Sluneční revoluce, jakou svět neviděl
Transkript
SVĚT PLNÝ ENERGIE Zemní plyn: Středozemí zažívá boom, o kterém nevíme Zdroje: Svět pálí zbytečně spoustu plynu Více na straně 3 Více na straně 8 Informace, zpravodajství, rozhovory a zajímavosti ze světa plného energie podzim | 2015 Sluneční revoluce, jakou svět neviděl FOTOVOLTAIKA Nejlidnatější země světa se rozhodla vsadit v energetice na nezvyklé zdroje. A uvidíme, zda se poučila z evropských chyb. Oboru solární elektřiny hrozí nová „zlatá horečka“. Investoři i výrobci pokukují se zájmem po novém a ohromném trhu: Indii. Řada z nich už nejen že opatrně zkouší vodu, ale vydala se na cestu a riskuje své peníze v jednom z nejambicióznějších projektů elektrifikace, který kdy historie pamatuje. ← Čištění panelů v největším solárním parku ve státě Gudžarát, kde byl současný indický premiér Nárendra Módí dlouhé roky ministerským předsedou. V květnu 2014 zvolený předseda indické vlády Nárendra Módí slíbil, že Indie dodá elektřinu, která zemi v současné době zoufale chybí. „Je čas na oranžovou revoluci (to je barva jeho politické Indické lidové strany a tradiční barva hinduistů), a barva energie je oranžová,“ prohlásil letos na jaře na jednom ze svých mnoha politických mítinků. Módí je také pevně rozhodnutý, že v jeho úkolu mu pomůže z velké míry elektřina ze solárních panelů. Vyhlásil velmi ambiciózní cíle na rozšiřování stávající kapacity na objem, které výrazně převyšují výkon celé české energetiky. Indie sice krátce experimentovala se stejným systémem podpory rozvoje energetiky, kterou používala Česká republika či Německo, tedy podporovaných výkupních cen, ale ustoupila od něj. Nyní se používají především aukce na vytipované lokality, ve kterých vítězí ten, kdo nabídne nejnižší cenu. rické či japonské investiční společnosti a banky. Ta není dotovaná, přesto se solární boom bez jisté státní pomoci neobejde. Nespočívá sice v přímo dotaci ceny, ale například v měnové podpoře investorů (výkupní ceny mohou dostávat v dolarech) či státních garancích půjček. Není divu, že po investici v této části světa se ohlížejí přední firmy z oboru, ale třeba také velké ame- Je čas na oranžovou revoluci, a barva energie je oranžová. Samozřejmě panují i obavy z opakování bubliny z let evropského solárního boomu kolem roku 2010. Ta se sice některým investorům vyplatila, ale v důsledku nejen vedla k úpadku velké části producentů panelů (hlavně těch evropských, kteří neměli vládní podporu jako v Číně), ale také k oslabení důvěry v možnosti technologie. Trh s fotovoltaikou je mnohem větší než před pěti lety, a opakování stejného otřesu by dnes přestál mnohem lépe. Indický „solární projekt“ je ovšem tak objemný, že jeho zhroucení by mohlo mít podobné následky. Zatím se však Indové bublině vyhýbají – a to i přesto, že nabízené ceny padají ještě rychleji, než mnozí analytici a komentátoři předpokládali. Nárendra Módí, indický premiér 4 – 5 ❞ Energetika je na rozcestí, my vám ukážeme cestu Co si Lenin přečetl v novinách o uhlí TECHNOLOGIE Ve vyspělém světě začíná nové kolo pokusu s technologií podzemního spalování uhlí, které bylo dlouho sovětskou „specialitou“. MALÉ ZDROJE Způsob, jakým dostávámee uhlí pro naše tepelné elektrárny a teplárny lárny ze země do jejich kotlů, budí v České ké republice neustálé emoce. Těžba narušuje uje krajinu, znečišťuje okolí a vzniká při ní odpad, kterého je nutné se nějak zbavit. U drtivé drtivé většiny e navíc zcela pozemských zásob uhlí je neproveditelná či ekonomicky cky nesmyslná. Už od předminulého století technologové nejen koketují, ale i experimentují či dokonce využívají až překvapivě jednoduchého způsobu, jakk všechny tyto potíže odstranit. anit. Stačilo by spalovat uhlí přímo pod zemí. Není tto až tak šílené, jak by se mohlo na první pohled p zdát. Nejde samozřejmě o úplně nešk neškodný proces, který by se mohl nechat jen na přírodě, n ale provozní zkušenosti – byť zzatím dosti omezené – ukazují, že je možn možné ho provádět bezpečně. Průkopn Průkopníkem v tomto ohledu byl v tomto ohle ohledu bývalý Sovětský svaz, kde bylo několik takových provozů. Vznikly vlastně velkou historickou Vznik náhodou: jeho zakladatel V. I. n Lenin si o nápadu na podzemní spalování uhlí přečetl v novinách během svého švýcarského exilu. 2 Výroba elektřiny v malých výrobnách je trendem současnosti. Lumius vám poradí, jak na to. Dotace na solární elektrárny už jsou snad definitivně minulostí, ale neznamená to, že by to platilo i o této technologii jako takové. Technologický vývoj a setrvalá poptávka v posledních letech přispěla významně k tomu, že její ceny klesly na zajímavou úroveň bez dotací. Elektřina z nich i v českých podmínkách může být výrazně levnější, než kolik je nejen cena pro domácnosti, ale i cena pro podniky. Může tak sloužit jako pojistka proti zvyšování ceny energií do budoucnosti. Není to ovšem tak, že by se vyplatila každá instalace, a stačí jenom dát pane- ly na střechu, říká Petr Správka, šéf nové divize společnosti Lumius – Energy Building Solutions (EBS). Platí to v případech, kdy se podaří vyrobený proud také přímo spotřebovat, což nejlépe zajistí kombinace s počítačovým systémem řízení a vhodným využitím „přebytečné“ elektřiny (například k ohřevu vody). Energetický trh tak čeká v blízké době výrazný otřes, který může přinést řadě spotřebitelů (a samozřejmě i výrobců) nové příležitosti, ale možná také potíže. 7 www.svetplnyenergie.cz 2 SVĚT PLNÝ ENERGIE TECHNOLOGIE Proč si zapálit uhlí pod nohama PODZEMNÍ LOŽISKA Spalovat uhlí ještě pod zemí se může zdát nesmyslné, ale ve skutečnosti nám může otevřít zcela nová ložiska paliv. V Čechách jsme nechtěli, v Polsku to těžařům vyšlo. Na dole Barbara nedaleko Katowic letos úspěšně skončily zkoušky metody, kterou Češi a české Ministerstvo životního prostředí u nás před třemi lety odmítli. Geologové ve spolupráci s dalšími odborníky do podzemí přivedli kyslík a zapálili část tamní podzemní uhelné sloje. V rámci hledání nového, čistšího způsobu získávání energie z uhlí. Pokus v Polsku navazuje na poměrně dlouhou tradici. Postup zplyňování uhlí je známý už od 19. století a běžně se používá. Ovšem obvykle na povrchu, tedy ve speciálně připravených kotlech. Pod zem se přesunul až později a v malém měřítku. Nápad přesunout zplyňování pod zem vznikl zřejmě v různých hlavách, z nichž zmiňme alespoň některé známé, jako Dmitrije Mendělejeva. Ve Velké Británii se připravoval i zkušební v roce 1934, a v době po první světové válce bylo v SSSR v provozu pět podzemních „spaloven“. Po objevu velkých zásob zemního plynu byla většina z nich uzavřena. V posledních letech ale zájem o technologii znovu ožívá. Do ověřovacích projektů se investovalo nejen v EU, ale také v Jižní Africe, Austrálii či Číně. Chystá se po desetiletích i projekt v USA. Co je na pohled na tak šíleném nápadu zajímavého? Hodit sirku nestačí V principu není proces vůbec složitý. Není k němu zapotřebí žádného speciálního vybavení, do vybraného ložiska se prostě udělají dva vrty: jeden do něj přivádí okysličovadlo, které umožňuje hoření sloje. Lze použít vzduch, ale z technologického hlediska je lepší používat třeba kyslík (hlavně skryt v detailech, třeba v důkladném geologickém poznání a monitorování daného ložiska, aby nedošlo k úniku plynů či spalin z ložiska do okolí (což je pak ohromný a těžko řešitelný problém), ke znečištění podzemních vod a tak podobně. Což není nic jednoduchého, protože zplodiny z hoření a jiné znečišťující látky z uhlí se mohou při nevhodném zacházení šířit velmi snadno. Geologové musí soustavně sledovat kvalitu podzemní vody, její tlak v okolních horninách a tak dále. Za těchto předpokladů lze dosáhnout bezpečného provozu, jak nasvědčuje alespoň většina dosavadních zkušeností. Dá se dělat chytře Vrty ale nemusí být jen „díry kolmo do země“. Vhodnou volbou místa a případně i navrtáním sloje lze zvýšit efektivitu 800 m Jak prosté, Vladimíre Iljiči Vzduch/kyslík a vodní pára Energoplyn a zplodiny Nadloží Uhlí Popel ↑ Zplyňování uhlí pod zemí není v principu nic složitého. Probíhá při teplotách zhruba nad 400 °C v přímo v uhelných slojích, do kterých se přivádí odkysličovadlo a odvádějí se vznikající plyny. Foto: David Pakenham/CFA Fotografie hořícího povrchového australského lomu Hazelwood z roku 2014 dává představu o tom, kolik energie se může uvolnit zapálením podzemní sloje. Foto: David Pakenham/CFA a níže jsou zhruba hloubky, ve kterých se podle odborníků dá provádět podzemní spalování uhlí s velmi vysokou mírou bezpečnosti. Kdo ho bude chtít Ve vyspělých zemích, a to nejen u nás v Karviné či na Kladensku, občané pokusy či přímo provozy s podzemním zplyňováním uhlí poměrně jednoznačně odmítají. V australském Queenslandu tamní regionální vláda odmítla schválit přechod pilotního provozu do plně komerčního, protože při zplyňování došlo k úniku zplodin do půdy nad slojí, která ležela méně než sto metrů pod povrchem. (Tady zřejmě došlo k chybě na straně provozovatele a toto riziko je dalším důvodem, proč technologii používat hlavně ve větších hloubkách.) provoz, který měl vést Nobelovou cenou ověnčený chemik William Ramsay. Pokus překazila válka, ale stejně pomohl technologii k prvnímu praktickému užití. Článek o chystaném projektu si totiž přečetl ve svém švýcarském exilu jistý V. I. Lenin a nezapomněl na něj. Myšlenka s Leninem nezemřela a na začátku 30. let se Sověti pustili do experimentování s touto metodou. První úspěšný pokus proběhl ❯ JAK TO DĚLÁME NA POVRCHU? Zplyňování uhlí se realizuje v tlakových nádobách, tzv. reaktorech, ve kterých se rozemleté uhlí za vysoké teploty a tlaku zplyňuje chemickým procesem blízkým hoření. Existuje několik typů reaktorů, které se liší výší teplot a tlaků, způsobem zplyňování i výslednou teplotou a složením vzniklého energoplynu. Z hlediska ochrany životního prostředí je důležité, že veškeré pevné částice, které při klasickém spalování uhlí unikaly do vzduchu, se v generátoru mění ve strusku nebo popel, v materiály vhodné k dalšímu průmyslovému zpracování, mimo jiné na stavební hmoty. Surový plyn je z generátoru odveden, ochlazen a vyčištěn od síry a dalších nečistot. Jde tedy o výrobu s poměrně malým ekologickým dopadem. První paroplynová elektrárna se zplyňováním uhlí v České republice byla postavena ve Vřesové. www.svetplnyenergie.cz nebezpečí pro životní prostředí, tedy znečištění podzemních vod a případně i těsně podpovrchových vrstev půdy. Nejlepším řešením se zdá jednoduše přesun do větších hloubek, odkud se případné znečištění na povrch může dostat jen těžko. Vhodné se zdají být hloubky zhruba od 800 metrů níže. Další nevýhodou je, že provoz vyžaduje vodu, a to v poměrně velkých objemech, takže je nevhodný pro oblasti, kde jí je nedostatek. ❞ Technologie se dostala do praxe do značné míry díky tomu, že si o ní Lenin přečetl v novinách. v kombinaci s vodou), protože pak vzniká čistší výsledný produkt. Tím je plyn, který se odebírá z druhého zmiňovaného vrtu. Jde v podstatě o tzv. energoplyn, což je směs oxidu uhelnatého, uhličitého, vodní páry, vodíku, metanu a dalších uhlovodíků. Z energetického hlediska jsou zajímavé hlavně právě uhlovodíky. Plyn unikající z vrtu je nutné ještě zbavit nečistot (do jaké míry, to záleží na tom, jak a v jakém zařízení se má spalovat), a pak ho lze použít jako palivo například místo zemního plynu. Základní postup je sice jednoduchý, a proto se zplyňování uhlí používá už od 19. století, ale zároveň to není všechno. Ďábel je hoření, a tím dosáhnout zvýšení efektivity i snížení množství zplodin ve vznikajícím plynu. Jak ukázaly pokusy prováděné v 90. letech ještě v Evropě, významně může pomoci například vytváření vhodných podzemích „kapes“ přímo v uhlí. Teplota spalování (spolu se složením uhlí) zase výrazně ovlivňuje to, které zplodiny během spalování vznikají a v jakém množství. Mimochodem, stejné testy potvrdily i to, že při procesu vzniká poměrně velké množství vodíku, který byl donedávna považovaný za odpad. Což ale dnes už rozhodně neplatí: vodík je poměrně žádanou surovinou pro chemický průmysl a navíc se – třeba právě v západní Evropě – reálně uvažuje o jeho využití ke skladování energie. Například k uložení přebytků výroby z větrných elektráren. Má to tu výhodu, že by se mohlo využít stávající infrastruktury: vodík by se mohl skladovat v plynovodech se zemním plynem. I proto je evropský projekt, který proběhl v Polsku, do značné míry zaměřený na studium získávání vodíku touto metodou. Technologie se považuje za „čisté spalování uhlí“. Pokud se plyn využívá k výrobě elektřiny, je podstatně méně znečišťující než klasická povrchová těžba a spalování plynu v průměrné dnešní elektrárně: podle pilotních projektů vzniká při zplyňování uhlí zhruba o čtvrtinu méně skleníkových plynů, o tři čtvrtiny méně oxidů dusíku a o 95 procent méně sirných sloučenin. Není to úplně korektní srovnání, protože zcela nové uhelné elektrárny jsou účinnější a méně znečišťují, ale důležité je, že technologie je v podstatě dosti šetrná a má potenciál úspory ještě zvýšit. Když pomineme ekonomickou stránku věci, která závisí hlavně na místních cenách energie, nevýhodou může být zejména Jak jsme viděli na polském příkladu, odmítání není jednoznačné. Hlavní důvod je ten, že postup dokáže (zatím jen hypoteticky) využít i zásoby uhlí, které se tradičním způsobem jednoduše využít nedají – což je drtivá většina všech známých uhelných slojí. Zhruba 85 procent z nich se tradičními technikami těžit nedá, ale podzemní zplyňování uhlí by mohlo zpřístupnit velkou část v nich skryté energie. Některé země jsou na tom lépe, některé hůře, ale u velkých zemí (Čína, Indie) se poměr využitelných a nevyužitelných zásob blíží světovému průměru. V Evropě by se pomocí zplyňování daly například využít ohromné zásoby uhlí skrývající se pod Severním mořem. Zastánci technologie se však spíše domnívají, že by mohla uspět v rozvojových částech světa. V místech, kde je poměrně těžké sehnat investiční kapitál, je například možné ocenit, že může jít v podstatě o poměrně jednoduchý postup. Odpadá stavba samotného elektrárenského kotle, zapotřebí je „jen“ na separaci zplodin z plynu a provoz na jeho spalování či distribuci do míst spotřeby. podzim | 2015 3 ENERGIE VE SVĚTĚ Arabsko-izraelské energetické jaro ZEMNÍ PLYN Objev rekordního naleziště ve Středozemním moři je víc než jedna šťastná trefa. Na přelomu srpna a září se žádné ekonomické zpravodajství v České republice neobešlo beze zprávy, že ve Středozemním moři bylo objeveno největší ložisko zemního plynu, jaké kdy bylo v této oblasti známo. Moderátoři s nadějí v hlase kladli odborníkům otázky, zda to neznamená konec naší podle obecné shody geopoliticky riskantní závislosti na dovozech z Ruska (a byli zarmouceni, když slyšeli ne), ale v tempu denního zpravodajství zanikla mnohem důležitější informace: objev byl ve skutečnosti jen jedním z mála projevů velké a zásadní změny na energetické mapě Blízkého východu, která probíhá už několik let. průzkumné vrty odhalily, že plyn na místě skutečně je, a odhad by měl být relativně přesný.) Pro porovnání, roční spotřeba České republiky je zhruba osm miliard m3 za rok. Plynové pole bylo nazváno Zohr. V poměrech země typu té naší jde tedy skutečně o fenomenální nález. Středomořská bonanza Středoevropané si ovšem většinou neuvědomují, že objev není v oblasti zdaleka jediný. Nedaleko Zohru, ale v izraelských vodách, leží například téměř srovnatelně velké pole nazvané Leviathan, ve kterém může být podle průzkumu zhruba 16 až Egyptský obr Začneme u události, která vše rozvířila. Skutečně, na konci srpna 2015 italská společnost Eni prohlásila, že v egyptských vodách Středozemního moře, kde má povolení k průzkumu a těžbě, narazila na obří plynové pole. Nazývá se Zohr, leží na relativně malé ploše, cca 100 km2, a řečeno ropnou terminologií je to „slon“ – gigantické pole s velkými zásobami a trefa do černého. Zohr obsahuje možná až 850 mld. kubických metrů plynu. (Může to být i méně, možná až o několik set miliard kubíků, ale 850 miliard kubických metrů může obsahovat naleziště Zohr u Egypta. České republice by stačil na sto let současné spotřeby. ↑ Učiní poklad pod hladinou Středozemního moře oblast ještě neklidnější, nebo pomůže situaci spíše zklidnit? Foto: Oil and Gas Ale když se oprostíme od naší středoevropské optiky, je jasné, že jedno, byť tak obrovské pole samo o sobě změnu nedělá. Vezměme si to v egyptských poměrech: tato země ročně spotřebovává zhruba 55 mld. m3 zemního plynu. Z plynu se totiž vyrábí více než polovina (cca 53 procent) elektřiny. Zohr tak sám o sobě egyptskou spotřebu nevyřeší – zvláště když tam má kam růst a v případě hospodářského růstu může růst ještě velmi výrazně. Ještě menší bude jeho vliv v evropských podmínkách. Vždyť jen Rusko každý rok do Evropy vyváží cca 80 mld. m3 plynu, a tento objem pokrývá zhruba čtvrtinu evropské spotřeby. Nějakou zásadní změnu na evropském energetickém trhu je od tohoto jediného pole pošetilé čekat. ❯ ZDROJE: Japonsko Během srpna 2015 se v Japonsku po více než dvouleté odstávce rozběhl první jaderný reaktor. Primát si připsal reaktor elektrárny Sendai o elektrickém výkonu emě tak bez jaderné 846 MWe. Země energetiky vydržela dva roky, od odstavení dvou reaktorů elektrárny Ói v srpnu 2013. Během tohoto období nový japonský Úřad pro jadernou bezpečnost (NRA) vypracoval nová, velmi přísná bezpečnostní pravidla. Velmi pečlivě se třeba rozhoduje, zda v blízkosti jaderné elektrárny není aktivní geologický zlom – a „aktivní“ znamená, že se neozval stovky tisíc let. Elektrárna 22 mld. m3 zemního plynu. A to jsou sice nejbohatší, ale také ne jediná naleziště v oblasti, zajímavé zásoby objevil také například Kypr. ❯ GAZA BEZ SVÉHO PLYNU: Objevy zemního plynu ve Středozemním moři nepřinášejí jen samé dobré zprávy. Jedno poměrně velké plynové naleziště leží i ve vodách u města Gazy, kde dnes vládne radikální palestinské hnutí Hamás. K jeho objevení došlo dávno před nástupem Hamásu k moci, v roce 2000, ale vzestup tohoto hnutí zcela ochromil už tak složité vyjednávání o případném využití tohoto zdroje, který by do ekonomicky zcela ochromené Gazy mohl přinést peníze i energii. Izrael ústy svých představitelů dal jasně najevo, že nebude riskovat, aby se peníze z případného prodeje plynu dostaly do rukou Hamásu a dalších radikálů, a tak technicky vlastně relativně jednoduchý (tedy na poměry mořské těžby plynu) projekt má k realizaci v podstatě stejně daleko jako před 15 lety. Bejrút Východní Středomoří se tak zhruba od roku 2009 stalo novou zemí zaslíbenou pro prospektory a producenty zemního plynu. Díky celé řadě menších a větších objevů se tato donedávna energeticky chudá oblast může v blízké budoucnosti změnit na významnou produkční oblast. Například Kypr jednoznačně nasadil kurz směrem k exportní surovinové politice, a někdy po roce 2020 by se měl stát relativně významným vývozcem. To je ten skutečný „objev“, který ve zprávách zanikl: Zohr není osamělá výjimka, ale Libanon Zohr Damašek Sýrie vozce. Ve stejné době také navršila miliardové dluhy, z velké míry právě díky nákupu energií v zahraničí – a to navíc ve chvíli, kdy vysychá zdroj příjmů z turistiky. Pole je dostatečně veliké na to, aby mohlo Egypt změnit znovu na vývozce a pomoci státní pokladně. Zda to pomůže ke stabilizaci země, to je už jiná otázka, ale současná vojenská vláda v to evidentně doufá. Dává vysokou prioritu ekonomickému rozvoji země a stabilizaci zásobování elektřinou. Výpadky elektrického proudu byly v Egyptě od demonstrací v roce 2011 prakticky běžnou záležitostí, v letošním roce se jejich počty ale podařilo velmi výrazně omezit, a Egypt také podepsal smlouvy na stavbu velké tepelné elektrárny o výkonu 4,4 gigawattu a dvou gigawattů větrných elektráren. Egyptský poklad ale nadělal vrásky jiné blízkovýchodní zemi: Izraeli. Ten byl až do letošního roku největším výhercem v této geologické loterii a ve svých vodách (a v menší míře i na souši) objevil v posledních letech celou řadu zajímavých nalezišť. Některé z nich obsahují zhruba stovky miliard kubických metrů zemního plynu, a v Tel Avivu se proto vážně debatovalo o možnosti, že významná část nalezeného plynu bude země prodávat právě do Egypta. Objev Zohru ale tuto možnost v podstatě zabil. Amman Jeruzalém Palestina Káhira Izrael Jordánsko Egypt součást trendu. Samo o sobě ani takové obří pole nemůže Egypt spasit, ale může změnit jeho celkovou bilanci. Země se v posledních letech změnila z (malého) vývozce energetických surovin na čistého do- Pro Evropu se tak otevírá lákavá možnost, že by větší část izraelských exportů mohla směřovat právě k nám. Nic takového ale není jisté, Izrael také bude vážně uvažovat, kolik plynu si ponechat v zásobě pro zajištění vlastní energetické bezpečnosti. Blízký východ si dnes neláme hlavu jen nad situací v Sýrii a problémem Islámského státu, ale i nad nečekaným geologickým bohatstvím. Snad mu to dodá trochu na klidu. opět jaderné musí být dostatečně odolná proti největšímu předpokládanému zemětřesení a tsunami, včetně značného zvýšení vlnolamů proti tsunami a zajištění vodotěsnosti kritických mís míst. S Sendai je první e elektrárna, která o o schválení požádala další mají náslela, d dovat. Regulátor má v v současné době n na stole žádosti o o povolení provozu p 24 reaktorů pro v v 15 elektrárnách (před havárií ve Fukušimě mělo Japonsko 54 reaktorů), takže „jádro“ by mělo i do budoucna zůstat důležitou součástí japonské energetiky. Vládní energetická koncepce koneckonců počítá s tím, že jaderné elektrárny by měly v roce 2030 vyrábět kolem 20 procent elektřiny. SPRAVUJEME ELEKTŘINU A PLYN STOVKÁM KLIENTŮ ZA TÉMĚŘ 10 MILIARD KORUN VYZKOUŠEJTE NÁS! Lumius, spol. s r.o. İ Ulice Míru 3267 İ 738 01 Frýdek-Místek T: +420 558 438 581 İ E: [email protected] İ www.lumius.cz www.svetplnyenergie.cz 4 SVĚT PLNÝ ENERGIE SOLÁRNÍ ENERGIE V Indii je slunce za kačku INDIE V Asii startuje ohromný experiment, který by měl už definitivně odpovědět na otázku, zda je solární energie připravená stát se běžnou součástí „velké energetiky“. Indický premiér Nárendra Módí si do čela federální indické vlády přinesl ze své minulosti „vroubek“, který mu některé západní vlády a nevládní organizace nechtěly (či stále nechtějí) odpustit. Jde především o jeho podporu hinduistického nacionalismu a velmi pasivní roli při náboženských nepokojích ve státě Gudžarát, jehož byl guvernérem. Zároveň ale ve stejné funkci ukázal rysy, které se na Západě mohou líbit více: Módí je dobrým administrátorem, který přeje hospodářskému růstu a zahraničním investicím a zároveň – a ano, to v českých podmínkách zní opravdu podivně – velkým propagátorem „zelených“ energetických technologií. A zatímco na federální úrovni ❯ STÍNÍ I ODDĚLUJÍ Některé solární projekty jsou na naše poměry hodně nezvyklé: třeba indická armáda hodlá solárními panely nahradit denní provoz dieselových generátorů o celkovém objemu zhruba tisíc megawattů a fotovoltaika by měla dodávat energii i ochrannému plotu na indické severní hranici. Ve městě Čennaj se experimentuje s odsolováním vody pomocí solární elektřiny. V bývalém Módího státě Gudžarátu také stojí první solární projekty, jež se schválně umísťují kolem zavlažovacích kanálů, kde panely zároveň mohou snižovat odpar vody, který v tropickém podnebí není zanedbatelnou položkou. Hydrologickou situaci vody to zásadně nezmění, ale rozhodně to není na škodu. Zdaleka největší výhodou je to, že solární panely představují relativně jednoduchý a v důsledku tedy poměrně levný způsob, jak alespoň částečně elektrifikovat odlehlé části Indie, jež dnes spoléhají především na spalovací agregáty. Ty nejsou drahé na pořízení, ale dovoz paliva (které navíc Indie musí všechno dovážet) je v důsledku velmi prodražuje. Což také znamená, že mohou sloužit jako občasný záložní zdroj pro solární panely – protože tak velkou cenu nákladů tvoří palivo, v této funkci nejsou tak drahé. www.svetplnyenergie.cz ❞ Podpora pomocí pevných výkupních cen se ani v Indii tolik neosvědčila. Nejlepší výsledky mají aukce na konečnou cenu elektřiny ze solárních projektů. se mu daří jen pomalu, jak se dá u tak ohromné země čekat, v podpoře alternativních zdrojů se na premiérském postu ještě více rozmáchl. Když se začíná od nuly Módí mimo jiné v rámci svého volebního programu slíbil, že zpřístupní elektřinu všem třem stovkám milionů Indů, kteří zatím žijí bez ní. V Gudžarátu se mu v malém měřítku něco takového povedlo, do značné míry i s využitím solární energie. Ve státě stojí jedna z největších solárních farem na světě a celková kapacita dosáhla v roce 2014 zhruba jednoho gigawattu. Protože dodávky elektřiny nejsou v Indii příliš spolehlivou službou, nespolehlivost fotovoltaiky tedy není tak velký problém jako ve střední Evropě. Velké výpadky jsou zcela pravidelnými událostmi a v mnoha chudších oblastech není elektřina k dispozici většinu dne, někdy i 16 hodin denně. Energetický deficit země dosahuje ve špičkách odha- dem kolem 10 až 15 procent a Indie má na svém kontě například velmi nelichotivý rekord největšího black-outu v dějinách elektroenergetiky. Ve vedrech na konci července roku 2012 se ocitlo bez proudu hned dvakrát po sobě více než půl miliardy lidí. V takové situaci je solární energie se všemi svými omezeními lákavá možnost. Má alespoň tu výhodu, že poskytuje největší výkon během dne, kdy kulminuje odběr průmyslu i klimatizačních jednotek, které jsou poměrně „žíznivé“. Velké plány Po nástupu do funkce premiéra proto Módí pokračuje v kurzu, který se mu osvědčil v Gudžarátu. Už během prvních dní své vlády dal jasně najevo, že se solární energií počítá, a to velkém měřítku. Jeho cílem je mít v roce 2022 175 gigawattů instalovaného výkonu v „zelených“ energiích, tedy větrné, vodní a solární energetice. Největší část navýšení by měla být právě v solárních panelech, jejichž kapacita by se měla zvýšit ze současných zhruba čtyř gigawattů na asi 100 gigawattů, což je přibližně srovnatelné s celkovým instalovaným výkonem španělské elektrárenské soustavy. Plány předchozí vlády počítaly s tím, že by země měla mít v roce 2022 zhruba 20 GW instalovaného výkonu v solárních panelech. (Česká republika má v současné době instalovaný výkon ve fotovoltaice cca dvaa gigawatty.) Účet za vybudování indické solární energetiky by měl činit zhruba 200 miliard dolarů,, tedy 5 bilionů korun, což je nejen zhrubaa čtyřikrát více než roční český státní rozpo- 1,70 Kč za kWh má činit výkupní cena z projektu kanadské firmy Sky Power, která vyhrála aukci na zhruba 300MW solární elektrárnu ve státě Madhjapradéš čet, ale třeba více než celý roční výkon vietnamské ekonomiky. V Indii se pohybujemee v měřítkách, na které nejsme zvyklí. Masivní objem projektu vynikne ještě více,, když si uvědomíme, že v roce 2014 se e na celém světě do fotovoltaiky investovalo zhruba 140 miliard dolarů. Mimochodem,, z této masivní investice celých 70 miliard dolarů směřovalo na malé, distribuovanéé solární projekty, jako jsou panely na střechách, takže šlo z velké části vlastně o in- ↑ Uvidíme, jestli by se sem nevešla menší elektrárnička... Indický premiér Nárendra Módí na návštěvě Seychel. vestice jednotlivců – na takovou situaci obor výroby elektřiny není vůbec zvyklý. Spoléháme na aukce Nejen Módího vláda, ale i jednotlivé federální indické státy v minulých letech spoléhaly při podpoře obnovitelných zdrojů na různé finanční nástroje, od podobného systému výkupních cen, jaký se používal u nás, k aukcím na určenou kapacitu. Výkupní ceny se ovšem příliš neosvědčily – znovu by se chtělo říci, že podobně jako v Evropě – a nejlepší výsledky mají dnes právě aukce. Indický systém vládnutí je poměrně složitý a byrokracie nepřehledná, podstatně náročnější než v Evropě, a tak i aukce probíhají různě, například podle toho, zda je vyhlašují jednotlivé státy nebo federální úřady. Při nich se investoři obvykle zavážou k tomu, že budou energii z projektu dodávat za předem danou cenu – která je tedy pro zvýšení jejich ochrany svázána s dolarem (znovu, toto pravidlo neplatí vždy, v Indii je máloco tak jednoduché). Cena elektřiny není státem Jak dlouho Indům radost nad fotovoltaikou vydrží? 5 podzim | 2015 nijak dotována, dotace jsou ale možné na první investici do instalace. Dotace činí na federální úrovni 20 % ceny. Jak svítí v Indii Výsledky jsou příznivé, a zdá se, že indický solární boom může být pro ekonomiku menší zátěž než například v Německu či u nás. Během letošního léta se na některých lokalitách cena za jednu kilowatthodinu dostala zhruba na 1,70 Kč, tedy přesněji sedm amerických centů. (I v ČR se může dostat cena ze solárních projektů na podobné hodnoty, ale jen ve specifických případech. Více na s. 3.) Stále je to více než dvojnásobek současné velkoobchodní ceny za elektřinu v Evropě, ale ta je za prvé na historickém minimu, a za druhé v indických podmínkách jde o cenu srovnatelnou s cenou z jiných zdrojů. Samozřejmě ovšem stále ne zcela předvídatelnou a jenom během dne. Podle některých odborníků tyhle ceny naznačují, že Indii se nevyhnulo solární přehřátí. Ceny pod dvě koruny za kilowatthodinu někteří analytici považují za příliš agresivní. Podle nich projekty vzniknou jenom na papíře, a nakonec se nerealizují. Nebo – a to by byl pro Indii ještě mnohem černější scénář – spoléhají na nějakou formu státní pomoci při jejich realizaci. Jiné hlasy zase upozorňují, že jde o projekty, které je těžko srovnávat s boomem v západní Evropě. Společnosti, jež vyhrávají indické aukce, což jsou známé firmy, jako například First Solar, si často kupují právo na projekty řádově ve stovkách megawattů či dokonce jednotkách gigawattů. Ty sice nevzniknou přes noc, ale už sám jejich rozsah zvyšuje možnost hledání dalších úspor ve výrobě či nákupu komponentů i samotné instalaci. Indie však, na rozdíl třeba od Číny, která také má veliký program rozvoje fotovoltai- ❯ ZADLUŽENÁ DISTRIBUČNÍ SÍŤ své relativně krátké doby už několik „bublin“, které sice všechny přečkal, ale na dlouhodobé kredibilitě mu nepřidaly. A už pomalu se blíží doba, kdy by se měl zbavit alespoň největší části státní podpory, o kterou se doteď opíral. Indická vláda má při své snaze o dokončení elektrifikace země ještě jeden poměrně velký problém. Jen těžko může – nebo spíše vůbec nemůže – čekat, že by ji v podpoře solární energetiky mohli pomoci distributoři elektřiny. A už je zcela mimo jejich možnosti, aby platili provozovatelům tarifní ceny v dolarech, kterými chce vláda do země přilákat zahraniční investory. Distributoři jsou jako sektor už nyní ve ztrátě, protože mnozí jsou nuceni prodávat energie za nižší než nákladové ceny, aby 740 milionů Indů žijících za méně než dva dolary za den si mohlo dovolit alespoň nějakou energii. Bez ní se tito obyvatelé těžko mohou zúčastňovat hospodářského života, nemluvě o jejich případné nespokojenosti a sociálním třenicím. Pokud se tak ale někde stane, Indie je k tomu ideální místo. Na tuto zemi dopadá více slunečního světla než na jakoukoliv zemi ze společenství G20. Využití solárních panelů je v některých případech až o více než 50 procent vyšší než v českých podmínkách, a pohybuje se někde kolem 19 % za rok. Znamená to, že panely vyrobí zhruba 19 procent maxima, které mohou za rok vyrobit, a plánovaných 200 GW indických panelů v roce 2022 bychom v objemu výroby mohli přirovnat zhruba ke 20 gigawattům v jaderných elektrárnách. Které jsou sice o mnoho spolehlivější, a Indie s nimi také počítá, ale na druhou stranu jde o mnohem náročnější technologii a Indie nemá a v dohledné době nebude mít tolik vyškoleného personálu. Průměrné množství sluneční energie dopadající za rok (v kWh/m2, měřeno 2005–2010) 1250 1400 1550 1700 1850 2000 2150 > kWh/m2 Množství slunečního záření dopadajícího na jednotlivé části Indie v kWh na metr čtvereční za rok. V některých oblastech přesahuje i dvojnásobek českého průměru, který je kolem 1000 kWh/m2. ky (řádově kolem 10 GW za rok), ale programem ani tak nemíří na vytváření pracovních míst či podporu domácího průmyslu, nýbrž především na vyřešení energetických potíží. Velkou část článků a panelů plánuje dovézt ze zahraničí, z velké části právě z Číny. Vzhledem k plánovanému rozsahu programu ale samozřejmě snadno může dojít k tomu, že alespoň část výroby (třeba kompletování panelů) bude nakonec probíhat na indické půdě. Na správném místě Skeptici mají ovšem samozřejmě pravdu v tom, že otázka, zda se projekty vyplatí, je prostě klíčová. Solární sektor zažil během Relativní jednoduchost instalace solárních technologií je v podmínkách stále ještě z velké části rozvojové země velkou výhodou. Mzdy jsou nízké, a tak ceny za instalaci panelů ve velkých solárních parcích se prý pohybují dosti hluboko pod cenami evropskými, údajně i pod 20 korunami za watt instalovaného výkonu. (S českou situací to prostě nelze srovnat, protože u nás se dnes mohou reálně pořizovat jen instalace na střechu, které vyjdou nejméně na dvojnásobek za jednotku instalovaného výkonu.) Spojení s dolarem ale mnoha Indům dělá vrásky na čele. Zákazníci žádné měnové riziko nenesou a budou platit pevnou sazbu v rupiích, distributoři energetické společnosti (obojí hlavně vlastněné státem) mohou velmi snadno utrpět významné ztráty, pokud měnový vývoj nebude příznivý. Ti přitom nejsou v žádné dobré kondici: Jen státní distribuční společnosti ročně prodělávají 11 miliard dolarů ročně, tedy zhruba čtvrt bilionu korun. Jejich akumulovaná ztráta činí zhruba 37 miliard dolarů, odhaduje indická vláda. I to je jeden z důvodů, proč indická síť je v tak špatném stavu. Zda fotovoltaika už dozrála, mohli bychom zjistit v Indii pod obrazně řečeno „osvíceným“ vedením Nárendry Módího. Snad Indové budou na svou cestu ke slunci s odstupem vzpomínat lépe než český daňový poplatník. Nainstalovaná kapacita fotovoltaických elektráren v zemích světa (GW) Podíl „solární“ elektřiny v celkové spotřebě elektřiny (%) 37,5 9,0 40 GW 10 % 30 GW 7,5 % 4,7 20 GW 18,0 3,0 2,8 10 GW 2,7 0,3 Indie 3,6 1,2 4,7 Austrálie Francie 2,0 ČR 12,7 0,3 Španělsko USA 5% 13,0 2,5 % 1,0 4,7 5,3 18,2 Japonsko 0,1 Itálie Čína Německo Země světa podle nainstalovaného výkonu a podílu fotovoltaiky na celkové výrobě elektřiny k začátku roku 2014. Indie začíná s velkým odstupem a její kapacita je zhruba jen o třetinu větší než celkový výkon fotovoltaiky v ČR, ale chce se rychle vyšvihnout až na čelní pozice žebříčku. Zdroj: EPIA, Canadian Solar Analysis ❯ POHLED DO HISTORIE: Spálí se jako Carter? Módí samozřejmě není první politik, který sází na slunce. Snaha o využití energie ze slunce si poprvé získala větší vážnější veřejnou podporu v 70. letech 20. století, kdy se západní země potýkaly s nedostatkem ropy vyvolaným politikou zemí OPECu. Tehdejší prezident USA se s nedostatkem paliva a frontami u benzínek pokusil vyrovnat programem rozvoje domácí těžby z nekonvenčních zdrojů (včetně dnes tak známých břidlic) či využití alternativních energií. Proslul mimo jiné i tím, že na střechu Bílého domu umístil solární panely. Nešlo ovšem o fotovoltaické panely na výrobu elektřiny, ale zařízení na ohřev vody sluneční energií, které v češtině známe jako solární kolektory. To, čemu dnes říkáme „solární panely“, tedy fotovoltaické panely, se na střechu Bílého domu dostalo až za prezidentování Baracka Obamy, a to v roce 2011. Toho se ovšem Carterovy kolektory nedočkaly. Po svém nástupu do funkce je nechal odstranit muž, který „vrátil Americe optimismus“, tedy Ronald Reagan. I když upřímně řečeno, velkou část dobré nálady Americe vrátil přebytek ropy na trzích a následný pokles cen – a to s osobou amerického prezidenta až tak nesouviselo. ← Jimmy Carter v červnu 1979 při odhalování solárních kolektorů na střeše Bílého domu. www.svetplnyenergie.cz 6 SVĚT PLNÝ ENERGIE SLOVENSKO Distribútorov čaká nepríjemná kontrola CENY Regulátor si chce dôkladne skontrolovať, či distribučné firmy nepodvádzajú v účtovníctve. Distribučné spoločnosti čaká väčšia kontrola zo strany Úradu pre reguláciu sieťových odvetví SR (ÚRSO). Predseda regulačného úradu Jozef Holjenčík už požiadal na piatkovom stretnutí predsedu vlády Roberta Fica o navýšenie rozpočtu úradu pre potreby zvýšenia kontroly spoločností, ktoré distribuujú na Slovensku elektrinu či plyn. „Prisľúbil som pánovi predsedovi ÚRSO, že v rámci rozpočtu mu navýšime určitú sumu peňazí, ktorá mu umožní urobiť objektívne zhodnotenie majetku distribučných spoločností,“ povedal po stretnutí premiér. Podľa predsedu vlády má regulačný úrad podozrenie, že distribučné spoločnosti si dávajú do nákladov rôzne fiktívne majetky. „Sú veľké podozrenia, že distribučné spoločnosti si do nákladov započítavajú fiktívne majetky. Môže sa stať, že spoločnosti si niektoré nákladové položky vymýšľajú. Chceme mať reálny pohľad na veci, preto sa stotožňujeme s regulačným úradom, keď hovorí, že najpodstatnejšie je ohodnotiť skutočný majetok distribučnej spoločnosti,“ povedal Fico. Ide o ceny? Po hlbšej kontrole distribučných spoločností by mohla podľa predsedu vlády a šéfa ❞ Vláda chce týmto krokom zrejme tlačiť na znižovanie cien elektriny. regulačného úradu klesnúť aj cena energií. O koľko by to mohlo byť, nechcel premiér špekulovať. „Ak nebudeme kontrolovať správanie sa týchto distribučných spoločností, tak cena elektriny či plynu pôjde prudko hore, lebo budú naháňať svoj zisk,“ konštatoval Fico, ktorý rázne odmietol akékoľvek úvahy iných politických strán o zrušení regulácie cien energií, či už pre domácnosti alebo pre malé podniky. Predseda vlády je presvedčený, že regulácia má dôležitý význam pri udržiavaní dobrých cien plynu a elektriny pre domácnosti. „Do konca tohto volebného obdobia budeme presadzovať veľmi jasnú regulačnú politiku. Rovnako budeme chrániť regulačný rámec, ktorý sme zakotvili ❯ FINANCIE: ! Energetické firmy by mali štátu ďalej zarábať Ministerstvo financií počíta aj v nasledujúcich štyroch rokoch s dividendami od energetických podnikov, v ktorých štát vlastní akcie. Všetky firmy by sa mali udržať v sledovanom období v zisku. Slovenským energetickým podnikom, v ktorých je štát akcionárom, by sa malo v nasledujúcich rokoch dariť. Ministerstvo financií SR predpokladá v návrhu rozpočtu verejnej správy na roky 2016 až 2018, že všetky energetické podniky s účasťou štátu budú v zisku aj v nasledujúcich štyroch rokoch, vrátane tohto roku. Budú tak nemalou čiastkou prispievať vo forme dividend do štátnej kasy. Neľahké obdobie čaká podľa údajov zverejnených v návrhu rozpočtu verejnej správy Slovenské elektrárne a firmu JAVYS. Hospodársky výsledok slovenského dominantného výrobcu elektriny by mal z tohtoročných 360 miliónov eur klesnúť na budúcoročných 130 miliónov eur. V roku 2017 by sa mal hospodársky výsledok Slovenských elektrární pohybovať už len v objeme 35 miliónov eur. www.svetplnyenergie.cz V Všeobecne sa však špekuluje o tom, že vláda chce lu týmto krokom tlačiť tý na znižovanie cien elektrina ny. Aj preto, že nad distribučnými spoločnosťami má pomerne podrobný dohľad a má napríklad svojich zástupn cov v ich dozorných radách. do príslušnej legislatívy. Ak sa nám podarí byť súčasťou novej vlády po marcových voľbách v roku 2016, tento regulačný rámec budeme naďalej chrániť. Nebudeme robiť žiadne útoky na regulačný úrad. Je to nezávislý inštitút,“ uzavrel Fico, podľa ktorého by sa mohol regulačný rámec v budúcnosti ešte posilňovať. Úrad chce vša však eny elektriny tlačiť nižšie aj inak. V minulom V roku pracoval ÚRSO pr pri stanovovaní tohtoročných cien elektriny pre domácnosti s ce cenou silovej elektriny na úrovni 35,3072 eura za mena úro gaw gawatthodinu, v tomto roku to bude b o necelé dve eurá menej. Regulačný úrad m oznámil, že na základe priemernej ceny silovej elektriny na pražskej burze v prvom polroku tohto roka bude pri stanovovaní budúcoročných cien elektriny pre domácnosti pracovať s cenou 33,852 eura za megawatthodinu. O koľko by mohla vďaka tomu koncová cena elektriny klesnúť, zatiaľ re gulátor nechcel špekulovať. Ťažba na nových ložiskách plynu ŤAŽBA Ročne by sa z nových ložísk mohlo vyťažiť niekoľko miliónov kubických metrov plynu. Spoločnosť Nafta chce v tomto roku začať s ťažbou horľavého zemného plynu na východnom Slovensku v michalovskom okrese v ložiskách Lastomír a Žbince. „Ložisko horľavého zemného plynu Lastomír a Žbince bolo overené geologickým prieskumom a na základe jeho výsledkov sa preukázalo, že je to ložisko zemného plynu, ktorého ťažba bude rentabilná,“ uviedla spoločnosť Nafta vo svojich investičných zámeroch, ktoré už predložila na posúdenie vplyvov na životné prostredie (EIA). Bohatšie je ložisko Žbince, kde sa celkové počiatočné geologické zásoby plynu pohybovali na úrovni 28,5 milióna metrov kubických. Ložisko Lastomír disponovalo na začiatku geologickými zásobami plynu v objeme 20 miliónov metrov kubických. Okrem plynu chce spoločnosť Nafta ťažiť z ložísk aj gazolín. V ložisku Lastomír ho bolo na začiatku 602 ton a v ložisku Žbince takmer 234 ton. Ročná ťažba plynu v lokalite Lastomír je naplánovaná na štyri milióny metrov kubických a v lokalite Žbince na tri milióny metrov kubických. Ročne by sa malo z oboch ložísk vyťažiť aj 135 ton gazolínu. Firma Nafta chce v tomto roku začať s ťažbou plynu aj v ložisku Palín, informoval pred časom portál vEnergetike.sk. Spoločnosť, ktorá sa okrem prieskumu a ťažby uhľovodíkov zaoberá aj skladovaním zemného plynu, zistila, že celkové počia- točné geologické zásoby horľavého zemného plynu v ložisku Palín boli na úrovni 45,5 milióna metrov kubických. Ročne chce Nafta vyťažiť pri obci Palín 5 miliónov metrov kubických plynu. Okrem toho sa v ložisku nachádza aj 628 ton gazolínu. Toho by mal podnik za rok vyťažiť približne 70 ton. Situáciu Slovenska však nové ložiská v zásade nezmenia a naďalej bude závislé na dovoze. Domáca ťažba zemného plynu sa na celkovej spotrebe podieľa približne dvoma percentami. Ako uviedla pre portál vEnergetike.sk hovorkyňa firmy Nafta Monika Feráková, v minulom roku sa na Slovensku vyťažilo 87 miliónov metrov Slovenská republika Žbince Lastomír Bratislava kubických plynu. Ročná spotreba plynu na Slovensku sa pritom pohybuje na úrovni okolo 5 miliárd metrov kubických. Za celú približne storočnú históriu ťažby uhľovodíkov na Slovensku sa celkovo vyťažilo niečo vyše 26 miliárd metrov kubických plynu. Firma Nafta predpokladá, že aj v nasledujúcich rokoch sa bude ťažba plynu na Slovensku pohybovať pod hranicou 100 miliónov metrov kubických. ↑ Situáciu Slovenska nové ložiská nezmenia, bude naďalej závislé na dovoze. podzim | 2015 7 ROZHOVOR Slunce se může vyplatit bez dotací NOVÁ SLUŽBA Obnovitelné zdroje mají být bez státní podpory, bude to jen dobře, říká ředitel nové divize společnosti Lumius Petr Správka. A přesto už nemusí být drahé. Začneme jednoduše: Proč? Proč teď zakládat novou divizi? Energetika je na technologické křižovatce. Nově bude fungovat kombinace centralizované a decentralizované energetiky. A my chceme nabídnout způsob, jak se na tuto budoucnost připravit. A to už nyní. Energetika, která tuto revoluci zaspí, může mít výhledově celou řadu problémů a stát se méně konkurenceschopnou. Role centralizovaných zdrojů a jejich postavení se bude měnit. Cenu totiž netvoří jenom trh, ale i mezní náklady na každou další vyrobenou jednotku energie – a ty jsou v případě obnovitelných zdrojů, hlavně FVE, VTE, MVE, téměř nulové. Což u zdrojů, vyrábějících energii z fosilních paliv, samozřejmě neplatí. Z toho, co jsme si řekli předem, mě nejvíce zaujalo, že vidíte v České republice znovu velkou příležitost pro nové efektivní fotovoltaické systémy. Jaké to má důvody? Ceny, návratnost a výkony fotovoltaických systémů jsou dnes úplně jinde, než byly v letech 2009 a 2010. Dnes můžete i bez dotací dosáhnout velmi zajímavé investiční návratnosti a ceny vyrobené energie – a to ceny v podstatě zafixované a bez regulačních poplatků státu za energie. Ale jen v případě, že dokážete vyráběný proud v maximální možné míře sami spotřebovat a implementovat takovou kombinaci úsporných a systémových opatření, která to zajistí. Navíc, pokud nedojde k nějakým zásadním změnám navrhované legislativy, od příštího roku by mělo být možné pořídit si efektivní střešní fotovoltaickou elektrárnu do deseti kilowatt instalovaného výkonu jednoduše i bez licence. Vzhledem k výkonovému omezení snižuje toto opatření bariéry hlavně pro soukromníky, ale věříme, že podobná opatření budou realizována v i komerčním sektoru. Tam zvyšování podílu vlastní vyrobené energie ve spotřebě ve výsledku povede ke snižování provozních nákladů objektů a výroby – a přesně to bychom našim zákazníkům chtěli do budoucna nabídnout. Takže to jde i bez dotací? Ano, a je dobře, že už tohle období je za námi. Myslím, že je jen správně, aby byla výroba a spotřeba vlastní vyrobené energie v budoucnosti bez výrazných bariér vstupu a finančních podpor státu. Aby vydělávala či prodělávala jen na základě svých praktických provozních vlastností a výkonů – tedy na základě toho, co vyrobí nebo nevyrobí. Budoucnosti tohoto sektoru energetiky to jedině prospěje. Za jakou cenu se tedy dají podobné projekty pořídit a jaká je výsledná cena elektřiny? Záleží do značné míry na konkrétních okolnostech, ale cena 1 kWp efektivního fotovoltaického systému se pohybuje dnes zhruba kolem 35 tisíc korun za jeden kilowatt instalovaného výkonu. Před pěti lety se cena pohybovala kolem 3500 euro za stejný výkon. Při rozpočtu na dobu životnosti panelu, tedy 20 až 25 let, vám dnes vychází cena proudu pro vlastní spotřebu Factory. Tyto chytré regulační systémy budou schopny automaticky nejen plnit roli optimalizátora toku vlastní vyrobené energie v objektu, zároveň také umožní optimalizovat náklady na vytápění a spotřebu energií a provoz objektu jednoduše přes webové rozhraní. ❯ KDO JSME: LUMIUS EBS ? Nová divize společnosti Lumius, Energy Building Solutions, zákazníkům nabídne služby, které jim umožní plně využít technologický pokrok v energetice v posledních pěti letech. Primárně zákazníkům nabízí řešení v implementaci a využívání moderních postupů, které snižují a optimalizují provozní náklady objektů soukromého, komerčního a veřejného sektoru. To vše při zajištění plného komfortu provozu či bydlení. V našem portfoliu naleznete nejen služby a produkty nabízející řešení spojené s optimalizací energií a úspor, ale i vývoj, projekci a realizaci zdrojů vyrábějících tzv. šetrnou energii z obnovitelných zdrojů. Jejich následná technická správa, servis a monitoring vyškoleným a odborně zdatným týmem techniků je i pro nás základním předpokladem pro kontinuální a dlouhodobě udržitelný rozvoj naší nové divize. kolem 1,50 koruny za kilowatthodinu a někdy i méně. Avšak pod podmínkou, že jste opravdu schopni pečlivě využívat všechnu vyrobenou energii ve vlastní spotřebě – ale to je dnes díky chytrým systémům řízení možné. Co si muže čtenář představit pod pojmem chytré systémy? K tomu, abychom opravdu mohli využívat co nejefektivněji vlastní vyrobenou elektrickou energii ve spotřebě, je nutné vybavit FVE a objekt zařízením, které bude schopno nejen mapovat aktuální spotřebu elektrické energie v zařízeních instalovaných v objektu, ale hlavně i reagovat kupříkladu na redistribuci vyrobené energie, a to do samotné spotřeby anebo akumulace do bateriových systémů, teplé užitkové vody apod. A k tomu, aby tento systém byl co nejúčinnější, je potřeba mít i přehled o chování objektu a zařízeních v něm. Proto pro naše zákazníky máme připravené efektivní fotovoltaické systémy, které budou vybaveny našimi produkty Lumius smartHome, Lumius Rack a Lumius smart- ❞ Ve spojení se systémem Lumius smartHome dokázala na ukázkovém projektu fotovoltaika snížit spotřebu ze sítě v létě o 85 procent a za celý rok o 58 procent. Ceny elektřiny na burze jsou ale dnes podstatně nižší, v podstatě poloviční? Ovšem, ale to je jen cena samotné elektřiny, bez všech dalších poplatků, které podléhají regulaci. Která je navíc na historickém minimu, a nelze spoléhat, že to tak zůstane. Při pohledu do minulosti vlastně musíte předpokládat, že cena se bude hýbat. Elektřina z vlastního zdroje je pojistkou proti cenovým výkyvům. A má i tu velmi podstatnou výhodu, že by ji neměla příliš ovlivňovat ani rozhodnutí regulátora, třeba o změně poplatků za distribuci a podobně. 1,50 Kč jen tolik můžete ve výsledku zaplatit za elektřinu z vlastní fotovoltaické elektrárny, pokud je projekt dobře připravený. Ing. Petr Správka Narodil se v roce 1979, vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Má zkušenosti z manažerských pozic v soukromém sektoru i státní správě. V oboru distribuovaných zdrojů se pohybuje už od roku 2010. V čem se v poslední době panely zlepšují? Ceny už nepadají tak rychle jako v předchozích letech... Ne, to ne, ale stoupá jmenovitý výkon. Jinými slovy, zvyšuje se účinnost panelů, které mají vyšší účinnost. Místo hodnot řekněme od 12 do 16 procent se pohybuje až v hodnotách okolo 20 až 22 procent. To se nezdá možná jako velký rozdíl, ale na stejné ploše vyrobíte mnohem více elektřiny – vlastně téměř až dvojnásobek. A to v důsledku samozřejmě také snižuje náklady na pořízení a instalaci. Co se podle vás čeká v brzké době? Zajímavý bude vývoj v akumulaci energií, tedy hlavně baterií. Pokud dojde k avizovanému poklesu cen v nejbližších letech, bude to opravdu významná změna. Co můžou zákazníkům nabídnout chytré systémy řízení energií? Jaké jsou jejich možnosti? Velmi mnoho. Pokud jsou správně nastaveny, znamená to, že je možné například optimalizovat spotřebu energie tak, aby zákazník co nejvíce využíval svou vlastní elektřinu a neplatil elektřinu ze sítě. Rozdíly mohou být zásadní a použití podobných systémů je klíčové, pokud chcete dosáhnout cen za kilowatthodinu, které jsem zmiňoval, tedy řekněme pod korunu padesát. V takovém případě musíte využít nejlépe přes 90 procent energie, kterou panely vyrobí, a to nejde bez chytrého řízení a a dalšího možného využití. Jak to v praxi vypadá? Uvedu jako příklad demonstrační projekt na rodinném domku v Lužických horách, kde „hloupá“ fotovoltaická výrobna bez efektivního řízení – tedy v podstatě jen panely na střeše a třífázový střídač – sice vyráběly dostatek elektřiny, ale většina jí odtékala zbytečně do sítě. Ve spojení se systémem řízení Lumius smartHome dokázala fotovoltaika snížit spotřebu ze sítě v létě o 85 procent a v celkové roční bilanci domu je 58 procent roční spotřeby energií pokryto z vlastních zdrojů FVE. Naším hlavním cílem bylo nespotřebovanou energii akumulovat, a to buď do integrovaného zásobníku teplé vody, ze kterého se využívala pro vytápění a potřebu teplé užitkové vody. A zároveň jsme jí část ukládali do elektromobilu, který jsme pro testování Lumius smartHome měli k dispozici. www.svetplnyenergie.cz 8 SVĚT PLNÝ ENERGIE AKTUALITY PLÝTVÁNÍ ENERGIEMI: ❯ ČÍSLO VYDÁNÍ: Těžaři topí pánubohu do oken 1,6 mld. $ ← Nigerijská žena suší nastrouhaný maniok v plamene živeného přebytečným plynem z ropného vrtu. taková pokuta hrozí v souvislosti s korupčním skandálem brazilské státní společnosti Petroleo Brasileiro SA, známé jako Petrobras, od amerických úřadů, informovala s odvoláním na své zdroje agentura Reuters. Byla by to největší pokuta, jakou americké úřady za korupci ve firmách udělily, a to její výše údajně není zatím omezena shora. Do obřího skandálu, během kterého se na úplatcích mohly podle dosavadních výsledků ↓ Záběr termální kamery ukazuje teplo vznikající spalováním unikajícího plynu na sibiřských ropných věžích. Rusko je v tomto ohledu dlouhodobě „jedničkou“. Foto: NASA SUROVINY Úniky plynu z ropných ložisek byl pro těžaře v minulosti často osudný problém, a i dnes představuje nebezpečnou komplikaci. A někdy také nežádoucí odpad. V místech, kde není bezprostředně dostupná vhodná infrastruktura a odběratelé, těžební společnosti plyn unikající z ropných ložisek často raději zcela bez užitku spálí, než aby do nich museli investovat. Plyn se přitom nachází společně s ropou velmi často. Pod zemí zůstává zachycován ve stejných geologických útvarech a obě suroviny nejsou v ložiscích striktně odděleny. Protože jde tak o velmi častý problém, spalování plynu není v celosvětovém měřítku vůbec malá záležitost. Ropný průmysl spálí ročně zhruba 140 miliard metrů krychlových plynu, což jsou zhruba čtyři procenta světové produkce. Zhruba by to stačilo k pokrytí současné elektrické spotřeby celé Afriky. Na tuto nevyužitou příležitost a doslova mrhání zdroje už dlouhé roky upozorňuje Světová banka, která hledá způsob, jak problém vyřešit. Podle všeho chce využít letošní klimatické konference v Paříži, aby získala pro svůj plán co nejširší podporu a přesvědčila k přijetí navrhovaných pravidel všechny velké producenty ropy. Několik zemí, včetně Ruska, Norska, Kazachstánu a Angoly, a předních firem, jako Royal Dutch Shell, Statoil a Total, se již k návrhům banky připojilo a slíbily, že ukončí obvyklé zapalování plynu v místech, kde těží ropu, do roku 2030. Tito producenti jsou zodpovědní za zhruba 40 procent spalování. Nicméně několik dalších velkých zemí a firem, jako Saúdská Arábie, USA, Kanada, Nigérie, Exxon Mobil a Chevron, plán zatím neschválilo. Podle údajů vládního úřadu pro energetické informace EIA objem spáleného plynu vzrostl v roce 2013 na 7,4 miliardy krychlových metrů ze 4,7 miliardy v roce 2010. Největším „rozhazovačem“ v tomto ❞ Těžaři ropy spálí tolik plynu, že by rozsvítil Afriku. smyslu je podle údajů Světové banky Rusko (kterému by se přitom příjmy velmi hodily). Za ním následují Nigérie, Írán a Irák. Spalování se také v posledních letech prudce zvýšilo v USA. Je to důsledkem těžby z břidlic, která začala v roce 2010. Těžba se rozvíjela tak prudce a ceny plynu na trhu v USA byly tak nízké, že u „mokřejších ložisek“ – tedy v místech, kde byl velký podíl kapalných uhlovodíků – se těžaři soustředili jen na ropu a plyn nechávali unikat, protože by se jeho zachycení a doprava nevyplatila. ❯ LETEM SVĚTEM ENERGETIKY zdroje je zatím ale hodně nejistá: náklady na údržbu jsou zhruba sedmkrát vyšší než u pozemních větrných elektráren a stále se jeví jako pravděpodobné, že bez velkých státních dotací mořské parky nikdy nebudou dávat ekonomický smysl. Shell se probojoval na Aljašku Mořských elektráren přibývá Mořské větrné elektrárny v Evropě zažívají nebývalý rok. V prvním pololetí se jich připojilo k síti 584 s celkovým výkonem 2,34 gigawattu. To je o polovinu více než za celý loňský rok. Ve výstavbě je dalších 4,27 gigawattu. Nyní je v Evropě připojeno do sítě tři tisíce mořských větrných turbín s celkovým výkonem přes 10 gigawattů. Budoucnost tohoto energetického www.svetplnyenergie.cz Britsko-nizozemská ropná společnost Royal Dutch Shell dostala od americké federální vlády konečné povolení k podmořským průzkumným vrtům pro těžbu ropy a plynu v arktických vodách u Aljašky. Shell tam bude moci vrtat hluboko pod mořským dnem znovu od roku 1991. Společnost musela o povolení svést tvrdý boj se zájmovými ekologickými organizacemi, které dokonce blokovaly její zařízení v přístavech. Ropná havárie, podobná např. Deep Space Horizons, by v Arktidě představovala mnohem větší problém, protože v tamním klimatu se nedaří mikroorganismům, které by uhlovodíky mohly rozložit. Geologové ovšem považují Arktidu za jednu z nejslibnějších oblastí se zatím neobjevenými zásobami ropy. Na slevu pro průmysl nedošlo Naděje průmyslníků, že jim stát ještě letos uleví od placení příspěvků na obnovitelné zdroje ener- gie, zemřela rychle. Ministerstvo průmyslu a obchodu v polovině srpna stáhlo z jednání vlády nařízení, které by velké průmyslové firmy zvýhodnilo. Ministerstvo původně navrhovalo, aby vláda na letošní poslední čtvrté čtvrtletí rozdělila státní dotaci na krytí podpory obnovitelných zdrojů podle napěťové hladiny, z níž firmy a domácnosti proud odebírají. Firmám, které berou elektřinu velmi vysokého napětí, by klesl příspěvek ze 495 na 200 korun za megawatthodinu. Celkem mohly firmy ušetřit přes 1,3 miliardy korun. Krok ministerstva potvrdil varování Energetického regulačního úřadu, že příslušné cenové rozhodnutí nestihne vydat včas. Ropy je dost pro všechny – a za babku Letošní spotřeba ropy se podle nového odhadu organizace OPEC vyšplhá na 92,7 milionu barelů denně. To je o 1,38 milionu barelů denně více než v předchozím roce. Oproti předpovědi z července OPEC odhad letošního růstu zvýšil o 90 tisíc barelů za den. Příští rok se má spotřeba ropy ve světě zvednout o dalších 1,34 milionu barelů za den na nový rekord 94,04 milionu barelů denně. Organizace vyšší odhad vysvětluje rychlejším ekonomickým růstem ve světě. Dalším faktorem je probouzející se spotřeba v zemích, které patří k hlavním konzumentům ropy. Zatím ale nic na trhu nenaznačuje, že by zvýšená spotřeba nějak výrazně zahýbala cenou: ropy je na trhu dost. 20 Ceny akcií Petrobras ($) 10/2014 –2/2015 10 6,6 $ vyšetřování protočit možná až čtyři miliardy dolarů, jsou zapojeny brazilské politické špičky. Část peněz prý končila na účtech vládnoucí Strany pracujících, a obliba současné prezidentky klesla na těžko uvěřitelných osm procent. Ve velkých problémech je (a to nejen kvůli skandálu, ale třeba i nízké ceně ropy) i samotný Petrobras, jehož akcie klesají ke dnu a úvěrový rating klesl do pásma rizikové investice. Což je velmi špatná zpráva pro celou brazilskou ekonomiku, protože Petrobras a další firmy zapojené do skandálu vytvářejí více než 10 procent HDP země. podzim | 2015 přináší Lumius, spol. s r.o. – obchodník s elektřinou a plynem PRO LUMIUS, SPOL. S R.O., VYDÁVÁ: Business Media CZ, s.r.o., Nádražní 32 150 00 Praha 5, IČ: 28473531 REDAKCE: Josef Janků, Martin Kročil, Antonín Hálek GRAFICKÉ ZPRACOVÁNÍ: Michael Ehrlich TEXTY: neoznačené materiály jsou redakční FOTO: archiv firem a autorů, redakce, Thinkstock TISK: Triangl, a.s., Praha EVIDENČNÍ ČÍSLO: MK ČR E 20328 ❯ www.svetplnyenergie.cz
Podobné dokumenty
Rozhovor - Antecom
správné vyvarovat se i mentorování o lidských právech, čistě z toho důvodu, že
o Číně a jejích problémech nevíme prakticky nic. Ale v žádném případě nesmíme
zaměňovat respekt za pochlebování a fal...
Výroční zpráva 2014 - Farní charita Beroun
Projekt sociální rehabilitace se znovu rozběhl v roce 2011 díky financování od Středočeského kraje
– Základní síť sociálních služeb ve Středočeském kraji. Cílem služby je pomoci svým uživatelům
zís...
seznam jedinců s kopií rodokmenu
ČERNÝ KORÁLEK
ČERNÝ KORÁLEK
ČERNÝ KORÁLEK
JANIN RANČ
JANIN RANČ
BIELY DÉMON
BIELY DÉMON
BIELY DÉMON
JANIN RANČ
JANIN RANČ
Jak dlouho vydrží levná ropa?
a auto váží 1195 kg, tedy jako běžný městský vůz. Vlastně už základní řešení tohoto vozu je unikátní. Zmiňovaný karbonový monokok je umístěný na hliníkovém
rámu, ve kterém je pod podlahou akumuláto...
Untitled
Pak pro Vás bude Arexons tou správnou volbou!
Mezinárodní firma Arexons vyrábí prvotřídní autokosmetiku pro
osobní i nákladní automobily. Na kvalitu autokosmetiky poukazuje i skutečnost, že ji v mi...
Arexons
Pak pro Vás bude Arexons tou správnou volbou!
Mezinárodní firma Arexons vyrábí prvotřídní autokosmetiku pro
osobní i nákladní automobily. Na kvalitu autokosmetiky poukazuje i skutečnost, že ji v mi...
Možnosti pěstování biomasy jako energetického zdroje v
a údržby zeleně a další formy odpadní a zbytkové biomasy, není podle jejich znalostí u nás dostatečné. Z dalších témat setkání uvádíme např. úvahu o současném trendu stále větší ochoty dotačně
podp...