnulý sochař Vladimír Preclík.
Velký kus práce objasňující původ a důvody existence těchto
kamenů učinil kolem roku 1900 Franz Wilhelm, který právě
Franz Xaver Wilhelm
jako první rozlišil tyto kameny na kamenné kříže (Steinkreuze) a křížové kameny (Kreuzsteine).
Právě Wilhelm přisoudil těmto kamenům „smírčí“ původ. Jako první upozornil
na vazbu mezi těmito kameny a smírčími smlouvami, které byly sepisovány mezi pozůstalými oběti a pachatelem násilného činu (zabití, vraždy) v zájmu dosažení smíru
a finančního – materiálního vyrovnání. Několik těchto smírčích smluv v archivech sám
vyhledal, k některým smlouvám se později podařilo nalézt i konkrétní smírčí kameny.
Smírčí kameny sloužily tedy ke smíru a narovnání, odčinění viny, k pokání. Pamětní kameny pak měly připomínat různá tragická úmrtí bleskem, nešťastným pádem
apod. Jen v jednom případě se kameny s křížem nebudovaly. Pokud si člověk vzal život
vlastní rukou, bylo pohlíženo na tento skutek jako na zločin s vraždou totožný a mrtvé
sebevrahovo tělo bylo ještě dodatečně trestáno katem,
poněvadž „sebevrahové netoliko násilí svému vlastnímu
tělu činí, ale také své duši ubližují.“ Proto těla sebevrahů
„nemají do země v kostelích nebo na krchovích ani pochovávana býti, by pak ti a takoví lidé jakéhožkoli stavu,
povolání i také důstojenství byli. Ale taková těla jich mají
skrze poprávci na rozhraní vyvožována a tam pálena býti.“
Tišnovské kameny
V Tišnově dnes lze nalézt dva křížové kameny.
Jeden se nachází na cestě do Lomničky na levé straně
na konci Tišnova (ev. č. 1484), druhý je usazen na soukromém pozemku firmy SPARK v Klášterské ulici (ev. č. 1485).
CONTINUUM VITAE
Křížový kámen s petroglyfem dýky nebo meče
u silnice k Lomničce
www.tisnoviny.cz
69
PD
Fi
ll
PD
F
Ed
ito
rw
ith
Fr
ee
W
rit
er
a
nd
To
ols
K oběma kamenům se nabízejí podobné příběhy. Oba se vztahují ke třicetileté válce,
kdy byl Tišnov „sužován durchcuky“ – průtahy vojsk, často vyžadujícími brandsteuer čili
výpalné, a kontribuci, tj. ubytování, stravování a zásobování vojsk ovsem a pící. Tišnovský
kopiář z roku 1635 obsahuje celou řadu dokladů o utrpení obyvatel městečka, téměř vylidněného, o všechna privilegia připraveného a navíc zadluženého (J. Hájek) a zmiňuje i památné události před Vánoci
roku 1620, kdy byl polskými vojáky (lisowskými) smrtelně
zraněn primátor Tišnova Jiřík Mydlář. Tento výjev je i ztvárněn na novodobé fresce od J. Kohlera na fasádě tišnovské
radnice.
K této události snad mělo dojít v místech dnešní Klášterské ulice, kde lze křížový kámen s vyobrazením rozkročeného kříže najít. Nejedná se tedy pravděpodobně
o smírčí kámen, protože se nepředpokládá, že by zde kámen nechali zbudovat polští rejtaři, ale šlo by spíše o kámen pamětní, který snad měl tuto událost připomínat.
Kámen s golgotským
Ani druhý kámen, který je vztyčený za posledním dokřížem na Klášterské ulici
mem sídliště na levé straně silnice směrem k Lomničce
nemusí být smírčím kamenem. Zvláštní osud tohoto kamene lze dopátrat v knize Bohuše Sedláka V závětří Květnice:
„Při jedné denní podvečerní vycházce jsem si všiml, jak ženy, kopající na nivě pod Květnicí poblíž silnice k Lomničce, hromadí kameny do brázdy mezi dvěma poli. Proč neházejí
kameny do křížní prašné cesty? A prý pod kameny je jakási náhrobní deska a ty kameny
na ni kladou již od nepamětna, aby ji chránily před poškozením. Vida lidská moudrost!
Vyžádav si povolení od majitele pole odstranil jsem kamínky, a ejhle! Skutečně, prostý žulový pleskáč s basreliéfem kříže a meče bez jakéhokoliv nápisu. Kdy a kdo tu byl pochován?“
Dále B. Sedlák k tomuto kamenu dovozuje legendu právě o rejtarech hejtmana Lisowského. Při návratu do rodného Mazurska požadoval po městech a obcích výpalné.
Tehdejší tišnovský krčmář Cupák sešikoval odbojnou rotu záškodníků, která polským
rejtarům působila značné ztráty. Na Štědrý den roku 1620 poslal Lisowský dva vojáky do lomnického zámku. Tito byli za Kukýrnou přepadeni právě Cupákovou bandou
a jeden z rejtarů byl zabit. Nastala zlá odveta a mnoho tišnovských občanů, včetně
primátora Jiříka Mydláře bylo zabito, město bylo vydrancováno a vypáleno.
Ale jak uvádí B. Sedlák dále:
„Snad se tato pověst shoduje se skutečnou událostí, až na ten náhrobek, který je,
jak mně potvrdili odborníci, z daleko ranější doby. Jako nejzazší časový mezník mohl
70
www.tisnoviny.cz
CONTINUUM VITAE
ito
Ed
Místo, kde stával smírčí kříž označený A. Franzem jako Fig. 23
PD
F
Smírčí kámen stávající
kdysi za posledními domy
Kukýrny
rw
ith
Fr
ee
W
rit
er
a
nd
To
ols
by padat na váhu nějaký „durchcuk“ za války šmalkadské (roku 1546-1547). Rytířský
náhrobek neznámého válečníka stojí nyní u silnice vlevo směrem k Lomničce, u milníku
s označením 1 km. Hrob sám je asi uprostřed pole k Tišnovu od pomníku, mezi silnicí
a křížnou cestou.“
Je tvrzení B. Sedláka v knize V závětří Květnice pravdivé?
Alois Franz ve svém dvousvazkovém díle Alte Steinkreuze und Kreuzsteine in Mähren
z roku 1893 tento kámen skutečně neuvádí. Navíc neuvádí ani kámen z Klášterské ulice.
Zato evidoval a popsal kameny jiné, které v okolí Tišnova existují dodnes. Popisuje také
kámen za posledními domy na Kukýrně u boží muky (ev. č. 1299), který byl ale jiného
tvaru i provedení. Tento kámen v současné době nelze nalézt. Je tedy možné, že křížový
PD
Fi
ll
kámen s petroglyfem meče u silnice k Lomničce skutečně původně sloužil jako náhrobní
kámen pro mrtvého někde v poli a byl Bohušem Sedlákem v jeho knize popsán. Podobně byl někde za zdí či v některém z domů v historické části Tišnova ukryt před zraky
Aloise Franze i kámen s rozkročeným křížem na dnešní Klášterské ulici.
Samotný náhrobní kámen s nápisem připomínající tragické zabití primátora Jiříka
Mydláře je zazděn do jednoho z pilířů dnešní zasedací místnosti tišnovské radnice, kam
byl přenesen pravděpodobně z podlahy farního kostela sv. Václava.
Ale ještě jedna událost by se mohla ke křížovému kameni u silnice k Lomničce
přiřadit. Ve Sborníku muzea Blanska z roku 2000 je od L. Vaška publikována smírčí
smlouva z roku 1556 z tišnovské městské knihy. Podle této smírčí smlouvy Vávra Mlynář z Lomničky zabil svého souseda Říhu Vašatku. V této smírčí smlouvě se výslovně
přikazuje povinnost vystavět smírčí kámen: „Vávra Mlynář do šesti nedělí kříž kamennej
na tom místě, kde nebožtík Říha zabit, jest postaviti má...“
CONTINUUM VITAE
www.tisnoviny.cz
71
ith
Fr
ee
W
rit
er
a
nd
To
ols
Pokud bychom se odvážili vztáhnout smírčí smlouvu
z roku 1556 k tomuto křížovému kameni, pak by se jednalo
opravdu o kámen smírčí. A jestliže lze uvěřit B. Sedlákovi, že
tento kámen blíže nejmenovaný odborník datoval do starší
doby, pak by rok 1556, který je jen 9 let od konce zmíněné
šmalkadské války, spíše odpovídal tomuto datování. Většina
autorů popisuje petroglyf na levé straně kříže jako meč, ale
může to být vzhledem k výtvarnému provedení jednotlivých
proporcí i dýka. Dlouhá dýka byla v té době oblíbenou zbraní.
A některé typy dýk dosahovaly délky krátkého meče. Jednou
z možností by mohl být například basilard, dlouhý až 70 cm.
Pak by oběť nebyla zabita mečem od vojáka, ale třeba dýkou, kterou byl vyzbrojen soused-vrah. Bohužel se z uvedené
Typy středověkých dýk
smírčí smlouvy nedočteme nic o způsobu provedení vraždy.
Ale stejně tak se mohla vztahovat tato smírčí smlouva ke kameni na Kukýrně, který
Franz r. 1893 ještě zaznamenal. Nebo se smírčí kámen popisovaný ve smlouvě nemusel vůbec dochovat. Jako podobně v takových případech zůstává na jednoduchou
otázku více odpovědí.
PD
Fi
ll
PD
F
Ed
ito
rw
Nejčastější varianty křížů a křesťanské symboly
72
www.tisnoviny.cz
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
Kruhový kříž
Řecký kříž
Latinský kříž
Ondřejský kříž
Antonínský kříž
Vidlicový kříž
Egyptský kříž
Svastika
„hákový kříž“
Kotvicový kříž
Jetelový kříž
Berlový kříž
Jeruzalémský kříž
Křížkový,
opakovaný kříž
Patrianši,
lotrinský kříž
Svěcený kříž
16.
17.
18.
19.
20.
21.
22.
23.
24.
25.
26.
27.
28.
29.
Pravoslavný,
ruský kříž
Maltézský,
johanitský kříž
Gammadium
„Tlapkový“ kříž
„Toloský“ kříž
„Jablíčkový“ kříž
Kutičkový kříž
Větvový kříž
Dvojkříž
Kardinálský kříž
Jakubský kříž
Hákový kříž
Kristův monogram,
Chrismon
Symbol Trojice
CONTINUUM VITAE
Za křížovými kameny do okolí Tišnova
Z červeného pískovce „drásovského“ je vystavěn nejen klášter Porta coeli, ale byl
použit i na smírčí kameny…
ith
Fr
ee
W
rit
er
a
nd
To
ols
A teď směr jihozápad – pojedeme silnicí na Deblín. Před místem se zaniklou hospodou,
které se jmenuje Závist, stojí při kraji silnice na pravé straně smírčí kámen. Má ev. č. 1483.
Smírčí kámen – Závist
ito
rw
Závist někdy mezi roky 1900–1917
PD
Fi
ll
PD
F
Ed
Údaj v centrálním registru uvádí, že stojí v místě, kudy prchal probošt Weisskopp
z Tišnova, u Svatoslavi byl zastřelen, přímo u kamene byl později zákeřně přepaden
pan Václav z Černé Hory. Prý zázrakem vyvázl. (H. Jurman, 1994).
Smírčí kámen se velmi pravděpodobně nevztahuje ani k zastřelení probošta – vzdálenost kamene od Svatoslavi je v řádech kilometrů a tak existence kamene v tomto
místě by neměla smysl, ani k přepadení Václava. Tato druhá událost se snad udála, ale
u jiné Závisti – u Černé Hory.
Franz k roku 1893 uvádí k tomuto kameni, že „stojí na náspu silnice, vedoucí z Tišnova přes Žernůvku do Deblína, nedaleko od tzv. Zavißmühle“ (mlýn na Závisti). PhDr. Irena
Ochrymčuková z Podhoráckého muzea mi sdělila, že zde opravdu stával malý vodní mlýn –
tzv. kašník. Franz uvádí jako materiál kamene granit a rozměry 100 × 60 × 10–30 cm (výška,
šířka, síla). V novém soupisu těchto kamenů jsou u něho uvedeny míry 106 × 64 × 27 cm.
Kámen není z granitu, ale je zhotoven z červeného permského pískovce.
Na Vokounově vedutě z roku 1728 tahle část okolí Tišnova už namalována není.
Poslední stavbou označenou pod č. 31 je Kalk offen – vápenice. Ta stála někde mezi
CONTINUUM VITAE
www.tisnoviny.cz
73
PD
Fi
ll
PD
F
Ed
ito
rw
ith
Fr
ee
W
rit
er
a
nd
To
ols
Červeným mlýnem a Závistí, pravděpodobně
blíž k Tišnovu. Na místě dnešní Závisti snad mohl
stát hostinec pro pocestné. Pozdější hospoda
s kuželnou, jejíž pozůstatky jsou tu patrné dodneška, by tomu možná odpovídaly. V Tišnovsku, vlastivědě kraje od Pernštejna po Veveří (K.
Fic, J. Zacpal, 1999), se uvádí, že dům č. 43 býval zájezdním hostincem. Silnice, která prochází
Závistí, rozděluje tuto samotu na část, která patří
ke katastru Vohančice (bývalý zájezdní hostinec),
a část patřící pod katastr Předklášteří (smírčí ká21 Červený mlýn, 31 vápenice
men). Jakoby i dnes symbolicky levá část „záviděla“ té pravé. Nebo naopak...
Když popojedeme dál asi o deset kilometrů směrem na Velkou Bíteš, projedeme
Deblínem a mineme odbočky na Maršov a později na Svatoslav, při sjíždění kopce
k bývalé cihelně odbočíme vpravo do Pánova. Dnes pár domů tu obývají hlavně chalupáři. Po polní cestě směrem k Deblínu nás v lese čeká na rozcestí lesních cest opravdový „macek“ – smírčí kámen ev. č. 1987 o úctyhodných rozměrech 123 × 56 × 40 cm.
V publikaci Kamenné kříže Čech a Moravy – katalogu dodatků z roku 2013 je uveden
jako materiál žula. Není to pravda. Je to opět permský pískovec. A řemeslně náležitě
opracovaný. V těchto místech se vyskytují jen ruly.
Kámen tedy musel být opracován a na toto místo
dovezen odněkud od Tišnova. Přestože je kámen
opravdu pořádný kus hmoty, v době, kdy jsem
pořizoval jeho fotografii, měl namále. Po čerstvém
polomu ho vyvrácený strom minul jen o fous.
Vraťme se k historce o prchajícím a zabitém
proboštu Weisskoppovi z Tišnova. Toto místo je
přece jen blíž ke Svatoslavi než Závist. I když příběh k tomuto kameni je údajně řezník zabitý býkem, pravou příčinu tohoto smírčího kamene se
asi nedozvíme. Nicméně v porovnání s ostatními
kameny z okolí Tišnova, je to opravdu chlapácký
kus pískovce, který opracovat a dopravit sem nebylo rozhodně snadné. Tedy opravdu „jen“ pamětní
kámen na nějaké neštěstí? A jak si ukážeme u dalSmírčí kámen – Pánov
ších kamenů, historka o zabitém řezníku býkem je
74
www.tisnoviny.cz
CONTINUUM VITAE
rw
ith
Fr
ee
W
rit
er
a
nd
To
ols
tak častá, až člověk nabývá dojmu, že v minulosti se to v těchto zemích řezníky a býky
majících na řezníky pifku jen hemžilo. Ne, myslím, že tento kámen měl přece jen vyšší
a vznešenější důvod ke svému vztyčení. Podobně jako důležitý či vznešený byl člověk,
kvůli kterému zde dodnes stojí. Možná na smíření zabití onoho probošta Weisskoppa
z Tišnova. Kdo ví? A pokud jsme už zde, zajedeme do obce Březí. U silnice směrem na Milešín za odbočkou na obec Ondrušky stojí na levé straně příkopu silnice jeden z mála kamenných
křížů v okolí. Je to spíše jen torzo kříže a jako torzo byl zaznamenán už A. Franzem.
Tentokrát máme co dělat se solidní hrubozrnnou žulou, granitem. Torzo má rozměry
67 × 45 × 30 cm, ev.č. 0698. Nalevo od něho stojí staré lípy s barokním křížem.
Kamenný kříž u Březí
PD
Fi
ll
PD
F
Ed
ito
Granitové balvany na Bítešsku
Štěpánovice, Zahrada, Dolní Loučky
Nejstarší „bytost“ na světě je kámen. Používáme ho po tisíciletí pro své stavby, uchování svých
myšlenek, královských nařízení, testamentů, epitafů, nářků a křivd, používáme ho jako nástroj,
platidlo nebo zbraň. Kameni svěřujeme své zprávy – nápisem ve zkratce vyjádřené lidské příběhy, vzkazy dalším
generacím. Kameny vytyčujeme hranice panství, polí, lesů. Nápisy na kamenech informujeme
a varujeme pocestné. Kámen je nejstarší pamětník historie naší Země. Rudolf Steiner nejstarší
vrstvu lidské mysli označoval jako paměť minerální. Kámen svou trvanlivostí dokáže překlenout věky lidských civilizací, pomíjivých a krátkých lidských příběhů. Lidé si mohou vyprávět
CONTINUUM VITAE
www.tisnoviny.cz
75
příběhy pomocí kamene od počátku věků. V kamenných vrstvách čteme dějiny naší Země
i naší galaxie. I když je studený, tvrdý a nepřístupný, něco na kameni obdivujeme. Něco z něj
je nám důvěrně známé. Z neuspořádaného chaosu kamene dokážeme lidským poznáním
a umem získat tvary, v jejichž principu tkví posvátná geometrie. Ze základních geometrických
prvků jsou pyramidy, chrámy, gotické katedrály. Kámen zakrývá naše hroby, nápisy do něj
vryté mluví o nás.
To
ols
Tišnovský geolog Dr. Vladimír Josef Procházka v něm spatřoval skutečné bohatství kraje. Ono
„pravé“ zlato i stříbro, které všichni na hoře Květnici či potoku Besénku marně hledali. Vyzývá
k návštěvě chrámu Porta coeli, který je pro něj ukázkou, jak se ze země vydobytý obyčejný permský pískovec opracováním stává skutečným zlatem v gotické stavbě. Možná i v tomto duchu
lépe rozumíme alchymistickému nápisu V.I.T.R.I.O.L. – Visita Interiora Terrae Rectificando Invenies Occultum Lapidem – Navštiv nitro země, očištěním najdeš skrytý kámen. Vydobýt myšlenku
z neuspořádaného stavu – chaosu – pokorným opracováním získat tvar a z něj pak vystavět
chrám, nad jehož smělostí a krásou se dodnes tají dech. Možná onen Lapis Philosophorum je
nakonec v tichu kamenného chrámu nevyřčená modlitba… Kdo ví? Fr
ee
W
rit
er
a
nd
Ale i neopracovaný kámen dokázal člověk využít. Dovedně vyskládané kamenné zdi venkovských stodol a stavení na nás dones mluví zvláštní řečí. Vypráví o lidech, kteří se nezalekli těžkého
života. Přišli do pustého kraje, vykáceli (staročesky drančili a klučili) dřeviny, obdělali kamenitou
půdu. Z vysbíraného kamene stavěli základy svých skromných stavení, později hranice svých
polí. Na suché zídky – kamenice – narazíme všude v okolí. Ed
ito
rw
ith
Ale přece jen opracovaný kámen a do něj vytesané symboly, znaky a nápisy vypráví víc. Vypovídá
přes staletí o událostech a tragédiích lidských životů. Mluví o nešťastných láskách, nehodách,
vraždách. Mluví o smrti. PD
Fi
ll
PD
F
Stejně tak to dovedou kamenné kříže a křížové kameny našeho vyprávění. Naše minulost je kamenná a všímavý pozorovatel si to uvědomí při každé procházce kdekoli v okolí Tišnova. Vydejme se nyní do Štěpánovic. V této malé obci jsou smírčí kameny hned dva.
Jeden stojí za kapličkou na levé straně silnice směrem na Borač. Má ev. č. 1481 s uvedenými rozměry 80 × 56 × 15cm. Podle pověsti na tomto místě měl vlk usmrtit mladou
dívku, která nesla svému otci – dřevorubci do lesa oběd. Ale než stačila k otci dojít,
dostihl ji vlk a zardousil.
Každého hned napadne podobnost s pohádkou o Červené Karkulce. Tento příběh,
který poprvé do knižní podoby ve sbírce Pohádky matky Husy uvedl Charles Perrault
pod názvem Le Petit Chaperon Rouge již v roce 1697, si ale vyprávěli lidé po mnoho generací předtím. Do většího povědomí čtenářů Červenou Karkulku uvedli bratři Grimmové.
V jejich verzi Karkulku i babičku z břicha vlka osvobodí myslivec a namísto nich do vlkova
76
www.tisnoviny.cz
CONTINUUM VITAE