další číslo našeho střediskového časopisu Třesk

Transkript

třesk
časopis TŘEbechovických SKautů
červ 21. čís
enec lo
- srp
en 2
014
Obsah
Úvodní
Slovo
Úvodní slovo
Zdravím čtenáře dvouměsíčníku Třesk. Přemýšlel jsem o čem
napsat tentokrát Úvodní slovo. A
po absolvování našeho vůdcovského „soustředění“ v Rokytnici
mě napadlo, že bych mohl psát o
vzdělávání.
Středisko
Tábor3
Fotbal v Blešně
15
Návštěvy táborů
18
Horalské hry
20
Když jsem vylezl první třídu
ZŠ, žil jsem v přesvědčení, že
vlastně už umím vše, co potřebuji. Naučil jsem se číst, a v té době
jsem opravdu velmi pilně četl, narozdíl ode dneška. Naučil jsem se
psát, i když moje žena by řekla, že to neumím dodneška. Naučil jsem
se sčítat na prstech obou (!!!) ruk. Prakticky totéž mě napadlo po dokončení ZŠ, po absolvování střední školy jsem o tom byl skálopevně
přesvědčen. Jak jsem se mýlil mi došlo až mnohem později.
TRV IV - Jestřebí hory
25
Až ve skautských činovnických funkcích jsem si uvědomil, že se
vlastně nepřestanu učit nikdy. Není už to ten šílený dril, musíš, musíš. Ale prakticky každý měsíc se učím něčemu novému. Mě nikdy
škola dvakrát nebavila, ale teď jsem tomu celkem přišel na chuť.
Takové vzdělávání, jaké jsme zažili v Rokytnici si nechám líbit. Ba co
víc, uvědomil jsem si, že jsem to vlastně už zažil mnohokrát. Ať na
čekatelském víkendu, kdysi na soustředění před vůdcovskou zkouškou. Na setkání vůdců v roce 2012 v Hostinném. Vždy jsem si kladl
otázku, zda jet, nejet. Popravdě se mi nikdy moc nechtělo, znáte to,
hlodá ve vás červík, zda to k něčemu bude, sám mám práce dost
apod. Ale s klidným srdcem mohu říct, vždy to stálo za to.
Tip na výlet:
A to je vlastně můj vzkaz vám všem, zapuďte v sobě toho červíka
pokušitele a vyrazte. Uvidíte, bude to stát za to.
Z naší historie:
Školení oddílových vedoucích 30
Brigáda na skauťáku
36
Tipy
Tip na knihu:
F. Kotleta - Perunova krev I 39
Žaltman41
Když se řekne:
Skyrim42
Ostatní
Rozhovor s...:
Michal Bernacký
45
Otevření skautského domova 49
Představujeme:
Batyk - 16. část
Redakce:
Přemysl Pistora - [email protected],
Stanislav Dostál - [email protected]
Stalo se:
Přispěli:
Viktor Charvát, Přemysl Pistora, Stanislav Dostál, Lucie Štursová, Matěj Horák
Fotografie:
Přemysl Pistora, Matěj Horák, František Drnovský, Ivan Zubr, Lucie Štursová, Viktor
Charvát, Jitka Babicová
Jazyková korektura:
Lucie Dostálová
Fotografie na titulní straně:
Lucie Štursová
2 Obsah
52
www.juntrebech.com
Narodil se Albert Šlapák 53
Středisko
tábor
30. 6. - 12. 7. 2014
očima vedo
ucího tábor
Viktor
C
Vikin harvát
g
zástup
c
vedou e vedoucího
cí 7. o
středi
dd
ska
vedou
cí tábo ílu
ra 201
držite
l meda
4
ile Lili
e a přá
telství
a
Účastníci tábora 2014
foto:František Drnovský
Milí čtenáři dvouměsíčníku Třesk, byl jsem
poctěn redakční radou Třesku a opět mi byla nabídnuta možnost publikovat v tomto významném
periodiku, které mapuje dění třebechovického
skautingu.
žete být pořádně u ničeho. Asi nejvýstižnější k
pozici vedoucího tábora je říct, že největší práce
přichází už před táborem. Ten vlastní průběh tábora už je jen jakýmsi zakončením těch nocí strávených nad přípravou a všemožným domlouváním.
Článek má být na téma: „Pohled na tábor očima
Letošní tábor byl navíc specifický snahou uděvedoucího“. A vzhledem k názvu tohoto článku se lat pár změn ve vztahu ke konceptu táborového
asi nejvíce nabízí napsat, že je na táboře potřeba programu. Jednou z těch hlavních změn byla snamít často oči úplně zavřené.
ha umožnit vytvářet cílenější program dle věkoFunkce vedoucího tábora vás staví tak trochu vých skupin na táboře. Tj. rozdělení dopoledního
mimo vlastní tábor. Vlastně musíte být jakoby u programu na malé a velké a odpolední program
všeho, ale ve výsledku zjistíte, že zároveň nemů- společný, tematicky připraven v duchu celotáborové hry. Cílem bylo vytvořit dostatek prostoru
3 STŘEDISKO
Středisko
pro skauty a skautky, aby náplň jejich
tábora byla více v souladu s takovými
těmi skautskými metodami. Snahou
bylo je zapojit do chodu tábora, pomoc
s pracemi na táboře, v kuchyni nebo mít
možnost se zaměřit a rozvíjet ve specifických činnostech v rámci plnění odborek.
Naopak odpolední program měl být
již zcela v duchu celotáborové hry, kde
by mělo jít především klasicky o to, jak si
která družina dokáže najít vhodnou cestu ke spolupráci, aby ze svých členů dostala to nejlepší a zároveň se dokázala
postarat o ty nejslabší. Za zmínku stojí,
že na táboře proti sobě soupeřili celkem
4 smíšené družiny, což se ukázalo jako
ideální počet z hlediska příprav her, tras
výletů, apod. Celotáborová hra mě však
přivádí k dalšímu specifiku letošního tábora. Tým,
který měl původně připravovat celotáborovou hru,
se během roku částečně rozpadl, a nakonec jsem
se jako vedoucí tábora rozhodl pro možná zbytečně razantní řešení a rozhodl jsem se dopřipravit táborovou hru sám. Bohužel už to nevycházelo moc
časově a i přes pomoc s přípravou od řady dalších
vedoucích, se nepovedlo všechny věci dotáhnout
Kopr ještě pln vousů a nejen jich
4 středisko
foto:Lucie Štursová
í trávu
Barča s Marťou odklízej
tak, jak jsem si původně myslel. Navíc téma táborové hry bylo „Cesta do středu země“, a mně se
nepovedlo najít jednotící společný prvek pro toto
téma, a asi i proto atmosféra táborové hry celkem
pokulhávala za naším běžným standardem.
Asi nejvíc mi na táboře chyběl ten druhý týden,
kde jsem nemohl být. A ani ne snad tolika z hlediska role vedoucího tábora, z té jsem si opravdu
celkem rád odpočinul, ale z hlediska táborové hry.
Během prvního týdne jsem mohl alespoň sledovat, jak se dařilo nebo spíš nedařilo s tím, nad čím
jsem trávil poslední červnové dny a noci. Bohužel ten druhý týden už jsem neměl jedinou šanci
Středisko
jak vychytat nebo vyladit chybky, které
v té přípravě byly a tudíž jsem vlastně
vůbec neviděl, za co ty hry, které byly
připraveny, stály.
Jinak pokud se ptáte, jestli mě role
vedoucího bavila, tak nebavila. Na druhou stranu jezdíme ve velmi zajeté a
zkušené sestavě a spousta lidí funguje
tak automaticky, že o spoustě věcí ani
nemusíte vědět, a víte, že proběhnou v
pořádku. A také si říkáte, že holt někdo
toho vedoucího dělat musí, a tak to pro
těch 14 dní vydržíte. A jen jde o to, si
správně nastavit, co od toho čekat, aby
člověk nebyl z tábora příliš nadšený.
A tak jako správný vedoucí viděl všude něco špatně a měl chuť to neustále
měnit tím, že bude neustále otravovat
ostatní, aby něco dělali.
Co však považuju za nejdůležitější je, že hlavně díky práci všech vedoucích a roverů na táboře,
ať už se o to každý zasloužil jinou měrou, se nefoto:Lucie Štursová
Klub Lordů - zahájení hry
5 středisko
Kuba, Pavel a Radek sta
ví
kuchyň
Středisko
foto:Viktor Charvát
stal žádný vážný úraz. A nedovolím si
nezmínit jednu hlášku nejmenovaného
skautského vedoucího: „Vždycky bude
lepší, když nás z tábora přijede o jednoho víc, než o jednoho míň.“
Střediskový tábor v Orlickém Záhoří
2014 proběhl. A vlastně je asi normální
mít z toho smíšené pocity, ale důležitější je vědět, že s těmi lidmi a na tom místě chci být příští rok znovu.
Zapsal: Viktor
Vanessa a Lea kopou zá
kla
dy pro sušák
Janďa kope totéž
foto:Viktor
C
harvát
k
Renda, Tomáš a Vaše
kopanou
připravují hřiště na
foto:Lucie Štu
rs
Nikolla ře
že
tyče na sušá
k
Setkání dru
žiny
6 středisko
ová
foto:František D
rnovský
rnovský
Středisko
tišek D
foto:Fran
ně
h
apálení o
íz
Slavnostn
Terezka s Bony
k Drnovský
foto:Františe
Příprava snídaně
Zpěv u táborá
ku
Drnovský
foto:František
foto:Františe
k
Vlajka jde d
olů, jde se sp
át
7 středisko
Drnovský
il, le
Pavel se snaž
edostavil
č úspěch se n
Středisko
Byl to tábor vyrábění. Vedoucí
neustále něco
tvořili. Tak například:
Helča a Aneta židli
foto:Viktor
C
harvát
harvát
foto:Viktor C
i
Marťa čepic
Matěj lžíci
harvát
foto:Viktor C
foto:Viktor C
harvát
A Fanda žid
a
Jitka a Adél
8 středisko
lžíce
li
Středisko
ský
šek Drnov
foto:Franti
Trojka vyráběla nože pod vedením
Martina Bělky
foto:Franti
šek Drnov
ský
Drnovský
foto:František
9 středisko
foto:František Drnov
ský
ský
šek Drnov
foto:Franti
foto:František Drn
ov
ský
foto:František
Drnovský
Kuchyně byla pod vedením Jarkovských. Markéty a Tomáše alias
Makulky a Balůa
Středisko
C
foto:Viktor
harvát
Děti dohlíží
na Radima
foto:Viktor
C
Standa na Tomáše při výk
opu (hezky, že)
10 středisko
Hrobař na
děti
harvát
při zdravo
vědě
foto:Jitka Babicová
er
hny snímal na kam
A Radim nás všec
u.
Středisko
Takto krásně tam je
Pohled na noční oblohu
Terka v kostýmu
foto:Viktor C
harvát
Ondra při la
nové aktivit
ě
11 středisko
rs
foto:Lucie Štu
ová
Lilie na bráně
Středisko
foto:Ivan Zubr
Účastníci vícedenního vandru: Terka, Jirka, Robin,
Pavel, Helča, Ivan, Adéla a pejsek Bony
foto:Ivan Zubr
gnu
ba
Odpočinek na Czarnem
Na návštěvě
foto:Ivan Zubr
foto:Ivan Zubr
Kam dál
Dva šašci
ubr
foto:Ivan Z
ubr
foto:Ivan Z
dil
Bony se bro
a
Únava takřka u ko
nce
12 středisko
foto:Ivan Zubr
foto:Lucie Š
tu
rsová
Středisko
Drnovský
foto:František
Poslepu
foto:František
Drnovský
Děravá tru
bka
Jindra číhá
k
foto:Matěj Horá
Závod formulí
Na Haničce
13 středisko
d rozhlednou
Odpočinek po
vrchu
na Anenském
Drnovský
Středisko
foto:Františe
k
Rory hlídá te
e
ský
ov
foto:František Drn
Fanda a Lucka
foto:Fr
antišek
D
rnovsk
ý
Hrobař s Marťou
k
foto:Matěj Horá
Vítězn
ád
dy
Ukryté pokla
14 středisko
foto:Matě
j Horák
ružina
- pee
- Žhav
á láva
Ale děcka
je našla
Středisko
fotbal v blešně
18. 7. 2014
Přeme
k
Pistor
a
vedou
cí
zástup střediska
ce ved
o
2. odd
íl Vlča ucího oddílu
ta
Stojící zleva: Lenka, Pavel, Anča, Ondra, Michal, Balů, Jitka, Mike, Barča, Vojta, Makulka, Jana a Míla
Klečící zleva: Buld, Lucka, Ondra, Přemek, Hrobař, Magda, Matěj
a ležící Fanda
Týden po táboře proběhlo každoroční velmi prestižní utkání v Blešně. Setkáváme se tam
skauti z Třebechovic a Blešna, abychom poměřili své síly na sportovním poli. Letos jsme ale s
hrůzou zjistili, že třebechováků přijede velmi málo.
O půl šesté na křižovatce u Přemka, kde je každoroční sraz, byli pouze 4 Pistoráci, při čemž do
týmu byl jeden, s přimhouřeným okem druhý a se
zavřenýma očima třetí. Marťa se opravdu počítat
nemohla. A pak přijel Radek a Pavel. Toť vše. Celkem tragická sestava, když se v Blešně hraje 6 +
1. Nemohli jsme se dovolat Fandovi, ale ten naštěstí byl na hřišti v Blešně, jen měl telefon v autě.
15 středisko
Než jsme vyrazili, přijela ještě Gába, která ač má
nemocný kotník, přislíbila, že bude hrát. Dojeli
jsme do Blešna, Fandu jsme postavili do brány
a v poli jsme začali hrát v této sestavě: Přemek,
Radek, Pavel, Gába, Magda a Ondra. Bylo nám
jasné, že naše šance na akceptovatelný výsledek
se limitně blíží nule, tak jsme s Radkem vymysleli
rozehru, která měla opařit kvalitního soupeře, který nastoupil ve složení: brána Michal, v poli: Buld,
Kuba, Balů, Ondra, Lenka a Anča. A opravdu se
naše akce povedla. Jakmile imaginární rozhodčí
foukl do imaginární píšťalky, nahrál Přemek Hrobařovi a ten z půlky vystřelil přesně k tyči – 0:1.
foto:František Drn
ov
ský
Středisko
Gól padl asi ve druhé třetí vteřině a my jsme se mohli radovat.
Dokonce jsme z rohu zvýšili na
2:0. Žel, pak se projevila naše
sestava a Blešno nás přehrávalo a otočilo na 3:2. Najednou
se zjevila Bára a sebou přivezla dvě posily: Vojtu a Mikea. To
nás zachránilo, proházeli jsme
sestavu a hra se vyrovnala. Poločas nakonec skončil přijatelných 4:4, což jsme nečekali. O
Přemek střílí gól
poločase jsme se řádně občerstvili, teplota šplhala ke třicítce
a síly ubývaly. Hned z rozehry
se Buld pokusil o to samé, jako Radek
v první půlce a za naprostého klidu na- 9:9, což bylo nad očekávání a tak jsme se vrhli
šeho brando obrany. V posledfoto:František
Drnovský
káře Fandy
ních vteřinách vznikl
trefil z rozehry tyč.
v našem vápně záTempo hry bylo dobré,
var, který Pavel vyskóre ovšem určovala
řešil skoro nastřelezejména Lenka, která
nou rukou, když míč
vsítila několik branek,
chytil do obou rukou,
při čemž jedna, kteaby Fandovi neukopl
rou byla pořádná rána
hlavu. Ten se po jedpod víko, stála za to.
nom ze zákroků válel
Třebechováci se nena zemi. Těžko jsme
nechali zahanbit a odtedy mohli ukecat
pověděli také několika
penaltu, i když byla
Fanda při penaltě
brankami, mezi nimiž
kopána po časovém
jednu vsítila i Magda.
vymezení
zápasu.
Aby mohla přidat dalNaštěstí Fanda zaší, poslali jsme ji před branku, když jsme kopali chránil třebechovickou čest, a penaltu kopanou
roh. Míč se však dostal k Radkovi, který Magdu Ančou, chytil. Tím byl zápas ukončen a jen tak pro
nemilosrdně sestřelil, čímž jsme od ní dostali vy- zábavu jsme si kopli penalty, napili se a jeli rozenadáno. Minutu před konce se skóre ustálilo na brat zápas a mnoho dalších věcí k Hůlkům.
k Drnovský
foto:Františe
Buld lajnuje
16 Středisko
Zapsal: Přemek
Středisko
Fanoušci
ý
k Drnovsk
e
š
ti
n
a
r
:F
foto
Ondra v akci
lila několi
Lenka vstře
k branek
Magda útočí na Balůa
17 středisko
Středisko
návštěvy táborů
chlumce a
stěžer
Přeme
k
Pistor
a
vedou
cí
zástup střediska
ce ved
o
2. odd
ta
Vráťa s Julinkou, Věrka, Dědek, Fanda, Jana, Magda a Marťa
foto:Přemysl Pistora
V červenci jsme nejprve s Mílou navštívili tábor
chlumeckých skautů. Ti jej mají ve stejném období
jako my a mně to tak umožnilo pouze to, že jsem
neměl dovolenou. Chlumečtí táboří v krásném
prostředí v Březích u Přelouče. Táboří jako my
v podsadových stanech, ale nás s Mílou zaujala
stavba z proutí a plachet. Jak jsme se od Věrky
dozvěděli, byl to indiánský stan, a postavil jim ho
jeden z rodičů, který žije po vzoru indiánů. Strávili jsme tam příjemné odpoledne a dohodli se, že
společně navštívíme i tábor stěžerských skautů.
A jak jsme se dohodli, tak jsme v neděli 20.
července učinili. Společně s Věrkou a Vráťou z
Chlumce, kteří sebou vzali i dceru Jůlinku. My
jsme vyrazili ve dvou autech. V prvním jeli Fanda,
Míla a Jana, v druhém celá rodina Pistorovic. Při-
18 středisko
jeli jsme v krásném letním počasí. Sešli jsme se s
chlumeckými na minutu přesně a tak jsme imaginární branou vstoupili hromadně do tábora stěžerských skautů u vesnice Borovnička. Tábor nazývají Dubinka 2014. Přijeli jsme na druhý den jejich
tábora, ten byl samozřejmě ve fázi stavění. Mile
nás přivítali, Méďa nás provedl po táboře a vše
nám ukázal. Mají spoustu tábornických vychytávek, kterými bychom se mohli inspirovat. Fanda s
Janou zatím společně se Seveřankou dělali revizi
některého z krajských středisek. My jsme si poté
sedli do táborového kruhu, dostali kávu a povídali
si o zkušenostech, vyměňovali si informace, zkrátka velmi dobře si popovídali. Nakonec jsme ještě
shlédli jejich rozkaz a po něm se vydali na cestu
domů. Slunce tou dobou nad táborem zapadalo.
Zapsal: Přemek
sl Pistora
Středisko
y
foto:Přem
sl Pistora
a
ká jídeln
Chlumec
foto:Přem
y
Indiánsk
ý
foto:Přemysl
Pistora
Chlumecké
a
foto:Přemysl Pistor
wigwam
na táboře
v Chlum
ci
podsaďáky
Dědek obhlíží
istora
foto:Přemysl P
foto:Přemysl P
istora
mec)
(Chlu
pravují jídlo
Světlušky při
foto:Přem
y
sl Pistora
Stěžerská
19 středisko
kuchyně
Stěžerská tee pe
tábora
rodního
á
in
z
e
m
ý)
Nástup
(Stěžersk
Dubinka
e
a
ysl Pistor
foto:Přem
Středisko
horalské hry
26. 7. 2014
Přeme
k
Pistor
a
vedou
cí
zástup střediska
ce ved
o
2. odd
ta
Hod kládou - Fanda při jednom
ze svých úspěšných pokusů
V sobotu 26. července jsme si vyrazili do Rokytnice v Orlických horách na Horalské hry. Pořádá
je místní Clan Orlických horalů. Je to několik disciplín, které Vás opravdu prověří. Název horalské
nemají jen tak, nu povězte sami: Hod okovaným
závažím, Hod kládou, Farmářský běh, Vrh kamenem a Hod balíkem slámy. Veškeré disciplíny jsou
velmi náročné, například okované závaží váží 25
kg (pro dívky polovinu). Pokud chcete absolvovat
Farmářský běh, připravte se, že do každé ruky dostanete na řetězech připevněný kámen o váze 53
respektive 54 kg. A s těmito stosedmi kilogramy se
snažíte ujít co nejdále. Ale pěkně popořádku.
Letos nás vyrazilo opravdu hodně. Celkem 12
soutěžících skautů a 2 neskauti. Vyrazili jsme brzy
ráno. V Rokytnici se konala také Anenská pouť a
tak jsme si ji nejprve prošli a hromadně si zajezdili
20 středisko
na autíčkách a snažili se jeden druhého natlačit na
hrazení. Sraz na hrách byl ve 12. hodin. Přišli jsme
tak akorát na slavnostní zahájení, které doprovodila rána z děla. A věřte, byla to rána jako z děla.
Zaplatili jsme si startovné a vyfasovali označení,
kartičku s disciplínami a vyrazili na první stanoviště. Vybrali jsme si Hod okovaným závažím. V této
disciplíně se nejlépe dařilo Radimovi, který hodil
4,18 metru, což je při váze závaží skvělý výkon. Z
děvčat byla nejlepší Makulka, která vrhla 4,89 metru. Přesunuli jsme se na Vrh kamenem a z něho
na Farmářský běh. Po něm jsme měli tak vytahané ruce, že jsme si museli dát odpočinek a dohodli
se, že další dvě disciplíny absolvujeme po krátké
pauze. Tu jsme vyplnili občerstvením, nácvikem
skotských tanců (zejména děvčata) i ochutnávkou
skotských singlmalt whisky. Ta nám dodala kuráže
Středisko
a vyrazili jsme na Hod kládou. Jediný
kdo měl platný pokus, vlastně všechny
tři, byl Fanda, za což jsme jej uznale
poplácali po zádech. Nám ostatním se
nepodařilo kládu buď vůbec zvednout,
nebo správně přetočit o 180°. Poslední
disciplínou byl Hod balíkem slámy do
výšky. Nejvíce hodil z chlapců Fanda
3m a z děvčat Martina Jarkovská 1,9m.
Odpoledne nám uteklo jako voda a
nás čekal odjezd domů. Neradi jsme se
loučili, neboť jsme neviděli finále a poté
i vystoupení skotských kapel. Snad napřesrok. Určitě se chystáme. A jak že
jsme to dopadli, alespoň mezi sebou?
Mrkněte do tabulky na další straně..
Zapsal: Přema
Holky i tančily
Magda háže okovaným kam
enem
slámy
Odpočinek u hodu balíkem
21 středisko
Středisko
22 středisko
Středisko
Drnovský
foto:František
kamenem
Makulka vrhá
Byli jsme i na autíčkách
Adéla také vrhá
Drnovský
foto:František
klády
s o přetočení
oku
Matěj a jeho p
ádu
Fanda otáčí kl
23 středisko
foto:Franti
šek Drnov
ský
Drnovský
foto:František
Přemek př
i farmářsk
ém
běhu
Drnovský
foto:František
Středisko
Radim a kláda
foto:Franti
šek Drnov
ský
ém běhu
ářsk
Pavel při farm
A Zuza tam
též
ov
foto:František Drn
ský
foto:Franti
šek Drnov
ský
Aneta při hodu balíkem slámy
menem
Matěj při vrhu ka
24 středisko
Adéla při fa
rmářském
běhu
enem
Hrobař vrhá kam
ovský
foto:František Drn
Středisko
TRV IV - jestřebí hory
1. - 3. 8. 2014
Lucka
Šturso
v
á
hospo
d
zástup ářka středis
ka
kyně v
e
5. odd
íl Skau doucí oddílu
t
hospo
dářka ky
našich
táborů
Radim Horák, Lucka Štursová,
Helča Vlasáková a Pavel Čechura
foto: Lucie Štursová
Letošní letní vandr začal dost dramaticky. Byl
pátek 1. srpna, kolem páté, a já akorát finišovala
s balením krosny. První část výpravy už tou dobou měla přesedat v Hradci na vlak do Hronova,
já jsem, vzhledem k pozdnímu příchodu z práce,
měla společně s Helčou V. a Pavlem Č. dorazit
o vlak déle. Najednou mi pípla SMS zpráva od
Radima, že je na nádraží sám, a jestli se na to
nevybodneme (prapůvodní nahlášená účast byla
někde k 15 lidem, a ještě v pátek ráno jsme to
s Přemkem vypočítali na cca 8 účastníků). I přes
nejistotu z toho, jestli se s krosnou nevláčím zbytečně, jsem se vydala za Radimem k Halíkům
na válečnou poradu. Nakonec jsme se shodli, že
když už jsme sbalení, tak pojedeme – finální počet
byl 4 (já, Radim, Pavel a Helča) a pes (Megi).
25 středisko
Nasedli jsme tedy na vlak do Hradce, tam nabrali Helu, a bez větších problémů (místo přestupu
ve Starkoči jsme vystoupili už v České Skalici, ale
svou chybu jsme si rychle uvědomili, takže jsme
nenápadně nastoupili zpět) jsme docestovali až
do Hronova. Ještě na nádraží jsme zklamali místní
slečnu, protože jsme jí museli záporně odpovědět
na dotaz, zda náhodou nejsme soubor z Kladna.
To už nám došlo, že jsme se pravděpodobně trefili zrovna do období divadelního festivalu Jiráskův
Hronov – a také ano. Na náměstí byly stánky s
pivem, grilovanou kýtou i dalšími pochutinami, ale
my jsme se vydali dál do parku u Jiráskova rodného domu, kde jsme se usadili u jednoho z volných
stolů a občerstvili se u stánků, které byly postaveny i tady. Mimo to jsme si mohli i dopřát kulturního
Středisko
zážitku, protože v devět večer se na pódium postavila Pink Floid revival skupina (ovšem usoudili jsme, že nějaký ten
trénink ještě k dokonalosti potřebují).
Už se téměř setmělo, když jsme se
zvedli a jali jsme se hledat cestu k našemu prvnímu tábořišti – to mělo být u
studánky asi 3 km od Hronova. Cesta to
byla dobrodružná, občas jsme si nebyli
jistí, jestli jdeme správně, ale po konzultacích s mapou (ve světle pouličního
osvětlení) jsme nakonec trefili. Jelikož
už se kvapem blížila půlnoc, jen jsme si
rychle vybudovali přístřešek, chvíli ještě
poseděli, a pak už zalezli do spacáků.
V sobotu ráno jsme se probudili do
slunečného a teplého dne, kolem deváté už jsme, nasnídaní a sbalení, opět
v plné polní pokračovali v cestě. Cesta
naštěstí vedla převážně lesem, což nebylo marné,
neboť se začínal dělat pořádný pařák. Celou cestu
jsme také potkávali malinové a ostružinové keříky, což nám samozřejmě nedalo, abychom sem
26 středisko
Pavel hledí do map
y
Středisko
tam neochutnali. Také jsme minuli jeden
nebo dva bunkry – to byl ovšem teprve
slabý odvar toho, co nás čekalo odpoledne. Kolem půl jedenácté jsme vyšli
na klesající polní pěšinku, ze které byly
krásné výhledy přes rozkvetlé louky na
protilehlé hory (ale neptejte se mě, jaké
hory to byly). V jedenáct jsme sestoupili až do vesničky Chlívce. Všechny nás
překvapilo (příjemně, nutno dodat), že v
místě, kde bylo v roce 2009 v evidenci
43 adres, měli hospůdku – a to hospůdku vpravdě luxusní. Sedli jsme si pod
památnou lípu s vyhlídkou na celou
vesničku a s chutí si dali vychlazeného
Opata a domácí polévku.
Odpočinutí jsme foto:Lucie Štursová
se vydali dále. Prošli
jsme celou malebnou vesničkou, a opět vystoupali nějaký ten výškový metr,
až ke Švédskému vrchu. Podle
teorie jednoho cyklisty, kterého
jsme později potkali, bylo odtud
před zarostením stromy vidět až
do Stockholmu (a odtud název
Švédský vrch). Nyní naše cesta
byla doslova lemována bunkry,
očividně jsme šli přesně podél
válečné obranné linie. Některé
byly větší, některé menší, z jednoho bylo dokonce vytvořeno
muzeum. Minuli jsme také KryšPavel nabírá vodu
tofovy kameny, což bylo rozsochaté skalisko přímo svádějící k
fotografii. Díky samospoušti jsme nakonec na ská-
Štursová
foto:Lucie
Helč
27 středisko
jí
občerstvu
a Pavel se
a
k
c
u
L
,
a, Radim
foto:Lucie Štu
rs
ová
Nocování po
d
přístřeškem
le všichni, ovšem povedlo se
až na druhý pokus – při tom
prvním Radim v 10-ti vteřinovém odpočítávání nestihl
doběhnout na pozici kvůli
Megi, která jeho úprk považovala za príma hru. Poté
jsme došli do vesnice Odolov
– mimo hospody u Lotranda,
kde jsme měli občerstvovací
zastávku, je tu také věznice
– a jelikož naše trasa vedla
podél, měli jsme šanci si poměrně zblízka prohlédnout
ostnaté ploty i žiletkové dráty. Opět jsme míjeli mnohé
bunkry, přičemž jsme u několika z nich nahlas uvažovali, že by nebylo špatně si
takový menší bunkřík odkoupit a pak ho používat místo chalupy. Než jsme
se dostali k místu našeho dalšího noclehu, ještě jsme měli možnost pokochat se panoramaty
Jestřebích hor z vrcholku rozhledny Žaltman.
Noc jsme strávili u jednoho malého bunkru poblíž Jestřebí boudy, která se nám na celý večer
stala občerstvovací základnou. Využili jsme i
toho, že před boudou hořel oheň, a spotřebovali jsme většinu potravin, které nebylo potřeba
si nechávat na neděli. Pavel tak například zjistil,
že místo fazolí s kukuřicí v mexické omáčce si
celý vandr nesl na zádech plechovku kukuřice
s fazolemi ve slaném nálevu – čemuž jsme se
mi ostatní samozřejmě škodolibě zasmáli (ale
plechovka poté celkem rychle padla za vlast).
V neděli jsme si poměrně přispali, slunce
nás vyhnalo ze spacáků až kolem deváté. Pří-
Středisko
liš nám to nevadilo, čekalo nás už asi
jen 8 km do Poříčí u Trutnova, odkud
nám pak měl jet vlak zpět domů. Cesta
bratří Čapků, kterou jsme šli, byla opět
pěkná (ovšem na můj vkus chvílemi až
příliš po slunci, které opět pražilo jako o
závod), nejdříve po rozkvetlých lukách,
později lesem a konec vedl i po silnici.
Vzhledem k tomu, že zrovna, když jsme
se dostali k vlakové zastávce Trutnov-zastávka, začalo poprchávat, rozhodli
jsme se počkat v přilehlé hospůdce, než
pojede další vlak směr Trutnov-střed.
Tam už jsme poté jen přesedli na přímý
vlak do Hradce. Cestou jsme projížděli solidní bouřkou, takže jsme byli rádi,
že nás ten nečas pěkně minul. Někteří
z nás si cestou hodili šlofíka a byli Radimem nemilostně zachyceni – fotky je
možné zhlédnout v internetové galerii. V Třebechovicích už jsme se rozešli každý do svého domova. Za sebe musím říct, že ač komorní, tak se
vandr vydařil, a už se těším na jeho další ročník.
Zapsala: Lucka
Rozcestník
foto:Lucie Štu
rs
Ostružin bylo plno
Krásný příst
ře
foto:Lucie Šturs
ová
šek
Fantastické výhledy
28 středisko
ová
Středisko
Kam dál?
Radim vaří
foto:Lucie Šturs
ová
Před bu
nk
rs
foto:Lucie Štu
Na skále
29 středisko
rem
ová
foto:Luc
ie Šturso
vá
Středisko
školení oddílových vedoucích
22. - 24. 8. 2014
Matěj
Hor
ák
vedou
cí
2. odd oddílu
íl Vlča
ta
držitel
medail
e Jiřího
Prášila
2011
Zleva: Viktor, Magda, Jitka, Přemek, Lucka, Zuza, Pavel, Matěj, Makulka, Helča a klečící Áďa
O víkendu 22. – 24. 8. se uskutečnil kurz oddílových vedoucích v Rokytnici v Orlických horách na sokolské chatě. Sešli se zde vedoucí
všech oddílů. Za světlušky byla přítomna Magda,
Jíťa a Buld. Za oddíl vlčat Přemek, Matěj a Zůza.
Za oddíl skautek Áďa, Matylda a Lucka. Za oddíl skautů Pavel a za oddíl roverů Viktor. Jelikož
byl program velice pestrý, s přípravou programu
pomáhali Viktorovi bratr Kuba a Marťa. Avšak nesmíme zapomenout na Markétku, která nám celý
víkend výborně vařila. V pátek jsme měli obložené
chleby. V sobotu špagetové placky s gulášem a v
neděli výborné kuře s bramborem. Ale teď zpátky
k programu. Když jsme se v pátek po příjezdu na
chatu všichni ubytovali začalo nám školení a na
řade byl program jak probíhá vaše obvyklá schůzka. Proběhly různé způsoby a ukázky jednotlivých
schůzek a pomalu nám začínal noční program, ve
kterém byla i parádní noční hra. Noční hra byla na
motiv Mafiánských rodin, které mezi sebou neměli
zrovna přátelské vztahy. Jednalo se o rodiny Sali30 středisko
eri a Corleone. Zápletka spočívala v tom, že každá
rodina musela obsadit co nejvíce nočních klubů a
ty si také bránit. Hra probíhala na území náměstí
a pár tmavých uliček. Jakmile byly rodiny rozděleny, začalo opravdové peklo. Po celém náměstí byl
nepřetržitě slýchán zvuk střelby z pistole. Rozpoutal se opravdový boj o noční kluby, avšak policie
byla nablízku. Jakmile viděla zbraň, ihned zasáhla
a odvedla práci, které věrně slouží. Téměř po hodině utichl poslední výstřel a jen mafiánská rodina
Corleone si prosadila svoje právo na noční kluby
a bary a vítězství bylo v jejich rukou. Po příchodu na chatu proběhla ještě debata a úvahy nad
vedením oddílu a šlo se spát. Sobotu dopoledne
se opět začalo školit, a aby nás nebolely zadnice,
vyjeli jsme do Říček v Orlických horách do lanového centra. Po příjezdu a navlíknutí do sedáku nám
Vik vybral trasu a šlo se na věc. Překážky vypadaly těžce, ale nakonec jsme to všichni zvládli. Téměř před koncem začalo lehce pršet, a když jsme
všichni byli vysvlečeni ze sedáku, začalo hodně
Středisko
foto:Lucie Štu
rs
pršet, a proto jsme se museli jít schovat do místní restaurace. Zanedlouho
pršelo jen lehce tak jsme to přeběhli k
autům a jeli jsme zpátky na chatu. Proběhlo ještě pár debat, poznatků katarze
a šlo se spát. Ráno proběhlo školení z
hospodářství a skautisu, které bylo zajímavé, a byl čas oběda. Po obědě, když
bylo vše patřičně uklizeno a vytřeno,
jsme si popřáli hezkou neděli a jelo se
domů. Moc se nám tam všem líbilo, a
doufáme že si to brzo zopakujeme.
Zapsal: Matěj
Áďa, Buld a
Helča svačí
ová
foto:Lucie Šturs
foto:Lucie Štu
rs
ová
Přemek vysv
ětluje obřad
y
em
Přemek s Matěj
Naše očekávání a
ob
Diskuzní kruh
foto:Lucie Štu
rs
ová
Viktor nás školí
Pavel prezen
tuje
31 středisko
avy
Zuza říká své obavy
ová
vá
foto:Lucie Šturso
Středisko
Magda s Buldem vlčáky
vá
ie Šturso
foto:Luc
vysvětlují obřad
Matěj a Přemek
foto:L
uc
ie Štu
rsová
Mat
zdrav ěj, Přemek
í v lč á
ckým a Helča
pozd
ravem
„Vlčata“ při obřadu
Velké
32 Středisko
vytí
á
e Štursov
i
c
u
:L
o
t
fo
akulka d
Zuza a M
ška
ou
ělají vlčí
že stuhu
Matěj vá
Středisko
harvát
foto:Viktor C
Mafie Salieri
foto:Viktor
C
harvát
Mafie Corleo
n
e
rs
foto:Lucie Štu
ová
Mafián Viktor
je pravidla
Vik vysvětlu
át
foto:Viktor Charv
h Rokytnice
Mafiáni v ulicíc
33 středisko
foto:Viktor
C
Středisko
ckých značek
Pavel a Zuza u topografi
foto:Viktor
C
Jíťa s Přem
k
em uzlují
Vítězná dvojice Helča s Luckou
u topografických značek
34 středisko
harvát
Charvát
foto:Viktor
gd
Matěj s Ma
Buld s Adé
lou měří v
zd
harvát
álenost
ou u mapy
Středisko
Adélu obsluha vá
že do
sedáku
Charvát
foto:Viktor
Nahoře zleva: Matěj, Makulka, Jitka,
Pavel, Magda, Kuba, Marťa
Dole zleva: Adéla, Lucka a Přemek
u
Při nácvik
harvát
foto:Viktor C
foto:Vik
tor
35 středisko
jedné z
Makulka na
řekážek
nejtěžších p
Charvát
Magda n
a síti, za
ni
Jíťa a Pa
vel
Středisko
brigáda na skauťáku
30. 8. 2014
Přeme
k
Pistor
a
vedou
cí
zástup střediska
ce ved
o
2. odd
ta
Robin, Hrobař, Přemek, Jarda a Viktor
před tím, než se pustili do dříví
Na sobotu 30. srpna jsem svolal brigádu. V
tomto termínu ji děláme opakovaně, končí prázdniny a je třeba připravit klubovny na nový skautský
rok. A jako tradičně, svezli kluci ze Záhoří i mnoho
dřeva a tak bylo třeba jej pořezat, naštípat a uklidit
do dřevníku. Žel dopředu se nenahlásilo moc lidí
a tak nás čekal poměrně náročný den. A vzhledem
k tomu, že se večer před brigádou narodil malý
Albert Šlapák, čekal nás nejen dlouhý den, ale i
večer. Do toho měl Viktor ten den narozeniny a
také přinesl něco k pití.
kluci se vrhli na dřevo, krom Vika, který vzal křovinořez a bojoval s přerostlou trávou a křídlatkou.
Pavel, já, Robin a Hrobař jsme začali řezat a štípat dřevo. Hromada se povážlivě plnila a nám
bylo jasné, že se k ničemu dalšímu nedostaneme
po celý den. Holky, jmenovitě Helča, Lucka, Áďa,
Terka, Jitka začaly uklízet klubovny, což byl také
úkol na celý den. Poté se k nim připojily Magda a
Fidorka. Aby toho nebylo málo, Světlušky se chtěly přestěhovat z dolní klubovny do Sedmičky, tak
probíhalo velké stěhování. Jarda Charvát pořezal
Sraz byl ráno v osm hodin. V ten čas jsme tam na cirkulárce prkna a laťky na zátop. V poledne už
byli dva, já a Lucka. Kolem půl deváté se sešla vět- jsme byli unavení a hlavně hladoví a tak jsme si
šina účastníků a tak jsme si rozdělili úkoly. Všichni skočili na oběd Na Roli. Posilnili jsme se, někteří z
36 středisko
Středisko
nás se ještě stavili na kávu a zákusek,
jiní spěchali do skauťáku si na chvilku
lehnout. Po krátkém odpočinku jsme
se opět pustili do práce s vědomím, že
od pěti je oslava narození malého Alberta. Pospíšili jsme si a v pět měli takřka hotovo. A co že jsme stihli? Uklidili
jsme horní klubovnu, Pětku, kuchyňku
i záchod. Skoro, ale opravdu jen skoro
jsme přestěhovali Světušky a rovery.
Pořezali jsme 100 % dřeva, poštípali
zhruba 80% a zbytek nepoštípaného i s
poštípaným uklidili do dřevníku.
foto:Lucie Šturso
vá
Chtěli jsme toho stihnout více, ale žel
se nás nesešlo tolik, kolik jsem zprvu
očekával. Všem kteří dorazili patří dík,
klubovny i areál opět prokoukly.
Zapsal: Přemek
Pavel štípe dříví
vá
foto:Lucie Šturso
rsová
foto:Lucie Štu
al dříví
Viktor rovn
á
tráv
Magda hrabala
u
rsov
foto:Lucie Štu
Jarda řezal na cirk
ulárce
37 středisko
Ondra nosi
l
foto:Lucie Šturs
ová
Středisko
Pavel do půl těla
foto:Lucie Šturs
ová
Robin, za ním
Rad
Áďa před Sed
m
ičkou
Odpočívající Terka
ek
foto:Lucie Šturs
ová
Jitka, Ondra a Helča
38 středisko
Robin odpočívá
Tip na knihu
Tip na knihu
F. Kotleta :
Perunova Krev I.
Afghánský válečný veterán Martin Fridrich zažije největší překvapení svého
života. Bojová průprava speciálních
jednotek, přestřelky, bombové pasti, sebevražedné útoky radikálních islámistů,
nic ho nemohlo připravit na to, co při
jedné předávce kontrabandu zlikvidovalo jeho jednotku. Upíři sice neexistují,
ale to neznamená, že po světě nechodí
něco mnohem horšího!
Už od začátku Perunova krev nekompromisně nastartuje krvavý akční příběh, okořeněný vtipnými
hláškami. Martin Fridrich je při předávání zásilky
diamantů svědkem masakru plně ozbrojené jednotky svých přátel. Podivná parta, vybavená pouze dýkami a meči, takřka nereagující na přímé
zásahy z palných zbraní, připravila o život také
všechny mafiány a sám Martin je zanechán zřejmě umírající na místě tragédie. Po takřka zázračném uzdravení a úniku z nemocnice před policií
začíná putování za pomstou. Pro vycvičeného vojáka je strategie naprosto jasná. Získat úkryt, zázemí, prostředky, informace, vypátrat a eliminovat
nepřítele.
Autor zvolil osvědčené šablony, které samy o sobě
nemohou nic pokazit a dá se s nimi vytvořit cokoli
od braku až po knižní skvost ověšený cenami a trhající žebříčky prodejnosti. Hlavní hrdina je bývalý
voják. Absolvoval výcvik speciálních jednotek a
prošel bojovým nasazením. Je tedy možné od něj
očekávat praktické znalosti přežití v nepřátelském
prostředí a extrémní fyzické i psychické výkony.
Jeho práce za hranou zákona také není neobvyklá. Vycvičení zabijáci moc uplatnění v běžném zaměstnání nenajdou.
Důležitým prvkem jsou i společníci, kteří hrdinovi pomáhají. Výběr invalidního věčně naštvaného
válečného veterána, připoutaného na bojový vozík, a bývalé odstřelovačky, která po propuštění z
aktivní služby nakynula díky McDonaldu do XXXL
rozměrů, napovídá, že o vtipné situace a slovní
přestřelky nebude nouze.
Tajemní protivníci byli vytvořeni dostatečně mocní,
aby jejich likvidace byla opravdovou výzvou. Zde
39 tip na knihu
Stand
a
Dostá
l
skaut
od
člen o roku 1990
ddílu
old
tvůrce
táboro skautů Ore
b
vky M
ASH ité
se autor docela vyřádil a věřím, že jejich výběr
nejednoho čtenáře příjemně překvapí. I když je v
knize tvrzeno, že upíři neexistují, tak je možné, že
se nějaké jejich obdoby dočkáme v druhém dílu.
Děj prvního dílu není uzavřen. Prakticky se tak
pouze seznámíme se všemi hlavními hráči a zjistíme, koho lze považovat za hlavního padoucha a
co budou muset hrdinové dokázat v dalším pokračování.
Celkově kniha působí akčně, svěže a vtipně. Hlášky jsou používány s citem pro umístění na správné
místo. Rozhovory působí přirozeně. Při bojových
akcích je používána i taktika. Pokud se někdo
obával, zda se značka „František Kotleta“ dokáže
někdy zase přiblížit čtivostí „Hustýmu nářezu“, tak
nemusí mít obavy. Perunova krev „Hustej nářez“
hravě překonává.
Tip na knihu
Ukázka
Rybionek pomalým pohybem sáhl do
kufříku a vybral jeden z kamenů.
„Jižní Amerika, hezký kousek, ale mizerné opracování. Latinos jsou flákači
snad ve všem, co dělají,“ zakroutil jakoby smutně hlavou.
Kecal. Žádný Latino tyhle diamanty neopracovával. Byla to poctivá německá
práce a většina diamantů navíc pocházela z jihoafrických dolů. Alespoň to tvrdili Izraelci, kteří nám v Nebrasce tohle
horké zboží prodali. A židům, marná sláva, co se týče diamantů, věřím mnohem
víc než umaštěnému Ukrajinskému mafiánovi. Rybionek měl dva důvody, proč
tohle říkal. Buď chtěl jenom udělat dojem na své podřízené, kteří by nerozeznali diamant od broušeného skla, nebo
se chystal srazit cenu.
„Pět milionů euro je za tohle moc,“ řekl Rybionek.
Takže to druhé.
Ukrajinci pochopili jeho narážku a našponovali
svaly k boji. Pouze muž, který stál za staršinou, na
sobě nedal znát pohnutí. Odhadl jsem ho přesně
– profík. On byl ve střehu pořád.
Nachtigall se také nenechal vyvést z míry: „Dohoda s panem Hladilem zněla pět milionů. Jenom za
to, abych je dostal ze Států, jsem musel zaplatit
přes dvě stě padesát tisíc. Nesl jsem největší riziko, a pokud se změnily podmínky, tak od obchodu
ustupuji.“
Jak popsat zvuk, který vydá deset chlapů, když z
podpažních pouzder během pár sekund vytáhnou
pistole a odjistí je? Poslední série zvuků byla rozhodně jedno velké „cvak“, které prostorem ještě
chvíli rezonovalo. Jediní, kdo své pistole nevytáhli, byli Nachtigall s Rybionkem.
„Nebuďte tak hrr,“ usmál se široce mafiánský staršina. „Ach, vy Češi, děláte jako bych snad znesvětil lůno vaší matky,“ dodal, načež následoval
hurónský smích. Navzdory němu bylo každému v
místnosti jasné, že zrovna Rybionek by byl v případě potřeby schopný přesně něco takového provést. Osobně.
Mávl ledabyle rukou a jeho hoši sklonili pistole.
Všichni měli makarovy – PM 9 mm. Stará dobrá ruská záležitost. Mafián nemafián, co se týče
zbraní, je každý většinou tak trochu patriot. Hoši z
východu dávali přednost makarovům, stejně jako
chlapci ze Států milovali Colt 1911. My, hoši ze
střední Evropy, jsme zase nedali dopustit na čezety. Konkrétně CZ 83 ráže 7,65 Browning. Poctivý
40 tip na knihu
výtvor Augustina Nečase z roku 1982 stále patřil
do výzbroje české armády. Znali jsme ty chladné
mrchy líp než své manželky a nevyměnili bychom
je ani za nic. Na rozdíl od manželek. Alespoň já
jsem to tak udělal.
„Tady je ale testosteronu.“
Byl to ženský hlas. A nejzvláštnější na něm bylo,
že se místnostní rozlehl mnohem dřív, než se otevřely dveře, do té doby prokazatelně zamčené, a
dovnitř vpadla mladičká blondýnka v lehce průhledných bílých šatech.
Všechny čezety i makarovy zamířily na ni.
„Možná jste si spletla dveře, madam,“ usmál se na
dívku Ukrajinec, který stál spolu se mnou nejblíž
dveřím a pistolí jí naznačil, aby se otočila a zmizela. S blondýnkou jako by se vzduch v místnosti osvěžil. Mezi tabák, vodku, jídlo a mužský pot
vpadla silou stáda býků vůně fialek, která ovládla
vzduch stejně rychle a nekompromisně jako Hitler
Polsko. Tohle musel být zatraceně drahý parfém.
„Myslíte?“ uculila se na Ukrajince dívka a předvedla mu dokonalé pukrle.
***
„Míšo, odveď slečnu k baru a kup jí na mé zdraví
panáka. Máme tady práci,“ zahlaholil přes místnost ukrajinsky Rybionek. Snažil se, aby to znělo
nenuceně, ale v jeho hlase rezonovala slušná podrážděnost. Ať už za tohle narušení milionového
obchodu může kdokoliv z restaurace, jeho příští
hodiny budou naplněny bolestí.
Míša si dovolil krátký vítězný pohled k jednomu ze
svých kolegů, schoval makarova do podpažního
pouzdra a vřele se na dívku usmál. „Slyšela jste
slečno, tady nemůžete být,“ řekl až otcovským tónem, tedy otcovským takovým tím způsobem, jaký
si nevlastní tatínci schovávají pro dcerky, kterým
právě povyrostla prsa, a vykročil jí naproti. Pravou
rukou ji pevně obvinul kolem ramen, aby mu nevyklouzla, a se zkušeností vyhazovače ji manévroval ven ze dveří.
„Kafka,“ řekl najednou do ticha, které nastalo,
nadporučík Mezina. Všechny čezety zamířily nervózně ke dveřím.
***
„Što slučilos? Što slučilos!?“ ozval se zezadu Rybionek. Jeho postoj „Jsem stále nad věcí“ zmizel
stejně rychle a definitivně jako hotovost při první
návštěvě bordelu.
„Slečno, pomalu zvedněte ruce a lehněte si na
zem,“ řekl jsem a namířil dívce odjištěnou pistoli mezi oči. Ukrajinec, který se ji chystal odvést k
baru, na mě vrhl tázavý pohled.
„Što slučilos?!“
Tip na výlet
Žaltman
Dva kilometry severně od Malých Svatoňovic najdeme nejvyšší vrchol Jestřebích
hor - Žaltman (739 m). Na vrcholu této nevýrazné podélné vyvýšeniny byl roku 1967
uvedena do provozu rozhledna kovové
konstrukce. Pokud na ni vystoupíte a bude
vám přát počasí - uvidíte krásný výhled.
Dalo by se spíše napsat panoramatický
zaltman35_small.JPG, 5 kBrozhled - jako
na dlani se vám ukážou Krkonoše (Sněžka
a Černá hora), Rýchory, Vraní hory (Góry Kamienne),
Teplicko-adršpašské skály, Soví a Javoří hory, Stolové
hory, Ostaš, Broumovské stěny, Úpicko, Hronovsko, Orlické hory, Králický Sněžník, Zvičina, Kumburk, Trosky a
blízké okolí. V okolí probíhala až do roku 1991 hlubinná
těžba černého uhlí. Žaltman s Jestřebími horami byl začleněn do CHKO Broumovsko.
Výlet jako stvořený pro sobotní či nedělní dopoledne můžete začít v Malých Svatoňovicích - kde je dobré
vlakové spojení jak od Trutnova, tak i od Jaroměře. Z
náměstí se vydáte po zeleně značené turistické značce
(před sejitím ze silničky přejděte asi o 10 metrů a projděte si mariánský sad). Dál už půjdete po cestě stále do
kopce (než dojdete do lesa, stojí za to se neustále otáčet
a sledovat neuvěřitelná panoramata) - až se dostanete
na odbočku vedoucí přímo k rozhledně. Po pokochání
se z výhledu z rozhledny se vrátíte zpět k odbočce a
budete pokračovat po zeleném značení. Cestou uvidíte
bunkry postavené před 2. světovou válkou jako součást
opevnění. Když jsem fotografoval devátý - už mne to
omrzelo...
Asi po půl hodině dojdete k Jestřebí boudě (700 m),
kde se můžete občerstvit. Dál už jdete zpět do Malých
41 tip na výlet
Standa D
o
stál
skaut od
rok
člen oddíl u 1990
uo
tvůrce táb ldskautů Orebité
orovky M
ASH
Svatoňovic
po
značce červené. Rozcestník je u boudy a cesta vede dál přes louku - kde se vám objeví v horizontu krásný výhled... Jak
sami vidíte - kdo se vydá na výlet do Jestřebích hor, tak
by si měl sebou vzít dalekohled.
Když se řekne
The Elder
scrolls V:
SKYRIM
Stand
a
Dostá
l
skaut
od
člen o roku 1990
ddílu
old
tvůrce
táboro skautů Ore
b
vky M
ASH ité
Oblivionu,
ale
koneckonců
také z Falloutu 3: hlavní příběh
se dříve či později stane tou vedlejší činností,
ke které se čas od času přimotáte, ale soustavně se jí
nevěnujete. Ve Skyrimu to platí zcela očividně.
Hráč se vžije do role polapeného, jehož popravě
na počátku zabrání útok draka. V rychlém sledu se
dozvíte, že herní svět je těmito stvořeními zaplavován
a sužován. A hrdina je pochopitelně tím vyvoleným,
který jim musí zatnout tipec. Je totiž takzvaným „Dragonbornem“, mýtickou postavou polykající duše draků se schopností naučit se jejich schopnostem.
Začátek příběhu je slibný a dobře plní svou funkci,
dostat hráče rychle do hry. Před prvním drakem sice
ještě utečete, ale už za hodinu s pomocí obyčejných
vojáků jednoho zdoláte. Na draky budete narážet
znovu a znovu, a to v rámci hlavní příběhové linky i při
Jaké dobrodružství pro jednoho hráče vám hravě vlastních dobrodružstvích. Díky tomu máte neustále
vystačí na sto hodin, aniž byste se museli bát, že po- pocit ohrožení. Možná i proto, že souboje s draky palovinu času strávíte na cestách?
tří k vrcholům hry.
Bethesda už mnohokrát dokázala, že pokud něco
Po slibném začátku se ale kvalita příběhu bohužel
dokonale ovládá, je to imitace fungujícího a činnostmi rychle propadá. Postavy, které potkáte, v drtivé většinaplněného světa. Sotva se stačíte vypravit na hlavní ně případů nestojí za zmínku, protože ve skutečnospříběhovou cestu, už míjíte první odbočky, které ne- ti jsou jen nezajímavými statisty, se kterými vedete
jsou jen drobnostmi pro zpestření ústředního děje. Ve nezáživné rozhovory. Ke konci příběhu sice můžete
skutečnosti jsou to právě ony, co tento fantasy kolos učinit jisté rozhodnutí, ale to je asi tak všechno. Po
tvoří a dávají mu sílu. Zapomeňte na to, že byste si tu odpravení závěrečného nepřítele se nedostaví skua tam odskočili za vedlejším úkolem a za pár desítek tečné vyvrcholení. Jen pár slov, které vám rozhodně
minut už zase zachraňovali svět.
nedodají pocit hrdinství.
Ne. Pokud se ve Skyrim rozhodnete si odskočit,
Nemá cenu to svádět na otevřenost světa, dalo se
musíte počítat s tím, že hlavnímu příběhu dáváte sbo- to v rámci možností udělat lépe. Ale tak to zkrátka je.
hem třeba na pět hodin. Tedy herní dobu průměrné Kdo si žádá silný příběh, nechť se vrhne na Dragon
střílečky. Vedlejší příběhové linky jsou ostatně často Age či Mass Effect. Kdo chce v herním světě spíše
samostatnými, uzavřenými a dokonce mezi sebou žít a psát svůj vlastní osud, nedá na Skyrim stejně
provázanými příběhy. Pravděpodobně vám tyto men- dopustit.
ší zážitky ze vcelku běžného fantasy života utkvějí v
Skyrim je totiž především o vlastním dobrodružpaměti více než dějová osa.
ství, o příjemném strachu z neznámého, o objevováZa množství a kvalitu vedlejších úkolů je však tře- ní, o prožívání. Jeho svět to všechno nabízí měrou
ba zaplatit jistou daň. Bethesda totiž buď neumí nebo vrchovatou a ve skvělé kvalitě. Je až nečekaně nabitý
nechce vytvářet silný tažný příběh, který by hráče poklady, knihami, menšími příběhy a na první pohled
motivoval k rychlému plnění. Známe to z Morrowindu, především krásnými prostředími. Nejdůležitější při42 když se řekne
tom je, že až na výjimky nepůsobí genericky, ale tak,
vat příměří, za předpokladu, že se vám do té doby
že si na něm dal někdo pořádně záležet.
jednu z frakcí s tou druhou nepodařilo zničit.
Svět je zhruba tak velký jako ten z Oblivionu a
Kromě frakcí občanské války se můžete připojit ale
může se pochlubit větší organičností. Většina míst
také
k jiným spolkům. Například k magické akademii
má arktický charakter, narazíte ale také na idyličtější
či klubu asasínů. Každá frakce má také příběhovou
kousky světa jako zelené pláně a hluboké lesy.
linku, která je obvykle kratší než v Oblivionu, ale přiMnoho hodin ve Skyrim strávíte objevováním svě- náší zajímavé odměny. Kromě hodnotných předmětů
ta pěšmo. Ale ne proto, že byste museli, ale proto, že také spolubojovníka, kterému můžete zadávat jednobudete chtít. Nechcete-li, pěšky moc chodit nemusíte. duché příkazy, a aby toho nebylo málo, třeba s ním
Brzy si pořídíte koně, mezi hlavními městy jezdí kočá- uzavřít i manželský svazek.
ry a do již navštívených míst se teleportujete. Takže
Ve většině úkolů se nevyhnete bojům. Bojový syskdo nechce, moc se nenachodí, na druhou stranu přitém ve Skyrim je opět velmi dynamický a poněkud
jde o řadu kouzelných zákoutí.
přepracovaný. Tentokrát jsou v plné akci obě ruce.
Jak už bylo řečeno, ze všeho nejvíc si budete uží- Můžete si do nich vložit dvě jednoruční zbraně, kouzvat vedlejších úkolů, lépe řečeno provázaných sérií lo a zbraň nebo třeba dvě kouzla.
vedlejších úkolů, které vás nezřídka přivedou k dalS tímto systémem získávají na větší efektivitě boším sériím atd. Tyto úkoly přitom do hry skvěle pasují
a na rozdíl od hlavního příběhu jsou často překvapi- jovníci na blízko. Mágové se musí vyrovnat s přepínáním kouzel, ale rozhodně se nedá říct, že by byli
vé, takže vás dříve či později zcela pohltí.
slabí. Jakmile se dostanou na určitou úroveň, dokáží
Ale pokud zrovna nebudete mít náladu ani na tyto páchat pěkné kousky.
úkoly, můžete si Skyrim přesto spustit a věnovat se
Pokud jde o sílu nepřátel a její často diskutované
třeba investicím. Nakupovat lze drahé domy nebo se
vyrovnávání
se zkušenostmi hráče známé z Obliviopustit do dřevorubectví. Tyto činnosti přinášejí pravidelný výnos. A co se tak nechat kousnout od vampýra nu, je třeba říct, že někteří protivníci se zkušenostem
hrdiny přizpůsobují, jiní nikoliv. S nimi je pak ta potíž,
a v noci řádit mezi počestnými lidmi?
že na ně v rámci otevřeného světa můžete narazit
Někde mezi hlavní příběhovou linkou a vedlejšími jako příliš slabí nebo příliš silní.
úkoly stojí občanská válka mezi císařským impériem
Vrcholem jsou pochopitelně souboje s draky, které
a rebely. Pochopitelně se do ní zapojíte a užijete si
můžete
ostřelovat luky a kouzly a po jejich přisednumasivních bojů o města a pevnosti, nakonec i o hlavní
město. V rámci hlavního děje potom budete vyjedná43 když se řekne
tí k zemi mlátit mečem či sekyrou. Zpočátku jsou to věrnějšího zážitku si rádi vyrobí vlastní zbroj, sekyru
opravdové bitvy na život a na smrt, ve kterých hraje nebo sestaví kouzelný lektvar.
velkou roli taktika a využívání všeho, co máte k disHodí se schopnost odkouzlení, která spočívá v ropozici.
zebrání zbraně a vyjmutí jejího kouzla. To následně
Po splnění hlavního úkolu se ale boje s draky můžete připojit k jiné, původně nekouzelné zbrani. Na
stanou jednoduššími. V rámci příběhu totiž obdržíte rozdíl od Oblivionu ale není možné sestavovat vlastní
mocný meč a naučíte se bojový pokřik, který draka kouzla a vytvořit si tak třeba ohnivou kouli s jedem.
donutí přistát. Nakonec si to tak můžete rozdat i s více
Nejnovější díl série The Elder Scrolls vypadá krásdraky najednou.
ně a technologicky vyspěle. Pouze rozmazané textuVe Skyrimu opět funguje pro The Elder Scrolls typický vývoj postavy, kdy se jednotlivým talentům učíte
tak, že je praktikujete. Kdo tak neustále otevírá zámky, bude to umět stále lépe apod. Odpadly nicméně
hlavní schopnosti a tak k postupu na další úrovně přispívají všechny talenty stejnou měrou.
ry při bližším pohledu občas nemile udeří do očí, ale
celkový pohled je opravdu povedený.
V rámci jednotlivých talentů se můžete specializovat pomocí perků. Ty si aktivujete za body obdržené
postupováním na další úrovně. V případě zbraňových
talentů jde například o specializaci na meče apod.
Systém vývoje postavy tak sice vypadá okleštěný, ale
ve skutečnosti nabízí přinejmenším stejnou míru specializace jako Oblivion.
vám maximálně párkrát spadne a ve kterém jen málokdy něco nefunguje tak, jak by mělo.
Největší slabinou technické stránky jsou tak překvapivě nezvládnutá menu. Tedy na počítačích, protože jsou evidentně ušitá na míru gamepadu. S klávesnicí a myší je pohyb po nich poněkud krkolomný.
Talentů je také menší množství. Namísto talentu Menu navíc vypadají příliš moderně a konzolově a tak
pro každou zbraň na blízko najdete ve Skyrimu už nějak se nehodí do fantasy světa a nepodporují fanjen obecné schopnosti boje s jednoruční a obouruční tasy atmosféru.
zbraní. Marně byste hledali také akrobatický a atleticNa to, jak je Skyrim rozsáhlou hrou, se skutečné
ký talent, takže už vám nepomůže poskakování po technické problémy objevují jen zřídkakdy. Kdo pasvětě. Odpadla také schopnost opravování, protože matuje první díly série s jejich pověstnými chybami,
předměty už se neopotřebovávají.
může si oddechnout. Toto je vyzrálý produkt, který
The Elder Scrolls: Skyrim jednoznačně dostál
svým slibům. Je nádhernou, rozlehlou a poutavou
hrou, která dokáže pohltit na mnoho hodin. Je opravdovou vzácností, když vám hra umožní se do jejího
světa natolik ponořit. Jen škoda hlavního příběhu,
Skyrim je jednou z mála her, která stále nabízí mož- který by mohl být přeci jen vyzrálejší, a krkolomných
nost vyrábět si z různých materiálů vlastní předměty. a nehezkých menu. Od hraní by vás to ale odradit
Vzhledem k bohatým a kvalitním odměnám k tomu v nemělo.
zásadě není tolik důvodů, ale milovníci co možná nej-
44 když se řekne
Rozhovor s...
michal bernacký
Přeme
k
Pistor
a
vedou
cí
zástup střediska
ce ved
o
2. odd
ta
•V kolika letech jsi začal chodit do
skautu? Kdy to bylo?
Moje začátky se skautováním by se
daly rozdělit na několik částí. Vzhledem
k tomu, že moje maminka a vlastně i
děda byli skauti, dá se říct, že ke skautu patřím již od narození. První tábor
jsem absolvoval v 5 letech a jako všichni ostatní jsem nastoupil dráhu vlčete v 6ti letech.
Oficiálně to tedy bylo od roku 1991.
•Kdo, nebo co tě ke skautingu přivedlo?
Bylo to vlastně jakoby samozřejmé. Moje maminka, sestra Beruška, byla v té době vedoucí světlušek. Mě bylo 5 a tak jsem nebyl věkově způsobilý
pro přijetí do vlčat. Doma jsem taky nemohl zůstávat sám a tak jsem chodil na schůzky k děvčatům.
Odtud taky moje přezdívka Světlušák. O rok později jsem jaksi samo sebou nastoupil k vlčatům.
•Jak se jmenoval tvůj první oddíl a kdo jej vedl?
Můj první oficiální oddíl byl Druhá smečka, vedený
bratrem Parobkem (Kruťasem) a bratrem Hříbalem (Řízkem).
Michal Bernacký (uprostřed)
•Stal se některý z vedoucích i tvým vzorem?
se všude možně. Další vzpomínka je na neustálé
hledání nábojnic, vzhledem k tomu, že tábořiště
Neřekl bych snad z vedoucích, ale v té době a bylo na bývalé malorážkové střelnici. Jak všichmírně pozdější se jich pár našlo mezi skauty. Měli ni čtenáři určitě vědí, ten stejný areál, téměř beze
většinou velké nože, maskáče, uměli uzlovat a změn v uspořádání, mají třebechovičtí skauti stále
byli starší.
v užívání.
•Kde byl tvůj první tábor a jaký pro tebe byl?
•Pamatuješ si z něj nějaký „velký“ zážitek?
Byl to tábor ve Štěnkově. Vzhledem k tomu, že se
odehrál v roce 1990 tak byl úplně první po změně
režimu a tedy oficiální obnově organizace skaut.
Byl teď první pro většinu lidí. Co se týká vzpomínek, těch už bohužel tolik nezbylo. Snad jen to, že
jsem se ještě nezapojoval do programu a batolil
Jak už jsem zmiňoval, z prvního tábora už mi v
hlavě moc konkrétních zážitků nezbylo, ale hned
rok na to si pamatuji, jak jsem ještě se dvěma podobnými kumpány, Kubou a Jířou, dal co proto
valu kolem tábořiště za pomocí polních lopatek.
Vzhledem k tomu, že dva zmiňovaní ještě nebyli
45 rozhovor
Rozhovor s...
aktivně zaměstnaní táborovým programem a u sebe si to již nepamatuji, měli
jsme dost času nepozorovaně rozrýt
val, jak krtci, při hře na útok dinosaurů.
Co si vzpomínám, byl z toho tenkrát solidní průšvih.
mi skauty, udržuješ nějaké kontakty?
Seznámil. Absolvoval jsem jak jejich pobyt u nás,
tak návštěvu v Belgii. Bohužel žádný kontakt už
nemám, takže nic neudržuji, jen vzpomínám.
•Jak vůbec vzpomínáš na Belgičany, na tábor
•Dokážeš spočítat, na kolika tábo- s nimi a návštěvu v Belgii
rech jsi byl? Na který nejraději vzpomínáš?
Byly to obě opravdu úžasné akce. Pamatuji si, jak
jsem byl uchvácen způsobem naprosto bezstaPokud umím počítat, tak to bylo nepřetr- rostného vedení 40ti hlavého stáda skautů v cizí
žité období mezi lety 1990 – 2008, tedy zemi. Jejich pobyt v ČR obsahoval snad všechny
18 let. S tím, jak se měnily životní etapy, prvky a hry, které jsme znaly z tzv. Zakázané knihy
se bohužel i zkracovala délka pobytu na her. Od bojovek v okruhu cca 1km od tábora v natáboře. Zejména v době kdy jsem naprosto neznámém terénu, až po cestu na Seč, kdy
stoupil do zaměstnání jsem jezdil pouze jednotlivé oddíly dostaly telefonní karty, na mapě
na polovinu, tedy na jeden týden tábo- každému oddílovému vedoucímu ukázaly místo,
ra. Duchem jsem ale na každém táboře konkrétně camp a nechali je i s celým oddílem
dodnes. Zážitků za ty roky mám spoustu, a proto svému osudu s pokynem, „dostaňte se tam, jak
se nedá říct, že bych vzpomínal na některý nej- chcete“. Pak jen večer objížděli jednotlivé oddíly
raději. Spíš nejraději vzpomínám na tu dobu, kdy autem a kontrolovali tak jejich postup. V Bruselu
jsem na tábory jezdil.
potom bylo úžasné naprosto vše, zvláště když to
bylo poprvé, kdy jsem vytáhl paty z ČR bez něko•Seznámil ses během skautování i s belgický- ho z nejbližších příbuzných.
foto:archiv:juntrebech.com
Michal ma táboře ve Slatině 1994, třetí zprava. Poznáte další členy družiny?
46 rozhovor
Rozhovor s ...
•Využil si něco ze skautingu i v reál- na pravidelné schůzkování, nebo tábory. Zkrátka
není pro mne lehké skloubit všechno dohromady
ném životě?
tak, aby zbylo dost času pro všechny aktivity, které
Určitě využil. Své dva malé syny se bych chtěl. Pořád doufám, že se do budoucna nasnažím vést k lásce k přírodě a morál- jde více času, ale zatím ještě nevím, kdy to bude...
ním hodnotám, které bezesporu vychází ze skautingu. Když se zamyslím, taky •Máš rodinu, řekni nám o ní něco.
se jaksi automaticky snažím plnit heslo,
silnější, pomáhej slabšímu. Občas by Jsme celkem čtyři. Já, maželka Pája a dva kluci
se snad našel i nějaký ten dobrý skutek. předškolního věku Lukáš a Tomáš. Jak to jen jde,
Navíc se rád ke skautům hlásím, pokud snažíme se jezdit do přírody poznávat jí a na různěkde na nějaké narazím. Mám rád ur- né výlety a za „geoúlovky“. Už se nám povedlo
čitou sounáležitost, kterou skauting s trefit i na skautskou akci a doufejme, že jich bude
přibývat. Kluky samozřejmě plánuji seznámit se
sebou nese.
skautingem, jen je otázka, vzhledem k tomu, že
•Nyní aktivně na středisku nepůso- bydlím v HK hned vedle střediska Rybárny, zda je
bíš, co děláš, kam si se nám zatou- budu vozit do Třebechovic mezi lidi, které znám
od mala, nebo vstoupím do neznámé vody a vyulal?
žiji blízkosti hradecké 6tky.
Zatoulal jsem se do většího města, k rodině a k
časově hodně náročnému zaměstnání. Bohužel •Povedeš své kluky ke skautování?
málokdy zbývá čas na některé menší akce, natož
foto: archiv Michal Bernacký
Míša a jeho rodina
47 rozhovor
Rozhovor s...
Určitě to zkusím. Zda u toho vydrží, •Chtěl bys něco na závěr čtenářům Třesku
sdělit?
bude ale určitě na nich.
•Je nějaké místo na světě, kam by Mám radost, že konečně třebechovické středisko
již nemusí tvrdit, že je málo dětí v oddílech. Dál
ses chtěl podívat
bych všem vzkázal: Choďte na schůzky a neseďte
Rád cestuji a lákají mě exotické desti- doma!
nace, jako Indie, Indonésie, Tibet atd...
Na druhou stranu mě ale lákají také destinace, kde je podobné prostředí jako
u nás, ale spousta liduprázdných míst.
Tedy Norsko, Švédsko a celkově sever.
Spousta míst by se ale našla i doma v
ČR. Vlastně jde o jakékoli místo, které
je něčím zvláštní, ať už historií polohou,
nebo prostředím.
MINIDOTAZNÍK:
o Oblíbený film: Každou chvíli jiný. Hlavně musí mít hlavu a patu.
o Oblíbený herec/herečka: Žádný konkrétní, mám rád herce, co umí zahrát přesvědčivě a
pokud možno vše.
o Oblíbené jídlo: Svíčková a kuře na paprice
o Neoblíbené jídlo: Lečo
o Oblíbený hudební interpret: stejně jako u filmu. Každou chvíli je to jinak, ale hudba musí
mít hlavu a patu. Převážně se jedná ale o něco ze škatulky rock.
o Raději pivo/víno: obé, když je dobré
o Raději steak/salát: Dobrý steak se salátem z čerstvé zeleniny
o Raději město/hory: Hory, lesy, klid ...
o Raději léto/zima: Asi léto, ale od doby, co jsem se „naučil“ lyžovat to jde už i s
tou zimou.
48 rozhovor
Z naší historie
Stavba a otevření Skautského
domova v roce 1934
Sen „mít vlastní střechu nad hlavou“
se nám splnil až v roce 1934. Do té doby
se schůzky konaly v různých propůjčených prostorách. Hlavní základnou se
stala 5. třída obecné školy, ve které byly
pořádány i besídky pro veřejnost. Svoji
tělocvičnou nám pomáhala i měšťanská
škola. Stavba „skauťáku“ trvala necelé
tři měsíce. Slavnostní otevření se konalo
14. května 1934.
Přeme
k
Pistor
a
vedou
cí
zástup střediska
ce ved
o
2. odd
ta
začalo
s jeho oplocením (stavitel Hnilička),
20. 11. byla na budoucím staveništi
skácena lípa, 23. 11. vykopána zkušební sonda
Projekt a stavba Skautského pro kontrolu spodku a staviteli Rádlovi zadáno zhodomova
tovení definitivních plánů.
Projekt, zpracovaný a zvažovaný v roce 1931
neuspěl pro svou finanční náročnost odhadovanou
na 34 000 Kč. Nový projekt zpracovaný stavitelem
Rádlem měl rozpočet 14 000 Kč. Byl i v probíhající
hospodářské krizi únosný a proto jej předsednictvo
spolku schválilo a ustavilo „Stavební výbor“ vedený
br. Příhodou s členy Kolešem, Hejčlem a Hanušovou. Stavební parcela byla vyhlédnuta a získána
vedle školní botanické zahrady na místě, které se
uvolnilo přeložkou silnice na Štěnkov a tvořilo pruh
7 m široký a 70 m dlouhý. Městská rada chtěla parcelu jen pronajmout, ale pak souhlasila s odprodejem. Za 418 m2 bylo zaplaceno 2 090 Kč.
- ZIMNÍ MĚSÍCE 1933/34: svážen stavební materiál (tvárnice, písek, škvára), povozy byly většinou zdarma.
Vlastní stavba Dom ova se uskutečnila v jarních
měsících roku 1934
- BŘEZEN: poté co obecní stavební komise
prohlédla a schválila místo a plány stavby, byla 1.
3. 1934 předsedou Stavebního výboru Příhodou a
sborovým vůdcem Kolešem podepsána notářská
smlouva. „Dnem D“ stavby Domova byl 10. 3., kdy
začalo brigádní kopání základů. První placený dělník (p. Škop) a zedník (p. Janeček) přišli 21. 3. a již
za deset dní zednické práce ukončili.
Přípravné práce začaly již v po- DUBEN: z dříví dovezeného 4. 4. začali 9. 4.
lovině roku 1933, kronika zaznapracovat tesaři a za čtyři dny byla už slavena „glajmenala:
cha“.
- ČERVENEC: za Štěnkovem zhotoveno 180
betonových tvárnic a uděláno 200 pohlednic s obrázkem projektovaného Domova.
Slavnostní otevření Skautského domova
K popisu dvoudenních „slavností otevření skaut- SRPEN: vytištěno a rozesláno 120 provolání s
ského domova“ užíváme novinovou zprávu v „Kraji
žádostí o pomoc při výstavbě Domova.
Královéhradeckém“, kde se psalo (mírně zkráce- ZÁŘÍ: okolním lesním správám rozeslány žá- no):
dosti o levné stavební dřevo. Hradecké polesí
„Večer dne 12. května 1934 se konala ve Skautnabídlo slevu 33%, to spolu s dobrou zkušeností
ském domově SLAVNOSTNÍ VALNÁ HROMADA
skautů ze Dvora Králové n.L. vedlo k rozhodnutí
SPOLKU za přítomnosti starosty města Rudolfa
postavit Domov ze dřeva.
Vitouška a městských radních, zakladatele míst- LISTOPAD: Městská rada schválila prodej po- ního skautingu Františka Barvíře, bývalých skautů,
zemku s datem 3. 11. 1933, o tři dny později se již četných příznivců a hostů. Předseda „stavebního
49 historie
Z naší historie
výboru“ učitel Josef Příhoda vysvětlil přítomným vznik a způsob stavby - beton a
dřevo, které byly pro spolek nejlevnějším
materiálem. Poukázal na solidnost podnikání, takže spolek nebude zadlužen.
Dvěma členům spolku, MUDr. O. Klepetářovi a manželům Rejchrtovým udělil za vynikající podporu čestný diplom a
jmenoval je zakládajícími členy spolku.
Vůdce sboru František Koleš přečetl pozdravné dopisy a podal retrospektivní
přehled vývoje spolku od jeho založení
v listopadu 1912. Učitel František Skřivan ocenil dílo ušlechtilého zakladatele
Františka Barvíře, který v roce 1912 spolek úředně ustavil a získal znamenitou a
obětavou vůdkyni skautek učitelku Slávku Šubrtovou, která získala spolku velké
sympatie veřejnosti. Starosta města Rudolf Vitoušek vyslovil potěšení z rozkvětu spolku a
popřál mu do jeho další činnosti mnoho zdaru. Po
schůzi vzpomínali bývalí skauti na romantické příhody z dob svého skautování, kdy je vůdce Barvíř
vedl pod hvězdnou oblohou a zasvěcoval do tajů
a krás přírody. Za Skautským domovem na břehu
rybníčku zažehli pak mladší skauti táborový oheň a
zpěvem bavili přítomné.
SLAVNOST OTEVŘENÍ SKAUTSKÉHO DOMOVA se konala pod záštitou městské rady v neděli 14. května 1934 odpoledne za účasti všech
místních spolků, četného občanstva a krojovaných
skautů z celé župy. Průvod u Skautského domova
uvítal předseda stavebního výboru Josef Příhoda,
za město promluvil učitel František Skřivan (předseda našeho spolku 1919-1923), za skautskou
župu prof. Preininger, za místní Osvětový sbor paní
Svobodová. Načež předseda Josef Příhoda předal
klíče ke Skautskému domovu sborovému vůdci
Františku Kolšovi s přáním, aby se v něm vychovávali řádní lidé a občané, ku prospěchu města i republiky. Po slibu, který vůdce František Koleš učinil,
byly hrány státní hymny, načež se průvod odebral
na sousední hřiště DTJ k veselici.
Slavnostní den byl ukončen táborovým ohněm
za Domovem, při čemž skauti, především hradečtí,
znamenitě bavili přihlížející obecenstvo. Za krásné
pohody byl ukončen významný den, ve kterém se
konečně splnil sen „Místního sdružení Svazu junáků-skautů RČS“ mít vlastní spolkový objekt“.
Tuto novinovou zprávu považujeme za vhodné
doplnit o pár zajímavých podrobností.
50 historie
V čele průvodu šla městská rada se starostou
Vitouškem, následoval pěvecký spolek Oreb, zástupci místních spolků a krojovaní skauti z okolních měst. Průvod vedla kapela pana Matušky a
uzavíral sbor třebechovických skautů a skautek v
počtu 52 osob. Na pronajatém hřišti DTJ byl postaven ukázkový tábor s bránou, nechyběl skautský bufet a kavárna. Předváděly se skautské hry a
dovednosti a tancovalo se při reprodukované hudbě. Bohužel na oslavy nepřijel zakladatel českého
skautingu prof. A.B.Svojsík, kterého omluvil a zastoupil župní zpravodaj prof. Preininger. Do rámce
slavností patřilo 10. 5. divadelní představení „Kocourkovští mudrlanti“ v hotelu „Černý kůň“. Divadlo
nacvičili Hanušová a Koleš, který také řídil dětský
orchestr. 12. 5. byla valná hromada spolku a sraz
bývalých skautů, kteří přivedli i br. Barvíře. Koleš
přečetl pozdravné dopisy těch, kteří se nemohli dostavit. Šlo zřejmě o první (!) spolkové využití Skautského domova. 13. 5. byl dostavěn ukázkový tábor
na pronajatém hřišti DTJ.
Další osudy Skautského domova
Od roku 1939 sloužila horní místnost Skautského domova jako provizorní učebna obecné školy,
což v podstatě zabránilo jejímu užívání Němci a jejich přisluhovači. Na slušné zacházení nebojácně
dohlížel „strejda“ Podolník. Po jeho úmrtí roku 1953
nebyla již funkce domovníka a údržbáře obsazena
a jeho „kamrlík“ začal sloužit jako malá klubovna.
Po válce připravovaná přístavba Skautského domova vypadala velice slibně. Podle plánů zpracovaných (jako v roce 1934 ) opět stavitelem Ondřejem Rádlem by se plocha domova zdvojnásobila
a protože i rozpočtovaná cena 147 000 Kč byla na
tu dobu příznivá a problémy s povolením stavby se
nepředpokládaly, začal se hned kupovat a svážet
materiál a hotovily se betonové tvárnice. Po únorovém komunistickém puči bylo však všechno jinak.
Krajský národní výbor dopisem z 13. 10. 1948 přístavbu nepovolil se zdůvodněním, že stavba není
pro budovatelské úkoly dvouletky potřebná. A o dva
roky později okupovali Skautský domov na dlouhých čtyřicet let svazáci a pionýři, kteří se nejen
o jeho údržbu nestarali, ale právními kličkami jeho
vrácení zdržovali plných sedmnáct let!
51 historie
Z naší historie
Představujeme
Batyk - 16. část
A máme tu
poslední díl Batyku. Poslední
stranou se s Batykem loučíme,
napříště zkusím
sehnat něco jiného, co bych
vám postupně
představoval.
Na poslední straně vidíme kreslený vtip. Věřím, že
vás pobaví, stejně jako mě.
A poté krátká tiráž těch, co
do tehdejšího Batyku přispěli.
Co říct k Batyku závěrem? Velmi pěkný počin,
škoda, že klukům déle
nevydržel. Ale na druhou
stranu, já vydávám Třesk
čtvrtým rokem a někdy se
sám divím, že stále ještě
vychází.
Přemek
52 představujeme
Přeme
k
Pistor
a
vedou
cí
zástup střediska
ce ved
o
2. odd
ta
Stalo se
Narodil se
Albert Šlapák
Je naší velkou radostí přivítat do života Bertíka Šlapáka. Narodil se 29. srpna 2014 v
22:43. Vážil 3250 g a měřil 50 cm. Děkujeme Háně a Honzovi Šlapákovým za nového budoucího vlčáka v našich řadách :-). Ať vám dělá radost stejně jako Emilka, o to, že poroste
a bude to statný junák starost nemám, má na to zaděláno, podle toho jak jsme jej zapili.
Gratulujeme!!!
Zapsal: Přemek
53 stalose

další číslo našeho střediskového časopisu Třesk

Transkript

Podobné dokumenty

Anna Hrdličková 1.O

Pozor! Natáčíme!!! - článek ke stažení v pdf

L. Barchánková - Bazény Desjoyaux 17.38 kB 05. 04. 2015

„ Ale je tady krásně!“ „To jo, tady jo“

Dobrý den, včera jsme se s mužem zúčastnili

zde ke stažení

Ze slohové práce žáků 4.ročníku

Robinson ve školní družině