Obsah Příběhy amerických indiánů

Obsah
Příběhy amerických
indiánů
vodník Lukáše Novosada
Příběhy amerických indiánů
Lukáš Novosad
Radka Šmahelová
Kojot a jeho místo v indiánské mytologii
2
Ploskohlavci Jáchym Topol Martina Moravcová
a Markéta Nová
Jak Kojot zabil obra
Daniel Dolenský
Dvě zabití jednoho obra
Vraní Indiáni Radka Šmahelová
Kojot stvoří zemi
Kadové Jan Vaněk jr
O Kojotovi a původu smrti
2
Keresové Radka Šmahelová
Jak Kojotovi ulétnou hvězdy
3
Klamathové Anežka Kuzmičová
Jak Kojot ukradl oheň
erokíové Vít Prokopius
Jak Matka pavouků ukradla slunce
Chikari ové Anežka Kuzmičová
Jak Kojot Vráně ukradl tabák
Jižní Utahové Richard Podaný
Kojot spí s vlastními dcerami
Vraní Indiáni Pavel Tic
Coyote’s Strawberry/O Kojotově jahodě
Atabaskové Lukáš Georgiev
Ryba se jí od hlavy
20
Zuñiové Viktor Janiš
The spirit wife/Duch manželky
2
Siou ové Brule Jan Kantůrek
Příchod wasiču
26
Josef Šlerka
Bílá mytologie Michela Tourniera
3
Ondřej Vimr
Otevřená kritika překladu
3
Richard Podaný
I takto možno, ale já bych prosil jinak
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
omlouvám se za zpoždění letošního prvního
čísla Bohužel jsme nebyli připraveni na možný
kolaps zvoleného tématu, a museli jsme proto
v době připadající sběru posledních te tů pro led
nové číslo začít improvizovat téma nové Mám
nyní na mysli výměnu velšské literatury k níž se
v budoucnosti vrátíme za povídky severoame
rických indiánů Příprava jejich publikace se na
konec proměnila v dílnu několika překladatelů,
redakčních přátel, kteří se uvolili urychleně pře
vést vybrané indiánské povídky do češtiny Vy
jma vodní rubriky Překládat přeložené? tedy
číslo obsahuje pouze čerstvé překlady vzniklé za
poslední měsíc Sami posu te, je li to na kvalitě
te tů vůbec znát
Druhou polovinu čísla tvoří rubriky Je to no
vinka rozhodli jsme se zvýraznit sekundární
te ty, publikované dosud namátkou, a vytvořit
pro ně v časopise stabilní místo Shodou vůle a
ironie se lednový Plav nakonec stal dílnou také
kritikům překladu Už tradiční je dotaz, na který
tentokrát odpovídá Daniel Dolenský O šestadva
cet stran dále se v novém oddílu Kritika, teo
rie a dějiny překladu pokouší Ondřej Vimr kri
tiku překladu vymezit také teoreticky, což je oce
něníhodný krok právě v eseji rubriku otevíra
jícím Poslední kritika je ohlasem na překlady
tištěné v loňském listopadovém Plavu Konečně
tedy te ty, z jejichž popudu by doufám mohly
vzejít poutavé polemiky Ostatně doklady po
dobného zaujetí, jaké předvedl Richard Podaný,
rádi otiskneme kdykoli
V noru se těšte na číslo esejistické, respektive
obraz české literatury v esejích přespolních spi
sovatelů Howgh!
2
Jan Hon
Evropský Turek Pamuk
PŘÍBĚHY SEVEROAMERICK CH INDIÁN
PŘÍBĚHY O KOJOTOVI
Kojot a jeho místo v indiánské mytologii
Radka Šmahelová
Ústně předávané legendy a mýty tvoří nedílnou součást americké literatury. Pravděpodobně nejznámějším příkladem je Píseň o Hiawathovi od Henryho W. Longfellowa, založená na vyprávění indiánského kmene Algonkinů,
jak jej zapsal Henry R. Schoolcraft. Indiánské šibalské mýty jsou nepřímo zobrazeny i v králičích pohádkách
strýčka Rémuse od Joela Ch. Harrise, zpracovávajících černošská vyprávění v 19. století. Zájem o vyprávění
původních obyvatel od té doby pokračuje i nadále, pořizují se jejich záznamy a vycházejí literární kompilace.
V druhé polovině 20. století se v USA prosazuje hned několik autorů vycházejících z kulturního dědictví svého
národa – za všechny jmenujme alespoň N. Scotta Momadaye a Leslie Marmon Silkovou.
Tématicky se indiánské mýty nijak neliší od mytologie jiných národů – zabývají se stvořením světa, vznikem
věcí (a zvířat) kolem nás, zákonitostmi bytí a přírody. Odlišují se však odmítnutím absolutního vládce, smyšlené
nadpřirozené bytosti, která lidem pomáhá, ale která je i trestá. Pro indiánské kmeny je bohem příroda a její součásti, zvířata a květiny – první bytosti obývající tento svět. Vedle „vážnějších“ vyprávění vysvětlujících vznik
světa, lidí (jednotlivých kmenů) a důležitých předmětů (ohně, tabáku) však existuje obrovské množství šibalských příběhů, jež jsou v tomto rozsahu ve srovnání s evropskou mytologií jedinečné. Jejich „hrdina“ zobrazuje
člověka, jaký je – se všemi jeho klady i zápory; vymezuje možnosti jeho vlastností a chování.
Radka Šmahelová se narodila
roku 1977 v Turnově. Na FF
UP vystudovala obor anglická
a česká filologie se zaměřením na translatologii. Začínala jako lektorka angličtiny,
překladatelka populárně naučné literatury i jako redaktorka překladů (Johna Fanteho, Charlese Bukowského).
V současné době pracuje na
anglicko-českém slovníku pro
nakladatelství Fraus a věnuje
se překladům z oblasti sci-fi
a dalších „okrajových“ žánrů,
z nichž přeložila např. román
Hráči z Titanu od Philipa K.
Dicka (Argo, 2005), povídku
Městečko (vyšla v souboru Planeta, která neexistovala; Argo,
2006) či debut anglo-indického
autora Rana Dasgupty Linka
Tokio (BBart, 2006).
2
PLAV 200
V mýtech severoamerických indiánů je zdaleka nejpopulárnější postavou Kojot Můžeme ho vysto
povat na konkrétních místech, nejčastěji se vyskytuje v příbězích kmenů z oblasti náhorních plošin
a Velké pánve Není divu, kojot žil především na prériích, ale s postupným osidlováním Ameriky
se naučil přežít i v horách, lesích a dokonce i ve městech Zvíře se stalo nedílnou součástí života
původních obyvatel i nových přistěhovalců, zejména jako symbol přizpůsobivosti
V indiánských legendách se Kojot objevil už dávno před příchodem bílého muže Vystupuje v nich
jako polobůh, zpravidla označovaný jako Starý kojot, a jeho role se liší dle místa a jednotlivých kmenů
Zpravidla je však zobrazen jako stvořitel světa tak, jak jej indiáni znali Prokázal se i jako hrdina, který
lidstvu obstaral oheň a tabák a zbavil svět netvorů Kojot se však proměňuje a hraje různé role, resp
několik rolí zároveň K jeho nejvýznamnějším patří šibal, notorický zloděj a lhář, nenasytný žrout a
se uálně neukojitelný svůdce Ani s jeho hrdinskými skutky to není n ak jednoznačné Kojotovým
motivem není konání dobra, ale neustálá touha pokoušet své okolí, hrát si a podvádět často však na
své léčky doplatí on sám Kojot tak naplňuje univerzální archetyp šprýmaře, stejně jako např lišák
v evropské literatuře
Ačkoliv v indiánské mytologii jeho výskyt absolutně převažuje, není jediným představitelem to
hoto archetypu Na severovýchodě ho zastupuje postava Havrana, někdy i Sojky V severní části pla
nin je to zase Pavouk Siou ové ho nazývají Iktome či Bobr, na jihovýchodě se setkáme s Králíkem
Můžeme však konstatovat, že příběhy s Kojotem se vyskytují napříč celým kontinentem v oblasti
ohraničené Britskou Kolumbií na severu a Guatemalou na jihu
Kojota Indiáni považovali za jednu z Prvních bytostí národa, který osídlil svět před příchodem
lidí První bytosti měly jména, která nyní náleží zvířatům, zřídka i rostlinám indiáni o tomto období
občas mluví jako o době, kdy zvířata ještě byla lidmi Těžko ale můžeme o Prvních bytostech hovořit
pouze v dichotomii člověk nečlověk, protože se pohybují někde mezi oběma p ly jsou obdařeni
magickou mocí se kdykoli proměnit, v cokoli si usmyslí Po stvoření člověka se z Prvních bytostí
stala zvířata a rostliny, nebeská tělesa, hory, skály, v některých případech na světě zůstaly pouze
jako duchové
Kojot má mezi Prvními bytostmi výjimečnou pozici Není obyčejným šprýmařem, ale stvořitelem
světa se všemi jeho nedokonalostmi Je neskutečně adaptabilní a hluboce lidský On sám je člověk
představující lidské možnosti je vším, čím lidé mohou být Spojuje tak svět Prvních bytostí se
světem lidským, přírodu s člověkem
Kojot stvoří svět
Role stvořitele je první a základní ve většině příběhů pluje po vodách a povolá ostatní zvířata, aby
mu přinesla ze dna bahno Těmi, kterým se to povedlo, byly podle různých verzí Potápka, Ondatra,
Žába, Želva, Bobr, Kachna nebo Norek Kojot potom bahno rozházel kolem sebe a stvořil novou zemi
S novou zemí stvořil Kojot i člověka U kmenů z náhorních plošin např Ploskohlavci popisuje
nerozšířenější mýtus o rozptýlení indiánů po zemi Kojot zvítězil nad obrem, který spolkl všechna
zvířata, vyrval mu srdce a pak řekl zvířatům, aby z obludy utekla poslední bylo Klíště, sotva uniklo
obrovým zubům, proto je tak ploché Kojot prý pak stvořil jednotlivé indiánské kmeny tak, že obrovo
tělo rozčtvrtil a jeho kusy rozházel do různých stran Podle Šošonů Kojot sledoval ženu jdoucí po
hladině vody, dceru Matky oceánů, chvíli s nimi žil, až se oběma narodily děti Ženy je daly do bánu,
který zazátkovaly, a pak poručily Kojotovi, kam má jít a kde otevírat bán A tak vznikly rozličné
kmeny z dětí, jejichž otcem byl sám Kojot V jiném mýtu Kojot nesleduje ženu po hladině vody, ale
zplodí děti se ženami, jimž z vagíny musel nejdřív vyrazit zuby
Podle mnoha kmenů Kojot rovněž vymyslel smrt Původně chtěl lidem dát nesmrtelnost, ale na
konec usoudil, že život neberou vážně a že jich je moc na to, aby se nadále vešli na zem V jedné verzi
této legendy je to nakonec Kojotovo vlastní dítě, kdo umírá jako první, a tak Kojot na vlastní kůži
poznává, jaká smrt je
Kojot a hrdinství
Měli bychom zdůraznit, že Kojot žádný hrdina nebyl, i když tak zdánlivě může vypadat Stvořil
sice svět, získal oheň a tabák, zabil zlého obra a naučil lidi dovednostem Jenže Kojot není žádný
Prométheus, tyto činy nedokázal díky své odvaze a dobrému srdci, ale díky své lstivosti a skočnosti
tak např ukradl oheň Hromu , zbabělosti či spíše náhodou díky nešikovnosti Hvězdy na nebi
nejsou uspořádány jen díky Kojotově chorobné zvědavosti a touze všechno vyzkoušet to proto
otevře sklenici s uvězněnými hvězdami a ty vyletí na nebe bez dalšího zásahu člověka v jiné verzi
sice Kojot umisťuje na nebe hvězdy sám, ale je příliš netrpělivý
Lhář a podvodník
Kojot je notorický lhář a podvodník nelže jenom proto, aby něčeho dosáhl, ale z čirého principu
asto díky svým podvodům získá prospěšné věci, např oheň a tabák, a je proto mylně považován
za hrdinu
Tulák a vyděděnec
Mnoho mýtů začíná větami typu Když byl Kojot na cestách nebo Kojot měl zrovna namířeno do
V každém příběhu se Kojot alespoň jednou někam vydává touha po cestování, nemožnost zůstat
na jednom místě, je pro něj charakteristická V závěru legendy o tom, jak Kojotovi ulétnou hvězdy,
ho Matka za jeho nešikovnost a zvědavost ztrestá zapověděním domova a břemenem věčné potulky
a smůly Vyděděncem se však nestává jen díky své nešikovnosti, ale i kvůli spoustě zločinů, jichž se
dopustil např incestu v legendě Kojot spí s vlastními dcerami
PŘÍBĚHY SEVEROAMERICK CH INDIÁN
3
PŘÍBĚHY O KOJOTOVI
Věčný nenasyta
Kojot se velmi často vydává na cesty právě kvůli jídlu je nenasytný, věčně hladový a ochotný pro
jídlo udělat cokoliv třeba i opustit svoji ženu Někdy slíbí, že svému apetitu odolá, svůj slib ale nikdy
nedodrží, jeho nutkání sníst vše, co potká, je silnější
Starý proutník
Podle některých legend má Kojot manželku a děti syna a dvě dcery Podle Nez Percéů či Plosko
hlavců byla Kojotovou ženou samička Krtka, podle jiných kmenů se jednalo o Lasičku či manželku
Hromu, kterou Kojot unesl Z dalších mýtů však víme, že Kojot spal i s dalšími ženami jako Žábou,
Myší či dokonce indiánskými dívkami
Kojot je snad nejchlípnější postavou objevující se ve světových mytologiích Stejně jako nedokáže
odolat svému apetitu, nedokáže zvládnout ani svou se uální touhu Souloží se zvířaty i lidmi, v po
době ryby oplodňuje koupající se panny v příběhu Ryba se jí od hlavy a touhy se nezbaví ani při
pohledu na své dvě dcery viz Kojot spí s vlastními dcerami Je velmi plodný, otěhotní s ním i stará
Matka oceánů
Pro to, aby svého cíle dosáhl, volí skočné prostředky, dokonce předstírá i šamanství Ne vždy
samozřejmě jeho milostná dobrodružství nedopadnou dobře, to ho ovšem na dlouho neodradí
Věčný smolař
Kojot vymýšlí různé triky, jak ošálit ostatní Tyto triky se často obrací proti němu a sám na ně doplácí
Končí jako věčný smolař, především díky svému špatnému odhadu a nerealistickému optimismu viz
např příběh O Kojotově jahodě
Kojot nesmrtelný
Na svých cestách je Kojot několikrát zabit nebo se utopí V jednom okamžiku leží mrtev na zemi,
ale hned v dalším už vesele svádí nějaké dívky Ačkoliv to byl právě Kojot, kdo vymyslel smrt, sám
zůstává nesmrtelný Umírá, ale vždy vstane z mrtvých a pokračuje ve svých cestách a lstích Někdy
oživne sám od sebe, jindy ho zpátky na svět dovede Lišák Kojot se tak stává podobným symbolem
jako egyptský féni představuje lidstvo, indiánskou rasu, jež je nesmrtelná a nakonec vždy po všech
pohromách znovu povstane
PLAV 200
Jak Kojot zabil obra
Před deseti, respektive jedenácti lety vyšly v tuzemsku dvě překladové antologie indiánských mýtů. Obě publikace částečně čerpaly ze stejných pramenů, a tak se sousedství dvou v podstatě současných překladů jednoho
originálu stalo lákadlem pro jejich srovnání.
Coyote Kills the Giant
Flathead, based on a tale reported by Louisa McDermott in 90
Coyote was walking one day when he met Old Woman She greeted him and asked where he was
headed
Just roaming around, said Coyote
You better stop going that way, or you’ll meet a giant who kills everybody
Oh, giants don’t frighten me, said Coyote who had never met one I always kill them I’ll fight
this one too, and make an end of him He’s bigger and closer than you think, said Old Woman
I don’t care, said Coyote, deciding that a giant would be about as big as a bull moose and calcu
lating that he could kill one easily
So Coyote said good bye to Old Woman and went ahead, whistling a tune On his way he saw a
large fallen branch that looked like a club Picking it up, he said to himself, I’ll hit the giant over the
head with this It’s big enough and heavy enough to kill him He walked on and came to a huge cave
right in the middle of the path Whistling merrily, he went in
Suddenly Coyote met a woman who was crawling along on the ground What’s the matter? he
asked
I’m starving, she said, and too weak to walk What are you doing with that stick?
I’m going to kill the giant with it, said Coyote, and he asked if she knew where he was hiding
Feeble as she was, the woman laughed You’re already in the giant’s belly
How can I be in his belly? asked Coyote I haven’t even met him You probably thought it
was a cave when you walked into his mouth, the woman said, and sighed It’s easy to walk in, but
nobody ever walks out This giant is so big you can’t take him in with your eyes His belly fills a whole
valley
Coyote threw his stick away and kept on walking What else could he do? Soon he came across
some more people lying around half dead Are you sick? he asked
No, they said, just starving to death We’re trapped inside the giant
You’re foolish, said Coyote If we’re really inside this giant, then the cave walls must be the
inside of his stomach We can just cut some meat and fat from him
We never thought of that, they said You’re not as smart as I am, said Coyote
Coyote took his hunting knife and started cutting chunks out of the cave walls As he had guessed,
they were indeed the giant’s fat and meat, and he used it to feed the starving people He even went
back and gave some meat to the woman he had met first Then all the people imprisoned in the
giant’s belly started to feel stronger and happier, but not completely happy You’ve fed us, they
said, and thanks But how are we going to get out of here?
PŘÍBĚHY SEVEROAMERICK CH INDIÁN
PŘEKLÁDAT PŘELOŽENÉ?
Don’t worry, said Coyote I’ll kill the giant by stabbing him in the heart Where is his heart? It
must be around here someplace
Look at the volcano pu ng and beating over there, someone said Maybe it’s the heart
So it is, friend, said Coyote, and began to cut at this mountain Then the giant spoke up Is that
you, Coyote? I’ve heard of you Stop this stabbing and cutting and let me alone You can leave through
my mouth I’ll open it for you
I’ll leave, but not uite yet, said Coyote, hacking at the heart He told the others to get ready As
soon as I have him in his death throes, there will be an earth uake He’ll open his jaw to take a last
breath, and then his mouth will close forever So be ready to run out fast!
Coyote cut a deep hole in the giant’s heart, and lava started to ow out It was the giant’s blood
The giant groaned, and the ground under the people’s feet trembled
uick, now! shouted Coyote The giant’s mouth opened and they all ran out The last one was
the wood tick The giant’s teeth were closing on him, but Coyote managed to pull him through at the
last moment
Look at me, cried the wood tick, I’m all at!
It happened when I pulled you through, said Coyote, You’ll always be at from now on Be glad
you’re alive
I guess I’ll get used to it, said the wood tick, and he did
Jáchym Topol se narodil roku
1962 v Praze. Syn dramatika
Josefa Topola a vnuk spisovatele Karla Schulze; bratr
hudebníka a spisovatele Filipa
Topola. Psal texty pro skupiny
Psí vojáci a Národní třída a
zpěvačku Moniku Načevu.
Spoluzakládal samizdatovou
revui s názvem Jednou nohou,
později přejmenovanou na
Revolver Revue, již v letech
1991–1993 vedl jako šéfredaktor. Od jeho založení v roce
1990 je redaktorem týdeníku
Respekt. Dva roky (1994–1995)
byl redaktorem fotografického
časopiseckého projektu Raut.
Postupně vydal: sbírky „Miluju
tě k zbláznění“ (samizdat
1988, knižně 1991) a „V úterý
bude válka“ (1992), román
6
PLAV 200
Kojot válčí s obrem
Jak Kojot zabil obra
Ploskohlavci
Ploskolebci
přeložil Jáchym Topol
přeložily Martina Moravcová a Markéta Nová
Kojot byl zrovna na cestách, když potkal jednu
svou známou, která se jmenovala Stará žena Sot
va se přivítali, zeptala se ho, kam má namířeno
Ále, jen tak se tu procházím, povídal Kojot
Tak se radši otoč a jdi rovnou zpátky, řekla mu
Stará žena Potlouká se tu totiž obr, který zabíjí
lidi
Obrů se já vůbec nebojím, chvástal se Kojot
který v životě ještě žádného obra neviděl Když
nějakýho potkám, hned ho zab u S tímhle si ta
ky zabojuju a pak ho oddělám, vytahoval se Te
nhle je ale opravdu velký a je blíž, než si myslíš,
varovala ho Stará žena
Na to kašlu, řekl Kojot Myslel si, že obr bude
velký asi jako los a že bude snadné ho zabít
Rozloučil se se Starou ženou a vyrazil Pískal si
svou oblíbenou písničku Za chvíli uviděl spoustu
pokácených stromů Ulomil jednu větev Tímhle
obra praštím přes hlavu, říkal si Takovejhle kyj
je dost velkej a těžkej, měl by na jednoho tupýho
Jednoho dne, když byl Kojot na procházce, po
tkal stařenku Pozdravila ho a zeptala se, kam
jde
Jen se tak procházím, řekl jí Kojot
Tudy už radši dál necho , radila mu sta
řena Mohl bys narazit na obra a ten zab e kaž
dého, koho potká
Obrů já se nebojím, od
pověděl Kojot V životě žádného obra neviděl
Vždycky je zab u Tady toho také Hned s ním
budu hotov
Je větší, než si myslíš, a taky je hodně blízko,
varovala ho stařenka
To je mi jedno, odpověděl Kojot a říkal si, že
obr bude asi tak velký jako bizon, a že by ho tedy
mohl snadno zabít Rozloučil se se stařenkou a
šel dál a pískal si Za chvíli uviděl na cestě velkou
spadlou větev, která vypadala jako kyj Sebral ji
a říkal si Uhodím jí obra do hlavy Taková vě
tev je dost velká a těžká, aby ho zabila Šel dál,
obra stačit Šel dál, až přišel k veliké jeskyni Tro
chu si to tu prohlídnu, řekl si a šel dovnitř Byla
tam tma, a tak radši pořád pískal
Pak najednou uviděl ženu, která se plazila po
zemi Co se ti stalo? zeptal se
Mám hlad, odpověděla Jsem tak slabá, že ani
nemůžu chodit A co ty? Proč s sebou máš ten
klacek?
Jdu zabít jednoho obra, řekl Kojot Nevíš, kde
se přede mnou schovává?
Přestože ta žena byla tak slabá a ubohá, začla
se smát Jsi přece v obrově břiše! Vyprskla smí
chy
Jak bych tam mohl být, podivil se Kojot Vždyť
jsem obra ani nepotkal Vešel jsi do jeskyně? Ve
šel? Tak to byla obrova tlama Je jednoduché ve
jít dovnitř, ale ven se ještě nikdo nikdy nedostal
Ten obr je tak velký, že ho nevidíš celého, ani
když se na něj díváš Tenhle obr se ti nevejde do
očí Jen jeho břicho je jak obrovské dolí
Kojot odhodil klacek a šel dál Co taky mohl
dělat? Za chvíli narazil na další lidi Leželi všude
okolo něj, vypadali jak bez života Jste nemocný?
zeptal se
Ne, řekl mu někdo Vyhladovělí k smrti Jsme
uvězněný v obrově břiše
Jste blázni, řekl Kojot Jestli jsme opravdu v ob
rově těle, musí být stěny téhle jeskyně jeho ža
ludek Můžem si z nich vyřezat masa, kolik po
třebujem
Tohle nikoho z nás nenapadlo Nejste prostě
tak chytrý jako já, řekl Kojot
Vytáhl lovecký nůž, zabodl ho do stěny a za
čal z ní vyřezávat kusy masa a tuku Sám jedl a
taky maso házel lidem okolo Šel zpátky a donesl
i ženě, kterou potkal nejdřív Lidé uvěznění v ob
rově žaludku se začali cítit lépe, ale plně šťastní
nebyli Te si nás nasytil, řekl někdo, děkujem ti
za to Ale jak se odsud dostaneme?
Nestarej se, odpověděl Kojot To je to nejjed
nodušší Probodnu obrovi srdce, a tak ho zab u
Kde to srdce je? Někde tu musí být
Mysleli jsme si, že to bude sopka Támhle za
tou horou něco burácí Chvíli je to zticha a pak
až přišel k velké jeskyni, která měla vchod upro
střed cesty Vešel dovnitř a vesele si pískal
Náhle spatřil, jak se po cestě plazí nějaká žena
Co je ti? zeptal se jí
Mám hlad a jsem tak slabá, že se nemůžu po
stavit K čemu máš ten klacek?
Chci zabít obra, odpověděl Kojot a zeptal se
ženy, kde se obr skrývá
Žena, i když byla vyčerpaná, se rozesmála Jsi
v obrově břiše
Jak bych mohl být v jeho břiše, když jsem
ho ani nepotkal? Asi sis myslel, že vcházíš do
jeskyně, ale byla to obrova sta Povzdechla si
lověk snadno vejde dovnitř, ale ven se nikdo
nedostane Obr je tak ohromný, že ho člověk ani
nespatří Břichem zavalí celé dolí
Kojot zahodil větev a šel dál Co měl jiného
dělat? Za chvíli uviděl další lidi Leželi polomrtvi
na cestě Co je vám? Jste nemocní? zeptal se
jich
Ne, to ne Umíráme hlady Jsme uvězněni
v břiše velikého obra
Jste hlupáci Jestliže jsme opravdu uvnitř ob
ra, pak stěny jeskyně musí být stěny jeho ža
ludku Můžeme si z něj tedy vyříznout nějaké
maso a tuk
To nás nikdy nenapadlo, řekli lidé
To je tím, že nejste tak chytří jako já, od
pověděl jim Kojot Vytáhl lovecký nůž a začal
ze stěny jeskyně vyřezávat kusy masa a tuku a
hladové lidi nakrmil Vrátil se po cestě zpět a
dal maso i první ženě, kterou předtím potkal
Všichni lidé v obrově břiše byli rázem šťastnější
a spokojenější, ale ne plně Děkujeme ti, žes
nás nakrmil, řekli mu Ale jak se odtud dosta
neme?
Nestarejte se Bodnu obra do srdce a zab u
ho Kde má srdce? Musí to být někde tady blízko
„Sestra“ (1994), novely „Výlet k nádražní hale“ (1994) a
„Anděl“ (1995), knižní rozhovor s Tomášem Weissem „Jáchym Topol: nemůžu se zastavit“ (2000), romány „Noční
práce“ (2001) a „Kloktat dehet“
(2005). V časopise SAD 1/2007
mu vyšlo drama „Cesta do Bugulmy“, které se 15. června
2007 chystá v režii Jiřího Pokorného premiérovat pražské Divadlo Na zábradlí. Je spoluautorem scénáře k filmu „Anděl
Exit“ (2000).
Martina Moravcová překládá
z angličtiny. Podílela se na
překladu monografie o monoteistických náboženstvích
Dějiny Boha autorky Karen
Armstrongové (1996), vloni
„navázala“
knihou
Jeho
Svatosti dalajlamy XIV. Rady
jak umírat a žít lepší život.
Překládá také lehčí literaturu,
výběrem: Meagan McKinneyová: Lvi a krajka (1995), Joy
Fieldingová: Ta druhá (1998),
Jayne Ann Krentzová: Životní
šance (1998), Jayne Ann Krentzová: Důvěřuj mi (1999) nebo
humoristický román Petera
Ustinova Stařec a pan Smith
(1999). U příležitosti pražské
výstavy fotografií Wernera
Bischofa, nazvané „Werner
Bischof: 1916–1954“, přeložila
stejnojmennou
publikaci
(2006).
Podívejte se na tu sopku tady, jak se chvěje
a duní, řekl někdo Nemohlo by to být jeho
PŘÍBĚHY SEVEROAMERICK CH INDIÁN
PŘEKLÁDAT PŘELOŽENÉ?
Markéta
Nová
překládá
z angličtiny a specializuje se
na překlady ústní slovesnosti
domorodých obyvatel ze
všech světadílů zeměkoule. Po
výboru z indiánských povídek
„O muži, který šel za Sluncem“
(1996) se zaměřila na Afriku a
publikovala výběr různých afrických etnik shromážděný ze
sbírek anglických a francouzských afrikanistů a etnologů
a nazvaný „O želvách, lidech
a kamenech: mýty, legendy a
pohádky černé Afriky“ (1999).
Následovala sbírka „Děti Duhového hada: mýty a legendy
Austrálie“ (2000) sestavená
z australských mýtů spojených
s vírou v titulu zmíněný hadí
symbol. Prozatím předposlední výbor pořídila společně
s Blankou M. Remešovou
pod názvem „Stvoření Ranga
Dunga: pohádky a příběhy
lovců lebek z Bornea“ (2003).
V loňském roce poprvé zavítala
do Evropy a představila sbírku
irských pohádek a pověstí
„Kočičí zaklínání: irské mýty a
pověsti“.
zas Bum! Možná je to srdce
Určitě je to srdce, řekl Kojot a vrazil nůž do
té hory Bodal tam A obr promluvil To seš ty,
Kojote? Už jsem o tobě slyšel Víš co? Přestaň
do mě sekat a bodat Můžeš odejít pohodlněji
Otevřu pusu a ty prostě vyjdeš ven
Ale jo, půjdu odsud, řekl Kojot Ale až za chvíli
A dál sekal do obrova srdce Ostatním řekl, aby se
připravili Dejte pozor! Až bude mít předsmrtný
křeče, tak tady bude zemětřesení Ale než zavře
hubu navždy, musí ji otevřít k poslednímu výde
chu
Kojot vyřízl velký kus srdce a všechny je zalila
horká láva Byla to obrova krev Obr zařval a zem
pod jejich nohama se roztřásla
Te rychle! vykřikl Kojot Obr otevřel sta,
aby ze sebe vydral poslední vzdych, a všichni se
vyhrnuli ven Za nimi se hrabalo klíště Obrovy
tesáky se zrovna sevřely a klíště by mezi nimi
zůstalo, kdyby ho Kojot v poslední chvíli nevy
táhl
Podívej se na mě! vykřiklo klíště Jak to, že sem
celý zmáčklý?
Měj radost, že seš naživu, chlácholil ho Kojot
Od te ka už budeš pořád plochý
Aha Tak na to si budu muset teprv zvyknout,
řeklo klíště A zvyklo si
srdce?
Určitě, příteli, odpověděl Kojot a začal do
sopky řezat Najednou se ozval obr Jsi to ty,
Kojote? Slyšel jsem o tobě Přestaň s tím bodá
ním a řezáním a nech mě na pokoji Můžeš vylézt
mými sty Nechám tě odejít
Půjdu, ale ne hned, odpověděl Kojot a bu
šil dál do srdce Řekl ostatním, aby se připravili
Jakmile mu zasadím smrtelnou ránu, začne ze
mětřesení Otevře pusu, aby se naposledy nade
chl, a v tu chvíli se musíme dostat ven Pak zavře
pusu navždy Připravte se k rychlému běhu
Kojot vyřízl do srdce hlubokou díru Ven se
vyvalila láva Byla to obrova krev Obr zasténal a
všechno se začalo silně otřásat
Te rychle! zvolal Kojot Obr otevřel sta a
všichni vyběhli Poslední běželo klíště Už už to
vypadalo, že ho skřípnou obrovy zuby, ale Kojot
ho vytáhl ven
Podívej se na mě! křičelo klíště Jsem plně
placaté!
To je tím, jak jsem tě tahal ven, odpověděl
Kojot Odte už budeš pořád placaté, ale bud
rádo, že jsi naživu
Budu si na to muset asi zvyknout, odpově
dělo klíště A zvyklo si
Dvě zabití jednoho obra
Daniel Dolenský
Daniel Dolenský se narodil roku
1984 v Praze. V současnosti studuje na FF UK český jazyk a
literaturu a na Ústavu translatologie na téže fakultě angličtinu.
PLAV 200
Antologie American Indian Myths and Legends, sestavená Richardem Erdoesem a Alfonsem Ortisem,
je svým způsobem klasické dílo Jedná se o populární a reprezentativní výběr krátkých, původně
primárně orálních legend amerických Indiánů, tak jak je editoři zaznamenali z jejich vyprávění a
přeložili do angličtiny I když překlad této sbírky jako takové do češtiny nee istuje, nedlouho po
sobě vznikly dva české výbory indiánských legend, které nejen z Erdoese a Ortise čerpají Jsou to
sbírky O muži, který šel za sluncem povídky vybraly a přeložily Martina Moravcová a Markéta Nová
z roku 996 a Trnová dívka vybral a přeložil Jáchym Topol z roku 99 Některé z povídek se dají
nalézt v obou těchto výborech
Pro teoretickou překladatelskou analýzu je tato trojice knih jako stvořená E istence dvou překladů
vzniklých prakticky ve stejné době pochopitelně otevírá celou řadu těžkých otázek potřebujeme
skutečně dva současné překlady téhož te tu? Přež í oba nebo jenom jeden, a pokud jenom jeden,
tak který? A proč? V čem se liší a v čem se naopak shodují? A pak, samozřejmě, ta nejobtížnější
otázka který z nich je lepší? V tomto článku se na tyto otázky odpovídat nepokouším Chci se spíš
podívat na dva překlady jedné povídky a porovnat jejich metody Snad i z prostého porovnání vzejde
něco zajímavého
Coyote Kills the Giant je, stejně jako valná většina ostatních povídek souboru, krátké rozsah
dvě, popř tři stránky a poměrně prosté vyprávění což vzhledem k orálnímu původu te tů samo
zřejmě není nic překvapivého o jedné z nejoblíbenějších postav indiánských legend Více či méně an
tropomorfní Kojot Coyote v nich může mít celou řadu různých rolí od stvořitele vesmíru a života až
po taškáře ne nepodobného německému Enšpíglovi V tomto případě se Kojot neohroženě vydává za
bít zlého obra, ale nemá představu o tom, jak je obr vlastně veliký Omylem vleze obrovi přímo do ote
vřených st a do žaludku, kde potká podobně uvězněné nešťastníky Kojot ale nožem prořízne obrovo
srdce a spolu s ostatními odejde otevřenou tlamou umírajícího V jazyce není potřeba hledat žádné
záludnosti, z hlediska estetického činku te tu je v tomto případě nepochybně důležitější obsah
Překlad Moravcové a Nové kniha neuvádí, jakým způsobem probíhala jejich spolupráce, a mu
síme tedy předpokládat, že všechny povídky překládaly spolu nemá žádnou předmluvu, poznámku
překladatelek ani nic takového a kupodivu ani informaci o zdrojovém te tu jejich překladů, takže
jejich metodu je nutné rekonstruovat až z te tu Oproti tomu překlad Topolův je poznámkou překla
datele opatřen, ale vzhledem ke svému obsahu by to měla být spíš poznámka editora Topol se ke
své překladatelské metodě rovněž nevyjadřuje pouze cituje krédo sběratele Charlese G Lelanda,
které dajně při tomto překladu př al za své zajímá mne více sběr syrového materiálu než jeho
převaření Počáteční pozice při pohledu na te t máme tedy v obou případech stejné
Základní rozdíl je patrný na první pohled a je to rozdíl, který by se dal s trochou nadsázky ozna
čit za klasický tolikrát omílaná volnost proti věrnosti První p l reprezentuje Topol čímž,
pokud chceme být kousaví, se právě onoho převaření dopouští Přistupuje k originálu s větším
nadhledem, což na jednu stranu vede ke zkreslování věcných významů, ale na druhou stranu je jeho
překlad syntakticky méně náchylný vlivům originálu a některá řešení jsou příjemně idiomatická a
působí jako původní tvorba tak například jeho Kojot se chvástá obrů se já vůbec nebojím a v obrově
břiše potkává lidi, kteří vypadali jak bez života Oproti tomu překlad Moravcové a Nové je sice věcně
mnohem přesnější, ale a tady už se dostáváme na vratkou subjektivní půdu poněkud sušší pro
porovnání, stejné pasáže u nich znějí obrů já se nebojím a lidé leželi polomrtvi na cestě Topolův
překlad je také nápadný tím, že v něm postavy hovoří obecnou češtinou takovejhle kyj je dost velkej
a těžkej , pro což v originálu oporu skutečně nenajdeme Možná je to pokus o reprodukci orálního
charakteru původního te tu, ale na druhou stranu to, že vypravěč používá jazyk spisovný, tuto teorii
značně narušuje Protože pro překlad jako takový to není zas tak důležité, nezbývá z našeho hlediska
nic jiného než pokrčit rameny a říct koneckonců, proč ne
Z hlediska metody jsou samozřejmě oba překladatelské přístupy stejně platné Je ale potřeba říct,
že i když některé Topolovy významové posuny můžeme chápat jako volnější manipulaci s originá
lem, u některých by bylo poměrně obtížné je připsat čemukoliv jinému než prostému špatnému
pochopení nebo hůře, ignorování původního te tu Kojot se místo na procházce walking ocitá
na cestách a jeho zvolání you re foolish překládá Topol prvním slovníkovým ekvivalentem jste
blázni , ačkoliv jste hlupáci dvojice překladatelek je tu mnohem vhodnější Jiným příkladem je zma
tek v seku Mysleli jsme si, že to bude sopka. Támhle za tou horou něco burácí.
Kojot
vrazil nůž do té
hory. Topol Překladatel si patrně neuvědomil, že volcano a mountain v originálu označují jedno
a to samé obrovo srdce pro srovnání originál Look at the volcano puffing and beating over there,’
Coyote
began to cut at this mountain. a Moravcová a Nová Podívejte se na tu sopku tady, jak se chvěje
a duní,’
Kojot
začal do sopky řezat. Nejde ale jen o jednoslovné výrazy i když budeme číst
PŘÍBĚHY SEVEROAMERICK CH INDIÁN
9
PŘEKLÁDAT PŘELOŽENÉ?
pouze Topolův český překlad, snadno poznáme, kde byla v originálu složitější místa, neboť český
te t rázem ztrácí svou jednoznačnost a eleganci vyjádření a občas je na první pohled až nesrozumi
telný Najdeme tu například věty Ten obr je tak velký, že ho nevidíš celého, ani když se na něj díváš. Tenhle
obr se ti nevejde do očí. Jen jeho břicho je jak obrovské údolí zvláště matoucí vzhledem k tomu, že velké
břicho v člověku vyvolává představu objektu spíše konve ního než konkávního Daleko logičtější je
stejný sek u Moravcové a Nové Obr je tak ohromný, že ho člověk ani nespatří. Břichem zavalí celé údolí
jak vidíme, tento překlad se obejde bez vložené vysvětlující věty, kterou má Topol Pro porovnání
originál zní This giant is so big you can t take him in with your eyes. His belly fills a whole valley Další
případ, v němž te t překladu na první pohled není zrovna jasný, najdeme u věty Jestli jsme opravdu
v obrově těle, musí být stěny téhle jeskyně jeho žaludek Topol proti Jestliže jsme opravdu uvnitř obra, pak
stěny jeskyně musí být stěny jeho žaludku Moravcová a Nová Originál If we re really inside this giant,
then the cave walls must be the inside of his stomach Topolova verze by spíš naznačovala, že se nebohé
obrovy oběti nacházejí někde uvnitř obra, ale vně žaludku, což nedává moc smysl
Topol také poměrně často přidává do te tu věty a informace, které v originálu nejsou Nejkuri
znější je v tomto ohledu sek, který v originále zní Coyote went away . On his way he saw a large
fallen branch that looked like a club. Picking it up,
, ve věcně v podstatě přesném překladu Morav
cové a Nové
šel dál . Za chvíli uviděl na cestě velkou spadlou větev, která vypadala jako kyj. Sebral ji
a u Topola
vyrazil . Za chvíli uviděl spoustu pokácených stromů. Ulomil jednu větev. Co vedlo
překladatele k přidání pokácených stromů, zůstane asi záhadou
V rámci fair play je však potřeba říct, že ani překlad obou dam se podobným klopýtnutím nevyhnul
Z bull moose se u nich stává bizon u Topola správně los
bull v originálu neznamená býk ,
ale pouze označuje pohlaví zvířete, což není v angličtině neobvyklý jev Kojot Moravcové a Nové se
holedbá svými zkušenosti v boji s obry slovy Vždycky je zabiju. Tady toho také. Hned s ním budu hotov. ,
kdežto Topolův Kojot idiomatičtěji a přesněji říká Když nějakýho potkám, hned ho zabiju. S tímhle si
taky zabojuju a pak ho oddělám. originál I always kill them. I ll fight this one too, and make an end of
him. Opravdový problém jejich překladu ale spočívá spíš v občas až zbytečně blízkém sledování
originálu jako například v kalkujícím To nás nikdy nenapadlo z anglického We never thought of
that Topol Tohle nikoho z nás nenapadlo Podobně můžeme si z něj tedy vyříznout nějaké maso a tuk
podle anglického we can just cut some meat and fat from him vedle volnějšího, ale v češtině mnohem
přirozenějšího Topolova můžem si z nich vyřezat masa, kolik potřebujem
Je zajímavé, že i na takto krátkém te tu před sebou vidíme tu již zmíněnou klasickou překladovou
dichotomii věrný proti volnému jako na dlani Je to jasným důkazem, že tohle základní dělení
překladů na dvě kategorie i když hranice mezi nimi v žádném případě není ostrá prostě e istuje a
není možné je přehlížet Kdyby se jednalo o překlady neumělecké, nezbude nic jiného, než označit
překlad Martiny Moravcové a Markéty Nové za profesionálnější než překlad Jáchyma Topola který
se ale, je potřeba přiznat, o něco lépe čte i když to je samozřejmě kategorie vágní Vzhledem k tomu,
že se ale jedná, jak ze plicitňuje Topol v překladatelské poznámce, o beletrii, těžko najdeme někoho,
kdo by mohl podobný kategorický soud vyslovit A který překlad přež e, to ukáže jenom čas
Ještě si dovolím závěrečnou poznámku je na pováženou, že knižní vydání Trnové dívky na obálce
hlásá Topolovo jméno bez jakéhokoliv označení jeho překladatelské role, a náhodného čtenáře tak
velice snadno dovede k omylu, že Topol je primárním autorem te tu na hřbetu knihy dokonce
najdeme pouze jeho jméno a nic jiného ostatně pod Jáchymem Topolem je kniha k nalezení i v ka
talogu Národní knihovny Doufejme, že toto dosti nevkusné rozhodnutí je čistě komerční a je ini
ciativou nakladatelství Hynek V každém případě odpově na otázku, zda jsou Topolovy autorské
zásahy do te tu natolik rozsáhlé, aby něco takového ospravedlňovaly, je jednoznačně ne
0
PLAV 200
Dávné příběhy severoamerických indiánů
Následující povídky jsou uspořádány od počátku do „konce“ indiánského světa: Začínají mýty o stvoření světa a
lidském zrození – i s jeho neodmyslitelnou součástí, smrtí. Pokračují příběhy o původu věcí kolem – hvězd, ohně
a tabáku. Uznalost indiánské mytologie k potřebám těla dokládají dále dvě povídky o Kojotovi jako více či méně
úspěšném svůdci žen. Téma čísla uzavírají dva mýty mladšího věku – až nápadně orfeovské podobenství znázorňující neodvratitelnost smrti a příběh o příchodu bílého muže představující západní civilizaci a křes anství.
Ačkoliv v reálném světě skutečně došlo k mnoha předvídaným konfliktům a pokořením, indiánský svět nezanikl
a naopak si své místo v americké kultuře upevňuje – a tak se žádný velkolepý mýtus o konci světa nekoná. Zatím.
Ještě vysvětlení přiřazení zrcadel: Anglickým zněním (tedy překladem z některého z původních indiánských
jazyků) opatřujeme dva krajní výsledky lednové překladatelské dílny. Převod nejzdařilejší, který je při zachování podstaty originálu jazykově nejvynalézavější, a převod, který je v podstatě omyl, třebaže ve své přehnané
stylizaci neméně krásný než zbylé interpretace.
(Jména kmenů sjednocujeme podle diktátu monografie Zdeňka Salzmanna. Viz Malá bibliografie k tématu,
s. 30.)
Kojot stvoří zemi
Vraní Indiáni, zapsal Barry Lopez
přeložila Radka Šmahelová
Kdysi dávno nee istovala žádná země, všude se prostírala jenom voda Kojot po ní plul na malém
voru, když vtom potkal kachny Kachny byly jediné další bytosti, které tehdy e istovaly Bratři,
oslovil je Kojot, kromě nás tu nikdo není K čemu to je, že jsme tak sami? Sežeňte mi hrst hlíny a já
to napravím
Obrátil se na kachnu červenohlavou Potop se a přines mi trochu bahna, udělám z něj zemi a
budeme na ní žít Kachna se potopila Dlouho se nevracela, až nakonec vyplula s prázdnou
Kojot se otočil na kachnu strakatou Poslal jsem nejdřív tvého staršího bratra, ale vrátil se s nepo
řízenou Te je řada na tobě Až za dlouho se kachna vynořila a řekla Bratře, bohužel se mi žádnou
zemi najít nepodařilo
Jak to? Říkal jsem si, že ty určitě uspěješ
Potom Kojot požádal menší kachnu s modrým peřím, aby se rovněž potopila A jestli nepořídíš
ani ty, nebudeme mít na čem žít Kachna se potopila, ale stejně jako její bratři ne spěšně
Kojot si nevěděl rady
Vtom se ozvala potápka Bratře, měl jsi nejdřív požádat mě Ostatní sice stojí nade mnou, ale jsou
bezmocní S těmito slovy se potopila Dlouho předlouho se nevracela, a když se konečně vynořila,
otázal se jí Kojot Tak co, potkalo tě štěstí?
Něco mám Mezi plovacími blánami svírala kus bahna
Abyste něčeho dosáhli, musíte se o to vždycky pokusit čtyřikrát A tys to dokázal, bratře Kojot
vzal bláto a řekl Proměním ho v zemi Vy budete žít v rybnících a na řekách a rozmnožovat se
všude, kde si postavíte hnízda Tak, a jdu na to
PŘÍBĚHY SEVEROAMERICK CH INDIÁN
PŘÍBĚHY O KOJOTOVI
Začal na východě Ať je země veliká, abychom na ní všichni měli dost místa Vydal se na cestu,
rozhazoval bláto a tvořil zemi Dlouho cestoval směrem na západ Když svou práci dokončil, řekl
Te , když už máme zemi, by to chtělo ještě někoho, kdo by na ní žil
Zaslechli vytí vlka
Vida, už tu jednoho máme, zavrtěl hlavou Kojot
Ukázal na zapadající Slunce Poslouchej, někdo tu je Byl to další kojot Získal život svými vlast
ními silami, prohlásil Kojot Je to obdivuhodná bytost
Potom se všichni vydali na procházku Na pláni spatřili třpytivé předměty Přiblížili se k nim a
zjistili, že to jsou kouzelné kameny
Jsou součástí země, řekl Kojot a sebral jeden ve tvaru bizona Její nejstarší bytosti Budiž jsou
takovéto kameny po celé zemi
Urazili ještě kus cesty a u pahorku uviděli stát člověka
Podívejte, ukázal na něj Kojot, tamhle je lidská bytost Je jednou z Hvězd, ale te sestoupila na
zem Poj me za ní
Když se přiblížili, proměnila se hvězdná bytost v rostlinu v tabák Žádná jiná rostlina kolem
tehdy nerostla, tabák byl první Odte bude tato rostlina náležet všem lidem, na jaře ji zasadí a
pak vypěstují To Hvězdy nebeské sestoupily v této podobě na zem, aby bděly nad lidmi Pořádně
o tuto rostlinu pečujte, bude vaším zdrojem obživy Užívejte ji i k tanci A když ji na jaře budete sázet,
zpívejte si k tomu
Má nejdražší, sestro země, kampak ji mám zasadit?
Pak Kojot zjistil, že nikde neroste ani žádná tráva To je špatné, zakroutil hlavou a stvořil ji A také
bych měl stvořit nějaké hory, kopce a stromy A jak řekl, tak udělal
Všiml si, že v potocích neplavou žádné ryby, a nasadil je tam
A tak to celé začalo
O Kojotovi a původu smrti
Kadové, vyprávěl George A Dorsey
přeložil Jan Vaněk jr
Jan Vaněk jr. se narodil roku
1976 v Českých Budějovicích,
je ale celoživotním Holešovičákem. Později se stal také,
ne přesně v tomto pořadí,
matfyzákem,
úředníkem,
desátníkem v záloze, organizovaným fanouškem science
fiction, příležitostným kritikem překladu, nejoblíbenějším
bloggerem Ladislava Nagye
2
PLAV 200
Na počátku našeho světa nic takového jako smrt nee istovalo Lidé zůstávali naživu pořád dál a dál,
až jich bylo tolik, že se na zem už nevešli žádní další Náčelníci svolali shromáždění, aby se rozhodlo,
co si počít Vstal jeden muž a prohlásil, že podle něho by bylo dobré, aby lidé umírali, nějakou dobu
byli pryč a pak se vrátili
Jakmile se posadil, vyskočil Kojot a řekl, že podle něj by lidé měli umírat natrvalo Tvrdil, že na
našem malém světě není dost místa, aby se na něj všichni lidé vešli, a jestli se zemřelí budou vracet
k životu, nebude pro všechny dost jídla
Všichni ostatní protestovali, že nechtějí, aby jejich přátelé a příbuzní umírali a odcházeli natrvalo,
jelikož oni by pak truchlili a soužili se a na světě by nebylo žádné štěstí Všichni kromě Kojota se
dohodli, že lidé budou umírat, nějakou dobu budou pryč a pak se vrátí k životu Šamani postavili
velký dům z trávy obrácený k východu Když ho dokončili, svolali celý kmen a oznámili, že lidé, kteří
zemřou, se budou vracet k životu v domě šamanů
Vrchní šaman jim vyložil, že vždycky zazpívají píseň, která přivolá ducha mrtvého do domu z trávy
Až duch př de, navrátí ho k životu Všichni lidé byli rádi, protože toužili po tom, aby se mrtví vraceli
a znovu s nimi žili
Když zemřel první člověk, šamani se shromáždili v domě z trávy a zpívali Asi za deset dní přiletěl
ze západu vzdušný vír a kroužil kolem domu Kojot to viděl, a právě když se vír chystal vlétnout
dovnitř, zavřel dveře Když duch ve víru našel dveře zavřené, odletěl pryč Takto Kojot způsobil, že
se umírá navěky, a od té doby lidé nad smrtí blízkých truchlí a jsou nešťastní
Když dnes někdo uvidí prašný vír nebo slyší kvílení větru, řekne Někdo putuje kolem Po tom,
co Kojot zavřel dveře, duchové mrtvých putují po světě a hledají, kam by šli, než nakonec objeví cestu
do země duchů
Kojot utekl a nikdy se nevrátil, protože když viděl, co provedl, dostal strach Od těch dob nemá
nikde stání a pořád se ohlíží přes rameno a pak přes druhé, jestli ho někdo nepronásleduje A už
ustavičně trpí hladem, protože nikdo mu nedá nic k jídlu
(na malyctenar.bloguje.cz) a
nespokojeným čtenářem Plavu,
i když zdaleka ne tak pravidelným, jak se redakce domnívá,
a hlasitým, jak by si zasloužila. Získal třetí místa v Překladatelské soutěži Jiřího Levého
1998 a British Council Young
Translators’ Prize 2006 za překlady povídek z angličtiny a
mimořádné čestné uznání v kategorii kritika překladu PSJL
1999.
Jak Kojotovi ulétnou hvězdy
Keresové
přeložila Radka Šmahelová
Na počátku světa vyšly všechny bytosti z po emí a rozhodly se, že by se měly setkat a sezná
mit Na velkém shromáždění čtyřnohých i okřídlených tvorů Matka vytáhla zašroubovanou sklenici
s hvězdami a ukázala na člověka, aby je k potěšení všech zavěsil na nebe
Kojot hned zavětřil, že se bude dít něco tuze zajímavého, ale Matka už ho znala Byl to přece
vyhlášený čtverák, a tak na něj udeřila Ne že tu zase provedeš nějakou neplechu!
lověk si vymyslel obrazce a podle nich hvězdy pečlivě rozmisťoval sem dal Plejády a tamhle
Orionův pás A když na oblohu zavěsil krásnou jitřenku, poodstoupil a kochal se tou nádherou spolu
s ostatními
Zatímco všichni včetně Matky upírali zrak vzhůru k zářící jitřence, přikradl se Kojot ke sklenici
Chtěl se na vlastní oči přesvědčit, jak to ten člověk vlastně dělá Jenom malilinko na vedl víčko, ale
hvězdy toho využily a rozlétly se ven To proto dnes máme tolik hvězd jen tak náhodně poházených
po nebi a ani pro ně nemáme jména
Matka se na Kojota strašlivě rozzlobila Řekla mu, že když to je takový darebák, nepozná za trest
nikdy domov, bude se toulat z místa na místo a všude nosit smůlu Někdy ho může potkat štěstí a
hojnost, ale povětšinou ho bude pronásledovat neštěstí a hlad
PŘÍBĚHY SEVEROAMERICK CH INDIÁN
3
PŘÍBĚHY O KOJOTOVI
Jak Kojot ukradl oheň
Klamathové
přeložila Anežka Kuzmičová
Anežka Kuzmičová se narodila roku 1982 v Praze. Studovala literární vědu na univerzitách v Lundu a Uppsale, momentálně studuje na univerzitě v Oslo a dokončuje studium komparatistiky a skandinavistiky na FF UK. Překládá
ze švédštiny, norštiny a angličtiny. Přispívá do literárního obtýdeníku Tvar, spravuje švédskou sekci portálu iliteratura, v měsíčníku Plav rediguje rubriku „Kritika, teorie
a dějiny překladu“.
PLAV 200
Kdysi dávno lidi neměli oheň V zimě neměli jak se zahřát Všechno museli jíst syrové Oheň byl
ukrytý v obrovském bílém kameni, který patřil Hromu, jeho strážci Hrom byl strašný netvor Všichni
se ho báli Dokonce i Medvěd a Puma se vždycky celí roztřásli, když zaslechli jeho burácivý hlas
Kojot se Hromu nebál Kojot se nebál ničeho Jednou měl Hrom mrzutou náladu a duněl a hřímal
ze všech sil, až se země třásla a všechna zvířata se utíkala schovat Kojot si řekl, že nastala vhodná
chvíle oheň Hromu zabavit Vyšplhal na vrchol nejvyšší hory, kde Hrom bydlel Hrom byl zrovna
doma Strýčku, povídá Kojot, poj te si se mnou zahrát kostky Když vyhrajete, smíte mě zabít
Když vyhraju já, dáte mi oheň
Dobrá, povídá Hrom
Hráli s kostkami z bobřích a svištích hlodáků Bobří zuby byly mužské kostky Sviští byly ženské
Každý zub měl z jedné strany vyřezaný vzor Vrhali je na placatý kámen Když mužské zuby dopadly
vzorem nahoru, dostal hráč dva body Když dopadly vzorem nahoru ženské zuby, dostal jeden bod
Když ale dopadl každý zub jinak, nedostal nic Na počítání bodů měli hromádku klacíků, aby bylo
vidět, jak si kdo vede
Jenže Kojot je ten nejmazanější tvor na světě V každé hře umí dokonale švindlovat Pořád Hrom
rozptyloval, aby si nevšiml, co všechno Kojot provádí Porazit Hrom v kostkách pro něj byla hračka
Jakmile Hrom nesledoval Kojotovy ruce, byť třeba jen na ten nejnepatrnější okamžik, obrátil Kojot
svoje kostky vzorem nahoru Kostky protihráče zas obrátil vzorem dolů Každou chvíli ho přinutil
mrknout nebo podívat se stranou Potom vždycky rychle jako blesk sebral Hromu jeden klacík a
přidal ho na svou hromádku Ke konci hry už byl Hrom naprosto zmatený Nezůstal mu ani jediný
klacík, všechny měl Kojot Strýčku, vyhrál jsem, povídá Kojot Dejte sem oheň Hrom si byl jistý,
že Kojot podváděl, ale neměl to jak dokázat
Kojot povolal nahoru všechna zvířata, aby mu pomohla kámen s ohněm odnést Byl to obrovský
kámen a vypadal pevně, ale ve skutečnosti byl křehký, křehoučký jako lastura Zvířata se už už
chystala vydat se s ním na cestu Ne tak zhurta, zarachotil Hrom Kojot mě porazil, a tak dostane
oheň Ale podváděl, a za to si vezmu jeho život Kde je, ať ho můžu zabít?
Ale Kojot četl jeho myšlenky Dokázal si spočítat, co bude Hrom chtít udělat Kojot se uměl vy
svléknout z kůže, jako by to byla obyčejná deka, a tak te svůj kožich, svůj ocas, svoje uši zkrátka
všechen svůj svršek složil nedaleko Hromu a svoje troby, svoje důležité vnitřnosti, odnesl kou
sek stranou Potom nasadil jiný hlas, aby to vypadalo, že nemluví zdálky, ale že stojí pár kroků od
Hromu Tady jsem, strýčku, zavolal Zab te mě, jestli můžete Hrom zvedl ohnivý kámen a mrštil
ho tam, kde si myslel, že vidí Kojota Ale trefil jenom Kojotův kožich A kámen se roztříštil na tisíc
kousků Zvířata si pak dala každé jeden kousek do podpaží nebo pod křídlo, rozutekla se do světa a
rozdala oheň všem kmenům na zemi Kojot si jen v poklidu oblékl kožich Na shledanou, strýčku,
řekl Hromu A už raději nehrajte Moc vám to nejde A pelášil pryč
Jak Matka pavouků ukradla slunce
erokíové
přeložil Vít Prokopius
Na počátku bylo černo a nikdo nic neviděl Lidé do sebe pořád vráželi a tápali jak slepí Tak si řekli
Tenhle svět potřebuje světlo
Lišák řekl, že zná lidi z druhé strany světa, kteří mají světla fůru, ale jsou hrozně lakomí a nechtějí
se o ně s nikým dělit Na to řekla Vačice, že jim s radostí trochu ukradne Mám pěkně zarostlý ocas
do té spousty chlupů to světlo nějak schovám Pak se vypravila na druhou stranu světa Tam našla
slunce, jak visí na stromě a svítí na všechno kolem Potichu se k němu přikradla, odloupla malinký
kousek světla a nacpala si ho do ocasu Jenomže světlo bylo žhavé a všechny chlupy jí spálilo Lidé tu
krádež odhalili a vzali si světlo zpátky A od té doby má Vačice ocas holý
Pusťte mě k tomu, řeklo Káně Cpát si nakradené světlo do ocasu! To já si ho dám na hlavu
Odletělo na druhou stranu světa, střemhlav se vrhlo na slunce a popadlo ho do drápů Nasadilo si ho
na hlavu, ale ono mu tam okamžitě sežehlo všechno peří Lidé mu slunce sebrali a Káně je od té doby
plešaté
V tu chvíli se ozvala Matka pavouků Povídá Te to zkusím já! Nejdřív vyrobila tlustou nádobu
z hlíny Potom upředla pavučinu, která se táhla až na druhou stranu světa Matka pavouků byla tak
malá, že si nikdo ani nevšiml, když se po ní připlížila Rychle popadla slunce, dala ho do své hliněné
misky a utekla domů po jednom z vláken pavučiny Tak bylo světlo na její straně světa a všichni se
radovali
Pavoučí žena přinesla erokézům nejen slunce, ale navíc taky oheň A kromě toho je naučila
vyrábět keramiku
Vít Prokopius se narodil
8. března 1984 v Praze.
V současné době studuje
třetím rokem anglistiku-amerikanistiku na FF UK.
Překladu se zatím věnuje
pouze příležitostně.
Jak Kojot Vráně ukradl tabák
Chikari ové, zapsal Barry Lopez
přeložila Anežka Kuzmičová
Vrána se někde nažrala mršiny Te seděla pod stromem a pokuřovala fajfku Kojot ji při tom zpo
vzdálí sledoval Bylo mu to hrozně divné
Přišel až k Vráně Co tu děláš? Zdálo se mi, že foukáš ze zobáku kouř Tobě se z něj kouří?
Ne ne, to není kouř Je brzy ráno To mi jde jenom pára od pusy
To přece není obyčejná pára
Kojot na Vránu tak dlouho naléhal, až se přiznala No dobře, řekla, tak jsem tedy kouřila
A co kouříš?
Mám to všechno doma Te mám u sebe jenom ždibec
PŘÍBĚHY SEVEROAMERICK CH INDIÁN
PŘÍBĚHY O KOJOTOVI
Vrána dala trochu tabáku na list z dubu a ubalila Kojotovi cigaretu Byl to tabák z medvědice Vrána
měla dva druhy tabáku tenhle a ještě jeden, odjinud Tak tam spolu seděli a pokuřovali
Vrána povídá Až se budeš modlit, měl bys bohům obětovat tenhle tabák Je posvátný S tabákem
taky budeš mít spěch u ženských
Kde bydlíš? zeptal se Kojot
Já nemám domov, odpověděla Vrána, já ž u v korunách starých stromů
Kojot jí nevěřil Každý pták i člověk přece někde bydlí Někdo ž e v díře, někdo v jeskyni, někdo
v hnízdě Ale každý někde bydlí, řekl
Nakonec Vrána povídá Dobře, tak tedy mám domov
Zavedla Kojota k sobě domů Ukázala mu svůj tabák Tenhle je plně nejlepší, povídá Kojot dával
pozor, kam si ho Vrána schovává Zakouřili si
Za chvíli Kojot povídá Už budu muset jít Mám doma spoustu práce
Tvářil se, jako že jde nejkratší cestou domů Ale zašel jenom za kopec a tam v křoví vyčkával, až
Vrána odejde
Kolem poledního Vrána odletěla zpátky k mršině, kterou žrala už ráno Kojot hned zaběhl k Vráně
domů Šel přímo ke skrýši a všechen tabák ukradl
Vrátil se s Vrániným tabákem do tábora a v jednom kuse kouřil Chodili za ním lidi z jiných kmenů
a ptali se Co to kouříš? Neodpovídal Prosili ho, aby jim taky trochu dal, ale on se s nimi nepodělil
Lidi ale chtěli kouřit, a tak se rozhodli Kojota obalamutit Navlékli jednoho chlapce do dívčích šatů
Jeden muž přišel za Kojotem a povídá Dám ti svou dceru za ženu, ale nevezmu si za ni jelena
Chci tabák
Kojot si vzpomněl, co mu Vrána říkala o tabáku a o ženských Okamžitě souhlasil a trochu tabáku
odsypal
Postavili Kojotovi týpí Nevěsta byla opravdu krásná Pak řekli Na nic nečekej Zave svou ženu
dál
Kojot jim nedal všechno, co měl, a tak šli s ním, usadili se do kruhu a chtěli ještě Jsem přece tvůj
tchán, nebo Jsem tvůj švagr, dej mi trochu tabáku, říkali A Kojot jim musel dát
Zkoušel se jich zbavit Tvrdil, že musí jít brzy ráno na lov Ale oni se pořád neměli k odchodu
Když už Kojotovi žádný tabák nezbýval, vyšli ven Kojot si myslel, že jsou konečně pryč, ale oni
zůstali nedaleko a poslouchali
Uhas oheň a rozestel mi postel, chce se mi spát, nařídil Kojot ženě
Žena se ani nepohnula, a tak musel všechno udělat sám Uhasil oheň a rozestlal
Když zalezli do kožešin, Kojot k sobě dívku přitiskl Přejížděl jí rukou po vlasech a po těle
Nedělej to, povídá dívka, mám menstruaci
Mně to nevadí Převalil se na ni a sáhl po jejím pohlaví Zjistil, že jeho nevěsta není žena
Vyběhl z týpí a volal na lidi Vraťte mi můj tabák!
Ale lidi už tabák stačili zčásti vykouřit Někteří ho taky rozdali Nikdo už mu nic nevrátil
Tak se Kojot nechal připravit o tabák Odcházel s pěknou ostudou
6
PLAV 200
Kojot spí s vlastními dcerami
Jižní Utahové
přeložil Richard Podaný
Kojot měl dvě dcery a ještě malého chlapečka Jednou večer Kojot polehával na dece Pršelo a ve
střeše jeho chatrče byly díry Skrz ně kapala voda a Kojot byl celý mokrý Poručil jedné z dcer, ať
vyleze nahoru a spraví to Když dělala, co jí poručil, zahlédl její obnaženou pochvu Kojot byl hned
vzrušený a zamilovaný Cítil, jak se jeho pyj začíná vrtět Řekl si v duchu Tohle ale vypadá šťavnatě
a pěkně! Chci si s ní brzy zasouložit Potom nakázal i druhé dceři Vylez taky nahoru a sprav to!
Když mu vyhověla, Kojot koutkem oka zahlídl její pochvu Pane, ta je hezky červená, řekl si v duchu
Musím souložit i s ní Od toho pomyšlení se mu postavil pyj Pomyslel si Jak bych to mohl dělat
s těmi dívkami, vždyť to jsou moje dcery! Muž nesmí spát s vlastními příbuznými Ale po nějakém
čase si řekl To nevadí, však já na něco př du
Pověděl manželce Jdu lovit králíky Odešel a přemýšlel Souložit s ní mě už nebaví S dcerami to
bude mnohem zábavnější Vzal si ostrou, zlámanou kost a podrápal se s ní na prsou do krve Vrátil
se domů Povídá manželce Ženo, nepřítel mě pobodal Umírám Zhroutil se na podlahu chýše
Manželka a dcery k němu honem přispěchaly Ty náš chudáčku, neopouštěj nás Neumírej!
Kojot jim řekl Není mi pomoci Jsem vyřízený Drahá ženo, drahé dcery, až umřu, zabalte mě do
mé přikrývky a položte mě na hranici ze dřeva Spalte mě Pak odejděte do vedlejší vesnice a zaři te
si nový život A až budete odcházet, ať se žádná z vás neohlédne, nebo by se stalo něco hrozného
Kojot dělal mrtvého Dělal to dobře Ženské ho zabalily do deky, položily ho na hranici a tu podpá
lily Ať se nikdo neohlíží, řekla manželka Odcházely a plakaly
Jenže chlapeček se ohlédl Otec vyklouzl z deky a utekl! začal křičet Hoří jenom deka!
Jak můžeš říkat něco tak ošklivého? vyplísnila ho matka Tvůj nebohý otec je po smrti
Ale já ho viděl, jak se skulil z hranice, namítal chlapeček
Tos viděl jeho ducha, povídá matka Otec je mrtev Shořel
Všichni šli do jiné vesnice a tam si postavili chýši
Nedlouho nato do vesnice přibyl pohledný cizí mladík Měl na sobě hustou vydří kožešinu Nosil
čepici z vydří kůže A přes ramena měl přehoz z vydří kůže Jel na pěkném šedém koni Byl to Kojot,
který měl schopnost proměňovat se v kohokoli a cokoli Jeho manželka, jeho dcery i synáček seděli
před chatrčí Kojot před nimi seskočil z koně Vypadáš na dobrou kuchařku, povídá své ženě, která
ho nepoznala Ve sběrací brašně mám spoustu chutného masa z buvolího hrbu Navař, uděláme si
hostinu!
Všichni šli do chatrče, uvařili maso a snědli ho Kojotovy dcery si hezkého cizince prohlížely a
říkaly si, že by ho rády za manžela A jejich matku napadlo, že by z něj byl dobrý zeť Kojot řekl své
manželce Máš dvě krásné dcery Chci se s nimi oženit
Jeho žena odpověděla Bude mi ctí mít tě za zetě
Obě dcery řekly Chci ho za manžela
Chlapeček povídá Hrozně moc se podobá našemu otci
Jak můžeš říkat takové hlouposti? vyplísnila ho matka Tvůj nebohý otec je po smrti A tvůj
otec byl starý a ošklivý Tenhle je mladý a hezký
Má stejný pohled jako otec, nedal se klučina
Richard Podaný se narodil roku
1962 v Praze. Vystudoval Fakultu žurnalistiky UK, pracoval v časopise 100+1 zahraničních zajímavostí, nakladatelstvích Svoboda, Harlequin a
Knižní klub. Od roku 1994 se
živí jako překladatel a nakladatelský redaktor na volné noze.
Řadu let působil ve výboru
Obce překladatelů a komisi OP
pro anticenu Skřipec, je organizátorem Akademie science
fiction, fantasy a hororu.
Překládá z angličtiny a francouzštiny, převážně beletrii,
z valné části tu „vážnou“ –
zmiňme alespoň autory jako
Frederick Forsyth, Chuck
Palahniuk (naposledy Deník,
2006), René Depestre či Jonathan Safran Foer, za jehož
Naprosto osvětleno (2005)
získal hlavní tvůrčí odměnu
v překladatelské ceně Josefa
Jungmanna, nebo Jidiš pro
ještě větší radost od Lea Rostena (2004). Často a rád ovšem
překládá také SF – například P.
K. Dicka (Ubik, 2000), Keyesovy
Růže pro Algernon (2000), nebo
Stephensonův
Diamantový
věk (2001) – a komiks (Alana
Moorea).
S měsíčníkem Plav spolupracuje pravidelně – je členem redakční rady a jeho překlady či
publicistika vyšly v číslech věnovaných SF (4/2005), fantasy
(3/2006) a obou zaměřených na
Překladatelskou soutěž Jiřího
Levého (5/2005 a 11/2006); jeho
nonsensové verše v sesterské
Plav revue (plavrevue.splav.cz)
v březnu 2004.
PŘÍBĚHY SEVEROAMERICK CH INDIÁN
PŘÍBĚHY O KOJOTOVI
Mlč už, poručila mu matka
Kojot se oženil s dcerami Vezmi si, kterou chceš první, povídá mu manželka Já jdu spát
Začnu s tvou starší dcerou, drahá tchýně, povídá Kojot
Tu noc Kojot souložil se svou starší dcerou Au, a , to bolí, křičela
Jen napoprvé, ozvala se matka Pak už to je vždycky příjemné
Druhou noc Kojot souložil se svou mladší dcerou Au, a , to bolí, křičela
Se mnou to bylo taky tak, řekla matka Bolí to jen napoprvé Pak se toho nebudeš moct nabažit
Kojot si říkal Tohle je o moc lepší než s tou starou ženskou
Po nějaké době tchýně povídá Zeťáčku, dala bych si králíka Mohl bys mi nějakého přinést?
Kojot odešel ulovit králíka Vzal s sebou chlapečka Kojot se uměl zmenšovat nebo zvětšovat, jak se
mu právě hodilo A tak se zmenšil a vlezl do králičího pelechu a pobil všechny králíky, co tam byli
Největšího snědl, tři menší vyhodil před noru, že je odnesou domů
Přesně takhle to dělával otec, řekl chlapeček A pak to pověděl i matce
Tvůj otec je mrtvý, na to matka A žádný muž se neožení s vlastními dcerami Je to zakázané
To si nejde ani představit
Pár dnů nato Kojot znovu vyšel se synkem na lov Neulovili nic Posadíme se a trochu si odpoči
neme, řekl Kojot Začal synovi vyprávět šprýmovné povídačky Smál se vlastním historkám a zubil
se od ucha k uchu Tak si klučina všiml, že Kojotovi scházejí čtyři zuby, jeden nahoře vpravo, jeden
nahoře vlevo, jeden dole vpravo a jeden dole vlevo Tohle Kojot změnit nedokázal Syn honem běžel
za matkou a křičel Otec! Je to otec! Poznáš to podle zubů! Udělal to, co si nejde ani představit!
Matka se zeptala dcer Co váš manžel dělá, když se milujete?
Žužlá nám bradavky, odpověděly jí dcery
To dělá i mně! vykřikla matka Je to váš otec Chlapec měl pravdu!
Právě v tu chvíli se Kojot vrátil domů Manželka se po něm vrhla s nožem na stahování zvířat a
ječela Ty nepopsatelná zrůdo, tys udělal to, co si nejde ani představit!
Kojot utíkal a křičel Uklidni se, babo, odte už budu spát jenom s tebou!
A jeho dcery se tak strašně styděly, že vyletěly až na oblohu a staly se z nich hvězdy
Coyote’s Strawberry
O Kojotově jahodě
Crow, based on two stories told in
Vraní Indiáni, převyprávěno podle dvou mýtů
99 and 903
přeložil Pavel Tic
Out walking, Old Man Coyote spied a group of
good looking girls picking wild strawberries
Ah, these pretty young things! he said uickly
he buried himself in the earth among some straw
berry bushes and let only the tip of his penis
protrude
Soon the girls came to those bushes There’s
a big berry here, said one girl, di erent from
the others She tried to pluck it, but it wouldn’t
come loose This berry has deep roots, she said
PLAV 200
Starej Kojot se takle po akoval po venku a te
vidí ňáký holky, pěkný byly, jak sbíraj lesní ja
hody A hele, ňáký buchty k nakousnutí, si řiká
V cuku se zahrabal do hlíny mezi jahodový bejlí,
akorát špička čuráka čuměla
Holky se za chvíli dosbíraly až k tomu bejlí
Hele, jahoda jak kráva, řiká jedna, dočista jiná
než vostatní Te konc že ji sebere, ale vůbec ji
nemohla utrhnout Ta mrcha má ale kořeny,
řiká
All the other girls came and tried to pick the
strawberry Some pulled at it, some nibbled at
it Oh, my, said one, this berry weeps No,
said another girl, it has milk in it A third said
Since we can’t pick it, let’s look for a sharp piece
of int and cut it o
The girls searched and found a int, but when
they came back to the berry patch, the strange
strawberry had disappeared It must have been
some trick by that nasty Old Man Coyote, the
girls said to each other One said Yes, I’m sure
it was Coyote We’ll have to get even
One day the girls went to a place along the
trail where Old Man Coyote always went hunt
ing They took their dresses o and smeared
themselves with blood from some meat they had
been given to cook Looking as if they had been
raped and slain by enemies, they lay there, face
down, naked, and bloody
Pretty soon Old Man Coyote came along When
he saw the girls with blood all over them, he was
scared Oh my, oh my! he said What enemy
has done this? What shall I do? Maybe this en
emy is still around and will come and kill me
Oh my! I must find out how long these girls have
been dead If their corpses are old, then surely
the enemy is far away
He bent down and started feeling and smelling
the girls’ bodies Whenever he came near one
of the girls’ backsides, she farted right into Old
Man Coyote’s face He said, Oh, my, I think I’m
safe These girls must have been dead a long
time, they smell so bad!
Then all the girls jumped up laughing, shout
ing Old Man, this time the joke was on you
Taky ostatní holky přišly a každá ji zkusila se
brat Někerý za ni tahaly, jiný ji dokonce vokuso
valy éče, řiká jedna, vona brečí! Prdlajs,
řiká jiná holka, to pouští mlíko A třetí na to
Páč ji nejde utrhnout, najdem kus vostrýho šu
tru a normálně ji ufiknem
Holky teda hledaly, až našly ňákej křemen, ale
když přišly zpátky k jahodám, ta divná už tam
nebyla Esli tohle nebyla ňáká čuňačinka toho
prasáka Starýho Kojota! řikaj si holky A jedna
řiká Si piš, že to byl Kojot Tohle mu nedaru
jem!
Jednou přišly holky ke stezce na místo, kde
dycky lovil Starej Kojot Slíkly se a pomazaly krví
z ňákýho masa, ze kterýho měly uvařit Vypa
daly jako znásilněný a zabitý nepřátelema, dyž
tam tak ležely, ksichtem k zemi, nahatý a zkrva
vený
Starej Kojot byl tam, než bys smek Když vi
děl ty holky válet se v tolika krvi, dostal bobky
Do řiti! Do řiti! kvičí Kterej zloduch moh to
hle udělat? Co budu dělat? Možná je ten zloduch
támhle za bukem a příde a sejme mě Do řiti! Mu
sím zjistit, jak dlouho už to maj ty holky za se
bou Esli tu hn ou dýl, tak už ten zloduch bude
někde v prdeli
Shejb se a začal vohmatávat a vočuchávat ty
holčičí těla Dycky, když se někerý přiblížil k pr
deli, usrala si mu přímo do ksichtu Starej Kojot
řiká Kurva, tak bych řek, že sem za vodou Ty
hle buchty jsou tuhý už pěkně dlouho, smrdí jak
prasečí kunda!
Te konc všecky holky vyskočily s řehotem a
křičej Starej Kojote, te sme si udělaly prdel
my z tebe!
Pavel Tic se narodil v roce
1968 v Příboře. Po absolvování
studií informatiky na MFF UK
se pokoušel o kariéru programátora na volné noze, kterou z nedostatku obchodního
talentu rozumně brzy ukončil. Poté se živil lokalizací
operačních systémů, překládáním technické literatury a programátorským příštipkařením,
kteréžto aktivity byly přerušeny náhradní vojenskou povinností na Katedře multimediální tvorby pražské FAMU.
Následně již zakotvil ve stabilním zaměstnání v nadnárodní softwarové a technologické firmě, kde se v průběhu několika let vypracoval
od programátorského poskoka
až na respektovaného architekta softwarových systémů.
Kromě toho hraje v pražské hudební skupině „Sdružení rodičů a přátel ropy“. V Praze
také od roku 1986 žije. Pro Plav
ilustroval čísla věnovaná překladům starořeckým (2/2005) a
biblickým (7/2005).
PŘÍBĚHY SEVEROAMERICK CH INDIÁN
9
PŘÍBĚHY O KOJOTOVI
Ryba se jí od hlavy
Atabaskové
přeložil Lukáš Georgiev
Lukáš Georgiev se narodil roku
1970 v Kladně. V letech 1988–93
studoval na MFF UK, 1991–98
na FF UK. Žije a pracuje střídavě v Lubné u Rakovníka a
v Praze. Na živobytí si vydělává
technickými překlady (A, F,
N) a časopiseckými ilustracemi. Postupně působil jako saxofonista v kapelách „Klinika
prof. Švarce“ (1991–92), „Binder buta tót“ (1993–94), „Ruka
ryby“ (1994–98), „Tři sejři a bubák“ (1998–2001); nyní „Janota
1935“ (www.noise.cz/j1935) a
„Sdružení rodičů a přátel ropy“
(www.srpr.cz). Pro Plav ilustroval čísla věnovaná mladým slovanským autorkám (1/2005),
literatuře žánru sci-fi (4/2005)
a překladatelské soutěži Jiřího
Levého (11/2006). Více o něm
též viz: http://georgiev.srpr.cz
Jednou jde Kojot kolem jezera a uvidí dvě mladý dívčiny, jak se chystaj ke koupačce V tu ránu na ně
dostane zálusk Jak jen ty dvě poupata dostat? Jejda, jak já bych si s nima štrejchnul! Schová se do
rákosí a kouká, jak se holky svlíkaj Pak ho napadne proměnit se v rybu, vklouzne do vody a lítá jak
střelený pometlo sem a tam
Jedna z dívek povídá Hele, podívej se na tu hezkou rybku, co tu plave
Pche, nějaká rybka, nezájem ta druhá
Nahý se broděj směrem do jezera, a když je to dost hluboký, začnou plavat Po chvilce jedna z nich
povídá Něco mě lechtá mezi nohama, něco hladkýho, skoro kluzkýho To do ní zrovna zajel Kojot
Její tělo ho spolklo skoro celýho Jé, to je zvláštní pocit, vzdychne ona Po chvíli se z ní Kojot zasejc
vyndá
Taky mě něco lechtá mezi nohama, povídá po chvilce ta druhá To v ní začal rejdit Kojot Taky
se mi tam něco vrtí, ale je to rajcovní Kojot si už e, co potřeboval, a zase z ní vyklouzne Holky se
docachtaj, oblíknou a tradá domů
No, a za nějakej čas povídá jedna druhý oveče, nějak mi ztloustlo břicho To asi bude vším tím
masíčkem a ledvinkama, co se jima furt ládujem
No jasně, souhlasí druhá Máme kliku, že je náš taťka takovej bezva lovec
Po další době zas jedna z těch holek povídá druhý, hele, to moje břicho te ale opravdu roste
ím to?
Já taky kynu, povídá ta druhá Sme asi v jináči
Ale jak je to možný? diví se první
Pamatuješ, jak jsme se koupaly v jezeře? To byla určitě ta rybka, co nám zajela mezi nohy
Ale jak bysme otěhotněly z nějaký rybky?
To byl Kojot, ten starej prasák, ušil na nás boudu
Já jen doufám, že se nám aspoň narodí lidský mimina, sejčkuje druhá dívka, a ne kojotí mladý
Jenže to už měl Kojot v pácu další lumpárnu Te konc se vydal k říčce Na protějším břehu uvidí dvě
holky, jak kopou kobzole To sou ale mňamkový laňky, to se vsadim i z týhle dálky, mručí si Kojot
pod fousy Jasnačka, že pudu do nich A nelení a ruče nasměruje svý napružený péro přes říčku
V cuku letu je to jeho brko na druhým břehu Za pomoci šikovnýho kouzla mu dá podobu lodyhy
oveče, sedla jsem si na nějakej stonek, říká jedna holka tý druhý A nějakou náhodou mi to tam
zajelo Ale to už si Kojotův penis vesele užívá ostošest A samotnej Kojot na druhým břehu si užívá
jakbysmet Po chvíli svůj pestík vysune a nechá ho vklouznout zase do tý druhý květinky
A hele, já si taky sedla na nějakej kořen, vzdychne druhá dívka Taky mi to tam zajelo Uhodli
jste, Kojot měl právě druhý hody
Hele, a nejsou ty kořeny nějaký divný? zapochybuje první děvče Podívej se pořádně, co to je
Koukaj na to, nějaká haluz, či co, povídá ta první a nelení a sekne do toho motykou na kamáče
A v tu ránu se z druhýho břehu ozve bolestný za pění Jauvajs, kurva, to je bolest! Holky kouknou
tím směrem a uviděj vyjícího Kojota Mrknou pořádně na tu divnou lodyhu a dojde jim, že patří ke
Kojotovi Ten oplzlej chylák nás pěkně ochcal
20
PLAV 200
Já ho jednou rozkrájím svým stahovákem! křičí první dívka
Ale dneska ne e, volá na ni Kojot a tahá svůj d přes říčku zpátky hledně si ho sroluje a frajersky
hodí přes rameno Zachechtá se, zamává jim a je ten tam
The Spirit Wife
Duch manželky
Zuni, retold from a nineteenth century version
Zuñiové, převyprávěno podle verze z 9 století
přeložil Viktor Janiš
A young man was grieving because the beau
tiful young wife whom he loved was dead As
he sat at the graveside weeping, he decided to
follow her to the Land of the Dead He made
many prayer sticks and sprinkled sacred corn
pollen He took a downy eagle plume and colored
it with red earth color He waited until nightfall,
when the spirit of his departed wife came out
of the grave and sat beside him She was not sad,
but smiling The spirit maiden told her husband
I am just leaving one life for another Therefore
do not weep for me
I cannot let you go, said the young man,
I love you so much that I will go with you to
the land of the dead
The spirit wife tried to dissuade him, but could
not overcome his determination So at last she
gave in to his wishes, saying If you must follow
me, know that I shall be invisible to you as long
as the sun shines You must tie this red eagle
plume to my hair It will be visible in daylight,
and if you want to come with me, you must fol
low the plume
The young husband tied the red plume to his
spirit wife’s hair, and at daybreak, as the sun
slowly began to light up the world, bathing the
mountaintops in a pale pink light, the spirit wife
started to fade from his view The lighter it be
came, the more the form of his wife dissolved
and grew transparent, until at last it vanished
altogether But the red plume did not disappear
It waved before the young man, a mere arm
slength away, and then, as if rising and falling
on a dancer’s head, began leading the way out
of the village, moving through the streets out
Jeden mladík truchlil, protože mu zemřela jeho
krásná milovaná mladá žena Jak tak plakal u
jejího hrobu, rozhodl se vydat se za ní do říše
mrtvých Vyrobil si mnoho modlitebních hůlek
a rozprášil svatý pyl kukuřice Sebral hebké orlí
pírko a obarvil jej červenou hlinkou Počkal do
soumraku, dokud duch nebožky nevyšel z hrobu
a neposadil se vedle něj Nebyla smutná, naopak,
usmívala se Duch dívky řekl někdejšímu man
želovi Jen přecházím z jednoho života do dru
hého Proto pro mne neplakej
Nemohu tě nechat jít, odvětil mladík Tolik
tě miluju, že s tebou půjdu do říše mrtvých
Duch manželky se ho od tohoto záměru sna
žil odradit, ale mladík se nenechal zviklat Nako
nec se tedy podvolila jeho přání se slovy Když
už chceš jít se mnou, věz, že dokud bude svítit
slunce, budu pro tebe neviditelná Musíš mi do
vlasů uvázat tohle červené orlí pírko To bude za
denního světla vidět, a jestli se chceš vydat se
mnou, musíš jít za pírkem
Mladý manžel uvázal své přízračné manželce
do vlasů červené pírko a za svitu, jak slunce po
malu začalo zalévat svět svými paprsky a vršky
hor světle růžovou září, začala před mladíkem
jeho žena blednout ím víc se rozednívalo, tím
byla jeho žena průsvitnější a tím víc se vytrácela
Ale červené pírko nezmizelo Třepetalo se před
mladíkem na dosah paže a pak se dalo do po
hybu, jako by se zvedalo a klesalo na hlavě taneč
níka Vydalo se ven z vesnice, z ulic vyrazilo do
kukuřičných polí, přebrodilo mělkou bystřinu,
namířilo si to do předhůří a při tom vedlo mla
Viktor Janiš se narodil roku
1974 v Turnově. Studoval na FF
UK obor angličtina – tlumočnictví a překladatelství. V současné době pracuje na volné
noze jako nakladatelský redaktor a překladatel.
V širokém žánrovém rozpětí od
sci-fi, thrillerů, grafických románů až po náročnou beletrii
přeložil více než 40 titulů od
spisovatelů jako Graham Greene, Louis de Bernières, Margaret Atwoodová, Iain Banks,
Hanif Kureishi, Isaac Asimov,
William Saroyan, Neil Gaiman
a Alan Moore. Jeho překlady
– zmiňme z nich alespoň román Mandolína kapitána Corelliho (2000), komiks Liga výjimečných (2002) a grafický román Z pekla (2003) – získaly
řadu ocenění. V blízké době má
vyjít jeho dlouho očekávaný
překlad knihy Susanny Clarkové Jonathan Strange a pan
Norrell, zároveň pracuje i na
překladu historického románu
z viktoriánské Anglie Kvítek
karmínový a bílý z pera Michela Fabera.
Viktor Janiš je laureátem prestižní ceny Nejlepší překladatel sci-fi a fantasy v roce 2002.
Je také členem redakční rady
Plavu – překlady nebo publicistikou je zastoupen v číslech sci-fi a fantasy.
PŘÍBĚHY SEVEROAMERICK CH INDIÁN
2
PŘÍBĚHY O KOJOTOVI
into the cornfields, moving through a shallow
stream, moving into the foothills of the moun
tains, leading the young husband ever westward
toward the land of the evening
The red plume moved swiftly, evenly, oat
ing without e ort over the roughest trails, and
soon the young man had trouble following it He
grew tireder and tireder and finally was totally
e hausted as the plume left him farther behind
Then he called out, panting Beloved wife, wait
for me I can’t run any longer
The red plume stopped, waiting for him to
catch up, and when he did so, hastened on For
many days the young man traveled, following
the plume by day, resting during the nights,
when his spirit bride would sometimes appear
to him, speaking encouraging words Most of the
time, however, he was merely aware of her pres
ence in some mysterious way Day by day the
trail became rougher and rougher The days were
long, the nights short, and the young man grew
wearier and wearier, until at last he had hardly
enough strength to set one foot before the other
One day the trail led to a deep, almost bottom
less chasm, and as the husband came to its edge,
the red plume began to oat away from him into
nothingness He reached out to seize it, but the
plume was already beyond his reach, oating
straight across the canyon, because spirits can
y through the air
The young man called across the chasm Dear
wife of mine, I love you Wait!
He tried to descend one side of the canyon,
hoping to climb up the opposite side, but the
rock walls were sheer, with nothing to hold onto
Soon he found himself on a ledge barely wider
than a thumb, from which he could go neither
forward nor back It seemed that he must fall
into the abyss and be dashed into pieces His foot
had already begun to slip, when a tiny striped
s uirrel scooted up the cli , chattering You
young fool, do you think you have the wings of
a bird or the feet of a spirit? Hold on for just a
little while and I’ll help you The little creature
reached into its cheek pouch and brought out a
little seed, which it moistened with saliva and
22
PLAV 200
dého manžela dál a dál na západ do země večera
ervené pírko se pohybovalo rychle, rovno
měrně, plulo bez námahy i nad nejneschůdněj
šími stezkami a mladíkovi brzy přišlo zatěžko
sledovat ho Byl čím dál unavenější a nakonec
plně vyčerpaný, jak se mu pírko neustále vzda
lovalo Pak celý udýchaný zavolal Ženo moje
milá, počkej na mě Já už dál nemůžu utíkat
ervené pírko se zastavilo, počkalo, až jej mla
dík dožene, a pak zase spěchalo dál Mladík tak
cestoval mnoho dní, kráčel za pírkem za dne,
odpočíval v noci, kdy se čas od času duch jeho
manželky zhmotnil a povzbuzoval ho Většinou
si ale jen byl jakýmsi tajuplným způsobem vě
dom jeho přítomnosti Cesta byla den ode dne
neschůdnější Dny se protahovaly, noci zkraco
valy a mladík byl čím dál znavenější, až už nako
nec sotva pletl nohama
Jednoho dne jej stezka zavedla k hluboké, sko
ro bezedné propasti, a jak přišel k jejímu okraji,
červené pírko se mu začalo vzdalovat do nicoty
Natáhl se po něm, ale pírko již bylo mimo jeho
dosah, vznášelo se přímo přes kaňon, neboť du
chové mohou létat vzduchem
Mladík zavolal přes propast Ženo moje nej
dražší, já tě miluju Počkej!
Pokusil se slézt po stěně kaňonu v naději, že
po té protější zase vyleze nahoru, ale skála to
byla strmá a nebylo se čeho chytnout Zakrátko
se dostal na římsu sotva širší než palec a z ní
už nemohl ani dál, ani zpátky Vypadalo to, že
co nevidět se zřítí do propasti a rozb e se na
kusy Už mu začínala ujíždět noha, když k němu
seběhla pruhovaná veverka a začala brebentit
Hlupáčku jeden, to si myslíš, že máš křídla jako
pták nebo nohy jako duch? Udrž se ještě chvíli
a já ti pomůžu Zvířátko sáhlo do lícní torby,
vytáhlo semínko, zvlhčilo ho slinami a pak ho
zastrčilo do škvíry ve stěně Veveřička zatančila
nad spárou a přitom si prozpěvovala Tsihl, tsihl,
stuck into a crack in the wall With his tiny feet
the s uirrel danced above the crack, singing
Tsithl, tsithl, tsithl, tall stalk, tall stalk, tall stalk,
sprout, sprout uickly Out of the crack sprouted
a long, slender stalk, growing uickly in length
and breadth, sprouting leaves and tendrils, span
ning the chasm so that the young man could
cross over without any trouble
On the other side of the canyon, the young
man found the red plume waiting, dancing be
fore him as ever Again he followed it at a pace
so fast that it often seemed that his heart would
burst At last the plume led him to a large, dark,
deep lake, and the plume plunged into the water
to disappear below the surface Then the hus
band knew that the spirit land lay at the bottom
of the lake He was in despair because he could
not follow the plume into the deep In vain did
he call for his spirit wife to come back The sur
face of the lake remained undisturbed and un
ru ed like a sheet of mica Not even at night
did his spirit wife reappear The lake, the land of
the dead, had swallowed her up As the sun rose
above the mountains, the young man buried his
face in his hands and wept
Then he heard someone gently calling Hu
hu hu, and felt the soft beating of wings on his
back and shoulders He looked up and saw an owl
hovering above him The owl said Young man,
why are you weeping?
He pointed to the lake, saying My beloved
wife is down there in the land of the dead, where
I cannot follow her
I know, poor man, said the owl Follow me
to my house in the mountains, where I will tell
you what to do If you follow my advice, all will
be well and you will be reunited with the one
you love
The owl led the husband to a cave in the moun
tains and, as they entered, the young man found
himself in a large room full of owl men and owl
women The owls greeted him warmly, inviting
him to sit down and rest, to eat and drink Grate
fully he took his seat
’The old owl who had brought him took his
owl clothing o , hanging it on an antler jutting
tsihl, stonku dlouhý, stonku dlouhý, stonku dlou
hý, vyraš, vyraš rychle A ze štěrbiny vyrašil
dlouhý, tlý stonek, rychle rostl do délky i do
šířky, rašily z něj lístky i ponky, až nakonec
překlenul propast, aby přes ni mohl mladík bez
potíží přejít
Na druhé straně kaňonu na mladíka čekalo
červené pírko a tančilo před ním jako vždycky
Opět se za ním vydal tak ostrým tempem, že mu
někdy připadalo, že mu musí puknout srdce Ko
nečně ho pírko dovedlo k rozlehlému temnému
a hlubokému jezeru, vrhlo se pod hladinu a zmi
zelo pod ní Tehdy mladíkovi došlo, že říše duchů
se rozkládá na dně jezera Zoufal si, protože do
hlubin za pírkem nemohl Nadarmo volal ducha
své manželky, ať se k němu vrátí Hladinu jezera
nezčeřila ani vlnka, byla hladká jako plát slídy
Duch manželky se nezjevil ani v noci Jezero, říše
mrtvých, ji pohltilo Když se slunce zvedlo nad
horami, mladík zabořil obličej do dlaní a zapla
kal
Pak zaslechl, jak na něj někdo slabě volá Hu
hu h a ucítil na zádech a ramenou lehký tlukot
křídel Vzhlédl a uviděl nad sebou sovu Ta se
zeptala Proč pláčeš, mladý muži?
Ukázal k jezeru a pravil Má milovaná man
želka je tam dole v říši mrtvých, kam za ní ne
mohu
Já vím, nešťastníku, řekla sova Poj za
mnou do mého domu v horách, tam ti řeknu,
co dělat Budeš li se řídit mou radou, všechno
dopadne dobře a ty se znovu shledáš se svou mi
lovanou
Sova dovedla mladíka do horské jeskyně Jak
do ní vešel, ocitl se ve velké místnosti plné sovích
mužů a sovích žen Sovy ho přivítaly přátelsky,
vybídly jej, ať si sedne a odpočine, pojí a pop e
Mladík vděčně př al místo
Stará sova, která ho přivedla, ze sebe svlékla
soví oblečení, pověsila jej na parůžek trčící ze zdi
PŘÍBĚHY SEVEROAMERICK CH INDIÁN
23
PŘÍBĚHY O KOJOTOVI
out from the wall, and revealed himself as a man
like spirit From a bundle in the wall this myste
rious being took a small bag, showing it to the
young man, telling him I will give this to you,
but first I must instruct you in what you must do
and must not do
The young man eagerly stretched out his hand
to grasp the medicine bag, but the owl drew back
Foolish fellow, su ering from the impatience
of youth! If you cannot curb your eagerness and
your youthful desires, then even this medicine
will be of no help to you
I promise to be patient, said the husband
Well then, said the owl man, this is sleep
medicine It will make you fall into a deep sleep
and transport you to some other place When
you awake, you will walk toward the Morning
Star Following the trail to the middle anthill,
you will find your spirit wife there As the sun
rises, so she will rise and smile at you, rise in
the esh, a spirit no more, and so you will live
happily
But remember to be patient remember to
curb your eagerness Let not your desire to touch
and embrace her get the better of you, for if you
touch her before bringing her safely home to the
village of your birth, she will be lost to you for
ever
Having finished this speech, the old owl man
blew some of the medicine on the young hus
band’s face, who instantly fell into a deep sleep
Then all the strange owl men put on their owl
coats and, lifting the sleeper, ew with him to a
place at the beginning of the trail to the middle
anthill There they laid him down underneath
some trees
Then the strange owl beings ew on to the big
lake at the bottom of which the land of the dead
was located The old owl man’s magic sleepmedi
cine, and the feathered prayer sticks which the
young man had carved, enabled them to dive
down to the bottom of the lake and enter the
land of the dead Once inside, they used the sleep
medicine to put to sleep the spirits who are in
charge of that strange land beneath the waters
The owl beings reverently laid their feathered
2
PLAV 200
a ukázalo se, že ve skutečnosti jde o ducha po
dobného člověku Z rance na stěně vyňal menší
vak, ukázal jej mladíkovi a pronesl Tohle ti dám,
ale nejdřív ti musím říct, co musíš udělat a co na
opak nesmíš
Mladík po medicínovém vaku dychtivě sáhl,
ale sova se odtáhla Pošetilče, trpíš netrpělivostí
mládí! Pokud nedokážeš ovládnout svou dychti
vost a mladické touhy, pak ti ani tato medicína
nepomůže
Slibuji, že budu trpělivý, pospíšil si manžel
Nu dobře, pravil soví muž, tohle je spán
ková medicína Upadneš po ní do hlubokého
spánku, přenese tě někam jinam Až se probu
díš, namíříš si to k jitřence Půjdeš po cestě až
k prostřednímu mraveništi, kde najdeš ducha své
manželky Po východu slunce vyjde i ona, usměje
se na tebe, objeví se před tebou z masa a kostí,
už nebude duch a vy spolu budete šťastně žít
Ale pamatuj, že musíš být trpělivý, pamatuj,
že musíš krotit svou dychtivost Nechť tě neo
vládne touha dotknout se jí a obejmout ji, neboť
dotkneš li se jí předtím, než ji dovedeš do své
rodné vesnice, ztratíš ji navždy
Když starý soví muž domluvil, foukl trochu
medicíny do tváře mladého manžela, a ten oka
mžitě upadl do hlubokého spánku Pak se všichni
ti zvláštní soví muži oděli do peří, zvedli spáče a
odnesli ho na počátek stezky vedoucí k prostřed
nímu mraveništi Tam ho položili pod stromy
Pak ti zvláštní soví tvorové odlétli k velkému
jezeru, na jehož dně se nacházela říše mrtvých
Díky kouzelné medicíně starého sovího muže a
modlitebním hůlkám, které vyřezal mladík, se
mohli potopit až na dno a vejít do říše mrtvých
Jakmile se dostali dovnitř, spánkovou medicínou
uspali duchy, kteří vládnou té zvláštní zemi pod
vodami Soví tvorové zbožně položili opeřené
modlitební hůlky před zásvětní oltář, vzali du
cha krásné mladé manželky a jemně ji vynesli
prayer sticks before the altar of that netherworld,
took up the beautiful young spirit wife, and lifted
her gently to the surface of the lake Then, tak
ing her upon their wings, they ew with her to
the place where the young husband was sleep
ing
When the husband awoke, he saw first the
Morning Star, then the middle anthill, and then
his wife at his side, still in deep slumber Then
she too awoke and opened her eyes wide, at first
not knowing where she was or what had hap
pened to her When she discovered her lover
right by her side, she smiled at him, saying
Truly, your love for me is strong, stronger than
love has ever been, otherwise we would not be
here
They got up and began to walk toward the
pueblo of their birth The young man did not for
get the advice the old owl man had given him,
especially the warning to be patient and shun
all desire until they had safely arrived at their
home In that way they traveled for four days,
and all was well
On the fourth day they arrived at Thunder
Mountain and came to the river that ows by
Salt Town Then the young wife said My hus
band, I am very tired The journey has been long
and the days hot Let me rest here awhile, let me
sleep a while, and then, refreshed, we can walk
the last short distance home together And her
husband said We will do as you say
The wife lay down and fell asleep As her lover
was watching over her, gazing at her loveliness,
desire so strong that he could not resist it over
came him, and he stretched out his hand and
touched her
She awoke instantly with a start, and, looking
at him and at his hand upon her body, began to
weep, the tears streaming down her face At last
she said You loved me, but you did not love
me enough otherwise you would have waited
Now I shall die again And before his eyes her
form faded and became transparent, and at the
place where she had rested a few moments be
fore, there was nothing On a branch of a tree
above him the old owl man hooted mournfully
k hladině jezera Pak si ji naložili na křídla a od
létli s ní na místo, kde spal její mladý manžel
Když se manžel vzbudil, nejdřív spatřil jitřen
ku, pak prostřední mraveniště a hned nato po
svém boku manželku, stále ještě v hlubokém
spánku Pak se probudila i ona a doširoka ote
vřela oči Zpočátku nevěděla, kde to je či co se jí
stalo Když hned vedle sebe našla svého milého,
usmála se na něj a řekla Tvá láska ke mně je
skutečně silná, silnější než jakákoli jiná láska na
světě, jinak bych tu nebyla
Vstali a vydali se k rodnému pueblu Mladík
nezapomněl na radu starého sovího muže, ob
zvláště na jeho naléhání, aby byl trpělivý a vy
stříhal se veškeré touhy, dokud se nedostanou
domů Takto putovali čtyři dni a vše bylo v po
řádku
tvrtého dne dorazili k Hromové hoře a přišli
k řece protékající kolem Solného města Tehdy
mladá manželka pravila Muži, jsem velmi una
vená Cesta byla dlouhá a vedro hrozné Nech
mě tu chvilku odpočinout, nech mě chviličku
prospat, pak už odpočatí dojdeme ten poslední
kousíček cesty domů A její manžel odpověděl
Uděláme to tak, jak jsi navrhla
Žena ulehla a usnula Jak se na ni její milý dí
val, jak se pásl očima na její kráse, zmocnila se
ho neodolatelná touha, natáhl ruku a dotkl se jí
Okamžitě se s trhnutím probudila, podívala se
na něj a na jeho ruku na svém těle a rozplakala
se, po tváři se jí valily slzy jako hrachy Nako
nec řekla Miloval jsi mne, ale nemiloval jsi mne
dost, jinak bys byl počkal Te zemřu znovu
A začala blednout a ztrácet se mu před očima, až
na místě, kde předtím odpočívala, nezbylo nic
Na větvi stromu nad mladíkem starý soví muž
truchlivě zahoukal Hanba, hanba, hanba Po
tom mladík v zoufalství klekl na kolena a zabořil
PŘÍBĚHY SEVEROAMERICK CH INDIÁN
2
PŘÍBĚHY O KOJOTOVI
Shame, shame, shame Then the young man
sank down in despair, burying his face in his
hands, and ever after his mind wandered as his
eyes stared vacantly
If the young lover had controlled his desire, if
he had not longed to embrace his beautiful wife,
if he had not touched her, if he had practiced
patience and self denial for ,only a short time,
then death would have been overcome There
would be no journeying to the land below the
lake, and no mourning for others lost
But then, if there were no death, men would
crowd each other with more people on this earth
than the earth can hold Then there would be
hunger and war, with people fighting over a tiny
patch of earth, over an ear of corn, over a scrap
of meat So maybe what happened was for the
best
obličej do dlaní Pomátl se na rozumu a jeho po
hled už byl navždy prázdný
Kdyby mladík ovládl svou touhu, kdyby ne
toužil obejmout svou nádhernou ženu, kdyby se
jí nedotkl, kdyby zůstal trpělivý a na krátkou
dobu si ji ještě odepřel, zvítězili by lidé nad smrtí
Ustaly by cesty do říše pod jezerem, netruchlilo
by se nad jinými, co odešli
Ale na druhou stranu, kdyby nebylo smrti, na
konec by se na zemi tísnilo tolik lidí, že by tu
nebylo k hnutí Pak by přišel hladomor a válka,
lidé by bojovali o záhumenky, o klas obilí, o kou
sek masa Takže možná je ještě dobře, že to tak
dopadlo
Příchod wasiču
Siou ové Brule, zapsal Richard Ordoes
přeložil Jan Kantůrek
Před mnoha generacemi putoval lktome, muž Pavouk, šejdíř a posel zlých zpráv, od vesnice k vesnici
a od kmene ke kmeni Protože je poslem, hovoří muž Pavouk všemi jazyky, takže všechny kmeny
rozumí tomu, co říká
Přiběhl do prvního tábora a křičel Přichází nová generace, nový národ, nový druh člověka, který
všechno rozdupá Je jako já, Ikto, podvodník a lhář Má dvě dlouhé nohy, kterýma vás pošlape
A Iktome svolal všechny náčelníky k poradě, a hlavní náčelník se zeptal Ikto, jaké přinášíš novinky
z východu? Iktome odpověděl Přichází nový člověk, je jako já, ale má dlouhé, předlouhé nohy a
mnoho nových věcí, většinu z nich zlých Je také chytrý, jako já Obcházím všechny kmeny, abych jim
o něm řekl Pak muž Pavouk zazpíval Já jsem Iktome a létám s větrem! Když odcházel, vydali se
tři mládenci za ním, aby viděli, kam půjde Pozorovali ho a on vylezl na vrchol kopce Tam se jeho tělo
zmenšilo do koule a změnil se z člověka v pavouka A chlapci uviděli proti modré obloze stříbřitou
pavučinu, z níž vedlo jediné vlákno k vrcholu kopce Iktome vylezl po pavučině a zmizel v oblacích
Další kmen, který Iktome navštívil, byli Lakotové jeden ze siou ských národů Dvě stařeny, které
sbíraly klestí na oheň, ho uviděly stát na kulatém pahorku nedaleko vesnice Pospíšily do tábora a
řekly náčelníkovi Viděly jsme někoho divného stát na pahorku nedaleko vesnice Díval se na nás
Náčelník zavolal dva ze svých wakincuzů majitelů píšťalek, kteří rozhodují a řekl Přive te
mi toho muže Možná má nějakou zprávu Doprovodili Ikta, který už měl zase lidskou podobu, do
tábora Natáhl paže k východu a řekl
26
PLAV 200
Jsem Iktome a létám s větrem a musím donést svou zprávu do sedmdesáti táborů Přišel jsem
vám říci tohle Od okraje moře přichází zvuk, přichází od Pankeška Hokši Unpapiů, Lasturového
národa Neví se, odkud ten zvuk přichází, ale je to odněkud od západu Říká nám, že se blíží noví lidé,
Hu Hanska Ska, Bílí pavoučí lidé, kmen Dlouhonohých pavouků sekáčů, lidé Dlouhých bílých kostí
Přichází přes Velkou vodu, aby ukradl všechny čtyři strany světa
Jak je poznáme? Jak poznáme toho člověka? zeptal se náčelník a s ním i wakincuzové
Každá jeho noha je nohou vědění wo-unspe Nový muž není moudrý, ale chytrý V nohou má
svou chytrost i chamtivost Kamkoliv ty nohy vstoupí, zanechají po sobě stopu lží, a kamkoliv se ten
muž podívá, jeho pohled bude lež V takovém čase, ekohane, se musíte pokusit toho člověka poznat a
porozumět mu a své vědomosti předat z generace na generaci Mé poselství je neseno větrem
Iktome stočil tělo do malé koule s osmi nohama a z nebe se sneslo jemné vlákno pavučiny, na níž
se leskly kapky rosy Iktome po ní vyšplhal k nebi a zmizel
Pak se Ikto vypravil do vesnice Mahp a To, lidí Modrého mraku, kterým se také říká Arapahové
I tam se shromáždili lidé a náčelníci, aby se ho zeptali, jaké novinky přináší, a on k nim promluvil
jejich vlastním jazykem Přinesl jsem vám balíček poselství, abyste ho otevřeli a našli v něm mé
novinky Přicházejí Iktome Hu Hanska Ska, Bílí dlouhonozí Letěl jsem vzduchem, abych vám přinesl
to poselství, ale tenhle nový lid př de po zemi Náčelník Arapahů se zeptal A jak je možné, že ty
létáš a on jen kráčí?
Wokahta, odpověděl Iktome, cestuje pomalu, přichází pomalu od západu k jihu a východu, na
své cestě pojídá národy a hltá celou zem
Náčelník se zeptal Kdy se dostane sem?
Poznáte to podle hvězdy Až uvidíte dvojitou hvězdu, jednu hvězdu, která odráží druhou, pak
bude Hu Hanska Ska nedaleko
Iktome odešel Prošel kolem dvou žen, které hledaly divoký tuřín a k jeho vyhrabávání z prérie
používaly jelení parohy Viděly, jak Iktome prošel kolem a ukázal rukou k nebi Pak se z ničeho nic
stáhl do malé kuličky a v tomtéž okamžiku dopadlo na zem lesklé vlákno pavučiny Iktome po něm
vylezl nahoru a zmizel ve vzduchu
Dobrá Nedaleko vesnice Kangi Wičašů Vraních Indiánů sbírali dva starci léčivé byliny Uviděli
někoho stát za stromem a pak viděli téhož člověka, jak obchází tábor Řekli jeden druhému Ten
není z našeho kmene Zeptejme se ho, co chce?
Ikto promluvil jazykem Vraních Indiánů Přichází Bílý dlouhonohý Rozhlédněte se po věcech,
které vidíte kolem trávu, stromy, zvířata Iktome Hu Hanska Ska si to všechno vezme Ukradne
vám vzduch Dá vám nový, jiný život Dá vám mnoho nových věcí, ale držte se svých starých způsobů,
pamatujte, co vás učil Tunkašila, Velký starý duch
Dva starci řekli Raději tě zavedeme k náčelníkovi Udělali to a náčelník Vraních Indiánů se
zeptal Jaké nám neseš poselství?
Přichází Bílý dlouhonohý! Pohltí trávu, stromy i bizony Přinese vám novou víru A to vám říkám
já, Ikto, který putuje vzduchem Náčelník Vraních Indiánů se zeptal Proč přichází? Nechceme ho
tady Nechceme jeho nové věci Máme všechno, co potřebujeme ke štěstí
Př de, řekl Iktome, ať chcete, nebo ne Přichází z východu
Jak je možné, že se jmenuješ Ikto?
Protože jsem Iktome, muž Pavouk Nezapomeňte na strom bílého popela Je svatý Nezapomeňte
na Ijan, Tunku, kámen Kameny jsou věčné
Jedna stařena z kmene dala Iktomemu hrst wasny sušeného masa smíchaného s tukem z ledvin
a drcenými lesními plody , aby si ji vzal s sebou na cestu Iktome jí poděkoval a řekl Na toho
nového člověka si musíte dát pozor Ať udělá cokoliv, řekne cokoliv, zeptá se na cokoliv, odpovězte
Jan Kantůrek se narodil roku
1948 ve Zlíně. S Plavem pravidelně spolupracuje vždy v první půli sezóny – přispěl do čísel zaměřených na žánr sci-fi (4/2005), respektive fantasy
(3/2006). Kvůli nesnesitelným
životním podmínkám v hlavním městě, kde bývá vystaven
útoku nenáviděných syrových
rajčat, migruje v posledních letech častěji než dřív na chalupu na Vysočinu a věnuje se
devastaci zkapalněného ovoce.
Sveřepé mlčení o loňských životních zkušenostech vysvětluje tím, že o všem stoudném už
dopředu napsal ve svých předchozích portrétech a zbytek je
prý stejně v jeho překladech
k dohledání mezi řádky.
PŘÍBĚHY SEVEROAMERICK CH INDIÁN
2
PŘÍBĚHY O KOJOTOVI
mu ,hija , odpovězte mu ne! Odpovězte mu hija na všechno Ted musím zprávu donést na západ,
W opejatům
Iktome stál uprostřed kruhu týpí Kolem něj stáli všichni náčelníci Vraních Indiánů v náčelnických
čelenkách Najednou všichni pocítili mocný proud síly Iktome se zmenšil do malé koule a na prérii
se sneslo vlákno pavučiny, které se předtím vznášelo v oblacích Hluboko v zemi to zadunělo a země
se zatřásla A zatímco všichni žasli, vyšplhal Iktome po vlákně do pavučiny a zmizel
Jakýsi muž se toulal dolím Zahlédl ho válečník z kmene Hadích Indiánů, známých také jako
Šošonové, který tam sháněl koně Válečník se zeptal cizince, kdo je a proč přichází Cizinec mu
odpověděl Jmenuji se Ikto Putuji vzduchem Přicházím od W oh anpaty, z východu, a přináším
novinky Válečník řekl Počkej tady Přivedu náčelníka Přišel náčelník Šošonů, následovaný svými
lidmi Ikto se k němu obrátil
Přichází nový člověk Jsou to Bílí dlouhonozí lidé a přinášejí mnoho lží a mnoho nových věcí
Jestli je chcete, to záleží jen na vás
Náčelník položil na zem dvě hůlky, z nichž jedna směřovala k severu a druhá k jihu Byla to značka
pro ,,Ne! Náčelník řekl Iktovi Nechceme je Naše generace je dobrá, náš národ je dobrý, naše země
je dobrá Nepotřebujeme tady žádného nového člověka
Ikto mu ale řekl On stejně př de Ted se vydám k Waz atům na sever, abych tamním lidem
donesl svou zprávu Ikto vyšel na kopec a lid Šošonů viděl, jak do vrcholku kopce udeřil blesk, a
v zemi pod nohama pocítili dunění mnoha bizonů
Iktome se objevil na severu a šel přímo k vesnici Palaniů, neboli P níů Ukazoval prstem na jejich
tábor a křičel ,,Přichází nová generace lidí! Přichází nový druh člověka! Přichází do tohoto světa
Jedna žena Palaniů se ho zeptala To je nově narozené dítě?
Ne, zavrtěl hlavou Ikto, žádné malé dítě Je to člověk, který nemá ani pramáti ani praotce,
člověk, který přináší nové choroby a nové starosti
Nechceme ho! Co budeme dělat? ptali se ho P níové
Vy sami musíte vědět, co dělat Já se vrátím ke svému lidu
P níové žadonili ,,Necho ještě! Ale Iktome se vydal k severu V ruce měl větev borovice, a tou
ukázal do všech čtyř světových stran, pak vzhůru k Praotci nebes a dolů k Pramatce zemi
,,Pamatujte, tohle bude strom míru, uprostřed země, a s jeho pomocí uvidíte a pochopíte A oni
všichni mu odpověděli Ohan, ano
Iktome se vrátil nazpět ke svým vlastním lidem kmene Siou ů Letěl vzduchem a vítr ho donesl do
jejich tábora Řekl svému lidu Vracím se zpět do moře Ten nový člověk přichází Už je téměř zde
A jak př de? zeptal se náčelník Siou ů
Připluje ve wahté, velké kánoi Vy jste Ikče Wičaša nezkrotný, divoký lid prérie ale tenhle
člověk vás přejmenuje a bude vám říkat celou řadou falešných jmen Pokusí se vás zkrotit, přeměnit
vás k obrazu svému Ten člověk bude lhát Neumí mluvit pravdu
Kdy př de?
Až rozkvetou bílé květy Pozorujte bizony Až nový člověk př de, bizoni vejdou do díry v hoře
Hlídejte bizony, protože Bílý dlouhonohý si je vezme všechny Přinese s sebou čtyř věci wicokuje
nemoc, wawoje nenávist, wawiwagele předsudek a waunšilap-sni nemilosrdnost Pokusí se vám
vnutit svého nového Velkého ducha, místo vašeho, bude vás nutit vyměnit vašeho Wakan Tanku za
nového boha, abyste ztratili svět Ale vy si vždycky připomeňte Tunku, kámen Nemá sta, oči ani
uši, ale má sílu Držte se ho A vždycky si vzpomeňte na Tunkašilu, Praotce, Velkého ducha! Ten nový
člověk přichází přichází, aby žil mezi vámi Bude lhát a jeho lži budou bez konce Uplete kolem světa
temnou černou smyčku
Cožpak není žádná naděje? zeptali se lidé
2
PLAV 200
Snad je a snad není Nevím Nejdříve se stane to, co jsem vám řekl, a on vás pošlape svýma
dlouhýma nohama Možná, že př de čas, kdy přetrhnete jeho temnou smyčku Možná toho člověka
dokážete změnit způsobíte, že bude lepší, dáte mu moudrost země, přinutíte ho naslouchat tomu,
co šeptá tráva a říkají stromy Ted vám prozradím jeho jméno Budete ho znát jako waši-manu, zlo
děje všeho, nebo ještě lépe jako zloděje tuku, wasiču, protože připraví zemi o všechen tuk Bude jíst
všechno, alespoň nějaký čas Iktome odešel a lidé pomalu zapomněli na to, že přichází Bílý s dlou
hýma nohama, protože věci ještě nějakou dobu byly jako vždycky Proto si přestali dělat starosti
Pak šly jednoho rána dvě siou ské ženy sbírat plané višně a najednou místo, kde byly, zahalil černý
kouř A z toho kouře se pak zjevilo podivné stvoření Mělo na hlavě divný černý klobouk a boty a šat
Kůže toho tvora byla bílá, vlasy žluté a oči modré Vlasy mu rostly pod nosem, padaly mu přes rty,
rostly mu i na bradě, byl celý porostlý vlasy
Když promluvil, neznělo to jako řeč lidí Nikdo mu nerozuměl Seděl na podivném, vysokém zvířeti,
velkém jako los Bylo to zvíře, které nikdo neznal
Ten zvláštní tvor, ten podivný člověk, nesl v jedné ruce kříž a v druhé strašlivou ohnivou hůl,
která plivala oheň a hřměla jako hrom Vytáhl ze svého černého kabátu něco tvrdého, lesklého a
průhledného, co mu sloužilo jako měch na vodu Zdálo se, že je v tom čistá voda Nabídl to k pití
ženám, a když ochutnaly, spálila jim podivná voda hrdla a zatočila se jim po ní hlava Muž byl pokryt
ábelskou chorobou a ta choroba přeskočila ženám na kůži v podobě nespočetných puchýřků, které
způsobily jejich smrt
Tehdy si uvědomili, že wasiču přišel, že je konečně mezi nimi a že se všechno změní
PŘÍBĚHY SEVEROAMERICK CH INDIÁN
29
BIBLIOGRAFIE
Malá bibliografie k tématu
Radka Šmahelová
Poté, co se v loňském čísle věnovaném francouzské literární skupině Oulipo (10/2006) osvědčil nápad uvést pro
snazší orientaci v představovaném tématu jeho alespoň dílčí bibliografii, rozhodli jsme se pokračovat v tomto
servisu pravidelně. A tak počínaje tímto číslem vám budeme předkládat nádavek k textům otištěným v Plavu.
Seznamům nekla te nárok na úplnost, mají být především inspirací.
sekundární literatura
Bright, William American Indian Linguistics and Literature Berlin Mouton, 9
Bright, William The natural history of Old Man Coyote In Recovering the Word: Essays on Native American literature, ed by Brian Swann Arnold Krupat Berkeley University of California Press, 9
Radin, Paul et al Trickster. Mýtus o Šibalovi Dobra, 200
Salzmann, Zdeněk Jazyk, kultura a společnost: úvod do lingvistické antropologie Praha AV R, 99
Taylor, Colin F et al Mýty a legendy Indiánů Severní Ameriky Praha Volvo Globator, 99
Zimmerman, Larry J Indiáni Severní Ameriky: víra a rituály, duchové země a oblohy Praha Knižní klub,
2003
beletrie v angličtině
American Indian Myths and Legends, ed by Richard Erdoes Alfonso Ortiz New York Pantheon Books,
9
American Indian Trickster Tales, ed by Richard Erdoes Alfonso Ortiz New York Penguin, 999
Lopez, Barry Giving Birth to Thunder, Sleeeping with His Daughter: Coyote Builds North America New York
HarperCollins Publishers, 990
http://www.firstpeople.us odkazy pod hlavičkou Native American Legends
překlady do češtiny
Hlasy větrů: mýty severoamerických Indiánů Margot Edmondsová Ella E Clarková editorky Přeložil
Václav Pelíšek Praha NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2000
Brown, Dee Ale andr Mé srdce pohřběte u Wounded Knee: dějiny severoamerických Indiánů vyd Přeložil
Dušan Zbavitel Praha Odeon, 9 6 2 vyd Praha Hynek, 99
Neihardt, John Gneisenau Mluví Černý jelen: životní příběh svatého muže z kmene Oglala Sioux Přeložili
Kateřina Zvelebilová, Jan Ullrich Praha Hynek, 99
O muži, který šel za sluncem: legendy severoamerických indiánů Přeložily a vybraly Martina Moravcová a
Markéta Nová Praha Argo, 996
Schwartz, Herbert T Příběhy z parní lázně Přeložila Lucie Simerová Praha Argo, 2000
Topol, Jáchym Trnová dívka: příběhy severoamerických Indiánů Přeložil a vybral Jáchym Topol Praha
Hynek, 99
30
PLAV 200
Bílá mytologie Michela Tourniera
Josef Šlerka
Název rubriky vyjadřuje vše podstatné. Recenze jsme přinášeli dosud jen sporadicky, nyní tak chceme činit
pravidelně, a to v rozsahu podobném následujícímu.
Francouzský spisovatel Michel Tournier 92 patří dnes mezi nejvýraznější francouzské autory
poslední třetiny minulého století esky od něj doposud vyšly romány Král duchů 2000 Meteory
99 Kašpar, Melichar, Baltazar 999 a sbírka povídek Tetřev Hlušec 9
Nyní je k dispozici i jeho
prvotina Pátek aneb Lůno Pacifiku, za kterou získal Velkou cenu Francouzské akademie v roce 96
Kniha vychází v překladu Michala Pacvoně v Nakladatelství Pavel Melvart
Již podle názvu čtenář tuší, že kniha je variací slavného románu Daniela Defoea tenáře tedy
v tomto ohledu nečekají zásadní zvraty v hlavních dějových událostech, překvapivá jsou však jejich
vy stění
Příběh otevírá plavba lodi, na jejíž palubě si Robinson nechává vykládat tarotové karty Celý prolog
je rázně ukončen kapitánovou věštbou Střezte se počestnosti Je to vitriol duše Po ní následuje
prudký náraz a potopení lodi Robinson se ocitá na ostrově a postupně prochází několika fázemi
proměny sebe i svého vidění ostrova Nechybí ani setkání s věrným psem a záchrana zbytku lodních
zásob Vše je přerušeno až vpádem jiných , totiž barbarských kanibalů Robinson získává Pátka
míšence negra a indiána , jak sám říká, a příběh tak dostává další dimenzi Započíná pokus o civi
lizaci Pátka a barbarizaci Robinsona Konečně pak, stejně jako v slavném Defoeově románě, i zde se
čtenář dočká příjezdu nové lodi
Román Pátek aneb Lůno Pacifiku vychází z vyprávění o Robinsonovi, je jeho parafrází Z toho plyne,
že využívá napětí mezi postupem Tournierova vyprávění a očekávaným vývojem příběhu tak, jak ho
čtenář zná z původního Defoeova románu To ale nefunguje vždy tak, jak si ho čtenář představuje
Např Robinson zachrání Pátka omylem Místo slavného odplutí z ostrova, zůstává na něm Robinson
dál, zatímco Pátek odjíždí lodí vstříc civilizaci Apod
Krom parafráze nacházíme v románu stopy i dalších literárních postupů a žánrů Je tu samozřejmě
přítomná parodie původního příběhu, ale to není vše V některých místech se te t mění na medita
tivní líčení vnitřních dějů Robinsona V jiných pasážích zase inklinuje k satiře evangelikálního vidění
světa skrze Bibli Log book neboli lodní deník, který si Robinson vede, zase připomíná osvícenecký
politický spis Samostatnou kapitolu představují erotické pasáže
V te tové rovině využívá román montáže dvou te tů Prvním te tem je vyprávění v třetí osobě,
z pozice božího spisovatelova oka, které nám popisuje nejen Sparenzu, ale především Robinsonův
pohled na ni Druhým te tem jsou citáty z Robinsonova lodního deníku, v nichž se seznamujeme
s Robinsonovými záznamy a postřehy přímo Z autorské perspektivy se však nikdy nedozvíme, co si
myslí Pátek Ten sice je předmětem Robinsových vah a v několika dialozích dokonce i promlouvá,
sám však nemá pro čtenáře, stejně jako pro Robinsona, žádnou duši , kterou by šlo analyzovat
Ačkoli se jedná o Tournierovu prvotinu, nesmíme si myslet, že jde o dílo mladické Tournierovi
bylo v době vydání 2 let a řadu let před tím se učil psát Nemělo by nás proto překvapit, že
kniha je psána čtivě a přímočaře, bez zbytečných kudrlin, a přitom s řadou odkazů, symbolů a hrou
s filosofickými i politickými směry
Příběh je určován jednoduchou kombinatorikou vztahů Ostrov Robinson, Ostrov Pátek a Ro
binson Pátek, a konečně pozoruhodným vztahem Robinsona k sobě samému
Josef Šlerka se narodil roku
1974 v Hradci Králové, na FF
UK studuje estetiku. Soustavně
se věnuje problému sémiotiky
uměleckého díla. Patří mezi
zakladatele měsíčníku Plav.
V současnosti je předsedou
jeho redakční rady a spravuje
rubriku „Recenze“.
PŘÍBĚHY SEVEROAMERICK CH INDIÁN
3
RECENZE
Ve vztahu Ostrov Robinson nevyužívá Tournier metodu postupného psychologického vývoje, ale
zachycuje události, které prudce mění Robinsonův vztah k ostrovu, jenž dostává jméno Sparenza
Vrcholem tohoto vztahu je okamžik erotického splynutí mezi Robinsonem a Sparenzou Toho je
dosaženo uvnitř dutiny ve skále, která čím dál více připomíná mateřskou dělohu
Pátek je vůči ostrovu bezprostřední a barbarsky destruktivní Na mnoha místech se ukazuje, že
má rozsáhlé znalosti o přírodě, jsou to však znalosti nevědomé, tradované Není v nich místa pro
racionální vysvětlení
Nejsložitější je vztah Robinsona a Pátka V něm jde o zvláštní střetnutí mezi vůlí k výchově na
straně Robinsona a živelnou radostí ze života na straně Pátka Vůle k výchově, a tedy i morálce,
je tu konfrontována s jakousi bezstarostnou reaktivností Tam, kde Robinson musí mít zákon jako
formu pomsty, volí Pátek bezprostřední reaktivnosti Skoro jakoby se Tournier rozhodl demonstrovat
v pra i Nietzscheho Genealogii morálky Ostatně analogie k Nietzescheho dílu tu není nahodilá Když
Pátek bojuje s kozlem a přemůže jej, ozve se ostrovem řev Velký kozel je mrtev! , což není nic jiného
než ozvěna Nietzscheho výkřiku Velký bůh Pan je mrtev!
Stranou nesmíme ovšem ponechat ani Robinsonův sebevztah, který je stále motivován snahou
vytvořit si prostřednictvím psaní svoje vlastní Superego Lodní deník, psaná stava i zákony, to jsou
pro něj vlastní omezení, která ukládá svému Já, občas překonaným Id Písmo a Bible mu nahrazují
trestající princip
Tournierův te t je především román, ale román stojící na pomezí filosofie Záminkou pro rozvinutí
filosofického tématu je robinsonovský příběh tedy archetypální příběh západního literárního ká
nonu , který díky své proslulosti uvolňuje naše očekávání a umožňuje pozorněji sledovat motivy a
detaily te tu příběh tak ztrácí svou naléhavost a ustupuje do pozadí před non narativními složkami
románu Podobně je do te tu vkomponován také samotný ostrov Sparenza, na němž Robinson ztros
kotal Tím, že je ostrov zcela konkrétní, může se stát čímkoli Záleží jen na pohledu Robinsona Ostrov
je svého druhu manýristickým dílem, ostrovem složeným z mnoha dílů, z nichž každý se může stát
něčím jiným Tak jako se skála stává lůnem nebo kozel letí a zpívá
Tohoto potencionálu si byl vědom především francouzský filosof Gilles Deleuze Ve své Logice
smyslu tak věnoval několik stran rozboru právě tohoto Tournierova románu Díky péči překladatele
si je může přečíst i český čtenář fakticky jako doslov románu Jádrem Deleuzovy četby je právě vztah
k Druhému Deleuze pečlivě ukazuje, že Tournier předvádí ve svém románě, jak je naše vnímání světa
určeno Druhým Svět nemá smysl, protože ho vnímáme Svět má smysl, protože ho vnímáme jako
svět, v němž už Druhý je nebo alespoň může být
Zdá se ovšem, že Deleuzova analýza ponechává stranou jiné téma V Tournierově románu totiž jde
o vztah a především jak by řekli strukturalisté o dekonstrukci řady binárních opozic Sledujeme
boj o vládu jedněch nad druhými, aniž by byla moc kterýchkoli z nich zaručena něčím jiným než
vůlí k vládě Tedy to, o čem mluví Derrida jako o bílé mytologii a co sleduje v podloží celé západní
metafyziky
Robinson
Já
Písmo
Zákon
Pán
Bílý
Řád
Logos
32
PLAV 200
Pátek
Druhý
Absence Písma
Absence zákona
Otrok
Barevný
Živly
Fysis
Muž
Jupiter
Racionalita
Robinson
Dospělý
Lidská bytost
Křesťan
Žena
Venuše
Iracionalita
Pátek
Dítě
Divoch
Pohan
Robinson i Pátek na sebe postupně berou podoby těchto klasických pojmů vytvářejících řád našeho
světa A celý svár, který spolu vedou, je svárem těchto opozic a pokusem o nadvládnu jedné nad
druhou Nakonec vítězí Robinson, když z Pátka stvoří bílého muže Cestu k tomu mu otevře nejstarší
lidský instinkt, totiž mimésis Pátek začíná napodobovat Robinsonovo chování, stejně jako slavné
události z Ostrova a postupně tak př ímá svět svého pána
Jenže Robinsonovo vítězství je zvláštní Díky mimésis i Robinson v sobě integruje cosi z protiklad
ných kategorií, a tak je logické, že Pátkovo místo obsadí v závěru románu nový obyvatel Sparenzy
malé dítě Dítě je totiž symbolem překonání nepřekonatelných rozporů Sjednocuje v sobě proti
klady
Tournier, Michel Pátek aneb Lůno Pacifiku orig Vendredi ou les limbes du Pacifique Přeložil Michal
Pacvoň Praha Nakladatelství Pavel Melvart, 2006
PŘÍBĚHY SEVEROAMERICK CH INDIÁN
33
KRITIKA, TEORIE A DĚJINY PŘEKLADU
Otevřená kritika překladu
Ondřej Vimr
V českých kulturních periodikách chybí prostor, který by se systematicky zabýval teorií překladu. Počínaje
tímto číslem se pokoušíme tuto mezeru vyplnit.
I. Kritika překladu v naší praxi
Ondřej Vimr se narodil v roce
1978 ve Strakonicích. Je doktorandem na Ústavu translatologie FF UK. Překládá z norštiny, švédštiny, dánštiny, angličtiny a italštiny. Je editorem, autorem doslovu a jedním
z překladatelů antologie norské povídky 20. století Krajina
s pobřežím aneb Sto let norské povídky (Argo, 2005). Podílel se na týmových překladech
her Oscara Wildea Jak je důležité míti Filipa (Jitro, 2004)
a Toma Stopparda Po Magrittovi. Kromě Plavu spolupracuje
též s literárními časopisy Tvar
a iliteratura.
3
PLAV 200
Kritika literárního překladu, která se neomezuje na střídmé, často jednovětné konstatování o zručně
odvedené práci, kritika nepsaná ve stylu
je potěšitelné, že kniha vychází v překladu, který lze bez
nadsázky označit za dokonalý Nagy 2006 tj kritika, již je třeba číst jako nicneříkající ne kritickou
nadsázku, popřípadě jako kamarádskou výpomoc , kritika, která by se vážně zaobírala především
vlastním překladem, jeho pojetím a jeho místem v novém konte tu, se v českých časopisech objevuje
jen zřídka Budiž ke cti Plavu, že se počínaje tímto číslem rozhodl zavést pravidelnou rubriku kritiky
překladu V čem ale tato disciplína spočívá? Lze ji vůbec nějak vymezit, když problematické je již
jednoznačné vymezení samotného překladu? Podíváme li se zběžně na kritiky publikované v nej
čerstvější minulosti, zjistíme, že inspiraci poskytují spíše negativní, než pozitivní Uve me čtyři více
méně arbitrárně zvolené příklady, s jejichž pomocí lze možná identifikovat některé hranice, za něž
se zdá, že by kritika překladu již neměla zacházet V centru naší pozornosti nechť nestojí oprávně
nost či neoprávněnost kritiky, nýbrž především samotná kritická metoda, výchozí přístup kritika,
jeho kritický princip Povšimněme si též, že některé ze zmíněných kritik se nedlouho po publikaci
dočkaly ohlasu
Kritika dvou překladů Shakespearova Hamleta, kterou jako součást článku o inscenacích daného dra
matu v roce 2000 uveřejnila Jitka Sloupová ač obsahuje některé pozoruhodné postřehy se pro
své celkové zaměření dočkala negativních reakcí, a to nejen ze strany jednoho z kritizovaných pře
kladatelů Sloupová 2000, Hilský 2000, Emmerová 200 , Sloupová 200 Samotná kritika je vlastně
výčtem výtek vůči jednomu překladu Martin Hilský a obdobným výčtem pochval druhého překladu
Jiří Josek Zatímco prvý mate , komolí , překládá chvatně a nepromyšleně , používá podezřelé
vazby a novotvary , druhý překládá správně a opět správně , důkladně proniká ke smyslu ori
ginálu , jeho humor je šťavnatý atd Problematičnost této kritiky spočívá v nekritické preferenci
jednoho překladu, který na celé čáře vyhrává Nelze samozřejmě Jitce Sloupové upírat právo na
vyhraněný estetický názor a na jeho formulaci, není však př atelné, aby tento názor prezentovala
jako objektivní hodnocení překladů v celé jeho šíři Objektivní totiž není, je zaujaté ve prospěch jedné
z možných koncepcí, a možnost jiné koncepce, jiného překladatelského názoru, který by mohl vést
k jinému, leč stále legitimnímu výsledku, Sloupová svým přístupem potírá
Martin Pokorný se v kritice překladu Poundových Cantos, resp prvního ze zamýšlených šesti
svazků, z pera Anny Kareninové snaží vstoupit do nakladatelského procesu Pokorný 2003 Po vod
ním obecném nástinu problematiky překladu Cantos, v němž dospívá k názoru, že ke zdaru výsledné
podoby překladu je nutná nejen erudice a svědomitost, ale i postupné sžívání se s jazykem díla , se
Pokorný pouští do nelítostné kritiky překladu a dospívá k poznání, že ve své loze překladatelka se
lhala Následuje obsáhlý výčet prohřešků a zarážejících lapsů , dokládaný vlastními příkladnými
překlady ryvků, po němž přichází ujištění, že hlavní výtkou nejsou omyly v podrobnostech , ale to,
že překladatelka neobstála v základním kolu, jímž je dosažení náležitého stupně jasnosti v každém
jednotlivém případě Dále autor doporučuje revizi nakladatelského projektu Pokorný postupuje
metodou prospektivní, tj od originálu k překladu, která má v jeho podání tři fáze analýzu výcho
zího te tu a identifikaci hlavních problémů, identifikaci chyb překladatele kombinovanou s vlastními
návrhy řešení a závěrečné doporučení adresované nakladateli Na problematičnost této kritiky upo
zornil již Martin C Putna odehrává se mimo jiné na rovině etické Putna 200 Nejen že se Pokorný
soustředí téměř pouze na místa, která podrobuje negativní kritice, ale především kritizuje překlada
telku, která se zabývá týmiž te ty jako on sám, staví vedle kritizovaných ryvků své překlady, které
jsou dle jeho názoru ty správné Styl, jímž je recenze psána, sugeruje nedostatečnou kompetenci
autorky překladu a naopak výsostnou, jedinečnou kompetenci autora recenze Ibid
Na stránkách Plavu uveřejnil Viktor Janiš ukázku ze svého překladu Druhé nadace Isaaka Asimova, a
to doplněný originálem a předchozím českým překladem pořízeným Zuzanou Drhovou Tomu před
chází kritika překladu Asimovy Nadace z pera Jarmily Pravcové, vydaného, stejně jako překlad Dr
hové, v roce 99 , nakladatelstvím AG Kult lánek nejdříve vyjadřuje negativní postoj vůči působení
AG Kultu a jeho inkarnacím , poté letmo vyjmenovává vybrané charakteristické znaky přelože
ného te tu, ať už typografické či ryze jazykové Drtivou část te tu pak zaujímají citace z překladu
porovnané s originálem a Janišovým návodným překladem, uvozeným slůvkem Správně Příklady
jsou rozděleny do tří kategorií místa, v nichž překladatel uvedl pravý opak a jejichž počet je podle
Janiše prubířským kamenem každého překladu , jiná místa, jež autorce působila interpretační po
tíže, a příklad y toho, jak to dopadne, když si překladatel neověří reálie I v této kritice ať už
oprávněné či nikoliv se setkáváme s problémem etickým kritik vyzdvihuje vlastní dílo, správný
překlad, na kor dvou starších překladů Podstatnější je však jiná otázka, kterou tato kritika podně
cuje, otázka související se zastaráváním překladu Janiš se věnuje více než deset let starým překladům
vydaným za určité historické situace a v určitém nakladatelském konte tu Je obecně známo, že pře
klad zastarává rychleji než te t původní Jedním z důvodů je právě užší sepětí s dobovým literárním
i mimoliterárním konte tem Přitom každý překlad má své tempo zastarávání a svůj práh zastarání
Janiš k zastaralým te tům, k překladům, jež jsou pevně spjaty s dobou uveřejnění a o jejichž reedici
jak sám Janiš poznamenává se už neuvažovalo což jenom potvrzuje, že překročily práh zastarání ,
a které by tedy měly být spíše předmětem dějin překladu než kritiky, přistupuje jako k překladům
novým, a to zjevně aniž si je tohoto problému vědom, aniž vázanost na dobovou situaci bere v potaz
Jan Vaněk jr kritizoval na serveru iliteratura cz překlad Pynchonova románu Dražba série 49 po
řízeného Rudolfem Chalupským Vaněk se zmiňuje o dřívější edici románu v časopise Světová literatura 6 99 a o tom, že překlad byl pro knižní vydání nově zredigován Richard Olehla , což
vedlo k řadě dílčích změn, v naprosté většině, byť ne plně vždy, k lepšímu Kritik nicméně do
chází k přesvědčení, že primární vlastností Chalupského překladu jsou hojná nepochopení, zá
sadně odporující konte tu a to ne jen v
abstraktních pasážích Oidipiných vah, ale naopak
v ději a dialozích postihují jen o trochu složitější větné vazby přitom zdaleka ne ty z Pynchono
vých nejšroubovanějších! , nepřímější odkazy na předchozí dění nebo i poměrně standardní idiomy,
ba dokonce jednotlivá slovíčka Následně své tvrzení dokládá rozsáhlým výčtem chyb, které
pokládal za nejvíce b ící do očí a překrucující smysl Srovnáním originálu s překladem ukazuje
četné významové omyly či nepřesnosti Zakončuje sebevědomým hodnocením Překlad ani zdaleka
není Pynchona práv neproniká do hloubky, která je pro interpretaci nutná, rozvrací minuci zní
strukturu románu, v níž do sebe nejmenší detaily zapadají jako ozubená kolečka hodinového stroje,
postrádá kázeň, zabíjí nesčetné vtípky a vytváří těžkomyslné mudrování z toho, co je v originálu
průzračně srozumitelné Vaňkovo pojetí kritiky překladu je ryze negativistické ke kritice volí pře
kladový te t, který se rozhodl rozcupovat , zaměřuje se výhradně na místa, v nichž překladatel
podle kritika chyboval, přičemž chybou se rozumí především odchylka na rovině sémantické Ačko
PŘÍBĚHY SEVEROAMERICK CH INDIÁN
3
KRITIKA, TEORIE A DĚJINY PŘEKLADU
liv mohou být Vaňkovy výtky vůči překladu oprávněné, jeho přístup ke kritice překladu je hluboce
podemílán faktem, že nehledá a nevidí nic než chyby, neusiluje o celistvější uchopení analyzova
ného překladu, o jeho rozbor a pochopení na vyšší než zce sémantické rovině, v perspektivě širší
než jedna věta či odstavec
Viděli jsme v hrubém, nikoliv vyčerpávajícím náčrtu čtyři kritiky překladu, čtyři přístupy, čtyři
metody a čtyři slabiny, které, zdá se, by mohly vytyčit alespoň některé hranice či meze kritiky pře
kladu Vybrané te ty pocházely z pera čtyř různých autorů, což však neznamená, že jsme analýzu
vedli ad hominem, vedli jsme ji ad rem, a věcí zde byl kritický princip jednotlivých autorů Každý z nich
nám umožnil identifikovat jinou známku kritické nevyváženosti jsou jimi polarizovaný apodiktický
názor, neetická sebestřednost, neuvědomělá ahistoričnost a apriorní negativismus Kromě toho se
tyto te ty snaží vsugerovat myšlenku, že čelem kritiky překladu musí nezbytně být vynesení jed
noznačného hodnotícího soudu zpravidla negativního Zároveň se tváří jako kritiky objektivní a
vyčerpávající, hodnověrné Kritika překladu přitom v jednoznačný hodnotící soud vy stit nemusí,
podobně srovnávací kritika překladu tj srovnání dvou a více různých překladů nemusí nutně usta
vit kvalitativní hierarchii analyzovaných překladů Hlavním přínosem by mělo být spíše poznání
přístupů k překladu, poznání překladu v jeho mnohosti Bez artikulované vůle pochopit alespoň
vybraný aspekt zvoleného přístupu ke kritizovanému překladu a bez přiznání parciálnosti kritiky
překročí kritika velmi snadno své základní meze, ztratí na hodnověrnosti, na významu
Rozebírané kritiky dále vzbuzují podezření, že se ve své většině nedokážou odpoutat od pros
tého rozboru sémantické ne ekvivalence Sémantika bývá považována za rozhodující a případně
v kombinaci se synta í za jediné vskutku relevantní kritérium kvality Jako by kritika neopřená
o identifikaci zásadních sémantických přehmatů ztrácela na legitimitě, jako by takováto kritika byla
známkou nepřesvědčivé argumentace Ač sémantická stránka tvoří nepochybně významnou složku
překladu, a tudíž i jeho kritiky, nemůže být jediným a u jistých te tů možná ani podstatným
hodnotícím kritériem Vždyť překlad nespočívá pouze v převodu slovního významu, a tudíž se ana
lýzou sémantiky nemůže kritika překladu vyčerpat Neusiluje li kritika překladu o pochopení pře
kladu v celistvosti a v souvislostech, o jeho otevření, pak svou neochotou či neschopností myslet
jinakost, vlastní uzavřeností překlad paralyzuje Což samozřejmě, připomeňme, neznamená pardon
sémantickým chybám v překladech pakliže jasně vymezíme, co v jakém překladu čeho je a co není
sémantickou chybou
Meze kritiky překladu naznačené v tomto příspěvku jsou samozřejmě pouze náčrtem a nepřed
stavují definitivní výčet Smysluplnost námi vymezeného pole může potvrdit, specifikovat, transfor
movat či zcela vyvrátit nejlépe pra e v duchu takto otevřené kritiky překladu
II. K Chalupského překladu Pynchona
Po Vaňkově výše zmíněné zdrcující kritice překladu Pynchonova románu The Crying of Lot 49 by se
mohlo zdát, že jakákoliv polemika musí nutně skončit ve slepé uličce čelem následující kritiky však
není hájit chybný sémantický převod, v tomto ohledu má Vaněk v zásadě pravdu Cílem je nahléd
nout jiný aspekt daného překladu, dodat nesmlouvavé kritice další rozměr, dodat jí na plasticitě
Hlavní otázkou tady není to, kde překladatel udělal chybu, nýbrž to, jaký je vztah mezi originálem a
překladem, jak se originál a překlad má k příslušnému konte tu, k čemu při překladu vlastně došlo
aniž si toho překladatel musel být vědom , jaké poznání poskytuje tento překlad o své vlastní ro
vině, tedy ne o rovině mezikulturního, meziliterárního či jiného zprostředkování, nýbrž o samotné
rovině překladu ve smyslu svébytné umělecké entity a jejího fungování
Thomas Pynchon je považován za předního spisovatele postmodernismu nejen amerického, ale
i světového Ač sám termín postmodernismus hraje pro překlad i samotné dílo malou roli, stěžejní
36
PLAV 200
postmodernistické postupy v Pynchonově pojetí musejí hrát při překladu i při kritice takovéhoto
překladu lohu významnou Charakteristickými prostředky postmoderní literatury, které Pynchon
plně využívá, je totiž interte tualita, metate tovost a všudypřítomná hra, další tematizace těchto
prostředků Jsou to prostředky neoddělitelně spjaté s jazykem díla a s literárním i mimoliterárním
konte tem dané kultury či jazykové oblasti Konte tová interte tová, metate tová, ale i jazyková
ukotvenost, kterou postmoderní román tematizuje, představuje helný kámen problematiky pře
kladu takovéhoto románu Otázka tedy zní Jak přeložit postmoderní román, aby zůstal postmoder
ním románem? Popřípadě Lze vůbec postmoderní román přeložit? Tedy přeložit tak, aby se z něho
nestal román jiný než postmoderní, totiž například jakýsi dokument postmoderního románu?
V románu The Crying of Lot 49 se hlavní hrdinka Oidipa Maasová shodou okolností stává vykona
vatelkou závěti jistého zámožného Pierce Inverarityho Snaha vyznat se v jeho pozůstalosti hrdinku
uvrhuje do odkrývání dalekosáhlé a několikasetleté mafiánské poštovní služby Trystero Hrdinka po
stupně odhaluje nejširší historické, společenské i politicko mocenské vztahy této služby a vydává se
napříč dějinami celé západní civilizace druhého tisíciletí a to má román pouhých 2 stran Nikdy
se však ani čtenář ani hrdinka nedozví, jestli Trystero e istuje opravdu , anebo pouze v paranoidní
mysli hlavní hrdinky, jak je též naznačeno
Jak vyplývá z výše řečeného, středním překladatelským problémem postmoderního románu je
právě jeho postmodernost, rafinovaná hra s konvencemi, s předpokládanými znalostmi čtenáře a
s jeho očekáváními Do jisté míry se podobné problémy objevují ve všech překladech, v tomto pří
padě tvoří však rozhodující složku ervená nit skutečné i fikční historické i současné složky je Pyn
chonovým románem tak umně propletena, že čtenář sám začíná pochybovat o tom, co je skuteč
nost historie reálná a co skutečnost historie alternativní Propojení alternativní a reálné skuteč
nosti historie je v románu mimo jiné, mimo přímé odkazy na historické či geografické reálie ať už
reálné či alternativní , zpodobněno řadou akronymů WASTE, DEATH aj , resp alternativních vý
znamů známých zkratek AC DC, CIA aj Přestože to představuje značnou redukci, sledujme nyní
tyto dva druhy hry hru s fakty a hru se zkratkami uplatňované v Pynchonově románu a jejich
převod, resp překlad
Fakta
Jak bývá u postmoderních románů zvykem, také The Crying of Lot 9 oplývá nepřeberným množ
stvím méně i více obskurních aluzí, které znalého čtenáře mohou pobavit, neznalého zmást pokud
si jich vůbec všimne navíc se v případě mnoha fakt jedná o plné smyšlenky anebo o parodické
narážky na fakta skutečná Román se odehrává v jižní Kalifornii a vedle notoricky známého Los An
geles se jako klíčové město objevuje San Narciso, které ač by e istovat mohlo nee istuje, což však
už čtenář neznalý podrobné geografie Kalifornie odhalí bez mapy jen těžko Jakmile si čtenář začne
uvědomovat, že některá fakta jsou smyšlená, začne automaticky pochybovat o všech reáliích
v te tu Což je ostatně zjevně spisovatelovým záměrem Jména Thurn a Ta is jsou tak čtenáři mini
málně povědomá, ale Anzac je už nejspíš plnou neznámou V jistém smyslu je te t hrou se znalostmi
čtenáře o světě V tom spočívá i hlavní problém překladatelský Te t počítá s americkým čtenářem
a při převodu te tu do jazyka jiného čtenář cílové verze s největší pravděpodobností nemá tytéž
znalosti jako čtenář originálu Ten, který je má, je pravděpodobně anglista amerikanista a nemusí
číst překlad, je s to číst originál Primární cílovou skupinou moderního překladu je většinou čtenář
zdrojového jazyka a mnoha souvisejících reálií neznalý
Obecně má překladatel při převodu reálií několik základních možností zachování reálie zacho
vání reálie s vnitřní vysvětlivkou modulace reálie konkretizace zobecnění zachování reálie s para
te tovou vysvětlivkou domestikace lokalizace reálie vynechání reálie K třem posledně zmíněným
PŘÍBĚHY SEVEROAMERICK CH INDIÁN
3
KRITIKA, TEORIE A DĚJINY PŘEKLADU
možnostem se v dnešní době přistupuje většinou až v krajní nouzi V našem případě logicky nemohlo
dojít k domestikaci reálií ani k jejich vynechávání, neboť kombinace reálií obecných, detailních kte
rým jistě zcela nerozuměl ani běžný čtenář originálu a fikčních by měla být již z podstaty postmo
derního románu co nejpřesněji zachována Vzniká tak problém, jak přenést reálné e ofory a jejich
imitace
Překladatel zvolil dnes již nepříliš obvyklou možnost parate tových vysvětlivek vybraných reá
lií, a to vysvětlivek pod čarou Obdobně nezvyklá byla tato metoda i v době první edice ve Světové
literatuře Jedná se samozřejmě o zcela legitimní řešení A to navzdory tomu, že což je důvodem,
proč se tato metoda dnes příliš nepoužívá vytrhuje čtenáře z toku te tu a z te tu literárního činí
te t literárně naučný, vnáší do te tu dokumentární prvek Logická otázka, která zde vyvstává, je,
podle jakého klíče rozhodl překladatel o tom, které reálie ozřejmí, a které nikoliv Řešení, jež se zde
nabízí, je vysvětlit ty reálie a narážky, které pravděpodobný americký dobový čtenář zná a které
by tak čtenáři překladu mohly chybět Očekávání odpovídá, když pod čarou nalezneme vysvětlení
narážky z repliky Myslím, že je na čase, aby se Wendelu Maasovi pověsil na paty Stín
včetně
poznámky s
orig I think it’s time Wendell Maas had a little visit from The Shadow , s 6 Už
méně pochopitelné jsou ty vysvětlivky, které mají za cíl vysvětlit jazykovou narážku se španělskými
konotacemi Tak v jedné replice čteme
Hergot Budu muset napsat vydavatelům K da Chin
gado Company2 ? Slyšela jste to někdy? Z New Yorku včetně poznámky s 39 orig Damn I’ll
have to write to the publishers K da Chingado and Company? You ever heard of them? New York ,
s 0 Ačkoliv Severoameričané znají obecně španělštinu lépe než eši představuje jejich první cizí
jazyk , nedá se předpokládat, že běžný americký čtenář rozluští narážku na dialektální španělský
výraz snáze než čtenář český Pakliže toto jsme označili za případ sporný, ještě neobratněji bude pů
sobit vysvětlivka v následujícím ryvku To je od Stockhausena, informoval ji šedovousý ezový
fanda, těm, co přicházejí touhle dobou, se líbí muzika z rádia Kolín 3
včetně poznámky s 3
orig That s by Stockhausen, the hip greybeard informed her, the early crowd tends to dig your
Radio Cologne sound
, s 3 Zde již překladatel nemá tak podstatný důvod se domnívat, že ame
rický čtenář zná danou reálii lépe než český Vysloveně nadbytečná je pak z hlediska porozumění
zřejmě tato poznámka Ať táhne Speer do hajzlu i s tím svým kreténským ministerstvem! Vždyť
polovina těch nábojů, co tu mám, je plně na hovno! včetně poznámky s 2 orig May Speer
and his ministry of cretins rot eternally in hell Do you realize that half these rounds are duds? ,
s 92 Vzhledem k tomu, že se jedná o reálii v podstatě evropskou, lze předpokládat, že u dnešního
evropského čtenáře je její znalost přinejmenším stejně tak dobrá špatná jako u dnešního čtenáře
severoamerického Zde nicméně vstupuje do hry i fakt, že román pochází z roku 966, kdy obecné
povědomí o reáliích druhé světové války bylo patrně vyšší než dnes Dále se naopak v originále
naleznou americké reálie, které by český čtenář nemusel znát a které překladatel neopoznámkoval
V jednom rozhovoru čteme Ten můj o nak znamená, že jsem členem AI Znamená to Anonymní
Inamorati s 03 orig The pin I m wearing means I m a member of the IA That’s Inamorati Ano
nymous , s
O něco dále druhá osoba v hovoru pokládá otázku Pořádáte také schůze jako Ano
nymní Alkoholici? s 03, orig You hold meetings, then, like the AA? , s
Anonymní Alkoholici,
zkratkou AA, jsou americkému čtenáři notoricky známí, Pynchon zkratku ani nemusel rozepisovat
Otázkou si románový tazatel před zraky čtenáře originálu usouvztažňuje známou reálii s reálií no
vou, fikční eský čtenář, neznalý reálie a zvyklý na to, že jsou mu ostatní neznámé skutečné reálie
Stín, the Shadow tajemná postava z komiksových seriálů 30 a 0 let, která pomáhala silám dobra Pozn překl
ické španělštině zhruba stále se topit v průserech Pozn překl
3 Studio založené r 9
v Kolíně nad Rýnem, produkující elektronickou hudbu, jejíž skladatelé byli ovlivněni teoretickou
prací Wernera Meyera Eppara, německého fyzika a ředitele stavu fonetiky na univerzitě v Bonnu Pozn překl
Albert Speer 90 9 , Hitlerův architekt, ministr pro válečnou výrobu Pozn překl
2 Název nakladatelství znamená v me
3
PLAV 200
vysvětleny v poznámce, může zmiňované organizace považovat bu obě za fiktivní, nebo obě za
reálné
Podtrženo sečteno využívá překladatel při převodu reálií v zásadě čtyři způsoby, a to poměrně ne
sourodě, a tudíž zmatečně vysvětluje náhodně americké reálie, které Američan zaručeně zná a ech
nikoliv vysvětluje reálie, které Američan možná zná a ech možná nikoliv vysvětluje reálie, jejichž
znalost je nejspíš u dnešního Američana a echa obdobná nevysvětluje reálie, které Američan zná
a ech neanglista pravděpodobně nikoliv Výsledkem je známé a očekávané odpoutání pozornosti
čtenáře překladu od vlastního te tu, avšak zároveň také její koncentrace na odhalování významu
jednotlivých vysvětlivek reálií a vlastně i na odhalování myšlenkového pochodu překladatele
Zkratky
Podíváme li se blíže na zkratky v originálu a překladu, zjistíme, že se tu objevují v zásadě dva druhy
zkratek Zkratky použité jednou, bez soustavnější vazby na te t, a zkratky reiterativního charakteru,
které s dějem přímo souvisejí U obou pak platí, že mohou fungovat jak ve svém primárním vý
znamu tj jak se užívají v reálném světě , tak i ve významu fiktivním, alternativním tj jak se užívají
pouze v daném románu Zároveň to mohou být šifry, tj slova fungující zároveň jako zkratky a jako
obyčejná slova Románem tak prostupuje promyšlená zkratková hra, jejíž převod do cizího jazyka
žádá rozhodné řešení Podívejme se blíže na již shora uvedené vybrané zkratky a na to, jak se s nimi
vypořádal překladatel
Zkratka CIA nepředstavuje v románu známou americkou zpravodajskou službu, ale tajnou me ic
kou organizaci Co uraci n de los Insurgentes Anar uistas Překladatel intuitivně ponechal obojí
v originále, neboť obojí je vysvětleno v konte tu sousedních vět
Zkratka AC DC v původním významu značí střídavý AC a stejnosměrný DC proud, ale e istuje
pro ni i význam slangový, dnes již obecně známý AC DC bise uální i díky tomu, že zkratku do
svého názvu pojala stejnojmenná rocková skupina U Pynchona se však objevuje význam ještě další,
fiktivní Alameda County Death Cult Překladatel již nemůže volit stejnou taktiku jako v případě CIA,
neboť vysvětlení zkratky je plně obsaženo v samotném jejím rozepsání, které v originále následuje
hned za zkratkou Překladatel volí toto řešení Na jednom záchodě byl inzerát spolku ACDC, což
znamenalo Alameda County Death Cult, Kult smrti Alameda County, s číslem schránky a obrázkem
poštovní trubky s
orig In one of the latrines was an advertisement by AC DC, standing for
Alameda County Death Cult, along with a bo number and post horn , s
Smysl poněkud postrádá
vynechání spojovníku ve zkratce Podstatnější však je, že překladatel se rozhodl ponechat znění
rozepsané předložky v originále a doplnil je českým překladem Nezměnil tedy raději zkratku za
např KSAC, rozhodující pro něj bylo výchozí znění zkratky Tímto způsobem postupoval překladatel
prakticky ve všech případech, kdy zkratka nezasahovala hlouběji do přediva te tu a neovlivňovala
jeho význam
U zkratek WASTE a DEATH je situace odlišná V obou případech se jedná o šifry, o akronymy,
o plnovýznamová slova sloužící zároveň jako zkratky Zde překladatel přistoupil k jejich převedení
do češtiny, v podstatě k jejich lokalizaci Zvolil slova TROSKY a SMRT
Rozeberme nejprve méně problematickou DEATH SMRT Méně problematickou proto, že se po
dařilo přesně zachovat primární význam slova a nalézt odpovídají znění rozepsané zkratky DEATH
Don’t Ever Antagonize the Horn SMRT Stále Musíš Respektovat Trubku Ale méně problematickou
i proto, že tato zkratka se v te tu váže výhradně na jazykovou složku, a zůstává tak pouze v rovině
samotného te tu, v jeho předivu následující zkratka totiž odkazuje na hmatatelnou reálii daného
fikčního světa, a to na reálii vysloveně americkou, tedy ani neutrální či abstraktní, ani českou
PŘÍBĚHY SEVEROAMERICK CH INDIÁN
39
KRITIKA, TEORIE A DĚJINY PŘEKLADU
WASTE znamená v románu We Await Silent Tristero s Empire přeloženo Chalupským TROSKY
TRistera Očekávaný Svět nám KYne Při srovnání originálu s překladem je oproti SMRTi na první
pohled patrné, že tento převod je daleko krkolomnější a hledanější Navíc v rámci te tu slovo TROSKY
nefunguje ani zdaleka tak dobře jako původní WASTE Posílání pošty prostřednictvím WASTE TROSEK
je v angličtině opravdu logičtější i vtipnější, zvláště když se v románu opravdu objeví popelnice s ná
pisem WASTE, do níž se vhazují poštovní zásilky k odeslání Zachován je tak vlastně pouze obecný
dojem padku, přítomný v anglickém i českém slově
Převod zkratek do češtiny za čelem jejich konte tualizace se tak může jevit jako slabina ástí
také z toho důvodu, že si je čtenář vědom faktu, že román se odehrává v americkém prostředí, a
český nápis TROSKY na popelnici v Kalifornii nepůsobí věrohodně Překladateli se přitom nabízela
stejná taktika jako v případě zkratky AC DC Nevyužil ji zjevně proto, že pociťoval doslovný význam
akronymu za příliš nosný a nepostradatelný
Souhrn
Shrneme li naše poznatky o překladatelově nakládání s reáliemi a se zkratkami, dojdeme k závěru,
že se Chalupský navzdory zjevné a záměrné složitosti te tu překlad snažil zprůhlednit, přiblížit
českému čtenáři a zjednodušit Ne vždy to však muselo mít pozitivní čin Nepřítomnost jakýchko
liv vysvětlivek by pravděpodobně napáchala méně škod než jejich uvedení Ponechání všech zkratek
v originále by možná ochudilo te t o intrate tové hry se slovy trosky a smrt a s jejich konotacemi,
ale na druhou stranu by celý te t působil věrohodněji, jako překlad vyprávění ukotveného v ame
rickém prostředí, převedeného z amerického originálu, a v případě slova trosky snad i vtipněji
Tak by mohl znít jednoznačný závěr, jednoznačný soud překlad nejen sémanticky neodpovídající
viz závěr Vaňkův , ale i nadbytečně a nekonzistentně vysvětlující a zlogičťující, a tudíž zplošťující
postmoderní rozměr
Mohl by ale také znít plně jinak Pynchonův te t, jak jsme již zmínili, je kromě vlastního vyprá
vění především hrou se čtenářem, s jeho znalostmi o vyprávění, o te tech, o Americe, o dějinách,
o kultuře atd Tato hra probíhá na hranici mezi propracovaným syntetickým historizujícím doku
mentem se zápletkou a burleskní fikcí s řadou aluzí na skutečnost a historii Právě z této hranice na
rovině te tu vyvěrá paranoia hrdinky a právě tato hranice je zdrojem nejistoty čtenáře, který je tak
nucen re ektovat nejen rozhraní fikce a reality příběhu, ale i te t samý, je nucen zamýšlet se nad
vznikáním te tu, který drží v rukou A znovu si musíme položit otázku Je vůbec možné takový te t
přeložit? A když ano, tak jak? V neredukovatelné celistvosti te t nemůžeme poznat nikdy a o te tu,
který čtenáře nutí zamýšlet se nejen nad obsahem te tu, ale i nad samotným te tem, to platí dvoj
násob Jediné, co zbývá, je te t přeložit do námi srozumitelného jazyka a už nezáleží na tom, bude li
to překlad intralingvální či interlingvální, bude li probíhat v naší mysli či na papíře Postmoderní
te t s touto vlastností te tu pracuje, a mimo jiné proto se stává metate tem, te tem o te tu Ale co
potom překlad?
Nutil li originál čtenáře k vaze nad vznikáním te tu originálu, má překlad nutit čtenáře k za
myšlení nad vznikáním originálu, nebo překladu? Může e istovat takový překlad, který by vědomě
pracoval s překladovostí te tu a vyjevoval ji před zraky čtenáře? A byl by to literární překlad, tedy
ne dokument o te tu psaném v cizím jazyce? Překlad nejen jako ohlas díla cizího písemnictví, ale
také překlad o překládání?
Pakliže u postmoderního te tu je metate tovost estetickou hodnotou, může estetickou hodnotou
překladu tohoto te tu být meta překladovost, ona tematizace překládání Postmoderní te t, te t na
hranici, přímo vybízí k postmodernímu překladu na hranici O jakou hranici by se ale jednalo,
co by bylo jejím obsahem? Sémantika běžných slov či synta stěží nesprávné převedení sémantiky
0
PLAV 200
či synta e pokud vše probíhá v mezích češtiny nemůže čtenáře neznalého originálu znejistit, je
odhaleno až srovnáním s originálem Naproti tomu napůl přeložené zkratky, porůznu poskytnuté
vysvětlivky a možná i další prvky by k tomuto druhu překladu směřovat mohly tenář ví, že čte
překlad, tak proč s ním nehrát postmoderní překladatelskou hru? Lákavou, ale velmi ošemetnou
hru Takovou, která překlad nerelativizuje, ale obnažuje, a to při zachování estetické funkce te tu
Chalupského sémantické přehmaty jsou neospravedlnitelné, naproti tomu jeho nakládání s vysvět
livkami a zkratkami jakkoliv možná v tomto směru neuvědomělé a nedotažené je inspirující,
neb v duchu originálu problematizuje metarozměr postmoderního te tu, upírá pozornost čtenáře
k fenoménu překladovosti
Použitá literatura:
Emmerová, Jarmila Takhle, prosím, ne! in Svět a divadlo, roč 2, č , Praha 200 , s 9 6
Hilský, Martin Slova, slova, slova in Svět a divadlo, roč , č 6, Praha 2000, s 9 3
Janiš, Viktor Před konzulátem Nadace stojí Mobs Riot in Plav 200 , Praha 200 , s 3 39
Nagy, Ladislav Faulkner proti všem komárům in Hospodářské noviny
2006, Praha 2006 Viz též
http ihned cz c3 90 6020 000000 d faulknerem proti vsem komarum
Pokorný, Martin Němé zpěvy nad českým překladem Poundových Cantos , in Souvislosti 2003,
Praha 2003, s 22 236 Viz též http souvislosti cz 03 poko html
Putna, Martin C Zápisník I Vyhlazení recenzentů II, B hmerwald, Sudetoněmečtí katolíci,
Urzidil Zrzavý , in Souvislosti 2 200 , Praha 200 , s 2 2
Viz též http souvislosti cz cla
nek php?id 0
Pynchon, Thomas The Crying of Lot 49, Vintage, London 996
Pynchon, Thomas Dražba série 49, Volvo Globator a Knihy, grafika, bibliofilie, Praha 200
Sloupová, Jitka E oying Hamlet in Svět a divadlo, roč , č , Praha 2000, s 2
Sloupová, Jitka Slova, na nichž trvám in Svět a divadlo, roč 2, č , Praha 200 , s 6 62
Vaněk, Jan, jr Thomas Pynchon Dražba série 9 , http iliteratura cz clanek asp?polozka
ID 62 , zveřejněno dne 3 200
Chalupského překlad románu Dražba série 49 vyšel poprvé na pokračování
v časopise Světová literatura, č. 5–6/1991. (Poznámka redakce.)
PŘÍBĚHY SEVEROAMERICK CH INDIÁN
OHLASY A POLEMIKY
I takto možno, ale já bych prosil jinak
Richard Podaný
Rád bych reagoval na překlad Joycových básní, uveřejněný v PLAVu
2006 s 6 9 , který mě
po porovnání s laskavě přiloženým originálem poněkud vyvedl z míry tu li dobře medailon autora
překladu, jedná se o publikujícího básníka Básníci při překladu poezie zpravidla spíše přehánějí svou
autorskou odvahu, toto je však kupodivu opačný případ Převedení pečlivé, se znalostí sekundární
literatury i pozadí, převedení, ze kterého se opravdu dopodrobna dozvíte, o čem se v originálu psalo
Bohužel, přebásnění to není vůbec Nevylučuji, že právě takový byl záměr překladatele, ba nevylučuji
ani, že může jít o cílevědomou koncepci překladu poezie ostatně v některých nešťastných zemích
se to tak dělá odjakživa , ale výsledný překlad je v podstatě důkladný podstročnik, který je v příkrém
rozporu s tím, jak se u nás poezie překládá odnepaměti tedy básnicky
Kdoví, čím to je, snad že se Jan Losenický nechal tak omámit aurou Joyce coby otce modernismu,
takže přehlédl, že jeho básně, na moderní obsah nehledě, jsou formálně vzato irské popěvky s železně
pravidelnou metrickou a rytmickou strukturou Tu totiž Losenického překlad vůbec nedodržuje jeho
komentář, že se snažil vystihnout především rytmus básní , působí v tomto ohledu poněkud jako
vtip Je svatá pravda, že vzhledem k většímu množství krátkých slov a nedostatku prodlužujících
koncovek a přípon je při překladech z angličtiny problém dodržet přesně délky Ale i když je nedo
držíme, měli bychom dodržet strukturu když už nevolky verš prodloužíme, prodlužujeme měrně
i ty verše, s nimiž má mít shodnou délku a rytmus
Račte posoudit te př de pedantická hora čísel, ale marná sláva, báseň je píseň, píseň je ryt
mus a rytmus je matematika Tam, kde Joyce má rytmus čtveřice dvojverší takto kulometný báseň
Bahnhofstrasse
, Losenický přebásnil s těmito dobovými délkami 2
3 9 0
3 3 Celkem tedy protáhl počet dob z 6 na 9 ! , ze tří čtvrtin ani nedodržel stejnou délku uvnitř
dvojverší a osmidobou délku dodržel v jednom z osmi případů Anebo báseň Flood, tři čtyřverší
0
0
0 to člověk přímo slyší dudy nebo skřipky nějakých Dubliners A pře
klad?
6
2
9 0
Z 90 dob nataženo na 29, opakování délek nedodrženo
skoro nikde Patrně rekordu bylo dosaženo u básně A Flower Given to My Daughter, která se z původ
ních dob rozrostla v pilných rukou překladatele na plných 3 dob, tedy o téměř tři čtvrtiny!
Tak by se dalo pokračovat a uvést i další rarity, například řádek, který se z Joycových čtyř dob
her hand that gave rozmnožil na devět dob ru ce té, kte rá dá vá kví tí , a jiný, jenž z osmi
nakynul na devatenáct
Mnohem horší ale je, že autor překladu se k tomuhle rytmickému nadýmání uchýlil nejen z holé
nezbytnosti, aby neochuzoval čtenáře o významy originálu, ale i tam, kde to je naprosto zbytečné a
hravě se dal překlad zestručnit a zároveň učinit rytmičtějším Nejde jen o prosté a zde velmi početné
nadužívání všemožných který a jenom místo jenž a jen, a podobně, což se dalo nahradit bez jmy
na te tu, a ejhle, hned by se uspořila jedna doba Horší variantou téhož jsou všemožné digrese, rozvité
větné členy a vedlejší věty, které překlad nafukují jako plážové lehátko, aniž by kromě destrukce
písňové struktury cokoli přinesly Například The eyes than mock me sign the way Whereto I pass
at eve of day V překladu Oči, které zrazují, vedou mě směrem tam, kam kráčím podvečerem
Když pominu posuny významu to mock není zrazovat i nepěkné spojení směrem tam , šlo to
zkrátit hravě, třeba takto Vedou mě oči smíšci tam, kam soumrakem se ubírám Neříkám, že to
je ideální, je to jedna z mnoha variant, která však zachovává rytmus osm dob na osm, posiluje první
2
PLAV 200
přízvučnou dobu v Losenického překladu oslabenou počáteční samohláskou , vyhýbá se vedlejší
větě a význam originálu zachovala spíš víc než míň
O kousek dál v téže básni Ah star of evil! Star of pain! To je parafráze snad nejslavnější anglické
koledy We Three Kings of Orient Are Star of Wonder! Star of Night! Jistě lepší službu než významový
převod, navíc s posunem vynuceným rýmem a opatřený jedním citoslovcem navíc oproti originálu,
ačkoli čeština citoslovci spíš šetří hvězdo zla! hvězdo závratí , by udělala narážka na nějakou
českou koledu
A tak dále Rovněž název sbírky v češtině upomíná možná tak na to, když si studenti matfyzu hrají
s naučenou terminologií Ennáct bébásní , zatímco původní Pomes Penyeach zní, jako když babka na
trhu vychvaluje levná jabka ano, pommes , francouzsky jablka, nevím, kde tam překladatel vidí
jak uvádí ve své doprovodné poznámce jakou podobnost s latinou či řečtinou
Podle mě tohle není ani tak první cena v kategorii překlad poezie , jako spíš kapitulace před
básnivostí originálu Ale opakuji i takto to jde a já nemám v myslu se pošklebovat či vyvyšovat
Koneckonců, píšu tuto reakci vysloveně jako profylakci proti možnosti, že by snad někdo ze čtenářů
PLAVu pod vlivem glorioly Ceny Jiřího Levého usoudil, že tohle je ten jediný a pravý způsob, jak
dlužno překládati poezii
PŘÍBĚHY SEVEROAMERICK CH INDIÁN
3
CO SE STALO
Evropský Turek Pamuk
Jan Hon
Tato rubrika bude v podobě kaleidoskopu nebo mikroeseje představovat některé zajímavosti, které se ve světové
literatuře udály za poslední měsíc.
eská média si sice stačila všimnout, že letošní Nobelovu cenu za literaturu získal jakýsi Turek Pamuk,
ale u této strohé informace také vesměs zůstalo Dokonce i jeho prvního knižního překladu jsme se
dočkali až na sklonku minulého roku Snad proto u nás zůstala zcela bez povšimnutí řeč s názvem Kufr
mého otce, kterou Pamuk pronesl v prosinci při převzetí Nobelovy ceny Přitom právě ona výmluvně
ukazuje, proč by se nota bene evropské publikum mělo zrovna o tohoto tureckého autora zajímat
Obzvlášť nápadné je to ve srovnání s proslovem Pamukova předchůdce Harolda Pintera Zatímco
řeč tohoto Brita byla především vášnivou kritikou americké zahraniční politiky a s literaturou měla
společné jen to, že ji pronesl čerstvý laureát příslušného ocenění, Pamuk se vyhnul jakýmkoliv poli
tickým narážkám a mluvil výhradně o literatuře Vyhnul se tím však také politice?
K tomu, abychom se stali spisovateli, nestačí píle a trpělivost musíme cítit nutkání opustit dav,
společenství, všechno ordinérní, každodenní život a zavřít se v pracovně, říká Pamuk Sám sebe
bych rád viděl jako příslušníka tradice spisovatelů, kteří se nehledě na to, zda na Východě nebo na
Západě odpoutávají od společnosti a zavírají se v pracovně se svými knihami
Ale když se zavřeme stranou, brzy zjišťujeme, že nejsme tak sami, jak jsme si mysleli Jsme ve
společnosti slov těch, kteří přišli před námi příběhů jiných lidí, knih jiných lidí, slov jiných lidí,
tedy tradice Věřím, že literatura je to nejcennější, co lidstvo shromáždilo ve snaze porozumět sobě
samému Společenství, kmeny i národy jsou inteligentnější, bohatší a pokročilejší měrně tomu,
jakou pozornost věnují slovům svých spisovatelů a jak víme, pálení knih a ponižování spisovatelů
vždy pře namenává temné a pomatené časy Literatura se ovšem nikdy neomezuje na národní
konte t Autor, který se zavře ve své pracovně a ze všeho nejdřív se vydává na cestu do svého nitra,
objeví po letech věčné pravidlo literatury spisovatel musí umět vyprávět vlastní příběh tak, jako by
to byl příběh druhých, a příběhy druhých tak, jako by byly jeho vlastní neboť právě to je literatura
Nejdřív však musíme procestovat příběhy a knihy druhých
Příběh jako sdělení, odstup i jedinečnost vypravěče příběhů a zároveň jeho závazek vůči těm,
kdo vyprávěli před ním není právě tohle shrnutí celé tradice románu, tradice vpravdě evropské?
A že nám ji tu shrnuje spisovatel, jehož dílo mnohé dluží tradici východní? Ale právě tudy přece,
zprostředkovaně, románově , se do významu jeho díla dostává politika a to ne jako téma, nýbrž
jako čin, protože právě tady je možno vidět most mezi Východem a Západem Most, který není
postaven z řečí o potřebě vzájemného porozumění, nýbrž z porozumění samého a proto most,
který má nárok na naši důvěru
Pamuk sám k tomu říká Cítil jsem, že můj otec četl romány, aby se vymanil ze svého života a utekl
na Západ tak jako jsem to později činil já Anebo se mi v těch dobách zdálo, že prostřednictvím knih
utíkáme před svou vlastní kulturou, která nám připadala nedostatečná Zaplňovat nedostatečnost
kultury je podle Pamuka věčným kolem spisovatele a tak je třeba rozumět i těmto jeho slovům
Píšu, protože se mi nikdy nepodařilo být šťastný Píšu, abych byl šťastný Jak totiž vyplývá z před
chozího neštěstí dobrého spisovatele je i neštěstím nás druhých Nás s českou mateřštinou obzvlášť
snad nebudeme na další Pamukovy romány čekat věčně
PLAV 200
Věštírna
Marie Kantůrková
V této rubrice vám budeme přinášet na ten který měsíc chystané novinky českých nakladatelství, související
samozřejmě se světovou literaturou a překlady. Jak ale ukazuje už první anotace, nebudeme se vyhýbat ani
zajímavostem z okruhů dalších.
Ivan Řáda: Česko-anglický letecký slovník
Vůbec první česko anglický slovník odborného leteckého názvosloví tvoří protiváhu Anglicko-českému
leteckému slovníku Leda 200 stejného autora a pokrývá celou oblast civilního letectví a základní vý
razy z vojenského letectví V přibližně 2 000 základních heslech jsou hnízdovány odvozené termíny,
dále jsou zde uváděny příklady a pomocí vysvětlivek upřesňovány významy a použití jednotlivých
výrazů V doplňcích obsahuje seznam mezinárodních leteckých organizací, měřicích jednotek a Be
aufortovu stupnici jsou zde blíže popsány vybrané problematické termíny
Leda, leden 200
Issa Kobajaši: Boží člověk Issa (Výběr z haiku Issy Kobajaši)
Rozsáhlý výbor z díla jednoho z nejlepších japonských básníků, božího člověka Kobajašiho Issy
63 2 , jehož tvorbu zná český milovník japonské poezie již z oblíbeného výboru Pár much a
já DharmaGaia 996 Jeho haiku, zaměřená převážně na přírodní motivy měsíc, květy, vítr, voda,
zvířata, hmyz, ale i lidé a bozi , jsou díky autorově nesmírné citlivosti a otevřenosti vůči byť nej
drobnějším tvorům považována za momentky absolutní komunikace Překladatel Antonín Líman
o něm napsal, že jeho něžný pohled má v sobě až vesmírnou toleranci a dětskou čistotu Dvojja
zyčné vydání s ilustracemi japonskými dřevořezy
DharmaGaia, leden 200
Anthony C. Grayling: Wittgenstein
O Ludwigu Wittgensteinovi se mluvívá jako o jednom z největších filosofů 20 století, jeho te ty však
současně bývají charakterizovány jako složité a temné Představená novinka nabízí vod do Wittgen
steinova myšlení přístupný i lidem bez filosofického vzdělání Knihu profesora Londýnské univerzity
Anthonyho C Graylinga lze brát jako výraz stanoviska dnešních analytických filosofů k velkému mys
liteli, který bývá běžně pokládán za jednu ze zakladatelských postav právě analytického přístupu ve
filosofii
Dokořán, leden 200
Thomas Elasaesser: Metropolis
Detailní studie proslulého znalce raného německého filmu Thomase Elsaessera o nejdiskutovanějším
snímku Fritze Langa Metropolis Autor zde zkoumá okolnosti vzniku i pozdější osudy tohoto ně
meckého sci fi velkofilmu, který se měl vyrovnat hollywoodským produkcím Snímek však nenaplnil
PŘÍBĚHY SEVEROAMERICK CH INDIÁN
VĚŠTÍRNA
očekávání producentů, po premiéře byl stažen a přestříhán Nakonec vzniklo několik různých verzí,
které se navzájem liší Závěrem Elasaesser analyzuje jednotlivé scény filmu a pokouší se o jejich
interpretaci Knihu doprovází přibližně padesát fotoilustrací
Casablanca, leden 200
Bodil J nssonová: Deset myšlenek o čase
Nemáte nikdy čas? Nic nestíháte? Marně se snažíte šetřit časem? Švédská fyzička a spisovatelka Bodil
J nssonová, profesorka na technické univerzitě v Lundu, se zamýšlí nad vnímáním času a ukazuje,
jak se vztah k němu v moderní době změnil Jako bychom zapomněli, že čas je naše jediné pravé
bohatství Proto bychom se měli naučit prožívat naplno každičký okamžik svého osobního času
Jinak nám žádné technické vymoženosti nepomohou nad časem vyzrát V knize Deset myšlenek o čase
autorka poskytuje řadu praktických rad a tipů, jak můžeme snadno změnit životní styl a konečně
přestat být otroky svého času
Argo Dokořán, leden 200
Orhan Pamuk: Nový život
V autorově rodném Turecku, ale i v Evropě a v USA, se román Nový život stal literárním hitem vodní
věta knihy zní Jednoho dne jsem četl knihu a celý život se mi náhle změnil Průvodcem a vypravě
čem příběhu je mladík jménem Osman, jenž se vydal na divokou cestu v doprovodu tajemné mladé
dívky Yanan, která se snaží nalézt ztraceného milence Mehmeta Osman a Janan se během svých cest
připletou ke krvavému autobusovému vraku, který opouštějí s novými identitami Potkávají něko
lik falešných Mehmetů Janan se záhadně vytrácí Osman náhodně potkává rodinného přítele, který
může, ale nemusí být autorem knihy, jež mění život, a dost možná je i autorem samotného Nového
života
Nový život je postmoderním putováním, v němž jsou děj a zápletka druhotné, čas a prostor nás
svazují a vedou neočekávanými cestami Pohled autora je zcela originální, jeho popis násilí a turecké
kultury je velice silný a aktuální Kniha se právem stala událostí v Turecku i v zahraničí Její autor
obdržel Nobelovu cenu za literaturu 2006
Agite Fra, leden 200
Daniil Charms: Čtyřnohá vrána a nové taškařice
Tato kniha seznamuje čtenáře s životem a dílem petrohradského básníka, spisovatele, divadelníka,
svérázného filosofa, e perimentátora a podivína, jehož te ty a myšlenky stále vyvolávají v Rusku
i v Evropě mimořádný ohlas Základem knihy je reedice spěšného vydání Charmsových povídek,
dramatických te tů, dopisů a deníkových zápisů pod titulem Čtyřnohá vrána Fragment 99 Te t je
však navíc obohacen o nová díla a dílka, z nichž mnohá budou v češtině publikována vůbec poprvé
Některá z nich objevil básník, novinář a překladatel Ondřej Mrázek přímo v archivu Daniila Charmse
v Knihovně Saltykova Ščedrina v Petrohradě, jiná spatřila světlo světa poprvé Absurdní a groteskní
svět Charmsových hrdinů přináší inspiraci, která spojuje často velice odlišné proudy současné ruské
alternativní kultury
Argo, leden 200
6
PLAV 200
Niccolo Machiavelli: Vladař
Jednoznačně formulované rady, jak má postupovat panovník, chce li být spěšný a dobře vládnout
své zemi Jakým způsobem se dá vláda získat? Jak si moc udržet a neztratit ji? Machiavelli tento
spis věnoval na začátku 6 století Lorenzovi Medicejskému, který v té době vládnul Florencii a byl
autorovým blízkým přítelem i nadějí ve světlejší budoucnost roztříštěné Itálie
YZ, leden 200
Ivan Alexejevič Bunin: Proklaté dny
K Velké říjnové socialistické revoluci v Rusku se ruský prozaik, básník a nositel Nobelovy ceny 933
Ivan Ale ejevič Bunin staví kriticky Jako literát tak nejdůrazněji činí ve svých deníkových zázna
mech, shromážděných v cyklu Proklaté dny orig Okajannyje dni Jde o vášnivý protest proti
brutalitě bolševické revoluce a zároveň nostalgickou obhajobu patriarchálních základů navždy od
cházejícího Ruska minulosti Bunin svým postojům zřetelně přiznává aristokratické a subjektivis
tické zaujetí, ale jako potomek starého šlechtického rodu se domnívá, že má na podobný pohled
nezadatelné právo
Argo, leden 200
Předplaťte si PLAV za 39 korun!
Na internetu
přes naši webovou stránku www svetovka cz
2 Pomocí SMS
na číslo 900 06 platí pro všechny operátory , ve tvaru
OBJ PLAV JMENO PR MENI ULICE C DOMU MESTO PSC
Při psaní zprávy používejte prosím velká písmena bez di
akritiky, cena zprávy včetně DPH je 6 Kč
3 Telefonicky na čísle 23 09 2
Faxem na čísle 23 09 2
3
Elektronickou poštou
na adrese predplatne predplatne cz
6 Písemně
vyplňte daje na druhé straně tohoto kup nu, vložte do
obálky a odešlete na adresu
A L L Production
P O BO 32
2 Praha
Vyšlo v roce 2006
Čísla loňského ročníku můžete objednávat na adrese distribuce svetovka.cz. Při objednávce pěti a více kusů
získáte kvalitní čtení za poloviční cenu.
12/2006 Číslo nesvobody
Literatura v autoritářských postsovětských ze
mích Autoři Ula imir Arlov, Alherd Bachare
vič, Maks Ščur, Věra Burláková, Josuf umájev,
Eduard Limonov a další
11/2006 Překladatelská soutěž Jiřího Levého
Ukázky oceněných te tů Ne překlady Kunde
rovy Identity Autoři Milan Kundera, James
Joyce, Gear id Mac Lochlainn, Krzysztof Varga,
Gilles Rozier, Jeroen van den Berg a další
10/2006 Oulipo: oloupili opilou
Dílna potenciální literatury Autoři Georges Pe
rec, Raymond ueneau, Italo Calvino, Anne F
Garréta, obsáhlý slovník a bibliografie
6/2006 S malou lžící déle chutná
Lužickosrbská literatura Autoři Kito Lorenc, Be
nedikt Dyrlich, Peter Handke, R ža Domašcyna,
Dorothea Šo ina a další
5/2006 Indie: nemizící řeka tradicí
Indická literatura v sanskrtu, hindštině, bengál
štině, urdštině a tamilštině Te ty Bhagavad
gíta, Mahábhárata, J gas try aj Autoři Nirmal
Varma, Mirza Rafí’ Saudá a další
4/2006 Když promluví žena
Ženské psaní ve středověku i v současnosti Au
torky Mechtilda Magdeburská, Agnieszka Drot
kiewiczová, Suzana Tratniková, Lili Zografu,
Oksana Zabužková, Ta a D ckersová a další
3/2006 Dost bylo Pottera
Literatura žánru fantasy Autoři Terry Pratchett,
Susanna Clarková, Michel Faber, Neil Gaiman, Pa
olo Bacigalupi, Je VanderMeer a další
9/2006 Současná arabská literatura
Literatura arabsky mluvícího světa Autoři Nagíb
Mahf z, Muríd al Bargh tí, Muhammad Šukrí,
Ibráhím al K ní, Nawál as Sa’dawí, Zakar á Tá 2/2006 Suomi, nejkrásnější sen
Finská literatura Autoři Mika Waltari, M A
mir, Muhammad Abd al Walí a další
Numminen, Erno Paasilinna, Daniel Katz, Ranya
Paasonenová, Hannu Salama a další
7-8/2006 Vážná hra, tisíc ouzkostí
Norská, švédská literatura a literatura finských 1/2006 Německá
Švédů Autoři Nikolaj Frobenius, Jon Fosse, Německy psaná literatura nejen z Německa Au
Torgny Lindgren, Magnus Florin, Willy Kyrklund, toři Siegfried Lenz, W G Sebald, Martin Suter,
Christer Kihlman a další
Tankred Dorst, G nter Kunert, Hans Arp a další
daje o plátci
Firma
Jméno
Příjmení
Ulice
Obec
PS
I
DI
∗ vyplňují právnické osoby
Doručovací daje
vyplňte pouze, pokud se liší od dajů o plátci
Jméno
Příjmení
Ulice
Město
PS
Počet výtisků
Pololetní předplatné
Roční předplatné
Objednávám e od čísla
Objednávka starších čísel
vypište požadovaná čísla a počet kusů
Způsob platby převodem
složenkou
při zasílání starších čísel čtujeme poštovné a balné
Plav – měsíčník pro světovou literaturu, 200 , ročník III , vychází v lednu 200 , cena 9 Kč pro předplatitele 39 Kč
Redakce: Jan Hon, Petra Honzáková, Marie Kantůrková, Anežka Kuzmičová, Jana Melková, Lukáš Novosad šéfredaktor , Vít Prokopius, Radka
Šmahelová, Veronika Tupá zástupkyně šéfredaktora , Kateřina Veselovská
Tajemník redakce: Jan Smolka
Technická redakce: Ondřej ernoš, Radim Kučera, Nelly Vostrá
Grafická úprava: Hubert Hesoun
Kresba na obálce: Radka Faltínová
Redakční rada: Libor Dvořák, Josef Fulka, Tomáš Glanc, Barbora Gregorová, Viktor Janiš, Oldřich Král, Miroslav Petříček, Richard Podaný, Jaroslav
Rytíř, Alice Stašková, Josef Šlerka předseda , Jovanka Šotolová, Hynek Zykmund
e-mail: redakce svetovka cz, internetová adresa: www svetovka cz
Vydává občanské sdružení Splav , Milady Horákové 23, 60 00 Praha 6, I 266 22, MK R E
Bankovní spojení: 202000900 2 00
asopis je sázen písmem Gentium v prostředí LATEX Vychází za přispění Ministerstva kultury a Státního fondu kultury R
Prodejní místa knihkupectví sítí Academia, Fišer, Kosmas, Portál a další
Brno nám Svobody 3, Brno Josefská 2, Brno knihkupectví Hana Smílková, FF MU, Arne Nováka , Brno Knihkupectví možného, FSS MU,
Joštova 0, Brno Dominikánské nám , Ostrava Zámecká 2, Praha Václavské nám 3 , Praha Národní , Praha Na Florenci 3, Praha
Kaprova 0, Praha FF UK, nám J Palacha 2, Praha Perlová 3, Praha Opletalova , Praha Jindřišská 30