Zde si můžete prohlédnout nebo stáhnout celý článek.

RYBÁŘSKÉ OSOBNOSTI
/ Karel Skalický
Snad to nebude znít příliš nabubřele, ale myslím si, že s Karlem nás pojí dlouholeté
přátelství protkané rybářskou vášní. Leccos jsme spolu u vody už zažili. Rád
vzpomínám na naše rybářské výpravy, okouní, candátí i jiné rauše. Je to asi tím, že
tento milý, dnes už téměř třicetiletý kluk, ze kterého se stal úspěšný, erudovaný
marketingový odborník, je silnou, ale zároveň i empatickou osobností a výborným
všestranným rybářem. Mohl bych vám teď vyjmenovat jeho mistrovské tituly
z plavané, feederu nebo reprezentační úspěchy. Ale?! To podle mě již zdaleka není
poloha, ve které ho člověk vidí s rozzářenýma očima tak, jako když sedí v rybářském
kajaku nebo stojí na špičce lodi s přívlačovým prutem ve své rychlé a rozhodné ruce.
To je ten rybář s velkým srdcem, a tak ho mám nejraději…
Jak dlouho rybaříš?
Tuším, že se to stalo hned, jak jsem slezl
z kočárku a postavil se na nohy. Takto mi to
táta prezentuje. První reálné vzpomínky se
mi uchovaly v paměti z období, kdy mi bylo
okolo 5 let. To jsem s proutkem z lísky naháněl pstruhy v Beskydech. Jako dnes si pamatuji první samostatné vyjížďky k mé rodné
a srdcové řece Tiché Orlici. Od té doby se
rybolov stal mou vášní, životním stylem, koníčkem a nyní i zaměstnáním. Začínal jsem,
snad jako každé dítě, s lovem na těžko. Velmi brzy mě tato poměrně nudná technika
přestala bavit a svůj zrak jsem začal upínat
k plavané. Aktivní lov se splávkem mě pohltil natolik, že jsem se mu začal ve 13 letech
věnovat závodně a až do mých 25 let veškerý
svůj volný čas trávil na závodech. Od patnácti jsem téměř každý rok cestoval na juniorská
mistrovství světa, nejprve jako závodník,
poté jako asistent státního trenéra a státní
trenér. Od plavané je to velmi blízko k feederu, který jsem si také velmi oblíbil, hlavně
42
43
ten závodní. Posledních 5 let se však prioritně
věnuji přívlači, kde mi naprosto učaroval lov
candátů a okounů na umělé nástrahy, který
mě především v pochmurných podzimních
měsících drží v dobré náladě. Absolutním odreagováním je pro mě kayakfishing – lov z rybářského kajaku, kdy s kamarády podnikáme
výpravy na různá místa Evropy. V Čechách je
bohužel čím dál tím obtížnější ulovit trofejní
štiku, candáta nebo okouna.
Kdo Tě přivedl k rybaření?
K rybaření mě přivedl můj táta, za což jsem
mu dodnes vděčný, protože spojení tak krásného koníčka se zaměstnáním je snem snad
každého z nás. Táta se dříve věnoval v Chocni
práci s mládeží, vedl rybářský kroužek, připravoval nás na Zlatou udici a krom samotného rybolovu jsme se věnovali i rybolovné
technice, za což mu patří obrovský dík.
Která z ulovených ryb Tě nejvíc potěšila
a proč?
Největší radost mi udělal před několika lety
můj dosavadní největší candát – ryba, která
je mému srdci nejbližší. Candáti jsou nevyzpytatelní, náladoví lovci, kteří umí zamotat
hlavu nejednomu rybáři. Bohužel jejich maso
je natolik ceněné a chutné, že málokdo umí
uloveného candáta pustit, proto jsou velcí
candáti u nás v dnešní době téměř raritou.
Toho candáta se mi podařilo ulovit na jedné
z našich velkých řek. Ten rok jsem se velmi
důkladně věnoval říčnímu úseku a byl o něm
přesvědčen, že velcí candáti zde jsou. Bylo
jen otázkou času jim přijít na kloub. V té době
jsem ještě neměl auto a musel k vodě jezdit
vlakem. Některé dny zůstaly bez záběru, jindy se voda otevřela a nadělila mi mnoho záběrů od okounů i candátů. Pořád ale chyběl
ten pravý. Na onen záběr se pamatuji, jako
kdyby to bylo včera. Brutální kopanec v silném proudu, poté jízda několik metrů přes
brzdu, až jsem si myslel, že to bude sumec.
O to více mě překvapilo, když se po několika
minutách tvrdého boje u břehu objevil candát s velkým C.
Je jen velmi málo rybářů, jejichž koníček
se tak výrazně pojí i s jejich prací. U Tebe
tomu tak opravdu je. Můžeš nám k tomu
prosím něco říci?
Když se mě na základní škole ptali, co bych
chtěl dělat, až budu dospělý, řekl jsem, že
bych chtěl mít rybářský obchod. Všichni si
samozřejmě ťukali na čelo, ale já už v té době
věděl, že mé pouto k rybařině je tak silné,
že si ani jinou práci nedokážu představit.
Po dokončení vysoké školy jsem dostal nabídku pracovat pro značku Mivardi, čímž se
mi splnil můj dětský sen. Člověk je podle mě
opravdu šťastný tehdy, když se cítí spokojený v práci, protože právě v práci tráví nejvíce
času. Nyní mohu uplatnit své dlouholeté zkušenosti z praxe i od vody a podílet se na budování této velmi progresivní značky.
Která z Tvých nástrah je nejoblíbenější?
Máš nějakou zvláštní příhodu nebo zkušenost s rybolovem na tuto nástrahu?
Vzhledem k různorodosti všech rybolovných technik, které mě baví a kterým se
věnuji, je velmi obtížné vybrat nejoblíbenější nástrahu. Momentálně nejvíce času věnuji přívlači s gumovými nástrahami, proto
vyzdvihnu jednu, která mi přinesla mnoho
silných zážitků. Touto nástrahou je velký smáček na těžké jigové hlavičce. Když jsem tuto
kombinaci poprvé vyzkoušel, můj kamarád
Kuba si klepal na čelo, že to prostě nemůže
fungovat, neb to nemá žádný chod. Jaké bylo
jeho překvapení, když hned na první výpravě jsem ho na tento "nesmysl" krutě ztrestal,
candáti jsou prostě nevyzpytatelní.
Myslíš si, že spojení práce a rybaření má
vliv na Tvé rybářské úspěchy?
Jednoznačně. Vzhledem ke každodennímu kontaktu s trhem rybářských potřeb a samotnými rybáři získávám cenné informace,
které mohu obratem vyzkoušet v praxi. Velmi
mě baví zkoušet nové nástrahy, nové techniky a otevírat si tak nové obzory. Pokud chce
být rybář úspěšný, tak by krom studování revíru měl sledovat moderní trendy a zkoušet
novinky, protože ryby se velmi dobře učí. To,
co fungovalo jeden rok, druhý většinou již
nefunguje, protože ryby nejsou hloupé.
Co je rozhodující pro opravdové rybáře?
V dnešní době, kdy ryby mizí z našich vod
obrovským tempem, částečně vinou predátorů, ale hlavně kvůli nám rybářům, se musíme zamyslet nad tím, jestli maso je to, proč
k vodě chodíme. Dle mého názoru je opravdovým rybářem ten, který si uvědomuje, že
rybu, kterou nepustí, již nikdy nechytí. Samozřejmě neodsuzuji přivlastnění si přiměřeného množství ryb pro vlastní spotřebu, sám si
několik ryb každý rok od vody odnesu, avšak
toto číslo nikdy nepřesáhne 10. Rozhodující
pro nás a naši budoucnost je jednoznačně
ochrana ryb a revírů.
Jaká je Tvá rada nebo doporučení pro rybáře, aby byli úspěšnější?
Pokud chce být někdo v něčem úspěšný, tak
hlavním a klíčovým pravidlem je čas. Pokud se
budete důkladně věnovat svému oblíbenému revíru, zmapujete si hloubky, navštívíte jej
v každém ročním období, za každého počasí
a hlavně se nenecháte odradit prvními neúspěchy, tak vám garantuji, že kýžený úspěch
na sebe nebude dlouho čekat. Co je přeci krásnější než to, že pochopíte zákonitosti dané
vody a přelstíte obezřetnou kapitální rybu, ať
je to kapr, štika, candát, nebo sumec.
Co bys chtěl vzkázat nebo popřát všem
rybářům?
Všem slušným rybářům bych chtěl vzkázat,
aby si vždycky šli za svými cíly a sny, aby se
nebáli za rybami vyrazit i za hranice naší republiky a aby se vždycky zamysleli nad tím,
jestli je nevyhnutelně nutné ulovenou rybu
zabít a odnést domů. Všem rodičům bych
vzkázal, aby své ratolesti od mala učili krásám
přírody a vedli je k ušlechtilým koníčkům,
mezi které rybolov bezesporu patří.
Za poskytnutý rozhovor a materiály
děkuje Radek Diviš
42
43