sborník z konference v * - ACULEATA GROUPS Bethylidae
Transkript
Moravské zemské muzeum Entomologické oddělení, Brno a Správa NP a CHKO Šumava Odbor Výzkumu a ochrany přírody, Kašperské Hory Blanokřídlí v českých zemích a na Slovensku 3. setkání sborník z konference Moravské zemské muzeum, Brno 7.-8. června 2007 DVOŘÁK L. & MALENOVSKÝ I. (eds), 2007: Blanokřídlí v českých zemích a na Slovensku 3, sborník z konference, Moravské zemské muzeum, Brno, 7.-8. června 2007 Obsah Předmluva……………………………………………………………………………………...1 Petr BOGUSCH Deset hymenopterologických zajímavostí z východního Polabí……………………………2–4 Pavel DEVÁN & Vojtech BUKOVAN Použitie Fabrových úľov na prieskum fauny blanokrídlovcov v starých sadoch…………...4–8 Libor DVOŘÁK O hnízdech vosy saské (Dolichovespula saxonica)………………………………………..8–10 Jaroslav HOLUŠA, Jan LUBOJACKÝ & Karel DRÁPELA Model letové aktivity smrkových pilatek (Pristiphora spp., Pikonema spp.)………………..10 Petr JANŠTA Za vším hledej parazita!………………………………………………………………………11 Olga KOMZÁKOVÁ Výzkum čmeláků ve Výzkumném ústavu pícninářském v Troubsku…………………….11–13 Jan MACEK Příspěvek k poznání larvální ekologie larev pilatek vázaných na duby (Quercus) a kapradiny (Pteridiophyta)……………………………………………………………….13–15 Ladislav ROLLER Sezónna letová aktivita vybraných hrubopásych (Hymenoptera, Symphyta) na Slovensku……………………………………………………………………………...15–16 Vladimír SMETANA & Peter ŠIMA Skúsenosti s metódou odchytu ôs a iného hmyzu do pivných pascí v podmienkach južného Slovenska………………………………………………………………………..16–17 Jakub STRAKA Dlouhodobé změny fauny blanokřídlého hmyzu (Aculeata) v České republice………….17–18 Adam VÉLE & Jaroslav HOLUŠA Metody stanovení velikosti populace mravenců obývajících zemní hnízda……………...18–19 Adresář českých a slovenských zájemců o blanokřídlé…………………………………..20–22 Předmluva organizátorů Vážení kolegové! Představujeme Vám sborník ze 3. setkání „Blanokřídlí v českých zemích a na Slovensku“. Soudíce podle počtu přihlášených (v závazném termínu se na setkání přihlásilo 26 účastníků z České i Slovenské republiky, což je oproti loňskému roku dokonce mírný nárůst) a pestré směsice příspěvků, která se na konferenci opět sešla, věříme, že se z našich setkání již stala každoroční tradice a že pro mnohé z Vás skýtají vhodnou příležitost k udržení vzájemných kontaktů, představení výsledků vlastních výzkumů, zasvěceným diskuzím nad hymenopterologickými zajímavostmi či společné vycházce do přírody. Byli bychom rádi, kdyby přátelský duch setkání napříč úzkými specializacemi, mezi systematiky, faunistiky, ekology i aplikovanými entomology, ostřílenými profesionály i nadšenými laiky, zkušenými nestory i mladou krví se společným jmenovatelem Hymenoptera, panoval nejen během nynějších dvou dnů v Brně, ale nesl se i do budoucna, vytvořil otevřenou náruč pro další zájemce a v konečném důsledku tak přispěl k rozvoji vědeckého poznání blanokřídlého hmyzu u nás i ve světě. Držíme proto palce dalším ročníkům! Za organizátory Igor Malenovský & Libor Dvořák Poděkování: Uspořádání konference a vydání sborníku bylo částečně podpořeno výzkumným záměrem Moravského zemského muzea MK00009486201. 1 Deset hymenopterologických zajímavostí z východního Polabí Petr BOGUSCH Od roku 2001 probíhají pod záštitou Muzea východních Čech v Hradci Králové průzkumy hmyzu na význačných lokalitách v širším okolí města. Mezi tyto lokality patří např. PP Na Plachtě, nacházející se přímo v Hradci Králové (výsledky průzkumu žahadlových blanokřídlých publikovali BOGUSCH et al. 2006), PP Báň (BOGUSCH & MOCEK 2007) a NPR Žehuňská obora u Chlumce nad Cidlinou (článek je v přípravě), nově začal průzkum písečného přesypu u Veské nedaleko Pardubic a Kunětické hory. Výsledky průzkumů přinášejí zejména velké počty druhů na lokalitách; v PP Na Plachtě bylo zaznamenáno 228 druhů žahadlových blanokřídlých, na Chlumecku 246 (s literárními údaji a sběry muzea 270 druhů). V tomto počtu vyčnívají zejména druhy, jejichž nálezy jsou faunisticky velmi cenné i v rámci celé republiky. Deset nejvýznamnějších nálezů si zaslouží podrobnější komentář: 1. Zlatěnka Chrysura trimaculata patří mezi velice vzácné druhy vápencových a opukových skalních stepí a okrajů lesů v teplých oblastech. Vyskytuje se brzy na jaře a patří mezi první zlatěnky, které je možné najít. V ČR je druh kriticky ohrožený (STRAKA 2005) a současné nálezy existují jen z Prahy, Českého krasu a Litoměřicka. Na opukové stepi PP Báň nedaleko Chlumce nad Cidlinou byl v rámci průzkumu v letech 2001–2004 zaznamenán ve velkém množství (45 ex. do Moerickeho a Malaiseho pastí, B. Mocek lgt.) a na jaře roku 2007 byl výskyt potvrzen (P. Bogusch lgt., 17.3.2007, 1 samec). Lokalita tak představuje jedno z hlavních míst výskytu druhu v republice, v menším množství byl navíc nalezen i v PR Bludy nedaleko odtud. Kromě Ch. trimaculata jsme na lokalitě zaznamenali i další ohrožené druhy Ch. hirsuta (1 ex.) a Ch. cuprea (8 ex.). 2. Zlatěnka Chrysis indica je lesní druh, který se vyskytuje v lesích v teplých oblastech. Kromě jižní Moravy je okolí Choťovic u Chlumce nad Cidlinou dlouho tradovanou lokalitou (BALTHASAR 1952); HOZÁK & ZEMAN (1966) publikovali další údaje z Vysoké nad Labem a Hradce Králové, jejich dokladové exempláře jsou uloženy v MHK. Jedna samice byla zaznamenána i v rámci výzkumu v PR Bludy u Chlumce nad Cidlinou. Druh je v ČR klasifikován jako kriticky ohrožený (STRAKA 2005) a recentní nález potvrzuje jeho stálý výskyt na dlouho známé lokalitě. Pravděpodobně není tolik vzácný, ale má nízkou populační hustotu, a proto jej hymenopterologové málokdy najdou. 3. Samotářská vosa Allodynerus rossii je druh světlých lesů a jejich okrajů v teplých oblastech. Z Čech jsou známé historické údaje z Prahy, nově druh zaznamenal J. Straka v Klánovickém lese (DVOŘÁK & STRAKA 2007). V rámci průzkumu Chlumecka jsme našli dva jedince: samce v PR Bludy a samici na okraji lesa v NPR Žehuňská obora. Tento kriticky ohrožený druh se tedy zřejmě vyskytuje v celém lesním komplexu na Chlumecku, jeho populační hustota je však nízká. 4. Hrabalka Poecilagenia rubricans patří mezi skutečné skvosty naší fauny. BAŤA et al. (1938) a WOLF (1971) uvádějí tři historické údaje z 20. a 30. let minulého století, jeden z Čech a dva z Moravy. Od této doby nebyl druh v ČR zaznamenán. V PP Báň u Chlumce nad Cidlinou jsme našli dva samce, kteří tak představují nálezy druhu označeného jako kriticky ohrožený (STRAKA 2005) po mnoha letech. P. rubricans preferuje sprašové stěny a skalní stepi, kde si lepí hliněná hnízda. Je všude velmi vzácný a jeho nálezy jsou jen jednotlivé. Nově se jej podařilo v roce 2006 zaznamenat i na jižní Moravě (Hradčovice, Rovná hora, 1 samice, D. Vepřek lgt.) a v Praze – Zbraslavi (1 samec, J. Straka lgt.). Prokazatelně se tedy v ČR vyskytuje na více místech, je však vzácný a jeho výskyt lze zjistit jen souvislejším průzkumem. 5. Kutilka Crossocerus walkeri je druh světlých lesů a jejich okrajů, který byl v ČR považován za vyhynulý. V současnosti je známý pouze z Děčína, kde jej zaznamenal L. Blažej, a 2 z CHKO Kokořínsko, odkud VEPŘEK (2006) publikoval nález jednoho jedince. Na Moravě byl zaznamenán v rámci odchytu hmyzu do pastí v korunách stromů nedaleko Lednice v roce 2003 (J. Schlaghammerský lgt.). V NPR Žehuňská obora jsme našli jednoho samce v roce 2003, který tak představuje jeden z mála recentních nálezů v ČR. Druh tedy není vyhynulý a vyskytuje se zřejmě velmi vzácně v lesích v některých oblastech republiky. 6. Kutilka Rhopalum gracile je teplomilný druh, který se vyskytuje na lesních okrajích v teplých oblastech republiky. Tento kriticky ohrožený druh (STRAKA 2005) byl opakovaně zaznamenán na dvou místech na jižní Moravě. Nálezy z Čech jsou sporadické a pocházejí z různých míst: Doksy, Vlkov na Třeboňsku, Kokořínsko, Mostecko (různí autoři). Na okraji lesa v NPR Žehuňská obora jsme zaznamenali jednu samici, jejíž nález poukazuje na význam lokality pro teplomilné druhy. Z dalších druhů stejného rodu jsme zaznamenali i běžný R. coarctatum (7 ex.) a nehojný lesní druh R. clavipes (2 ex.). 7. Kleptoparazitická včela Coelioxys alata je velice vzácným druhem v rámci celého areálu rozšíření. Hostitelem je mokřadní břichosběrná včela Megachile ligniseca, která je v ČR vzácná a vyskytuje se na vlhkých stanovištích, zejména ve vyšších polohách. C. alata byl z ČR z dřívější doby známý jen díky jednomu jedinci z Moravy bez přesnější lokality. Nověji byl klasifikován jako kriticky ohrožený právě jen na základě níže uvedených nálezů (STRAKA 2005). V ostatních zemích Evropy na tom je podobně (BOGUSCH 2005). Prvními údaji z Čech byly nálezy z PP Báň (Malaiseho past, B. Mocek lgt., 1 samice), mokřadu u Dlouhopolského rybníka nedaleko odtud (1 samec, P. Bogusch lgt.) a PP Na Plachtě v Hradci Králové (1 samice, P. Bogusch lgt.). Všechny údaje pocházejí z vlhkých lokalit, stejně jako nový nález ze Slovenska (BOGUSCH 2005). Nově byl druh nalezen i v Krkonoších (J. Straka lgt.). Jako každý kleptoparazit je tento druh vázaný na svého hostitele, který se vyskytuje převážně na vlhkých lokalitách, a tudíž spolu s ním preferuje tato pro včely nepříliš typická stanoviště. 8. Kleptoparazitická včela Nomada moeschleri je novým druhem pro Českou republiku, který zjistil poprvé J. Straka v NP Podyjí (STRAKA et al. 2004). Zde byl jeho výskyt potvrzen v roce 2004 a dále byl druh poprvé zaznamenán na písečném přesypu u obce Veská nedaleko Pardubic, v Orlických a Jizerských horách a v okolí Prahy (BOGUSCH et al. 2005). Jeho ekologie není známá, jedná se však zřejmě o vzácný prvek spíše lesních lokalit, vyskytující se v nízkých i vyšších polohách. Předpokládaným hostitelem je euryekní nevzácný druh Andrena carantonica, který se spolu s ním vyskytuje prokazatelně na všech lokalitách.V roce 2007 byla N. moeschleri nalezena i v Pardubicích – Polabinách (1 samice, P. Bogusch lgt.). 9. Kleptoparazitická včela Nomada trispinosa parazituje u teplomilného jarního druhu Andrena taraxaci. Vyskytuje se tak na teplých lokalitách, ale ne přímo na stepích či sprašových stěnách, nýbrž na mikrostanovištích na okrajích lesů, kde hostitel hnízdí. Z Moravy je N. trispinosa známý už delší dobu (NP Podyjí, Pouzdřany), první údaje z Čech pocházejí z roku 2006 z Pardubic – Polabin, kde bylo na okraji lesa u odstavného ramene Labe nalezeno 5 jedinců (P. Bogusch lgt.). V roce 2007 byl druh na lokalitě znovu zaznamenán, stejně jako jeho hostitel. Lokalita je zatím jedinou v Čechách, pravděpodobně se však v okolí bude druh vyskytovat také. 10. Včela Hylaeus pectoralis je velmi vzácným rákosním druhem, jehož výskyt na mokřadech je hymenopterologům známý již dlouho. V ČR byl uváděn na základě několika nálezů z Třeboňska a okolí Doks z první poloviny 20. století. Starší údaj existuje i z Městce Králové a určitě se týká právě mokřadů u Žehuňského rybníka, kde jsme jej našli v roce 2004. Na Moravě byl druh nalezen v rámci výzkumu hmyzu NPR Slanisko u Nesytu (PŘIDAL 2001). V Čechách jej sbíral v poslední době L. Blažej (Srní u České Lípy, 1 samice), nově byl tento druh zaznamenán právě v NPR Žehuňská obora (1 samec, 2 samice, Malaiseho past, B. Mocek lgt.). Všichni jedinci byli nalezeni na mokřadu u Kopičáckého rybníka, kde jsme zaznamenali i další význačné mokřadní druhy (např. zlatěnku Chrysis pseudobrevitarsis, včelu Hy- 3 laeus moricei a další). Druh se tedy prokazatelně stále vyskytuje na cenných mokřadních stanovištích v ČR. Zejména v rámci výzkumu lokalit na Chlumecku jsme zjistili mnoho dalších významných druhů, které by také zasloužily komentář. Více v publikacích BOGUSCH et al. (2006) a BOGUSCH & MOCEK (2007), dílčí významné údaje v novém checklistu (BOGUSCH & STRAKA 2007). Literatura BALTHASAR V., 1952: Další příspěvek k poznání blanokřídlého hmyzu ČSR. Acta Societatis Entomologicae Čechosloveniae 49: 52–69. BAŤA L., 1938: Prodromus hmyzu Republiky Česko-Slovenské. Pars 2 – Vespoidea, Psammocharidae. Sborník entomologického oddělení Zemského musea v Praze 16: 166–223. BOGUSCH P., 2005: Distribution and biology of Coelioxys alata (Förster, 1853) in the Czech Republic and Slovakia (Hymenoptera: Apoidea, Megachilidae). Klapalekiana 41: 139–143. BOGUSCH P., MACEK J. & STRAKA J., 2005: Faunistic records from the Czech Republic – 188. Hymenoptera: Apidae. Nomada moeschleri. Klapalekiana 41: 144. BOGUSCH P., STRAKA J. & MIKÁT M., 2006: Žahadloví blanokřídlí (Hymenoptera: Apoidea, Chrysidoidea, Vespoidea) přírodní památky Na Plachtě v Hradci Králové. Acta Musei Reginaehradecensis, Series A 35: 127–134. BOGUSCH P. & MOCEK B., 2007: Výsledky faunistického průzkumu vybraných skupin žahadlových blanokřídlých PP Báň a PR Kněžičky v okolí Chlumce nad Cidlinou (Hymenoptera: Chrysidoidea, Vespoidea, Apoidea). Acta Musei Reginaehradecensis, Series A 36: in press. BOGUSCH P. & STRAKA J. (eds), 2007: Komentovaný seznam žahadlových blanokřídlých České a Slovenské republiky. Annotated checklist of the Aculeate Hymenoptera of the Czech and Slovak Republics. Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae Suppl. 11: in press. DVOŘÁK L. & STRAKA J., 2007: Vespidae – vosovití. In: Annotated checklist of the Aculeate Hymenoptera of the Czech and Slovak Republics, BOGUSCH P. & STRAKA J. (eds) Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae Suppl. 11: in press. HOZÁK A. & ZEMAN V., 1966: Příspěvek k poznání zlatěnek (Hym., Chrysididae) v severovýchodních Čechách. Acta Musei Reginaehradecensis, Series A 7: 67–72. PŘIDAL A., 2001: Komentovaný seznam včel České republiky a Slovenska – 1. čel. hedvábnicovití (Insecta: Hymenoptera: Apoidea, Colletidae). Sborník Přírodovědeckého klubu v Uherském Hradišti 6: 139–163. STRAKA J. 2005: Chrysidoidea (zlatěnky), Vespoidea (vosy), Apoidea (včely), pp. 380–384, 387–405. In: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. List of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates, FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. (eds) Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 pp. STRAKA J., BOGUSCH P., TYRNER P. & VEPŘEK D., 2004: New important faunistic records of Hymenoptera (Chrysidoidea, Apoidea, Vespoidea) from the Czech Republic. Klapalekiana 40: 143–153. VEPŘEK D., 2006: Blanokřídlí (Hymenoptera) skupin Chrysidoidea-Chrysididae, Vespoidea, ApoideaSpheciformes CHKO Kokořínsko. Bohemia centralis 27: 501–514. WOLF H. 1971: Prodromus insectorum Bohemoslovakiae. Hymenoptera, Pars 10 – Pompiloidea. Acta Faunistica Entomologica Musei Nationalis Pragae 14: 3–76. Použitie Fabrových úľov na prieskum fauny blanokrídlovcov v starých sadoch Pavel DEVÁN & Vojtech BUKOVAN Prieskum fauny pomocou inštalovaných umelých hniezd zo zväzkov trstinových internódií uplatnili TSCHARNTKE et al. (1998). Staré sady v Bielych Karpatoch skúmal z hľadiska hmyzu DEVÁN (2002). Cieľom nášho výskumu bolo zistiť, aké druhy blanokrídlovcov, predovšetkým predátorov vošiek a obaľovačov, osídlia ponúknuté umelé hniezda z trstinových internódií (Fabrove úle). 4 Tieto druhy by bolo možné prenášať do produkčných sadov so zameraním na bioprodukciu ovocia bez použitia insekticídov. Predmetom výskumu boli staré extenzívne vysokokmenné sady v okolí obce Adamovské Kochanovce – konkrétne v k.ú. Adamovské Kochanovce (Adamovská dolina) a Melčice Lieskové – Lieskovské vinohrady. Tieto plochy sa nachádzajú na rozhraní Považského podolia a Bielych Karpát (7173c) na sprašovom podklade. V území sa v stredoveku pestoval vinič, ale po invázii fyloxéry a zavedení amerického podpníka sa vinič v oblasti už nepestuje. Názov vinohrady je len historický. Rastú tu extenzívne sady prevažne jabloní a hrušiek, doplnkove sliviek a mirabelky. Najmä jadroviny sú predstavované veľmi starými jedincami, často preschnutými, rodia však každoročne a ovocie je pomerne zdravé aj napriek absencii starostlivosti (rez, postreky). Podrastom sú pestré ovsíkové lúky (Arrhenaterion), v poslednom čase zanedbávané. Nadmorská výška je 220–300 m, expozícia JV. V území boli na stromy upevnené zväzky internódií trstiny (Phragmites australis) po cca 30 kusoch spojené odrezanou PET fľašou bez dna. Zväzky boli inštalované v korunách stromov vo výške do 5 m. Osadené boli v apríli a v októbri zobrané z lokality, po jarovizácii boli v umelom prostredí zazimované druhy liahnuté, usmrtené a konzervované v benzínalkohole. Určované boli pomocou naslednej literatúry: BLUETHGEN 1959, BOUČEK & ŠUSTERA 1957, DOLLFUSS 1991, DOROCHOVA 1991a,b, GUSENLEITNER 1995, 1999a, b, KUTTER 1977, LINSENMAIER 1959, RADCHENKO 2000, WOLF 1972. Tabulka 1. Výsledky za rok 2004: AJ – jabloň v Adamovskej doline; AH – hruška v Adamovskej doline; MJ – jabloň v Zemianskolieskovskej doline. F – samice, M – samce, W – robotnice. Taxon Sphecidae Psenulus fuscipennis (Dahlbom, 1843) Trypoxylon attenuatum Smith, 1851 Trypoxylon figulus (Linnaeus, 1758) Eumenidae Ancistrocerus antilope Panzer, 1789) Ancistrocerus ichneumonoides (Ratzeburg, 1844) Ancistrocerus parietinus (Linnaeus, 1761) Discoelius zonalis (Panzer, 1801) Symmorphus murarius (Linnaeus, 1758) Pompilidae Auplopus carbonarius (Scopoli, 1776) Dipogon subintermedius (Magretti, 1886) Chrysididae Chrysis fulgida Linnaeus, 1761 Chrysis ignita (Linnaeus, 1761) Chrysis inaequalis Dahlbom, 1845 Chrysis purpurata Fabricius, 1787 Trichrysis cyanea Linnaeus, 1761 Formicidae Camponotus falax (Nylander, 1856) Camponotus vagus (Scopoli, 1763) Dolichoderus quadripunctarius (Linnaeus, 1771) Ichneumonidae Stenarella domator Poda, 1763 Raphidioptera Raphidia major Burmeister, 1839 5 AJ AH MJ - 1M, 5F 1F - 2F 1M, 1F 1M 1M - 1M, 15F 3F 4F - 5M, 18F 3F 6M, 8F 1M - 1F, 1M 1M 2M 1F 1F 1F 1M 3F 1M 1M 11F 19W 1F, 12W 1W 16W 10W 2F 5F 3F - 1M - Tabulka 2a. Výsledky za rok 2005: AJS – jabloň Adamovce, skorá expozícia; AJN – jabloň Adamovce, neskorá expozícia; AHS – hruška Adamovce, skorá expozícia; AHN – hruška Adamovce, neskorá expozícia. F – samice, M – samce, W – robotnice. Taxon Sphecidae Nitela spinolae Latreille, 1802 Passaloecus insignis (Vander Linden, 1829) Psenulus brevitarsis Merisuo, 1937 Rhopalum clavipes (Linnaeus, 1758) Rhopalum coarctatum (Scopoli, 1753) Trypoxylon clavicerum Lep. et Ser., 1825 Trypoxylon figulus (Linnaeus, 1758) Trypoxylon minus de Beaumont, 1945 Pompilidae Agenioideus cinctelus (Spinola, 1808) Auplopus carbonarius (Scopoli, 1763) Dipogon bifasciatus (Geoffroy, 1785) Dipogon subintermedius (Magretti, 1886) Chrysidiae Chrysis ignita (Linnaeus, 1761) Trichrysis cyanea (Linnaeus, 1761) Eumenidae Ancistrocerus gazella Panzer, 1789) Ancistrocerus nigricornis (Curtis, 1826) Ancistrocerus parietinus (Linnaeus, 1761) Ancistrocerus trifasciatus (Mueller, 1776) Symmorphus murarius Linnaeus, 1758) Formicidae Camponotus fallax (Nylander, 1856) Dolichoderus quadripunctarius (L., 1771) Leptothorax corticalis (Schenck, 1852) Leptothorax crassispinus Karawajew, 1926 Leptothorax nigriceps Mayr, 1855 Leptothorax parvulus (Schenck, 1852) Ichneumonidae Coelichneumon bilineatus (Gmelin, 1790) Isadelphus inimicus (Gravenhorst, 1829) Nematopodius formosus Gravenhorst, 1829 Phytodietus griseanae Kerrich, 1862 Rhexidermus truncator (Fabricius, 1798) Raphidioptera Raphidia confinis Stephens, 1836 Raphidia major Burmeister, 1839 Neuroptera Chrysotropia ciliata (Wesmael, 1841) 6 AJS AJN AHS AHN 33M, 40F 3M 1F 1M, 2F 4M 1F 2F 8M, 12F 1M, 4F 15F 1 M, 2F 7M, 10F - 3M, 3F - 4M, 2F 2M 3M, 6F 1M, 2F 2M 6M, 3F 6M, 2F 2F 2M 1M, 1F 2F 9F, 6M 2M, 6F 2F 1F 1M, 18F 1F 2F 1F - 2F 3F 1M - 1M, 1F 7F - 1F, 7W 62W 26W - 30W 26W 2W 1W 3W 1W 228W 7W - 5W - 1M 1M, 2F 1F - 1M 1F 1F 5M, 1F - 2M - - 1M, 1F 1M, 1F 1F 1M - - 2 2 - Tabulka 2b. Výsledky za rok 2005 – pokračovanie: MJ – jabloň Lieskovská dolina; MH – hruška Lieskovská dolina, na suchom pasienku; AP – polená Adamovská dolina. F – samice, M – samce, W – robotnice. taxon Sphecidae Nitela spinolae Latreille, 1802 Passaloecus insignis (Vander Linden, 1829) Pemphredon lugens Dahlbom, 1842 Psenulus brevitarsis Merisuo, 1937 Rhopalum clavipes (Linnaeus, 1758) Trypoxylon clavicerum Lepeletier et Serville, 1825 Trypoxylon figulus (Linnaeus, 1758) Trypoxylon medius de Beaumont, 1945 Trypoxylon minus de Beaumont, 1945 Pompilidae Agenioideus cinctellus (Spinola, 1808) Auplopus carbonarius (Scopoli, 1763) Dipogon subintermedius (Magretti, 1886) Sapygidae Sapyga clavicornis (Linnaeus) Chrysididae Trichrysis cyanea (Linnaeus, 1761) Eumenidae Ancistrocerus nigricornis (Curtis, 1826) Ancistrocerus parietinus (Linnaeus, 1761) Ancistrocerus trifasciatus (Mueller, 1776) Formicidae Camponotus falax (Nylander, 1856) Dolichoderus quadripunctarius (L., 1771) Leptothorax affinis Mayr, 1885 Leptothorax nigriceps Mayr, 1885 Ichneumonidae Caenocryptus inflatus Thomson, Ephialtes spatulatus (Townes, 1960) Gelis cinctus (Linnaeus, 1758) Nematopodius formosus Gravenhorst, 1829 Pleurogyrus sp. Raphidioptera Raphidia confinis Stephens, 1839 Raphidia major Burmeister, 1839 Neuroptera Chrysotropia ciliata (Wesmael, 1841) MJ MH AP 1F 3F 1M, 9F 3M, 3F 1F 1F 1F - 1F 6F 1F 2F - 1M, 1F 3M, 3F 1F 2M - - - 1F 1M 2M, 3F - 1F 10M, 1F 2F 1M 3M, 5F - - 9W 28W 1W 12W 1W - - 2F 1M - 3F 1F 1M, 1F - 1F 1F - 2F 1F - - 2 - Psenulus fuscipennis – predátor vošiek. Rod Trypoxylon – loví pavúky, podobne ako celá čeľad Pompilidae. Murárky rodu Ancistrocerus lovia rôzne druhy húseníc motýľov, taktiež Discoelius a Symmorphus. Chrysididae sú hniezdne parazity včiel, muráriek a kutaviek. Mravce rodu Camponotus a Dolichoderus sú univerzálne dravce, požierajúce iný hmyz, ale zároveň si pestujú a ochraňujú vošky. Stenarella domator je parazit drevokazných chrobákov, prevažne fúzačov. Nitela spinolae žerie vošky, podobne aj Passaloecus insignis a Psenulus brevitarsis, Passaloecus insignis je pritom adaptovaný aj na výskyt v zapojených porastoch – 7 napríklad v brehových porastoch potokov. Kutavky rodu Rhopalum žerú dvojkrídlovce a vošky. Mravce rodu Leptothorax patria k najmenším mravom, likvidujú rôzny drobný hmyz, ale pestujú si červce na medovicu. Lumok Nematopodius formosus je špecifický parazit kutaviek rodu Trypoxylon, ostatné zistené druhy – Coelichneumon, Isadelphus, Phytodietus, Rhexidermus – sú paraziti rôznych druhov fytofágneho hmyzu, Pemphredon lugens požiera vošky, Sapyga clavicornis je polyfágny dravec, Caenocryptus inflatus je parazit húseníc. Raphidia – dlhokrčky sú dravce požierajúce rôzny fytofágny hmyz. Chrysotropia ciliata je dravec požierajúci vošky. Literatúra BLUETHGEN P., 1961: Die Faltenwespen Mitteleuropas (Hymenoptera, Diploptera). Abhandlungen der deutschen Akademie der Wissenschaft zu Berlin. Klasse fuer Chemie, Geologie und Biologie 2: 1–240. BOUČEK Z. & ŠUSTERA O., 1957: Včely – Apoidea, pp. 377–406. In: Klíč zvířeny ČSR, KRATOCHVÍL J. (ed.) Nakladatelství ČSAV, Praha, 746 pp. DEVÁN P., 2002: K poznaniu hmyzu starých sadov. Sborník Přírodovědného klubu v Uh.Hradišti 7: 207–211. DOLLFUSS H., 1991: Bestimmungschlüssel der Grabwespen Nord- und Zentraleuropas (Hymenoptera, Sphecidae). Stapfia 24: 1–247. DOROCHOVA G.I., 1987a: Raphidioptera – Verbljudky. Opredeliteľ nasekomych evropejskoj časti SSSR, zv. IV, 27–30. DOROCHOVA G.I., 1987 b: Neuroptera – Setčatokrylyje. Opredeliteľ nasekomych evropejskoj časti SSSR, zv. IV, 36–92. GUSENLEITNER J., 1995: Bestimmungstabellen mittel- und südeuropäischen Eumeniden (Vespoidea, Hymenoptera). Teil 4: Die Gattung Ancistrocerus Wesmael 1836 mit einer Nachtrag zum Teil 1: Die Gattung Leptochilus Saussure 1852. Linzer biologische Beiträge 27/2: 753–775. GUSENLEITNER J., 1999a: Bestimmungstabellen mittel- und südeuropäischen Eumeniden (Vespoidea, Hymenoptera). Teil 11. Die Gattungen Discoelius Latreille 1809, Eumenes Latreille 1802, Katamenes Meade-Waldo 1910, Delta Saussure 1855, Ischnogaster Magretti 1884 und Paraeumenes Saussure 1855. Linzer biologische Beiträge 31/2: 561–584. GUSENLEITNER J., 1999b: Bestimmungstabellen mittel- und südeuropäischen Eumeniden (Vespoidea, Hymenoptera). Teil 12: Die Gattung Symmorphus Wesmael, 1836. Linzer biologische Beiträge 31/2: 585– 592. KASPARIJAN D.R., 1981: Perepončatokrylyje, tretja časť. Opredeliteľ nasekomych evropejskoj časti SSSR. Tom III, Nauka, Leningrad, 687 pp. KUTTER H., 1977: Hymenoptera – Formicidae. Insecta helvetica 6. Fotorotar Zurrich, 297 pp. LINSENMAIER W., 1959: Revision der Familie Chrysididae (Hymenoptera). Mitteilungen der Schweizerischen Entomologischen Gesellschaft 32: 1–238. RADCHENKO A., 2000: What is „Leptothorax nylanderi“ (Hymenoptera, Formicidae) in Russian and former Soviet literature? Annales zoologici 50 (1): 43–45. WOLF H., 1972: Pompilidae, Hymenoptera. Insecta helvetica 5, Fotorotar AG Zurrich, 176 pp. TSCHARNTKE T., GATHMANN A. & STEFAN-DEVENTER I., 1998: Bioindication using trap-nesting bees and wasps and their natural enemies: community structure and interactions. Journal of Applied Ecology 35: 708–719. O hnízdech vosy saské (Dolichovespula saxonica) Libor DVOŘÁK Vosa saská (Dolichovespula saxonica) je hojná prakticky po celém území České republiky. Obývá zejména různé typy lesních porostů a intravilány. Buduje si téměř výhradně volně visící hnízda ve větvích keřů a stromů nebo v podstřeší nejrůznějších lidských staveb. V druhé variantě bývá hnízdo umístěno nejčastěji na šikmině střechy, řidčeji přímo v hřebeni. Zajímavým faktem je velký počet čerstvě založených hnízd přezimujících královen (initial queen nests), která zůstávají na konci sezóny nedostavěna. Otázkou pro budoucí výzkum zůstává, zda je to důsledek přestěhování královen na vhodnější místa či jejich vysokou mortalitou. 8 Vyvinuté hnízdo vosy saské (tedy obsahující alespoň několik buněk s plodnými jednici) dosahuje obvykle velikosti grapefruitu či řidčeji až volejbalového míče a obsahuje 3-5 plástů. Výjimečně mohou být ovšem samci přítomni již v hnízdě s jediným plástem. Počet buněk velmi kolísá, obvykle je to zhruba 400 buněk v hnízdě se dvěma plásty, 1000 buněk v hnízdě se třemi a okolo 2000 v hnízdě se čtyřmi až pěti plásty (dle vlastních výsledků). Největší mnou zkoumané hnízdo mělo 2097 buněk, ARCHER (2006) uvádí až 2614 buněk. Sociálním parazitem vosy saské je vosa příživná (Dolichovespula adulterina). Královna tohoto druhu pronikne do hnízda hostitele, zabije královnu hostitelského druhu a dále se pak líhnou pouze larvy vosy příživné. Pokud pronikne parazit do hnízda později, můžeme nalézt velké hnízdo s reproduktivními kastami obou druhů. Ovšem parazituje-li vosa příživná hostitelský druh v rané fázi hnízda, může se objevit hnízdo třeba jen s 1-2 plásty a výraznou převahou jedinců parazitického druhu. Tak bylo například na Stožci na Šumavě tento rok nalezeno hnízdo vosy saské pouze s dvěma malými plásty a obsahující 2 dělnice hostitelského a 7 královen a 24 samců parazitujícího druhu. Poměrně častým parazitem všech našich společenských pravých vos, a tedy i vosy saské, je lumek Sphecophaga vesparum. Napadá larvy vos a jeho přítomnost v hnízdě se velmi snadno pozná dle buněk, které jsou několik mm pod okrajem uzavřeny tuhým víčkem naoranžovělé barvy. Během zimy 2006-07 jsem zkoumal míru parazitace hnízd vosy saské oběma zmíněnými druhy na 29 lokalitách. Z těchto lokalit bylo alespoň jedno větší (2 plásty) a zachovalejší hnízdo nalezeno na 25 lokalitách. Celkem v sedmi případech (28 %) byla zjištěna přítomnost vosy příživné. Procento bude jistě vyšší, protože ne vždy musí být nutně ve starém hnízdě přítomné mrtvolky vos. D. adulterina je tedy zřejmě minimálně na území ČR mnohem hojnějším druhem, než se očekávalo. Lumkem parazitovaných hnízd bylo mnohem více, celkem 20, což činí 80 %. Přestože jsou víčka po zakuklených lumcích velmi trvanlivá, mohou u starších hnízd podlehnout zkáze. Lumek S. vesparum tedy parazituje naprostou většinu hnízd vosy saské, v rámci hnízda se však nikdy masově nenamnoží. V hnízdech s mnoha sty buňkami se jedná maximálně o desítky lumků. Jejich použití pro biologický boj proti vosám zavlečeným do nepůvodních oblastí je tedy přinejmenším pochybné. 9 Vosí hnízda jsou chráněna mnohovrstevným papírovým obalem a vždy jsou vystavěna na krytém místě. Proto tvoří takřka ideální místo pro zimování mnoha druhů hmyzu. Podobným tématem se zabýval zřejmě jen KOJIMA (1993), který zpracoval hmyz zimující v hnízdech dvou druhů japonských sršňů. V druhé polovině zimy 2006-07 jsem sledoval přezimující hmyz v hnízdech vosy saské na 26 lokalitách. Nejčastěji se vyskytovali zástupci řádů Neuroptera a Diptera, řidčeji i jiných řádů. Nejčastějším druhem zde byla zlatoočka Chrysoperla carnea, následovaná bzučivkami rodu Pollenia (vzácněji i Lucilia). Ojediněle, vždy po jediné lokalitě, byli nalezeni zástupci dalších tří čeledí dvoukřídlých. Zajímavým zjištěním je hibernace čtyř druhů vos (včetně vosy saské). Na třech lokalitách byli nalezeni zástupci nadčeledi Chalcidoidea. Nejedná se ovšem o parazity vos, nýbrž Dipter. Velmi často se v hnízdech vosy saské objevuje vrtavec Ptinus fur, ostatní brouci jen zcela ojediněle, což je poměrně překvapivé zejména s ohledem na slunéčka a kožojedy. Zcela dle očekávání zde zimují motýli čeledi Depressariidae a několik synantropních druhů ploštic. Přestože se ve výsledku jednalo zejména o běžné druhy hmyzu okolních stanovišť a lidských sídel, jedná se o velmi zajímavý fenomén. S výhledem do budoucna je žádoucí zejména zmapovat výskyt vosy saské ve vyšších polohách a také získat další údaje o parazitickém druhu D. adulterina. Literatura ARCHER M.E., 2006: Taxonomy, distribution and nesting biology of species of the genus Dolichovespula (Hymenoptera, Vespidae). Entomological Science 9: 281–293. KOJIMA J., 1993: Old hornet nests acting as hibernacula for insects. Japanese Journal of Entomology 61: 589– 594. Model letové aktivity smrkových pilatek (Pristiphora spp., Pikonema spp.) Jaroslav HOLUŠA, Jan LUBOJACKÝ & Karel DRÁPELA Smrkové pilatky (Hymenoptera: Tenthredinidae: Pristiphora (Lygaeonematus), Pikonema) kladou vajíčka do mladých jehlic rašících pupenů. Pravděpodobnými důvody, proč tyto druhy gradují právě v nižších polohách, jsou (i) stres smrků v nižších polohách a (ii) těsná synchronizace rašení a líhnutí pilatek. V roce 2005 a 2006 jsme proto sledovali letovou aktivitu smrkových pilatek a také průběh rašení smrku na pěti lokalitách v mladých smrkových porostech v oblasti Nízkého Jeseníku (lokality Kyjovice, Záleští, Podvihov, Hájenka, Bleška). K odchytu pilatek jsme použili metodu Malaiseho lapačů a žlutých lepových desek. Kontroly jsme prováděli ve 2–3 denních intervalech vždy v období od poloviny třetí dekády dubna do konce června. Při každé kontrole jsme pořídili rovněž fotografické snímky vybraných smrků. Podle nich byl určen podíl vyrašených smrků. Mezi počtem kusů odchycených v určitém periodě a počtem vyrašených smrků byla zjištěna statisticky signifikantní korelace u druhů Pristiphora abietina, Pr. gerula, Pr. leucopodia, Pr. saxesenii, Pikonema scutellatum, P. montanum v obou letech (r = 0,8218** až 0,9492**). 10 Za vším hledej parazita! Petr JANŠTA Během posledních deseti až patnácti let se zvýšila intenzita výzkumu mikroorganismů, které mohou samovolně ovlivňovat reprodukci různých druhů bezobratlých živočichů. Nejznámějším z nich je bakterie Wolbachia. Vyskytuje se u mnoha druhů členovců jako intracelulární dědičně přenosný parazit. Odhaduje se, že je jí napadeno 20–75 % všech druhů hmyzu. Hojně ale napadá i nemalé procento jiných druhů bezobratlých jako jsou hlísti, roztoči a pavouci. Wolbachia v těle svého hostitele způsobuje mnoho různých anomálií. V rámci dosud známého spektra vztahů Wolbachia – hostitel nalezneme případy od klasického mutualizmu až po reprodukční parazitizmus, který se může projevovat změnou chromozomálně určeného pohlaví, indukcí partenogeneze, celkovým snížením počtu jedinců samčího pohlaví, vlivem na kompetici spermií či nekompatibilitu samců a samic hostitelských druhů. Spousta pokusů byla provedena právě na blanokřídlém hmyzu. Dokonce se uvažuje, že parazitické organizmy stály u zrodu haplodiploidního rozmnožovacího systému hmyzu. Haplodiploidie vznikla celkem sedmnáctkrát v rámci živočichů a právě Wolbachia byla nalezena u většiny těchto organizmů, včetně blanokřídlého hmyzu (KOIVISTO & BRAIG 2003). Bakterie Wolbachia se obecně šíří vertikálně přenosem z matky na dceru přes cytoplazmu vajíčka. Horizontální přenos se dříve považoval za nepravděpodobný. Nicméně u rodu Trichogramma (Chalcidoidea: Trichogrammatidae), jehož larvy jsou vaječní parazitoidi různého hmyzu, bylo prokázáno, že bakterie je schopná se šířit i horizontálně. Konkrétně z infikované larvy parazitoida na larvu neinfikovanou, když spolu sdílí hostitelské vajíčko (HUIGENS et al. 2004). Mimo bakterie z rodu Wolbachia byly u některých bezobratlých včetně hmyzu zjištěny další mikroorganizmy, které mají na svého hostitele podobný dopad. Jedná se například o bakterie z rodu Cardinium (ZCHORI-FEIN & PERLMAN 2004) a Arsenophonus nasoniae (GHERNA et al. 1991). Literatura GHERNA R.L., WERREN J.H., WEISBURG W., COTE R., WOESE C. R., MANDELCO L. & BRENNER D.J., 1991: Arsenophus nasoniae gen. nov., sp. nov., the causative agent of the son-killer trait in the parasitic wasp Nasonia vitripennis. International Journal of Systematic Bacteriology 41: 563–565. HUIGENS M.E., DE ALMEIDA R.P., BOONS P.A.H., LUCK R.F. & STOUTHAMER R., 2004: Natural interspecific and intraspecific horizontal transfer of partenogenesis-inducing Wolbachia in Trichogramma wasps. Proceedings of the Royal Society of London, Series B 271: 509–515. KOIVISTO R.K.K. & BRAIG H.R., 2003: Microorganisms and parthenogenesis. Biological Journal of the Linnean Society 79: 43–58. ZCHORI-FEIN E. & PERLMAN S.J., 2004: Distribution of the bacterial symbiont Cardinium in arthropods. Molecular Ecology 13: 2009–2016. Výzkum čmeláků ve Výzkumném ústavu pícninářském v Troubsku Olga KOMZÁKOVÁ Historie výzkumu čmeláků ve Výzkumném ústavu pícninářském v Troubsku, zejména s ohledem na možnosti jejich laboratorního chovu a jejich význam pro opylování zemědělských plodin, sahá přibližně do 70. let minulého století. O zavedení této tradice do náplně činností našeho ústavu se zasloužil doc. Ptáček, který se chovu čmeláků nadále věnuje i dnes, ale již jako pedagog Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. S troubským 11 ústavem však nadále spolupracuje. Studium čmeláků pokračovalo v menší míře s několika přestávkami i po jeho odchodu na univerzitu, avšak až během posledních pěti let byla výzkumná práce v této oblasti opět zintenzívněna díky získanému výzkumnému záměru MŠM a dvěma projektům. V jedné ze subetap zmíněného záměru s názvem „Podpora chovu čmeláků a zabezpečení jejich potravních zdrojů“ se zabýváme zejména možností laboratorního chovu našich druhů čmeláků. Kromě již dobře zvládnutého chovu komerčně využívaného čmeláka zemního (Bombus terrestris) se snažíme některé jeho principy aplikovat s potřebnými modifikacemi i na chov dalších našich druhů, zejména čmeláka rolního (Bombus pascuorum) a čmeláka lučního (Bombus pratorum). Dále je v této subetapě záměru zahrnuto částečně i studium výskytu čmeláků na umělých a přirozených stanovištích. Prvním z výše jmenovaných projektů týkajících se čmeláků, který právě řešíme ve spolupráci s doc. Ptáčkem z MU, je projekt NAZV s názvem „Průzkum čmeláků a jejich potravních zdrojů na vybraných lokalitách jižní Moravy s využitím laboratorních metod chovu čmeláků pro zachování jejich druhové diverzity v přírodě“. Hlavním úkolem tohoto projektu je vypracovat program podpory ekologických a krajinotvorných aktivit pomocí osiva kvetoucích rostlin, které kromě své estetické a užitkové funkce budou mít i příznivý vliv na diverzitu opylovačů, v prvé řadě čmeláků, kteří se tak opět budou moci stát organickou součástí krajinného ekosystému. S tím souvisí i vytvoření přehledu o výskytu čmeláků na zvolených lokalitách, resp. stavu fauny čmeláků, což je nezbytné pro zpracovávání ochranných programů. Součástí těchto aktivit je také rozšiřování vědomostí o vzájemných vztazích mezi čmeláky a rostlinami a poznatků o bionomii čmeláků, jejich etologii a možnosti laboratorních chovů. V závěru řešení projektu bychom chtěli navrhnout optimální složení směsí pro osevy porostů pro zajištění dostatečného množství potravy pro čmeláky v krajině, rozšířit možnosti laboratorního chovu čmeláků také o netradiční druhy za účelem odchovu vzácných druhů pro jejich návrat do přírody a zhodnotit na základě zjištěného druhového spektra čmeláků na různých lokalitách, především Moravy, současný stav společenstva čmeláků u nás. Úkolem VÚP v tomto projektu je sledování druhového spektra čmeláků na vybraných lokalitách Moravy a výběr druhů kvetoucích rostlin jako zdroje obživy čmeláků. Druhý, letos zahájený projekt má název „Čmeláci jako aktivní prvek biodiverzity krajiny“. Zde se jedná o spolupráci tří pracovišť, kde se na jeho řešení kromě nás podílí opět doc. Ptáček z MU, a dále Ústav organické chemie a biochemie AV ČR v Praze. Tento projekt má přispět k rozšíření znalostí o biologii, komunikaci, taxonomii a ekologii čmeláků, které jsou nezbytné pro provádění účinné ochrany těchto nepostradatelných opylovačů rostlin. Dále se věnuje problematice výskytu čmeláků druhu B. cryptarum a B. magnus na našem území, jimiž se dosud nikdo v rámci ČR nezabýval, a to z důvodu obtížnosti jejich druhové identifikace s použitím molekulárních metod. Cíle projektu jsou následující: 1. Poznání biologického cyklu druhu Bombus terrestris (fyziologie a chemická regulace zakládání, rozvoje a početnosti kolonií, vývoj a produkce mladých matek, jejich příprava na oplození a přežití diapauzy) v laboratorních podmínkách. 2. Srovnání skupiny druhů Bombus s. str., pokud jde o jejich výskyt v České republice, morfologickou, bionomickou, fyziologickou a genetickou příbuznost i možnosti chovu. 3. Metodická doporučení producentům čmeláků pro opylování, vedoucí ke zvýšení chovatelského úspěchu i zamezení nebezpečí genetické kontaminace dováženými rasami. 4. Poznání bionomie zavíječe druhu Aphomia sociella a návrh způsobu ochrany kolonií čmeláků před tímto parazitem. 5. Metodická východiska pro podobný průzkum jiných druhů čmeláků. Výzkumný ústav pícninářský v projektu řeší otázky vlivu kvality výživy matek čmeláků na jejich schopnost 12 úspěšně přezimovat a změn v kvantitě jejich zásobních látek během zimování a determinací sporných druhů rodu Bombus na základě analýzy jejich DNA. Kromě využití laboratorně odchovaných čmeláků Bombus terrestris pro účely řešení grantové a záměrové problematiky jsou tito čmeláci využíváni jako opylovači především jetele v izolačních klecích v rámci šlechtitelských pokusů ve výzkumném ústavu a část hnízd je také distribuovaná pro opylování do skleníků. Navíc bychom rádi časem zajišťovali pomocí čmeláků také opylování ovocných stromů v oblastech, kde pro výskyt onemocnění nelze využít včelstev. Uedené výzkumy jsou prováděny z finanční podpory projektu NAZV č. 1R44014, projektu MŠMT č. 2B06007 a výzkumného záměru MSM 2629608001. Příspěvek k poznání larvální ekologie larev pilatek vázaných na duby (Quercus) a kapradiny (Pteridiophyta) Jan MACEK Většina larev druhů podřádu Symphyta je specializovanými folivorními exofytofágy, žijícími volně na živných rostlinách. Celkové hostitelské spektrum je velmi široké s tendencí specializace na určité taxony živných rostlin. Příležitostný žír na atypických živných rostlinách je ve většině případů důsledkem vyčerpání původního potravního zdroje při populačních gradacích a nemá trvalý charakter. Převážná většina druhů je vázána na cévnaté rostliny. Prakticky nejsou známy žádné lichenofágní druhy, mykofágní druhy se vyskytují jen u xylobiontních čeledí Siricidae a Xyphydriidae, kde jsou larvy vázány na přítomnost symbiotických hub rozkládajících celulózu (tzv. ambróziové houby), Dulophanes morio je jediným známým druhem z podřádu Symphyta prokazatelně se živícím mechy. Tabulka 1. Přehled exofytických druhů zjištěných v ČR na dubech. Taxon larvální fenofáze letní letní letní / podzimní letní / podzimní letní / podzimní letní / podzimní jarní jarní jarní jarní jarní jarní imaginální fenofáze hibernující stádium pozdně jarní / letní prepupa pozdně jarní / letní prepupa pozdně jarní / letní prepupa pozdně jarní / letní prepupa pozdně jarní / letní prepupa letní prepupa podzimní vajíčko podzimní vajíčko podzimní vajíčko jarní prepupa jarní prepupa jarní prepupa Mesoneura opaca (Fabricius, 1776) Pristiphora fausta (Hartig, 1837) Neurotoma mandibularis (Zaddach, 1186) jarní jarní jarní jarní jarní jarní prepupa prepupa prepupa Pamphilius sylvarum (Stephens, 1835) jarní jarní prepupa Janus femoratus (Curtis, 1830 letní jarní/letní prepupa Allantus togatus (Panzer, 1801) Arge rustica (Linnaeus, 1758 Caliroa cinxia (Klug, 1816) Caliroa annulipes (Klug, 1816) Caliroa varipes (Klug, 1816) Rhogogaster viridis (Linnaeus, 1758) Apethymus cereus (KLug, 1818) Apethymus filiformis (Klug, 1818) Apethymus serotinus (Mueller, 1776) Periclista (všechny druhy) Harpiphorus lepidus (Klug, 1818) Profenusa pygmaea (Klug, 1816) 13 potravní vazba polyfág polyfág polyfág polyfág polyfág polyfág monofág 3. řádu monofág 3. řádu monofág 3. řádu monofág 3. řádu monofág 3. řádu monofág 3. řádu; minující monofág 3. řádu monofág 3. řádu monofág 3. řádu; v zápředku mezi listy monofág 3. řádu; v listovém zápředku monofág 3. řádu; minuje ve větévkách Z přibližně 800 druhů evropských pilatek je asi 6 % polyfágních, ostatní druhy jsou v různém stupni oligofágní nebo monofágní. Nejvíce druhů je potravně vázáno na vrbovité (asi 20 %), růžovité (asi 15 %), jehličnany (asi 11 %) a břízovité (asi 9 %). V tomto příspěvku bude pozornost věnována druhům s larvami potravně vázanými na duby (Quercus) a kapradiny (Pteridiophyta). Druhy vázané na duby se podle sezónního výskytu larev dělí na dvě základní fenologické skupiny – jarní a letní. Jarní druhy se živí výlučně rozvíjejícími se listy nebo mladými měkkými listy s nízkým obsahem tříslovin. Larvy této fenologické skupiny se vyznačují rychlým vývojem (trvajícím v průměru 3 týdny). Rychlé tempo vývoje ovlivňuje především vysoký obsah proteinů a aminokyselin v dělivých listových pletivech (meristémech). Dospělci jarní fenofáze mají buď časnou letovou periodu, většinou v dubnu a začátkem května v období rašení dubů, nebo se vyskytují na podzim (září až říjen). U druhů s jarní letovou periodou přezimují prepupy, u druhů s podzimní letovou periodou vajíčka. Přezimování vajíček u širopasých je v Evropě výjimečný jev a kromě rodu Apethymus (Tenthredinidae) bylo zjištěno už jen u Neodiprion serifer (Diprionidae). Larvy letních druhů se živí rozvinutými listy s vyšším obsahem tříslovin. Na kapradinách se vyskytují jednak potravně úzce specializované (monofágové 2. a 3. řádu), tak nespecializované (polyfágní) druhy. V ČR bylo zjištěno 15 monofágních druhů a 4 polyfágní druhy. Mezi monofágní patří druhy z tribů Aneugmenini, Strongylogastrini a Heptamelini z podčeledi Selandriinae a Blasticotoma filiceti Klug, 1834 z čeledi Blasticotomidae. Do kategorie polyfágních druhů patří některé druhy rodu Tenthredo (T. ferruginea Schrank, 1776, T. balteata Klug, 1817, T. livida Linnaeus, 1758, T. colon Klug, 1817), jejichž larvy se kromě kapradin vyvíjejí dále na širokém spektru krytosemenných rostlin (dřeviny, byliny). U striktně monofágních syntopních druhů (monofágové 1. řádu) byl pozorován zjevný posun ve fenofázi dospělců i larev kvůli vyloučení v přímé potravní kompetici. Např. příbuzné druhy Strongylogaster xanthocera (Stephens, 1835) a Strongylogaster multifasciata (Geoffroy, 1785), vázané výlučně na Pteridium aquilinum, se vyskytují syntopně s posunutím letové periody asi o 3 týdny. S. xanthocera je jarním druhem s letovou periodou od poloviny dubna do konce května a larvální periodou od poloviny května do poloviny června. S. multifasciata má letovou periodu od konce května do konce června, larvy se vyskytují od konce června do srpna. Další příbuzné druhy Strongylogaster mixta (Klug, 1817) a Strongylogaster macula (Klug, 1817) jsou vázány na kapradiny rodů Athyrium a Dryopteris. Údaje o Pteridium aquilinum pro oba výše zmíněné druhy budou pravděpodobně mylné a mohou být založeny na nesprávném určení larev. U druhu Strongylogaster macula podrobný rozbor vzorků z Malaiseho pastí z různých lokalit v ČR prokázal, že se jedná s nejvyšší pravděpodobností o agregát dvou blízce příbuzných druhů, lišících se od sebe habitem a kresbou těla. Přehled v ČR zjištěných druhů podčeledi Selandriinae vázaných na kapradiny Znakem * jsou označeny autorem ověřené živné rostliny Alphastromboceros konowi (Jakovlev, 1891) – vývoj neznámý; dospělci sbíráni na Pteridium Aneugmenus coronatus (Klug 1818) – *Athyrium, *Dryopteris, Aspidium, Pteridium Aneugmenus padi (Linnaeus 1761) – *Pteridium, Asplenium Aneugmenus temporalis (Thomson, 1871) – Pteridium Heptamelus ochroleucus (Stephens, 1835) – Dryopteris, Athyrium, Blechnum, Matteucia, Polypodium; endofágní Pseudohemitaxonus sharpi (Cameron, 1879) – vývoj neznámý; dospělci sbíráni na Athyrium Stromboceros delicatulus (Fallén, 1808) – Dryopteris, Gymnocarpium, Athyrium Strongylogaster filicis (Klug, 1817) – Pteridium aquilinum Strongylogaster macula (Klug, 1817) – *Dryopteris, *Athyrium 14 Strongylogaster mixta (Klug, 1817) – *Athyrium, Dryopteris, Pteridium Strongylogaster multifasciata (Geoffroy, 1785) – *Pteridium Strongylogaster xanthocera (Stephens, 1835) – *Pteridium Sezónna letová aktivita vybraných hrubopásych (Hymenoptera, Symphyta) na Slovensku Ladislav ROLLER O sezónnych prejavoch našich hrubopásych (Hymenoptera, Symphyta), s výnimkou hospodársky významných druhov, máme nedostatočné poznatky. K základným sezónnym prejavom patrí počet generácií v roku – voltinita a priebeh výskytu dospelcov v roku – dynamika (modalita) sezónnej aktivity. Najpresnejšiu odpoveď na otázku voltinity nám dáva chov v simulovaných prírodných podmienkach. U mnohých druhov je však larva a jej živná rastlina neznáma. Vo viacerých prípadoch nám pomáha osvetliť problematiku počtu generácií analýza ich sezónnej letovej aktivity. V iných prípadoch je identifikácia voltinity hrubopásych z letovej aktivity sťažená prekrývaním generácií, predĺženou diapauzou u časti generácie a časovo vzdialenými eklóznymi vlnami v rámci jednej generácie (PSCHORN-WALCHER 1982). Na štúdium sezónnej dynamiky hrubopásych na 14 geograficky rozmanitých lokalitách Slovenska sme použili Malaiseho pascu (MALAISE 1937), ktorá má vysokú zberovú efektivitu a umožňuje kontinuálne celosezónne zbery (ROLLER & HOLUŠA, 2000). Celkovo bolo odchytených vyše 25 000 jedincov patriacich k 398 druhom z 10 čeľadí hrubopásych. Na nížinných lokalitách sa dospelce vyskytovali najskôr v marci (Dolerus anthracinus – 7.3.) a najneskôr začiatkom novembra (Apethymus apicalis – 2.11.), v podhorských lokalitách najskôr koncom apríla a najneskôr v októbri a na horskej lokalite od mája do septembra. Letová aktivita spoločenstiev hrubopásych mala počas sezóny jeden alebo dva výrazné vrcholy v početnosti jedincov (abundancii) a jedno maximum v početnosti druhov (druhovom bohatstve). Prvý jarný vrchol v abundancii bol zároveň aj maximom v druhovom bohatstve. V nížinných lokalitách bol vrchol sezónnej aktivity zaznamenaný od konca apríla do polovice mája, na podhorských lokalitách v druhej polovici mája a na horskej lokalite až v polovici júna. Na väčšine lokalít boli počas letných mesiacov zaznamenané jedno až dve menšie vrcholy aktivity a na niektorých aj väčšie letné maximum. Jarné maximum letovej aktivity hrubopásych na lokalite bolo spôsobené bohatým komplexom univoltínnych a prvou generáciou polyvoltínnych druhov. Výskyt dospelcov väčšiny druhov bol viazaný na jarné obdobie a v júni svoju aktivitu končili. Na letných maximách sa významne podieľajú ďalšie generácie niekoľkých polyvoltínnych druhov (najmä zástupcov rodu Athalia, Nematus myosotidis, Cladius pectinicornis a Priophorus pallipes). U vybraných dominantných druhov bola študovaná sezónna letová dynamika a odhadnutá prípadne diskutovaná ich voltinita. K jednoznačne univoltínnym druhom s krátkym obdobím výskytu dospelcov a jedným vrcholom v letovej aktivite patrili napr. piliarky Aglaostigma aucupariae, Macrophya alboannulata, Tenthredopsis stigma, T. tarsata, Allantus cingulatus, Empria klugi, Amauronematus sp. a Sharliphora parva. K univoltínnym druhom s menej synchronizovaným výskytom dospelcov patrili Dolerus aeneus, D. sanguinicollis, Pachyprotasis rapae, Taxonus agrorum, Taxonus alboscutellatus, Tenthredopsis nassata a Tenthredo mesomela. Medzi druhy, ktoré predlžovali svoju letovú aktivitu a pravdepodobne aj počet generácií v nížinách v porovnaní s vyššie položenými lokalitami, patrili Allantus cinctus, Ametastegia carpini, A. equiseti, A. tenera, Athalia cordata a A. liberta. 15 Poďakovanie. Tento príspevok bol finančne podporený projektom grantovej agentúry VEGA 2/6156/26. Literatúra MALAISE R., 1937: A new insect-trap. Entomologisk Tidskrift 58: 148-160. PSCHORN-WALCHER H., 1982: Unterordnung Symphyta, Pflanzenwespen. pp. 4-234, In: Die Forstschädlinge Europas. Vol. 4, Hautflügler und Zweiflügler, SCHWENKE W. (ed.) Parey, Hamburg, Berlin. ROLLER L. & HOLUŠA J., 2000: Využití Malaiseho lapače při studiu pilatek a dalších širokopasích blanokřídlých (Hymenoptera: Symphyta). Zpravodaj ochrany lesa 6: 4-8. Skúsenosti s metódou odchytu ôs a iného hmyzu do pivných pascí v podmienkach južného Slovenska Vladimír SMETANA & Peter ŠIMA Odchyt ôs na južnom Slovensku bol súčasťou širšie zameraného projektu ich štúdia metódou pivných pascí, ktorý koordinuje Libor Dvořák z NP Šumava. Pivné pasce predstavujú 1,5 nebo 2 litrové bezfarebné otvorené PET fľaše, v ktorých sa nachádza 0,5 l piva. Inštalujú sa v lesných porastoch (minimálne 150 m od ich okraja) vo výške 1,5 m nad zemou a exponujú približne 1 mesiac. Pivné pasce boli v našom prípade nainštalované na 7 lokalitách južného Slovenska. Exponované boli od 15.7. do 19.8.2006 (lok. č.1, P. Šima leg.), resp. 13.7.–16.8.2006 (všetky ostatné pasce na lokalitách 2–7, V. Smetana leg.). Lokality sme zvolili tak, aby reprezentovali základné typy lesných porastov na tomto území. 1. Podunajská rovina; Nové Zámky, lesopark Berek, druhotný porast duba letného, jaseňa štíhleho a iných drevín (druhy tzv. tvrdého luhu), 113 m n.m., DFS 8074, 2 pasce. 2. Hronská niva; PR Vozokanský luh, vŕbovo-topoľový lužný les, 130 m n.m., DFS 7978. 3. Hronská niva; PR Vozokanský luh, vŕbovo-topoľový lužný les, rameno Hrona, 130 m n.m., DFS 7978. 4. Ipeľská pahorkatina; Kmeťovce, agátový porast, 220 m n.m., DFS 7778. 5. Štiavnické vrchy; Bohunice, dubina na andezitovom substráte, 300 m n.m., DFS 7678. 6. Štiavnické vrchy; Kotliny – 504 m n.m., suťová javorina a dubina na andezitoch v okolí vrcholu, DFS 7678. 7. Štiavnické vrchy; Krížny buk (sedlo), bučina na andezitoch, 630 m n.m., DFS 7678. Odchytom ôs do pivných pascí sme získali 368 jedincov, ktoré patria k 5 druhom. S výnimkou 2 ♀♀ D. media ide všetko o robotnice. Kvalitatívne a kvantitatívne zastúpenie ôs na jednotlivých lokalitách je uvedené v Tab. 1. Na základe dosiahnutých výsledkov možno formulovať nasledujúce závery: 1. Najčastejšie a vo veľkom počte sa do pivných pascí chytajú Vespa crabro a Vespula vulgaris. Veľmi zriedkavo naopak Vespula rufa a Vespula germanica. 2. Je potrebné prehodnotiť predchádzajúce poznatky o druhu Dolichovespula media. Zrejme sa nejedná o vzácny druh, ale inými metódami nemožno jej prítomnosť tak spoľahlivo zistiť. Okrem agátových monokultúr bola zaznamenaná vo všetkých typoch lesných porastov. Zriedkavo sa vyskytuje v lužných lesoch, viacej v dubinách a najhojnejšia je v bučinách. Ide teda o druh s optimom výskytu v podhorských oblastiach. 3. Najviac ôs (jedincov) bolo odchytených v lužných lesoch, najmenej v agátových monokultúrach. 16 Využiteľnosť metódy pivných pascí pre štúdium iných skupín hmyzu je rozličná. Pivo je silným atraktantom pre mnohé motýle, hlavne z čeľade Noctuidae (vrátane veľkých stužkavcov z rodu Catocala). Ich determinácia je však pri dlhšom „pobyte“ v pasci veľmi obtiažna a mnohokrát nemožná. Často v pascách nájdeme aj srpice (Mecoptera), hlavne Panorpa communis Linnaeus, 1758. Veľkú časť biomasy predstavujú v lužných lesoch dvojkrídlovce (Diptera). Okrem komárov (Nematocera) ide o dobre determinovateľné druhy múch, predovšetkým z čeľadí Calliphoridae, Muscidae a Sarcophagidae. V ich prípade už atraktantom zrejme nie je pivo, ale rozkladajúce sa telá organizmov. Potvrdzuje to aj prítomnosť lariev múch. Podobne možno hodnotiť tiež výskyt odchytených chrobákov. Jedná sa najmä o hrobáriky (rod Nicrophorus) a drobné bystruškovité chrobáky (napr. z rodu Platynus). Vzhľadom k veľkému množstvu materiálu (ktorý do seba nasaje všetko pivo) by bolo vhodnejšie v lužných lesoch z metodického aspektu uprednostniť kratšiu, ale viacnásobnú expozíciu (minimálne 2x za mesiac) pascí. Tabulka 1. Zastúpenie zistených druhov ôs (počet odchytených ks) na jednotlivých lokalitách. Druh 1 2 2 90 1 1 3 111 18 Vespa crabro Linnaeus, 1758 Dolichovespula media (Retzius, 1783) Vespula rufa (Linnaeus, 1758) Vespula germanica (Fabricius, 1793) Vespula vulgaris (Linnaeus, 1758) Lokalita 3 4 5 56 2 37 1 1 1 7 6 3 6 7 7 8 1 12 Dlouhodobé změny fauny blanokřídlého hmyzu (Aculeata) v České republice Jakub STRAKA Výskyt druhů je v prostoru i čase proměnlivý a není tedy žádné překvapení, že i v České republice k takovým změnám dochází. Některé změny probíhají rychle a většina lidí se zájmem o studium blanokřídlého hmyzu si jich všimne, ale postupné dlouhodobé změny se mohou výrazněji ukázat až ze srovnání výsledků několika generací sběratelů. Jednou ze vzorových oblastí, kde je blanokřídlému hmyzu dlouhodobě věnována pozornost, je východní okraj velké Prahy v okolí Klánovického lesa. V této oblasti sbírali na přelomu devatenáctého a dvacátého století Klapálek, od začátku dvacátého století do konce třicátých let Šustera, v padesátých a šedesátých letech Macek, Tkalců a Pádr, posledně zmíněný autor se na tuto lokalitu vrátil ještě na konci osmdesátých let, a nejnověji od roku 1996 do současnosti Straka a Kolísko. Celkový soubor mírně přesahuje 400 druhů žahadlových blanokřídlých. Staré nálezy (do roku 1970) čítají 160 druhů a nové (od roku 1970) celkem 350 druhů. Zajímavé je ale teprve srovnání těchto dvou dílčích souborů. Čtyřicet druhů, tedy jedna čtvrtina z počtu chytaného v okolí Klánovického lesa do roku 1970, nebylo nově potvrzeno. Změna ve zjištěném druhovém spektru se tedy zdá být obrovská. Jaké by mohly být příčiny zjištěných rozdílů? 1) Celková změna prostředí – především zalesnění a zastavění bývalých vhodných lokalit a zmenšení plochy vhodné k životu různých druhů. Tyto změny se projevují především v úbytku vzácných teplomilných druhů, které jsou vázány na rozsáhlá bezlesá území (např. 17 Aporinellus sexmaculatus, Arachnospila wesmaeli, Cerceris arenaria, Crossocerus palmipes, Evagetes dubius, Pompilus cinereus, Pterocheilus phaleratus, Trypoxylon fronticorne). 2) Klimatické změny – v poslední době dochází k rapidním klimatickým změnám. Ubývají především druhy eurosibiřské (např. Andrena ruficrus, A. schencki, Arachnospila westerlundi, Colletes succinctus, Crossocerus tarsatus, Epeolus cruciger, Hedychrum chalybaeum, Pemphredon montana, Priocnemis vulgaris, Sapyga similis) a atlantské (např. Andrena ferox a Nomada verna), a naopak přibývají druhy mediteránní (např. Diodontus brevilabris, Eucera interrupta, Hedychridium krajniki, Hylaeus cornutus, Chrysis marginata, Passaloecus pictus, Rophites hartmanni, Solierella compedita, Spilomena mocsaryi, Tachysphex grandii). 3) Invaze druhů a jejich následky – nově přicházející druhy mohou vytlačit druhy původní (např. Polistes dominulus vytlačuje dříve hojný druh P. biglumis), nebo ještě více zatlačit dočasně ustupující druhy (téměř zde zmizely např. Bombus distinguendus, B. soroeensis, B. subterraneus a B. veteranus, na jejich místě se dnes hojně vyskytují B. hypnorum a B. semenoviellus). 4) Efekt vzácných druhů – část dat se vztahuje na velmi vzácné druhy, které byly vzácné dříve i dnes. Nelze rozhodnout, zda tyto druhy skutečně zmizely, protože se jedná prakticky o nálezy neopakovatelné (např. Nomada mutica, Dipogon vechti, Pemphredon baltica či sporný nález Ammophila terminata). Výčet druhů, které zcela zmizely nebo výrazně redukovaly svůj areál výskytu na celém území ČR, by byl dlouhý (viz Červený seznam druhů: Straka 2005 a, b, c), ale vysvětlení důvodů jsou stejná jako pro uvedené lokální změny. Literatura STRAKA J. 2005a: Chrysidoidea (zlatěnky). pp. 380-383. In: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates, FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. (eds) Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 pp. STRAKA J. 2005b: Vespoidea (vosy). pp. 387-391. In: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates, FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. (eds) Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 pp. STRAKA J. 2005c: Apoidea (včely). pp. 392-405. In: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates, FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. (eds) Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 pp. Metody stanovení velikosti populace mravenců obývajících zemní hnízda Adam VÉLE & Jaroslav HOLUŠA Mravenci mají významný vliv na fungování terestrických ekosystémů. Pro vědecké účely i praxi je výhodné znát abundanci mravenců na zájmových lokalitách. Početnost obyvatel zemních hnízd lze stanovit několika různými metodami. Za klasickou metodu lze označit vykopání hnízd. Ta jsou konzervována a posléze rozebírána, nalezení jedinci jsou spočítáni. Možné je rovněž umístění hnízd s živými mravenci do speciálně upravených extraktorů. Nevýhodou této metody je destrukce mravenišť (poškození vzácných druhů, nemožnost opakování pokusu). Časově velmi náročná je metoda CMR (capture-mark-recapture) založená na principu odchytu, označení a zpětných odchytů jedinců. V případě, že pravděpodobnost odchytu všech jedinců není stejná, dochází ke zkreslení výsledků. V roce 2006 publikovali Skórka et al. novou nedestruktivní metodu založenou na počítání jedinců vylezlých na hůlku vertikálně položenou na povrch hnízda za předem stanovený časový úsek. Vzhledem k 18 nutnosti opakovaných měření na každém hnízdě se zvláště při měřeních prováděných na větším počtu mravenišť i tato metoda jeví jako nepraktická, protože je časově náročná. Počet jedinců v hnízdě lze rovněž stanovit pouze na základě objemu hnízda. Metoda vychází ze znalosti, že velikost hnízda a počty jedinců obývajících hnízdo jsou na sobě závislé. Tato závislost byla signifikantně prokázána např. u mravence Myrmica ruginodis (R2 = 0,30; p = 0,01). Ani jednou z výše popsaných metod nelze určit počet mravenců bez znalosti přesného umístění hnízda v terénu. Pokud víme, kde se hnízdo nachází, časově nejméně náročnou metodou je zjištění objemu hnízda. Ten lze zjistit jednoduše vykopáním hnízda a spočítáním jeho objemu na základě změření tří rozměrů (délka, šířka, hloubka). Pomocí rýče šetrně vykopané hnízdo lze po provedených měřených vrátit zpět, šance na jeho přežití bude pravděpodobně dosti vysoká. Nutnou podmínkou je předchozí ověření závislosti velikost hnízda - počet dělnic u daného druhu a následné vypočítání regresní rovnice. 19 Adresář českých a slovenských zájemců o blanokřídlé Jan BATELKA, Nad Vodovodem 16, CZ-10000 Praha 10, e-mail: [email protected], telefon: 736280962, specializace: Apoidea, Strepsiptera Jiří BERKOVEC, Plaská 19, CZ-32327 Plzeň, e-mail: [email protected], telefon: 377526535, specializace: Ichneumonidae na dřevokazném hmyzu, Siricidae Pavel BEZDĚČKA, AOPK ČR, středisko Zlín, Štefánikova 167, CZ-76030, Zlín, e-mail: [email protected], telefon: 724285355, specializace: Formicidae Lukáš BLAŽEJ, Správa CHKO Labské pískovce, Teplická 424/69, CZ-40502 Děčín, e-mail: [email protected], telefon: 412518202, 739089629, specializace: Sphecidae, Crabronidae Petr BOGUSCH, Katedra biologie, Pedagogická fakulta, Univerzita Hradec Králové, Rokitanského 62, CZ-50300, Hradec Králové, e-mail: [email protected], telefon: 493331244, 775960131, specializace: Apoidea, Mutillidae, faunistika ostatních „Aculeata“ Tomáš DANĚK, Filosofická fakulta, Masarykova Univerzita v Brně, Arna Nováka 1, CZ60200 Brno, e-mail: [email protected], specializace: Apidae, Bombinae Pavol DEVÁN, Správa CHKO Biele Karpaty, Trenčianska ul. 31, SK-91441 Nemšová, email: [email protected], telefon: 326598387, specializace: Sphecidae, Pompilidae, Eumenidae, Vespidae, Chrysididae Libor DVOŘÁK, Správa NP a CHKO Šumava, Sušická 399, CZ-34192 Kašperské Hory, email: [email protected], [email protected], telefon: 376331525, 608172434, specializace: Vespidae Jan ERHART, Parazitologický ústav AV ČR, Branišovská 31, CZ-37005 České Budějovice, e-mail: [email protected], telefon: 387775438, 605140340, specializace: Aculeata na pavoucích Jiří HALADA, Hamr 97, CZ-37804 Chlum u Třeboně, e-mail: [email protected], telefon: 384797713, 723649363, 235514766 (Praha), specializace: Sphecidae, Cerceris (celosvětově) Marek HALADA, M. Chlajna 5, CZ-37005 České Budějovice, telefon: 602180043, e-mail: [email protected], specializace: Chrysididae, faunistika Milada HOLECOVÁ, Katedra zoológie Prírodovedeckej fakulty UK, Mlynská dolina B1, SK-84215 Bratislava, e-mail: [email protected], telefon: 00421260296249, 00421910593950, specializace: Formicidae Jaroslav HOLUŠA, VÚLHM Jíloviště-Strnady, pracoviště Frýdek-Místek, Nádražní 2811, CZ-73802 Frýdek-Místek, e-mail: [email protected], telefon: 558628647, specializace: Symphyta, Sphecidae, Chrysididae Kamil HOLÝ, Sportovní 167, CZ-58281 Habry, e-mail: [email protected], telefon: 731421266, specializace: Symphyta, Ichneumonidae Jan HRČEK, Biologická fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, CZ-37005 České Budějovice, e-mail: [email protected], telefon: 604159076, specializace: Apoidea 20 Milan JANDA, Biologická fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, CZ-37005 České Budějovice, e-mail: [email protected], telefon: 777322291, specializace: ekologie a etologie Formicoidea Petr JANŠTA, Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Viničná 7, CZ-12844 Praha 2, e-mail: [email protected], telefon: 776582280, specializace: Chalcidoidea Zdeněk KARAS, Jáchymovská 345, CZ-37344 Zliv, e-mail: [email protected], telefon: 387993832, 608154347, specializace: Aculeata Stanislav KOMÁREK, Katedra filosofie a dějin přírodních věd, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Viničná 7, CZ-12844, Praha 2, e-mail: [email protected], telefon: 607824348, specializace: mimetické jevy Olga KOMZÁKOVÁ, VUPT spol. s r.o., Troubsko, Zahradní 1, CZ-664 41, Troubsko, email: [email protected], specializace: Apidae: Bombus spp. Pavel LAUTERER, Entomologické oddělení, Moravské zemské muzeum, Hviezdoslavova 29a, CZ-627 00 Brno-Slatina, e-mail: [email protected], specializace: Dryinidae, Formicoidea, Strepsiptera. Peter LIŠKA, Katedra ekosozológie a fyziotaktiky, Prírodovedecká fakulta, Univerzita Komenského v Bratislave, Mlynská dolina, SK-84215 Bratislava 4, e-mail: [email protected], telefon: 260296411, specializace: Sphecidae, Pompilidae Aurel LOZAN, Entomologický ústav AV ČR, Branišovská 31, CZ-37005 České Budějovice, e-mail:[email protected], specializace: Braconidae Jozef LUKÁŠ, Katedra ekológie, Prírodovedecká fakulta, Univerzita Komenského v Bratislave, Mlynská dolina, SK-84215 Bratislava 4, e-mail: [email protected], telefon: 260296479, specializace: Apoidea, Sphecoidea Igor MALENOVSKÝ, Entomologické oddělení, Moravské zemské muzeum, Hviezdoslavova 29a, CZ-62700, Brno-Slatina, e-mail: [email protected], telefon: 545218277, specializace: Strepsiptera Jan MACEK, Národní muzeum, Golčova 1, CZ-14800 Kunratice, e-mail: [email protected], telefon: 244911374, specializace: Aculeata, Proctotrupoidea, Symphyta Petr MILES, Sídliště 724, CZ-54371 Hostinné, e-mail: [email protected]; telefon 606476372, specializace: Formicidae Pavel PECH, Biologická fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, CZ-37005 České Budějovice, e-mail: [email protected], telefon: 605354389, 724941318, specializace: myrmekofilie: Lycaenidae Antonín PŘIDAL, Ústav zoologie a včelařství, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Zemědělská 1, CZ-61300 Brno, e-mail: [email protected], telefon: 545133248, specializace: Apoidea, včelařství Ladislav ROLLER, Zoologický ústav Slovenské Academie věd, Dúbravská 9, SK-84506 Bratislava, e-mail: [email protected], telefon: 421 0259302640, specializace: Symphyta Martin ŘÍHA, Čelakovského 14, CZ-61500 Brno, e-mail: [email protected], telefon: 549242342, 732434076, specializace: Crabronidae: Crabronini et Oxybelini 21 Jitka SCHLÄGELOVÁ, Estonská 2569, CZ-27208, [email protected], specializace: Apoidea: Bombinae Kladno-Kročehlavy, e-mail: Vladimír SMETANA, Tekovské muzeum, Sv. Michala 40, SK-93401 Levice, e-mail: [email protected], telefon: 0366312112, specializace: Apoidea: Bombinae, Vespidae: Polistinae et Vespinae, Sphecoidea Miroslav SRBA, Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Viničná 7, CZ-12844 Praha 2, e-mail: [email protected], telefon: 604402160, specializace: Sphecoidea Petr STARÝ, Entomologický ústav AV ČR, Branišovská 31, CZ-37005 České Budějovice, email: [email protected], telefon: 387775311, specializace: Braconidae-Aphidiinae (biosystematika, ekologie, biologický boj se mšicemi). Jakub STRAKA, Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Viničná 7, CZ-12844 Praha 2, e-mail: [email protected], telefon: 728445448, specializace: Aculeata Jaromír STREJČEK, Mládežnická 3063, CZ-10600 Praha 2, specializace: Bethylidae, Dryinidae Josef ŠEDIVÝ, Stochovská 725/ 58, CZ-16100 Praha 6 – Ruzyně, e-mail [email protected], telefon: 325316375, 776759375, specializace: Ichneumonidae Peter ŠIMA, Nábrežná č. 4, SK-940 73 Nové Zámky, e-mail: [email protected], telefon: 0356445390, specializace: Bombinae (chov, trofické interakcie, faunistika) Klára TICHÁ, Přírodovědné oddělení, Muzeum Vysočiny, Masarykovo nám. 55, CZ-58601, Jihlava, e-mail: [email protected], telefon: 567573894, specializace: Formicidae Bořek TKALCŮ, Štěchovická 5, CZ-10000 Praha 10 Strašnice, telefon: 274815653, 721625238, specializace: Apoidea: Apidae, Megachilidae Pavel TYRNER, Gymnázium TG Masaryka, Studentská 640, CZ-43601 Litvínov, e-mail: [email protected], [email protected], telefon: 476753023 (práce), 476755013 (domů), 777859177, specializace: zejména Chrysididae, Sphecoidea a Tiphiidae, méně ostatní Aculeata Adam VÉLE, Katedra ekologie a ŽP, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci, tř. Svobody 26, CZ-77146 Olomouc, e-mail: [email protected], tel.: 737309406, specializace: Formicoidea Dušan VEPŘEK, Nábřeží Dr. E. Beneše 2, CZ-75000 Přerov, e-mail: [email protected], telefon: 581735729, specializace: Sphecoidea Dalibor VŠIANSKÝ, Výzkumný ústav stavebních hmot, Hněvkovského 65, CZ-61700 Brno. e-mail: [email protected], telefon: 543529348, 776365633, specializace: Apoidea: Andrena spp., Nomada spp. Vladimír ZEMAN, Tomáškova 421, CZ-50004 Hradec Králové, telefon: 732747096, specializace: Pompilidae, Apidae: Bombinae Petr WERNER, Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Drnovská 507, CZ-16106 Praha 6, e-mail: [email protected], telefon: 233022348, 604 205 604, specializace: Formicoidea Michal WIEZIK, Technická univerzita Zvolen, T. G. Masaryka 24, SK-960 53 Zvolen, Slovenská republika, e-mail: [email protected], specializace: Formicoidea 22
Podobné dokumenty
(Hymenoptera) vybraných lokalit východní Moravy a Slezska
20. století průzkum tohoto řádu hmyzu ochabl a až na přelomu 20. a 21. století, v důsledku
aktivity nové generace hymenopterologů, dochází k intenzivnímu průzkumu dalších území
(viz BOGUSCH et al. ...
blanokrídlovce (hymenoptera) na vybraných lokalitách v okolí levíc a
was found in the sandy biotopes near Nemčiňany (95 species, mainly Aculeata)
and in the localities Dobrica (63 species), Čifáre (62 species), Kremnický štít (61
species exclusively from Symphyta).
...
PDF text - Mapování a ochrana motýlů České republiky
2. 1. Čtyři motýli a jeden brouk
Ústupu světlinových organismů nejlépe porozumíme na příkladech.
Seznámíme se čtyřmi motýly – jeden je u nás dosud hojný a tři jsou ohroženi
–, které spojuje vazba n...
Rozbory Chráněné krajinné oblasti Orlické hory
CHKO Orlické hory se nachází v severní části České republiky, její severní a východní
hranici tvoří státní hranice s Polskou republikou. Svou výměrou 204 km2 se řadí k menším
CHKO v ČR. CHKO Orlick...
Parazitické strategie kukaččích včel (Hymenoptera: Apoidea)
Další strategií, která se mezi včelami vyskytuje, je komunalita, kdy jedno hnízdo sdílí více
samic, ale každá si staví a zásobuje své vlastní buňky, do kterých následně klade svá vajíčka
(Michener,...
sborník z konference v *
materiálu jsou mnohdy doplňována společnými terénními exkurzemi do málo prozkoumaných
oblastí, které často přinášejí zajímavá data a výsledky. Publikovaný článek z takové exkurze
je pak vítaným pří...
145 Neuropterida a Mecoptera z území Soutoku a CHKO Pálava
pracovníci Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Zde jsou shrnuty výsledky
dřívějších studií doplněné intenzivním výzkumem po roce 1990. Výsledky obsahují fakta jak
z celé Biosférick...