Před 700 lety Učitelskó - Přátelé historie Veselí nad Lužnicí a okolí

natalÍFi
HlSToFllE A
souČasNosr vtĚsTAVESEI-í Nap luŽNtcí
Před 700 lety
c. K. místodržitelství v Praze spolu se Zemskou správní
komisí povolily dávku stavební obci Veselí na základě zákona
zedne24. října 1899 č. 97 z.z.ve prospěch obecního stavebního
fondu a vyměřeno:
z obytných budov přízemních neb hospodářských 5 K
zobytných budovjednopatrových
10 K
zobytných budovdvoupatrových
15 K
zobytných budovtřípatrovtich
20K
dílen živnostenských
ztováren
z
5K
zoK
jednu hodinu povinné práce na školnízahradě po vyučování.
A tyhle hodiny Pražma neodpouštěl. A tak mnozí nezbedníci
nasbírali přes celý školnírok tolik čárek, že jste je mohli vidět na
školní zahradě ještě i o prázdninách. školnízahrada vzkvétala. Byla
to jiná doba. Dnes by asi rodiče malých nezbedníků šílelia psali
nespočetné množství nesmyslných stížnostína pana učitele na
všechny příslušnéinstituce, které existují' Ale dříve ani rodiče
takoví nebyli. Spíšs Pražmou souhlasili a případně ještě dodali:
,,Když z|obí, pane učiteli, tak mu těch čárek nadělte, co se do něj
vejde. Ať ví, jak je wrdej chlebíček'"A snad i proto byl ve škole
docela pořádek' Když někdo křikl: ,,Kluci, pozor, Pražma jde!" bylo
to, jako když střelí do vrabců. Tak slušné děti v tu chvíli nikdo
neviděl.
Policejním komisařem zvolen dosavadní policejní komisař
p. Karel Plecl krejčía dlouholetý předseda společenstva
živnostíoděvních.
odhlasováno podnikateli p. Floriánu Charvátovi povolení za
účelemvedení elektrické sítě z Veselí do Třeboně a Lišova,
pokud poběžípo obecních pozemcích a cestách za podmínek
uvedených v protokolu'
Učitelskó
cena 5,- Kč
vje
Je pravda, že když jsme se po létech scházeli na v'ýročních
setkání spolužáků,že na pana učitele Pražmu každý rád
zavzpomínal. Byl to kantor staré školy' Nikdo se na něho nezlobil.
Všichni pochopili, že to s dětmi myslí dobře a že je má opravdu rád.
Kdyžjsem po létech stařičkého pana učitele potkal, opravoval právě
plot u své rozkvetlé zahrádky. Velice mne překvapilq že i po mnoha
létech si mne pan učitel pamatoval. Asi znal všechny své žáky do
morku kostí.
/aroslav Filip, Jihočeský lidov'ý kalendář 2007/
Učitel Pražma byl chlap jako ,,řimbaba"' Jeho téměř medvědí
svalnaté ruce byly zoceleny tvrdou prací, které se on určitě nebál.
Učil fyziku na vyššímstupni a ktomu, jak užtotak u kantorů b'ývá,
dostal také na starost vry'uku na školních pozemcích. Můžuvám říct,
Že veselská školnízahrada byla jak vystřižená ze žurnálu. Nebylo
dne, aby po vyučováníse pan učitel neoblékl do pracovního
a většinou až téměř do setmění jste ho nenašli nikde jinde než na
školnízahradě, kde pořád něco zveleboval, upravoval, přesazoval
a celýškolnípozemek postupně rozšiřoval. Prostě zahrada byla jeho
koníčkem'Ale ani fyziku nezanedbával. Naopak. Pro většinu dětí
byla fyzika předmětem, který je bavil a myslím, že jejich znalosti,
pokud byje tenkrát někdo hodnotil, byly velice dobré. Výklad pana
učitele Pražmy byl svérázný. Jak se říká, mluviljak mu zobák narostl'
Jeho výklad byl mnohdy humorný a zejména při předvádění
různých pokusů to byla velká zábava. Ale nemyslete si, při hodině
fyziky pětky lítaly do žákovských knížekkaždou chvíli' ,,Hele, ty
holousku, ty se tam nepřestaneš bavit?" nenadále Pražma přerušil
svůj výklad a dodal směrem k žáčkovi, který věděl, kolik uhodilo:
,,rak pójď k tabuli, můj notýsek čeká!" vyzval Pražma neposedného
studenta a všem ve třídě bylojasné, že pětka nešťastníkanemine.
Bylo však veřejným tajemstvím, že na konci školního roku neměl
nikdo z dětíčtyřku nebo pětku z fyziky. Nejhorší známka zfyziky byla
trojka. ,,Bartáčku, je to sice skoro za pět, ale abys neřekl, že jsem
špatnej chlap, tak tentokrát to uděláme za tři. Ale nepřej si mně
v příštímroce!" dokázal Pražma prohlásit s úsměvem těsně před
rozdáním vysvědčenínejen Bartáčkovi, ale i celé řadě dalších
školáků. ovšem největším trestem pro nezbedné kluky, ale i pro
děvčata, byly čárky v notýsku. Z hlediska odborníků z oboru
pedagogiky
či psychologie tohle
čárkováníbylo zcela
nepedagogické, ale věřte, že z hlediska dlouholeté kantorské praxe,
kterou měl, to bylo velice účinné.Každá čárka totiž znamenala
Knižníhlídkd
Sociolog Jan Keller vydal Soumrak sociálního státu
zajímavou a současnou knihu. Zamýšlí se v ní nad současnými
trendy v sociální politice států Evropy. Je to práce obsahem
pochmurná, ale nabízířešení,která se sice mohou zdát
neuskutečnitelná, rozhodně však stojí za diskuzi.
Nikomu nemusím představovat humanistu, filosofa
Henryho Davida Thoreau. Sbírka jeho esejů občanská
neposlušnost právě vychází a zcela jistě zaujme všechny, kdo
jsou vědomě aktivní při správě věcíobecně lidských. Ti ostatní,
majívýbornou příležitost k seznámenís myslitelem, jehož úvahy
ovlivňují občanskémyšlenídodnes.
Tomáš Klimek předkládá knihu Krajiny českéhostředověku,
která je přemýšlením o českékrajině z pohledu historie a v ní
hlavně pohledu člověka středověku. Jak byla vnímána a jak se
tento pohled vyvÚel. Stojí za to, ponořit se do příběhu lidí
a
krajiny.
vje
ÍtantÍšeh?eičoch
' Narodil
se ve Znojmě
7o'září 1903. Absolvoval měšťanskou,
hospodářskou školu a reálku v Brně. Po ní vstoupil na vojenskou
akademii, kterou ukončil jako dělostřelecký poručík.
Po několikaleté službě vykonal přijímací zkoušky na vysokou
školu válečnou, úspěšně ji vystudoval a byl zařazen u štábů
wššíchvojenských velitelství. 15. březen 1939 jej zastihl
v Bánské Bystrici' Jako civilista potom pracoval u okresního
úřadu vTřeboni.
]
5'ffiÁ\
sÝ*ll***s]iúJl*$j]sI'i!a!
JUC. Jindřich Kovář. odchodem štkpt. Pejčocha ztrácí město
muže, ktený za okupace se Němců nebál a po osvobození byl
v čele samosprávy a hájil zájmy města a uvedl nový
samosprávný
aparát do mírornich a budovatelských kolejí. Byl lidem oblíben."
Tento vztah byl
4'
října 1946 zpečetěn jednomyslným
jmenováním čestným občanem města. K dvacetiletému v'ýročí
osvobození pak dostal čestnou medaili'
V dalšíchdesetiletích po svém odchodu se do Veselí rád
vracel nejen na oficiální pozvání, ale i za přáteli, ktených tu měl
mnoho. František Hybš, Jindřich Kovář, Rudolf Kurka... abychom
jmenovali alespoň některé' Chodili na v'ilety, vzpomínali se
,,spolubojovníky" na dobu nesvobody. Také si vzájemně psali
dopisy plné přátelské pohody a vzájemného vcítění'Ukázkou
krátká citace z dopisu Františku Hybšovi:,,...je to jakoby nedávno
co jsem Ti blahopřál k Tvým šedesátinám. A najednou, než se
naděješ, vyťukal Ti čas na svém přesném počítacímstroji života
číslošedesátpět. Zřejmě se však musel překlepnout; nevzaljistě
na vědomí Einsteinovu teorii relativity, která dovede...i čas
zastavit nebo alespoň zpomalit. Zajisté to počítalpodle Euklida,
a tím Ti připisuje stáří, které ve skutečnostiještě zdaleka nemáš."
Někdy se společně s celými rodinami potěšili u něj, na
chalupě v Postupicích. Tyto návštěvy i mnohá psaní však
postupem let řídly tak, jak přátelé odcházeli na věčnost.
Tento nenápadný muž středního vzrůstu, v uniformě
štábního kapitána generálního štábu, se ve Veselí poprvé objevil
21. dubna 1942. Bylo mu pouhých 39 let. V době nejtěžšího
nacistického útlaku byl pověřen funkcí gerenta a později
vládního komisaře k zajištěnísprávy měst Veselí nad Lužnicí
a Mezimostí nad Nežárkou. Veselský starosta Trnka ani
mezimostský předseda správní komise Lukeš nevěděli, co od
tohoto člověka, navíc dosazeného vládními úřady, čekat. Jejich
nedůvěru však František Pejčoch brzy rozptýlil. Ukázalo se, žeje
správným mužem na správném místě. Po celou dobu okupace se
osvědčoval jako moudný a rozvážný úředník,kteni se mnohokrát
zasadil o smírnéřešeníjinak velmi nebezpečných situací. Správu
města prováděl lidsky a nejlépe, jak v dané situaci mohl' Stejně
tak pomoc lidem, kteří se dostali do soukolí nacistické moci,
nenechával náhodě. Před perzekucí ochránil mnoho
spoluobčanů, jiným pomohl zařídit složitépovinnosti vůči
nacistickým úřadům,vždy v jejich prospěch. Neověřenou
zprávou je, že věděl o ilegálním národním v'ýboru ve městě a kryl
jeho činnost. Mnohému samozřejmě v té těžkédobě zabránit
nešlo. obzvlášť v období po atentátu na Reinharda Heydricha.
Ale dobu svého působeníza války i po ní prošel se ctí.
V květnových dnech roku 1945 byl zvolen předsedou
Revolučního národního v'ýboru a byl opět jedním z těch, kdo
pomohli ke klidnému převzetí moci od poražených, a|e do konce
všeho schopných okupantů. Desátého května, při projevu
k občanůmmimo jiné řekl: ,,...'Pracujte svorně ruku v ruce,
občan k občanu na společnénárodní věci, aby hospodářský
život'..dostal se co nejdříve do normálních kolejí...Zanechte
myšlenek dělení na dvě města, neboť tato věc patří minulosti
jednotě je síla'"
V červnu téhožroku byl za nadšeného aplausu přítomných
členůnárodního výboru zvolen do funkce předsedy, kterou
vykonával až do poloviny roku 1945. 30. srpna téhožroku, po
řádných volbách, se oficiálně s městem rozloučil' Kronikář
František Hybš k tomu napsal: ,,3o' Vlll. rozloučil se štkpt. gšt.
František Pejčoch na městské radnici se zaměstnanci MNV. Byly
mu předány dary /album a adresa/ a srdečný projev učinil
a
jedině ve svornosti
a
František Pejčoch je přežil téměř všechny. Zemřel 24. června
1989 v nedožitých osmdesátišesti letech, ve svém pražském bytě
v Kovařovicově ulici.
Františka Pejčocha si připomínáme ve dnech výročí
znovunabyté národní svobody v květnu 1945, jako čestného
zásadového člověka. Jeho zásluhy, dnes trochu pozapomenuté
se neztrácejí, pokud víme, proč mu je naši dědové přisoudili'
Tyto řádky nechťjsou připomínkou člověka, čestnéhoobčana
města, kteryÍ se nezapomenutelně zapsal do jeho historie'
a
vle
Komunální volby
-
volič v pasti?
Ve snaze nenaletět vznešeným prohlášením nejrůznějších
politických stran, které se v předvolebním boji řídíosvědčeným
heslem: ,,Slibem nikoho nezarmoutíš", se volič rozhodne volit
jednotlivé známé osobnosti'
Ale pozorl Každý kandidát kandiduje za nějakou politickou
stranu. A zde panuje přísná stranická hierarchie.
V praxi to vypadá takto: na každékandidátce jsou stranické
jedničky a pak všichni ti ostatní na doplnění počtu. ,,Dostal jsi od
voličůsice nejvíce hlasů, ale teď koukej uhnout z cesty ty
nýmande nám vyvoleným! od nás žádnou stranickou podporu
nedostaneš"!
Jsou tu dalšíotázky. Je každý z uvedených kandidátů ochoten
přijmout odpovědnost a funkci? Má vůbec na to? Dobře si
promyslete, komu dáváte svůj hlas!
Po volbách už nikoho nezajímá hlas lidu. Začíná rvačka
o koryta se vznešeným názvem ,,Koaliční vyjednávání"' Mezi
dětmi se tomu říká partičkování. Někdo s někým proti někomu
a
něco za něco' Někdyto hraničíaž s vydíráním'
Mne, občana města, ale nezajímají politické hrátky
na
komunální úrovni někdy připomínajícíspíše komunální odpad.
Všichni očekáváme od lidí, kterým jsme ve volbách dali své hlasy,
že jsou schopni přijmout tuto odpovědnost nás zastupovat a pro
naše město něco dělat a ne stále hovořit o složitosti problémů
postavení. Nestačí nám
a zvyšovat si své ,,EGo" důležitostísvého
pouze jejich tvrzení, že je to baví.
Nenechte se otrávit! Jděte na podzim kvolbám
!
v,r
,ffi
Iqk to vldstně bylo
V květnu si připomínáme i květnové povstání českéholidu
a 8. května slavíme Den vítězswí. Chci připomenout historii
jednoho bývalého symbolu těchto dní. Historii smíchovského
tanku. Přesněji Památníku sovětských tankistů, kteni stával na
Smíchově.
5. května 1945 se k povstánív čechách a na Moravě připojila i
Praha. V 16 hodin 8. května podepsali představitelé českénárodní
rady a německých vojsk dohodu o odchodu Němců. Šloo příměří,
které nebylo úplně respekováno.
K Praze se nejrychleji blížilydva útvary Rudé armády. oddíly
3. gardové tankové armády /GrAl een. P. S. Rybalka od severu
a 4. GTA gen. D. D. Leljušenka od severozápadu. oba byly součástí
1. ukrajinského frontu maršála l' S. Koněva.
Do Prahy přijelyjako prvnítanky4. GTA. Konkrétně 63. gardové
tankové brieády lGTBl plk. F. G' Fomičeva. Po 2' hodině ranní
9. května dorazily do Dolní Liboce. 3. GTA, 69 mechanizovaná
brigáda plk. l' G. Vaganova, dorazila do Kobylis asi o hodinu později.
Různéprameny uvádějí odlišnéčasy. Žáaný však nezpochybňuje
prvenství63. GTB.
Součástítankovéhopraporu, ktenýjel v čele 63. GTB, byla i četa
por. Burakova. Měla tři střední tanky T-34l85. Velitelský měl
věžovéčíslo23, tanku s číslem24 velel por' Gončarenko a tanku 25,
/je uváděno ičíslo22/, por. Kotov.
První kontakt s obránci byl pravděpodobně navázán u barikády
u Vokovické vozovny. Jednotka pokračovala přes Bořislavku
do Dejvic. Cestou docházelo k střetnutím s ohnisky odporu Němců.
od Prašného mostu se část 63. GTB asi v síle praporu vydala obsadit
Pražský Hrad. ostatní tanky pokračovaly Chotkovou ulicí na Klárov.
Cíl-obsadit Mánesův most a proniknout do středu města.
Ke Klárovu přijížděl jako první tank por. lvana G. Gončarenka.
osádku dále tvořili řidič staršina llja e. šklovskf, spodní střelec
seržant Alexandr N. Filipov nabíječseržant Nikolaj S. Kovrigin
a střelec seržant Pavel B. Batyrev. Na tanku jel i čech František
Souček, ktenÍ tankisty navigoval.
Na Klárově byl tank napaden palbou německých stíhačůtanků
38 Hetzer. Vozidel postavených na podvozku
předválečného československéholehkého tanku LT-38. stroj por.
Gončarenka byl pětkrát zasaŽen. Palba z kanonů ráŽe 75 mm
vedená na malou vzdálenost byla zničující.Zahynul velitel, těžce
zraněni býi šklovskij, Filipov a Souček. Zbývajícímtankům se
podařilo odporzlomita pokračovatdál' ztrátyutrpěla i pěchota.
Í_ 34185 s věžornim číslem24 zůstalo na Klárově a čekalo
na příjezd týlových jednotek a odsun do opravy. Nebo
k sešrotování. Po skončeníbojů se Pražanéobrátili na sovětské
Jagdpanzer
m
velitelství s žádostí, aby jim byl vrak přenechán. Měl slouŽit jako
pomník. Proč padla volba na Gončarenkův tank? Protože přijel do
Prahy první? Důvod byl prozaičtější'Byl mezi prvními, ale
především byl jediný, který byl v boji v Praze zničen.
S žádostí pražskéhonárodního vrýboru byl seznámen i gen.
Leljušenko. Nápad postavit pomník se mu líbil, ale nechtěl, aby
pomník tvořil rozstřílený tank. Metallom - zlomkové železo, šrot.
Rozhodl darovat Praze těžkýtank lS_2m' Důvody byly nejspíšdva.
Tank lS-2 byl, pokud nepočítáme lS-3, ktený ale asi do bojů
v Evropě nezasáhl, nejmocnějším tankem Rudé armády. A označení
lS neznamená nic než losef stalin.
Gen. Leljušenko současně rozhodl, že bude použit úplně nov'ý
stroj. Důvod je nasnadě. Lpěl na důstojné podobě památníku.
Na dobov'ých obrázcích zjistíme, že do bojů nasazené tanky nejprve
přišly o blatníky. Tak byl,,očesán" i Gončarenkůvtank.Při opravách
v polních podmínkách se na estetický dojem nedbalo. Vozidla měla
pojezdová kola různých druhů, lze zaznamenat ijejich absenci.'.
Podstavec zhotovili sovětštíženisté a češtíkameníci. Tank
lS-2m s věžov'ým číslem23 vyjel nahoru vlastní silou po dřevěné
rampě. Památník byl slavnostně odhalen 29. července 1945.
Proč byl pouŽit tank, kteni na památníku byl, je jasné. Proč bylo
ale užitověŽové číslo23? omylem jistě ne' Stroj por. Burakova patřil
k těm, které jely v čele 63' GTB' Prý byl první u Vokovické vozovny,
pý i na Staroměstském náměstí. Jenže - kde je ona pomyslná čára,
kterou měl překročit, aby byl první? Dovolím sivyslovit domněnku,
jak to mohlo být. Věžové číslo23 patřilo velitelskému tanku
jednotky, která se první, nebo mezi prvními, do Prahy propracovala
a ve které byl i později zničený tank por. Gončarenka. Památník byl
pojat jako symbol. Tank sice obdrŽel zmíněné číslo,ale neměl
1. praporu 63. GTB.
na věŽi označenípříslušnosti k jednotce
označení,Keré tanky čety por. Burakova nesly. Stal se nejen
připomínkou tankistů 63. GTB, a|e všech sovětských tankistů, kteří
bojovali ve Velké vlastenecké válce.
Na začátku 90. let skupinka mladíkůvedených Davidem černým
natřela tank růŽovou barvou. Původní nátěr byl obnoven. Vzápětí
nastoupili někteří poslanci tehdejšího Federálního shromáždění
v blůzách zdůrazňujících,jakou instituci reprezentují. A tank byl
znovu růžovt/'
oba případy byly zdůvodněnytak, žejde o protest proti tomu,
Že jsme byli čtyřicet let obelháváni. Tank nebyl první, nepatřil
Gončarenkovi, nikdy nebojoval, Praha byla 9. května svobodná
a památník je reliktem komunistické éry.
Při zpracovávání historie smíchovskéhotanku jsem vycházel
i z literatury vydané před rokem 1989 - literatury běžně dostupné'
Účast tanků čety por' Burakova na bojích v Praze neuvěřitelně
detailně ztvárnil ve svém filmu osvobození Prahy z roku 1976 Pan
režisér otakar Vávra.
Když byla Praha svobodná, proč padl por. Gončarenko? Proč
padli dalšívojáci? Z pomníčkůna něktených místech hlavního
města lze vyčíst,Že se 9' května 1945 v Praze bojovalo. A umíralo.
ostatně poslednív'ýstřel padl včechách 12. května 1945.
Památník sovětských tankistů byl odstraněn. Podstavec
rozebrán a tank převezen do vojenského muzea v Lešanech. stojí
mimo vrýstavní prostory proti vstupní bráně. Stále natřený růŽovou
barvou. Je ve velmi zbědovaném stavu. Nikdy bych například
nevěřil, Že koroze můžeproděravět tankov'ý pás. Dnes by mohl být
vydáván za bojoý stroj. Je to škoda, protože v samotné expozici
je následovník ls-2 ls-3, samohybná děla a dalšítechnika
-
na podvozcích těžkých tanků řady KV/ls.
A
kolik se těchto
technických památek dochovalo?
Při pohledu na smíchovský tank v Lešanech jsem si uvědomil,
Že jednoho cíle nebylo dosaženo. Tank nepřestal b'ýt symbolem.
Není pravda symbolem sovětských tankistů bojujícíchve Velké
vlasteneckéválce. Alevtéto podobě je symbolem lidské hlouposti'
losef Košper
Veselský bronie
- avtomobil
.Výsledky práce veselských přátel historie jsou
zajímavé. Získali i fotografie pořízené ve Veselí v roce
1945. Na dvou obrázcích jsou sovětské obrněné
automobily Ba-10.
Velké vlastenecké války získali i Němci. Jak Finové tak
Němci trofejní vozidla nasadili do bojů. Podle Chrise
Chanta Němci přidělili strojům vlastní označení
_ Penzerspáhwagen BAF 203 /r/. ovšem český překlad
jeho kni hy Ta n ky 7Tánks of twentieh century/ obsa h uje
mnoho nepřesností.
Do dnešníchdnů se dochoval jediný Ba-10.
V nepůvodním stavu. Je ve Finsku. V expozlci
i
Tankového muzea
z
Stroj odpovídal době, kdy vznikl
a byl
vyráběn
v letech 1938 a 1939. Základ tvořil upravený podvozek
nákladního automobilu GAZ-A/M, na kterém byla
korba a otočná věž z plátů o síle 3, 6 a 8 mm. Spojovány
byly jak nýty, tak i modernějším svařováním. Kola dvou
zadních hnaných náprav byla zdvojená, všechny
pneumatiky plné, celogumové. osádka byla čtyřčlenná.
Silná výzbroj sestávala z kanonu ráže 45 mm a dvou
kulometů ráže7,62 mm. Vezená zásoba střeliva - 60
nábojů pro kanon a 3276 pro kulomety. Vozidlo
o hmotnosti přes 5 tun dosahovalo s motorem o výkonu
50 hp rychlosti až 53 km/h. Dojezd činil asi 300 km na
silnicia 200 km vterénu.
BA-1o měl některé zajímavosti. čtenář si všimne
nízko uložených rezervních kol. Byla otočná a zlepšovala
možnost pohybu v terénu. Stejně jako možnost nasadit
na hnaná kola pásy, běžně vezené na zadní části korby.
Byla vyvinuta i verze pro jízdu na kolejích označená
BA-1oŽD.
7a dva roky bylo vyrobeno celkem 1393 vozidel.
BA-10 byI od začátku nasazován do bojů. V letech 1938
a 1939 proti Japoncům u jezera Chasan a řeky
Chalchin-gol v Mongolsku. BA-10 narozdíl od svého
předchůdce 8A_6 nebyl předmětem exportu. ovšem
po zmíněných bojích bylo několik desítek strojů
přenecháno Mongolsku. Přesnějšíčíslose mi dohledat
nepodařilo. Následovalo obsazení východní části
Polska v roce 1939, válka proti Finsku v letech 1939
a 1940 a Velká vlastenecká válka. Pravděpodobně
posledního bojového nasazení v řadách Rudé armády
se BA-10 dočkaly V srpnu 1945. Proti svému prvnímu
protivn íkovi - proti Ja ponsku.
Boje provázely i nemalé ztráty. Finům se podaři|o
několik BA-10 ukořistit. Většímnožstvíjich na začátku
v
Parole. Finové vyřadili Ba-10
uýzbroje až v roce 1959
!
Jestliže se podařilo najít fotografie nejméně tří
BA-10 pořízené ve Veselív roce 1945, je to malý zázrak.
Podle Mgr. Tomáše Jakla z Vojenského historického
ústavu se fotografie této techniky pořízené v roce 1945
na územíčech sice vyskytují, ale já jsem v literatuře
našeljen jedinou. V knize zmíněného historlka Květen
1945 v českých zemích. Na obrázku pořízeném
5. května na Smíchově je BA-10 průzkumného oddílu
Ruské osvobozenecké armády. Jak známo, vlasovci
krátce vystoupili na straně povstalců.
Veselská BA-10 měla podle všeho jednobarevnou
zelenou kamufláž. Patrné je ,,bojové opotřebení" pomačkané blatníky, dvě vozidla nemají přední
nárazníky... Pásy asi nenesou. šlo o zařízení, které mělo
malou životnost a od ukončeníuýroby uplynulo šest
válečných let.
Pokud se někomu podaří ze snímkůvyčístdalší
informace, nebo můžedalšíinformace poskytnout,
budu rád.
Veselským přátelům historie přeji dalšíúspěchy.
Potěšíkaždého,pro kterého je historie zdrojem
poučeníizábavy.
Dalšípoužitá literatura
:
l. Pejčoch, S. Spurný, obrněná technika 4, sssR
t9t9-L945lll. část/
J.
Magnuskin, M. Kolomijec, Rudýblitzkrieg
Josef Kašper
Cyklostezka ke Greně
Dovolil bych si uveřejnit článelg samozřejmě se souhlasem
autorky, který byl otištěn v jednom veselském podnikovém
měsíčníku'Nehodí se do rubriky před sto lety, protože je jen
2 roky staný, ale zato je pořád akuálnÍ' Myslím si, že právě ted'
je nutné , aby se s ním seznámila širšíveřejnost. Přiměla mě
k tomu nehoda ryklisty s osobním automobilem, která se stala
letos v dubnu v místech, o kterém bude řeč. článet není nijak
upravený. odmyslete
si pár údajů,keré připomínají stáří
článku, a jste rázem v současnosti. V názvu článku si naopak
přimyslete záměnu slova zatím za slova asi navždy.
Dobrá myšlenka sešpatným koncem (zatím)
Mám_lijako,,náplava" po dvaceti letech prožitých ve Veselí
město nějak výstižně charakterizovat, jako první mne
napadne: Veselíje město cyklistů. Na kole tu jezdísnad každý
malí, velcí, mladí, staří. Na nějakého cyklistu člověk narazí
téměř v jakoukoliv denní i nočnídobu a mnohdy i na místech,
kde by
je nečekal. Pro
provozu na pozemních komunikacích praví, že tato značka
přikazuje chodcům a cyklistům užítv daném směru takto
označeného společnéhopruhu nebo stezky. Chodci a cyklisté
se nesmějí navzájem ohrozit. Stezka končíznačkou č. c 9b
,,Konec stezky pro chodce a cyklisty". Pojedete-li tedy z města
do Greny po silnici, dopouštíte se přestupku, protože máte užít
vyznačenéstezky. V opačnémsměru stezka neplatí, protože
tam nejsou příslušnéznačky.
Jsem životní optimista, a proto věřím, že na začátku všeho
byla něčídobrá myšlenka. Naneštěstí její uskutečněnízatím
vyznM jako nepovedený žert, hodný Kocourkova. Doufám, že
nakonec zdrarný rozum přeci jen zvítězía stezka bude upravena
buď oběma směry nebo alespoň obráceně než jak je tomu
dnes' Snad se toho dočkáme dřív než bude dostavena
nedaleká dálnice, protože pak už asi nebude problém jezdit
iposilnici.
vis
mnoho spoluobčanů je kolo
každodenním prostředkem jak se snadno a rychle dostat tam
kam potřebují. Do práce, do školy, za sportem, na nádraží,
za zábavou, na nákupy......
Jsem také jedním z nich a celých dvacet let si říkám, jak je
možné,že město s tolika kolaři pro nás vůbec nic nedělá. Žádné
vyhrazené stezky či pruhy pro cyklisty tu nenajdeme a tak nám
nezb'ývá než jezdit společně s auty po silnici. Ani
v
tak
poklidném městě to však není pro cyklistu (někdy ani pro řidiče
aut} vždy a všude bezpečné. Nelze se pak divit rodičům,
že v určitých úsecíchjedou s dětmi po chodníku a raději riskují
pokutu než život svůj či dětí. Každý rozumný člověk většinou
volí menšízlo a proto se i dospělý cyklista občas rozhodne pro
cestu bezpečnou, přestože je pro něj zapovězená. Lepší pokuta
za jízdu po chodníku než skončit pod koly auta. Vydatse na kole
z Greny do města po silnici se dá považovat za stejný risk, jakým
je ruská ruleta' Většina z nás takový adrenalin nevyhledává
a tak již dlouhou dobu jezdíme po chodníku na levé straně a na
silnici sjíždímeaž ve městě za obchvatem. Určitě je na tomto
chodníku většífrekvence cyklistů než chodců a pokud se už
náhodou potkajl chovají se vstřícně a chápavě. Problémy
nastávajíjedině v létě, kdy,,náš" chodník obsadí téměř na dva
měsíce prodejci ,,čerstq7ch" borůvek. Cyklista na chodník
nepatří, ale stánkaři ho mohou okupovat tak, že tam musí
kličkovat i chodec a nikdo to neřeší' Zvyklijsme si i na to a v létě
tedy iedeme podél chodníku vlevo v protisměru až tam, kde
už borůvky nejsou a můžemezase na chodník.
Možná jste si při čtenílednového vydání Veselska také
všimli, cituji:,,RM souhlasís označením chodníku od křižovatky
obchvatu a vrýjezdu z města okolo modlitebny Svědků
Jehovovrých ke Greně značkou stezka pro chodce a cyklisty
a konec stezky pro chodce a cyklisty". Ocenila jsem to hlasidm
uýkřikem:,,No konečně!" Přestože se jednalo o zápis z jednání
RM už z 16.11., na začátku ledna nikde žádná značka nebyla.
Čekala jsem
a
konečně v druhé polovině ledna uviděla
očekávané značky. Následovalo však trpké zklamání. Značky
jsou pouze směrem z města do Greny' Začátek stezky je navíc
instalován v místě, kde se na chodník přes vysoký obrubník
nedá najet a podobně je to i na konci stezky. Jestli si myslíte,
jako já dosud, že konečně můžeme legálně jezdit po chodníku
i z Greny do města, tak se mýlíte. Ba co hůídopravní značka
č' C 9a ,,Stezka pro chodce a cyklisty" je značka příkazová.
Konkrétně Vyhláška č.30/2001 sb' o pravidlech, úpravě a řízení
v
Smutné je, že zdrav'ý rozum za celé dva roky nezvítězil, jak si
závěru článku přála autorka. Ba naopak se totálně
degradoval. Na podzim loňského roku byla část cyklostezky
(kříženÍcyklostezky s železničnívlečkou) poničena stavební
technikou železničníhostavitelství. Také částečná výměna
silničnÍchobrubníků zamezila nájezdu na ryklostezku. Dříve se
dalo na cyklostezku najet s trochou šikovnosti mezi dvěma
prasklými obrubníky, ale o tuto možnost jsme s osazením
nového 20 cm vysokého obrubníku definitivně přišli. Tak mě
teda prozraďte, kdo takovouhle vychytávku vymyslel? Možná
jde jen o městskou taškařici, jak naznačuje rozšafně umístěná
dopravní značka ,,konec
cyklostezky"'
sab
Potrefenó husa...a neb proč?
Přiletěla - čechrá svoje peří.
Proč chvástá se?
Proč pomlouvá ty co nesypou jízrní?
Proč na v'ýslunímorálně se lidé mění?
Je to jejich hloupost?
Servilnost, či z funkcí opojení?
Proč z ortodoxních kritiků
stávají se kritiků mravokárci?
Proč charakter se dneska newplácí?
pelyňkový bósník Vašek Kožíšek
Přeji dobrý den.
Několik připomínek občasníkuNa talíři.
V podstatě lze s většinou příspěvků souhlasit. Velkou
výhradu mám ale k příspěvku ,,Jak se žije na úřadě ve
Veselí nad Lužnicíaneb proč máme tak drahou pitnou
vodu".
Je vidět, že pisatel asi velice dobře zná praktiky
o kteďch píše,z doby svého působení na úřadě.
V úvodu článku jsou data s kterými nelze
polemizovat. Za to závěr viní koaličnízastupitele, že
jim nejde o občana, ale hlavně o osobní či stranický
prospěch. Perlou je zejména věta o zajišťování
finančníchprostředků a proh!ášení, Že se z kasy
města uvolňují ve prospěch vyvolených. Pokud
pisate!ví, pro které vyvolené se prostředky uvolňují
je jeho povinnostítoto oznámit příslušnýmorgánům.
Jinak jsou to jen pindy starého zbrojnoše. Jak jistě
ví dotace jdou z městského rozpočtu organizacím
pracujícím s mláděží a neziskov'ým organizacím typu
Baráčníci či Přátelé historie.
Také je zaráŽející, Že požadujete podepsané
příspěvky, ale podepsaný byl v posledním číslejen
pan šťovíček.Podpis parafou je možný ale měl by byt
zveřejněn sezna m těchto,, pod pisů".
Jinak přeji mnoho úspěchůa zajímavých
příspěvků.
VáclavVachovec-vach
Idk se žije nd úřadě
Reakce autora článku.
Dopisovatel ,yach" zmiňuje jako perlu, část článku
zmiňující se o zajišťováníprostředků ve prospěch
vyvolených. Jako,,starý zbrojnoš" umím velmi dobře
čístve finančníchoperacích města a také vím co vše
již naše město mohlo mít a díky pohodlnosti, sezení
vedeníměsta na dvou žid!ích,město nemá.
Nemá m vůbec n ic proti přidělová ní fi n. prostředků
města neziskorným organizacím a těm kteří pracují
s mládeží. Výchově mládeže se ostatně věnuji
nepřetržitě více ja k 40 let.
Považuji však za nevhodné, jak se v našem městě
hospodaří s veřejnými prostředky. Čtyři přítlaay.
1. P lat ma nže ky souča sné ho sta rosty. Zde žádný
z kompetentních orgánů města o zÍízenítohoto
l
místa dodnes nerozhodl. Přesto se tato osoba na
úřadě stále zaměstnává a z prostředků města platí!
2. Město 100% platilo za neodvedenou práci.
Bývalý starosta čsso, dělil svůj fond pracovní doby,
mezi veselskou radnici a krajský úřad. Tento stav
rozhodně přínosem pro naše město nebyla nakonec
naše město ještě hradilo odstupné. Tento stav žádný
z orgánů města neschválil. Dalším dopadem pro
město je skutečnost, že p!ánovaný objem investic za
loňský rok 2013, byl splněn pouze na necelých 56%
!!! Tovše bez postihu.
3. Mimořádný příspěvek organizaci
sídlící
Třeboňsko. Této samostatné
organizaci na činnost nepřispělo ani město Třeboň.
v
Třebonl
- MAs
Z prostředků našeho města se však hradí více jak 300
tis Kč organizaci ve které pracuje syn
starosty
radního.
-
b'ývalého
současného uvolněného krajského
4. lakázky pro radního. člen rady města
je statutárním orgánem stavební firmy, které město
opakovaně přiděluje celou řadu stavebních zakázek.
objemy těchto zakázek od roku 2007 jdou do
miliónů.
To je příklad věcí, které by měl řešit kontro|ní
v'ýbor zastupitelstva a ten posoudit jejich závažnost.
Pokud výbor mlčí,tak asisouhlasí. Z mého pohledu je
činnost tohoto orgánu města mizivá a tím umožňuje,
aby se leccos z popisovaného l ještě nepopsaného
stalo. V této tiskovině veřejnost seznamujeme
s životem na úřadě a chováním zvolených zástupců
občanů.
Vedení města si v nedávné minulosti vyhradilo
právo, cenzury příspěvků do měsíčníkuVeselsko.
K tomuto kroku je jistě vedly zištné důvody. Kritiku je
potřeba umlčet. To už tady bylo. Přesně tak to dělala
bývalá KSč. Cenzurou a srnými činy si vedení města
vybudovalo velkou nedůvěru. A úkolem opozice je na
nepravosti poukazovat, reagovat na ně, dívat se na
věcijinýma očima.
Co se týčepodepisování příspěvků. občasníkmá
stanovena pravidla, kterými respektuje zkratky,
případně celá jména pisatelů. Mezi tyto zkratky patří
podpis pod vašímpříspěvkem -,,vach". Zde necítíme
potřebu nic měnit.
peh