Podzimní rovnodennost – brána do tmy Martina Lukášková
Transkript
Bulletin věnovaný transformaci astrologie a aktivitám na poli Humanistické a transpersonální astrologie ..………..říjen 2014/01 Podzimní rovnodennost – brána do tmy Martina Lukášková OBSAH: Podzimní rovnodennost – brána do tmy – M. Lukášková ……………………str.1 Fáze rovnodennosti v ročním cyklu představují princip vědomí, protože dvě energie jsou ve vzájemném vztahu (Jang-Jin nebo síla Dne a síla Noci) přesně vyvážené; v případě podzimní je princip aktivní síly neutralizován. Síla rostliny, kterou si Rudhyar vybral za vůdčí metaforu pro cyklus, se podzimní rovnodenností s definitivní platností stahuje do semene či kořene. Síla Noci – jednoty se dostává do převahy. Křehký okamžik podzimní rovnodennosti je zlom. Pokud ho naše smysly postřehnou, vstupujeme pomyslnou branou vyrovnaných sil Dne a Noci do království tmy - jednoty. Vzpomeňme na Gilgamešovu pouť za nesmrtelnosti, na které musí navštívit Uta-napišlima, jediného nesmrtelného člověka. Jeho cesta jde právě branou smrti – podzimní rovnodenností (v dobách př. Kr. padajících do znamení Štíra). Setkání s Alexandrem Rupertim díl 2. ……………………str.4 Zatmění Měsíce – M. Lukášková ………………..str. 7 Pohled na úplněk 8.10.2014 – zatmění Měsíce P. Turnovský ………………..str. 8 Pohled na úplněk 8.10.2014 – zatmění Měsíce M. Lukášková ………………str. 9 Vydává Transformotor M. Lukášková Gilgameš jde do hor Mášu (Blíženci), jimiž na své pouti prochází bůh Šamaš (Slunce) o podzimní rovnodennosti ve znamení Štíra. Tam končí svět tak, jak ho může zakoušet člověk, a odkud vede cesta temnotami podsvětí. Horu Mašu střeží pár lidí-škorpionů Girtablilu. Jsou chytří a zasvěcují Gilgameše rozhovorem – správně položenými otázkami! Přes varování těchto strážců si Gilgameš vynutí průchod pohořím. Přečtěme si ukázku: 1 Jinosvět - Prostor, čas a vlastní já ve změněných stavech vědomí – Jochen Kirchhoff Kniha Jinosvět německého filosofa Jochena Kirchhoffa čtenáře zavádí na sugestivní meditační a myšlenkovou cestu do hlubin jeho vlastní psychiky. Kirchhoff odkrývá oblasti vědomí, které jsou považovány za „nevyslovitelné“, a zkoumá různé stavy „rozšířeného vědomí“, jež většina lidí v nějaké formě zažila. Tyto stavy, které s velkou pozorovací ostrostí a mimořádnou jasností řeči představuje jako důležitou, ne zcela prozkoumanou součást lidského bytí, pak podrobuje zkoušce skrze vlastní zkušenost a nabyté vědomosti. Daří se mu tak zpřístupnit jinosvět jako skutečnost, v níž působí jiný prostor, jiný čas, jiné já. Kniha je výtečným podnětem pro všechny, kteří tuší, že za běžným lidským bytím leží zřejmě další, odlišná skutečnost. Taktéž může být užitečnou pomůckou pro ty, kteří prošli nějakou formou transpersonální zkušenosti, ale chybí jim slova a vědomosti, aby ji mohli zasadit do širšího kontextu. Jinosvět je kniha pro „Hory té jméno je Mašu. Když dorazil k hoře té Mašu, jež denně východ a západ Slunce střeží a jejíž vrchol se dotýká náspu nebes a dole ňadra její až do podsvětí sahají, její bránu střeží lidé-škorpioni, jejichž hrůzné vzezření vzbuzuje děs a pohled na ně znamená smrt, jejichž třpytivá záře hory oblévá. Slunce střeží při jeho východu i západu. Když je Gilgameš spatřil, strachem a hrůzou tvář se mu zachmuřila. Dodal si mysli a přiblížil se k nim. Škorpion-člověk volá na ženu svou: „Ten, jenž k nám přišel – tělo jeho z božského je masa.“ Škorpionu-člověku odpoví manželka jeho: „Ze dvou třetin bůh je, člověk z jedné.“ I volá škorpion-člověk na muže onoho, obraceje se těmito slovy k potomku bohů: „Proč jsi podstoupil dalekou cestu a přišel až ke mně, překročil bystřiny, jichž přechod je obtížný? Chci vědět, co tě sem vede. Proč ses odhodlal k tomu, Zvědět bych chtěl!“ „Za Uta-napištim jsem přišel, předkem svým, jenž v shromáždění bohů se ostal hledaje život. Na smrt i život chci se ho zeptat.“ Škorpion-člověk otevřel ústa svá a ke Gilgamešovi mluví: „Nikdo nebyl, Gilgameši, jenž dosáhl by toho. Nikdo nezlezl soutěsky horské. Na dvanáct dvouhodin uvnitř se táhnou, 2 vnitřní kosmologii prostoru, času a našeho já — může sloužit jako mnohodimenzionální atlas naší vnitřní domoviny. hustá je temnota a světla není. K východu slunce světla není. K západu slunce světla není“ „V nářku či žalu, v zimě či horku, za vzdechů či pláče na cestu chci se vydat. Nyní mi otevři horskou bránu!“ Škorpion-člověk otevřel ústa svá a ke Gilgamešovi mluví: „Vydej se na cestu, Gilgameši! Pohoří Mašu překroč směle. Hory strmé a kopce zlézej a ve zdraví nechť… A teď ti otevřu horskou bránu!“ Když to Gilgameš slyšel, na slova škorpiona-člověka pozor si dal a po cestě Šamašově vykročil k horám.¹ Cesta vede temnotami. Gilgameš musí urazit cestu dvanácti dvouhodin (binu), až dospěje k nádherné zahradě, kde stromy nesou drahokamy místo ovoce. Jak je patrné z příběhu, kterého část se nedochovala, můžeme vést naše představy směrem k rovnodennosti tak, že tato vyrovnanost sil vede k smíření těla a myslí, akce a klidu, ke smíření protikladů či chce-li k mystické svatbě. Gilgameš je podobně jako naše vědommí konfrontováno s otázkami po cíli, smyslu své cesty. Škorpioni se ptají a to i přesto, že vědí, kdo před nimi stojí a jaké je podstaty. Rovnodenností vstupujeme na cestu tmy. I Gilagameš musí projít tmou, než bude jeho příběh pokračovat. Prodrat se temnotou odvrácené strany světa nebo nocí duše není jednoduché. Tma pohlcuje a maže jakékoliv rozdíly, orientační body. Z vnějšího pohledu se vše ztrácí, tlí, ale uvnitř se cos začíná proměňovat, transformovat do světla lidství. Zářivá brána podzimní rovnodennosti nám dává za úkol stáhnout se z vnějších aktivit, přebujelé expanze a zapracovat na vnitřních zdrojích, naladit se na smysl a světlo svých úkolů a cílů. Pokud by nám bylo Gilgamešovo podobenství nestačilo, můžeme se inspirovat naší Moranou. Morana, také Mařena, pol. Marzana, slv. Morena i Muriena a dluž. Murawa, je bytostí provázející západní Slovany. Spojena je se smrtí a obdobím zimy.² V pověstech žije jako bílá žena, se kterou je neradno se potkat, neb setkání s ní nesou jistou smrt. Litevci ji vnímají jako velkou matku bohů, kteří se na jaře přičiní o znovuoživení přírody. Vláda Morany trvá od podzimní rovnodennosti po jarní rovnodennost. Na jaře je Morana vynášena z obyvatelné části a vhozena do vody, aby se život 3 probudil a smrt jarem zahnal. Blízké metafory pro podzimní rovnodennost nese i název měsíce září v severských mýtech. Zářijová podoba Odina, boha slunce severo-germánského bájesloví, se nazývá Vidrir – povětrník, neboť podzimní rovnodenností nastávají změny v povětří. Dovolme si tedy vstoupit do archetypálního světa obrazů, jež dokáží jitřit naši mysl a naplnit nás světlem. Právě vnitřní světlo srdce bude třeba chránit po celý čas vlády tmy, od podzimní do jarní rovnodennosti. Luciferův efekt – Jak se z dobrých lidí stávají lidé zlí – Philip G. Zimbardo, nakl. Academia 2014 Opravdu se mohou stát z průměrných, obyčejných lidí symboly zla? Odpověď na tuto otázku hledal po třicet let americký psycholog P. Zimbardo. Název knihy odkazuje na okolnosti schopné vyvolat v člověku změnu od dobra ke zlu podobně, jako když Boží anděl Lucifer změnil svou tvář a přeměnil se v Satana. Kniha podrobně zkoumá často mlhavou hranici mezi dobrem a zlem na mnoha příkladech. Jedním z nejproslulejších je kontroverzní stanfordský vězeňský experiment. Podobně jako tento experiment, předčasně ukončený po šesti dnech, je i kniha fascinujícím pokusem vystopovat povahu dobra a zla, jež nikdy nebude černobílá. ¹ Epos o Gilgamešovi, Assyrská verze z knihovny Aššurbanipalovy ² K. J. Erben – Slovanská bájesloví D. Rudhyar – Rytmus ceslostnosti, Malvern 2013 obrázky – Epos o Gilagamešovi – Ludmila Zemanová Setkání s Alexandrem Rupertim Giuseppe Zezza Paříž, 1998 (přeložila Radmila Valtrová) Část 2. GZ: Jak si vysvětlujete to, že jste se v určitou chvíli setkali? AR: Mluví se o synchronicitě. Když nastane pro určitou věc pravá chvíle, dostáváme se vždy do vztahu s takovými okolnostmi, které vše umožní, a je na nás, zda se příležitosti chopíme, nebo zda projde jen kolem se zavřenýma očima. Máte-li silnou vnitřní potřebu něčeho, vždycky někdo nebo něco přijde, aby nám pomohlo udělat další krok; jsme-li ve svém usilování opravdu poctiví, potkáme nějakou okolnost, knihu, člověka, myšlenku, kterou jsme připraveni potkat. Po válce jsem ve Francii hledal pro Rudhyarovy knihy nakladatele, ale nikoho to nezajímalo. Ale od té doby, co jsme aktivní, je zájem takový, že nakladatele nemusíme hledat – chodí sami. Což znamená, že ta pravá chvíle je teď, ale předtím, když jsem to zkoušel, ještě nebyla. Je potřeba být připraven, když ten moment nastane, a umět se chopit příležitosti. Takže teď dost tlačíme na pilu, i přes všelijaké obtíže – přece jenom už mi není dvacet. Budeme každý víkend pořádat semináře a konference, ale samozřejmě nemůžeme být všude. Jezdíme na všechna možná místa ve Francii, jakoby to bylo za rohem, a někdy to je hrozná námaha. Už si musím vybírat jen to nejpodstatnější. V tomhle období přechodu, kdy se dostáváme na konec cyklu, přicházejí lidi – semena, dávají nám jisté náznaky, směrují nás, abychom byli vědomější, a ukazují, co je třeba dělat, abychom šli dál a pomáhali… Rudhyar je jedním z těchto lidí. Ne přímo on, ale to, co jím prochází – myšlenkový proud, jehož je představitelem, a jemuž sloužil celý život. My se snažíme pokračovat v jeho práci. Právě teď má velkou zodpovědnost jeho žena i já, za to, aby se řetěz nepřerušil. GZ: Dá se říci, že Rudhyar v západním světě představuje myšlenkový proud poněkud podobný tomu, co ve světě východním Srí Aurobindo? AR: Ano. Jsou jediní, kdo mluví o budoucnosti, aniž by se vraceli hledat řešení do minulosti. Aurobindo píše doslova: „Tradice je veliká, ale její místo je v minulosti. Dnes potřebujeme něco jiného.“ Ale dnešní člověk nic „jiného“ nehledá. Neustále spěchá: a vrací se k tomu, o čem si myslí, že bylo kdysi jako řešení míň komplikované. Na naše současné problémy - které si působíme tím, že jsme natolik materialističtí, že už neexistuje žádný základ - nemají formy, jež na sebe vzala Pravda v minulosti, už žádný vliv. Stala se z nich prázdná slova. Snažíte se o reinterpretaci oněch forem, které jsou stále platné? Je potřeba je reinterpretovat 4 O psychologii bytí – Abraham H. Maslow, Portál 2014 v intencích naší mentality 20. století, a je málo takových, kdo chtějí či jsou schopni takovou práci dělat. Většina chce jen jednoduše opakovat to staré. Pořád je tu snaha vracet se k tomu, co už je známé, což blokuje možnost si uvědomit existenci problému nového. Jsme totiž ve způsobu chápání a nazírání věcí velice osobní, což je vlastně novinka: před čtyřmi či pěti staletími něco jako jedinec, tak, jak ho dnes chápeme, vůbec neexistovalo. Když jsem byl mladý, neexistovaly ještě žádné osobní či psychologické problémy. Dnes jen těžko chápeme, jak moc se v tomto století vše změnilo. A jsme posud vázáni situacemi, které jsme dávno měli překonat. GZ: V dnešní době je velký zájem o humanistickou astrologii, máte dojem, že vám lidé rozumějí? Jednou z nejčastěji citovaných teorií v oblasti lidské motivace je bezpochyby hierarchie lidských potřeb Abrahama H. Maslowa. Podle tohoto autora jsou lidské potřeby uspořádány od nejnižších k nejvyšším. Vyšší motivy se objevují, až když byly uspokojeny potřeby nižší úrovně. Tuto základní teorii Maslow rozvíjí a směřuje své úvahy k tématům, jako je sebeaktualizace, motivace deficientní a růstová, pojmenovává a rozpracovává koncept vrcholných zážitků u sebe - aktualizovaných lidí a zabývá se jejich tvořivostí. AR: Ne, vůbec ne. Ale to jediné, co můžeme dělat, je snažit se prezentovat ty myšlenky nejsrozumitelnějším možným způsobem, a doufat, že to pár lidí pochopí a bude v tom pokračovat. Nehledáme dav nohsledů. Prostě šíříme to, co je v našich možnostech šířit, co si najde adresáty, lidi, co jsou schopni to pochopit. Je obtížné vysvětlovat, že v chápání existuje jistá hierarchie. Neseme si v sobě rovnostářství, snažíme se zobecňovat, tak, aby všichni chápali všechno. Čímž ale natolik deformujeme základní myšlenku, že ona většina už pak nechápe absolutně nic. V momentě, kdy nějaká kultura začne popularizovat-zobecňovatvulgarizovat, začíná její úpadek. Předžvýkané jídlo je nezdravé – a to platí jak na fyzické, tak na intelektuální úrovni. Musíme žvýkat sami, a když se nám žvýkat – čili opravdu přemýšlet - nechce, plácáme se na místě. Aby nás něco uvedlo do pohybu, k tomu je třeba se sami řádně pohnout – čehož je dnes schopen málokdo. To je ten důvod, proč Rudhyar stanovil 4 základní úrovně, z nichž je třeba vycházet při výkladu nativity podle daných možností. Neexistuje JEDINÝ výklad. Je to ten člověk, co se počítá, ne ta nativita. Nativita představuje to, co se v ten moment narodilo, může to být i pes nebo kráva. Když si nejste jistí, zda to není nativita krávy, nemůžete vykládat. Každý ovšem říká: „to je moje nativita, můj Saturn je v kvadrátu k Marsu atd.“ Což není správně. Nativita je plán cesty pro toho, kdo z ní sešel. Ukazuje úpravy, s nimiž je potřeba pracovat, ale to, co má být opracováno, v nativitě jako takové není. Nativita se natolik týká duše, že je jako příslušně upravený nástroj. Ovšem omezovat člověka jen na ony úpravy, tak, jak to dělá většina astrologů, to nikomu moc nepomůže. GZ: Co by mělo být cílem astrologova výkladu? AR: Musí v člověku, jemuž vykládá, vyvolat potřebu se pohnout na další úroveň, a ukázat mu jeho možnosti. Je nutno ponechat mu absolutní volnost se rozhodnout, zda to, co mu vykládáte, přijme nebo odmítne. Je dobré vysvětlit, že práce astrologa je interpretace situací, které je s pomocí astrologie možno vidět úplněji než jen z osobních dojmů. To, že jste astrolog, vám dává možnost být více či méně užitečný. Důležitá nejsou astrologická data sama o sobě, nýbrž to, jak s nimi naložíte, jak s nimi pracujete. Něco vědět nemá smysl, když zapomenete vzít v potaz člověka, který to něco má použít – což je jeden z důvodů, proč máme v dnešním světě tolik problémů. Klade se důraz na uspokojování potřeby vědomostí, aniž se bere ohled na to, jak s těmito vědomostmi lidé naloží. A velká většina s nimi naloží špatně. Máte-li povědomí o idejích humanistické astrologie, můžete jednat na společenskokulturní úrovni, i odpovídat na povrchní otázky, a to způsobem mnohem méně povrchním, než kdybyste ono povědomí neměl. To proto, že dokud je člověk díky vlastní inteligenci schopen se vypořádat s vlastními problémy, astrologa nepotřebuje; hledá ho, když se věci zkomplikují a stanou se nesrozumitelnými, když je zmatený a vykolejený – pak může astrologie jasně promluvit. Neprocházíte-li krizí, pouhá zvědavost nestačí, abyste dostali jasný výklad. Nevím, jak se věci mají s jinými divinačními praktikami, ale například I-Ťing se chová tak, že když si hodíte klacíky a ptáte se na něco hodně povrchního, dostanete symbol, který vám dá na srozuměnou, abyste se ptal vážně nebo vůbec ne. S astrologií se to má trochu podobně; z nativity dostanete 5 Rozpomínání na konci věku - Milan špůrek, nakl. Galén 2014 to, co do ní vložíte (v závislosti na vašem úsilí, na hloubce vašeho zkoumání, na tom, jak se do ní zapojíte) – nic víc; nativita sama o sobě říká velmi málo. Čili, není to nic proti astrologii, když vám deset astrologů podá deset různých výkladů téže nativity. Totéž se děje v medicíně, a v každém oboru, kde se interpretuje. Octnu-li se před někým, kdo mě svou úrovní bytí převyšuje, nemůžu mu plně rozumět, ale vedu ho na svou úroveň, vykládám mu ze své úrovně. Je potřeba si uvědomit, že nejsme nic než interpreti, že nejsme pánbůh, a že vlivy planet za nic nemůžou. Zodpovědnost neseme my – a nesnažíme-li se lidi pomocí astrologie posilovat, tak ji používáme špatně. GZ: Myslíte, že Vám osobně astrologie pomohla k vyzáření smyslu Vašeho života? Bilanční vzpomínková kniha významného českého spisovatele, geologa, astrologa a publicisty, autora desítek odborných i populárně vědeckých prací zaměřených na geologii a příbuzné obory, od roku 1989 na astrologii a hermetismus. Milan Špůrek (* 1938) působil jako vědecký pracovník Geologického ústavu ČSAV, mezi léty 1975-89 pracoval v Geofondu, poté se stal nezávislým publicistou. Studiu astrologie se věnoval od roku 1969. Ve svých dosud vydaných jedenácti knihách využil vědecké metody v astrologii. Kniha Rozpomínání na konci věku přináší Špůrkovy poutavé vzpomínky na dobu posledního půlstoletí i na lidi, s kterými se setkal. Její součástí jsou i mnohá upřesnění a nová zjištění k jeho dosud publikovaným objevům. Kniha je bohatě ilustrována více než sedmdesáti kresbami a tabulkami a doprovozena autorovými uměleckými fotografiemi a fotografickými kolážemi. Její závěr tvoří úplná autorova článková . a knižní bibliografie AR: Snažíme se žít svou nativitu, a pokud tak nečiníme sami pro sebe, nemůžeme to chtít po ostatních. Jak málo lidí však svoji nativitu opravdu žít chce! Většina si nepamatuje ani vlastní postavení planet. Dostáváme dopisy od lidí, kteří se zajímají o humanistickou astrologii. Přečetli si nějaké ty knihy od Rudhyara i ode mě. Říkají: „S nativitami ostatních nemám potíže, ale s mou vlastní mi to nejde“. Je to pořád dokola – nepochopili nic. Když si někdo myslí, že může druhým vykládat něco, co se nepokusil aplikovat sám na sebe, je to totéž, jako by psychoanalytik sám nikdy neprošel analýzou. Chceme-li nějak působit na druhé, musíme napřed něco zažít. Astrologie totiž není jenom něco jako kulturní výměna intelektuálních idejí. Proto jsem mluvil o evokaci. Nemůžu evokovat něco, co já sám nejsem. Takže jste-li humanistický astrolog, zkoušíte někomu pomáhat se individualizovat a jste přinejmenším na cestě k témuž, nebo se na to chystáte. Pouze v takovém případě můžete jiným pomáhat činit totéž. Ale pokud je to pro vás jen teorie, kterou jste si načetli a aplikovali, bez toho, abyste se do toho osobně pustili, je něco špatně a vy ještě nejste připraven se humanistickým astrologem stát. Můžete praktikovat jiné formy astrologie, bez tohoto osobního závazku, protože se nedotýkáte psychologie lidské bytosti. Můžete jiným objasňovat na vnějším plánu hlavní linie jejich existence. Nepotřebujete k tomu být osobně zapojen; ale uvedete někoho v omyl, pokud věříte, že ten vnější plán existuje sám o sobě a nemá nic vnitřního, co s ním koresponduje. Ideální je najít nějaký význam, který může něco změnit v přítomnosti. Bez pochopení opakujete neúnavně pořád stejnou věc, a jste jen prodlouženou rukou minulosti, nejste nikdy noví, nikdy „znovu-zrození“, jak se obvykle říká, nikdy narození podruhé. Vezmeme-li to z pohledu způsobu života, tradiční astrologie se snaží najít cesty, jak se vyhnout tomu, co pokládáme za „špatné“ – ale v životě nic nejde přeskočit ani obejít. Když to uděláte, neprojdete příslušnou zkušeností; tak či onak se s ní stejně setkáte, a budete mít ještě větší potíže jí projít. „Dobré“ a „špatné“ existuje jenom jako předjímaná idea toho, co je dobré a špatné. Co je dobré pro jednoho, může být špatné pro druhého. Ale my kolikrát vykládáme nějakou situaci jako by byla „dobrá“ nebo „špatná“ sama o sobě, protože ji nevnímáme jako dynamický moment, řekněme kritický, v němž je zahrnuta změna směru či proudu. To, co pojmenováváme jako „špatné“, bývají okamžiky, kdy je bezpodmínečně třeba se rozhodnout – a když se rozhodujete, musíte něco opustit, abyste mohli něco jiného přijmout. Rozhodujeme se neradi – chceme, aby vše zůstalo, jak je. Když se na to podíváme s větším nadhledem, všechny takzvaně špatné etapy nabudou jiného významu: nejsou už špatné. Víme jen, že až potud jsme měli vše, co potřebujeme, a že je tu další kapitola, která se má otevřít a o niž se musíme zajímat. Když se tomuhle otevřete, a nebudete vědět, co se stane, budete mít život tak bohatý na zážitky, že už si nikdy nepoložíte otázku: „Tak, co budu dělat dneska odpoledne?“ Kdyby lidi neměli předem nalinkovanou práci, nevěděli by, co se sebou. A všecky naše zábavy jsou jenom únik. A to je hrůza. Žijeme v polospánku a proto je všecko tak smutné. GZ: Nedělá se snad všecko pro to, abychom se vyhnuli utrpení? AR: Utrpení nastává, když neděláme to, co máme dělat, nebo když máme strach to udělat, nebo když si nevěříme, že to dokážeme…atd…ale to jsou všecko jen dezinterpretace toho, co je skutečně možné! Všecko posuzujeme naším maličkým intelektem, omezeným na každodenní hodnoty. Mluvíme o duši, když jdeme do kostela, ale to je abstrakce. Ale jsme-li opravdu duše, a necháme-li duši namísto našeho mini-ega rozhodnout, co je v životě pravé, všecko se změní! Duše se přestane projevovat skrze ego a všecko dostane úplně jiný rozměr. A vůbec se tím neuteče od každodenního života. Rudhyar se vždycky snažil reinterpretovat to, co se říkalo o otázkách vývoje – jak vzít do ruky vlastní osud, ale jazykem, který je přístupnější naší moderní mentalitě. Nepotřebujeme naši mentalitu změnit, ale musíme ji používat jinak. Dnes můžeme dělat věci, jichž naši předkové nebyli schopni, protože my jsme si vědomi sami sebe. V 15. století nebyly individuality v našem slova smyslu. Lidé byli něco jako „vzorky“ lidské povahy. Astrologie umožňovala vidět, jak by tato lidská povaha za určitých podmínek jednala - ale člověk nebyl jedincem, vědomým si nějakého „Já“, které by mělo samostatnější, spirituálnější význam. A právě tento nový prvek každému z nás dnes umožňuje dělat věci, v minulosti vyhrazené jen nevelké elitě. Je tu potíž – nepomáhají nám náboženská hnutí, naopak nás chtějí udržovat na úrovni dnes už překonané; tato hnutí se nevyvinula. Na vědecké úrovni už víme, že je Země kulatá. Máme fotky, i zážitky, dokazující nám, že Země a biosféra, která nás obklopuje, tvoří organismus schopný autoregulace všech energií, což umožňuje udržovat neměnné podmínky pro život. Jinak bychom tu nebyli. Tudíž, jsme-li součástí něčeho živého, a nesedíme jenom na podložce z bezduchých kamenů, jak se v minulosti věřilo, je to úplně něco jiného. Zavazuje nás to brát Zemi a lidstvo jako celek, a z toho vycházet ve všem, co děláme na úrovni jednotlivce i národa. Překážíme evoluci lidstva, chceme-li trvat 6 Mayové – Víc než záhady dávné civilizace – Markéta Křížová, nakl. A. Skřivan 2012 na hledisku, které je nutno překonat. Jsem přesvědčen, že všechny problémy a trápení, které máme, si způsobujeme tím, že bráníme síle evoluce, která chce, abychom se pohnuli z místa. Astrologie je něco, co by doopravdy mohla být obrovská pomoc, v tom, abychom si vybrali, co máme dělat. Nejen na individuální, ale i na národní úrovni…Bude-li každý jednat sám za sebe, nastanou konfliktní situace. Je to jako v organismu: orgány, které nechtějí vykonávat svou příslušnou činnost na příslušném místě, způsobí onemocnění, a buňky, které odmítnou pro organismus pracovat, se mění v rakovinu. Rakovinné buňky se rozhodnou vytvořit si svůj vlastní systém. A to je přesně to, co děláme my. Každý z nás se v momentě, kdy jedná příliš individualisticky nebo nacionalisticky, stává rakovinou v těle lidstva. A právě v tomhle plánu musí nastat změna. Národy čekají velké problémy, a my jsme do nich zataženi, protože jsme jejich součástí, pasivně, slepě. Jakožto individuality nepochybujeme o špatném přístupu našich vlád. Vybíráme do nich lidi, kteří nejsou na takové výši, aby mohli dostát úkolům národa coby součásti lidstva. Astrologie se dá aplikovat na všechno: a to by mohlo změnit svět, protože to jediné, co opravdu musíme změnit, je náš pohled na něj. Zatmění Měsíce Martina Lukášková Mayové vytvořili nejkomplexnější a nejsofistikovanější kulturu Nového světa. Rozvíjeli matematiku a astronomii, umění ve formě realistických kamenných plastik a nástěnných maleb, užívali nejdokonalejší formy písma ze všech indiánských kultur. V době příchodu Španělů byla však již mayská kultura za svým zenitem. Mnoho měst bylo opuštěno a jejich obyvatelé se rozptýlili po pralese. Mayská společnost ovšem neztratila svou životaschopnost v této době ani poté, co na jejich území pronikli bílí dobyvatelé. Jejich nezkrotnost a schopnost úspěšně vést válku v tropických pralesech vedla však k tomu, že byli označeni za "divochy". Teprve v 19. století byla mayská kultura pro Evropu znovu objevena. Intenzivní archeologický i paleografický výzkum přináší stále nové poznatky o životě dávné mayské civilizace. Ovšem ve stínu problémů, probíraných na vědeckých konferencích, Mayové dál čelí hospodářskému, politickému a kulturnímu tlaku. Zatímco ruiny Chceme-li prakticky poznat význam zatmění v horoskopu, musíme si uvědomit jednu zásadní věc a tou je, že zatmění jsou fáze cyklu vztahu mezi Sluncem a Lunou. Zde znovu obracím pozornost ke svému staršímu textu:¹ „V našem podnebním pásmu se věřilo, že při zatmění chtějí Měsíc sežrat hladoví vlci či zbloudilí psi anebo zlé čarodějnice a čarodějové. Lidé se proto scházeli a zaháněli obludy co největším hlukem. Slované mezi sebou tradovali o zatmění podobné zkazky jako okolní národy. Zatmění Měsíce si Slované vysvětlovali jako čin vlka, zlých bytostí, hlavně čarodějek – viz. Caspari, Homilia de sacrilegiis. Cituji z 1.c., § 16: „Kazatel touží na pověru, že prý čarodějka při zatmění snímá měsíc z oblohy.“² Pověra o tom, že zejména ženy kouzelnice ujídají Měsíc je doložena u Ditmara Meziborského, jenž varuje před výkladem zatmění kouzly čarodějnic. V Čechách proti pověrám o zatmění horlí Indiculus superstitionum. V Alexandreidě upravovatel rýmování staročeského říká: „To sě ještě často stává, ž´še j´ho světlost proměnievá – i mluvie to sprostní dědi, by jej tehdy jedli vědi.“ ³ Obázek: R. Gonsales Ještě protomedikus království českého Tadeáš Hájek z Hájku se zmiňuje o starodávných názorech na zatmění, že Měsíc a Slunce onemocněly, či podlehly kouzlu a také mluví o obřadech a hlučení při zatmění. Hájek: „Mnozí rozličně o nich (o Slunci a Měsíci) smýšleli. Někteří domnívali se, že by ta světla v nějaké těžké nemoci a nedostatky upadala – jiní smýšleli, že pro nějaké čáry a kouzla světla svého zbavena bývají. A protož při tom času (při zatmění) tloukali a bili na měděnice a na měděné nádoby, že by zaháněli ta kouzla.“ ⁴ Balbín roku 1666 píše v Přepodivné matce svatohorské Marii, III. kniha, kap. 8, že: „Staří, dokud ještě byli pohané, na větším díle hrubě se bávali zatmění měsíce, domnívajíce se, že se proto zatmívá měsíc, že se na ně hněvá a jim hrozí něco zlého. Pro kteréžto jednou v myslích obecného lidu vštípené domnění, byla-li bitva, když se měsíc zatměl, pouštěli od statečnosti a jsouce plní strach nějakého domnělého neštěstí, nezmužile se potýkali a tak dávali se nepřátelům přemoci, mohše zvítěziti.“ Lidový strach ze zatmění se nedaří zastavit ani křesťanstvím ani astronomickým vysvětlením jevu. Zatmění se „přestáváme“ bát až ve chvíli, kdy je naše pozornost stržena jinými podněty, otupěna či zahlcena přívalem možností a hlavně kolektivním odklonem od světa magického v jednoduchém odsouzení, že všechny zkazky o zatmění jsou pouhými pověrami. Nakonec, ani mně se nechce věřit na pověry a jsem daleka tomu, někoho lákat na jejich notu. Na celou záležitost se chci podívat z jiného úhlu. K smíchu mi totiž rozhodně nejsou lidské obavy a strachy. Ptám se tedy, proč se lidé tak báli a někde i stále bojí zatmění? Proč pro ně věstí neštěstí? Základ hledám v lunačním cyklu, který je matricí pro naše vnímání času a cyklických procesů. Sledování lunačních fází vedlo k určení rytmu kalendáře. Jeho spojení či odraz nalezneme jak v přírodě, tak v životě lidí. Poznání jednotlivých fází přináší do života zmítaného událostmi a nečekanými zvraty řád a 7 mayských měst se mění v lukrativní turistické lokality, deštný prales, v němž Mayové žijí, padá za oběť těžbě dřeva a rozšiřování dobytkářských farem. Boj o fyzické přežití Mayů jako jedinců i o přetrvání mayských komunit jako svébytných kulturních entit dosud není rozhodnut. rytmus, který se oprávněně jeví bezpečným. Střídání novů a úplňků vede k pochopení proměn, smrti a k vizi „věčného návratu“. I přesto, že okamžik zatmění lidstvo umí vypočítat už tisíce let, k němu stále má respekt a náležitou bázeň. Vždyť v momentu zatmění se nabízejí lidským smyslům a mysli ony „jisté“ fáze v nových podobách. Jakákoliv změna v záležitosti, s kterou jsme dobře obeznámeni a hotovi říci, že funguje „automaticky“, je děsivá. Naše jistota se okamžitě zviklá a mysl člověka zoufale hledá opětovný záchytný bod. Zatmění nás vystavuje konfrontaci se zastavením, strnutím, útěkem k jistým-ověřeným zkušenostem, k minulosti, která nás může ochránit. Jak říká Alexandr Ruperti: „Zatmění symbolizují vážnou konfrontaci člověka se vším, co brání v lidské povaze duchovnímu pokroku.“ ⁵ Při zatmění jsme vystaveni síle vlastních zajetých kolejí a pohodlných zvyků. Zatmění jsou výzvou k tomu, abychom co nejradikálněji skoncovali s omezujícími faktory. Výsledek naší snahy bude záležet na síle vnitřní povahy a vůli, na tom, zda si udržíme integritu spolu s otevřeností vůči změnám.“ ¹Výňatek z článku Výzva zatmělého měsíce M.Lukášková pro úplněk 25. dubna 2013 ² Č. Zíbrt – Seznam pověr a zvyklostí pohanských, Academia II. vydáni 1995; str. 116 ³tamtéž str. 117 ⁴tamtéž str. 188 ⁵ A. Ruperti – Cycles of Becoming Pohled na úplněk 8. října – Zatmění Měsíce Pavel Turnovský Dne 8. října 2014 ve 12: 55 SELČ (10:55 UT) nastane maximum úplného zatmění Měsíce, které nebude nad naším územím viditelné, neboť se bude odehrávat nad Tichým oceánem a jeho polostínové fáze bude možné sledovat ve většině Asie, Australie a Severní i Jižní Ameriky. Toto úplné zatmění Měsíce patří do tetrady - čtveřice po sobě jdoucích úplných zamění Měsíce 15. dubna 2014, 8. října 2014, 4. dubna 2015 a 28. září 2015. Předchozí tetrada proběhla 16. května 2003, 9. listopadu 2003, 4. května 2004, 28. října 2004. Další tetradu očekáváme v letech 2032 až 2033. Není to tedy až tak výjimečný jev. Toto zatmění Měsíce však bude důležité pro Českou republiku, jelikož tranzitně koliduje s lunární revolucí, která nastává o několik hodin dříve. Navíc je toto zatmění Měsíce i úplněk, který ho zákonitě doprovází poznamenán konjunkcí Luny s Uranem za současné probíhajícího tranzitu Plutona přes Slunce ČR, který probíhá v letech 2012 až 2014), za dalších neklidných tranzitů a navíc za Progresivního novoluní, k němuž 8 Otroctví v novém světě od 15. do 19. století – Markéta Křížová, nakl. NLN 2013 Tématem knihy je otroctví a jeho propojení s evropskou zámořskou expanzí v 15. až 19. století, zejména s kolonizací Nového světa. Zde byli zotročováni domorodí obyvatelé (Indiáni), především ale černoši násilím dovezení z Afriky. Rozvoj otroctví na americkém kontinentu patří k nejvýznamnějším fenoménům moderních dějin. Vyústilo v největší masovou migraci všech dob, která významně ovlivnila demografickou strukturu Afriky i Ameriky - vždyť třetina všech osob afrického původu dnes žije mimo černý kontinent. Hospodářství založené na obchodě s otroky a na otrocké práci zároveň podnítilo budování koloniálních říší i rozvoj evropských metropolí dojde na konci letošního října na 3°znamení Vodnáře. Čekají nás tedy dramatické chvilky, neboť o následujícím víkendu 10. a 11. října proběhnou volby do Senátu Parlamentu ČR a také volby do místních zastupitelstev. Míra zhnusení občanů situací domácí i zahraniční by mohla vést k politickému zemětřesení, které by mohlo vymazat z politické mapy, některé totálně profanované strany a jejich představitele. Uranskoplutonská rozběžná kvadratura, která trvá už od jara roku 2012 a bude funkční přinejmenším ještě v první půli roku 2015 volá po radikálním řešení. Je tu ovšem nebezpečí, že voliči místo posilování demokracie zdola, nalétnou na populistické sliby nových ne/politických uskupení. Podobně jako zatmění Slunce, i zatmění Měsíce jsou navlékána na niť souvislosti v podobě Saros cyklů. Zatmění Měsíce očekávané 8. října 2014 patří do 127 saros cyklu. Předcházející zatmění Měsíce, které sem také patří, vrací nás k úplnému zatmění Měsíce 27. září 1996. Metonův 19letý cyklus propojuje saros 127 s cyklem 117 díky polostínovému zatmění Měsíce 8. října 1995. Co se dělo v tehdy mladé České republice? 1. října 1995 vstoupil v platnost nový devizový zákon, kterým se česká koruna stala volně směnitelnou měnou, dále bylo umožněno volné zřizování devizových účtů i českých bank, přímé investice a nákupy nemovitostí českých občanů v cizině. Z hlediska ekonomického i politického, jednalo se naprosto zásadní, revoluční krok. V prosinci zrušil Ústavní soud ustanovení zákona o půdě, která podmiňovala restituci zemědělského a lesního majetku trvalým pobytem českého občana v ČR. Současně zrušil i lhůtu, v níž mohli restituenti uplatnit svůj nárok. Machinace a čachry s půdou byly odstartovány. Na přelomu května a června 1996 proběhly první parlamentní volny v samostatné ČR, nová pravicová vláda dostala důvěru 25. června, u příležitosti oslav 28. října začala roztržka mezi sociálně-demokratickou opozicí a vládní ODS, začalo se mluvit o spálené zemi, o rozkrádání a tunelování. V listopadu pak proběhly první volby do Senátu Parlamentu ČR, jehož ustanovující schůze byla 18. prosince 1996. Jak vidíme, tehdy začalo naše rozčarování z „rozkradené“ revoluce, které v posledních měsících vrcholí. Pohled na úplněk 8. října – Zatmění Měsíce Martina Lukášková Na obloze nás čeká výživná konstelace, která jakoby vypadla učebnice astrologie. Ústřední úplňková osa je „páteří“ velké planetární konstelace nazývané Drak. Je tvořena vrcholem Slunce-Venuše Jitřenka v horní konjunkci, opozici na Měsíc v konjunkci s Uranem, v textilech na Jupitera a Marse, kteří s Měsícem spolu s Uranem tvoří ohnivý trigon. Drak má v sobě dynamiku opozice, která v touze po sjednocení nejvzdálenějších bodů svou rozechvělostí udává tempo. Napětí struny, kde solární vůle a venušiny hodnoty utvářené na základě porovnávání a srovnávání s měsíční roztěkaností způsobenou konjunkcí s Uranem, vede k neotřelostem, novinkám, ale také rychlosti, nedbalosti, povrchnosti a švihu, který odmávne hlubší snahu. Napětí opozice nese ohnivý trigon, který spojuje velké a odvážné planetární funkce, schopné tvůrčích činů. Je to třaskavá směs, umožňující nám být aktivní a svobodomyslně udělat to, co právě podnítí naši představivost. Můžeme se odvrátit od minulosti a to s definitivní platností a silou vykročit jinak. Také však můžeme smést ze stolu a to nebývale rychle vše, na co nenajdeme trpělivost. S vaničkou tak můžeme vylít i dítě možných změn. Jako líbivé se budou zdát programy a strany, slibující nové postupy. Otázkou je, zda za neotřelými tvářemi nenajdeme stejně tradiční obsah, jaký jsme si mysleli, že opouštíme. Druhou a poněkud „rajcovnější“ konstelací je velká T-kvadratura mezi úplňkem s Venuší proti Uranu v kvadratuře na Plutona. Doplnění kvadratury mezi Uranem a Plutem je vždy zajímavé, neboť poodkrývá praktické tvůrčí změny, kterých je symbolem. Tolik protřepávaná změna paradigmatu vstupuje do dveří. Ale znáte to: „Zaslechne-li kdo můj hlas, u toho budu ještě dnes na večeři.“ Se „změnou“ je to podobné. Nejprve musíme zaslechnout její hlas, abychom ji mohli realizovat. Změna nepřijde jako výbuch supernovy, ale pod tlakem se vplíží mezi jednotlivé lidi a až nás bude dostatek, projeví se jako hnutí, směr, způsob života, postoj… Úplněk nabídne notnou dávku energie, kterou lze konstruktivně využít. Nečekejme, že volby nějak zamíchají kartami. Spíše potvrdí očekávání, ovšem těm, kteří se rozhodli zkusit žít jinak, nabídne sílu zatlouci další pevnou skobu na cestě zdolání hory zaběhlého status quo. 9 A jak to vidí sabiánské symboly? Podívejte se sami: Slunce - FÁZE 196 (Váhy 16°): MOLO, KTERÉ PO BOUŘI POTŘEBUJE OPRAVU Klíčová myšlenka: Potřeba udržovat v činnosti pevná spojení mezi širým Nevědomím a vědomím ega. Konfrontace s rozsáhlými problémy vztahů a s proudy energií rozpoutaných kontaktem člověka s archetypálně-duchovními skutečnostmi mívají za následek dočasnou destrukci. „Lodě“ obvykle spojují vzdálené oblasti, anebo s jejich pomocí lidé dobývají z moře potravu (tj. nové představy, které dosud existovaly pouze v nevědomé říši planetární Mysli). Někdy se jezdí lodí i na výlety, užít si vody a vln. Každá kulturní společnost by si však měla hlídat nebezpečí, které tkví v přílišném vzdalování se od vědomě definovaných a společensky strukturovaných způsobů života. Taková dobrodružství nemusejí dobře dopadnout; styčné body mezi širým Nevědomím a ego-vědomím, formované kulturními rituály, mohou být zničeny psychotickou bouří. Přistávací mola pro lodi je pak nutno pozvolna rekonstruovat. Toto je první stupeň čtyřicáté pětičetné sekvence cyklických fází lidské zkušenosti. Živě si uvědomíme, že cokoli lidé vybudují, aby unikli důkladně individualizované a vědomé operační základně, bude pravděpodobně poškozeno dosud neochočenými kosmickými silami. Křehké spojení mezi oběma světy potřebuje neustálou ÚDRŽBU. Měsíc - FÁZE 16 (Beran 16°): VE SVĚTLE ZÁPADU SLUNCE JE VIDĚT DUCHY PŘÍRODY A JEJICH PŮSOBENÍ Klíčová myšlenka: Sladění s vnitřním nábojem neviditelných sil přírody. Ve světle osobního naplnění (symbol západu slunce a moudrosti) může být člověk schopen navázat životodárný kontakt s přírodními silami. Tyto síly působí v každém okamžiku růstových procesů, avšak individualizovaná mysl člověka bývá příliš zaujata prací na vědomě stanovených cílech, než aby byla schopna zaznamenat konkrétní přítomnost neviditelných (či „okultních“) sil v činnosti. Tyto síly tvoří svébytnou říši života každé planety, jsou přítomny v planetárních „biosférách“. Jsou to neindividualizované, vázané energie, tvořící substrát všech životních procesů – tudíž také procesu integrace na úrovni planety-jako-celku, tj. planety jako organismu s jeho automatickými systémy růstu, udržování a organického rozmnožování. Zmíněné přírodní síly působí v planetárním organismu jako řídící a vyvažující-harmonizační faktory, trochu jako endokrinní systém v lidském těle; a v pozadí tohoto systému je skrytější síť čakrálních energií, vztažených k práně – energii sluneční. A právě když je tato energie méně dominantní – tedy symbolicky při západu slunce – nebo když je energie těla oslabena nemocí, půstem či smyslovou deprivací, lze snáze tyto „duchy přírody“ vnímat a dávat jim formu, která symbolizuje povahu jejich působení. Tyto formy jsou v závislosti na kulturně-obrazném výrazivu každé lidské společnosti odlišné, udržují si však určité základní podobné charakteristiky. Pokud tento sabiánský symbol vstoupí do vědomí člověka, pídícího se po významu, měl by být chápán jako výzva k otevření se možnosti přistupovat k životu holistickým a neracionálním, intuitivním způsobem. Toto je první stupeň čtvrté pětičetné sekvence cyklických fází – volání po ZNOVUNABYTÍ POTENCIALIT. Také to znamená proces, kdy se jakoby „stáváme malým dítětem“. (Mandala – D. Rudhyar, Půdorys 2003) Udržujme spojení jak nahoru a dolů, tak i jeden s druhým, aneb mít rád bližního svého je úkol vcelku náročný ☺. Perokresba sabiánských symbolů – Karel Jerie 10 Astrologická škola pro statečné – 23. běh otevřen od září 2014 Lekce 1. ročníku – říjen - Cyklus znamení zvěrokruhu Lekce 2. ročníku – říjen - Tranzity 11
Podobné dokumenty
OBSAH: - Transformotor
zdůrazňovat, že skutečným cílem astrologie je pomáhat lidem s ohledem na jejich skutečné potřeby.
Astrologie je nástroj, který máme k dispozici. Pokud tento symbol dokážete interpretovat ve smyslu
...
1 OBECNÁ GENETIKA 2006
- je tato populace v rovnováze a proč? AA=100, Aa=800, aa=100 (celkem 1000 jedinců, četnost
AA=0,1, Aa=0,8, aa=0,1, nejdřív musíš zjistit četnosti alel v populaci (počítáš to podle počtu
genotypů -...
Durer_Melencolia
obloze možno vyhnout, přestože nemá pro křesťanství tak zásadní význam. Je to však právě
tento objekt, díky kterému je z celého výjevu čitelná válečná vřava, která právě probíhá na
Zemi, neboť Slun...
Achnaton – Hymnus na Slunce
horizontu, naplňuješ celou zemi svou krásou. Jsi velké, krásné, lesknoucí se, vznášející se vysoko nad
celou zemí. Tvé paprsky objímají svět až na konec všeho toho, co jsi stvořilo. Ty jsi Re; přic...
Astronomická konference 2013
Autoři prezentace: Lukáš Janalík, Adam Boháč
Tato prezentace se týká mlhovin, protože jsme si mysleli, že to bude zajímavé
a naučné možná i pro učitele. Nejdříve se zmiňujeme o mlhovinách reflexníc...