vladimíranděl

Úvod
Film Pianista – který byl natočen na motivy knihy Wladyslawa Szpilmana a některé momenty byly
inspirováné i samotným životem režiséra Romana Polanského – nás uvede do strašlivé atmosféry
holokaustu druhé světové války v Polsku. Celý děj je vyprávěním W. Szpilmana o jeho snaze přežít nátlak
nacistů, ale i Poláků, kteří se strachy – až fanatismem – na žida ani nepodívají. Sám Szpilman byl
uznávaným židovským klavíristou, a tak si získal sympatie mnoha stoupenců, kteří se mu snažili a byli
schopni pomoci přežít válku. Film je syrový, drsný, svou atmosférou temný až mrazivý, místy neúnosně
surový; zobrazením hrůzné reality nám dává prostor nahlédnout blíže, tam, kam nejsme schopni
nahlédnout, ba dokonce ani nechceme. Viditelný hyenismus, tj. získávání kapitálů s falešným účelem
„pomoci“, obrovský pud sebezáchovy na úkor druhých, krutost a nelítostnost Němců. To vše v ponuré
atmosféře.
Pro svůj rozbor jsem si vybral téměř finální pasáž filmu *1:57:30], kde ztrápená a dlouhými měsíci
zmožená, vyhladovělá a vyčerpaná tvář v ostrém světle v nesytých barvách v rozbombardovaném domě
plným sutin a špíny, v mrazu s párou u úst a Německým důstojníkem v zádech, se nám snaží zahrát jednu
z nejkrásnějších, nejdynamičtějších, nejhonosnějších a vesele „nejsvětelnějších“ skladeb od Chopina,
Ballade č. 1 v G minor, Opus 23. Dojem, který v nás pasáž zanechá, je obrovský; – kontrast mezi lidskou
nicotou, choulostivostí a nesmrtelností skladby v atmosféře strachu a neodhadnutelnosti, udá-li se to, či
naopak ono, zda jsme s to předvídati korektně a v dané souvislosti.
Výrazové prostředky
V této „scéně“ se produkce věnovala autentičnosti, tj. získat atmosférickou podporu veškerých
aspektů. Německá společnost Sparks Filmtechnik, která zajišťovala osvětlovačské práce, vnesla do tváře
herce Adriena Brodyho nízké, ostré, teplé a atmosféru konturující světlo, které bylo v symbiotickém
souznění s nízkou saturací barev, jež nám opět daly za pravdu, že se jedná o srdceryvný film plný smutku
z hrozivé reality minulého století ve více detailních (s nádherně nízkou hloubkou ostrosti), než
polodetailních záběrech – to vše snímáno na 35mm záznamový materiál v poměru stran 1,85:1, jenž je
líbivý pro oko. Po celou dobu promítání jsme odkázáni na skromný hudební repertoár vepsán hudebním
skladatelem Wojciechem Kilarem, lehké dokreslení pomocí klarinetních variací, klavírně jemných
náhmatů, od smyčcových erupcí až po nádhernou skladbu hranou na čelo; nesmíme zapomenout na
1|S t r á n k a
excelentní výběr hudby pro Szpilmanovo hraní. To by ale bylo poskromnu: Co dělá dobrý film filmem, je
zvuk. Snímání zvuku pro doostření atmosféry, zejména zvuk speciálních efektů je na vysoké úrovni. Šum
lehkých nášlapů, cinkot klíčů, ladné tančení papírových pytlíků a výstřely, jež místy nebyly plně
synchronní s obrazem; hutné dialogy. Celý výstup zvukového mixu je ve standardu DTS a Dolby Digital.
Francouzská společnost Éclair Numérique společně s německým Das Werk, jež se postaraly o vizuální
efekty, předvedly dobrou práci, ovšem místy např. oheň ztrácel svou realističnost, ale to bylo brzy
vykompenzováno obrovským záběrem na bombami zdevastovanou Varšavu.
Podstata předané informace a způsoby komunikování
Hlavní myšlenka byla směřována k vylíčení knižní předlohy podle autorova života, Wladyslawa
Szpilmana, ale nejen to. Film byl obohacen i o určité pasáže samotného režiséra. Důvod byl prostý:
ukázat krutost, jakou zažilo Polsko v době okupace Německými vojsky, nakládání s židy a posléze jejich
likvidace, jak už odsun do pracovních táborů, tak odsun do táborů vyhlazovacích. Nevím, zda to účinně
funguje jako ukázka prevence, avšak díky až „chameleonskému“ příběhu, se dají situace alternovat
k podstatám stejným, neb dějovým linií jinakým, a takto se dá dojít k prostému poučení od frázovitého
kýče „nevzdávej se“, až k získání hluboce posazené naděje. Samotný Německý důstojník ukázal svou
lidskost, když Szpilman vpustil své prsty na slonovitou klaviaturu osmaosmdesáti míst rozkoše pro
klavírního virtuóza. Jeho vlhké oči, těsně před vzření kapénky slané slzy, kdy člověk na svém největším
dně dokáže projevit lásku k hudbě tak obrovskou, že ji v jednom momentě předá druhému. Zde tento
nacistický voják nebyl vyobrazen jako ostatní, jako zvěř žijící jen pro zabíjení, ale jako lidská osoba, to jest
velice dobře zřetelné nejen při vnímání klavírního zhmotnění velkého třesku, ale i při ukázce jeho rodiny.
Tímto nám mělo být sděleno, že i když je někdo pro nás na špatné straně, nejedná se o bezcitnou
medúzu, která svými chapadly usmrtí veškeré pohybující ideály.
Ekonomické aspekty realizace
Premiéra tohoto stopadesátiminutového snímku se konala 25. Prosince 2002, v tento otevírací
víkend film vydělal bezmála 112 tisíc dolarů – v šesti sálech. Celkový rozpočet filmu se vyšplhal na 35
miliónů dolarů, přičemž celosvětový výtěžek činil 120 miliónů dolarů – USA 32,5 miliónů dolarů, VB 2,5
2|S t r á n k a
miliónů liber, Francie 10 miliónů dolarů, Německo a Itálie po 5 miliónech euro a Polsko 11,5 miliónů
zlotých. Samotné země bez USA vydělaly přes 87 miliónů dolarů, což je více, než 70% celkového výdělku.
Jen za víkend Polsko vydělalo přes milión zlotých a USA přes dva milióny dolarů. Zisk z premiéry
v Nizozemí byl darován na nadaci Anne Frank. Promítání filmu probíhalo po dobu 166 dnů, až do data 8.
Června 2003. V České Republice bylo datum vydání stanoveno na 6. Února 2003, kdy se za první víkend
vydělalo přes 9 tisíc dolarů z celkových 172 tisíc. O produkci se postaral sám Roman Polanski spolu
s Robertem Benmussou, Alainem Sarderem a koproducentem Genem Gutovským.
Publikování a prezentování díla
O hlavní distribuci se postarala společnost Studio Canal, v České Republice společnost Falcon a ve
Spojených státech Focus Features, jež spadá pod NBC Universal. Velkých marketingových kampaní
netřeba. Samotné téma druhé světové války, navíc spojeno se jménem Roman Polanski, vytváří samo
velice lákavou kombinaci nutící jít svou touhu uspokojit. Jak je obvyklé, na známých serverech se objevily
ukázky z filmů, tzv. trailery, film o filmu, zmíním Česko-Slovenská filmová databáze (csfd.cz), youtube,
The Internet Movie Database (imdb.com), dále trailery v kinech a televizních stanicích, rozmístění
plakátů a jiné. Standardní postup, kdy skončí promítání v kinech, se film posouvá k distribuci na přenosné
nosiče, internetové servery, až na komerční televizní kanály po celém světě. Spolu s nosiči se přesouvá
do prodeje i oficiální soundtrack filmu, který obsahuje jak plně autorskou hudbu Wojciecha Kilara, tak i
známé skladby polského romantického skladatele Frédérica Françoise Chopina, německého klasicistního
komponisty Ludwiga Van Beethovena nebo barokního génia německého původu Johanna Sebastiana
Bacha a jiné.
Mediální a společenský dopad
Film byl velmi kladně přijat jak kritiky, tak i diváky. Tuto náklonnost dokazuje i získání mnoha
prestižních ocenění, mezi kterými jsou např. ceny akademie, Oscar, za nejlepší režii pro Romana
Polanského, nejlepší herecký výkon pro Adriena Brodyho a v poslední řadě pro nejlépe zpracovaný
scénář dle knižní předlohy pro scénáristu Ronalda Harwooda; César, francouzské ocenění, za nejlepší
film, režii, herecký výkon, kameru, scénografii, hudbu a zvuk; ceny BAFTA za nejlepší film a režii; Zlatou
3|S t r á n k a
Palmu jako vítězný snímek roku 2002 v Cannes; a mnoho dalších cen. Náklonnost dokazuje i vysoké
hodnocení na filmových serverech, mezi českými je to Česko-Slovenská filmová databáze, kde se Pianista
drží na 69. Příčce s hodnocením 89%; mezi zahraničními zmíním zejména The Internet movie database,
kde snímek získal 8,5 bodů z 10. Film se dočkal i mnoho recenzí, od San Francisko Chronicle, až k The
New York Times. Ono hodnotit takovýto film, který se opírá o velice silné a nesmírně bolestivé období
historie, je nesmírně těžké, tuto tíhu si na bedra museli brát i hodnotitelé a recenzenti.
Závěr
Pianista je působivý snímek, který si veškerá svá ocenění zasloužil. Zvýraznění hodnot ze strany
bezmocných, dějová linie více než půvabná. To vše mistrovsky zahaleno do jedinečné atmosféry
natočené kumštovně a s grácií. Každý detail, lokace, studiové scény, mistrovské osvětlení, výborná
kamera, která se v jednom momentě odlepila z „doly“ a střemhlav přistála na steadicamu, kde
s pískotem procházíme tankem rozstřelenou budovou tak efektně, jako bychom tam byli se Szpilmanem.
Celý snímek by se dal pojmout v mnoha směrech. Naskýtají se hluboké filosofické, sociologické,
existenční otázky a jiné, které by mohly být rozpravou na další nespočet listů papírů. Um byl předveden –
snímek naplnil veškerá očekávání a přidal i pár „cukrátek“ navíc.
4|S t r á n k a
Zdroje
The Pianist, 2003, directed by Roman Polanski, 150min, DVD.
A story of Survival, 2003, directed by Roman Polanski, 39min, DVD.
The Pianist, IMDb.com, Inc. *online+, použití: 16. 11. 2011, dostupné z:
<http://www.imdb.com/title/tt0253474/>.
The Pianist, Focus Features, NC Universal, focusfeatures.com *online+, použití: 16. 11. 2011, dostupné z:
<http://focusfeatures.com/the_pianist/>.
The Pianist, Box Office Mojo, boxofficemojo.com, IMDb.com, Inc. *online+, použití: 3. 12. 2011, dostupné
z:
<http://www.boxofficemojo.com/movies/?page=main&id=pianist.htm>.
Pianista, csfd.cz, POMO Mefia Group s.r.o. *online+, použití: 4. 12. 2011, dostupné z:
<http://www.csfd.cz/film/7355-pianista/>.
Surviving the Warsaw Ghetto Against Steep Odds, nytimes.com, The New York Times Company,
27.12.2002, použití: 4. 12. 2011, dostupné z:
<http://www.nytimes.com/2002/12/27/movies/27PIAN.html>.
VLADIMÍRANDĚL
Úvod do multimédií – 4ME100
5. 12. 2011
5|S t r á n k a