No Slide Title - Základy biochemie
Transkript
Základy biochemie KBC / BCH Metabolismus sacharidů Inovace studia biochemie prostřednictvím e-learningu CZ.04.1.03/3.2.15.3/0407 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Osnova • • • • • • • • • Přehled strukturních forem sacharidů. Glykoproteiny a glykosylace. Transportéry glukosy přes plasmatickou membránu. Glykolýza. Regulace glykolýzy. Glukoneogeneze. Regulace glykolýzy a glukoneogeneze. Substrátové cykly. Coriho cyklus. Pentosafosfátová dráha. Proč právě glukosa je univerzálním zdrojem energie ?? • 1. Pravděpodobně první sacharid tvořený z formaldehydových jednotek za prebiotických podmínek. • 2. Glukosa má nízkou tendenci neenzymově glykosylovat proteiny díky preferenci cyklické formy. • 3. K relativně vysoké stabilitě glukosy přispívá to, že všechny hydroxylové skupiny v β-D-glukose jsou v ekvatoriální poloze. Převládajícími formami monosacharidů v roztoku jsou cyklické. Aldehydy tvoří poloacetalové, ketony poloketalové. Podle heterocyklů furanu – furanosy, pyranu – pyranosy. O O Furan Pyran Formy D-glukosy. Uzavřením poloacetalového kruhu vzniká nové chirální centrum na uhlíku C1. Existují dva anomery D-glukosy – α a β. HOH2C H OH C H C OH HO C H H C OH H C OH CH2OH H HO H O H O H H HOH2C = H C OH HO C H C H D-Glukosa (otevřená forma) OH OH H H C C OH OH α-D-Glukopyranosa O HOH2C H OH H O OH H HO H H OH β-D-Glukopyranosa Cyklická forma D-fruktosy O C CH2OH HO C H H C OH H C OH HOH2C = H H OH C HOH2C CH2OH OH C C C HO H CH2OH D-Fruktosa (otevřená forma) CH2OH O H HO OH H O OH H β-D-Glukopyranosa (cyklická forma) Cyklická forma sacharosy HOH2C H OH H O H H HO H OH α HOH2C 1 2 O β CH2OH O H HO H OH H Sacharosa (α-D-Glukopyranosyl-(12)-β-D-fruktofuranosa) Cyklická forma laktosy Obsahuje galaktosu a glukosu spojené (1→4) glykosidovou vazbou. HOH2C HOH2C HO OH H O H H β H 1 O 4 OH H O H H OH H H H OH α OH Laktosa (β-D-Galaktopyranosyl-(14)-α-D-glukopyranosa) Cyklická forma maltosy Obsahuje dvě molekuly glukosy spojené (1→4) glykosidovou vazbou. HOH2C HOH2C H OH H H O H α 1 H 4 OH H O H H O HO H OH H OH α OH Maltosa (α-D-Glukopyranosyl-(14)-α-D-glukopyranosa) Ketotriosa a aldotriosy HO O CH2 O C CH2 HO Dihydroxyaceton (ketosa) C HO H O H C CH2 HO D-Glyceraldehyd (aldosa) C H HO H C CH2 HO L-Glyceraldehyd (aldosa) D-Aldosy – se třemi až šesti uhlíky Konfigurace D se odvozuje od chirálního uhlíku, který je nejvzdálenější od aldehydové skupiny. 1 2 3 CHO H C OH CH2OH D-Glyceraldehyd CHO CHO 1 2 H C OH HO C H 3 H C OH H C OH 4 CH2OH CH2OH D-Erythrosa D-Threosa CHO 1 2 H C OH 3 H C OH 4 CH2OH D-Erythrosa CHO 1 CHO 2 H C OH HO C H 3 H C OH H C OH 4 H C OH H C OH 5 CH2OH D-Ribosa CH2OH D-Arabinosa 1 CHO 2 HO C H 3 C OH 4 H CH2OH D-Threosa CHO CHO 1 H C OH HO C H 3 HO C H HO C H 4 C OH H C OH 2 5 H CH2OH D-Xylosa CH2OH D-Lyxosa CHO 1 CHO 2 H C OH HO C H 3 H C OH H C OH 4 H C OH H C OH 5 CH2OH CH2OH D-Ribosa D-Arabinosa CHO 1 CHO CHO CHO 2 H C OH H C OH H C OH HO C H 3 H C OH H C OH HO C H HO C H 4 H C OH H C OH H C OH H C OH 5 H C OH H C OH H C OH H C OH 6 CH2OH D-Allosa CH2OH D-Altrosa CH2OH CH2OH D-Glukosa D-Mannosa CHO 1 CHO H C OH HO C H 3 HO C H HO C H 4 C OH H C OH 2 5 H CH2OH CH2OH D-Xylosa CHO 1 H C OH 3 H C H 4 HO C H C 6 CHO CHO 2 5 D-Lyxosa HO C H H C OH HO OH H CH2OH D-Gulosa CHO H C OH HO C H OH HO C H HO C H C H HO C H HO C H C OH H C OH H C OH CH2OH D-Idosa CH2OH D-Galaktosa CH2OH D-Talosa D-Ketosy se třemi až šesti uhlíky Konfigurace D se odvozuje od chirálního centra nejdále od ketoskupiny 1 2 O C CH2OH CH2OH 3 Dihydroxyaceton 1 2 3 O H 4 C C CH2OH OH CH2OH D-Erythrulosa 1 2 O 2 O O CH2OH CH2OH H C OH HO C H 4 H C OH H C OH C CH2OH CH2OH D-Ribulosa D-Xylulosa CH2OH O C CH2OH CH2OH O C CH2OH OH HO C H OH HO C H HO C H OH H C OH H C OH C OH HO C H 4 H C OH H C 5 H C OH H C D-Psikosa C C H CH2OH O H 3 6 C 3 5 1 C CH2OH CH2OH CH2OH D-Fruktosa D-Sorbosa D-Tagatosa Větvení glykogenu Řetězce glukos spojených glykosidovou vazbou α(1→4) jsou po deseti glukosových jednotkách větveny glykosidovou vazbou α(1→6). HOH2C H OH H H O H α 1 O 6 CH 2 O HOH2C H OH H H H OH O H α 1 α(16)-Glykosidová vazba H 4 OH H O H H O O H OH α O H OH Struktury celulosy, škrobu a glykogenu Vazby β(1→4) vedou k rovným řetězcům, kdežto vazby α(1→4) k prohnutým strukturám. HOH2C O O HO OH O HO HOH2C HOH2C OH O O O HO OH Celulosa (β[14]-glykosidová vazba) HOH2C O O HO OH O OH O HOH2C HO O OH HOH2C O HO O Škrob a glykogen (α[14]-glykosidová vazba) O Glykosaminoglykany – aniontové polysacharidy Opakující se disacharidové jednotky obsahující glukosamin nebo galaktosamin. Vazbou na proteiny tvoří proteoglykany. COO - - O O CH2 OSO3 OH O - CH2 OSO3 CH2OH O OH O O OH O O OH Chondroitin-6-sulfát Keratansulfát - - COO OH O O O SO3 CH2OH O O O - COO OH OH OH NH COCH3 - CH2 OSO3 COO O O NH COCH3 - O O O O Heparin O OH OH Dermatansulfát NH COCH3 O OH Hyaluronát OH - OSO3 CH2OH OH O O NH COCH3 O NH SO3 Glykoproteiny Glykosidové vazby mezi proteiny a sacharidy.Vazby přes Asn (N-glykosidy), vazby přes Thr nebo Ser (O-glykosidy). GlcNAc = N-Acetylglukosamin. Asn O C H N C O C H H2C CH2OH Ser C HN O O HOH2C C H H2C O HO H N O OH OH HO HN C CH3 O N-vázaný GlcNAc HN C CH3 O O-vázaný GalNAc Glykosylace • Glykosylace proteinů probíhá v lumen endoplasmatického retikula (ER) a v Golgiho komplexu. • Příkladem je pankreatická elestasa [ 3. 4. 21. 36] katalyzující hydrolýzu proteinů (elastin) na místě Ala – Xaa. • Pankreatická elastasa– je uvolňována z pankreatu ve formě zymogenu. Je syntetizována ribosomy na cytoplasmatické straně membrány ER. Signální sekvence 29 aminokyselin navede proelastasu do lumen a poté se odštěpí. Volný zymogen je glykosylován a poté, k dokončení glykosylace, putuje do Gogiho komplexu. • Obecně: N-glykosylace začíná v ER a pokračuje v Golgiho komplexu. • O-Glykosylace probíhá pouze v Golgiho komplexu. Elastasa – vylučovaný glykoprotein s hydrolytickými vlastnostmi. Nachází se v krevním séru. Oligosacharidové řetězce zaujímají podstatnou část molekuly. Transportéry glukosy přes plasmatickou membránu. Např. GLUT1 a GLUT3 jsou téměř ve všech savčích buňkách. Hladina glukosy v krvi je od 4 mM do 8 mM. Rodina transportérů glukosy: Název Tkáň Km (glukosa) Komentář • GLUT1 Všechny savčí tkáně 1 mM Základní vstup glukosy. • GLUT2 Játra a β-buňky pankreatu 15 – 20 mM Regulace hladiny insulinu v pankreatu. V játrech odčerpává nadbytek glukosy z krve. • GLUT3 Všechny savčí tkáně 1 mM Základní vstup glukosy. • GLUT4 Svaly a tukové buňky 5 mM Množství se zvyšuje tréninkem. • GLUT5 Tenké střevo ---- Primárně transportér fruktosy. Glykolýza. • • • • • • • • Hans Buchner a Eduard Buchner 1897 Příprava bezbuněčného extraktu kvasinek pro terapeutické účely. Konzervace sacharosou – sacharosa byla rychle fermentována na ethanol. Nechtěně tak poprvé prokázali, že fermentace může probíhat mimo živou buňku. Od roku 1860 (Luis Pasteur) – fermentace může probíhat pouze v živých buňkách (vitalismus). Poté studována fermentace i ve svalech. Byly nalezeny naprosto shodné děje. Glykolýza byla plně objasněna v roce 1940. Gustav Embden, Otto Mayerhof, Carl Neuberg, Jacob Parnas, Otto Warburg, Gerty Cori a Carl Cori. Glykolýza bývá také označována jako Emden-Mayerhofova dráha. • Glykolýza, také fermentace, probíhá anaerobně. Z Řečtiny Glyk- „sladký“, lysis, „rozpad“, ztráta sladkosti. • Pochod společný pro prokaryotní i eukaryotní organismy. • Glykolýzou se získává energie i bez přístupu kyslíku. • U eukaryot probíhá glykolýza ve třech stupních v cytoplasmě: a) Převedení glukosy na fruktosa-1,6-bisfosfát (F-1,6-bisP) b) Štěpení F-1,6-bisP na dvě triosy c) Tvorba ATP při oxidaci tříuhlíkatých sloučenin na pyruvát. • Pyruvát může být dále převeden na laktát (ve svalech) nebo na produkty fermentace jako je ethanol např. kvasinkami. Katabolické dráhy glukosy Schematický průběh glykolýzy V prvním stupni fosforylace, probíhají v druhém štěpení hexosy na dvě vzájemně převoditelné triosy a v třetím, při oxidaci tříuhlíkatých fragmentů na pyruvát, se tvoří ATP. Hexokinasa - fosforylace glukosy Fosforylací se destabilizuje glukosa. Glukosa-6-fosfát neprochází buněčnou membránou. 2- CH2O PO3 CH2OH O + OH OH HO OH Glukosa ATP O Hexokinasa + OH OH HO OH Glukosa-6-fosfát (G-6P) ADP + H + Fosfoglukosaisomerasa Izomerace: aldosa – ketosa O 2- CH2O PO3 O H H OH H H HO OH H OH C H H C OH HO C H H C H C O CH2OH C H OH H C OH OH H C OH 2- Glukosa-6-fosfát (otevřená forma) 2- O3P OH2C HO CH2O PO3 Glukosa-6-fosfát (G-6P) C CH2OH O H HO OH H OH H 2- CH2O PO3 Fruktosa-6-fosfát (otevřená forma) Fruktosa-6-fosfát (F-6P) Fosfofruktokinasa Allosterický enzym. Klíčová reakce nejen glykolýzy. 2- O3P OH2C O H HO OH H OH 2- CH2OH H Fruktosa-6-fosfát (F-6P) + ATP Fosfofruktokinasa O3P OH2C 2- CH2O PO3 O H HO OH H OH H Fruktosa-1,6-bisfosfát (F-1,6-BP) + ADP + H + Druhý stupeň glykolýzy Vytváří se dva vzájemně převoditelné triosafosfáty z hexosabisfosfátu. Aldolasa Reakce je zvratem aldolové kondenzace. O O C CH2O PO32- HO C H H C OH H C OH 2CH2O PO3 HO C C CH2O PO32- Dihydroxyacetonfosfát (DHAP) H H Aldolasa + H H C C O Glyceraldehyd-3-fosfát (GAP) OH 2- CH2O PO3 Fruktosa-1,6-bisfosfát (otevřená forma) Triosafosfátisomerasa Izomerace aldosa – ketosa. Reakce je rychlá a reversibilní. V rovnováze se tvoří 96 % ketosy. V dalším průběhu se využívá aldosa. H H C O C H OH Triosafosfátisomerasa H 2CH2O PO3 Dihydroxyacetonfosfát (DHAP) C C O OH 2- CH2O PO3 Glyceraldehyd-3-fosfát (GAP) Třetí stupeň glykolýzy Oxidací tříuhlíkatých fragmentů se tvoří ATP. Oxidují se obě triosy. Glyceraldehyd-3-fosfátdehydrogenasa H H C C 2- O3PO O + OH NAD 2- CH2O PO3 Glyceraldehyd-3-fosfát (GAP) + + Pi Glyceraldehyd-3-fosfátdehydrogenasa H C C O + OH NADH 2- CH2O PO3 1,3-Bisfosfoglycerát (1,3-BPG) + H + Glyceraldehyd-3-fosfátdehydrogenasa 1,3-bisfosfoglycerát je acylfosfát s vysokým potenciálem přenosu fosfátu na ADP za tvorby ATP. O H H C O + OH C NAD + + H2O Oxidace 2- H C C C + OH NADH 2- CH2O PO3 O H C OH CH2O PO3 OH + OH 2- CH2O PO3 Pi Tvorba acyl-fosfátu (dehydratace) O H 2- C C OPO3 + OH 2- CH2O PO3 H2O + H + Fosfoglycerátkinasa Fosforylace na úrovni substrátu. Vzhledem ke dvěma triosafosfátům se vytváří 2 x ATP. O H 2- C C O OPO3 + OH 2- CH2O PO3 1,3-Bisfosfoglycerát ADP Fosfoglycerátkinasa H C C O + OH 2- CH2O PO3 3-Fosfoglycerát ATP Fosfoglycerátmutasa Reakce vyžaduje katalytické množství 2,3-bisfosfoglycerátu. O C O O Fosfoglycerátmutasa H C OH H C O PO3 2- H 3-Fosfoglycerát C O 2- H C O PO3 H C OH H 2-Fosfoglycerát Enolasa Dehydratace 2-fosfoglycerátu za tvorby 2-fosfoenolpyruvátu. Fosfoenolpyruvát má vysoký potenciál přenosu fosfátu na ADP za tvorby ATP. O C O O 2- H C O PO3 H C OH H 2-Fosfoglycerát Enolasa H2O O 2- O PO3 C C C H H Fosfoenolpyruvát (PEP) Pyruvátkinasa Dochází k přechodu enol-keto. Fosfát ve fosfoenolpyruvátu je vázán na nestabilní enol formu. Po přenosu fosfátu na ADP se stabilizuje keto forma. O O O 2- O PO3 C Pyruvátkinasa C C H H Fosfoenolpyruvát (PEP) ADP + H + O C C CH3 ATP Pyruvát O Zachování redoxní rovnováhy Reoxidace NADH ve svalech vede ke tvorbě laktátu, u kvasinek (Sacharomycet) ke tvorbě ethanolu. Enzymy: laktátdehydrogenasa pyruvátdekarboxylasa alkoholdehydrogenasa Různé dráhy pyruvátu Laktát a ethanol se tvoří za účasti NADH (anaerobně). Acetyl CoA se tvoří v mitochondrii v pyruvátdehydrogenasovém komplexu. Tvorba ethanolu kvasinkami a dalšími mikroorganismy Pyruvátdekarboxylasa má jako koenzym thiaminpyrofosfát (z thiaminu, B2). Druhým stupněm je redukce ethanalu NADH alkoholdehydrogenasou. O O C C CH3 Pyruvát O Pyruvátdekarboxylasa H C H + CO2 O CH3 Ethanal (acetaldehyd) Alkoholdehydrogenasa H H NADH + H + NAD + C OH CH3 Ethanol Laktátdehydrogenasa Enzym u řady mikroorganismů (laktátová fermentace). Ve svalech za nedostatku kyslíku – anaerobní stav. O O C C CH3 Pyruvát O Laktátdehydrogenasa O HO NADH + H + NAD + C C CH3 Laktát O H Energetický výtěžek konverze glukosy na pyruvát Glukosa + 2 Pi + 2 ADP + 2 NAD+ = = 2 pyruvát + 2 ATP + 2 NADH + 2 H+ + 2 H2O Za anaerobních podmínek je energetický výtěžek: - 197 kJ.mol-1 Výtěžek je jen zlomkem energie, kterou je možné získat z glukosy. Později srovnáme s aerobním výtěžkem. Vstup galaktosy a fruktosy do glykolýzy Převedení galaktosa-1-fosfátu na glukosa-1-fosfát CH2OH CH2OH O O HO OH O O Enzymy: O P OH 2- + O HO OH O O P O - O Uridin O P O - O UDP-glukosa Galaktosa-1-fosfát Galaktosa-1-fosfáturidyltransferasa galaktosa-1-fosfáturidyltransferasa UDP-galaktosa-4-epimerasa OH CH2OH CH2OH O HO O OH O UDP-glukosa se regeneruje. OH O P O - O P O Uridin + OH O - O O UDP-galaktosa-4-epimerasa OH O OH P O - O O P O - O UDP-glukosa O Glukosa-1-fosfát O HO O P OH UDP-galaktosa CH2OH O HO O Uridin 2- Laktasa štěpí laktosu na glukosu a galaktosu CH2OH CH2OH O O HO O OH CH2OH CH2OH + OH Laktasa H2O O HO OH OH OH OH Laktosa OH O + OH OH HO OH OH Galaktosa Glukosa Katarakt – šedý zákal Porucha aktivity galaktosa-1-fosfáturidyltransferasy. Prezence aldosareduktasy v oční čočce vede ke tvorbě galacitolu, který je osmoticky aktivní a vtahuje do čočky vodu. O C H C OH HO C H HO C H H C HO H OH CH2OH Galaktosa (cukerný aldehyd) Aldosareduktasa NADH + H + NAD + H C H H C OH HO C H HO C H H C OH CH2OH Galacitol (cukerný alkohol) Laktosová intolerance • Deficit laktasy, která štěpí laktosu na galaktosu a glukosu. • Důsledky: U dětí klesá aktivita laktasy po odstavení na 10% hodnot po narození. • Laktosa je zdroj energie pro střevní mikroorganismy, které ji fermentují na laktát a plyny (methan a vodík). Způsobuje to nadýmání. Vzniklý laktát je osmoticky aktivní, což způsobuje, že voda je vtahována do střev – průjem. • Způsobuje to také, že nejsou tráveny tuky a proteiny. • Narušení metabolismu galaktosy – galaktosemie. • Kromě průjmů a možnosti narušení funkce jater, znamená zvýšená hladina galaktosy možnost tvorby očního zákalu. V játrech vstupuje fruktosa do glykolýzy cestou fruktosa-1-fosfátu Enzymy: Fruktokinasa Fruktosa-1-fosfátaldolasa Triosakinasa. Alternativní fosforylace fruktosy adiposní tkáni • Alternativně může být fruktosa fosforylována na fruktosa-6fosfát hexokinasou. Afinita hexokinasy ke glukose je však 20x vyšší než k fruktose. V játrech se proto může tvořit jen malé množství fruktosa-6-fosfátu. Analogické je to ve svalech. • Fosforylace fruktosy na fruktosa-6-fosfát probíhá v adiposních buňkách, kde je převaha fruktosy. Kontrolní mechanismy glykolýzy • Kontrola glykolýzy je důležitá z těchto dvou důvodů: 1. Tvoří se ATP rozkladem glukosy na pyruvát 2. Tvoří se stavební jednotky k syntéze, např. mastných kyselin. • V metabolických drahách jsou vhodným místem kontroly enzymy katalyzující prakticky ireversibilní reakce. • Glykolýza: hexokinasa fosfofruktokinasa pyruvátkinasa Fosfofruktokinasa – klíčový enzym regulace savčí glykolýzy Jaterní enzym je 340 kDa homotetramer obsahující katalytická a allosterická místa. Inhibice a aktivace fosfofruktokinasy • • ATP je allosterický inhibitor; AMP ruší inhibiční účinek ATP. Aktivita enzymu roste, když poměr ATP / AMP klesá. Proč AMP a ne ADP ? Při rychlém úbytku ATP se vznikající ADP rychle přeměňuje adenylátkinasou. ADP + ADP = ATP + AMP • • • • Malé změny v koncentraci ATP vedou k velkým změnám koncentrace AMP a tím ke zvýšení citlivosti regulace fosfofruktokinasy. Fosfofruktokinasa je také inhibována snížením pH. Je to prevence tvorby nadbytku laktátu. Fosfofruktokinasa je inhibována citrátem. Nadbytek citrátu je znamením nadbytku biosyntetických prekurzorů. Není nutné odbourávat další glukosu. Aktivátorem fosfofruktokinasy je fruktosa-2,6-bisfosfát (F-2,6-bP). Aktivuje enzym tím, že zvyšuje jeho afinitu pro substrát. F-2,6-bP je allosterický aktivátor, který posouvá tetramerní enzym ze stavu T do stavu R. 2- O3P OH2C 2O PO3 O H HO CH2OH H OH H Fruktosa-2,6-bisfosfát (F-2,6-BP) Allosterická inhibice fosfofruktokinasy ATP Reakční rychlost Nízká hladina ATP Vysoká hladina ATP [Fruktosa-6-fosfát] A) Aktivace fosfofruktokinasy fruktosa-2,6-bisfosfátem B) ATP jako substrát, nadbytek inhibuje, přidání F-2,6-bP ruší inhibiční účinek ATP A) 1 µM F-2,6-BP 100 80 60 Relativní rychlost Relativní rychlost 100 B) 0.1 µM 40 0 µM 20 1 µM F-2,6-BP 80 60 40 0.1 µM 0 µM 20 1 2 3 4 [Fruktosa-6-fosfát] (µM) 5 1 2 3 [ATP] (µM) 4 5 Kontrola hladiny F-2,6-BP • • • • • • Fruktosa-2,6-bisfosfát se tvoří za katalýzy fosfofruktokinasou 2 (PFK2) a je hydrolyzována fruktosabisfosfatasou 2 (FBPasa2), což je bifukční enzym. Existuje v pěti isoenzymových formách. Forma L převažuje v játrech a forma M ve svalech. Forma L se podílí na udržování homeostéze krevní glukosy. Při vysoké hladině glukosy v krvi (insulin) se současně zvyšuje hladina fruktosa-6-fosfátu v játrech, což vede ke zvýšené tvorbě F-2,6-BP a tím ke zvýšení aktivity fosfofruktokinasy. Jaké kontrolní mechanismy fungují v játrech ve vztahu PFK2 a FBPasy2 ? Aktivity PFK2 a FBPasy2 jsou recipročně kontrolovány fosforylací Ser zbytku. Při nízké hladině glukosy (signalizuje glukagon přes proteinkinasovou kaskádu s cAMP) dojde k fosforylaci bifunkčního enzymu proteinkinasou A, což má za následek aktivaci FBPasy2 a inhibici PFK2. Snižuje se hladina F2,6-BP a zpomaluje se glykolýza. Při vysoké hladině glukosy, ztrácí bifunkční enzym fosfát, aktivuje se PFK2 a inhibuje FBPasa2, zvyšuje se hladina fruktosa-2,6-bisfosfátu a zrychluje glykolýza. Úloha hexokinasy při regulaci glykolýzy • Hexokinasa je inhibována produktem – glukosa-6-fosfátem. • Inhibice fosfofruktokinasy vede také k inhibici hexokinasy. • Když je fosfofruktokinasa inaktivní, roste hladina fruktosa-6-fosfátu a tím i glukosa-6-fosfátu. • V játrech je glukokinasa, která fosforyluje glukosu při vysokých koncentracích (glukokinasa je 60 x méně afinní ke glukose). Proto je rolí glukokinasy spíše fosforylovat glukosu pro tvorbu glykogenu a mastných kyselin. • Dalším důvodem proč je klíčovým enzymem regulace glykolýzy fosfofruktokinasa a ne hexokinasa je, že glukosa-6-fosfát není pouze meziproduktem glykolýzy. Může přecházet na glykogen nebo se katabolizovat v pentosafosfátové dráze. Úloha pyruvátkinasy při regulaci glykolýzy. Regulace pyruvátkinasy a regulace prostřednictvím F-2,6-BP brání při nízké hladině spotřebu glukosy játry ve prospěch mozku. Reakční mechanismus glyceraldehyd-3-fosfátdehydrogenasy V aktivním místě jsou Cys a His zbytky vázané nekovalentně na NAD+ Katalytický mechanismus glyceraldehyd-3-fosfátdehydrogenasy Glyceraldehyd-3-fosfát CONH2 H + R2 N+ H H N H N NAD+ + O H H H + R2 N+ R1 S CONH2 H N H 1 H + H H O H H N R1 S Hemithioacetal H N CONH2 H + R2 N+ H + H H O H H NADH H N R1 Oxidace S 2 Hemithioacetal CONH2 R2 N H H H + O H H N H N S R1 Thioesterový meziprodukt NADH H CONH2 H R2 N H H NAD+ S CONH2 H H + O H H N + H N R2 N+ R1 NAD+ Thioesterový meziprodukt H + O H H N + H N S R1 NADH Thioesterový meziprodukt NAD+ CONH2 H H + R2 N+ H + S CONH2 H + R1 H N NAD+ O H H N + H N Fosforylace Pi Thioesterový meziprodukt 3 R2 N+ H + H H O 2- O3PO SH N R1 GLUKONEOGENEZE • Syntéza glukosy z necukerných prekurzorů: • Laktát, aminokyseliny (uhlíkatý řetězec glukogenních aminokyselin při hladovění) a glycerol. • Hlavním místem glukoneogeneze jsou játra, malé množství v ledvinách, něco málo v mozku, kosterních svalech a srdečním svalu. • Glukoneogeneze není zvratem glykolýzy. • Denní spotřeba glukosy mozkem u dospělého člověka je 120 g, což je většina spotřeby těla (160 g). V tělních tekutinách je 20 g glukosy a zásoba ve formě glykogenu je 190 g. • Celkově je v těle zásoba glukosy asi na jeden den. Ireversibilní kroky glykolýzy • Aktuální ∆ G tvorby pyruvátu z glukosy je – 84 kJ/mol. • Tři kroky jsou kritické (ireversibilní): a) Hexokinasa (∆ G = - 33 kJ/mol) b) Fosfofruktokinasa (∆ G = -22 kJ/mol) c) Pyruvátkinasa (∆ G = - 17 kJ/mol) Srovnání glykolýzy a glukoneogeneze I. Glukosa ATP Pi Glukosa-6-fosfatasa Hexokinasa ADP H2O Glukosa-6-fosfát Fosfoglukosaisomerasa Fruktosa-6-fosfát Pi Fruktosabisfosfatasa ATP Fosfofruktokinasa ADP H2O Fruktosa-1,6-bisfosfát Aldolasa Dihydroxyacetonfosfát Triosafosfátisomerasa Glyceraldehyd-3-fosfát Srovnání glykolýzy a glukoneogeneze II. Triosafosfátisomerasa Dihydroxyacetonfosfát NAD+ + Pi Glyceraldehyd-3-fosfát NAD+ + Pi Glyceraldehyd-3-fosfátdehydrogenasa NADH + H+ NADH + H+ 1,3-Bisfosfoglycerát ADP ATP Fosfoglycerátkinasa ATP ADP 3-Fosfoglycerát Fosfoglycerátmutasa 2-Fosfoglycerát Enolasa Fosfoenolpyruvát CO2 + GDP Fosfoenolpyruvátkarboxykinasa ADP Pyruvátkinasa GTP ATP Oxaloacetát Pi + ADP Pyruvát ATP + CO2 Pyruvátkarboxylasa Karboxylace pyruvátu • Překonání prvního ireversibilního kroku – anaplerotická reakce pro cyklus trikarboxylových kyselin. • Probíhá v matrix mitochondrie. • Účastní se biotin jako prosthetická skupina pyruvátkarboxylasy (vázáno na koncovou aminoskupinu Lys). • Pyruvátkarboxylasa je mitochondriální enzym, zatímco ostatní enzymy glukoneogeneze jsou cytoplasmatické. • Reakce probíhá jen za přítomnosti acetylCoA, který se na pyruvátkarboxylasu váže. • AcetylCoA allostericky aktivuje pyruvátkarboxylasu. Proč ? Pyruvátkarboxylasa a fosfoenolpyruvátkarboxykinasa (PEPCK) Karboxylace probíhá v matrix. Oxaloacetát je redukován NADH malátdehydrogenasou na malát, který je transportován do cytosolu, kde je dekarboxylován a fosforylován. Dekarboxylace pohání jinak endergonní reakci. 2- PO3 H3C O O C C Pyruvát O - Pyruvátkarboxylasa HCO3- + ATP ADP + Pi O O - C CH2 O O C C Oxaloacetát O PEPCK - GTP GDP + CO2 H2C O O C C O - Fosfoenolpyruvát (PEP) Biotin O HN 1 H C 2 C H2C 6 3 NH C 5 S 4 C Biotin H H CH2 CH2 CH2 CH2 Postranní řetězec (kyselina valerová) COO - Karboxybiotinylpyruvátkarboxylasa (biotin jako prosthetická skupina) O O C N NH - O O O S (CH2)4 Karboxybiotinyl-enzym C NH (CH2)4 C CH NH Postranní řetězec lysinu Mechanismus tvorby karboxybiotinu reakcí hydrogenuhličitanu s ATP. Adenosin P O O O O - P O O - P O O - O - + O ADP C O O HO P OH O - O O O C NH O (CH2)4 C + HN NH O O S O O O N - Biotinyl-enzym Pi C O Karboxyfosfát ATP - C NH Karboxybiotinyl-enzym (CH2)4 E O S (CH2)4 C Biotinyl-enzym NH (CH2)4 E Reakce karboxybiotinu s pyruvátem za tvorby oxaloacetátu přes enolformu pyruvátu jako meziproduktu (matrix). Biotinyl-enzym - OOC C H2C + O C N O O Pyruvát H - OOC O C H2C O HN H O O NH O C O + N - NH Enolforma pyruvátu OOC NH O C O Karboxybiotinyl-enzym + C O CH2 - OOC C H2C O C O - Oxaloacetát O Reakce oxaloacetátu s GTP za katalýzy fosfoenolpyruvátkarboxykinasy je v cytosolu poháněna dekarboxylací oxaloacetátu. 2- PO3 O O -O C CH2 C O O C O Oxaloacetát - + O - P O O - O P O O - O GTP P O - Guanosin PEPCK GDP + CO2 O H2C C O C O - Fosfoenolpyruvát (PEP) Další dva ireversibilní kroky: • 2. Převedení fruktosa-1,6-bisfosfátu na fruktosa-6-fosfát: Fruktosa-1,6-bisfosfát + H2O → Fruktosa-6-fosfát + Pi • Enzym: Fruktosa-1,6-bisfosfatasa. Allosterický enzym-aktivován citrátem, inhibován fruktosa-2,6-bisfosfátem a AMP. • 3. Glukosa-6-fosfát – tvorba volné glukosy. Ve většině tkání končí glukoneogeneze na tomto stupni (syntéza glykogenu atd.). • Tvorba volné glukosy vyžaduje regulaci enzymu glukosa-6-fosfatasy. Enzym je přítomen jen ve tkáních, které udržují fyziologickou hladinu glukosy v krvi – játra a částečně ledviny. Tvorba volné glukosy v dutinkách endoplasmatického retikula (ER) působením glukosa-6-fosfatasy T1 transportuje G-6-P do ER, T2 a T3 transportují Pi a glukosu zpět do cytosolu. Glukosa-6-fosfatasa je stabilizována Ca2+-vazebným proteinem (SP) Dráhy transportu oxaloacetátu Malát - aspartátový člunek (shutle). Srdeční sval a játra. Univerzální člunek - směr toku elektronů závisí na NADH / NAD+ - Cytosol COO HO H C Vnitřní mitochondrionální membrána - Mitochondrion COO HO CH2 CH2 COO- NAD+ Malát Malátdehydrogenasa Malát COO- NAD+ Malátdehydrogenasa Dráha 1 NADH + H+ NADH + H+ - - COO COO O C Oxaloacetát Oxaloacetát COO- COO- Aminokyselina Aminokyselina Dráha 2 Aspartátaminotransferasa Aspartátaminotransferasa α-Ketokyselina - COO + C O C CH2 CH2 H3N H C α-Ketokyselina Aspartát Aspartát H3N H + C CH2 CH2 H COO- COO- Glukoneogeneze - COO PEP PEP Glycerol-3-fosfátový člunek – reoxidace NADH z glykolýzy za aerobních podmínek. Typické pro intenzivně pracující sval. Enzym je cytosolární glycerol-3-fosfátdehydrogenasa. Akceptorem elektronů FAD. Elektrony se transportují proti NADH koncentračnímu gradientu. NADH + H+ Cytosolická glycerol-3-fosfát dehydrogenasa CH2OH O NAD+ CH2OH HO C H 2- 2- CH2OPO3 CH2OPO3 Dihydroxyacetonfosfát Glycerol-3-fosfát Mitochondrionální glycerol-3-fosfát dehydrogenasa Cytosol E-FADH2 QH2 Matrix C E-FAD Q Cesta glycerolu, který se tvoří hydrolýzou komplexních (zmýdelnitelných) tuků do glykolýzy / glukoneogeneze. CH2OH HO C H CH2OH Glycerol Glycerolkinasa ATP ADP CH2OH HO C H 2CH2O PO3 Glycerol-3-fosfát Glycerol-3-fosfátdehydrogenasa + NAD + NADH + H CH2OH O C 2- CH2O PO3 Dihydroxyacetonfosfát Reciproká regulace glykolýzy a glukoneogeneze • • • • • • • Glukoneogeneze a glykolýza jsou dva protichůdné pochody – ideální regulace = jeden pochod aktivní a druhý neaktivní. Teoreticky mohou být oba pochody aktivní, protože jsou za podmínek v buňce exergonické. Množství a aktivity různých enzymů obou drah jsou pod kontrolou a proto nejsou obě dráhy současně vysoce aktivní. Rychlost glykolýzy je také dána koncentrací glukosy a rychlost glukoneogeneze koncentrací laktátu a dalších prekurzorů glukosy. Množství enzymů je kontrolováno hormonálně. Hormony ovlivňují expresi genů a regulují degradaci mRNA. Insulin, signál sytosti, stimuluje expresi fosfofruktokinasy, pyruvátkinasy a bifunkčního enzymu, který vede k tvorbě a degradaci fruktosa-2,6bisfosfátu. Glukagon, signál hladovění, inhibuje expresi těchto enzymů a stimuluje tvorbu fosfoenolpyruvátkarboxykinasy a fruktosa-1,6-bisfosfatasy. Kontrola přes transkripci je pomalá. Tři klíčové kroky glykolýzy a glukoneogeneze s vyznačením změn Gibbsovy energie v kJ.mol-1 Reciproká regulace glykolýzy a glukoneogeneze v játrech Hormonální regulace glukoneogeneze při hladovění • Nízká hladina glukosy v krvi (hladovění) ↓ Zvýšená sekrece glukagonu ↓ Zvýšená hladina [cAMP] ↓ Zvýšená rychlost fosforylace bifunkčního enzym ↓ Fosforylace bifunkčního enzymu proteinkinasou A, což má za následek aktivaci FBPasy2 a inhibici PFK2. Snižuje se hladina F-2,6BP a zpomaluje se glykolýza. ↓ Inhibice fosfofruktokinasy a aktivace fruktosabisfosfatasy ↓ Zvýšená glukoneogeneze Stechiometrie glukoneogeneze a zvratu glykolýzy Glukoneogeneze: Pyruvát + 4 ATP + 2 GTP + 2 NADH + 6 H2O = = glukosa + 4 ADP + 2 GDP + 6 Pi + 2 NAD+ + 2 H+ ∆ Go´ = - 38 kJ.mol-1 Na syntézu glukosy je spotřebováno 6 nukleosidtrifosfátů. Energeticky nevýhodnou (endergonní) reakci pohání hydrolýza ATP a GTP. Zvrat glykolýzy: 2 Pyruvát + 2 ATP + 2 NADH + 2 H2O = glukosa + 2 ADP + 2 Pi + 2 NAD+ ∆ Go´ = + 84 kJ.mol-1 Při odbourávání glukosy se získají jen 2 ATP. Substrátové cykly • • • • Dvojice reakcí jako jsou fosforylace fruktosa-6-fosfátu na fruktosa-1,6bisfosfát a jeho hydrolýza zpět na fruktosa-6-fosfát se nazývají SUBSTRÁTOVÉ CYKLY. Obě nebývají současně plně aktivní. Přesto dochází často současně k oběma reakcím – je to nedokonalost těchto reakcí – cyklují – tyto cykly se také nazývají JALOVÉ (futile cycles). Jsou biologicky zajímavé. Jednou z jejich možných funkcí je zesílení metabolických signálů. Druhou možnou funkcí je produkce tepla hydrolýzou ATP. Příkladem je čmelák, který může za potravou již při 10o C. Je schopen dosáhnout potřebnou teplotu v hrudi současnou vysokou aktivitou fosfofruktokinasy a fruktosa-1,6-bisfosfatasy. Hydrolýza ATP vytváří teplo. Tato bisfosfatasa není inhibována AMP !! To znamená, že enzym je určen k produkci tepla. Včela, která nemá v létacích svalech bisfosfatasu, nemůže při nízkých teplotách létat. U lidí existuje onemocnění maligní hypertermie, kdy dochází ke ztrátě kontroly, oba procesy probíhají současně plně a generují TEPLO. Substrátové cykly Cykly poháněné ATP probíhají dvěma různými rychlostmi. Malá změna v rychlostech opačných reakcí vede k velké výsledné změně rychlosti. Přehled možných drah glukosa-6-fosfátu Coriho cyklus • Laktát a alanin tvořící se v kontraktilním svalstu jsou zdrojem energie pro jiné orgány. • Tvořící se pyruvát ve svalech při intenzivním cvičení se nestačí odbourat aerobně a pokračování glykolýzy závisí na dostupnosti NAD+. Tvoří se laktát. • Laktát je transportován krví do jater a zde je resyntetizována glukoneogenezí glukosa, která putuje do svalů. • Alanin je druhým zdrojem uhlíku pro syntézu glukosy. Ve svalech je tvořen transaminací z pyruvátu, v játrech probíhá opačný proces. Alanin tak pomáhá udržovat rovnováhu dusíku v organismu. • Erythrocyty postrádají mitochondrie a proto nemohou oxidovat kompletně glukosu. Aminotransferasová reakce alanin – pyruvát Koenzymem je pyridoxal-5-fosfát (PALP). H H3C O C COO + NH3 Alanin - Aminotransferasa α-Ketokyselina H3C C Aminokyselina Pyruvát COO - Coriho cyklus Isoenzymové formy laktátdehydrogenasy Laktátdehydrogensa katalyzuje vzájemný převod laktát – pyruvát. • LDH je tetramer dvou typů 35 kD podjednotek. • H (heart) typ převažuje v srdečním svalu a M (muscle) v kontraktilním svalstvu a játrech. • Podjednotky asociují tak, že vytvářejí pět typů tetramerů: H4, H3M1, H2M2, H1M3, a M4 • H4 isoenzym má vyšší afinitu k substrátu než M4, který je allostericky inhibován vysokou hladinou pyruvátu. • H4 oxiduje laktát na pyruvát, který využívá srdeční sval za aerobních podmínek. Srdeční sval je vždy aerobní! • M4 funguje opačně – převádí pyruvát na laktát což je v souladu s glykolýzou za anaerobnmích podmínek. Ostatní isoenzymy mají vlastnosti mezi těmito dvěma krajními. Vzájemná interakce glykolýzy a glukoneogeneze na úrovni tělesných orgánů Pentosafosfátová dráha V pentosafosfátové dráze se tvoří NADPH a syntetizují se pentosy • Pentosafosfátová dráha je pro všechny organismy zdrojem NADPH pro reduktivní biosyntézy. • Pentosafosfátová dráha má dvě fáze: A) Oxidační tvorbu NADPH B) Neoxidační přeměnu sacharidů. Přeměna C3, C4, C5, C6 a C7 sacharidů na pentosy (nukleotidy) a přebytku C5 na meziprodukty glykolýzy. • Tkáně s aktivní pentosafosfátovou dráhou (cytosol): nadledvinky, játra, varlata, adipozní tukové buňky, vaječníky, mléčná žláza a červené krvinky (erythrocyty). • Základní schéma: Glukosa-6-fosfát + 2 NADP+ + H2O → ribosa-5-fosfát + 2 NADPH + 2 H+ + CO2 Metabolické dráhy s potřebou NADPH: • Syntézy: Mastné kyseliny Cholesterol Neurotransmitery Nukleotidy • Detoxifikace: Redukce oxidovaného glutathionu Cytochrom P450 monooxygenasa Biochemické reakce vzájemné přeměny sacharidů. • 1. Izomerace – aldosa / ketosa. Např. glukosa / fruktosa. • 2. Epimerace – změna konfigurace na chirálním uhlíku. Např. galaktosa / glukosa na C4. • 3. Transketolasa – přenos dvouhlíkatého štěou z ketosy na aldosu. • 4. Transaldolasa – přenos tříuhlíkatého štěpu z ketosy na aldosu. • 5. Aldolasa – štěpení resp. syntéza na principu aldolové kondenzace. Celkové schéma pentosafosfátové dráhy Ribulosa-5-fosfát je epimerován fosfopentosaepimerasou na xylulosa-5-fosfát a izomerován na ribosa-5-fosfát. Celkové schéma oxidační fáze pentosafosfátové dráhy: O 2- 2- CH2O PO3 CH2O PO3 O H H OH H Glukosa-6-fosfátdehydrogenasa H HO OH OH H O H OH H H Laktonasa O HO NADP+ NADPH + H+ H OH H2O H+ C O H C OH HO C H H C OH H C OH 2CH2O PO3 Glukosa-6-fosfát 6-Fosfoglukono-δ-lakton 6-Fosfoglukonát 6-Fosfoglukonátdehydrogenasa NADP+ NADPH + H+ O C CH2OH H C OH H C OH + 2- CH2O PO3 Ribulosa-5-fosfát CO2 Reakce katalyzovaná glukosa-6-fosfátdehydrogenasou 2- 2- CH2O PO3 CH2O PO3 O H H OH H Glukosa-6-fosfátdehydrogenasa H HO OH OH H O H OH Glukosa-6-fosfát H H O HO NADP+ NADPH + H+ H OH 6-Fosfoglukono-δ-lakton Reakce katalyzovaná laktonasou O 2- CH2O PO3 O H OH H H Laktonasa O HO H OH H2O H+ C O H C OH HO C H H C OH H C OH 2CH2O PO3 6-Fosfoglukono-δ-lakton 6-Fosfoglukonát Druhá oxidace za katalýzy 6-fosfoglukonátdehydrogenasou O H C C O OH HO C H H C OH H C OH 2CH2O PO3 6-Fosfoglukonát CH4 6-Fosfoglukonátdehydrogenasa NADP+ NADPH + H+ O C CH2OH H C OH H C OH + 2CH2O PO3 Ribulosa-5-fosfát CO2 Propojení pentosafosfátové dráhy s glykolýzou. Nadbytek pentos je přeměněn na meziprodukty glykolýzy. Schematicky: C5 + C 5 C3 + C 7 C4 + C 5 C3 + C 7 C6 + C 4 C6 + C 3 Výsledná suma reakcí: 3 C5 2 C6 + C3 2 Xylulosa-5-fosfát + ribosa-5-fosfát 2 fruktosa-6-fosfát + glyceraldehyd-3-fosfát Analogicky: 3 Ribosa-5-fosfát 2 fruktosa-6-fosfát + glyceraldehyd-3-fosfát Neoxidační fáze pentosafosfátové dráhy za účasti transketolasy O O O C CH2OH H C OH H C OH + 2- CH2O PO3 Ribulosa-5-fosfát C H H C OH H C OH H C OH O Transketolasa H C C H + OH 2- CH2O PO3 CH2OH HO C H H C OH H C OH H C OH 2- 2- CH2O PO3 CH2O PO3 Ribosa-5-fosfát C Glyceraldehyd-3-fosfát Sedoheptulosa-7-fosfát Neoxidační fáze pentosafosfátové dráhy za účasti transaldolasy O O H C C H + OH 2- CH2O PO3 C CH2OH HO C H H C OH H C H C O C CH2OH HO C H OH H C OH OH HO C H Transaldolasa 2- CH2O PO3 Glyceraldehyd-3-fosfát Sedoheptulosa-7-fosfát O + 2- CH2O PO3 Fruktosa-6-fosfát C H H C OH H C OH 2- CH2O PO3 Erythrosa-4-fosfát Neoxidační fáze pentosafosfátové dráhy – transketolasa. O O C O H H C OH H C OH + 2- CH2O PO3 Erythrosa-4-fosfát C CH2OH Transketolasa HO C H H C OH 2- CH2O PO3 Xylulosa-5-fosfát C CH2OH HO C H H C OH HO C H + O H 2- CH2O PO3 Fruktosa-6-fosfát C C H OH 2- CH2O PO3 Glyceraldehyd-3-fosfát Glukosa-6-fosfát je spotřebována jak glykolýzou, tak pentosafosfátovou drahou. Klíčovou roli v regulaci obou procesů hraje hladina NADP+ v cytoplasmě. • Dehydrogenace glukosa-6-fosfátu je ireversibilní proces. Nutná přítomnost NADP+ jako příjemce elektronů. • Z toho důvodu vyvolávají nízké hladiny NADP+ inhibiční efekt dehydrogenace. Efekt je prohlubován skutečností, že NADPH kompetuje s NADP+ o aktivní místo enzymu. • Poměr NADP+ / NADPH v jaterním cytosolu dobře živených krys je 0, 014, několika řády nižší než poměr NAD+ / NADH za stejných podmínek je 700. • NADPH musí být bezprostředně spotřebován k syntézám. • Neoxidační fáze pentosafosfátové dráhy je regulována dostupností substrátů. Vstup glukosa-6-fosfátu do pentosafosfátové dráhy závisí na potřebě NADPH, ribosa-5-fosfátu a ATP. Možnost 1-je třeba mnohem více ribosa-5-fosfátu než NADPH. Potřeba NADPH a ribosa-5-fosfátu je vyvážená Potřeba NADPH je mnohem vyšší než potřeba ribosa-5-fosfátu. Možnost 3 • Glukosa-6-fosfát je kompletně oxidována na CO2. • Aktivní jsou tři skupiny reakcí: • 1. Oxidativní fáze produkuje dvě molekuly NADPH a jednu molekulu ribosa-5-fosfátu. • 6 Glukosa-6-fosfátů + 12 NADP+ + 6H2O = 6-ribosa-5fosfátů + 12 NADPH + 12 H+ + 6 CO2 • 2. Ribosa-5-fosfát je převedena na fruktosa-6-fosfát a glyceraldehyd-3-fosfát tranketolasou a transaldolasou. • 6 Ribosa-5-fosfátů = 4 fruktosa-6-fosfáty + 2 GAP • 3. Glukosa-6-fosfát je resyntetizována z fruktosa-6fosfátu a glyceraldehyd-3-fosfátu glukoneogenezí. • 4 Fruktosa-6-fosfáty + 2 GAP + H2O = 5 G-6-P + H+ Potřeba NADPH a ATP je vyrovnaná Stechiometrie možností 1 a 2 • Možnost 1 : 5 glukosa-6-fosfát + ATP → 6 ribosa-5-fosfát + ADP + H+ • Možnost 2 : Glukosa-6-fosfát + 2 NADPH + H2O → → ribosa-5-fosfát + 2 NADPH + 2 H+ + CO2 Rovnice možnosti 3. • Možnost 3 : 6 Glukosa-6-fosfát + 12 NADP+ + 6 H2O → → 6 ribosa-5-fosfát + 12 NADPH + 12 H+ + 6 CO2 6 ribosa-5-fosfát → → 4 fruktosa-6-fosfát + 2 glyceraldehyd-3-fosfát 4 fruktosa-6-fosfát + 2 glyceraldehyd-3-fosfát + H2O → → 5 glukosa-6-fosfát + Pi • Suma tří reakcí: Glukosa-6-fosfát + 12 NADP+ + 7 H2O → → 6 CO2 + 12 NADPH + 12 H+ + Pi Rovnice možnosti 4. 3 Glukosa-6-fosfát + 6 NADP+ + 5 NAD+ + 5 Pi + 8 ADP → → 5 pyruvát + 3 CO2 + 6 NADPH + 5 NADH + 8 ATP + 2 H2O + 8 H+ K mechanismu transketolasy a transaldolasy • Při transketolasové reakci je dvojuhlíkatý štěp vázán na koenzym, kterým je thiaminpyrofosfát (TPP). • Transketolasa je homologní s enzymem E1 pyruvátdehydrogenasového komplexu. Na aldosu se přenáší aktivovaný glykolaldehyd. • Transaldolasa přenáší tříuhlíkatý dihydroxyaceton a na rozdíl od transketolasy, nemá prosthetickou skupinu. Zde se vytváří Schiffova báze mezi karbonylem ketosy (substrát) a εaminoskupinou Lys v aktivním místě enzymu. Tříuhlíkatý štěp vázaný na Lys je přenesen na aldosu. • Je to analogie mechanismu aldolasy, enzymy jsou homologní. Rovnováha mezi glykolýzou a glukoneogenezí v játrech – vliv hladiny glukosy v krvi. • Hlavním regulátorem glykolýzy a glukoneogeneze v játrech je fruktosa-2,6-bisfosfát. • Fruktosa-2,6-bisfosfát aktivuje fosfofruktokinasu a inhibuje fruktosa 2,6-bisfosfatasu !!! • Proč ?? • Při nízké hladině glukosy v krvi se z fruktosa-2,6bisfosfátu uvolňuje fosfát za tvorby fruktosa-6-fosfátu. • Fruktosa-6-fosfát se neváže jako aktivátor fosfofruktokinasu fosfofruktokinasu (váže se jen do akt. místa). • Jakým způsobem je kontrolována koncentrace fruktosa2,6-bisfosfátu ??? • Na kontrole hladiny fruktosa-2,6-bisfosfátu se podílejí dva enzymy. Fruktosa-2,6-bisfosfát. Kontrolní mechanismus syntézy a odbourání fruktosa-2,6bisfosfátu. Rovnováha mezi glykolýzou a glukoneogenezí v játrech – vliv hladiny glukosy v krvi. • Fruktosa-2,6-bisfosfát je produktem reakce katalyzované fosfofruktokinasou 2 (PFK2). • Odštěpení fosfátu je katalyzované enzymem fruktosabisfosfatasa2 (FBPasa2) • Oba enzymy jsou součástí jednoho proteinového řetězce o délce 55 kD – bifunkční enzym !!! • Co kontroluje zda bude aktivní PFK2 nebo FBPasa2 ? • Za situace hladovění: Při nízké hladině glukosy je vylučován slinivkou hormon glukagon, který spouští uvnitř buněk cAMP kaskádu vedoucí k fosforylaci bifunkčního enzymu • proteinkinasou A. Tato kovalentní modifikace aktivuje FBPasu2 a inhibuje PFK2. • Převládá glukoneogeneze. • Glukagon také aktivuje pyruvátkinasu v játrech. • V opačném případě, při dostatku glukosy, je fosfát odštěpen, aktivuje se PFK2 a inhibuje FBAsa2. Urychluje se glykolýza!!! • Bifunkční enzym fosfofruktokinasa-fosfofruktobisfosfatasa. Pyruvátkinasa. • Pyruvátkinasa je tetramer (57 kD podjednotka). Existuje řada izoenzymových forem kódovaných různými geny. • L typ převažuje v játrech a M ve svalech a mozku. • Jaterní enzym podléhá na rozdíl od svalového allosterické regulaci. • Katalytická aktivita L formy je kontrolována reversibilní fosforylací. Aktivita M formy ne. • Při nízké hladině glukosy funguje glukagon. Spouští se cAMP kaskáda – dochází k fosforylaci pyruvátkinasy a tím ke snížení její aktivity. Tato hormonální regulace zabraňuje spotřebě glukosy játry !!! Glukosa je nutně potřebná k činnosti mozku a svalstva. Kontrolní systém katalytické aktivity pyruvátkinasy. Regulace allosterickou kontrolou aktivátory, inhibitory a kovalentní modifikací.
Podobné dokumenty
O OH PO
2. Ribosa-5-fosfát je převedena na fruktosa-6-fosfát a glyceraldehyd3-fosfát tranketolasou a transaldolasou.
6 Ribosa-5-fosfátů = 4 fruktosa-6-fosfáty + 2 GAP
3. Glukosa-6-fosfát je resyntetizována...
+ OH
• Polyhydroxyaldehy – aldosy – na C1
• Polyhydroxyketony – ketosy – na C2
• Různý počet C
‐ C3 – aldotriosy
‐ C4 – ketotetrosy
• Chiralita (C*)
• v biologickém materiálu D-enantiomery, L-výjimečně
Prezentace 02-05_Fermentation_organic
Podmínky:
a) nedostatek biotinu – zvýšení propustnosti membrán pro Glu
aktivace specifických transportérů
b) nedostatek O2 – energetický metabolismus končí Glu
nízká aktivita α-ketoglutarátdehydrog...
Cyklus glykolýza Krebs Fotorespirace dýchání
Převedení L-methylmalonyl CoA na sukcinyl CoA probíhá za účasti
enzymu methylmalonyl CoA mutasy jehož koenzymem je derivát
vitaminu B12 – kobalamin.
Bakalářská práce - Vliv citrátů na výkon ve sportovním
sarkoplazmě je značné množství ATP taktéž vázané na myozin a zapřičiňuje tedy
rozpojení spojů s aktinem obr.2. Sarkoplazmatické retikulum obsahuje vysoké množství
Ca iontů. Po obdržení informace (p...
CO 2 a jeho iont. formy, pH, NK. Tlumivá kapacita
Distribuční diagram
otevřeného uhličitanového
systému
p(CO2) = 30 Pa
T = 25 °C
otevřený uhl. systém
- výměna CO2 mezi
kapalnou a plynnou fází
- konstantní koncentrace
c(H2CO3*)
Biochemici - USA_Kanada_1
astronomií. Kromě mateřského jazyka
uměla také rusky, německy, francouzsky
a italsky. Jezdila více než 30 let ve
Fordu, model T. Celý život byla
kanadskou občankou, i když pracovala v
USA. V r. 198...