Stáhnout seminární práci
Transkript
Stáhnout seminární práci
LAUDEROVA MATEŘSKÁ, ZÁKLADNÍ ŠKOLA A GYMNÁZIUM PŘI ŽIDOVSKÉ OBCI V PRAZE Vliv druhé světové války na život Židů v Praze a v Budapešti Srovnání vývoje postavení Židů a jejich životní situace Autor: Olga Šalamounová Školní rok 2010/2011 Vedoucí seminární práce: Barbora Pechová Obsah 1. Úvod ............................................................................................................. 3 2.Praha .............................................................................................................. 4 2.1 Praha před druhou světovou válkou ....................................................... 4 2.2 Praha během druhé světové války .......................................................... 5 2.3 Praha po druhé světové válce ................................................................. 6 3. Budapešť ...................................................................................................... 8 3.1 Budapešť před druhou světovou válkou ................................................. 8 3.2 Budapešť během druhé světové války .................................................... 9 3.3 Budapešť po druhé světové válce ......................................................... 10 4. Srovnání obou měst .................................................................................... 11 5. Závěr ........................................................................................................... 13 6. Bibliografie a použité zdroje ...................................................................... 14 7. Přílohy ........................................................................................................ 15 7.1 Srovnání počtu židovského obyvatelstva v Praze a v Budapešti před 2. světovou válkou a po ní .......................................................................................... 15 7.2 Ilustrační fotografie .............................................................................. 16 2 1. Úvod Ve své seminární práci se pokusím popsat život židovské menšiny na území dvou středoevropských měst, Prahy a Budapešti, s důrazem na vliv druhé světové války. Mým cílem je porovnat životní situaci Židů v obou městech, popsat vývoj této situace a nalézt určité rozdílné i společné rysy. Pokusím se odpovědět na následující otázky: Jak ovlivnila 2. sv. válka židovskou populaci v Praze a v Budapešti. Jaké významné události měly vliv na rozdíly a podobnost života židovského obyvatelstva v těchto městech. Jak se historické události projevují v dnešní době a co jim předcházelo. V práci porovnávám historické události spojené s 2. sv. válkou v jednotlivých městech a zemích, pokusím se naleznout jejich společné znaky a zamyslet se nad jejich důsledky. Zajímá mě, zda jsou důsledky druhé světové války na židovskou populaci v obou městech podobné či rozdílné a v čem. Ve dvou kapitolách nejprve popíšu události spojené s 2. světovou válkou v obou městech zvlášť a poté se v samostatné kapitole pokusím o srovnání. V práci využiji grafy a tabulky pro přehlednější vyjádření demografických údajů, které se týkají počtu obyvatel v jednotlivých městech v různých obdobích nebo které znázorňují nárůst a pokles obyvatel v obou městech v určitých obdobích. Grafy a tabulky mi pomohou odpovědět na následující otázky: V jakém z měst bylo nejvíce židovských obyvatel v daném období a z jakého důvodu. Jak velké jsou výkyvy v počtu obyvatel – jaký je rozdíl v těchto číslech před 2. sv. válkou, během 2. sv. války a po ní. V práci využiji ilustrační fotografie spojené s tématem práce. 3 2.Praha 2.1 Praha před druhou světovou válkou Vznikem Československé republiky v roce 1918 se Židé aktivně zapojili do politického i hospodářského dění ve státě. Československá republika uznala Židy za národ a Masaryk už 3. září 1918 ujistil ve Spojených státech, že Židé budou používat stejných práv jako ostatní občané. Měsíc nato vzdal veřejně úctu sionismu, který, jak napsal, „není hnutím prosáklým politickým šovinismem“, ale hnutím, které „ reprezentuje mravní znovuzrození [židovského] národa „. Zástupci pražských židovských organizací předložili 28. října 1918 Národnímu výboru memorandum a 31. prosince téhož roku byli členové nové židovské rady přijati na Hradě prezidentem. Masaryk je ujistil, že pohlíží příznivě na jejich cíle, zároveň je však jemně upozornil, že Židé, kteří mají blíže k české či k německé tradici, mají možnost svobodně prosazovat své názory.“1 V roce 1919 byla v Praze založená Židovská strana. Ve volbách se jí však nepodařilo získat dostatečné hlasy, aby se dostala do parlamentu. Později se jí povedlo získat dvě poslanecká křesla; v roce 1928 a podruhé v roce 1935. Stále to však nebyl žádný velký obrat, v Praze volila valná většina Židů Deutsche Demokratische Freiheitspartei (Německá svobodnědemokratická strana). Židovské obyvatelstvo nebylo homogenní, což výrazně ovlivňovalo neúspěchy židovských stran ve volbách. Vzniklo i mnoho židovských sportovních a sionistických spolků. I přesto, že v českých zemích v roce 1921 žilo skoro 80 tisíc Židů, hlásilo se jich k židovské národnosti pouhých 14,6 procent. Vedle sionistů v Československu působili i asimilovaní čeští Židé, kteří se hlásili k české národnosti. Mezi ně patřilo i mnoho česky a německy píšících spisovatelů a básníků, jako Karel Poláček, Jiří Langer, Egon Hostovský, Jiří Orten, Franz Kafka, Max Brod, Egon Erwin Kisch nebo sochař Otto Gutfreund. 1 Demetz, P. (1998): Praha černá a zlatá. Prostor, Praha, s. 416 4 Řada Židů v Československu také velmi úspěšně podnikala a stála u zrodu či rozvoje podniků, které fungují dodnes (Avia, ČKD, Slezan, Solo Sušice, Moser aj.). Hospodářská krize židovské podnikatele citelně zasáhla, navíc znovu přispěla k vzestupu protižidovských nálad. 2.2 Praha během druhé světové války Na počátku vzniku Protektorátu Čechy a Morava žilo na jeho území kolem 120 tisíc Židů. Zhruba 30 tisícům se podařilo emigrovat do zahraničí a zbylá většina však byla převezena do vyhlazovacích táborů, kde bylo zavražděno kolem 80 tisíc lidí. V Protektorátu Čechy a Morava byli Židé nacistickou okupací postupně vyřazováni z jakékoli hospodářské či společenské činnosti. Židovské otázky a politiku vystěhovalectví měla na starost Ústředna pro židovské vystěhovalectví (něm. Zentralstelle für jüdische Auswanderung), která byla založena v roce 1938 ve Vídni a kterou vedl Adolf Eichmann. Českou Ústřednu vedl Hans Günther. Ta se nejprve snažila Židy přimět k tomu, aby se odstěhovali do zahraničí. Posléze však změnila plány a donutila pražskou židovskou obec, aby dodržovala všechna nacistická protižidovská opatření. Deportace Židů započaly v roce 1941 a v roce 1943 zůstalo v protektorátu pouze tři tisíce svobodných Židů. Ostatní byli převezeni do Terezína, odkud byli později deportováni na území Sovětského svazu nebo do Polska. Náklady na vystěhování financoval Vystěhovalecký fond pro Čechy a Moravu, který také spravoval a likvidoval majetek vystěhovaných Židů. V roce 1941 žilo v Praze přibližně asi 47 tisíc Židů. Židé v Protektorátu měli být deportováni na okupovaná území Sovětského svazu. Na těchto územích již docházelo k vyvražďování židovského tamějšího obyvatelstva. V plánu bylo pět transportů, které směřovaly z Prahy do oblastí Sovětského svazu. Zbytek vystěhovalců měl být převezen do terezínského ghetta. 5 2.3 Praha po druhé světové válce Řada Židů se po válce odstěhovala do Palestiny. Významným problémem, kterému museli Židé v českých zemích čelit, byly tzv. retribuční dekrety. Týkaly se Židů žijících na území Československa, jež měli za svou mateřštinu němčinu nebo maďarštinu. Židé během 2. světové války a těsně po ní často sympatizovali s Komunistickou stranou. „Zastoupení Židů v Komunistické straně Československa bylo vzhledem k jejich podílu na celkovém počtu obyvatelstva neobvykle vysoké. Mnoho Židů do KSČ vstoupilo mezi lety 1945 – 1948; někteří z nich podporovali komunisty už před válkou, někteří komunismus vnímali jako protiklad nacismu. Sympatie ke komunistické straně určitě ovlivnil i Sovětský svaz, který se podílel na osvobození Československa.“2 Komunistický režim byl zprvu k Židům tolerantní a podporoval emigraci do Palestiny, resp. do Izraele. Komunistická strana a její někteří představitelé v rámci vymezení se vůči fašismu hlásali myšlenky proti antisemitismu. Tyto nálady ovšem vydržely jen v těsném sepjetí s vyhrocenou poválečnou situací. Již v roce 1949 se situace Židů zhoršila. Sionismus byl nově podle sovětského vzoru chápán jako projev imperialismu a židovská obec začala být silně kontrolována. Nejvýraznější antisionistické nálady se projevily v politických procesech s vedením spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským. V tomto vykonstruovaném procesu bylo obžalováno celkem 14 osob, z toho 11 včetně Slánského židovského původu. Ačkoli k výkonu tohoto procesu přišlo pověření z Moskvy, není možné popřít aktivitu domácích vykonavatelů.3 Dalším projevem silné antisionistické nálady bylo zavedení evidence židovských obyvatel Československa na počátku padesátých let. Evidovaly se zde 2 soudobedejiny.wz.cz [online] Dostupné na:WWW: http://www.soudobedejiny.wz.cz, Geussová, H.: Evropský antisemitismus, 2010, s. 4 3 soudobedejiny.wz.cz [online] Dostupné na:WWW: http://www.soudobedejiny.wz.cz, Svobodová, Jana: Zdroje a projevy antisemitismu v českých zemích 1948 – 1992, 1994, s. 31 6 základní údaje, členství v (sionistických) organizacích, činnost před válkou, během války a po ní, majetkové poměry, způsob života apod. Na konci 50. a na začátku 60. let došlo ke zmírnění politické represe, což napomohlo k mírnému rozvoji kulturního života a zvýšenému zájmu o tvorbu židovských umělců. Období normalizace už pro Židy nebylo tak přívětivé: „Židé byli označení za přívržence kontrarevolučních sil, za kosmopolity a sionisty, bez ohledu na to, jestli se jimi cítili nebo necítili být. Novým pojmem zavedeným v této době byl tzv. židovský intelektuál, tedy kombinace dvou negativ.“4 V období normalizace bylo velmi rozšířené popírání myšlenky antisemitismu a popírání židovské otázky. Antisemitismus a židovská otázka podle komunistů neexistovaly, ale pouze do té míry, než bylo třeba označit viníka krizového vývoje ve společnosti. Tento dvojaký postoj je jasně patrný z vyjádření komunistů ke vzniku Charty 77 z 12.1.1977 v Rudém právu. Článek „Ztroskotanci a samozvanci“ tvrdil, že Charta 77 vznikla na objednávku antikomunistických a sionistických centrál. Situace československých židů od 70. let se do revoluce v listopadu 1989 takřka nezměnila. V současné době žije v České republice zhruba 10 000 až 15 000 Židů, jen malé procento z nich je registrováno v nějaké židovské organizaci. V Praze žije přibližně 4 500 Židů, přičemž 1 600 je registrováno na Pražské židovské obci. 4 soudobedejiny.wz.cz [online] Dostupné na:WWW: http://www.soudobedejiny.wz.cz, Geussová, H.: Evropský antisemitismus, 2011, s. 4-5 7 3. Budapešť 3.1 Budapešť před druhou světovou válkou Židé tvořili před druhou světovou válkou téměř 5% obyvatel Maďarska. Jejich největší koncentrace se nacházela v Budapešti, kde židovské obyvatelstvo představovalo pětinu z celkového počtu obyvatel. Po 1. sv. válce bylo Maďarsko, jako poražená země, velmi náchylné k politicky vyhroceným rozhodnutím a k moci se dostala komunistická strana včele s představitelem židovského původu Bélou Kunem. Antisemitismus byl ovšem v této době rozšířen prakticky po celé Evropě a komunistická revoluce byla záhy potlačena a maďarská politika začala být zaměřena výrazně pravicově a protižidovsky. Fašizující tendence se začaly rozmáhat hlavně v souvislosti se Stranou ochránců rasy Gyula Gömböse, který se stal i maďarským předsedou vlády. Maďarsko navazovalo stále užší styky s Německem z politických i z ekonomických důvodů. Situace maďarských Židů se postupně zhoršovala především kvůli pogromům, při kterých zemřely desetitisíce Židů. Ti, kteří přežili, zůstali povětšinou bez domova. Na jaře 1938 byly přijaty protižidovské zákony omezující podíl Židů na národní ekonomice na 20% resp. na 5%. 8 3.2 Budapešť během druhé světové války Situace Židů za druhé světové války byla složitá, neboť židovská komunita v Maďarsku a v Budapešti přesahovala půl milionu obyvatel. Protižidovské zákony postupně omezovaly práva i důstojný život. Židé byli společně s Romy a Slováky zapojeni do otrockých prací na stavbách či v boji. V prosinci 1942 premiér Kállay odmítl přistoupit na naléhání nacistů na zahájení konečného řešení židovské otázky stejně jako jinde v Evropě. Německo reagovalo hladkým obsazením Maďarska v březnu 1944 a Kállaye nahradil pronacistický Döme Sztójay. Konečné řešení se tedy začalo právě v roce 1944. Většina maďarských Židů byla deportována do Osvětimi. Podle zprávy německého zmocněnce Edmunda Veesenmayera bylo z Maďarska do Osvětimi deportováno 437 402 Židů, z nichž bylo 80% zavražděno.5 V Budapešti zůstala židovská komunita jako poslední v celé Evropě a na popud neutrálních zemí Švédska a Švýcarska byla této komunitě poskytována pomoc. Výraznou roli při zachraňování maďarských Židů sehrál švédský diplomat Raoul Wallenberg, který pomocí lstí a vyjednávání dokázal zachránit zhruba 100 tisíc Židů, kteří by jinak zemřeli v koncentračních táborech včetně několika dětí z budapešťského ghetta. 5 holocaust.cz [online] Dostupné na: WWW: http://www.holocaust.cz/cz2/history/countries/hungary 9 3.3 Budapešť po druhé světové válce Budapešť ve druhé světové válce utrpěla velké ztráty. Řada významných budov byla poničena a město se dlouho ze své škody vzpamatovávalo. Koncentrační tábory a další útrapy nacistické politiky přežilo jen 150 tis. maďarských Židů, z toho asi 100 tis. z Budapešti (viz příloha 7.1). Bohužel ani ty nečekaly klidné chvíle. Ihned po válce totiž začaly poválečné pogromy.“ Rozbouřená poválečná vlna doprovázená nedostatkem potravin a hladem přinášela antisemitské nálady, jež ústily do protižidovských pogromů nejen na Slovensku, ale i v Polsku (Kielce) a v Maďarsku (Miškovec) Do ČSR utíkali zejména polští Židé, na jih Slovenska se zase uchylovali Židé z Maďarska. Židovská migrace z okolních států zvyšovala v ČSR antisemitské napětí, neboť Židé z okolních států neovládali češtinu ani slovenštinu a jejich komunikace s domácími Židy v hebrejštině (jidiš) anebo v němčině či maďarštině vyvolávala u místního obyvatelstva podezření a odpor.6 Při těchto pogromech zemřel velký počet Židů, kteří se prohlašovali za maďarské občany. Podle vlády ČSR měli být maďarští Židé trestáni stejně jako Němci či Maďaři samotní. 6 Mlynárik J. (2005): Dějiny Židů na Slovensku. Academia, Praha 10 4. Srovnání obou měst Těžko se popisuje židovská komunita ve městech bez toho, aniž by do toho zasahoval popis situace v celém státě. Prameny, které by obsahovaly informace o židovské komunitě v obou městech nejsou dostatečně podrobné, či nejsou běžně dostupné. Situace židovského obyvatelstva v Praze a v Budapešti si byla v řadě věcí podobná. A to především proto, že často vycházela ze stejných zákonů, mírových smluv atp., které se často týkaly jak Maďarska, tak i Československa.Stejně jako židovské komunity v jiných zemích Evropy, byla i komunita v Československu i v Maďarsku, respektive v Praze i v Budapešti vždy ve větší či menší míře vystavena náboženskému, hospodářskému i fyzickému nepřátelství. Konec první světové války v roce 1918 a Versailleská smlouva v roce 1919 byla pro maďarské i československé Židy přínosem: „ Do Versailleské mírové smlouvy byly vepsány klauzule zaručující uváděným menšinám (včetně Židů) rovná práva ve všech státech, které byly na základě této smlouvy vytvořeny, rozšířeny nebo hraničně vymezeny: Polsko, Rumunsko, Maďarsko, Rakousko, Československo, Jugoslávie, Turecko, Řecko, Litva, Lotyšsko a Estonsko. Teoreticky tedy patřili Židé k těm, kteří měli mít ze smlouvy největší prospěch – dostali svou národní domovinu v Palestině a pokud se rozhodli ve svých původních domovech, dostalo se jim záruky, že budou plnoprávnými občany.“7 Počet židovských obyvatel byl před druhou světovou válkou v Praze nižší, než v Budapešti. V Praze bylo 80 000 židovských obyvatel. V Budapešti tvořili Židé před druhou světovou válkou 5% obyvatelstva a jejich počet dosahoval 200 000. V celém Československu byl počet Židů asi 120 000 a v Maďarsku necelých 500 000. Zde je vidět první velký rozdíl mezi oběma státy i jejich hlavními městy. Židovská komunita v Maďarsku byla velmi početná, ale většina židovských obyvatel žila mimo hlavní město. V Československu naopak většina žila právě v hlavním 7 Johnson, P. (1995): Dějiny židovského národa. Rozmluvy, Praha, s. 430 11 městě. Během války zahynulo v nacistických vyhlazovacích táborech asi 80 000 českých a 200 000 maďarských Židů. V Praze klesnul počet Židů z 80 000 na 4000, tedy na pouhých pět procent z původní hodnoty. V Budapešti zbyla téměř polovina. Jedním z důvodů je jistě odlišná politická situace. V Protektorátu Čechy a Morava byl daleko více znát politický odpor a prioritou Německa bylo vyřešit nekompromisně nejen židovskou, ale také českou otázku. Maďaři jako neslovanský národ nebyli pro Hitlera nečistou slovanskou rasou jako jeho sousedé. Naopak Maďarsko s nacistickým Německem více sympatizovalo, což také výrazně přispělo k pozdějšímu odsunu maďarských, respektive budapešťských Židů. Praha i Budapešť byla nakonec osvobozena ruskou Rudou armádou a oba státy se staly zeměmi sovětského bloku. V poválečných letech se mnoho přeživších Židů z obou měst vystěhovalo do Izraele a do jiných zemí. Odpor Maďarů proti komunistické vládě byla byl mnohem silnější a hlavně mnohem dříve než odpor v Československu. V Maďarsku se tyto tendence projevily již v 50. letech a málem skončily úspěchem. Povstání v roce 1956 bylo velmi silné a došlo až na bombardování Budapeště, kde zemřelo mnoho budapešťských obyvatel včetně Židů. Řada Židů po tomto povstání emigrovala. V Československu přišla také další vlna emigrace po sovětské invazi v letech 1968-1969. V Čechách zůstalo nakonec asi 12 000 Židů, největší komunitu představovalo hlavní město. Po celou dobu totalitního režimu, tedy od roku 1948 až do roku 1989, Židovská obec v Praze a sionistické spolky a sdružení v Budapešti nepřestali pod dohledem státních orgánů pracovat. Po pádu komunistů v roce 1989 se stali základem pro obnovení židovského života v Praze i v Budapešti. 12 5. Závěr V seminární práci jsem se zaměřila na židovské obyvatelstvo Prahy a Budapešti, na to, jak bylo ovlivněno druhou světovou válkou. Snažila jsem se vyzdvihnout důležité historické události a najít společná ohniska v obou městech. V některých případech to bylo složitější v jiných zase jednodušší. Podařilo se mi zjistit demografické údaje a jejich změny v obou středoevropských městech. Informace, které se týkaly Prahy jsem zjistila na Pražské informační službě a informace týkající se Budapešti jsem vyhledala v Maďarském kulturním středisku v Praze. Údaje jsou však pouze přibližné, jelikož nebylo možné zjistit přesnější informace. Nikde nejsou zaznamenána naprosto přesná čísla. Doplňující informace a citace jsem čerpala z literatury uvedené v seznamu bibliografie. V dnešní době je v Maďarsku jedna z největších židovských komunit, žije zde kolem 49 tisíc židovských obyvatel. Nachází se zde řada funkčních synagog, včetně největší židovské synagogy v Evropě, židovských škol a košer řeznictví. V Česku dnes žije kolem 4 tisíc židovských obyvatel a zdejší židovská komunita se snaží více se seznamovat s židovskými dějinami. 13 6. Bibliografie a použité zdroje 1. Demetz, P. (1998): Praha černá a zlatá. Prostor, Praha. 2. Gilbert, M. (2003) Židé ve 20. století. Baset, Praha. 3. Johnson, P. (1995): Dějiny židovského národa. Rozmluvy, Praha. 4. Lange, N. (1996): Svět Židů. Knižní klub, Praha. 5. Mlynárik, J. (2005): Dějiny Židů na Slovensku. Academia, Praha. 6. Pěkný, T. (2001): Historie Židů v Čechách a na Moravě. Sefer, Praha. 8. en.wikipedia.org.[online] Dostupné na: WWW:<http://en.wikipedia.org/wiki/Raoul Wallenberg> 9. soudobedejiny.wz.cz [online] Dostupné na:WWW: http://www.soudobedejiny.wz.cz 10. holocaust.cz [online] Dostupné na: WWW: http://www.holocaust.cz/cz2/history/countries/hungary 14 7. Přílohy 7.1 Srovnání počtu židovského obyvatelstva v Praze a v Budapešti před 2. světovou válkou a po ní Praha Budapešť 80 000 200 000 4 000 100 000 Počet obyvatel před 2sv. Počet obyvatel po 2sv. Tabulka 1 Praha a Budapešť Graf 1 Praha Graf 2 Budapešť 15 7.2 Ilustrační fotografie Obrázek 1 portrét Raula Wallenberga z roku 1944 Obrázek 2 portrét maďarské Židovky Kláry Swimmerové, zahynula v Osvětimi 16 Obrázek 3 Pražský Žid Arnošt Abeles, zahynul v Osvětimi 17
Podobné dokumenty
JMB013_Moderni dejiny_SVJE_opora_final
9.6.1923 – vláda Alexandra Cankova a eskalace vládních represálií a teroru komunistické
opozice – komunistické povstání 19.9.1923 – výbuch v sofijské katedrále 16.4.1925 –
kompromitace Cankovova zp...