Rodina a zrak (II. díl)

Odborník radí
Rodina
a zrak
II. díl
Ne všechny potíže s viděním v dětství musí mít na svědomí
tupozrakost nebo šilhání, které jsme zmiňovali minule. Většina
dětí přichází na svět s mírným stupněm dalekozrakosti, avšak
nezřídka se vyskytnou i oční vady vyšších hodnot, které je
třeba již v útlém věku korigovat brýlemi. Jak se vůbec může
stát, že je některé dítě dalekozraké, jiné krátkozraké a další
má oči jako rys, zcela bez refrakční vady? Oční vady v dětství
Vysvětlení musíme opět hledat ve vý‑
voji zraku. Velký vliv má dědičnost.
Jsou‑li rodiče krátkozrací, je značná
šance, že po nich dispozice ke krátko‑
zrakosti potomek zdědí. U ostatních
očních vad to platí jakbysmet. Povaha
a míra oční vady, daleko‑ nebo krát‑
kozrakost, případně astigmatizmus,
24 Brýle&Móda
je většinou určována geometrickými
parametry oka: jeho velikostí (délkou)
a zakřiveními rohovky a oční čočky.
Tyto vlastnosti nejsou během dětství
stálé, mění se spolu s tím, jak dítě
roste, a proto je nutné stav zraku
dítěte pravidelně kontrolovat a případ‑
né korekční hodnoty v brýlích včas
aktualizovat.
Oko novorozence je za normálních
okolností výrazně menší, než oko do‑
spělého, a tudíž dalekozraké. Spolu
s tělesným růstem jde ruku v ruce
i růst oka, jehož dalekozrakost se tím
pádem postupně zmenšuje a zmen‑
šuje, až se jednoho dne mohou délka
a zakřivení oka ocitnout v kýžené
rovnováze a oko se stane tzv. emetropickým – bez refrakční vady. Ovšem
ne vždy tomu tak musí být. V případě
vyššího stupně dalekozrakosti, kdy
oko nikdy „nedoroste“ do optimální
velikosti, může tato vada přetrvat až
do dospělosti.
Čím je dalekozrakost u dítěte odlišná
od stejné vady u dospělého nebo se‑
niora? Rozdíl je především v obrovské
akomodační schopnosti dětských očí.
Akomodace je proces, který za nor‑
málních okolností umožňuje zaostřit
do blízka. Mladí dalekozrací jedinci jej
ale mohou využít i k doostření do dál‑
ky, a proto u nich nemusíme – na‑
vzdory zjištěné oční vadě – pozorovat
zhoršenou zrakovou ostrost. Malému
dítěti nečiní potíže „doakomodovat“
např. plus šest dioptrií, což je porce
pro člověka ve středním věku téměř
nemyslitelná. Problém je ale jinde.
Spolu s akomodací se neoddělitelně
spouští reflex konvergence, tedy sto‑
čení očí směrem k nosu, která za nor‑
málních okolností zajišťuje, aby člověk
mohl pozorovat i předměty v blízkosti
jednoduše, nezdvojeně. Jsou‑li však
oči nuceny vlivem nekorigované
dalekozrakosti akomodovat i konver‑
govat, hrozí (zjednodušeně řečeno), že
se sbíhavé postavení očí utvrdí a dítě
začne šilhat. Proto je u dětí potře‑
ba dalekozrakost hlídat a v případě
podezření na možné zhoršení vývoje
zraku ji korigovat nehledě k tomu, že
dítě může i bez brýlí (byť i jen každým
okem zvlášť) vidět celkem obstojně.
Správné vyšetření a vyměření
dioptrické korekční hodnoty daleko‑
zrakosti není v raném dětství vůbec
jednoduché a patří do kompetence
očního lékaře. K odhalení celkové výše
vady je nezbytné tzv. „rozkapání“,
tedy dočasné farmakologické vyřazení
činnosti akomodace, která by jinak
výsledky značně ovlivnila. I tak se ne‑
musí zdařit její úplné odbourání hned
napoprvé a dalekozrakost se může při
dalších kontrolách – tím, jak se vlivem
nošení brýlí akomodace uvolňuje –
zdánlivě zvyšovat. Skutečnost však je
zpravidla opačná, růst těla a tedy i oka
vede ke snižování dalekozrakosti,
takže časté obavy rodičů, že se tato
oční vada u potomka bude neustále
prohlubovat, nejsou na místě.
Dalekozraké děti používají brýle
s plusovými hodnotami, které za nor‑
málních okolností slouží jak na dálku,
tak do blízka. Poznáme je podle sklí‑
ček, která jsou silnější ve svém středu
než po okrajích.
Krátkozrakost je u novorozenců
zcela výjimečná. Občas ji lze nalézt
u dětí nedonošených, trpících růz‑
nými vrozenými vadami, syndromy
atd. Běžně se začíná objevovat až
u starších dětí v souvislosti s růstem
oka. U dětí s genetickými dispozicemi
k rozvoji krátkozrakosti oční koule
„přeroste“ ideální velikost a přestane
odpovídat nastavení optického sys‑
tému oka. Ostrý obraz se vytváří před
sítnicí a na ni již dopadá rozmazaný.
Člověk nemá žádnou možnost, jak si
tuto vadu mimovolně kompenzovat
(jako například dalekozrakost pomocí
zmíněné akomodace), a proto se vždy
projevuje zhoršeným viděním do dál‑
ky. Dítě si stěžuje na neostré vidění
na tabuli, v kině nebo za šera a při
sledování televize si sedá blíže k obra‑
zovce. Nápadné bývá také nežádoucí
mhouření očí, které zmírní rozostření
obrazu na principu štěrbinového
vidění. Řešení je poměrně jednodu‑
ché – správné brýle nebo kontaktní
čočky umožní ostré vidění a usnadní
dítěti další normální rozvoj.
Ohledně krátkozrakosti u dětí koluje
světem celá řada mýtů a polopravd,
které bohužel většinou vycházejí
z bídné informovanosti laické veřej‑
nosti. V naprosté většině případů je
krátkozrakost dědičně podmíněna,
dítě získá dispozice k rozvoji této
vady od svých předků (a nemusí jít
pouze o rodiče) a oko je tak vlast‑
ně „naprogramováno“ k tomu, aby
vyrostlo větší, než u člověka bez oční
vady. Krátkozrakost se může projevit
prakticky kdykoliv během růstu oka,
tedy zhruba až do poloviny třetího
desetiletí života. Vyskytne‑li se např.
u desetiletého školáka, lze očeká‑
vat, že se její hodnoty budou měnit
(zvyšovat) třeba právě až do pětadva‑
ceti let. Mnohdy bývá toto postupné
zvyšování vady díky růstu oka mylně
přisuzováno vlivu nošení brýlí. Často
slýcháme, že „našemu Karlíkovi se
od té doby, co začal nosit brýle, oči
neustále zhoršují“ a podobně. Je třeba
podotknout, že nošení nebo nenošení
brýlí na vývoj krátkozrakosti nemá vliv
(lépe řečeno – opak nebyl seriózně
vědecky prokázán) a Karlíkovi by se
oči „zhoršovaly“ stejně, i kdyby brýle
nenosil. Ono zvyšování dioptrií je dáno
právě růstem (prodlužováním) oka,
který se však za normálních okolnos‑
tí mezi dvacátým a třicátým věkem
života zastaví, u někoho dříve, u jiného
později. Mnohdy matoucí může být
pro laika výklad, že má dítě brýle
na „dálku“. Jedná se sice o brýle,
které umožní ostře vidět na dálku, dítě
s nimi ale stejně ostře vidí i do blízka
(na rozdíl např. od svých prarodičů se
stejnou vadou!) a jejich odkládání při
práci do blízka je zbytečné a vzhledem
k možnému negativnímu ovlivnění
správné spolupráce obou očí (tzv. bin‑
okulárního vidění) i značně nevhodné.
Neměli bychom tedy naše potomky
trápit a nošení brýlí nebo kontaktních
čoček omezovat „jen na tabuli“ nebo
„jen k televizi“. Krátkozraké dítě potře‑
buje vidět ostře za každých okolností,
aby mohlo vést stejně plnohodnotný
život, jako jeho vrstevníci, jimž žádná
oční vada do vínku dána nebyla.
Ke korekci krátkozrakosti slouží
minusové, tzv. rozptylné brýlové čoč‑
ky. Snadno je rozpoznáte díky jejich
silnějšímu okraji oproti středu sklíčka.
Jelikož je prognóza vývoje krátko‑
zrakosti u dětí opačná než v případě
dalekozrakosti, lze očekávat průběžné
zvyšování vady během dětství a do‑
Dalekozraké oko je zpravidla kratší, než by ideálně mělo
být. Ostrý obraz je proto optickým systémem oka vytvářen
až za sítnicí místo na ní. U novorozenců a v dětství je tento
stav běžný, je však třeba sledovat, zda nedochází ke zhor‑
šení kvality vidění
Korekce dalekozrakosti se provádí pomocí spojných „plu‑
sových“ čoček, které pomohou ostrý obraz posunout zpět
na sítnici. Poznáme je podle silnějšího středu než okrajů.
Vyroste‑li oko více, než by bylo žádoucí, jedná se zpravidla
o krátkozrakost. Čím blíže před sítnicí se obraz vytváří, tím
více je vidění do dálky rozmazané. Přitom posuv ohniska
o 1mm před sítnici vyvolá oční vadu cca ‑3 dioptrie.
Krátkozraké oko je korigováno pomocí rozptylných „mi‑
nusových“ čoček, které jsou typické silnějšími okraji než
středem. Mezi neodborníky často panuje představa, že
„mínusové“ hodnoty jsou určeny na dálku a „plusové“
do blízka, ale není tomu tak. Rozptylné i spojné čočky se
používají ke korekci zraku na dálku, je jen třeba rozlišit,
zda se jedná o krátkozrakost (‑) nebo dalekozrakost (+).
Astigmatické oko má odlišnou optickou mohutnost v jed‑
notlivých průřezech rohovky nebo oční čočky. Zde na ob‑
rázku vidíme, že ve vodorovném řezu je oko krátkozraké
(červené linie vytváří ostrý obraz před sítnicí), kdežto
ve svislém žádnou vadu nemá (zelené linie vytváří obraz
přesně na sítnici).
Korekce astigmatického oka se provádí pomocí cylindrické
čočky, která umožní vytvořit jednotný ostrý obraz na sítni‑
ci. Všimněme si, že na příčném řezu taková čočka skutečně
připomíná rozříznutý (dutý nebo plný) válec, tedy cylindr.
Brýle&Móda 25
26 Brýle&Móda
různých řezech a bodově zaostří obraz
pěkně na sítnici. Všímáme si, že se
nám oproti klasickým sférickým sklům
ke korekci prosté krátko‑ či dalekozra‑
kosti objevuje ještě další parametr –
cylindr – doplněný o údaj jeho orien‑
tace – osu. Na předpisu nám cylindr
udává, o kolik je lomivost optického
systému oka v řezu s maximální a mi‑
nimální hodnotou rozdílná. Osa nám
pak určuje směr řezu, kterému náleží
dioptrická korekční hodnota, získaná
součtem předchozích dvou parame‑
trů (značeny obvykle jako sph a cyl).
Proč v souvislosti s korekcí astigma‑
tizmu hovoříme o jakémsi cylindru?
Toto označení je odvozeno z velmi
zjednodušené představy o vzhledu
potřebných brýlových čoček, který by
skutečně šel přirovnat k válci – cylind‑
ru. O tom, jak taková čočka zobrazuje,
se můžeme přesvědčit sami jednodu‑
chým pokusem. Posvítíme‑li baterkou
skrze válcovitou sklenici s vodou
a umístíme‑li do vhodné vzdálenosti
za ni stínítko (např. krájecí prkénko),
vytvoří se na něm zřetelná svislá svě‑
telná linie, jež je výsledkem zaostření
světla, procházejícího sklenicí v ho‑
rizontálních rovinách. Vidíme, že se
původně kruhovitý světelný svazek
z baterky zdeformoval do jedné linie.
Obdobně při použití cylindrických
brýlových čoček vznikne na sítnici
astigmatického oka zaostřený, ale mír‑
ně deformovaný obraz. U dětí zpravi‑
dla není problém s návykem na korekci
astigmatizmu. Čím dříve je odhalen
a korigován, tím snáze a rychleji
adaptace proběhne. Jelikož astigma‑
tizmus zhoršuje zrakovou ostrost jak
do dálky, tak do blízka, je vhodné brýle
nebo kontaktní čočky používat stále,
což umožní ostré a pohodlné vidění
za všech okolností.
Závěrem stručně připomeňme, že
výše uvedené oční vady jsou monoku‑
lární povahy, tedy mohou být přítom‑
né buď jen na jednom, nebo častěji
na obou očích. Lze na ně tedy přijít
vyšetřením každého oka zvlášť. Existují
však i binokulární oční vady, které vy‑
cházejí z nesprávné spolupráce očního
páru, přestože každé oko samo o sobě
žádnou vadu mít nemusí. Tyto vady lze
vyšetřit naopak pouze při současném
pohledu obou očí. Patří mezi ně šilhání,
o kterém jsme si blíže pověděli v mi‑
nulém dílu, a skryté šilhání, které jsme
přiblížili ještě v časopisu Brýle plus.
Je zřejmé, že všechny zmíněné
odchylky od ideálního stavu vidění, byť
se nejedná o nemoci, mohou znač‑
ným způsobem ovlivnit vývoj dítěte.
Každý rodič by proto měl zareagovat
při zpozorování některého z příznaků
zhoršeného vidění, ústícího v podezře‑
lé chování potomka při hře, sportu či
ve škole, a bez zbytečného otálení jej
vzít k odbornému oftalmologickému
vyšetření. Příště se blíže podíváme
na specifika brýlové korekce v dět‑
ském věku.
Text: Mgr. Matěj Skrbek
Foto:shutterstock
Odborník radí
spívání až do ukončení růstu oka a je
proto nezbytné pravidelně kontrolovat
stav zraku a jeho refrakční vady a hod‑
notu korekce podle potřeby upravo‑
vat, aby byly vždy zajištěny optimální
podmínky pro pohodlné vidění.
Astigmatizmus je velmi častou,
ale v povědomí laické veřejnosti méně
známou či spíše tajemnou oční vadou.
Možná je to způsobeno absencí lépe
srozumitelného českého názvu, možná
složitějším vysvětlením, oč vlastně jde.
Stručně řečeno, jedná se oční vadu,
vznikající (obvykle) nepravidelností
optických ploch oka, tedy rohov‑
ky nebo čočky. Jejich povrch není
kulovitý, ale je zdeformován podobně
jako plášť elipsoidu, který má v jedné
ose znatelně větší zakřivení, než v ose
druhé. I vidění je proto podle míry
rozdílnosti zakřivení v obou osách
úměrně neostré. K astigmatizmu se
navíc velmi často připojuje některá
ze dvou výše zmíněných očních vad,
dalekozrakost či krátkozrakost, a jejich
projevy se kombinují. Výskyt astigma‑
tizmu alespoň na jednom oku je spíše
pravidlem, než výjimkou. Bohužel není
jeho korekci mnohdy věnována taková
pozornost, jakou by zasluhoval.
Astigmatizmus zhoršuje zrakovou
ostrost na všechny pohledové vzdá‑
lenosti, čili jak do blízka, tak do dálky.
U nízkých stupňů nemusejí být projevy
nápadné. Objevují se potíže s rozpo‑
znáváním drobných detailů, například
podobných písmen (O a C, B a E,
U a V atd.), zejména nejsou‑li ideální
světelné podmínky. U vysokého astig‑
matizmu je pak zraková ostrost pod‑
statně snížená, přičemž podobně jako
u krátkozrakosti nemá jedinec žádnou
možnost její mimovolní kompenzace.
Dítě je tak nuceno např. číst z nepři‑
rozeně blízké vzdálenosti, ve které je
text viděn natolik veliký, že navzdory
rozostření zůstává čitelný, obdobně
chce‑li rozlišit objekty ve větší vzdále‑
nosti, musí se k nim přiblížit.
Někdy se mezi lidmi objevuje před‑
stava, že astigmatizmus je horší vada
než krátkozrakost či dalekozrakost.
Nedá se to tak úplně říct. Možná je
dána poněkud složitější povahou
korekčních optických prvků, avšak
v současné době se již nejedná
o „specialitu“ nebo něco neobvyklého.
Ke korekci astigmatizmu se používají
cylindrické, resp. tórické brýlové nebo
kontaktní čočky, jež v podstatě „vy‑
rovnají“ rozdílnou lomivost oka v jeho