AACMI nejen k výcviku

VOJENSKÉ LETECTVO
TEXT: TOMÁŠ SOUŠEK
FOTO: autor
AACMI nejen k výcviku
Poměrně nenápadné zařízení, zavěšované pod křídla bojových letounů, si stále mnoho lidí plete s cvičnou verzí řízené střely. Ve skutečnosti jde ale o prostředek, který nabízí mnohem více
funkcí a postupně se stává nedílnou součástí vyspělých letectev po celém světě.
K
valitní výcvikové systémy dnes hrají ve vojenských letectvech stejně
důležitou roli jako moderní výzbroj
a operační schopnosti samotné letecké techniky. Čím dál větší pozornost je proto věnována vývoji nových simulačních technologií,
jež dokážou výrazně snížit náklady na výcvik
létajícího personálu a zároveň zvýšit jeho bezpečnost. Aktuální trend naznačuje, že již brzy
budou moci piloti létat spolu i v situaci, kdy
I
Čeští piloti L-159 používají AACMI pody pouze na mezinárodních leteckých cvičeních
budou jejich základny vzdáleny od sebe stovky
kilometrů, a to právě díky novým trenažérům.
Ani pokročilé simulátory však zcela nemohou
nahradit plnohodnotné létání. Navíc současný
způsob bojového použití letectva je značně odlišný od toho, který se uplatňoval ještě před pár
desetiletími. Zatímco dříve podnikaly bojové
operace samostatné formace vyzbrojené jedním
40
4041.indd 40
či dvěma typy letadel, dnes je vše přesně naopak.
Při takzvaných misích COMAO (Composite Air
Operations) se do akce zapojuje velké množství
malých skupin, vyzbrojených prakticky všemi kategoriemi letadel - od vrtulníků, přes transportní
stroje až po taktické bojové letouny. V podmínkách Severoatlantické aliance pak navíc nasazená technika velice často pochází z armád různých
zemí s různou úrovní připravenosti. Společný výcvik se tak dostává do popředí zájmu.
Evropě dominuje FPR
Odpovědí na požadavek výcviku vzdušných
bojových operací přináší systém ACMI (Air
Combat Manoevuring Instrumental). Jeho
první generace byla využívána zejména v ozbrojených silách USA, a sloužila především
k vyhodnocování jednotlivých misí. Její zásadní nevýhodou však byla závislost na po-
zemních prostředcích, zejména radiolokátorech. V podstatě šlo o zařízení vyhodnocující
radarový záznam.
Zásadní zlom nastal na počátku 90. let minulého století, kdy došlo ke značné miniaturizaci elektroniky, v tomto případě především
navigačních systémů GPS a INS. Nově je bylo
možné instalovat nejen do letadel, ale také do
poděsných kontejnerů. Výsledkem pokroku se
pak stal mimo jiné i nový nezávislý výcvikový
systém označený jako AACMI (Autonomous
ACMI). Potřeba pozemních monitorovacích
stanovišť přestala být aktuální a celý systém
se tak výrazně zlevnil, což umožnilo jeho pořízení širšímu spektru uživatelů.
Evropským průkopníkem ve vývoji AACMI se
stala německá společnost Diehl BGT, která
sestrojila zařízení označené jako FPR (Flight
Profile Recorder). Ve spolupráci s divizí MLM
společnosti Israel Aerospace Industries pak
vznikla izraelská varianta pojmenovaná EHUD.
FPR postupně nakoupilo osm zemí, vedle Německa například Norsko, Švýcarsko, Itálie.
Intenzivně je využíván také v alianční škole
taktického letectva v belgickém Florennes,
která pořádá známé letové kurzy TLP. Další
země, jako třeba Turecko či Portugalsko, pak
používají zařízení EHUD. Své vlastní AACMI
mají Velká Británie (RAIDS) a Francie (SEMAC).
Nutno však dodat, že všechny tyto systémy
jsou vzájemně kompatibilní, na rozdíl od amerického systému URITS. Kompatibilita je totiž
v prostředí mezinárodní vojenské spolupráce
klíčovým požadavkem, jemuž se od roku 1995
mimo jiné věnuje také alianční pracovní skupina NATO AACMI Working Group.
L+K březen 2009
26.2.2009 16:55:15
VOJENSKÉ LETECTVO
Jak již bylo řečeno, vůdčí postavení na evropském trhu má německý Flight Profile Recorder.
Celý systém je umístěn v kontejneru silně připomínajícím tělo protiletadlové řízené střely AIM-9
Sidewinder. Díky tomu je možné jej instalovat
na odpalovací zařízení pro tyto střely. V přední
sekci FPR je dvojice antén, z nichž první slouží
ke komunikaci v pásmu 2250-2350 MHZ a druhá pak k příjmu signálů GPS. Za nimi se nachází
zařízení k přenosu dat a modul GPS. Zhruba
uprostřed kovového těla je jednotka IMU (Inertial Measurement Unit), která za pomocí akcelerometrů pracujících ve třech osách zaznamenává trojrozměrný pohyb. Je-li však k dispozici
datové spojení přes standardní sběrnici 1553B,
může FPR využívat též inerciální navigační
systém vlastního letounu. Za IMU se umístěn
hlavní počítač celého systému, IMM (Integrated Main Module), který zpracovává veškeré
získané informace o letu. Jeho součástí je také
datové úložiště postavené na bázi paměťových
karet PCMCIA. V zadní části FPR pak najdeme
napájecí jednotku, která převádí elektrický
proud 115V/400Hz odebíraný z elektrické sítě
letounu na stejnosměrný proud potřebný pro
napájení jednotlivých komponentů. Ty jsou
všechny umístěné na jakési kovové kolejnici, jež
se k tělu FPR upevňuje dvanácti šrouby. Propojení systému s letounem umožňuje buď klasický
elektrický kabel doplněný hlasovým přenosem
a nebo kombinovaný datový kabel standardu
MIL-STD-1553B. Druhou alternativou je pak
propojení přes konektor MIL-STD-1760 využívaný jinak pro řízené střely AMRAAM.
Místo pozemního radiolokátoru
FPR a ostatní systémy AACMI lze využít hned
v několika oblastech. Tou hlavní a také původní je možnost precizního vyhodnocení výcviku
bojových operací. Nejjednodušší verze AACMI
zaznamenávají průběh letu na paměťové
médium, z něhož se po přistání stahují data
do jediného zařízení. Pozemní stanice je pak
zpracuje a výsledkem je jednotný obraz o celé
misi. Systém dokáže sloučit informace z více
než 200 letadel různých typů a kategorií. Při
poletovém debriefingu pak mohou posádky
přesně vyhodnotit svou polohu v každé fázi
letu či úspěšnost při vzájemných soubojích.
Počítačová animace dovoluje virtuální pohyb
v trojrozměrném vzdušném prostoru.
I
Vyhodnocovací software FPR umožňuje virtulní pohyb 3D bojiště
Se zařízením AACMI se již setkali i čeští piloti
letounů L-159, a to na mnoha zahraničních
cvičeních, jichž se v posledních létech účastnili. Alca sice má vlastní vyhodnocovací systém,
ten však integruje pouze data z několika málo
strojů shodného typu. Podobně je na tom
i stíhací Gripen. Jak říká major Petr Tománek,
velitel 212. taktické letky, systém jako FPR by
výrazně zefektivnil i každodenní letový výcvik
v domácích podmínkách. Již nyní se u nás cvičí
mise COMAO, jichž se vedle JAS-39 a L-159
účastní i vrtulníky a dopravní letouny, ale ucelený poletový rozbor je velice složitý. Armáda
však zatím bohužel s pořízením AACMI nepočítá a na Gripeny dokonce nebyl systém zatím
ani integrován. Piloti L-159 si jej tak mohou
pouze půjčovat při mezinárodních cvičeních.
Moderní verze AACMI, jako je FPR ale nabízejí mnohem více funkcí. Díky tomu, že spolu
jednotlivé kontejnery vzájemně komunikují,
mohou sloužit také jako antikolizní zařízení.
Řídicí jednotka vyhodnocuje pohyb svého
stroje vůči ostatním a pomocí varovných
signálů dokáže pilota včas informovat o hrozícím nebezpečí srážky. Pokud je součástí
paměti systému také 3D mapa terénu, může
AACMI varovat i před nárazem do země. Systém lze navíc vhodně využívat i při výcviku
v oblastech se špatným nebo žádným radarovým pokrytím. Jednotlivé AACMI pody totiž
mohou aktuální informace o poloze a režimu
letu vysílat takřka v reálném čase do pozemního stanoviště a v podstatě tak zastoupit
funkci přehledového radiolokátoru.
Při výcviku se uplatní například i funkce,
kdy lze předem naprogramovat oblast určenou k výcviku, a to jak horizontálně, tak
i vertikálně a systém pak pilota okamžitě
informuje, pokud stanovený prostor opustí.
Tato funkce je důležitá zejména při operacích, jichž se účastní desítky strojů a kdy má
v rámci zachování bezpečnosti každá dvojice či roj přesně daný rozsah letových hladin,
v nichž se mohou pohybovat. Pokročilou
výcvikovou funkcí AACMI je také možnost
simulace hrozby pozemních protiletadlových prostředků. Využití systém najde i při
výcviku s řízenou i neřízenou protipozemní
municí, kdy není nutný její reálný odhoz či
odpal. Již nyní se navíc pracuje na integraci
systému i do pozemních a námořních prostředků, a tak je jisté, že AACMI má před
sebou dlouhou budoucnost. I
L+K březen 2009
4041.indd 41
41
26.2.2009 16:55:21