Pestrobarevná - Nature in Picture

Marianne | Cestování
Pestrobarevná
RIVIÉRA
Jakmile jednou ochutnáte zdejší noční život a atmosféru celoročně provoněnou
sluncem, pochopíte, kvůli čemu se do této části Francie umělci stěhovali ve velkém.
Na vlastní oči také zjistíte, proč se místnímu pobřeží přezdívá Azurové. Michael Fokt
206
SRPEN 2011
•
www.marianne.cz
FOTO: allphoto.cz
Rozhovor | Marianne
Jestli toužíte zažít dovolenou se skutečně nefalšovaným francouzským šarmem,
stačí říct jediné slovo – Nice. Ale něco by
se přece jen slušelo dodat, přímořské město, jež je synonymem pohody a dobrého
vkusu, si to určitě zaslouží. Tak především,
Nice není jen elegantní promenáda a pár
hlavních ulic, i když to tak podle průvodců
občas vypadá. Hlavně jde o místo, kde si
typicky povznesenou a nonšalantní atmosféru užijete i v zimním období, teploty se
tu totiž touhle dobou pohybují kolem příjemných čtrnácti stupňů. Jen musíte počítat s tím, že občas sprchne, takže je lepší
mít deštník neustále v pohotovosti.
Když se zanoříte do postranních uliček, objevíte svět podobný bludišti odněkud z devatenáctého století. Až vám při
procházce začnou nad hlavou střílet z kanonu, neděste se, není to nijak nepříjemné znamení, jen zpráva, že je nejvyšší čas
k obědu. Za tenhle zvyk prý může líná žena lorda z Coventry, která ustavičně zapomínala na přípravy k obědu. Její manžel tuhle zapomnětlivost vyřešil svérázným způsobem – přesně v poledne nechal
střílet z pevnostních děl, aby se i se svým
prázdným žaludkem patřičně připomněl.
Druhé vysvětlení je prozaičtější. Z děl se
střílelo proto, aby si společensky unavená smetánka uvědomila, že už je čas přesunout se z postelí ke stolu. Tahle verze asi
nebude daleko od pravdy, příležitostí k radovánkám až do rána nabízí metropole
Riviéry dodnes víc než dost. A výstřely vás
zaručeně proberou.
Gastronomické divy světa
Zkoušeli jste už někdy zmrzlinu z černých
oliv? Nebo třeba jasmínovou či levandulovou? Pokud ne, tak se rozhodně zastavte
ve zmrzlinárně Fenocchio na Place Ros-
setti. Kromě těchhle ‚špeků‘ si můžete vybrat z dalších devadesáti ledových pochoutek, které přijdou vhod nejen uprostřed
parného léta.
A když už jsme u netradičních kulinářských zážitků, zkuste zajít do restaurace
Oliviera přímo ve starém městě. Ale pozor,
její název zdaleka není náhodný, majitel
Nadim Beyrouti je nadšeným fanouškem
olivového oleje. Zjevně vyznává rčení, že
kdo maže, ten jede, vazkou tekutinou vám
proto klidně zalije i sladký dezert. Můžete
si však být jistí jednou věcí – jeho olej je té
nejlepší kvality.
Za návštěvu stojí i confiserie Florian.
Mistři cukráři tu proměňují nejrůznější
ovoce, a dokonce i cuketové květy v proslavené kandované speciality. Rádi vám celý
proces ukážou na vlastní oči, je to učiněná
alchymie. Určitě ochutnejte – a připravte
se na hodně sladký zážitek. Jestli vám
www.marianne.cz
•
SRPEN 2011
207
Marianne | Cestování
V prosinci si koupání
neužijete, ale procházky po pobřeží
mají možná ještě větší
kouzlo než v létě
Riviéra na plátně
Zajímá vás, jak asi vypadalo francouzské
Středomoří v dobách, kdy lidé ještě ne-
208
Prosinec 2013
•
1. Antibes,
historické
centrum města
2. Nice,
Hotel Negresco
znali slovo auto? Nebo třeba letiště, dálnice, panelák, supermarket a já nevím co ještě? Umělci jako Picasso, Monet, Renoir
či Cocteau vám o tom podají dostatečné
svědectví, stačí si jen vybrat. Malebnost
Azurového pobřeží totiž lákala v posledních dvou stech letech malíře natolik, že se
na tenhle kousek země slétali doslova jako
vosy na bonbon.
Místa, kde vznikala díla, která mnohdy přepsala dějiny umění, můžete samozřejmě vidět dodnes. Díky jednomu zdejšímu zajímavému projektu navíc budete
www.marianne.cz
mít možnost poznat Riviéru trochu jinak:
na mnoha místech najdete reprodukce
slavných obrazů vyvedené v keramických
kachlích – jejich zásluhou můžete porovnat, nakolik se skutečnost liší od malby,
na chvíli zpomalit a zamyslet se nad tím,
jak se všechno strašně rychle mění…
Fantomas na dlažbě
Nice je také ideálním startovacím bodem
ke vzrušujícímu putování po malebných
městečkách a přímořských zátokách
francouzské Riviéry. Co by kamenem
FOTO: michael fokt, allphoto.cz
po obědě ztěžknou nohy, můžete vyzkoušet autobus, a to ne ledajaký. Je to jakýsi
kabriolet pro desítky lidí a vezme vás na Le
Grand Tour, během které pohodlně uvidíte všechny významné památky města.
Nebo se svezte tramvají, v Nice mají jen
jedinou linku, takže se určitě nespletete.
Podél trasy na vás čeká hned čtrnáct děl
moderního umění, která dohromady
tvoří něco jako galerii pod širým nebem.
Mezi nejzajímavější zastávky patří sousoší
sedmi myslitelů na hlavním náměstí –
Place Masséna. Všichni sedí na dvanáctimetrových sloupech, a to nikoli za trest,
ale k okrase města. Vypadá to, jako by si
nehybní muži povýšení nad turistický
ruch povídali beze slov, a snad právě
proto se tenhle sochařský klenot jmenuje
Konverzace v Nice. Přijďte se sem podívat
i v noci, až budete posilovat na buzení kanonem, bílé sochy se ve tmě krásně rozzáří
měnícím se světlem.
Marianne | Cestování
Rozverné pobřeží
Když se vydáte podél moře zpátky dolů,
stačí pár kilometrů, a dostanete se do městečka Cagnes-sur-Mer. Až tam budete,
ptejte se po usedlosti Les Colettes, právě
zde prožil svá poslední léta Pierre-Auguste Renoir.
Dům uprostřed olivového sadu dnes
slouží jako jeho muzeum a slavný obraz
Krajina v Les Colettes s pokroucenými olivami v popředí pochází právě odtud. Oba
stromy tu stojí dodnes a stejně jako na obraze rámují výhled na středověkou osadu Haut de Cagnes. Její dlážděné uličky
jsou jako malované – vlastně doslova malované. Za slavným malířem se totiž sjížděli jeho neméně slavní známí, a tak by
se dal z jejich děl skoro sestavit plán města. Jen pozor na podpatky, zdejší uličky
jsou příkré a dlážděné nepravidelnými kameny, proti kterým je pražská kočičí dlažba nenáročný terén. Cestou k Antibes odbočte do vnitrozemí, vesnička s krátkým
210
Prosinec 2013
•
Návštěva trhu
či řemeslných
dílen patří na Riviéře k položkám
na ‚must see‘
seznamu
názvem Biot vám nabídne nečekaně silné cestovatelské zážitky. V místních sklárnách můžete v přímém přenosu obdivovat
umění urostlých mužů se sklářskými píšťalami, dokonce tu prý pracovalo i pár českých sklářů. Ve zdejším Národním muzeu
Fernanda Légera můžete obdivovat práce
dvacítky nejvýznamnějších umělců šedesátých a sedmdesátých let (kromě jiného
zjistíte, jak to sluší modelkám natřeným
barvou, když se rozvalí na malířském plátně a celé to zrežíruje ‚mistr modré barvy‘,
malíř Yves Klein).
Malovaní milenci
Ještě než v Antibes zabloudíte do starého
města, podívejte se na jeho pevnost hezky od moře. Tak ji malovali Picasso, Monet nebo třeba Raymond Peynet. Že vám
poslední jméno moc neříká? Tak to raději neříkejte před japonskými turisty. Ti
sem jezdí přes půl světa, jen aby Peynetovu pevnost na vlastní oči viděli. Nejdůležitější pro ně je však to, co vlastně vůbec vidět není. Malíř totiž na skalku před pevností přimaloval párek zamilovaných lidí, a právě Peynetovi milenci mohou za to,
www.marianne.cz
že se sem Japonci jezdí nechat oddat, a vůbec má pro ně celé toto místo neuvěřitelně
romantický nádech. Malovaný pár se v Japonsku těší ohromné popularitě, má svůj
pomník v Hirošimě, zdobil už i poštovní známky, flakonky parfémů nebo dámské kalhotky.
Přímo v centru Antibes nesmíte minout ani krytou tržnici – cours Masséna.
Pěkně pohromadě tu nakoupíte všechny místní delikatesy a užijete si příjemně
rušnou atmosféru. Skutečné překvapení na vás však čeká v čísle 25, kde v suterénu funguje pravý a nefalšovaný Absinthe Bar. Zatracovaný nápoj umělců, ‚zelená víla‘ s domněle halucinogenními účinky, je v posledních letech ve Francii opět
legální, takže tu můžete připít na zdraví
prosluněné Riviéry.
Praktické informace:
Na letišti v Nice budete z Prahy
za slabé dvě hodinky.
Akční nabídka s ČSA vás vyjde
na 3500 Kč, za 5000 Kč sem létá Air
France nebo Swiss.
FOTO: michael fokt
dohodil směrem k Monaku leží městečko
Villefranche-sur-Mer. Zátoka, ve které se
nachází, není jen krásná, ale také hluboká,
což z ní učinilo důležitý přístav, do kterého
mohly vplouvat nejen malé rybářské lodě,
ale i velké galeony naložené zámořským
zlatem. A právě z tohoto důvodu je zdejší
ulička rue Obscure celá zakrytá rozšířenými patry okolních domů – kdysi to totiž
bránilo dělovým koulím z útočících lodí,
aby zabíjely vojáky
spěchající k obraně
přístavu.
Kousek odtud, při
východu z obranného
‚tunelu‘, najdete další
zajímavou repliku,
přímo do dlažby je tu
vsazená reprodukce
obrazu Jeana Cocteaua,
představující pohled
do kryté uličky. Mužská
tvář v popředí obrazu
prý patří umělcovu
životnímu partnerovi,
charismatickému herci Jeanu Maraisovi
(na kterého jste si možná v dětství tajně
myslela u sledování Fantomase…).