péče o fyzické a dušeVní zdraVí - SKP
Transkript
VzděláVací program V rámci projektu „Sám pro Sebe, Sám za Sebe! – zíSkání základních Sociálních a profeSních doVednoStí“ reg. č. cz.1.04/3.1.02/67.00044 péče o fyzické a dušeVní zdr aVí „čiSté tělo a mySl“ mgr. phdr. josef kasal Péče o fyzické a duševní zdr aví „Čisté tělo a mysl“ Mgr. PhDr. Josef Kasal Vzdělávací program v rámci projektu „Sám pro sebe, sám za sebe! – získání základních sociálních a profesních dovedností“ reg. č. CZ.1.04/3.1.02/67.00044 1 OBSAH 1 Historie hygieny 3 3 1.1Antika 2 Zdraví a základní hygienické návyky 5 3 Základní hygienické návyky 8 3.1Základní hygiena 8 3.2Péče o domácnost 10 4 Co bychom měli vědět o rizicích a mechanismu nákaz? 12 4.1Mikroorganismy a viry – původci nákazy a nemocí 12 4.2Imunita 14 4.3Infekce 14 4.4Očkování 15 5 Prevence nejčastěji se vyskytujících neinfekčních onemocnění 17 6 Prevence infekčních onemocnění 18 7 Stres, stresová reakce 20 7.1Nejčastější příčiny stresu 8 Zásady pro zdravý a kvalitní život 21 22 9 Stravování jako zdravotní a hygienický faktor 23 Závěr 27 Seznam použité literatury 28 2 1 Historie hygieny 1.1 Antika Řecká péče o tělo a duši Východiskem pro naše téma je řecké pojetí těla, a to především duše. Jedná se o probuzení vědomí člověka o tom, co je pro něho dobré. Toto poznání, by se zdá jednoduché a nijak překvapující, má i pro naše současné bytí podstatnou hodnotu. Chceme-li totiž žít spokojeně, potřebujeme k tomu nutně dva hlavní předpoklady: „zdravé tělo“ a „zdravou mysl“. K obojímu se můžeme dopracovat pouze jasným vědomím sebe sama a vědomím, že tím je tvořen základ našeho bytí. Člověk je zřejmě jediný tvor na Zemi, který si plně uvědomuje sebe sama. Protože si uvědomuje sebe sama, je jeho „přirozeností“, že je schopen ovlivňovat kvalitu svého života. K tomuto ovlivňování mu slouží také to, co člověk vytvořil jako společenský tvor. Věda a medicína postupně vytvořila široké pole znalostí o světě, o přírodních zákonech a tím samozřejmě také o tom, jak pečovat o tyto dvě základní složky našeho života – tělo a duši. Postupným poznáním se člověk dopracoval k jasnému přesvědčení, že lze vlastními silami prodloužit lidský věk absolutně, ale také kvalitativně. Jde totiž zvláště o to, jak dlouho budeme schopni žít aktivně bez zásadních zdravotních problémů. Řekové dospěli ve svém přemýšlení a na základě praktických zkušeností k ideálu harmonie těla a duše, kterou nazvali kalokagathia (z řeckého kalós – krásný, kaí – spojka „a“, agatós – dobrý). Pojem tedy vyjadřuje přesvědčení, že krása a ctnost patří nerozlučně k sobě. Kalokagathia v sobě nese i další hlubší smysly vážící se k našemu životu. Patří k němu fascinace krásným, čistým, zdravým a „výkonným“ tělem. Neodlučitelně k tomu patří i „krása duše“, kterou můžeme chápat jako ctnost, dobrotu, schopnost pečovat o sebe i druhé ve smyslu pozvedání úrovně lidského bytí. Neodmyslitelně k němu patří i výrok, který byl vepsán nad vchodem do Delfské věštírny „Gnóthi sauton!“ – „Poznej sám sebe!“. Výrok, který by nás měl vést k neustálému přehodnocování postojů sama k sobě a tím i k ostatním. Vždy člověk sám sebe poznává skrze ostatní. Tělo, řecky sóma, není pro Řeky jen vnějškem naší tělesnosti. Sóma je sama vnějškovost našeho života, ke které patří všechny předsudky. Tak je tělo, řeckým vnímáním, určitým „vězením duše“, vězením naší svobody, do něhož se uzavíráme každým obratem k vnějšímu. Pokud si dovolíme velmi volně parafrázovat řecký přístup k tělu, potom můžeme říci, ve smyslu našeho tématu, že člověk má činit maximálně vše pro to, aby tělo nebylo vězením duše. Aby nám neznemožňovalo realizovat naše touhy a sny. Všichni jsme prošli zkušeností, že pokud je tělo nemocné, není v pořádku, je omezena i naše duševní činnost. Nemocné a selhávající tělo znepříjemňuje pobyt na světě a v kritických chvílích může vést i k touze člověka po ukončení života. K tomu je možné dodat výrok německého filosofa A. Schopenhauera, že hlavní snahou člověka by mělo být vyhýbání se bolesti. 3 Slovo sóma je základem slovesa somatizovat, které užíváme např. ve smyslu vlivu dlouhodobé psychické zátěže na lidský organismus (dlouhodobý stres např. může způsobit zvýšení krevního tlaku, žaludeční neurózu atp.). Duše, řecky psyché, je vnímána jako životní pohyb. Duše je principem dechu a pohybu těla, sama je prostředím pohybu myšlenek. Duše je principem celistvosti života. Pro Platóna (řeckého filosofa) je „smyslem“ (orientací) životního pohybu (pohybu duše) idea Dobra. Pohyb duše je příklon k Dobru, pravému, původnímu. Tento vztah je vztahem lidské svobody, lidské pravosti. V řecké filosofii se také objevuje snaha o „péči o duši“. Duše není idylickým zdrojem životní harmonie, ale cosi v ní má pečovat o harmonii duše, o harmonii života, o orientaci života. Je to péče o „náležité uspořádání duše“, o uspořádání jejích stavů nebo složek. Z uvedeného je zřejmé, že naši předkové již před dvěma a půl tisíci lety jasně rozpoznávali vztah těla a duše a duši chápali jako konkrétní a bytostnou součást svého života, součást, která neexistuje jako něco mimo dosah našeho reálného bytí, a která je tudíž ovlivnitelná – lze o ni pečovat. O „duši“ se dnes zajímá vědní disciplína psychologie, v jejímž názvu je řecké slovo duše přítomno (z řeckého psyché – duše, logos – věda). Řecká medicína postupně došla k závěru, že úspěch na poli léčení zcela závisí na přesném pozorování detailů a neúspěch je otázkou života lidské bytosti. „Ne, co je člověk v sobě samém, nýbrž, co se vztahuje k tomu, co jí a pije a jak žije a jak to vše na něj působí.“ Řekové tak také pracovali s kauzalitou (příčinností) lidských neduhů a nemocí. Toto jejich chápání dnes nacházíme např. v harmonizaci životního stylu. 4 2Zdraví a základní hygienické návyky Odmalička slyšíme od svých rodičů, babiček a dědečků, učitelů: „Umyj si ruce, učeš se, převlékni si to špinavé tričko, dbej o sebe trochu, podívej, jak vypadáš – uprav se a tak podobně.“ Přitom si ani neuvědomujeme, že tyto základní pokyny nejsou vlastně nic jiného než učení se základním hygienickým návykům, které s námi jsou celý život a které zase budeme učit své děti. Hygiena je pojmenována podle bohyně zdraví, kterou byla podle řecké mytologie Hygieia. Je znázorňována v podobě sličné ženy. Jejím symbolem je had pijící z misky, kterou bohyně drží v ruce. Původně se hygiena zabývala všemi faktory týkajícími se zdraví. V současné době je hlavně vnímána jako činnosti, které vedou k čistotě a pořádku. Za znaky hygieny je obvykle pokládána absence viditelné špíny (včetně prachu a skvrn na šatech) a zápachu. Dobrá hygiena pomáhá zdraví, kráse, pohodlí i sociálnímu styku. Přímo podporuje prevenci a izolování nemocí. Tedy, jsteli zdravý, dobrá hygiena vám pomůže vyhnout se nemoci, a jste-li nemocen, dobrá hygiena může redukovat rozšiřování nákazy od vás na druhé. Na druhou stranu přehnaná hygiena může vést ke snížení přirozené odolnosti a obranyschopnosti a ke zhoršení zdravotního stavu. Čistota půl zdraví Nejčastějším příkladem hygieny je mytí, a již je to mytí mýdlem, nebo saponáty. Mýdlo napomáhá narušení nečistoty, např. na těle a rukou, rozpouští mastnotu. Dodržování hygienických zásad je prevencí řady onemocnění vznikajících z mikrobiální nákazy. Do hygienických zásad patří i další činnosti – jako je např. převáření vody kvůli eliminaci rizika nákazy, sterilizace a další očistné techniky. V našem civilizačním okruhu je dodržování hygienických zásad jedna z běžných záležitostí a s lidmi, kteří zásady hygieny nedodržují, ostatní přerušují kontakt nebo s nimi ani kontakty nenavazují. Důraz na hygienu, na upravený, čistý a voňavý zevnějšek je výsledkem historického vývoje, kdy péče o pořádek ve městech, v domácnostech o tělesnou čistotu se nadlouho ukázala jako jediný účinný prostředek proti velkým nákazám. Vlny morů, které se přehnaly Evropou ve středověku, i novověké pandemie postupně vedly k hygienické ukázněnosti. Historicky zde má vliv i estetické hledisko. Řecký ideál krásy je založen na čistém a upraveném zevnějšku. Upravený zevnějšek se stále více stává i základním předpokladem společenského úspěchu. Chlapec nebo dívka, kteří jsou cítit potem, mají nemyté vlasy, špinavé nehty a nečistý oděv, si zřejmě budou hůře hledat partnera. Jednoznačně je zevnějšek prvním předpokladem úspěšného ucházení se o zaměstnání. Náš zevnějšek totiž napovídá i o našich dalších 5 vlastnostech, jako jsou pořádkumilovnost, spolehlivost, cit pro detail, ukázněnost a vlastně i pracovitost. Lidé kolem nás předpokládají, že pokud nejsme schopni postarat se o svůj zevnějšek, o pořádek a čistotu ve svém bytě, nebudeme ani schopni plnit zodpovědně své pracovní úkoly. K základním hygienickým náv ykům patří i mytí ovoce, zeleniny a ostatních potravin před konzumací nebo tepelnou úpravou. Všichni si vzpomínáme na případ epidemie způsobené bakteriemi z řádně neomyté zeleniny, konkrétně fazolových lusků. Mytí ovoce a zeleniny je často podceňováno s poznámkou, že jsme si jablka a jiné ovoce nikdy neomývali. Zde je třeba mít na paměti zhoršující se kvalitu životního prostředí, ke které patří zvýšená prašnost a vyšší koncentrace škodlivých emisí ve vzduchu. Co je zdraví? Světová zdravotnická organizace definuje zdraví jako: „Stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, ne pouze nepřítomnost nemoci nebo vady.“ Pokud se zaměřujeme na své zdraví, měli bychom každý z nás provést jakousi inventuru svého dosavadního životního stylu, hygienických a zdravotních návyků. Zejména je nutné se zaměřit na redukci tzv. civilizačních onemocnění: nn ozdravění výživy; nn omezování kuřáctví; nn omezování a zvládání nadměrného stresu; nn zlepšení reprodukčního zdraví; nn omezování spotřeby alkoholu; nn optimalizace pohybové aktivity. Faktory, které působí na naše zdraví Pohlaví, věk a vrozené předpoklady jsou faktory, které nelze ovlivnit. Měli bychom však o nich vědět a podle nich upravit způsob života nebo směřovat zdravotní péči. Např. lidé s vrozenými riziky by měli být cíleně preventivně vyšetřováni nebo chráněni před větší zátěží. Zdravotní péče. V pojmu zdravotní péče je obsažena péče preventivní, léčebná a rehabilitace. I když samotná zdravotní péče ovlivňuje zdraví ve srovnání s dalšími vlivy jen z 20 %, je pro nás velmi důležitá. Životní prostředí a životní podmínky zahrnují celý soubor faktorů, které působí na zdraví v trvalém komplexu. Do kvality životního prostředí zahrnujeme úroveň bydlení, úroveň zásobování nezávadnou pitnou vodou, čistotu ovzduší, hluk, sluneční záření. Nejdůležitějšími životními podmínkami jsou výchova, vzdělávání, podmínky pro naplnění volného času. Důležité je zvolit optimální způsob života, který je nejdůležitější ze všech oblastí ovlivňujících zdraví. Jsou to výživové zvyklosti, úroveň pohybové aktivity, škodlivé návyky a závislosti, prožívání a zvládání stresu, osobní hygiena, sexuální chování a spotřební chování. 6 Sociální gradient – materiální nedostatek, nejistota, úzkost a nedostatek sociální integrity. Stres – trvalá úzkost, nejistota, ztráta sebevědomí, sociální izolace a ztráta uspokojující práce a klidu domácího života. Opakující se a trvalý stres podmiňuje zdravotní poruchy, jako jsou deprese, snížená odolnost vůči infekcím, diabetes, zvýšená hladina cholesterolu a tuků v krevním séru, zvýšený krevní tlak. Zvyšuje se riziko infarktu myokardu a cévních mozkových příhod. Dostatek sociálních kontaktů (sociální opora). Je důležité vytvořit si okruh přátel a známých, na které je možné se obrátit nejenom se svými problémy, ale trávit s nimi i chvíle volna a klidu. Nedostatek sociálních kontaktů má často za následek alkoholismus, nezaměstnanost, bezdomovectví, deprese. Práce – prověřuje naše schopnosti. Prostřednictvím práce máme možnost prokazovat své vlastní schopnosti a tím i posilovat sebevědomí. Uspokojující práce se dobře snáší i při vysokých nárocích. 7 3 Základní hygienické návyky 3.1 Základní hygiena Mytí rukou (mýdlem) před každým jídlem, po použití WC, před přípravou pokrmů i během této přípravy (možný přenos bakterií ze syrové zeleniny na již tepelně upravené pokrmy), po skončení prací, ve kterých přijdeme do styku s různými druhy produktů a materiálů (práce na zahradě, natírání, údržba auta atp.), před kontaktem s malými dětmi, po cestě v prostředcích hromadné dopravy, před kontaktem s nemocnými osobami a po něm, před poskytnutím první pomoci, po kontaktu se zvířaty a dalších kontaktech, které mohou být rizikové. Pro udržování hygieny rukou lze používat vlhčené ubrousky, kapesní balení desinfekčního roztoku na ruce. K hygieně rukou patří pravidelné stříhání nehtů a udržování nehtů v čistotě. Ošetřování drobných poranění a záděr. Intimní hygiena. Je nutné udržovat intimní partie těla v čistotě pravidelným mytím bu přímým, nebo s použitím žínky alespoň 1x denně. K intimní hygieně patří pravidelná výměna spodního prádla. Hygiena kůže. Kůže je vnější vrstva tkáně pokrývající celé lidské tělo a oddělující a chránící vnitřní orgány před vnějším prostředím. Kůže je vlastně největším orgánem našeho těla. Její buňky jsou trvale obnovovány. Nejdůležitější funkcí kůže je funkce ochranná, chrání před poraněním, škodlivými účinky slunečního záření i invazí infekčních mikroorganismů. Pro její správnou funkci je nutné kůži věnovat také patřičnou pozornost. Pravidelným a šetrným mytím a kosmetickou péčí udržujeme kůži elastickou, zbavujeme jí odumřelých buněk, zlepšujeme prokrvení a v neposlední řadě zvyšujeme její estetickou přitažlivost. V kůži jsou také uloženy potní žlázy a jejich úkolem je produkovat pot. Aktivitou potních žláz je regulována tělesná teplota (potřeba organismus ochladit). Pot sám je bez zápachu; typický tělesný odér vzniká teprve tehdy, rozkládá-li se pot působením bakterií. Intenzita zápachu do velké míry signalizuje, nakolik jedinec dodržuje hygienické zásady, tedy myje-li pravidelně celé tělo. Dlouhodobé nemytí kůže může způsobovat alergické reakce na nečistoty smíšené s rozkládajícím se potem. Zápach rozkládajícího se potu zůstává v oblečení. K hygieně tedy patří i pravidelná výměna použitého oblečení. Péče o chrup. Chrup se nachází v ústní dutině, která je první částí trávicího systému, kde dochází k rozmělňování potravy, aby mohla být polknuta. Zdravý chrup tak výrazně ovlivňuje naši tělesnou i duševní pohodu. Stačí si vzpomenout na bolest zubů nebo si ji představit. Hygiena chrupu je nám vštěpována odmalička. Bez čištění zubů si již jen málokdo dokáže představit péči o sebe sama. Ústní hygiena je opatření směřující k zachování čistoty a zdraví ústní dutiny a zubů. Dobrá ústní hygiena 8 snižuje vznik zubního kazu, předchází onemocnění dásní a napomáhá též v prevenci zápachu z úst. Nejdůležitější součástí osobní hygieny je každodenní odstraňování zubního povlaku (obsahujícího škodlivé bakterie) pomocí zubního kartáčku, event. hedvábí. Užitečná je rovněž aplikace ústních vod s obsahem fluoru. Zvláště pečlivě je třeba udržovat čistotu zubních protéz. Nedostatečná hygiena zubů může vést k onemocnění dásní – parodontóze. Pokud pravidelně neodstraňujeme zubní povlak, dochází k postupné tvorbě zubního kamene, který se tvoří u krčku zubu pod dásní. Ten způsobuje zánět dásní, který se projevuje zvýšenou krvácivostí a posléze uvolňováním zubů v dásni. Dnes již není problém ani v komplikovanějších sociálních podmínkách dodržovat zásady ústní hygieny. Nejmodernější stomatologické poznatky prokázaly, že pro čištění zubů je nejdůležitější typ kartáčku a způsob čištění, které lze provádět i bez použití zubní pasty. Při čištění zubů je třeba zvláště dbát na čištění mezizubních prostor. K tomu výborně slouží mezizubní kartáčky nebo dentální nit. Zdravý a čistý chrup je vizitkou kultivovanosti a přístupu k osobní hygieně. Péče o vlasy. Vlasy slouží k tepelné regulaci pokožky hlavy, ale především ji chrání před účinky slunečního záření. Přesto nejvýznamnější funkcí vlasů je funkce estetická. Vlasy mohou ovlivnit i sebevědomí (vypadávání vlasů) a často se na nich odráží fyzický stav člověka – onemocnění (nedostatek vitaminů, cukrovka, poruchy štítné žlázy – nadměrné vypadávání vlasů). Vlasy mají několik složek, součástí jsou i mazové a potní žlázy a cévní zásobení pokožky hlavy. Právě mazové a potní žlázy způsobují maštění vlasů hlavně blízko pokožky hlavy. Přílišnému maštění vlasů lze předejít pravidelným česáním (maz se rozprostře po celé délce vlasů) a pravidelným mytím šamponem. Mastné vlasy jsou ideálním prostředím pro vši, které se přenáší pouhým dotykem a usazují se výhradně ve vlasech, kde sají krev a kladou vajíčka. Prevencí je pravidelné mytí vlasů šampony, při postižení je nutné použít přípravky z lékárny. Nedostatečná hygiena často zapříčiňuje i výskyt lupů. Lupy jsou malé odumřelé částečky kůže, které způsobují silné svědění hlavy a v některých případech i ekzém a lupenku. Podle typu vlasů by jim měl člověk věnovat příslušnou péči – mytí, česání. Doporučuje se mýt si vlasy 2–3 týdně, u silně se mastících vlasů častěji. Péče o domácnost – úklid. Péče o domácnost je součást hygienických návyků. Můžeme ji označit za soubor opatření, kterými zamezujeme vzniku ohnisek s přemnoženými mikroorganismy, které mohou způsobovat zdravotní problémy. Co je mikroorganismus? Je to miniaturní, jednobuněčný organismus, většinou příliš malý na to, aby mohl být pozorován pouhým lidským okem. Z lékařského hlediska mají největší význam mikroorganismy patogenní (choroboplodné). Nejvýznamnějšími patogenními mikroorganismy jsou bakterie, jež způsobují poměrně velké množství onemocnění, včetně některých typů pneumonie nebo záškrtu; viry (řazené k mikroorganismům, 9 ačkoli jejich buňky nejsou plnohodnotné), které vyvolávají řadu chorob včetně AIDS, běžné chřipky nebo spalniček; prvoci vyvolávají např. malárii; plísně skrývající se za chorobami jako lišej; rickettsie vyvolávající tyfus; a konečně chlamydie způsobující nejrůznější genitální, oční a respirační infekce. 3.2 Péče o domácnost Péči o domácnost z hlediska hygienického můžeme rozdělit na tři základní části: 1)Příprava a konzumace stravy (kuchyně, jídelna, popř. spíž). 2)Provádění osobní hygieny (koupelna, WC). 3)Odpočinek (obývací pokoj, ložnice). ad. l. Kuchyňská hygiena Činnosti spojené s přípravou stravy jsou zřejmě nejexponovanější částí obydlí z hlediska prevence různých typů chorob. Zde je třeba dbát na následující: a) Dbát o vhodné skladování potravin, o čistotu skladovacích prostor. Neskladujeme společně ovoce a zeleninu s ostatními potravinami z důvodu snadné kontaminace. Ovoce a zeleninu skladujeme bu ve schránkách ve spodní části chladničky, nebo na suchých, tmavých a chladných místech (např. sklep). Zde je nutné zajistit skladovací prostory před hlodavci. Maso, masné výrobky, máslo, sýry a další rychle se kazící potraviny skladujeme ve vhodných obalech v chladničce. Zvláštní pozornost věnujeme skladování vajec, které by ideálně měla být uložena mimo dosah ostatních potravin (snadná kontaminace z povrchu vajec). Pokud skladujeme vejce v chladničce, zajistíme, aby se jiných potravin nedotýkala. Slouží k tomu schránky ve dveřích chladniček. Chladničku pravidelně (1x týdně) vymýváme např. octovou vodou. Používání saponátu není vhodné. Mouku, luštěniny, cukr apod. skladujeme na suchém místě. Zde je nutné provádět pravidelné kontroly kvality těchto produktů a balení napadená škůdci (mouční moli) včas odstraňujeme. Protože tento druh potravin je dnes náchylný k přenosu těchto škůdců, doporučuje se nenakupovat toto zboží do zásoby. b) Zamezit tzv. křížení při přípravě pokrmů. Jedná se o to, aby suroviny, které se bu budou čistit, nebo ty, které nebudou tepelně zpracované, nepřišly do styku s potravinami již tepelně upravenými. Zjednodušeně řečeno: na místě, kde jsme čistili a krájeli zeleninu, nemůžeme následně např. krájet upečené maso. Mikroorganismy z nečistot zeleniny by mohly kontaminovat pokrm, který již neprojde tepelnou úpravou. Proto se při přípravě pokrmů postupuje od očištění všech surovin přes jejich omytí a následné zpracování, a již tepelné, nebo do studené kuchyně (saláty). Opět bedlivý pozor dávat na práci s vejci. Vejce bychom měli tlouci tak, aby skořápky nepřišly do kontaktu s povrchem, kde se budou připravovat 10 další pokrmy. Mezi jednotlivými fázemi přípravy pokrmů je nutné neustále umývat pracovní plochu i nářadí. Vyplatí se používat zvláš prkénko na tepelně upravené suroviny a uzeninu a zvláš na zeleninu. Při přípravě pokrmů dbáme zvýšené hygieny rukou. K přípravě pokrmů by neměla být připuštěna osoba se zánětlivými onemocněními na rukou a v ústní dutině, osoba, která by mohla pokrm nakazit prostřednictvím kapénkové nákazy. c) Úklid provádíme za použití mycích a čisticích prostředků, kterých je na trhu nepřeberné množství. Dodržujeme zásadu, že mycí prostředky (hadry, houbičky, utěrky) rozdělíme na prostředky, kterými umýváme podlahy, a na ty, kterými myjeme pracovní plochy, a utěrky na utírání nádobí. K mytí pracovních ploch v kuchyni je zase velmi vhodná octová voda. ad. 2. Hygienická zařízení Zřejmě nic není odpudivější než neumytá záchodová mísa a špinavé umyvadlo či sprchový kout. K udržení čistoty těchto zařízení je jednoduchá rada: po každém použití zařízení je očistit, umýt. U záchodové mísy musí být k dispozici záchodová štětka, kterou čistíme mísu po každém použití. Podle frekvence používání myjeme mísu v časových intervalech dezinfekčními prostředky. Jen tak zamezíme tvorbě vodního kamene na sanitární keramice. V koupelně dbáme zejména na čistotu hůře přístupných míst, kde se drží vlhkost a mohou se tam tvořit plísně. Opět, na trhu je spousta prostředků i s rozprašovači, které usnadňují manipulaci s čisticími prostředky a zajistí jejich účinnost. ad. 3. Odpočinkové místnosti Ložnice slouží odpočinku po celodenním shonu. Místem, kterému bývá věnováno velmi málo pozornosti, je postel. Je paradoxem, že v posteli trávíme třetinu dne, ale tomuto významu nepřikládáme patřičnou péči. Matrace, na kterých spíme, bychom měli pravidelně čistit a větrat, po době životnosti je vyměnit. V matracích (stejně jako v lůžkovinách) se množí roztoči – mikroorganismy, které mohou způsobovat různé alergické potíže. Pozornost věnovat výběru přikrývek a polštářů, preferovat ty typy, jejichž náplně a složení odpovídají přísným hygienickým standardům a potřebám. Pravidelná výměna lůžkovin je samozřejmostí. Lůžkoviny bychom měli měnit pravidelně 1x týdně. Úklid ložnice slouží k odstranění prachu z podlah i nábytku, místnost musí být pravidelně větrána. 11 4Co bychom měli vědět o rizicích a mechanismu nákaz? 4.1Mikroorganismy a viry – původci nákazy a nemocí Bakterie – jsou jednobuněčné mikroorganismy, z nichž některé způsobují různá onemocnění. Bakterie jsou přirozenou součástí našeho organismu a plní důležitou roli např. v trávení potravy a umožňují, aby se z potravy do organismu mohly uvolňovat živiny. Choroboplodné bakterie vyvolávají různá zánětlivá onemocnění (zánět mandlí, zánět plic, zánět mozkových blan, zánět vnitřní vrstvy srdečního svalu). Bakterie také zodpovídají za pohlavně přenosné choroby, jako jsou kapavka, syfilis. Vstup do organismu: Bakteriemi a dalšími mikroorganismy je prostoupeno naše životní prostředí. Bakterie tedy vstupují do organismu během běžných činností, a to: dýchacími cestami a plícemi (vdechnutí kapének vydechnutých nebo vykašlaných nakaženou osobou – záškrt, černý kašel), trávicím traktem prostřednictvím bakteriálně znečištěných potravin (bakterie se do organismu zanesou špatně umytými potravinami, potravinami znečištěnými neumytýma rukama nebo např. mouchami), močopohlavním ústrojím – zde se jedná o choroby sexuálně přenosné (syfilis, kapavka) nebo zánětlivá onemocnění pánevní oblasti. Viry – nejmenší typ infekčního původce onemocnění. Virion je částicí živé hmoty, která nemá vlastní metabolismus – rozmnožuje se pouze v živých buňkách. Viry způsobují infekce. Tyto infekce mohou být jednoduché a vcelku neškodné (např. bradavice, nachlazení, mírnější infekce dýchacího systému), ale také mohou být velmi vážné (např. AIDS, některé druhy rakoviny). V prostředí mimo živé buňky jsou viry zcela pasivní a nečinné. Jak viry vstupují do organismu a vyvolávání onemocnění? Cesta vstupu je podobná jako u bakteriální nákazy, tedy inhalací kapének ze vzduchu, polknutí s jídlem či pitím, dále mohou být zaneseny do organismu štípnutím či bodnutím hmyzu nebo infikovanými injekčními jehlami, eventuálně přímo přes sliznici pohlavních orgánů. Když virus pronikne do organismu, začíná se rozmnožovat v místě blízkém jeho vstupu. Některé však pronikají do lymfatických cév a mohou se šířit do lymfatických uzlin. Po tomto průniku se mohou začít množit uvnitř a napadat různé orgány. Léčba: Léčba virových onemocnění pomocí léků je mnohem obtížnější než u infekcí bakteriálních. Je obtížné vyrobit lék schopný zabíjet viry, avšak nepoškodit buňky. Nicméně se daří v současné době léčit stále více onemocnění léky – antivirotiky. 12 Mikrobiální osídlení zdravého člověka: Mikroorganismy jsou přirozenou součástí organismu již od narození. Lidský organismus se setkává s bakteriemi již v porodních podmínkách. Po narození nastane stabilizace počtu mikroorganismů. Množství a zastoupení mikrobů se liší v závislosti na: věku, pohlaví (hormony), výživě, zdravotním stavu, imunitě jedince, prostředí či na chemických vlivech. Mikroorganismy urychlují vyzrávání imunitního systému, podporují obranné funkce. Pozor na patogenní (onemocnění způsobující) mikroorganismy! Zastoupení mikroflóry: Podívejme se na výskyt mikroflóry v lidském organismu z hlediska hygieny. V předcházející části jsme se dozvěděli, jaké druhy mikroorganismů známe a jak ovlivňují naše zdraví. Tyto drobné organismy však také vstupují do pocitů tělesné a duševní pohody. Jako příklad můžeme uvést ústní dutinu, kde se nachází zhruba 20 druhů, mezi nimi i patogeny a kvasinky, kterých je nejvíce ráno. Zde je nutné upozornit na vliv zubní hygieny na agresivní druhy bakterií. Nepravidelně prováděná nebo neprováděná zubní hygiena ve spojení se zubním kazem zvyšuje počty patogenů a kvasinek! Další místa, kde se nachází vysoký počet bakterií, jsou na mandlích a na sliznicích nosu. Oba tyto orgány slouží jako záchytný filtr nežádoucích mikroorganismů a zabraňují jejich průniku do organismu. Na mandlích mohou také vznikat záněty, které jsou potom samy zdrojem nákazy. Tu je nutné upozornit na blízký kontakt s nemocnými osobami nebo s těmi, které (kvůli nedodržování osobní hygieny, pobytem v nezdravém a mikrobiologicky znečištěném prostředí) mohou přenést nákazu na zdrav ý organismus. Zde je nutné zmínit i tzv. bacilonosičství, tedy osoby, které jsou zdrojem patogenních mikrobů, mohou šířit různá onemocnění, ale samy jsou zdravé či nevykazují známky nemoci. Účinnou prevencí je vyhnout se kontaktu s takovými osobami nebo omezit na minimum užší tělesný kontakt, ve zvláštních případech používat obličejovou roušku. V dýchacím ústrojí je tvořen hlen, produkovaný buňkami vystýlajícími hrdlo, průdušnici a průdušky. Hlen zachytává mikroby. Ty pak odstraňují z dýchacích cest řasinky (chloupky na výstelkových buňkách) nebo jsou pohlceny fagocyty (druhem bílých krvinek). Vypuzování mikrobů napomáhá též kašlací reflex. Takto fungující dýchací ústrojí tedy významně brání vstupu mikroorganismů do těla. Pokud však narušíme řasinkovou stěnu, sníží se její záchytná schopnost a ztíží se vylučování mikroorganismů. Těžce je vystýlka dýchacího ústrojí poškozována dlouhodobým kouřením, což samozřejmě s sebou nese řadu dalších zdravotních rizik. Za další orgány s v yšším v ýskytem mikroorganismů můžeme označit plíce, močové cesty, krev, centrální nervovou soustavu (u ní jsou mikroorganismy sterilní). Neškodné bakterie v pochvě a močové trubici jsou chráněny hlenem a brání vstupu nežádoucích mikroorganismů. Nejvyšší počet mikroorganismů se vyskytuje v tenkém a tlustém střevě. Je to dáno funkcí těchto orgánů – rozkládání a trávení potravy. Na vyváženém složení střevních mikroorganismů je závislý náš imunitní systém. Ve střevech 13 žijí neškodné (symbiotické) bakterie, které potlačují bakterie škodlivé. Vhodným složením stravy do velké míry můžeme ovlivnit správné vnitřní střevní prostředí a jeho výkonnost. 4.2 Imunita Je to soubor vrozených a získaných schopností jedince, které mu zajišují obranu vůči nákaze. Přirozená imunita je vrozená a tvoří první linii obrany organismu proti většině choroboplodných mikroorganismů. Získaná imunita tvoří druhou linii obrany těla. Ta se vyvíjí postupně, na základě kontaktu organismu s mikroorganismy pronikajícími do něj zvenčí. 4.3 Infekce Infekce je nákaza; proniknutí choroboplodných zárodků (bakterií, virů a plísní) do organismu a jejich usazení se v něm. Tyto mikroorganismy se rychle rozmnožují a vyvolávají onemocnění organismu, a již přímo poškozováním určitých buněk, anebo nepřímo prostřednictvím uvolňovaných toxinů (jedů, škodlivin). V normálním případě infekce vyvolává reakci imunitního systému, která tak vlastně způsobuje většinu příznaků infekčních onemocnění. Výrazem infekčních chorob jsou teplota, celková slabost nebo bolesti v kloubech. V takových případech mikroorganismy pronikají do celého těla. Infekce může být lokalizována – postihne jen určitou tkáň nebo oblast těla. Jinou častou příčinou místních infekcí je proniknutí mikroorganismů do otevřené rány. Infekční nemoc - chorobný stav způsobený patogenními organismy, je přenosný na další osoby. Po prodělání nemoci zanechává v těle následky = imunitu = odolnost. Proces šíření nákazy se nazývá epidemiologický proces a je rozdělen do tří fází: nn zdroj nákazy (nečisté ruce, znečištěné jídelní nádobí a příbory, špatná ústní hygiena, neošetřené otevřené rány), nn cesta přenosu (kapénková nákaza, polknutí mikroorganismu, otevřené rány, sliznice), nn vnímavý jedinec (nemá protilátky, nesetkal se ještě s nákazou). Inkubační doba – doba od vniknutí patogenu do prvních projevů nemoci (minuty, měsíce). Důležité pro epidemiologická opatření – izolace, karanténa. Přenos nákazy: můžeme rozdělit do tří fází: nn Dochází k vylučování zárodků infikovaného organismu do prostředí. nn Přežívání v prostředí. nn Vniknutí do dalšího organismu. 14 Přímý přenos: ze zdroje nákazy přímo do organismu vnímavého jedince (ten, který nemá protilátky, nebo je jeho organismus oslaben např. dlouhodobým strádáním). V přímém přenosu musí dojít k přímému kontaktu se zdrojem (nemocná osoba, infikovaný hmyz atp.). Brána vstupu a výstupu. K infikaci dochází bezprostředně prostřednictvím doteku, polibku, sexuálním přenosem, přes placentu, pokousáním. Nepřímý přenos: zdroj nákazy => vnější prostředí => vnímavý jedinec, - je zprostředkován: 1) předměty (hračky, prádlo, nádobí), 2) vzduchem – kapénky, 3) vektory – členovci (klíště). Pro nepřímý přenos je typické, že k němu dochází nezávisle na přítomnosti zdroje nákazy. Léčba nemocného: Okamžitá izolace a doprava k lékaři. Zároveň s tím je zahájeno epidemiologické šetření a vyhledávání kontaktů (které měl nakažený v době před nakažením). Jsou stanovena preventivní opatření – dekontaminace prostředí. U zdravých osob se provádí opatření dle charakteru nákazy. Profylaktická (preventivní) opatření: 1. očkování (dlouhá inkubační doba), 2. podání sér, 3. chemoprofylaxe, 4. vyhledání nosičů => léčba, 5. osobní dezinfekce. Co jsou karanténní opatření (karanténním opatřením je nutné se podřídit v zájmu svého zdraví, ale zejména s ohledem na okolí): 1) lékařský dohled, 2) zvýšený zdravotní dozor. 4.4 Očkování V České republice se problematika očkování řídí vyhláškou 573/2006 Sb. o očkování proti infekčním nemocem a vyhláškou 65/2009 Sb. Očkování se dělí na povinné, které hradí plně stát, a nepovinné. Toto je v některých případech částečně nebo zcela hrazeno zdravotními pojišovnami. Jsou však případy, kdy není hrazeno vůbec, a celá platba tak přechází na zájemce o očkování. Očkování je proces, kdy je do lidského těla injekcí nebo polknutím zaveden mikroorganismus za účelem tvorby ochranných protilátek. Ten je předem umrtven teplem nebo chemickou látkou, oslaben či jiným způsobem upraven. 15 Imunita proti chorobě nenastupuje ihned po vakcinaci, nýbrž až po několika týdnech. Většinu očkovacích látek je třeba podávat několikrát, aby se vytvořila dlouhodobá ochrana. Hovoříme tak o základním očkování a přeočkování. Ochranný efekt jednotlivých vakcín je různě dlouhý, ne u všech trvá po celý život. Povinné očkování: nn nn nn nn nn záškrt, tetanus, černý kašel, haemophilus influenzae b, žloutenka typu B, dětská obrna, spalničky, příušnice, zarděnky. Nemoci, proti kterým se očkujeme dobrovolně: nn nn nn nn nn nn nn nn meningitida, klíšová encefalitida, žloutenka typu A, pneumokoková infekce, rotavirová infekce, rakovina děložního čípku, chřipka, plané neštovice. Řada těchto chorob má v posledních letech rostoucí tendence, co se týče počtu nakažených. Jsou různě rizikové pro určité věkové skupiny lidí. Všechna onemocnění mohou za sebou zanechat vážné trvalé následky nebo vést k úmrtí (Zdroj: www.ockovani.zdrave.cz). Typy očkování: 1)Pravidelné: - stanoveno vyhláškou – povinné, - očkovací kalendář – přesně stanovené termíny. 2)Zvláštní – u osob zvláš exponovaných nákaze, profesionální vystavení nákaze. 3)Mimořádné – vznikne-li nebezpečí epidemie nebo jiné důležité zdravotní zájmy. 4)Při úrazech – hradí pojišovna. 5) V ohnisku nákazy – např. spalničky. 6)Očkování osob odjíždějících do ciziny. 7)Na žádost jednotlivce (hradí si sám). Za účast dětí na očkování zodpovídají rodiče nebo zákonní zástupci a nemohou za ně podepsat revers, povinné očkování hradí stát. Je možné vůči rodičům uplatnit sankce. 16 5Prevence nejčastěji se vyskytujících neinfekčních onemocnění Nejčastější příčiny úmrtí v České republice: nn kardiovaskulární onemocnění (50–60 %); nn onemocnění nádorová (20–25 %); nn úrazy (10 %); nn ostatní onemocnění – nemoci dýchacích cest, nemoci trávicí soustavy aj. se na vzniku poruch zdraví podílejí menším počtem. Podle epidemiologických studií se na vzniku uvedených poruch zdraví podílí především: nn nesprávný způsob života (50–60 %); nn nevhodné životní a pracovní prostředí (10–20 %); nn nesprávná či nedostupná lékařská péče (10 %); nn dědičné vlivy se na poruchách zdraví podílejí poměrně malým procentem (10 %). K docílení pozitivního vývoje zdravotního stavu lze dospět prostřednictvím výrazné změny životního stylu. To znamená: nn docílit pozitivních změn ve výživových zvyklostech; nn výrazně snížit prevalenci kuřáctví; nn snížit spotřebu alkoholu; nn zvýšit podíl tělesné aktivity v denním životě; nn dodržovat zásady správného sexuálního chování; nn zaměřit se na důslednou prevenci drogových závislostí. 17 6Prevence infekčních onemocnění Přenos infekce: A) Přímý přenos je přenos přímým kontaktem kůže nebo sliznic (např. dotykem, sexuálním stykem, líbáním), přenos kapénkami při kýchání, mluvením, kašláním apod., přenos pokousáním či poškrabáním zvířetem. B)U nepřímého přenosu nemusí být současná přítomnost zdroje a vnímavé osoby. Může být zprostředkován: předměty (hračky, kapesníky či jinými předměty denní potřeby, zdravotnickými nástroji), tzv. vehikly (např. vodou, potravinami, mlékem, půdou), biologickými produkty (např. krví, krevními produkty, transplantáty, darovaným mateřským mlékem, spermatem), vektorem, a to bu mechanicky, např. sosákem či končetinami členovců, nebo biologicky, vzduchem (tj. přenosem aerosolů, které obsahují původce infekce). Základním principem prevence je dekontaminace, která zahrnuje úklid, dezinfekci, sterilizaci, antisepsi (ničení patogenních mikroorganismů na povrchu nebo v dutinách těla – např. výplach antiseptickým roztokem), asepsi (postupy k zachování sterilního prostředí), dezinsekci (ničení nebo potlačení škodlivých členovců – hmyzu), deratizaci (ničení nebo potlačení hlodavců). Prevence střevních nákaz: 1) Výběr nezávadných potravin. 2) Dokonalé provaření (70 °C). 3) Konzumace jídla ihned po uvaření. 4) Správné uchovávání potravin (pod 10 °C). 5) Důkladné ohřívání. 6) Zabránění kontaminace uvařených a syrových surovin. 7) Mytí rukou. 8) Čistota kuchyňského zařízení. 9) Ochrana jídla před hmyzem, hlodavci a jinými zvířaty. 10)Výhradní použití pitné vody. Prevence respiračních infekcí (např. chřipky, angíny, spály, zánětů horních i dolních cest dýchacích) - k nim patří zejména: 1) dostatečné větrání a zvlhčování vzduchu, 2) zdravá výživa, dostatečný přísun tekutin a vitaminů, 3) otužování, dostatek pohybu, nekouření, 4) dostatečná ochrana ostatních osob při smrkání, kýchání, kašli (kapesníky, obličejové masky apod.), 18 5) používání papírových kapesníků, 6.)při vzniku onemocnění dohled na ostatní osoby, klid na lůžku a včasná léčba, 7) při nebezpečí nebo vzniku epidemie omezení kontaktu s ostatními osobami, 8) dodržování hygienického a protiepidemického režimu ve zdravotnických zařízeních, 9) osvěta a zdravotní výchova široké veřejnosti. 19 7 Stres, stresová reakce Stres je velmi jednoduše řečeno proces vznikající jako odpově našeho organismu na nadměrné požadavky, které jsou kladeny na naše tělesné a psychické rezervy. Adaptační mechanismy našeho organismu se těmto požadavkům přizpůsobují velmi pomalu a my prožíváme ohrožení rovnováhy. Schopnost stresové reakce nás naučila evoluce. Aby člověk mohl čelit rizikům vnějšího světa i rizikům ze strany jiných lidí, je vybaven ochrannými a aktivizačními mechanismy. Stres je, zjednodušeně a populárně řečeno, příprava na boj nebo útěk. Je velmi nelehké definovat pojem „stres“. Při velkém zjednodušení lze označovat jako stres vše, co nás nutí přizpůsobit se novým okolnostem, co nám nějakým způsobem působí přetížení. Stres je reakce organismu na nadměrnou zátěž, a to i psychickou. Při řešení této zátěže jsou v pohotovosti naše psychické i neurobiologické zdroje. Organismus reaguje na stres komplexně. Strach, obava, dlouhodobý vztek, pocity neuspokojení a frustrace zatěžují naši nervovou soustavu, negativně působí na naši psychiku a toto dohromady ovlivňuje i stav naší fyzické pohody. Pokud žijeme dlouhodobě pod tlakem, může docházet k tzv. psychosomatickým onemocněním (z řec. psyché – duše a soma – lidské tělo). Co je stres: nn nn nn nn Je extrémní a neobvyklá situace, jejíž hrozba vyvolává významnou změnu chování. Vyjadřuje situaci člověka v napětí (tenzi) při řešení problému, když se do cesty řešení tohoto problému postaví nepřekonatelná překážka. Je nejen přímé, bezprostřední ohrožení člověka, ale i předjímání takového ohrožení a s tím spojený strach, bolest, nejistota, úzkost. Je následek traumatu (duševního úrazu) a velice intenzivní frustrace (pocitu neuspokojení). Stres je vnitřní stav člověka, který je bu přímo něčím ohrožován, nebo takové ohrožení očekává, a přitom se domnívá, že jeho ochrana proti nepříznivým vlivům není dostatečně silná. Zde je nutné poznamenat, že určitá míra napětí, vnějšího tlaku stimuluje naše činnosti i podporuje prospěšný fyzický stav. Stres jako reakce na vnější podněty má dvě polohy: 1) Distres pociovaný jako negativní zátěž, také se mu říká „zlý stres“. 2) Eustres pociovaný jako stimulující a povzbuzující, tomu bychom zřejmě říkali příznivý stres, který „nabudí“ náš organismus k optimálnímu výkonu. 20 My se budeme věnovat stresu (distresu), který nás ohrožuje na zdraví a často komplikuje mezilidské vztahy. 7.1 Nejčastější příčiny stresu: nn konflikty v mezilidských vztazích, nn neuspokojení potřeb, nn časová tíseň, nn neadekvátní požadavky na výkonnost, nn očekávání ohrožení (anticipace rizika), nn emoční a sociální deprivace (strádání v oblasti citové – neuspokojení emočních potřeb – i v oblasti sociální – nedostatek příznivých sociálních kontaktů, neuspokojivá komunikace s druhými atp.). Na náš psychický stav působí mnoho sociálních situací. Jako lidé, jako společenští tvorové, potřebujeme společnost. Připomeňme okřídlenou definici: „Člověk je tvor společenský“. Tato „společenskost“ vyžaduje od nás vynakládání úsilí při vyrovnávání se se životními událostmi. 21 8Zásady pro zdravý a kvalitní život Co je zdraví? Světová zdravotnická organizace vymezuje zdraví jako stav úplné „fyzické, psychické a sociální pohody“. Kvalitou života potom rozumíme to, jak jedinec vnímá své postavení ve světě, ve společenství, ve kterém žije. Centrum pro podporu zdraví v Torontu vymezuje kvalitu života takto: „Kvalita života je stupeň, ve kterém jedinec využívá důležité možnosti svého života“. Možnosti přitom vyvěrají z příležitostí a omezení, které každý člověk v životě má. „Užívání si“ potom znamená zážitek spokojenosti a dosažení určitého naplnění v rozhodujících životních oblastech. Jaké tyto oblasti jsou? nn nn nn Bytí, do kterého patří fyzické bytí (fyzické zdraví, osobní hygiena, výživa, tělesný pohyb, způsob oblékání a celkov ý vzhled), psychologické bytí (psychologické zdraví, poznávání, cítění, sebepojetí, sebeúcta a sebekontrola), spirituální bytí (osobní hodnoty, přesvědčení a víra). Přilnutí, které je složeno z fyzického přilnutí (k domovu, pracovišti, sousedství, komunitě), z užšího sociálního přilnutí (k rodině, přátelům, spolupracovníkům, sousedům), z přilnutí k širšímu prostředí – komunitě (prostřednictvím pracovních příležitostí, adekvátních finančních příjmů, zdravotní péče, vzdělávacích a rekreačních možností). Realizace – dosahování osobních cílů, nadějí a aspirací (skládá se z placené práce, zájmových aktivit, péče o zdraví a sociálního začlenění). Dosahování výsledků v uvedených oblastech přináší podporu sebevědomí a také tvoří přirozenou obranu proti stresu. Tyto oblasti také zároveň mohou vést k zamyšlení a úvahám o možnostech změny v činnostech, které mi nepřinášejí plné uspokojení. Na život nemusíme být sami. Důležitou roli ve schopnosti „unést“ těžkosti, které nám život přináší, hraje tzv. sociální opora, tedy lidé, kteří jsou nám nejbližší. Jejich blízkost je měřena schopností a ochotou stát při nás, když se nedaří, jsou to ti, o které se lze opřít v pravém i přeneseném slova smyslu. Uvědomme si však, že tuto oporu spoluvytváříme se svým okolím, spoluvytváříme svým vztahem k druhým lidem a také schopností být oporou na oplátku jim. 22 9 Stravování jako zdravotní a hygienický faktor Poznatky soudobé vědy jednoznačně prokazují neoddiskutovatelný vliv stravování na naše zdraví, na naši fyzickou i duševní pohodu. Gastronomie a vše, co se dotýká přípravy pokrmů, sehrává v tomto úsilí jednu z významných rolí, ne-li nejvýznamnější. Dobré jídlo a pití patří neodmyslitelně k evropské kultuře. Vaření je jednou z nejoblíbenějších činností a také nejpestřejších. Dobře připravená jídla a nápoje, vkusně servírovaná, vnášejí do našeho života nejenom libé pocity z jejich konzumování, ale také radost z jejich přípravy. Ta radost je o to větší, pokud se o ni můžeme s někým podělit, to znamená, pokud připravujeme jídlo a nápoje ještě pro někoho dalšího. Co je zdravá výživa? Zdravá výživa je takové složení stravy a nápojů, které zajistí tělu potřebný přísun všech živin pro správné fungování jednotlivých orgánů a celého organismu. Správná výživa nevede ani k nadváze, ani k podvyživenosti. Podporuje bio-psycho-sociální model zdraví. ÚKOL: Napište, co považujete za správnou skladbu jídla, co jsou potřebné živiny, co považujete ve stravě za rizikové. Které skutečnosti související se zdravotním stavem mohou ovlivnit skladbu jídelníčku? nn Aktuální zdravotní stav; potíže s hybností (menší výdej energie); případný sklon k obezitě; oběhové potíže (krevní tlak) apod. Vhodná skladba potravin příznivě podporuje plnohodnotnost života. Jaké zásady tedy dodržovat? 1)Nastolení vhodného pitného režimu, přednost stolním vodám, minerálky by měly zahrnovat zhruba 30 % příjmu tekutin, bylinkové čaje, dodržovat zásadu příjmu tekutin 2–2,5 l denně. 2)Omezit sůl. Váže vodu v organismu, podporuje vznik hypertenze. Chuově nahrazovat kořením, pestrostí struktury jídla. Pozor na kořenící směsi – obsahují 30–50 % soli! 3)Omezit živočišné tuky. Dávat přednost libovým masům, od ryb přes drůbež, zvěřinu až k hovězímu a skopovému. 4)Omezit jednoduché cukry – tzv. rychlé kalorie. Zdrojem je kromě cukru bílá mouka, sladkosti, slazené nápoje, také alkoholické nápoje. 5)Zabezpečit dostatek vlákniny. Zajišuje dobré vyprazdňování střev, váže na sebe tuky. Všeho moc škodí. Zvýšení příjmu vlákniny na 50 g/den již pohyblivost střev neovlivňuje, ale naopak může způsobit střevní potíže. 23 6) Snažit se zařazovat co nejvíce zeleniny kořenové, listové. Přednost dávat tepelně opracované zelenině, zajištěna lepší stravitelnost i chuově bývá výraznější. 7)Důležitá je estetická úprava jídel. Základní živiny a energetická hodnota stravy Za základní živiny označujeme sacharidy (cukry), proteiny (bílkoviny) a lipidy (tuky). Vyvážená strava by měla obsahovat 25–30 % tuků, 60 % sacharidů a 15 % bílkovin. Některé potraviny obsahují hlavně sacharidy (např. pečivo), jiné zase spíše bílkoviny (např. krůtí maso) a jako čistý tuk můžeme označit např. olivový olej nebo sádlo. Většina potravin však obsahuje kombinaci dvou nebo všech živin a různě velký podíl vody (dobrým příkladem je plátek pizzy). Kolik energie potřebujeme? Jednotkou energie jsou kcal (kilokalorie) nebo kJ (kilodžauly) 1 kcal = 4,2 kJ Obsah energie v 1 g živin: nn Sacharidy 4 kcal nn Bílkoviny 4 kcal nn Tuky 9 kcal ÚKOL: Přepočítejte si energetické hodnoty uvedených živin na kJ. Kolik kalorií potřebujeme? Denní potřeba je závislá na věku, pohlaví, pohybové aktivitě, zdravotním stavu atd. Pokud chceme zhubnout, neměli bychom nikdy přijímat více energie, než spálíme. Denní požadavky na příjem energie 1200 kcal (5040 kJ) pro lidi, kteří chtějí zhubnout. Menší příjem energie lze konzumovat jedině pod lékařským dohledem 1600 kcal (6720 kJ) pro ženy se sedavým zaměstnáním a pro starší mládež 2200 kcal (9240 kJ) pro děti, dospívající dívky, aktivní ženy a pro muže se sedavým zaměstnáním 2800 kcal (11760kJ) pro dospívající chlapce, aktivní muže, pro velmi aktivní ženy – těhotné a kojící ženy mají zvýšené dávky energie, podle stupně těhotenství a délky a frekvence kojení 24 Spalování energie: Činnost Množství spálených kcal za 1 hodinu Počet hodin na 1 kg váhy chůze rovný terén 330–420 16–21 chůze do kopce 660–900 7–10 kolečkové brusle 500–600 7–8 jízdní kolo 600–900 11–23 tenis 560–660 11–13 plavání 550–750 9–13 badminton 430–490 15–17 plážový volejbal 490–570 13–15 Potravinová pyramida potravinová pyramida je jednoduchá pomůcka pro vytvoření představy o správné skladbě jídla konzumovaného během dne. Potravinové skupiny následující seznam si můžete porovnávat s obrázkem. postupujte odspoda nahoru a zleva doprava. 1) Skupina obilnin, pečiva, těstovin a rýže: denně snězte 6–7 porcí. 2) Skupina zeleniny: 3–5 porcí. 3) Skupina ovoce: 2–4 porce. 4) Skupina mléka a mléčných výrobků: 3–4 porce. 5) Skupina masa, vajec, luštěnin a ostatních potravin s vyšším obsahem bílkovin: 1–2 porce. 6) Skupina tuků, jednoduchých cukrů, sladidel, soli. konzumujte velice střídmě, asi 0–2 porce denně. 25 Co je to porce? 1) Obilniny: 1 krajíc chleba (60 g) nebo 1 rohlík, 1 miska ovesných vloček, 1 kopeček vařených těstovin či rýže (125 g). 2) Zelenina: 1 mrkev, velká paprika nebo 2 rajčata, miska čínského zelí či salátu, půl talíře brambor (125 g) nebo sklenice neředěné zeleninové šávy. 3) Ovoce: 1 jablko, pomeranč či banán (100 g), miska jahod, rybízu či borůvek nebo sklenice neředěné ovocné šávy. 4) Mléko a mléčné výrobky: 1 sklenice mléka (300 ml), 1 kelímek jogurtu (200 ml), sýr (55 g). 5) Ryby, drůbež, maso, vejce, luštěniny: 125 g drůbežího, rybího či jiného masa, 2 vařené bílky, miska sójových bobů nebo porce sójového masa. 6) Sůl, tuky, cukry: 10 g cukru, 10 g tuku (Pozor – i skrytých! – je třeba počítat s cukrem v limonádách, tukem v cukrovinkách, omáčkách apod.). ÚKOL: Složte si podle výše uvedených rad jídelníček na jeden den. Složení: snídaně, přesnídávka, oběd, svačina, večeře. Použijte barevné tužky na odlišení jednotlivých skupin potravin. Vedle toho si napište běžnou skladbu svého denního jídelníčku, zase barevně odlište skupiny. Porovnejte doporučený stav se svým konkrétním a přijměte řešení k optimalizaci svého stravování. Jak odměřovat množství surovin při vaření Dávkování surovin s použitím pomůcek. Pokud chceme mít energetické složení potravy pod kontrolou, měli bychom znát základní dávkování. Uvedené pomůcky také urychlují přípravu pokrmů. Kolik čeho na 1 porci, jak odměřit? Zahuštěné polévky, omáčky: Surovina Mouka hladká Tuk, máslo Váha v gramech 10 5 10 Odměřit vrchovatá polévková lžíce kávová lžička kávovou lžičkou odkrojit na výšku másla Další suroviny: Surovina Cukr Káva Rýže Vejce Rohlík Váha v gramech 15 7 70 1 ks 30–40 60 Odměřit polévková lžíce 3 kávové lžičky 1 kávový šálek 26 Závěr Začínali jsme u antických Řeků, kteří se zamýšleli nad člověkem, nad jeho osudem a také nad smyslem jeho bytí. Došli k poznání, že člověk se vymyká přírodě tím, že překonává způsob bytí, který nevede nikam jinam než k zajišování potravy a potomstva. Překonává ho svou schopností uvažovat o sobě, klást si otázky a odpovídat na ně. Řekové dali evropské civilizaci filosofii, kde se tázali po smyslu našeho bytí. V ní definovali otázku dobra a dobro postavili do centra lidského smyslu a snažení. Sokrates mluví o tom, že dobru se lze učit, že ten, kdo ví, co je dobré, nemůže dobro nekonat. Věří v člověka a v jeho touhu po dobrém životě. Řekové aplikovali toto dobré do všech rozhodujících oblastí svého života. Mezi základní dobra postavili vzdělání, jehož prostřednictvím člověk pěstuje moudrost. Dále dovednost, jako schopnost nejenom obstarat si živobytí, ale také vytvářet a krášlit lidský svět. Na to navazuje krása, která zahrnuje krásu, jež z dobrého člověka vyzařuje, i krásu v objektech vnějšího světa. O tu pečovali zvláště pečlivě. Dodržování tělesné hygieny, upravenost, vytříbený vkus v oblékání, stravování i v zábavě bylo každodenní nutností. Jistě nejopěvovanějším dobrem je láska. A to nejenom láska partnerská, ale také láska k lidskému životu, ke všemu pozitivnímu, co člověk dokáže. Došli také k poznání, že život je dar a že s osudem, který nám život (bohové) přichystal, se má bojovat, snažit se jej měnit, jen touto aktivitou se člověk stává bytostí, která může osud změnit. Pasivita a nečinnost je jenom cestou k vnitřní nespokojenosti, ale také k závisti a zlobě. K tomu, být aktivní, stačí relativně málo. Je jen potřeba vzbudit v sobě touhu po dobrém a krásném. Začít více dbát o svůj zevnějšek, více se starat o lidi kolem sebe, navazovat přátelství a chtít pomáhat. 27 Seznam použité literatury 1 SPUNAR, P. Kultura středověku. 2. vyd. Praha: Academia, 1995. 2 KRATOCHVÍL, Z. Výchova, zřejmost, vědomí. Praha: Herrmann&synové, 1995. 3 PAYNE, J. Kvalita života a zdraví. Praha: Triton, 2005. 4 GOFF, J. Tělo ve středověké kultuře. Praha: Vyšehrad, 2006. 5 WASSERBAUER, S. Výchova ke zdraví. Praha: Státní zdravotní ústav, 2001. 6 Rodinná encyklopedie zdraví. Praha: Gemini, 1993. 28 2. rozšířené a upravené vydání Vydal: SKP-CENTRUM, o.p.s. Vydáno v roce 2012 Sazba, grafické práce a tisk: Commservis.com, s.r.o. Publikace je financována z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR. Neprodejná publikace
Podobné dokumenty
černokostelecký - Kostelec nad Černými Lesy
Svá tvrzení zakládá na informacích od svých přátel. Podle jeho přátel jsou práce provedené na špatném podloží
a teprve jaro nám ukáže, jak nekvalitně nechalo vedení města udělat tyto opravy. Na int...
Obeccná patologie
aktivuje se CED (Cell Death) cysteinových proteáz a následně jaderné endonukleasydochází k poškození jaderné DNA a zastavení všech biosyntetických pochodů v buňce
tvorba s apoptózou vázaných protei...
OPEN | Preview
hned na jedničce – pětipar dlouhý 529 metrů
zahrál na pouhé tři rány – holemi s hikorovým
šaftem a gutaperčovými míčky!
O start na turnaji se mohou v kvalifikacích ucházet i ženy – profesionálky,
a...
Teplovodní kamna ECOIDRO
Jediným rizikem, ke kterému by při použití kamen mohlo dojít, je nerespektování postupu instalace, při přímém kontaktu s elektrickými částmi
pod napětím (vnitřní) nebo při kontak tu s ohněm či s ho...
04 duben 2009.indd
mě opravdu rozesmála. Slibovat občanům
něco, co lze realizovat v řádu 30 let, to
tak trochu připomíná příběhy z Kocourkova. Zřejmě paní senátorka byla tak trochu
pod vlivem rychlého nástupu jara, t...
íte, co přináší aktuální světová medicína?
odvozena od tzv. Bifidobacterií a Lactobacilů.
Nebakteriální organizmy, jako např. kvasinky
z rodu Saccharomyces jsou také považována
za probiotika. Probiotika jsou prospěšná v
prevenci a léčbě cel...