zde
Transkript
výzvu orgánu činného v trestním řízení anebo jednání soudu nebo úkon trestního řízení závažným způsobem maří, přičemž byla již proti němu bezvýsledně použita jiná opatření a s ohledem na jeho osobu a povahu a závažnost jeho jednání nelze v době rozhodování účelu pořádkového zajištění dosáhnout jiným opatřením. Že to může být i neposlušný obhájce, je mimo diskusi. Pak by ovšem obhajoba nebyla ani součástí obžaloby, ale rovnou její obětí. Z celkem pochopitelných důvodů i proti takovým návrhům Unie obhájců ČR co nejzásadněji protestuje. Unie obhájců nehodlá ze své pozice spekulovat o tom, zda navrhovaná úprava je výsledkem chladného záměru redukovat práva osob v trestním řízení, anebo je to důsledkem toho, o čem se nyní mluví jako o legislativě, kterou zpracovávají děti. To nám nepřísluší, nicméně objektivně by přijetí novely vedlo k hrubému porušení principu spravedlivého procesu, a proto je třeba tento návrh odmítnout jako naprosto nepřijatelný. Závěrem Unie obhájců ČR upozorňuje na absolutní nekoncepčnost návrhu novely vzhledem k potřebě přijmout nový trestní řád. Právní rozbory Rodinných listů Ochrana zvířat a mezinárodní organizace Karin Mošničková, studentka, VŠMVV v Praze Žijeme ve světě, kde spolu s rostoucí lidskou populací roste obdobně počet velkochovů, které mohou čím dál větším podílem za znečišťování ovzduší a země, o kterém zatím obyčejný člověk ani neví. Žijeme ve světě, který jako kdyby v rámci ochrany zvířat stále tápal mezi tím, co by mělo být správné a co špatné. V rámci jednoho živočišného druhu známe různé přístupy: na jedné straně stojí prasata domácí jako hospodářská zvířata určená ke konzumaci či králíci, psi, kočky a jiní hlodavci chovaní v testovacích zařízeních a určení k pokusům. Na druhé straně stojí odrůda prasete zvaná prase trpasličí a psi, kočky, králíci a hlodavci chovaní jako domácí mazlíčci. Otázka zní: V čem se liší? Co může za chaotický přístup člověka ke zvířatům? Která zvířata si vydobyla ochranu v podobě právní normy či zákona? Toto jsou otázky, jež činí ochranu zvířat tak zajímavou oblastí k hlubšímu studiu. Základní pojmy K pochopení samotných základů, na kterých tato problematika stojí, je nutno si nejdříve vysvětlit některé pojmy, které jsou ve vztahu k ní stěžejní. V první řadě je záhodno si položit otázku, jak se liší termíny zvíře, živočich a člověk. Všeobecně vzato, živočich je dle práva České republiky pojem širšího rázu nežli pojem zvíře.1) Hovoříme-li o tedy o živočichu, máme na mysli jak bezobratlé jedince, tak obratlovce. Zvířetem se dle platného práva ČR chápe obratlovec. Anglický pojem animal má ovšem lehce odlišný význam – i když je přímým překladem českého slova zvíře, významem se de facto shoduje s českým výrazem živočich (pro zdůraznění, že se jedná o obratlovce, se užívá přímo toto označení, tedy vertebrate). Člověk oproti tomu je na základě některých svých nepopiratelně unikátních schopností ze zvířecí říše vyčleňován, a to i přes jeho nesčetné stejně nepopiratelné fyziologické podobnosti, které ho pojí se zvířecí říší. 1) Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. Ochraně zvířat předchází postupný vývoj ve vztahu mezi člověkem a zvířetem. Soužití se zvířaty bylo již od pravěku pro člověka stěžejní, chtěl-li přežít. Nejdříve však stálo zvíře pomyslně nad námi jako některá pravěká zvířata, která dokázala člověku snadno ublížit. Pak se vztah, díky rozvoji inteligence našich předků a následným ochočováním nejrůznějších zvířat pro různé účely, vyrovnal. Nakonec se člověku podařilo stanout v popředí zvířecí říše a vyvinul se tak speciesismus – teorie, jež nadřazuje jeden živočišný druh nad druhý. Nově se vyvinuly termíny jako animal protection, animal rigths či animal liberation, které je v rámci problematiky ochrany zvířat nutno rozlišovat. Zastánci teorie práv zvířat alias animal rights fighters na jejím základě obhajují zrušení jakéhokoliv využívání či chování zvířat člověkem (tedy včetně zájmového chovu a chování mazlíčků); do jejich opozice bývají stavěni zastánci welfare praktik neboli animal protection či animal welfare, kteří chápou využívání zvířat člověkem jako nezrušitelnou skutečnost, na druhé straně ovšem akceptují potřeby zvířat včetně potřeby fyzicky i duševně nestrádat. Oba tyto směry, shodující se v boji za vylepšování podmínek pro blahobyt zvířat, spadají pod ochranu zvířat. Marginální termín osvobození zvířat (animal liberation) se na teoretickém poli shoduje s teorií zvířecích práv, bývá však užíván v souvislosti s aktivitami radikálních aktivistů, kteří za účelem osvobození zvířat podnikají i nezákonné akce v různých vědeckých či hospodářských zařízeních. Problematika je zajímavou oblastí nejen z pohledu jejího vývoje, ale také kvůli své komplexitě a především rozporuplnosti v chápání určitých skutečností. Člověka často přirovnáváme ke zvířeti, pokud jedná nejenom pudově, ale i nepříčetně a násilně; zvířecí chování má tedy všeobecně uznávaný negativní význam. Humánním chováním rozumíme na druhou stranu chování soucitné – i když je to právě člověk, kdo je schopen spáchat některé činy, například svévolně týrat s vědomým úmyslem ublížit či se pouze pobavit, čehož by zvíře ze samé své podstaty nebylo schopno. Vzhledem ke komplexnosti problematiky se ochrana zvířat praktikovala a dnes nadále praktikuje na státní úrovni. V dnešní době se tak status zvířat a normy týkající se ochrany práv zvířat liší co do vnitrostátního právního systému každého státu. Velkým pokrokem se ovšem stala třicet jedna nedávná mezinárodní spolupráce, která se zhmotnila prostřednictvím mezinárodní nevládní organizace bojující za práva zvířat, a také mezinárodní smlouvy a deklarace. Ochrana práv zvířat z globálního hlediska v sobě skýtá mnoho překvapujících faktů. I když se začala rozvíjet až kolem 18. a 19. století, první impulsy k pozdějšímu rozvinutí se datují několik století před Kristem. Její další vývoj se projevoval velice dynamicky, docházelo ke změnám v právním i v etickém a sociálním nahlížení na otázku práv zvířat – z výše uvedeného je patrná všeobecná nejasnost statusu zvířat ve společnosti i úloha a postavení člověka z hlediska zvířecí říše. Ve společnosti se střídaly extrémní myšlenkové směry; některé přiměly lidskou rasu zvířata uctívat, jiné naopak zvířata brát jako pouhé stroje. Další na ně nahlížely jako na plnohodnotné účastníky právního procesu či jim i přiznaly významná práva a nahradily jejich postavení nižších bytostí ve společnosti vyčleněnou lidskou rasou, jak tomu bylo v období nacismu. rodinné listy / listopad / 2015 Historie ochrany zvířat První známky zakotvení pojmu zvíře v právu se datují až k existenci starodávné Babylonské říše, problematiku vlastnictví zvířete a úhrad škod jím způsobených upravoval již Chamurappiho zákoník z roku 1686 př. n. l. Než se do zákoníků jednotlivých zemí začaly zavádět normy vztahující se ke zvířatům a jejich ochraně, byly hlavními faktory, které ovlivňovaly smýšlení člověka o postavení zvířat ve společnosti a také určovaly jeho vztah ke zvířatům, náboženská pravidla, místní morální zásady a teze významných filozofů.2) Můžeme říci, že církev v průběhu času reagovala na změny jak společensko-etické, tak právní – v době, kdy byli utlačováni černoši nebo ženy, byly tyto skupiny zavrhovány i církví. Oběma skupinám již církev „přiznala duši“, nicméně zvířatům nikoliv. Spolu se vznikem hnutí za práva zvířat se začaly objevovat projevy nespokojenosti veřejnosti k postoji církve ke zvířatům. Stejně tak se Jan Pavel II. ve svém Redemptor hominis3) zmiňuje o odlišném názoru na problematiku interpretace vůle boží: „Stvořitel chtěl, aby člověk obcoval s přírodou jako její rozumný a šlechetný pán a strážce, a ne jako bezohledný vykořisťovatel.“ Neméně zajímavé bylo období starověké antiky, kdy mnoho známých řeckých myslitelů vyjádřilo svůj názor na postavení zvířete ve společnosti. O známém filozofovi a matematikovi Pythagorovi je známo, že byl spolu se svými přívrženci vegetariánem; stejně tak se neúčastnil obětovávání zvířat. Aristotelés ze Stageiry, žák Plátona, v rámci filozofie o jsoucnu a podstatě bytí ve svém spise O duši pojmenoval rozdíly mezi třemi existujícími organismy podle jejich vrcholných schopností:4) duši rozmnožovací a vyživovací (rostliny), duši pociťovací neboli vnímavou (zvířata), duši myslící (člověk). Učení Aristotela předpokládalo u zvířete rozum na nižší úrovni. Rozum podle něj byl faktorem k podrobení si méně inteligentního tvora (takovým pro něj byli 2) Müllerová, Hana, Stejskal, Vojtěch: Ochrana zvířat v právu, s. 25. 3) Encyklika Jana Pavla II. Redemptor hominis – Vykupitel člověka, nakladatelství Zvon, 1979. 4) Šlechtová, Lucia: Aristoteles a jeho spis o duši [online]. 2010 [cit. 2015-04-22]. třicet dva i otroci nebo ženy). Vedle faktoru inteligence hodnotí také přínos pro všeobecné dobro: „Otroci a zvířata toho pro obecné dobro mnoho neučiní a většinou žijí jen tak nazdařbůh.“ Dle spisu Politika považuje zvířata za majetek člověka, se kterým se může zacházet dle lidských potřeb. Teorie o statusu zvířat ve společnosti z hlediska etiky i biologických předpokladů sestavili ovšem nejenom filozofové z Řecka. Francouzský filozof René Descartes na základě karteziánské metafyziky přirovnal zvířata k pouhým strojům a jejich reakce na bolestivé podněty přisuzoval automatickým reakcím. Descartes i Aristoteles bývají ze všech myslitelů, již taktéž na základě svých teorií nepřisuzovali zvířatům práva, nejvíce spojováni s pozdějším chladným mechanickým přístupem společnosti ke zvířatům, jenž pokračoval vivisekcemi a obdobnými praktikami. Středověk se nesl v duchu projevování státní a církevní moci a veřejné touhy po spravedlnosti vůči jakémukoliv agresorovi – na tomto základě byly praktikovány právní procesy se zvířaty jakožto právoplatnými účastníky soudního řízení. Zvířata byla brána jako právní subjekt a k procesům patřila i opatření jako vzetí do vazby, přidělení obhájce apod. Hojněji k nim docházelo ve frankofonních oblastech, v oblastech dnešní Belgie, Německa a Švýcarska, a to převážně v 15. a 16. století, ale i v následujících stoletích. Příkladem je švýcarský proces z roku 1478,5) při němž byl druh hmyzu, tzv. Inger, jakožto škůdce obviněn, že zapříčinil nedostatečnou sklizeň, a vyzván, aby z napadených polí do týdne odlétl. Pokud by tak neučinil, měl šestého dne dorazit na určité místo a obhájit se. Samozřejmě se tak nestalo a podle pravidel musel být soud odročen. Teprve argument, že tento druh hmyzu nebyl podle důkazů na Noemově Arše (tudíž se jedná o nepodstatný druh), soudní proces ukončil v neprospěch hmyzu. V osmnáctém století procházela důležitými změnami oblast práv lidí i ochrany zvířat. Výrok anglického filozofa Jeremyho Benthama z roku 1789 („Otázkou není, zda dokáží myslet. Ani zda dokáží mluvit. Ale zda mohou trpět.“) dosáhl ihned značné popularity a mezi aktivisty za práva zvířat je tento filozof dodnes významnou osobností. Bentham byl jedním ze zakladatelů moderního utilitaristického smýšlení; podle něj by mělo být utrpení všech, jichž se daná aktivita týká (sem zařadil i zvířata), sníženo na kompromisní a vyvážené minimum.6) Rostoucí počet podobných úvah a teorií ve Velké Británii vedl k rozšíření zájmu o tuto problematiku i ve světě. V 19. století došlo k zásadnímu průlomu – začaly vznikat organizace na ochranu zvířat. První organizací byla Společnost proti krutosti vůči zvířatům (RSPCA), jež byla založena ve Velké Británii v roce 1824 Arthurem Broomem a dala vzniknout uplatňování welfare praktik v praxi.7) Velký otřes v nahlížení člověka na jeho hierarchické postavení ve zvířecí říši pak způsobily objevy Charlese Darwina o evoluci lidské rasy a fyziologicko-mentální similaritě člověka se zvířaty. Vedle teorie o přirozené selekci přiznával zvířatům schopnost prožívat štěstí a vnímat utrpení.8) Zároveň bylo zjištěno, že se šimpanzi sdílíme téměř identickou DNA, což vedlo k pomyslnému sesazení 5) Müllerová, Hana, Stejskal, Vojtěch: Ochrana zvířat v právu, s. 108. 6) Bekoff, Marc: Na zvířatech záleží. s. 93. 7) Ibid., s. 100. 8) Čejka, Jan: Zvířata jsou naši bližní, s. 154. člověka z jeho výsostného postavení a navrátilo jej o něco blíže k pravěkému napojení na zvířecí říši. Další významnou událostí byl vznik a rozšíření veganského životního stylu (v roce 1847 vznikla Vegan society),9) který započal nejenom Peter Singer se svým Osvobozením zvířat, ale také Henry Salt dílem Les droits de l´animal z roku 1914. V devatenáctém století se také na základě rasových odlišností začaly v Evropě vytvářet hierarchické žebříčky. Idea rasové nadřazenosti, která se přenesla do dalšího století, kolonialismus a nestabilita Evropy s jádrem v Německu gradovaly nástupem nacismu. V nacistickém Německu se uchytilo pro židy označení Saujuden (v překladu Židovská svině).10) Nacismus ve vztahu k právům zvířat a lidským právům učinil zásadní krok, když paradoxně přívětivý postoj ke zvířatům manifestoval podrobným a striktním zákonem na ochranu zvířete (1933)11) a titul „zvíře“ přidělil i lidské komunitě – židům. Touto cestou došlo k rozmělnění a praktickému splynutí pojmů „člověk“ a „zvíře“ a projevila se křehká hranice mezi oběma pojmy. „V nové říši už nesmí být žádného týrání zvířat,“ řekl Adolf Hitler.12) Zacházení s dobytkem vyžadovalo podle nacistických zákonů lepší podmínky s židovskými skupinami, do táborů převážených ve vozech určených pro masokombináty. Testování na zvířatech bylo nejdříve zákonem zrušeno, později bylo nahrazeno lidskými pokusnými objekty v podobě vyčleněných nemocných, postižených nebo starých židů či romských dětí. Vzhledem k jejich fyziologickým odlišnostem od zdravého člověka bylo testování na zvířecích objektech znovu povoleno, a to jako druhý krok po testech na lidech; tyto pak musely být schváleny ministrem.13) A dnes? Na otázku, zdali má být zvíře subjektem práva, mohou být jako odpověď aplikovány různé přístupy. Tato problematika je aktuální prakticky již od roku 1850, kdy byl ve Francii přijat první zákon na ochranu zvířat – tzv. Grammontův zákon14) (i když díky přijatému dovětku „na veřejnosti“ byl nakonec použitelný pouze pro skandální případy), jež vyvolal bouřlivé debaty a taktéž vlnu nesouhlasu těch, kteří ho shledali absurdním. Od té doby koncept práv zvířat získal zastánce i odpůrce. Pozitivní náhled zastánců tohoto konceptu se opírá o princip vyhrazené omezené právní subjektivity, neboť je již známou skutečností, že k plnohodnotné právní subjektivitě nejsou zvířata způsobilá.15) Na druhé straně zastánci konzervativnějšího právního přístupu bývají vyslovovány obavy z obtížného převedení takového kroku do každodenní reality a také jeho následných chaotických projevů ve společnosti; v krajních případech bývá celá koncepce práv zvířat srovnávána s ekoterorismem.16) Ke zlepšení stavu ochrany 9) Ibid., s. 213. 10) Ibid., s. 55. 11) Nazi germany and animal rights: 1933 Law on Animal Protection by Adolf Hitler [online]. 2015 [cit. 2015-04-22]. 12) Briggle, Adam, Mitcham, Carl: Ethics and law- introduction, s. 164. 13) Müllerová, Hana, Stejskal, Vojtěch: Ochrana zvířat v právu, s. 59. 14) Smolová, Olga: Grammontův zákon [online]. 2014 [cit. 2015-04-23]. 15) Na tuto skutečnost bylo poukázáno v pasáži o právních procesech se zvířaty. 16) Násilné jednání souvisící s ekologií; patří sem např. akty radikálních aktivistů za práva zvířat, či za ochranu prostředí, ale i akce provedené takovými identitami, jež ničí životní prostředí kvůli upřednostňování svých zájmů. zvířat navrhují neustálé augmentace, přičemž by taktéž měl být kladen větší důraz na povinnosti ze strany člověka a týrání by mělo být efektivněji trestáno.17) Na mezinárodní úrovni je problematika ochrany zvířat upravována zejména mezinárodními úmluvami: regionálními úmluvami sjednanými v rámci Rady Evropy, prakticky nezávaznými, globálními i regionálními mezinárodními multilaterálními úmluvami sjednanými za účelem ochrany biodiverzity (tzn. spadající pod pojem Wildlifelaw), které jsou často zaštitovány mezinárodními organizacemi, jakými je Organizace spojených národů, či jinými mezivládními organizacemi regionálního charakteru. Celkový právní systém mezinárodní ochrany zvířat je roztříštěný – skládá se z několika desítek mezinárodních smluv, jež jsou závazné pro členské státy, dále pak z deklarace s doporučující a inspirativní povahou; v rámci Evropské unie jde o právo unijní a celosvětově o právo obyčejové. Hnutí za práva zvířat, které se zformovalo do výrazné podoby až v druhé polovině dvacátého století, doprovázela úzká spolupráce aktivistů a neziskových organizací, jež se manifestovala vydáním Všeobecné deklarace zvířecích práv. Všeobecná deklarace zvířecích práv Všeobecná deklarace zvířecích práv byla podepsána roku 1978 v Pařížském sídle UNESCO.18) V četném výčtu práv, jež zvířeti připisuje, zmíním právo zvířete na úctu, stejně jako pozornost, péči či ochranu ze strany člověka, nebo také právo volně žijícího zvířete na svobodný život strávený v přirozeném prostředí. Je zde vyjádřen zákaz vykořisťování, týrání, ale i opuštění zvířete, zákaz způsobení úzkosti hospodářskému zvířeti, zákaz pokusů na zvířatech jakožto aktů popírajících práva zvířat. Tato verze vyvolala velký ohlas – nejenom pro své revolucionářské myšlenky, které předkládá veřejnosti, ale i vágními právními pojmy. Skutečnost, že by podle principů obsažených v deklaraci měly být zrušeny nejenom vědecké pokusy na zvířatech, ale i soukromé chovatelství mazlíčků, působila na mnohé jako přehnaná; obdobně jako označení většího počtu mrtvých zvířat za genocidu. Byla proto vydána druhá verze deklarace, která usiluje o větší přesnost termínů a jejímž účelem bylo najít pomyslný minimální konsensus ve vymezení statusu zvířat jak v oblasti právní, tak ve stejně komplexní oblasti společenské (tzn. ve vztahu člověka se zvířetem). Nicméně zůstává faktem, že deklarace jako dokument právně nezávazný zatím nebyla uznána rozhodujícími činiteli na poli mezinárodního dění, jako je OSN či jednotlivé státy, jimž byla zaslána. I přesto však, stejně jako mezistátní dohody, může být mnohdy příkladem k vnitrostátní úpravě ochrany zvířat. Všeobecná deklarace o welfare zvířat V pomyslné opozici Všeobecné deklaraci práv zvířat (ve smyslu protikladů samotných pojmů práva zvířat a welfare zvířat, jak byly vysvětleny v úvodu) stojí Všeobecná deklarace o welfare zvířat (UDAW). Roku 2003 se ve dnech 17) Chapouthier, Georges: Zvířecí práva, s. 57. 18) Smolová, Olga: Všeobecná deklarace zvířecích práv (1978) [online]. 2014 [cit. 2015-04-24]. třicet tři 25. a 26. března uskutečnila ve filipínském hlavním městě Manila mezinárodní konference o welfare zvířat, které se zúčastnilo na dvacet delegací a přes tři sta organizací specializujících se na ochranu zvířat z 80 zemí světa. Původní návrh textu, jenž byl zasedáním přijat, zpracovala Světová organizace pro ochranu zvířat (WSPA), která funguje jako sekretariát této deklarace. Obsahem deklarace v její aktuální podobě je snaha o zlepšování ochrany zvířat ve všech zemích, a to prostředkem korelace mezi všeobecným udržitelným rozvojem a ochranou zvířat. Těmito faktory korelace, na něž deklarace klade důraz, jsou pak například výskyty zoonóz,19) kriminalita (neboť člověk, jenž ubližuje zvířeti, snáze ublíží člověku a naopak) a mnohé další. Stejně jako Všeobecná deklarace práv zvířat, i tato deklarace prostřednictvím všech jejích podporovatelů usiluje o uznání OSN – v minulém roce 2014 byla tato deklarace podpořena 46 zeměmi, 17 ministerstvy dalších států a přes 2 milióny jednotlivců. V brožuře o UDAW je vyjádřen předpoklad, že by adopce UDAW Organizací spojených národů znamenala významný krok k ukotvení welfare zvířat jakožto problematiky skutečně mezinárodního významu, podpořila by globální pozitivní přístup k potřebám zvířat a dodala by odvahu vládám zavést více opatření, jež by zesílila pozici ochrany zvířat v rámci jednotlivých států. Aktuální situace v oblasti ochrany práv zvířat Co se týče ochrany zvířat v Evropě, pod záštitou Rady Evropy bylo odsouhlaseno několik dohod o ochraně zvířat, jež dohromady tvoří systém, který ve světě nemá obdoby. Provázanost těchto dohod se zbytkem světa dokazují pozorovatelské statusy Spojených států při jednotlivých jednáních Rady Evropy. Systém dohod byl převeden do norem unijního práva EU a na úrovni členských států se stal právně vymahatelným.20) Evropská unie se v oblasti ochrany zvířat angažuje také tzv. Akčním plánem v oblasti dobrých životních podmínek a ochrany zvířat pro léta 2006–2010 a nově běží Strategie EU v oblasti ochrany a dobrých životních podmínek zvířat, která platí od roku 2012 až do letošního roku 2015 a navazuje tak s uplatněním nových vědeckých poznatků na předchozí akční plán. V současnosti je právní bází pro ochranu zvířat v lidské péči smlouva o fungování Evropské unie (SFEU), zejména pak kapitola o zemědělství a článek 13, hovořící o zajištění dobrých životních podmínek; právní základnou pro ochranu volně žijících živočichů naproti tomu je kapitola o životním prostředí.21) Dle brožury vydané Evropskou komisí o společné zemědělské politice z roku 2012 „patří normy týkající se dobrých životních podmínek zvířat v EU mezi nejnáročnější na světě.“22) rodinné listy / listopad / 2015 Týrání zvířat Mezi cílové oblasti ochrany zvířat se dnes řadí především ochrana zvířat před týráním, ochrana hospodářských zvířat a zvířat využívaných ke zpracovávání 19) Tj. nemoci přenositelné mezi lidmi i zvířaty. 20) Müllerová, Hana, Stejskal, Vojtěch: Ochrana zvířat v právu, s. 155. 21) Ibid., s. 169. 22) Brožura vydaná Evropskou komisí o společné zemědělské politice z roku 2012, str. 13. třicet čtyři hospodářských produktů, ochrana zvířat využívaných k vědeckému a průmyslovému testování, ochrana volně žijících a ohrožených druhů i problematika zoologických zahrad. Zákony každého státu, jež upravují oblast ochrany zvířat, se ve všeobecné rovině dělí na zákony obecné, které chrání zvíře před krutým zacházením, a zákony zvláštní, které zohledňují konkrétní specifika.23) Pokud chceme hovořit o konceptu týrání určitého zvířecího jedince, musíme si být vědomi, že s tímto konceptem zcela nepochybně souvisí schopnost cítit bolest. S rozvojem vědy a biologie bylo v rámci anatomie a chování zvířat mnoha vědci potvrzeno, že s největší pravděpodobností senzitivita zvířat na bolestivé podněty souvisí s vyvinutím nervového systému, a z toho vědci vyvozují, že velká část živočichů od žížaly po obratlovce a ryby, tedy i někteří bezobratlí, je schopna pociťovat bolest, tudíž trpět.24) Americká veterinářská asociace definovala pět typů projevů utrpení:25) bolest jakožto smyslový vjem souvisící s fyzickým poškozením; tíseň jakožto neschopnost se adaptovat na pozměněné prostředí či vnitřní stav; neklid jakožto stav neschopnosti uvyknout na nové prostředí (při transportu apod.); úzkost jakožto stav zvýšené pozornosti v reakci na potencionální nebezpečí; strach jakožto změna v chování v reakci na povědomé nebezpečí (predátor). Paralelně s otázkou týrání a vnímání zvířat všeobecně samozřejmě vyvstává otázka, jestli a jací živočichové mají vědomí, věda však zatím nepokročila natolik, abychom na tuto otázku mohli nalézt uspokojivou odpověď. Všeobecně platná definice týrání zvířat, tzn. všeho, co pod toto označení spadá, není známa; definice týrání zvířat se liší podle zákonů jednotlivých států. Můžeme přinejmenším říci, že se jedná o soubor zakázaného chování ke zvířatům.26) Podle knihy Zvířecí práva je týráním vědomé ubližování či zabití zvířete, přičemž jediné morální alibi pachatele je absolutní právo člověka nad zvířetem.27) Z toho lze vyvodit, stejně jako z právní úpravy zákona o zákazu týrání zvířat v České republice, ale i z celosvětové praxe v zacházení se zvířaty, jež jsou pod kontrolou člověka, následující tvrzení: týrání zvířat je morálně ospravedlnitelné, pokud pro něj existuje jiné „dostatečné“ morální alibi. Alibi bychom mohli dělit následovně:28) historická a v rámci tradic, jež se odvolávají na předchozí dlouholeté praktikování; ekologická, jež vidí tyto činy jako prospěšné pro rovnováhu přírody (lov); estetická, jež dbají na aspekt krásy (např. korida, cirkusy, kožešinový průmysl); vzdělávací (ZOO, cirkusy); dietetická (např. názor, že konzumovat maso je nezbytné); vědecká (pro dobro lidstva). 23) Chapouthier, Georges: Zvířecí práva, s. 60. 24) Bekoff, Marc: Na zvířatech záleží, s. 83. 25) Čejka, Jan: Zvířata jsou naši bližní, s. 102. 26) Müllerová, Hana, Stejskal, Vojtěch: Ochrana zvířat v právu, s. 84. 27) Chapouthier, Georges: Zvířecí práva, s. 61. 28) Chapouthier, Georges: Zvířecí práva, s. 62. V zákonu o zákazu týrání zvířat ve výčtu zakázaných praktik nalezneme i zmínku o zákazu omezování prostoru, aniž by k tomu byl vážný důvod, či obdobný zákaz chovat zvířata v podmínkách, které způsobují, že si zvířata navzájem ubližují. Hospodářská zvířata ve velkochovech a pokusná zvířata přitom tvoří výjimku. Platí tedy, že otázka týrání se navzdory výše zmíněným faktům o schopnosti všech obratlovců cítit bolest hodnotí co do druhu zvířete – pokud spoutá majitel psa izolepou, jako se tomu stalo v Pensylvánii v městu Greentown roku 2013,29) je toto zacházení odsouzeno médii i veřejností jako týrání, nicméně vedle toho je kupříkladu ve velkochovných drůbežárnách věšení slepic za nohy, tedy jejich znehybnění, zaběhnutou praktikou, kterou denně podstupují milióny slepic po celém světě. Náhodné konkrétní případy týrání jednotlivých zvířat či jejich záchrany z kuriózních situací jsou médii v současnosti velmi vyhledávané; oproti tomu často krutému zacházení s hospodářskými či pokusnými zvířaty, ke kterému dochází při každodenní rutině pracovníků pracujících v těchto zařízeních, se pozornost nevěnuje, a tak se spíše příležitostně na internetu objevují případy týraných zvířat natočené organizacemi bojujícími za lepší životní podmínky či práva zvířat (např. PETA).30) Redukci týrání zvířat ve světě neprospívá ani skutečnost, že se obvykle za týrání či utýrání zvířete udělují umírněné pokuty či trestní sazba nedosahující vrchních limitů, a také mizivá postihnutelnost týrání v rámci osobního chovatelství i jinde. Od dob, kdy byly zavedeny velkochovy hospodářských zvířat, roste životní standard populace, jejíž růst doprovází stoupající spotřeba živočišných produktů. Každý rok se po celém světě spotřebuje ke konzumaci kolem 70 miliard hospodářských zvířat. Ve srovnání roku 1961 s rokem 2010 se spotřeba masa v 70 % států minimálně o polovinu zvětšila, v Číně se zvětšila v průměru čtrnáctkrát.31) Velkochovy, jež svým způsobem odrážejí dnešní globalizovanou konzumní společnost, přispěly k tomu, že se vytratilo nahlížení společnosti na hospodářská zvířata jako na „živé bytosti“.32) Hlavním negativním faktorem velkochovů pro blahobyt hospodářských zvířat, jehož působení se mezi jinými faktory snaží zmírnit zásady welfare, je faktor ekonomický – pro dosažení největšího zisku a snížení celkových nákladů je v ekonomickém zájmu majitele průměrného masokombinátu chovat na co nejmenší ploše co nejvíce zvířat (v rámci mezí, jež jsou dané např. předpisy Evropské unie) nebo také zavádět automatická krmná a jiná zařízení. Z ekonomického hlediska je důležitý i vztah konzumenta k dané problematice. Průměrný konzument živočišných produktů preferuje výrobky především levné a projevuje minimální zájem o původ daného výrobku. Situaci nenapomáhá fakt „odloučení“ konzumenta od procesu výroby hospodářských produktů; důvody tohoto „odloučení“, jež má za následek nezájem veřejnosti o blahobyt hospodářských zvířat, jsou dle mého názoru velice výstižně shrnuty v knize Zvířecí práva, která obsahuje definice následujících pojmů:33) 29) „Dog found bound in duct tape“ [online]. 2013 [cit. 2015-04-25]. 30) I Am an Animal: The Story of Ingrid Newkirk and PETA [film]. Režie Matthew Galkin. USA, HBO, 2007. 31) Kunzig, Robert: Carnivore´s dilema [online]. 2014 [cit. 2015-04-25]. 32) Čejka, Jan: Zvířata jsou naši bližní, s. 132. 33) Chapouthier, Georges: Zvířecí práva, s. 69. Zastírání reality, které umožňují marketingové tahy jako prodej masa v podobě malých úhledných balíčků, časté užívání falešných zobrazení spokojených zvířat na obalech takových produktů a fakt, že jatka jsou provozována za zdmi, které průměrný člověk za celý život nenavštíví. Rozmělnění odpovědnosti, které vzniká na základě obvinění celé společnosti (především masokombinátů samotných, které ovšem zpětně reagují na podmínky trhu, které ovlivňuje spotřebitel) za špatné životní podmínky hospodářských zvířat a vyčlenění své osoby jakožto příčiny z celého ekonomického systému. Alibi, kterým průměrný konzument ospravedlňuje nedostatečně kvalitní nebo kruté zacházení se zvířaty ve velkochovech. Na zisk orientovaná velkochovná opatření a zároveň všechny zde shrnuté situaci nepříznivě ovlivňující faktory ovšem stejnou měrou ovlivňují kvalitu života hospodářských zvířat. Negativních aspektů velkochovů je více:34) přílišná intenzita chovaných zvířat či nepřirozené prostředí i uspořádání zvířat. Ve velkochovech hojně užívané bateriové klece pro chov kuřat (jak tzv. „nosnic“ chovaných pro vejce, tak „brojlerů“ pro kuřecí maso) se svým malým objemem a kovovou drátěnou podlážkou jsou typickým příkladem těchto negativních aspektů. Slepice v těchto chovných zařízeních si nejsou schopny vytvořit přirozené hierarchické uspořádání v rámci hejna kvůli značnému počtu a malému prostoru. Od roku 2012 bylo v důsledku vzepření organizací na ochranu zvířat užívání bateriových klecí v rámci Evropské unie zakázáno; byly vyměněny za tzv. „obohacené klece“, jejichž prospěch slepicím je ale dle welfare odborníků zcela minimální (z velikosti 550 cm² se přešlo na 750 cm² na jednu nosnici). Problémem u slepic z chovu na podestýlce zůstává přílišná intenzita chovu a agresivita nosnic.35) Obdobným příkladem jsou jistě i chovné prasnice ve velkochovech držené v kovových ohradách, jež jim neumožňují se otočit. Dalším aspektem jsou bolestivé zákroky jako zkracování zobáků u kuřat či ocásků u prasat – tyto a obdobné praktiky vznikly převážně v reakci na další negativní faktor, jímž jsou projevy těchto zvířat z důsledku vystavení stresu (aby se zvířata mohla chovat na stejně nepostačujícím prostoru). Kuřata mají tendence být v bateriových klecích agresivní a napadat ostatní, stejně jako prasata inklinují k ukousávání ocásků jiných prasat. Kvůli stresu jsou hospodářská zvířata chovaná v takovýchto podmínkách náchylnější k chorobám a infekci – proto bývá využíváno praktik biotechnického a genového inženýrství, jež se užívá i z důvodů, aby byla zvířata produktivnější či více nabírala na váze. U skotu se pro produkci mléka praktikuje oddělení dojnice od mláděte, které je pak krmeno náhražkou či později zabito kvůli masu.36) V neposlední řadě stres tvoří samostatná odvětví, v nichž je třeba kontrolovat nedostatky způsobující zbytečnou újmu zvířatům stejně jako při chovu, i přeprava dobytka do jatečných zařízení a samotná porážka. Nedostatky zde mohou vzniknout vinou nečekaných komplikací, vinou 34) Müllerová, Hana, Stejskal, Vojtěch: Ochrana zvířat v právu, s. 50. 35) „Nosnice“ [online]. 2013 [cit. 2015-04-26]. 36) Kourim, Heinz: Ochrana zvířat. s. 43. třicet pět personálu a špatně odvedené práce nebo vinou nevhodně užitého či špatně navrženého transportního či porážecího systému. Z mého pohledu poněkud kontroverzní oblast tvoří rituální porážky, jež jsou zpravidla v zákonech týkajících se ochrany hospodářských zvířat tolerovány pod podmínkou, že je zákrok takové porážky veden odborníkem; sama neetická podstata faktu, že zvíře při procesu vykrvování musí být při vědomí (tedy musí logicky trpět), je ignorována. Výhled od budoucna Mezi negativní dopady nárůstu počtu velkochovů patří znečišťování životního prostředí, vody i vzduchu odpadem takto vznikajícím, neudržitelné masivní kácení lesů pro pěstování obilovin jako potravy pro hospodářský dobytek, či plýtvání živočišnými produkty pro udržení široké nabídky na pultech obchodů – velká část světové populace tak podle nich zbytečně v současnosti hladoví.37) Z tohoto shrnutí vyplývá, že velkochovy potřebují přinejmenším projít procesem zdokonalení, aby v budoucnu byl tento způsob chovu pro zvířata únosný. S revoluční biotechnologickou myšlenkou přišel Adam Shriver, student Washingtonské univerzity – jeho myšlenkou je pomocí genetického inženýrství docílit insenzitivity zvířat vůči bolestivým podnětům;38) jeho teze se ovšem setkala se znepokojenými reakcemi, varujícími před možnou eskalací horšího zacházení s dobytkem, uvedlo-li by se toto genetické inženýrství v praxi.39) V současnosti je dle mého názoru nejslibnější případnou budoucí alternativou velkochovů pěstování masa jako samostatné jednotky – pouhého svalu; předzvěstí tohoto pokroku by mohlo být nedávné vyvinutí syntetických orgánů a jejich první transplantace.40) Vivisekce a pokusy na zvířatech rodinné listy / listopad / 2015 První případy testování na zvířatech a vivisekcí (tzn. provádění pokusů bez umrtvení při plném vědomí) oproti velkochovům sahají až do dob antiky. Od vivisekcí jako takových se upustilo v minulém století při vynalezení anestetik.41) Od roku 1959 došlo ke zlepšení – právní úprava oblasti provádění pokusů na zvířatech v jednotlivých státech byla ovlivněna třemi principy tzv. 3R-konceptu:42) reduction – jakožto tendence omezování pokusů na zvířatech; replacement – nahrazení těchto pokusů alternativními metodami; refinement – zlepšování životních podmínek pokusných zvířat a zmírňování utrpení zvířat. I přesto, že v dnešní době existuje více alternativních metod, kterými se dají zjistit účinky různých látek (buněčné, tkáňové kultury či počítačové modely), pokusy na zvířatech se stále provádějí – tam, kde dle tvrzení vědců alternativní metody nestačí. Podle světových statistik umře každou 37) Singer, Peter: Osvobození zvířat, s. 184–186. 38) Shriver, Adam: Knocking Out Pain in Livestock: Can Technology Succeed Where Morality has Stalled? [PDF]. 2009 [cit. 2015-04-26]. 39) Levaux, Ari. Lab-grown meat [online]. 2009 [cit. 2015-04-26]. 40) „Nové orgány? Na míru z tiskárny“ [online]. 2011 [cit. 2015-04-26]. 41) Chapouthier, Georges: Zvířecí práva, s. 88. 42) Müllerová, Hana, Stejskal, Vojtěch: Ochrana zvířat v právu, s. 59. třicet šest vteřinu 33 pokusných zvířat.43) Testování na zvířatech se provádí i u pesticidů či čističů a barev, to vše proto, aby při jejich případném styku s lidskou kůží nedošlo ke zranění. Dochází také k duplicitnímu testování již provedených pokusů, jež proběhly v jiném státě. Je ovšem důležité si uvědomit, že reakce těchto pokusných zvířat na testované látky se od lidských liší (právě proto, že fyziologické složky zvířecího a lidského těla jsou odlišné) a nemůže tedy existovat stoprocentní jistota neškodlivosti látky pro člověka na základě pouhých testů na zvířatech. Peter Singer, autor knihy Osvobození zvířat, namítá, že buď zvířata nejsou jako my, a tudíž nemá smysl na nich provádět pokusy, nebo jsou jako my, a pak jsou pokusy eticky zavrženíhodné.44) Obchod se zvířaty Významným problémem dnešní fauny je bezpochyby také exploatace exotických zvířat – obchoduje se s nimi a jednotlivé kusy se pašují kvůli využití jejich těl k různým výrobkům či soukromému chovatelství, přičemž obojí podněcuje velká poptávka na straně kupce či chovatele. Na počátku 21. století činil obrat mezinárodního obchodu s volně žijícími zvířaty přibližně 160 miliard amerických dolarů; obrat ilegálního obchodu s živočišnými druhy, jež jsou označeny za ohrožené, dosahoval 23 miliard dolarů.45) V reakci na tuto hrozbu možného vymření některých vzácných druhů a k ochraně fauny i flóry byla roku 1963 koncipována smlouva CITES,46) která zavazuje členské státy k ochraně vymezených zvířecích i rostlinných druhů tím, že jejich transport, pašování a obchod s nimi postavila do pozice ilegálních aktivit, které jsou náležitě sankciovány (pokutou, odnětím svobody, odebráním živočicha). Pro podporu a ochranu živočišných druhů existují také záchranné programy (starající se např. o zvířata odebraná v rámci úmluvy CITES) a záchranné stanice; zachování živočišné diverzity je dnes také jedním z primárních účelů zakládání zoologických zahrad. Zoologické zahrady Zoologické zahrady historicky prošly strukturálním vývojem. První zoologická zahrada, jež byla zpřístupněna pro veřejnost a stala se tak vzorem pro novodobější zoologické zahrady, vznikla v Paříži za dob francouzské revoluce – roku 1793. V rámci úmluvy CITES o ochraně ohrožených druhů se pak uplatnily snahy o proměnu zoologických zahrad, jež neregulovaně provádějí odchyt zvířat pro své expozice, na taková zařízení, jež podporují ochranu ohrožených druhů na základě ex situ47) a na základě uplatnění pozdější reintrodukce – tedy navrácení namnožených jedinců do jejich původních přírodních teritorií. Zoologické zahrady mají své odpůrce – zahradám bývá vyčítáno, že fungují spíše proto, že z nichž plyne prospěch pro člověka, nežli pro zvířata. Zastánci práv zvířat protestují proti několika skutečnostem, k nimž při chovu 43) Ibid., s. 57 44) Singer, Peter: Osvobození zvířat, s. 65. 45) Müllerová, Hana, Stejskal, Vojtěch: Ochrana zvířat v právu, s. 74. 46) Tj. konvence o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy divoké fauny a flóry, platná od 1973. 47) Tzn. ochrana a výzkum zvířat mimo místo jejich původního výskytu. v zoologických zahradách dochází – mezi nimi je praktikování chovu zvířat po jednom jedinci, jenž pak ve výběhu trpí osamocením, či utrácení zvířat pro jejich nadbytečnost. V únoru roku 2014 byla v kodaňské ZOO pro nadbytečnost usmrcena elektrickou pistolí mladá žirafa a před veřejností, složenou z vědeckých odborníků i z obyčejných návštěvníků, byla rozporcována pro vědecké účely a jako potrava pro šelmy kodaňské ZOO. Vše proběhlo navzdory petici s několika tisíci podpisy a nabídkám jiných zoologických zahrad, jež by se žirafího mláděte ujaly. Ředitel této ZOO jako odůvodnění svého počínání uvedl, že jde o běžnou populační politiku hojně užívanou v ostatních chovných zařízeních, jednalo se o mladou žirafu s takovým genetickým materiálem, jenž by nepostačoval k dobrému chovu v jakékoliv ZOO.48) Zároveň vedení kodaňské ZOO uvedlo, že tento krok podpořila Evropská asociace zoologických zahrad, která potvrdila přebytek žiraf s totožným genofondem v ostatních zahradách. Ostatní zoologické zahrady, mezi nimi i ty české, zastávají postoj, že utrácení zvířat má být vždy tou poslední alternativou po vyčerpání ostatních možností. Nicméně na utrácení chovaných zvířat mají zoologické zahrady právo jak podle vnitrostátního, tak evropského práva.49) Na základě těchto a dalších kritik zoologických zahrad také vyvstaly návrhy na novou strukturu těchto zařízení: koncept NOO, v rámci něhož by zvířata žila v přírodním prostředí za účelem ochrany jich samých, či koncept Earth trusts, při kterém by byly přírodní oblasti ohraničeny a v nichž by se mohly rozvíjet nedotčené ucelené ekosystémy. PETA Jak již bylo výše zmíněno, od druhé poloviny 19. století se rozmohlo zakládání státních, ale i mezinárodních organizací, jež si kladly (a nadále kladou) za cíl ochranu zvířat – jednou z nich je i organizace PETA, jež je známá především pro své skandální kampaně propagující veganství. Mezinárodní nezisková organizace PETA je největší organizací na světě, jež bojuje za práva zvířat – s více než 3 milióny členů a podporovatelů a s deseti pobočkami rozmístěnými po světě.50) Svou činnost soustřeďuje zejména na čtyři oblasti: na hospodářská zvířata, na pokusné laboratoře a na oděvní a zábavní průmysl.51) Hlavním principem, podle něhož se tato organizace jala řídit a který proklamuje na svých oficiálních webových stránkách, je, že zvířata tu nejsou pro nás, abychom je jedli, nosili jejich kožešiny, experimentovali na nich nebo je využívali k našemu pobavení. Organizace používá různé metody, jakými se snaží utrpení zvířat zastavit: podnikání tajných vyšetřování jedním z členů PETA, jenž se nechá zaměstnat danou laboratoří či jatečným podnikem a natáčí týrání zvířat skryto kamerou, jejíž záběry pak organizace uveřejní, 48) „Zoo v Kodani utratila naprosto zdravé žirafí mládě“ [online]. 2014 [cit. 2015-04-29]. 49) Mrázová, Albína. Žirafy utrácíme i my, přiznávají české zoologické zahrady [online]. 2014 [cit. 2015-04-29]. 50) Our mission statement. About PETA [online]. 2014 [cit. 2015-04-29]. 51) All about PETA. Learn about PETA [online]. 2014 [cit. 2015-04-30]. spolupráce s právníky, prokurátory, vládními představiteli, vědeckou komunitou, korporacemi, jinými aktivisty k zastavení týrání zvířat, zveřejňovaní informací a grafického materiálu, který zobrazuje týrání zvířat, spolupráce s celebritami na kampaních, reklamách a demonstracích.52) Organizace vedle toho vede a pravidelně aktualizuje seznam společností, firem a korporací, které samy neprovádějí pokusy na zvířatech, neplatí za ně a také je nijak nepodporují.53) Pro ověření, že tak společnosti skutečně jednají, provádějí vyslaní členové organizace po vzájemném konsensu se společností pravidelné prověrky. Za velký úspěch v roce 1988 vedení organizace považovalo přesvědčení řetězce módních firem jako Avon, Estée Lauder, Mary Kay a jiné, aby zastavily testování svých kosmetických přípravků na zvířatech. Značná část kampaní PETA se vztahuje ke snaze snížit spotřebu hospodářských produktů, tedy k propagaci veganského životního stylu. V roce 2000 organizace spustila kampaň s názvem „Pivo je pro tebe lepší než mléko“ (Beer is better for you than milk), jejíž cílovou skupinou byli především studenti.54) Odůvodněním bylo tvrzení, že pivo na rozdíl od mléka neobsahuje žádný tuk a cholesterol, zato obsahuje prospěšné sacharidy a vlákninu. O tři roky později vedení organizace uvedlo novou kampaň s názvem Holokaust na vašem talíři, v rámci níž přirovnalo velkochovná zařízení k německým koncentračním táborům. V roce 2008 vyzvala organizace PETA společnost na výrobu zmrzlin Ben & Jerry´s, aby ve své produkci místo kravského mléka využívala mléko lidské.55) Stejně jako naprostá většina kampaní organizace PETA, i tyto vzbudily u veřejnosti šokované reakce. Pro organizaci PETA jsou významnou cílovou skupinou děti, u nichž chce PETA prosadit veganské stravování. Proto se snaží oslovit děti rozličnými prostředky, mj. vydala časopis pro děti, s názvem „Tvoje máma zabíjí zvířata“ s extravagantní ilustrací matky usmrcující králíka.56) PETA bývá kritizována Komisí lékařů pro zodpovědnou medicínu (PCRM)57) nejen za přemrštěnost svých kampaní, ale také za údajnou spolupráci s radikálními teroristickými organizacemi „Fronta za osvobození zvířat“ (ALF), jež za hranicemi zákona organizují vloupání do laboratorních, velkochovných a dalších zařízení s cílem místo co nejvíce poškodit a osvobodit zvířata. Zároveň veřejnost šokoval fakt, že na většinu zraněných, nechtěných či jinak postižených zvířat, které PETA převezme, aplikuje eutanazii. V roce 2014 usmrtila 88 % zvířat, která převzala do své péče (většina z nich nebyla neudatelná). V rámci propagace spolupracuje PETA také s mnoha celebritami, které propagují veganství a ohleduplnost 52) Success Stories [online]. 2014 [cit. 2015-04-30]. 53) Companies that don´t need test on animals [PDF]. 2015 [cit. 2015-05-05]. 54) Moore, Booth. PETA Pushes Beer to Save Cows [online]. 2000 [cit. 2015-05-08]. 55) Devlin, Mark. 10 Insane Facts About PETA [online]. 2013 [cit. 2015-05-08]. 56) PETA. Your mommy kills animals! [PDF]. 2015 [cit. 2015-05-08]. 57) Physicians committee for responsible medicine [online]. 2014 [cit. 2015-05-21]. třicet sedm ke zvířatům58) – skeptici namítají, že soukromé záležitosti, jako stravovací návyky těchto celebrit a jejich chování ke zvířatům, jsou těžko potvrditelné.59) Dnešní přístup ke zvířatům Obecně vzato ochrana zvířat za poslední století bezpochyby prošla zásadními změnami – mezi nimi i takovými, které působily ve prospěch zvířat – mezi nejdůležitější jistě patří poznatky z oblasti medicíny o schopnosti zvířat cítit bolest a trpět, které vyvrátily dosavadní smýšlení o zvířatech jako o pouhých strojích, a následný vznik hnutí za práva zvířat, které vyústilo v zakládání příslušných organizací. V mnoha státech dnešního světa jsou právní úpravy ochrany zvířat stále nedostatečné či vágní natolik, že umožňují týrání zvířat; z toho důvodu je pochopitelné, že je potřeba na jednotlivé normy, jejich formulaci i novelizace klást větší důraz nyní i do budoucna. Velkochovy by měly být dle mého názoru alespoň přísně regulovány a kontrolovány. Navzdory stále ne zcela optimální právní úpravě této 58) PETA prospekt Einfach Vegetarisch,einfach vegan! str. 2. 59) RationalWiki – PETA [online]. 2015 [cit. 2015-05-15]. problematiky ve Spojených státech se zde zformulovala poměrně zajímavá pracovní pozice sloužící k ochraně zvířat zvaná zvířecí policista (Animal cop).60) Vyjíždí k nahlášeným případům týrání zvířat a snaží se je s majitelem řešit. I když se jedná o delikátní otázku týrání zvířat v osobním vlastnictví, tento způsob by dle mého názoru mohl být inspirací i pro jiné státy, a to navzdory své invazivnosti. Vzhledem k okolnostem, jakými jsou neustále se měnící podmínky pro život zvířat i lidí, je zcela pochopitelné, že dojít k jednoznačnému i objektivně optimálnímu východisku, které by zaručilo spokojený život nebo přinejmenším život bez zbytečného utrpení většiny zvířat po celém světě, je nad míru složité, a proto bych zde jako na hlavní ukazatel cesty do budoucna ráda apelovala na schopnost lidského soucitu. Victor Hugo „Věřím, že slitování je naší povinností, stejně jako spravedlnost a poctivost. To, co je slabé, má právo na dobrotu a slitování těch, kteří jsou silnější.“61) 60) What Is an Animal Cop? [online]. 2015 [cit. 2015-06-16]. 61) Čejka, Jan. Zvířata jsou naši bližní, s. 9. Ohniště Rodinných listů O očkování MUDr. Václav Gruber, praktický lékař rodinné listy / listopad / 2015 O očkování proti přenosným nemocem se v poslední době vede intenzivní debata na různých úrovních a různými způsoby. U nás rádi diskutujeme a neváháme plamenně se vyjadřovat i k problémům, o kterých máme často jen ty nejpovrchnější informace. Při očkování proti infekcím nejde jen o to, aby konkrétní očkovaný jedinec neonemocněl. Důležité je i to, že se dotyčné infekční agens (bakterie, virus) v proočkované společnosti nemnoží, protože se v jedinci s dostatečnou hladinou protilátek neuchytí, a tedy ani dál nerozšiřuje. Vzniká tím takzvaná kolektivní imunita. Díky celoplošnému očkování proti dětské obrně (neplést s dětskou mozkovou obrnou – DMO – to je něco jiného), které bylo v Československu jako v prvním státě na světě zavedeno v roce 1960, tato nemoc u nás zcela vymizela. Dříve na ni děti často umíraly nebo přežívaly s velkými a trvalými zdravotními následky. Stejným mechanismem byly vymýceny pravé neštovice i jiné nemoci. Představa, že proděláním infekční nemoci si tělo vytvoří protilátky lépe než očkováním, je velice nepřesná. Záleží na tom, v jakém stavu dotyčný je (obranné systémy mohou být zaměstnány něčím jiným a nejsou schopny dostatečně zareagovat), jak intenzivní je infekce (slabý podnět může vytvořit protilátky nedostatečně nebo vyprovokovat zcela scestnou reakci, příliš silný podnět může pacienta zahubit nebo trvale poškodit). Také je důležité, v jakém prostředí se dotyčný člověk právě nachází. Očkovací látky vytvářejí protilátky daleko účinněji a bezpečněji. třicet osm Trochu jsme se přestali bát infekcí. Často si myslíme, že když už nějakou infekcí onemocníme, jsou přece k dispozici léky (velice často slýchám nesmyslný termín „silná antibiotika“), které jakoukoliv infekci zničí. Omyl. Přibývá bakterií i virů, které nelze zabít ničím. Domnívám se (a nejen já), že do budoucna nás infekční nemoci ohrožují daleko víc než například zhoubné nádory, kterých se v současné době bojíme rozhodně víc. Takové zatím malé strašidlo, které se jmenuje Ebola, už máme. Že nás se netýká? Velice povrchní názor. V moderním světě není Afrika vůbec daleko. A navíc mohou existovat i podstatně horší děsy, než jsou současně známé smrtící viry. Občas lidé říkají, že očkování se doporučuje jen kvůli farmaceutickým firmám, které na vakcínách vydělávají velké peníze. Tohle je argument, kterému je podle mého názoru třeba velice pozorně naslouchat. Myslím, že nelze vyloučit, že v některých případech to tak skutečně je. Farmaceutický průmysl je opravdu velký byznys. Jsem přesvědčený, že velkou chybou je, že ve zdravotnických systémech (nejen u nás) není jasná hranice mezi medicínou a obchodem. Podle mého názoru by tato hranice měla být za dveřmi ordinace, operačního sálu, nemocničního oddělení. A zdravotníci by se na budování této hranice měli podílet. Ale to je námět pro jinou úvahu. Rozhodně si nemyslím, že je užitečné očkovat každého člověka proti všem chorobám, proti kterým očkovat lze. A asi si lze těžko představit, že pokud laikovi necháte bez náležitého poučení vybrat, proti čemu se chce nechat očkovat, zvolí dobře. Pokud budu městský intelektuál trávící čas v pracovně, kavárně a studijní či vědecké
Podobné dokumenty
Nove poznatky ke starobrnenskemu kostelu sv
Nejdůležitější informace přinesly přeložky inženýrských sítí na křižovatce Křížové a Václavské (viz přílohu č. 10). Bezesporu nejvýznamnější přínos výzkumu
představují zachycená základová, ojediněl...
STÁHNOUT SOUBOR ()
taktéž i soukromým subjektům investující do výzkumu. Dalo by se říci, že má stejnou úlohu jako
strategický marketing v soukromé sféře. Výzkum, který vede k dosažení dopadu, by měl být
systémem hodn...
Svoboda zvířat
Svoboda zvířat (SZ) je celostátní nezisková
organizace pro ochranu zvířat, sdružující
osoby sympatizující s jejími cíli. Vychází
z myšlenky, že každý život má svou vlastní
neopakovatelnou hodnotu...
Příbramská magnetická rezonance je v provozu Příbramská
svého povolání, pokud jim k podání
informace pacient neudělil souhlas.
Obecně platí, že lékařský zákrok
může být proveden pouze se souhlasem pacienta nebo jeho zákonného
zástupce, pokud lze takový ...