NADůJE A ZKLAMÁNÍ

42-47/FREEDIVING
22.4.2003
15:33
Stránka 42
FREEDIVING
NADùJE
A ZKLAMÁNÍ
Pacifick˘ pohár
V
prosinci roku 2001 opustil nበsvût
Jacques Mayol, legenda volného potápûní a první pokofiitel stometrové
hloubky. Jako projev hluboké úcty jeho následovníkÛ nesl nejvût‰í podnik sezóny – Pacific Cup of Freediving 2002 pfiídomek Memoriál Jacquese Mayola.
Pacific Cup
Na přelomu října a listopadu se na Havaji
odehrála veliká mezinárodní soutěž ve freedivingu. Tentokrát se její organizace zhostila
americká větev asociace pro rozvoj apney –
AIDA USA za podpory mládežnické organiza-
42
ce YMCA a mnoha dalších partnerů a sponzorů. Jelikož se tentokrát nekonalo mistrovství
světa, stal se Pacifický pohár hlavní soutěží
sezóny. Tomu odpovídala i účast špičkových
závodníků a týmů z celého světa. Dlouho před
soutěží Američané proklamovali, že jejich
pohár bude největší událostí v historii freedivingu, což se do určité míry vyplnilo. Jedinou vadou na kráse bylo ohlášení limitní hloubky
70 m pro disciplínu konstantní váha.
Soustfiedûní
Zamířili jsme na Jadran na loď jménem Sára, kterou nám poskytl Ladislav Smetana.
Ovšem druhý říjnový týden v Chorvatsku nemusí být zrovna ideální počasí pro potápění. A nebylo. Studená voda a sílící vítr si
vybíraly svou daň. Všichni jsme začali pociťovat nachlazení, polovina z nás dokonce
do té míry, že místo abychom zvyšovali výkony, nebyli jsme zanedlouho schopni ani
vyrovnávat tlak a vůbec se potápět! Další
dny jsme dokonce pro nepřízeň počasí zůstali v přístavu a sledovali plachetnice, které často musely ukončit právě probíhající regatu pro potrhané plachty či dokonce
zlomený stěžeň. Navíc Martin Štěpánek stále nemohl namáhat bolavý kotník a potápět
se s dlouhými ploutvemi jako všichni ostatní. Celou dobu používal krátké celogumové
42-47/FREEDIVING
22.4.2003
15:33
Stránka 43
FREEDIVING
najády. Tak skončilo naše soustředění necelý týden před odletem do Pacifiku.
Na Havaji
Výprava se skládala ze tří závodníků bez náhradníka (Martin Štěpánek, Zdeněk Nič a Daniel Exner). A také z našeho skvělého dokumentaristy a „psychologa týmu“ v jedné osobě, Mirka Hrdého. Pro zajímavost, během
našich příprav i soutěže Mirek natočil spoustu krásných záběrů, ze kterých sestříhává film
o českém freedivingu. To, že Američané mají
letos hodně silný tým, že Švédové zde několik dní zuřivě trénují a že Francouzi se již cítí
jako vítězové, je zajímavé, ale náročná cesta a 12ti hodinový časový posun všechno přebíjejí. Musíme si pořádně odpočinout a aklimatizovat se. Ještě několik dní máme kdykoliv
k dispozici bazén pro individuální trénink. Na
začátku oficiálního tréninku se já s Martinem
cítíme velice dobře, jen Zdeněk si stěžuje na
lehké příznaky mořské nemoci. Zdeněk zahajuje tréninkové ponory hloubkou 43 m, zatím
Český tým při
soustředění na Sáře
43
42-47/FREEDIVING
22.4.2003
15:33
Stránka 44
FREEDIVING
ho limituje tlak, ale z Martinova ponoru se stává atrakce. Naši bezpečnostní potápěči nevědí, s kým mají tu čest, a podle krátkých gumových ploutví soudí, že jde o amatéra. Poměrně krátce po jeho zanoření mu jde jeden
z nich naproti, zhruba v deseti metrech se chytí lana a vyhlíží. Po minutě znejistí a neví, co
má dělat. Ten amatér nikde a navíc mu dochází vzduch. Začne tedy gestikulovat na druhého buddyho, že něco není v pořádku a že
ho musí vystřídat. Vyjede na hladinu a ztropí
na lodi povyk, protože běžné ponory trvají
okolo jedné a půl až dvou minut. Záchranní
potápěči a zvědavci se na lodi hrnou nad
Rozhovor s Martinem Štěpánkem
po úspěšném ponoru
Martin Štěpánek
ukončuje statiku.
44
naše lano, aby viděli, co bude dál. Martin se
v pohodě a spokojený vynořuje po 3 minutách a 8 sekundách z hloubky 76 m. Sklízí
všeobecný obdiv, protože tak hluboký ponor
s tak zastaralými a pro freediving nevhodnými ploutvemi zavání až absurditou. Ale alespoň je jasné, že i přes zraněný kotník nebude pro Martina problém zdolat limit. Na řadě
jsem ještě já. Chci dát přes 50 m, jsem ovšem
trochu nervózní, protože jsem to dlouho
nezkoušel. Ale všechno jde bez problémů
a v 50 m mám dokonce ještě dost vzduchu,
takže pokračuji. Můj analogový hloubkoměr
při otočce ukazuje 53–55 m.
Hloubky
Je pravidlem, že hloubková soutěž začíná nejhlubšími ponory. To sice trochu ubírá na dramatičnosti, ale je třeba se přizpůsobit podpůrným potápěčům a jejich potřebám dekomprese. Limitní hloubku 70 m hlásí 7 atletů, boduje pouze 5. O největší překvapení závodu
se postaral mladý Francouz Guillaume Nery,
čerstvý světový rekordman v této disciplíně.
Svou hloubku sice snadno zdolává, ale nemůže si při tom odpustit parádičku. Při otočce
zamává na pozdrav potápěčům, ale bohužel
si při tom přehmátne na laně a je bez milosti diskvalifikován. To ve francouzském táboře
vyvolává přímo hysterii, protože jedinou jejich
motivací je vítězství. Namísto toho zcela zbytečně nemají už po prvním ponoru šanci na
umístění. Druhým nešťastníkem je Dán Stig Severinsen, který je sice ve skvělé formě pro
bazénové disciplíny a vzdálenost jako taková pro něj není problém. Neovládá ovšem příliš techniku vyrovnávání tlaku a pod 55 m se
tentokrát nedostává.
Martin Štěpánek při výstupu ze 70 metrů
42-47/FREEDIVING
22.4.2003
15:33
Stránka 45
Na stupních vítězů – druhé místo Švédsko,
první místo Venezuela, třetí místo Japonsko
S Martinem jdu do vody 40 minut před závodním ponorem coby jeho buddy. Příprava
obvykle trvá okolo půl hodiny, než se závodník dostatečně uvolní a odpoutá od světa nad
hladinou. Na Martinovi se ovšem příznaky
nastartovaného potápěcího reflexu začínají
projevovat již při iniciačním rozdýchávání.
Pohyby těla, rytmus dýchání a srdeční činnosti
se zpomalují. Mluvit už není vůbec třeba, pohledy a posuňky zcela stačí. Navíc každého
role je jasná. Martin víceméně ztrácí pojem
o čase a soustředí se jen na sérii přípravných
ponorů, aby jeho tělo bylo schopné se potopit do velké hloubky a dostat se zpět. Buddy
hlídá čas a přesouvá závodníka k závodnímu
lanu. Dvě minuty před oficiálním časem zanoření začíná postupné odpočítávání a končí
jako „Official Top“. Od této chvíle se závodník do 30 sekund musí zanořit, jinak přijde diskvalifikace. Martin se zanořuje včas a i v průzračné vodě zcela mizí z dohledu. Pěknou
chvíli trvá, něž se zase objeví. S cedulkou
70 m v ruce. Opět sklízí zasloužený obdiv –
nejkratší ploutve, nejdelší ponor.
O dvě hodiny později se snažím já změnit
v tuleně a Martin mi u toho asistuje. Uvolnit
se mi daří, možná až moc. Trochu ztrácím
přehled o čase a limit málem nedodržím. Ale
zanoření je v pohodě a příliš nervózní nejsem. Soustředím se na vyrovnávání, vztlak
pomíjí, přestávám kopat, padám. Zvednu oči
a ejhle, konec lana s mojí cedulkou. Rychle to
otáčím, chytám se lana, trhám cedulku a hezky nazpátek. Všechno v pořádku, 53 bodů
doma, mám radost. Teď už jen aby se Zdeňkovi něco nepřihodilo. Druhý den je řada na
něm. Zkušený Martin Zdeňka navádí, Mirek
pod vodou filmuje jeho ponor. Zdeněk v pohodě zvládá a na kontě českého týmu přibývá dalších 42 bodů. Večer se dozvídáme, že
po první disciplíně jsme na 4. místě! To není
špatné, navíc statika je naší silnější zbraní.
Freedivingov˘ svût
Na volné dny připravili američtí organizátoři zajímavý program. Jejich pozvání přijaly osobnosti jako Bob Talbot, známý fotograf, kameraman a producent. Jeho dílem je
například film Zachraňte Williho nebo Delfíni a kosatky. Především ale natočil velkolepý a velkoformátový IMAX film Ocean
Men o životě a soupeření legend novodobého freedivingu – o Umbertovi Pelizzarim
a Pipinu Ferrerasovi. Samozřejmě jsme se
dozvěděli různé zajímavosti o tomto filmu,
ale především jsme Boba mohli vidět i při
práci. Během závodů si fotil a natáčel spoustu věcí, přičemž si vždy bleskově vybral to
nejlepší místo a úhel pro daný záběr, stejně
rychle provedl operaci a pokračoval dál
42-47/FREEDIVING
22.4.2003
15:33
Stránka 46
FREEDIVING
Bojová taktika
Legenda Bob Croft vypráví…
Průběžně vedoucí Venezuela má velký náskok a všichni patří k opravdové špičce. Druzí Švédové jsou podobný případ a statiku
zvládají skvěle. A co třetí Američané, jak jsou
na tom? Třeba Brett le Master je skvělý hloubkař, ale ve statice bývá labilní. Deron se Scottem jsou sice výborní statikáři, ale mají tendenci se navzájem trumfovat. Hned za námi
je Anglie a potom Monako, neohrozí nás
oni? Takové věci se nám honí hlavami, ale
osvědčenou strategii známe. Když to nejde,
ukončit raději i předčasně. Hlavně žádné
excesy! To v týmové soutěži platí trojnásob.
Větší šanci na úspěch má konzervativní a vyrovnaný tým.
Statika
jako zuřivý reportér. Ke všemu na desítky
metrů vycítil, když ho někdo tajně fotografoval a okamžitě se vždy zamaskoval jako sépie. Velký dojem na mě udělal další
host – Američan Bob Croft. Ten v letech
1967–69 vstoupil na scénu tehdejšího freedivingu a překonal několikrát rekordy Enza
Maiorky a Jacquese Mayola. Už tehdy byly
na hodnotě 73 m. Moc se mi líbilo, s jakou
vitalitou a zájmem vyprávěl o době svých
začátků. Sloužil u námořnictva jako pracovní potápěč a později jako instruktor na
46
cvičné ponorkové věži. Zde postupně odhaloval svoje výjimečné schopnosti, kterých si
všimla i média a lékařská věda, čímž se
zapsal mezi průkopníky volného potápění.
Za zmínku stojí i 82letá, stále aktivní japonská lovkyně perel. Potápí se přes 60 let,
potápění stále miluje a skončit s ním zdaleka nehodlá. Martin Štěpánek měl tu čest být
pozván početnou japonskou skupinou na
potápění s velrybami. Potápět se společně
s touto legendou a ohromným kytovcem byl
nezapomenutelný zážitek.
Poslední závodní den začíná a my se snažíme všechno správně připravit a načasovat.
U statiky je na zanoření pouze 10 sekund.
Podle rozvrhu jdu na řadu krátce po Zdeňkovi, kterého hlídá Martin, takže musím požádat o asistenci jednoho z Kanaďanů. Předávám svému novému buddymu svůj rozpis
a vysvětluji co a jak. Bezstarostně začínám
první přípravnou statiku a na nic rušivého nemyslím. Ale Kanaďan zapomíná klepat. Místo dýchání v pauze tedy znovu vysvětluji
a mírně nervózním. Do závodní zóny se nakonec musím dostat sám a na finální rozdýchání zbývá pouze něco přes minutu. Dodýchám, zanořím se, ale příliš rychlé dýchání
na konci se projevuje. Od začátku mě brní
ruce a dolní čelist. I když v tréninku vše vypadalo jinak, ukončuji na 5:44. Jsem trochu
rozladěn, ale objektivně vzato to není tak zlé.
Prošel jsem! Po chvíli si vzpomínám, že mám
hlídat Martina závodícího mezi poslední drsnou čtyřkou. Na druhé straně bazénu jsou
naši i s Mirkem, který vše točil. Jdu k nim
a ptám se: „Tak jak Zdeněk?“ Jejich výraz
hovoří jasně. Zdeněk dostal sambu a byl diskvalifikován. Poslední si tedy prožívám chvíli pocit „ztracených nadějí“.
Martinova příprava probíhá v pohodě, zanoření v limitu, ale oficiální buddy mu na
konci trochu kazí indikaci času špatným
poklepáváním. Martin v domnění, že uběhlo 7 minut a pár sekund, se vynořuje. Časomíra ale ukazuje pouze 6:49. Stejného času
42-47/FREEDIVING
22.4.2003
15:33
Stránka 47
FREEDIVING
7 minut padá, ale s ní i Scott a veškeré naděje šokovaných Američanů.
Češi a Kanaďané
Je rozhodnuto, po chybách našich, Američanů i Francouzů profitují nakonec Japonci. Na
stupni vítězů se jim potom moc líbí po boku
druhých Švédů a vítězných Venezuelanů.
Američanům se dostává satisfakce alespoň
v podobě vítězství jejich ženského týmu. Japonky jsou spokojeny s druhou pozicí a třetí
Kanaďanky si také nestěžují.
dosahuje Američan Deron Verbeck. Ale drama přetrvává až do posledního okamžiku.
Další Američan Scott Campbell, dlouhou
dobu jednoznačně nejlepší Americký statikář se snaží upevnit svou pozici i pověst
před domácím publikem. Zatímco Martin
i Deron zdárně ukončují, Scott jako poslední závodník celé soutěže stále bojuje. Nemusí, protože třetí místo už mají po našem nezdaru vlastně jisté. Magická hranice
My se snažíme brát všechno sportovně.
A i když jsme se kvůli chybě nakonec propadli až na 13. místo, podali jsme přesto
dobré výkony. Martin dokonce i se zraněním
kotníku potvrdil pozici světového šampióna
a v jednotlivcích získal nejvíce bodů ze
všech závodníků! Doufejme tedy, že se nám
příště podaří to, čemu jsme už dvakrát byli
tak blízko.
Daniel Exner
FOTO DANIEL EXNER, JAN HÁJEK
a KAZUCHI ICHIKAWA
47