čokoládovo–filmové listy

čokoládovo–filmové listy
8 Rozhovor: Boleslav Polívka
9 Lekce filmu podle
Miky Kaurismäkiho
10 English friendly page
f
4 Rozhovor:
Mohsen Makhmalbaf
5 Dotazník: Radana Korená
7 Cannon Films
o P
→ hs R E
p e ZI
K on n M D E
in d a N
o ě k T
2 0 Hv lí 2 h m
.3 ěz 7.0 alb
0 da 7. a
Letní filmová škola
Uherské Hradiště
pondělí 27.07.2015
r.
M
4
Mix
Z archivu Cannon Films
Produkční společnost Cannon Films proslula mimo jiné výrobou
levných béčkových pokračování klasických snímků. V archivech této
„továrny na brakové sny“ jsme objevili několik konceptů, které producenti Golan a Globus nestačili uskutečnit.
Občan Kane 2
– hlavní role: Charles Bronson,
až dodělá Přání smrti 5. Celý
děj se bude odehrávat v létě,
abychom ušetřili za scény se
sáněmi. Na konci se Kane promění v ninju.
Někdo to rád horké 2
– hlavní role: Jean-Claude Van
Damme a Michael Dudikoff.
Ženská úloha bude obsazena
až po nahých kamerových
zkouškách. Na vedlejší roli by
se hodil Chuck Norris, ale ten
nedokáže říct větu „nikdo není
dokonalý“. Hudební doprovod:
breakdance.
Rambo 4 a 5
– tyto koncepty byly ze složek
Cannon Films ukradeny. Vrátný
si vzpomíná, že lupič měl italský
přízvuk a sílu hřebce.
Soutěž
Stane se
Bohdan Heblík:
Myslel jsem, že se
bavíme o plakátu
Robert Hloz
– Kolekce
studentských filmů
↓
Klub kultury, Galerie Vladimíra Hrocha / 17.00
„Filmový plakát je aktem člověka, propisky a filmu. Nedesign. Antidesign. Pentilka. Zjistil jsem, že po třinácti letech
neúnavného hledání účelu se
z grafického designéra stává
monstrum.“ Přijďte se raději
osobně přesvědčit, co znamená toto netradiční promo vyznání, na vernisáž souboru třiadvaceti skic a videosekvencí
Bohdana Heblíka.
↓
Kino Mír / 18.00
Dvakrát ho nepřijali na FAMU,
což vždycky vypadá dobře
v tvůrčím životopise a ve výsledku vám to možná paradoxně usnadní uplatnění ve filmovém průmyslu. Robert Hloz,
absolvent Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, vyhrál s dramatem Mlýn v roce 2011 Noc
filmových nadějí a jeho snímek Čísla byl dokonce uveden
v Cannes. ↴
Polské krátké filmy
2. Producent společnosti Cannon Films Menahem Golan
byl během izraelské války za nezávislost:
a) pilotem
b) tankistou
c) kuchařem v polní kuchyni
↓
Kavárna Respekt / 17.00
Krakovský filmový institut
a iShorts uvádějí ty nejlepší krátké hrané a animované
snímky ze země našich severních sousedů. Zda jsou jejich
četné úspěchy na festivalech
zasloužené, tak můžete konečně posoudit i vy. Minimálně už
pro vás svět polských kraťasů nebude španělskou vesnicí
nebo, jak říkají Poláci, „českým
filmem“.
Anketa
Tara Fuki
a Dunajská vlna
Jestli si z Filmovky chcete kromě kulturních zážitků odvézt taky
plátěnou tašku, tričko nebo hrneček, neváhejte – odpovězte
na dvě „cannonské“ otázky a odpovědi nám napište na mail
[email protected]. Třeba vylosujeme zrovna vás.
1. O jakou část těla přijde ve Splašeném vlaku hlavní hrdina
představovaný Jonem Voightem? Krvavou odpověď zjistíte
dneska od půlnoci ve Sportovní hale.
Kdo je váš oblíbený akční hrdina a proč?
Martina Čichoňová
na mateřské dovolené
A může to být i z večerníčků?
Já mám malé dítě, Viktorku,
a ta má strašně ráda Bolka
a Lolka. To jsou její akční hrdinové, co vyrážejí na výpravy
po stopách bengálského tygra,
k hrobkám faraonů, nebo aspoň
přemoct pytláka.
Magdalena Kratochvílová
na mateřské dovolené
Já jsem akční film neviděla tolik
let! Ale můj nejoblíbenější hrdina
je Gerard Butler, který hrál v televizním seriálu Attila či velkofilmech Beowulf: Král barbarů
a 300: Bitva u Thermopyl. Mám
ho ráda ne proto, že je akční, ale
proto, že je krásnej.
↓
Kolejní nádvoří / 19.30
A z kina si skočte rovnou na koncert! Duo zpívajících violoncellistek Tara Fuki se opírá o hudební improvizace na pomezí
mnoha žánrů od klasiky po folk.
2
Přineslo jim to už tři ocenění české Akademie populární hudby.
Znovuobnovená nejoriginálnější domácí kapela 90. let Dunaj
s novým názvem Dunajská vlna
(na fotce) o hodinu později představí skladby z pěti předchozích
alb. A dobrá zpráva na konec:
Nové desky legendy alternativního rocku jsou prý na cestě! (aka)
Odborný program
3
Němá kapela
Flash the Readies
Přednáška Český film II: 1918–1930 v Redutě 2 začíná v 9.00 projekcí národního eposu Svatý Václav z roku 1929. Na Zdeňka Štěpánka
v roli českého patrona naváže od 11.00 publicista Jaroslav Sedláček
povídáním věnovaným němé etapě naší prvorepublikové kinematografie, která těžila z kulturní a společenské euforie po zrodu samostatné republiky.
Odborný program v Redutě 2 pokračuje od 13.30 další lekcí Letní
filmové akademie věnované v tomto ročníku pozadí vzniku snímku
Domácí péče – dnes se soustředíme na kameru, za níž stál uherskohradišťský rodák Jan Šťastný.
Od 15.30 na stejném místě následuje přednáška Jana Jendřejka
Jiří Weiss – filmový režisér ve službách exilové vlády?, zaměřená
na Weissovu dokumentaristickou činnost ve válečné Anglii. Kdo
dává přednost žijícím režisérským legendám, může ve stejném čase
zajít do šapitó Letní poloha na besedu s režisérem Spalovače mrtvol
Jurajem Herzem (na fotce), který zároveň představí svou vzpomínkovou knihu Autopsie (pitva režiséra).
Ani potom nebude velikánům konec, protože v Redutě 2 v 17.30
začne přednáška nazvaná prostě Elio Petri – Andrea Minuz z prestižní římské univerzity La Sapienza v ní přiblíží tvorbu tohoto polozapomenutého, ale vynikajícího italského režiséra.
Poslední dnešní položkou odborného programu – odehrávající se
pro změnu v Redutě 1, a to od 21.00 – je „kinolektorát“ Postava k podpírání, tedy projekce stejnojmenného titulu Pavla Juráčka z roku
1963 doplněná přednáškou kritika a publicisty Jana Lukeše. (šk)
Android
Váš hlas
a obraz
Hradiště
Letní filmová škola
Uherské Hradiště
@lfskola
letnifilmovaskola
iOS
Letní filmová škola
Uherské Hradiště
Taguj #lfs2015
Windows
Aktuální informace
a program 41. letní
filmové školy Uherské
Hradiště najdete
na www.lfs.cz.
Pro návštěvníky je také
letos připravena pohodlná mobilní aplikace
LFŠ – Letní filmová
škola vytvořená firmou
Ackee.cz, s programem, novinkami a informacemi o filmech.
Olomoucká kapela Flash the Readies vznikla v roce 2006 a za tu
dobu stihla vydat dvě alba a dvě
EP, absolvovat řadu koncertů
a zajímavě se vyvinout. „Od poslední desky In Belvedere prošli
celkem radikální hudební proměnou od indie rocku až po post-rock, nicméně nová poloha jim
skvěle sedí,“ říká Zdeněk Blaha,
jeden z dramaturgů sekce Inventura: Film a živá hudba: Němý
(restaurovaný) Alfred Hitchcock.
Ověřit si jeho slova můžete dnes
od 14.30 v kině Hvězda, kdy se
Flash the Readies spolu se svým
hostem, alternativním písničkářem Kittchenem, postarají o doprovod k Hitchcockově němému
melodramatu z rybářské komunity … a neuveď nás v pokušení,
v němž si česká blond hvězda Anny
Ondráková zahrála vrchol tragického milostného trojúhelníku. (ivp)
Pozvánka na:
Večer fyzického básnictví
Především introvertům, kterým
už se zajídá jejich věčná pozorovatelská role, doporučujeme
hecnout se a vyzkoušet si fyzické
básnictví. Do něj vás dnes od 20
hodin v Divadelním stanu vpraví
frontman kapely Ty Syčáci, básník Petr Váša. Fyzické básnictví
v sobě propojuje hudbu, divadlo i prvky výtvarného umění.
A takhle tento originální umělecký žánr přibližuje ve svém textu
„Ó“ – úvod do fyzického básnictví
sám Váša: „Představ si krajinu,
ve které bys právě rád pobýval.
Pokud už v duchu vidíš svoji krajinu pokud možno jasně, v barvách, cítíš tu vůni, vítr na tváři
atd., můžeš začít zpívat. Jako bys
svým hlasem tvořil svět. Můžeš
si pomoci pohyby rukou, trupu,
krku, celého těla, většinou ale
lidé dávají přednost klidnému
sezení, soustředění se jen a jen
na souvislost vnitřní vize a práce
hlasu.“ (aka)
Rozhovor
4
MOHSEN
MAKHMALBAF:
DIKTÁTORSKÉ
REŽIMY BYLY,
JSOU A BUDOU
JAN ŠKODA
I kdybyste poctivě nakoukali celou
filmografii slavného íránského
režiséra Mohsena Makhmalbafa, jen
výjimečně byste v ní našli snímek,
který by se nějak nevyjadřoval
ke společenské a politické situaci
v jeho rodné zemi či ve světě. Třeba
jeho poslední film Prezident o padlém
diktátorovi a revoluci, jež přináší
ještě horší státní zřízení, je alegorií
na události tzv. arabského jara.
Zajímáte se i dál o to, co se teď
v Sýrii nebo v Tunisku děje?
Ano, důsledky revolucí sleduji –
někdy s velkým smutkem, když
vidím, jak to dnes vypadá v Sýrii,
Libyi či v Iráku. Prezident je vlastně o revolucích obecně, je inspirovaný realitou, ale není spjat
s žádnou jednou konkrétní zemí.
Diktátorské režimy byly, jsou
a budou.
Jednou jste řekl, že revoluce
prolamují tenký led
společenského pořádku, zpod
něhož se pak dere ven násilí.
Jak jste to myslel?
Násilí je spojeno se samou
podstatou naší lidské nátury. Mluvil jsem o tom, že násilí v našem životě je jako oceán
a civilizace je jako tenký led, jenž
ho pokrývá. A když se ho dotknete třeba válkou, tak se propadne
a zpoza hlubin se vynoří ty nejdivočejší věci. Ve spoustě zemí se
v minulých letech snažili nastolit demokracii, místo toho však
přišly jen další tragédie, za které můžeme ve výsledku všichni – padlí diktátoři, obyčejní lidé
i mezinárodní společenství.
5
Jak to ale změnit?
V demokracie se ty země musí
proměnit postupně a klíčovou
roli v tom hraje vzdělání a taky
umění. Nemůžeme vpadnout někam, kde spousta lidí nikdy ani
nechodila do školy, a „naordinovat“ tam demokracii. Ti lidé
pak zákonitě nevědí, co si s ní
počít. Ovšem věřím, že vzdělání a film mohou změnit svět. Ale
taky mi trvalo, než jsem na to přišel. Za mlada jsem si myslel, že
správný směr vytyčil Che Guevara. Až po svém pobytu ve vězení
jsem si uvědomil, že jsou to nenásilné principy Gándhího či Mandely, které nás k té demokracii
dovedou.
Z vězení jste se dostal v roce
1978 v předvečer íránské
islámské revoluce, které
jste byl stoupencem. Když
jste pak ale zažil islámský
fundamentalismus v praxi,
rychle jste obrátil.
Já jsem revoluci nepodporoval,
byl jsem její součástí – to je trochu něco jiného. Nezbývalo mi
než se přidat na stranu revoluce,
když jsem chtěl bojovat za demokracii. Časem jsem pochopil, že
žádná ideologická revoluce, ať
už komunistická, islámská, nebo
křesťanská, nevede ke svobodě.
Ideologie je jako vězení. Teprve
když z ní vyváznete, můžete začít přemýšlet o svobodě. Nejsem
proti náboženství, nemůžete
však bojovat za svobodu ve jménu ideologie.
Pro dokument Salaam Cinema
jste natáčel účastníky konkurzu
na roli ve filmu, který jste
ale nikdy neplánoval natočit.
Nestěžoval si někdo z těch pěti
tisíc dorazivších lidí, že přišel
o velkou roli?
Ale já ten film opravdu chtěl natočit! Byl to normální konkurz,
jaké dělám před každým svým
natáčením. Problém byl v tom,
že já byl už tehdy v Íránu docela
známý, takže i miniaturní zprávička v novinách přilákala šílené
davy lidí. A já si najednou uvědomil, že ten film natočit nemůžu,
protože bych zklamal všechny,
kteří by roli v něm nedostali. Tak
jsem začal zaznamenávat samotný konkurz. Pět tisíc lidí v pěti tisících sekundách! Snažil jsem se,
aby byl každý z nich hlavním hrdinou. Snímek byl vlastně taky
o revoluci. Mocný režim představoval pevný psací stůl, za nímž
jsem jako režisér seděl, a davem
byla ta pětitisícovka lidí, co se
na mě vrhla…
Íránská cenzura zakázala
také film Gabbe, přitom jsem
na něm, ať jsem hledal, jak jsem
hledal, nic politického nenašel.
Vždyť jde o báseň!
Gabbe je poetický film o Íráncích, co šijí koberce a vetkávají
do nich i své životní zkušenosti.
Natočil jsem asi dvacet celovečerních filmů, deset krátkých
a dokumentárních a napsal jsem
třicet knih. Celé mé dílo však
bylo v Íránu postupně zakázáno. Teď už je dokonce na černé
listině i moje jméno, které se nesmí dostat na veřejnost, v žádných
novinách si ho nepřečtete. Ale
i přesto si obyčejní Íránci mohou
moje filmy pustit. Buď proto, že
mají naladěné zahraniční televizní
kanály, nebo že se k nim pokoutně
dostala nějaká kopie.
Jak často se vídáte s Džafarem
Panahím a Abbasem
Kiarostamim, dalšími zástupci
„íránského filmového zázraku“?
Abbas žije v Íránu, pracuje ale
i v zahraničí, takže máme možnost
se vidět. Džafar byl doma tři měsíce ve vězení a dělali jsme mnoho
pro to, abychom ho dostali ven.
Teď už naštěstí zase může točit.
Po světě je dneska hodně známý,
pro íránský režim je tak nepříjemné ho držet za katrem. Jiní však takové štěstí nemají… V Íránu žije
70 milionů lidí, mezi nimi velmi
mnoho mladých filmařů bojujících
s represí i cenzurou. Jeden rok
u nás vznikly čtyři tisíce kraťasů!
Na Prezidentovi pracovala
doslova celá vaše rodina. Scénář
jste napsal spolu s manželkou,
film vám stříhala dcera, syn stál
za produkcí…
Všichni z mojí rodiny dělají filmy.
Děti začínaly jako moji asistenti
a teď už točí vlastní celovečeráky! Jen je občas trochu komplikované přepnout, říct: „Tak a teď už
netočíme, teď jsme zase normální rodina.“
← Lifebox
MOHSEN MAKHMALBAF
je miláčkem mnoha světových festivalů, v rodném Íránu je však zakázán. Narodil
se na chudém teheránském
předměstí do silně nábožensky a politicky angažované
rodiny a už v pubertě svoje
kořeny nezapřel – strávil
pět let ve vězení za útok
na policistu (téma zpracoval
ve snímku Nevinný okamžik). Ven se dostal v předvečer islámské revoluce.
Později kvůli prezidentovi
Ahmadínežádovi opustil Írán
a dnes žije v Londýně.
Bratrstvo neohrožených:
Radana Korená
Zeptali jsme se lidí, kteří
připravují Letní filmovou
školu, na pár zvídavých, ale
co si budeme zase nalhávat,
jinak docela zbytečných
otázek. Dnes je hostem
rubriky ředitelka festivalu
a předsedkyně AČFK
Radana Korená.
Co je na vaší práci
nejzábavnější?
To, jak je pořád jiná. Líbí
se mi – vnímám ji jako
živý organismus, který mě
umí pořád a pořád krásně
překvapovat.
U jakého filmu jste
naposledy brečela?
Letos ve Varech u filmu
45 let. Ale kolegyně Evička
brečela víc!
A u jakého jste brečela,
ale stydíte se za to?
Nestydím se za to, naopak si
užívám, když to přijde.
Kam v Hradišti po filmu
na jídlo?
Do La Brusly na menu
pana Šroubka. Jeho heslo
„Za života u Šroubka,
po smrti do nebe“ myslím
krásně vystihuje kuchařské
umění první republiky.
Co je váš šestý smysl?
Intuice… prostě vidím
pomyslně za roh.
Jaké by bylo vaše
mafiánské jméno?
To teda opravdu nevím…
Mafiánské filmy jdou trochu
mimo mě.
Kdyby o vás natočila
dokument Helena
Třeštíková, jak by se
jmenoval?
Radana.
Björk, nebo Amy?
Přes den Amy, večer a v noci
Björk.
Chuck Norris, nebo
Jean-Claude Van Damme?
Ani jeden.
Je Miroslav Donutil
nespolehlivý vypravěč?
:)
Doporučujeme
NEZNÁMÝ VOJÁK
→ Kino Reduta 1 / 11.30
Pokud si na Den nezávislosti 6. prosince zapnete finskou veřejnoprávní televizní stanici Yle, je
jisté, že v programu narazíte na film Neznámý
voják natočený podle stejnojmenného románu jednoho z nejznámějších finských spisovatelů Väinöho Linny. Tak významným se snímek
Edvina Laineho od svého uvedení v roce 1955
stal. Přestože se dá říct, že dnešním Finům jsou
formální vlastenectví či nacionalismus spíše
cizí, byly román i film zpočátku přijímány se
smíšenými pocity. Do pokryteckých důstojníků, absurdních rozkazů a všeobecné konzumace alkoholu se totiž strefují sice s elegantní
nadsázkou a humorem, ale velmi přesně. A tak
u Neznámého vojáka jde i přes tříhodinovou
stopáž a z pohledu současného diváka možná náročnější formu určitě o dílo, které stojí
za zhlédnutí. (bb)
KOČÁR DO VÍDNĚ
→ Sportovní hala / 18.00
Konvenční filmové zobrazování Němců coby
maniakálních bestií, proti nimž stáli za druhé světové války nezlomní Češi, narušil v roce
1966 režisér Karel Kachyňa snímkem Kočár
do Vídně. Dva vojíni wehrmachtu přinutí během posledních válečných dnů čerstvě ovdovělou Kristu, aby je odvezla k rakouské hranici.
Mladé ženě Němci oběsili manžela, takže v napjaté situaci cítí možnost pomsty. Hrozivá atmosféra lesa odráží vnitřní pochyby hrdinů. Postava Kristy je navíc jednou z mála tragických
rolí jinak spíše komediální herečky Ivy Janžurové. Během natáčení, které údajně probíhalo v takřka polních podmínkách, se herečka
na pár dní vymluvila, aby mohla odjet do Prahy.
Po návratu ji pak Karel Kachyňa za trest místo
simulovaného shození z kozlíku srazil na zem
doopravdy. (aka)
POSTAVA K PODPÍRÁNÍ
→ Kino Reduta 1 / 21.00
Pavel Juráček napsal a společně s Janem
Schmidtem režíroval snímek, který komentuje
poměry v československé společnosti na začátku 60. let, a to včetně vystřízlivění ze stalinského kultu. Středometrážní podobenství funguje
výborně jako vhled do pocitu tehdejšího člověka (variace reakcí jako „Nerozumím vám.“,
„Nevím, o čem mluvíte.“ nebo „S tím vám nepomůžu.“), ale aktuální je i dnes, konkrétně
v kvapném delegování odpovědnosti za problematickou situaci na druhé. „Lítáte po úřadech, řvete na nás, pomlouváte nás, a přitom
vás vůbec nenapadne, že jste si to všechno zavinil sám. A takoví jste všichni.“ LFŠ pak ve středu uvede i Juráčkův vrcholný celovečerní snímek Případ pro začínajícího kata, který byste si
také rozhodně neměli nechat ujít. (klk)
PODIVNÉ VYŠETŘOVÁNÍ
→ Sportovní hala / 21.30
Udělejte z Kunderovy Ptákoviny kriminálku,
přidejte atmosféru rozdělené italské společnosti konce 60. let, hudbu legendárního Ennia Morriconeho a máte Podivné vyšetřování,
oscarový majstrštyk neprávem polozapomenutého génia politického filmu Elia Petriho. Vysoce postavený policejní úředník v něm v den
svého povýšení podřízne svou milenku. Kolem
místa činu nastraží několik evidentních důkazů proti své osobě a pak se kochá vlastní nedotknutelností a mocí. Jeho podřízení se ho ani
nesnaží usvědčit, i když na sebe sám opakovaně upozorňuje. Petriho alegorie získala kromě
Oscara i Velkou cenu poroty v Cannes a v Itálii se v době uvedení stala diváckou senzací.
I proto, že se očekával její brzký zákaz. (zbn)
KOBRY A UŽOVKY
→ RWE letní kino Masarykovo náměstí / 22.00
O tom filmu se letos hodně mluvilo. Nadšení
byli kritici i diváci, což je kombinace, ke které
v kontextu české kinematografie dochází málokdy. Jestli vám toto drama o dvou bratrech
uteklo, určitě využijte šanci dohnat to tady
v Hradišti. Hojně diskutovaný byl především
výkon Kryštofa Hádka, který výborně ztvárnil
Kobru, mladšího ze sourozenců – toho drogově
závislého. Za pozornost ale určitě stojí i Matěj
Hádek jako Užovka. Jeho part byl vlastně ještě
těžší, Užovka totiž nechce nic jiného než se mít
o trochu líp. Tím se nebezpečně podobá většině z nás – čímž nás také odpuzuje. Zatímco Kobra dělá podrazy, protože si kvůli své závislosti
nemůže pomoct, Užovka se chová jako zmetek, protože chce naplnit svou banální představu úspěchu. (klk)
6
ŠESTÝ SMYSL
→ Slovácké divadlo / 23.30
Už asi nelze najít člověka, který by neznal trik
v zápletce tohoto hororu. Cenná je ale příležitost podívat se na Šestý smysl M. Nighta
Shyamalana znovu a hledat v ději stopy závěrečného twistu. Je sice spousta těch, kteří tvrdí, že pointu odhalili hned napoprvé a prakticky po pár minutách, ale nevěřte jim ani slovo.
„Vídám mrtvé lidi. Neví, že jsou mrtví,“ pronáší zde někdejší dětská hvězda Haley Joel
Osment (mimochodem, všimli jste si, že jeden
čas byl malý Joel všude? V 90. letech si pro
samé filmy s jeho nevinnou tvářičkou nebylo
pomalu kam uplivnout) a společně s pobídkou
„Pojď si s námi hrát, Danny. Napořád.“ se jedná o dvě nejmilejší věty, které vám kdy mohou
děti říct. (klk)
Program
Inventura:
Půlnoční delikatesy:
Cannon Films
KULTOVNÍ KLASIKY
Z VIDEOKAZET
ŠTĚPÁN KUČERA
Chuck Norris i Jean-Claude Van Damme, Superman i ninjové,
breakdance i masakr motorovou pilou… Půlnoční delikatesy
tradičně potěší milovníky všemožných filmových výstředností.
Ale nejde jen o recesi – výběr snímků, které v 80. letech
produkovala společnost Cannon Films, totiž představuje
zajímavou kapitolu historie nejenom americké kinematografie.
„Všechny zařazené tituly jsou svého druhu
klenoty, záleží pouze na úhlu pohledu,“ vysvětluje dramaturg sekce Jiří Flígl. „Mým
cílem bylo naznačit pestrost produkce společnosti Cannon Films, která vyrobila přes
sto filmů nejrůznějších stylů – nejen brakové
7
Superman 4 (režie: Sidney J. Furie)
→ čtvrtek 30.07. / Sportovní hala / 23.59
žánrovky, ale i projekty uznávaných režisérů,
jako třeba Splašený vlak Andreje Končalovského. Osobitým tvůrcům dávala bezprecedentní tvůrčí svobodu a finanční zázemí, jako v případě Texaského masakru motorovou
pilou 2, a taky skupovala práva na staré hity
a rozváděla je do nových sérií.“
Příkladem toho posledního může být
například třetí pokračování snímku Přání
smrti s Charlesem Bronsonem nebo čtvrtý
díl Supermana s Christopherem Reevem –
oba snímky jsou zároveň dokladem toho, že
se společnosti Cannon Films dařilo zlákat
ke spolupráci i slovutné hollywoodské herce
(byť často za tvůrčím vrcholem) a že na uznávané původní filmy lze navázat opravdu bizarním způsobem (Reeve později prohlásil, že Superman 4 byl pro jeho kariéru těžkou ranou).
V Cannon Films vyráběli i série vlastní,
které v programu Filmovky zastupují Ninjova
nadvláda, těžící z popularity bojových sportů, aerobiku a hororů o vymítačích ďábla, dále pak Brejkovat 2: Electro bugalú, snímek postavený na tehdy módním tanci breakdance,
a střílečka Delta Force, využívající pro změnu
popularitu Chucka Norrise.
Cyborg – režisérský sestřih (režie: Albert Pyun)
→ úterý 28.07. / Kino Mír / 18.00
Americká společnost Cannon Films
vznikla už na konci 60. let a hned zpočátku
oblažila duše i těla diváků produkováním anglofonních verzí švédských erotických filmů;
ovšem zlatý věk zažila až během 80. let, kdy
ji vlastnili Menahem Golan a Yoram Globus,
výstřední izraelští bratranci a milovníci Hollywoodu. Ti začali vyrábět množství levných
snímků roztodivných pokleslých žánrů; mnohé z nich se staly kultovní klasikou a na videokazetách pronikly jistě i do dětství a dospívání řady dnešních návštěvníků LFŠ.
„Společnost Cannon Films a její snímky
názorně ukazují, jak zásadní roli hraje pro
výslednou podobu filmu produkční zázemí
i postava hlavního producenta,“ říká Jiří Flígl. „Menahem Golan a Yoram Globus započali
některé tendence a praktiky, které dnes představují nedílnou součást filmového byznysu.“
V případě produktů Cannon Films obzvláště platí, že film má vedle příběhu, který vypráví, ještě svůj osobitý příběh jako dílo
a komodita. A právě na ten – často přinejmenším stejně vzrušující jako životy ninjů a cyborgů – se zaměřují úvody uherskohradišťských
projekcí.
Druhá strana
Cannon Films
Splašený vlak (režie: Andrej Končalovskij)
→ pondělí 27.07. / Sportovní hala / 23.59
Společnost Cannon Films se stala synonymem levné béčkové zábavy. Právem. Přesto
však v její produkci vzniklo i nemálo dobrých titulů, které stojí za vidění a nevyluzují
hned na tváři ironický úšklebek. V programu LFŠ tuhle skupinu zastupuje Splašený
vlak Andreje Končalovského z roku 1985,
snímek rozkročený mezi vězeňským dramatem a železniční road movie, který je ale ze
všeho nejvíc zamyšlením nad lidskou touhou po svobodě. Mezi dalšími kousky, které
byste od Cannon Films nečekali, je například Otello, filmový přepis Verdiho opery
na motivy Shakespearovy hry, režírovaný
italským klasikem Frankem Zeffirellim, nebo
další shakespearovská adaptace Král Lear
Jeana-Luka Godarda, klasika pro změnu
francouzského. Velký úspěch slavila společnost Cannon Films s holandským oscarovým
dramatem Atentát nebo s experimentálním
dokumentem Powaqqatsi. Producenti Golan a Globus se chtěli vyrovnat velkým hollywoodským studiím a ve snaze zaplňovat
„díry na trhu“ tak mimoděk pomohli na svět
i skutečným kinematografickým majstrštykům. (šk)
Rozhovor
JSEM
BAROVÝ PES
Výroční cenu AČFK dostal tady v Hradišti valašský král Boleslav Polívka, a to
„za dlouhou a úspěšnou cestu od klauna
k herci, který s pozoruhodnou citlivostí dokáže zachycovat i ty nejniternější stránky
lidské povahy“. Kromě toho zde uvedl film
Domácí péče, kde exceluje po boku Aleny
Mihulové.
ZBYNĚK VLASÁK
Vy už máte doma z podobných ocenění
určitě výstavku. Potěší vás pořád každé
nové?
No, ježišmarjá, to víte, že jo. Když měl Petr
Hapka šedesát, jeho známí a kamarádi pro
něj uspořádali koncert. A on na konci vylezl na pódium a lidi vstali a dlouze tleskali. Opravdu dlouho. A když už ovace pomalu
utichaly, on se naklonil nad mikrofon a řekl:
„Eščeeee!“ Pro potlesk to asi všichni děláme.
Málokdo z nás chce lidi naštvat. I když i takoví se najdou. Kdysi jsem v Paříži náhodou
narazil na kamaráda Samuela Becketta a on
mi vyprávěl, jak dělali Čekání na Godota. A to
opravdu toužili buržousty v publiku vytočit.
Jejich inscenace trvala tři hodiny, navíc si
najali jakési kabaretní umělce a nutili je, aby
hráli co nejnudněji. Diváci pískali a Beckett
byl štastný. Ale já to tak mám jenom někdy.
Jaké bylo hrát v Domácí péči postavu inspirovanou otcem režiséra filmu Slávka
Horáka?
Bylo v tom něco bizarního, my totiž i točili
v místech, kde rodiče pana režiséra, tedy
předobrazy našich postav, bydlí. Tatínek
Horák za námi vždycky chodil s táckem slivoviček, až jsme mu to museli zakázat. Dokonce i já už jsem měl dost. Pořád jsme jeho
i jeho ženu měli s Alenkou Mihulovou před
očima, pohybovali jsme se v jejich ložnici,
kuchyni, na jejich dvorku, v jejich vinohradu. Myslím, že je to na výsledku cítit – ta autenticita; to, že jsme se umazali jejich životem. Dokonce mi na ruce nalepili načerno
namalované šupiny od kapra, aby aspoň
na chvíli přestaly vypadat jako od kavárenského povaleče a barového psa, jakým jsem
celou svou duší. Ve filmu jsem měl být člověk dělný, svařující, kladivem bijící do hřebíků trčících.
A jak jste se sehrávali s Alenou Mihulovou?
Tvoříte ve filmu takový zvláštní pár, vy hodně vysoký, ona maličká.
Vím, že o tu roli dlouho bojovala. Na první schůzce pochopila, že se po ní chce, aby
byla trochu umolousaná, a na další setkání si
hned vzala olezlejší šaty. Já měl samozřejmě
svou teorii, že by mou partnerku měla hrát nějaká dvacetiletá mulatka. Ideálně dvě, aby se
o mě praly. Ale jsem rád, že to nakonec Alenka urvala pro sebe. Ona v sobě má určitou citovost, hodně toho drží v sobě – a to vnitřní
napětí je na jejím herectví krásné.
projedete městskou částí Sady, kde můžete
navštívit pozůstatky velkomoravského hradiště a řadu vinných sklípků. Pár kilometrů
za Hradištěm leží Ostrožská Nová Ves a u ní
velká štěrková jezera – voda v nich je podivuhodně čistá, a když v hloubce pod sebou
sledujete prales vodních rostlin, je to zážitek připomínající cestu do pravěku. Někde je plavání zakázáno, jinde sa kúpe snad
celé Slovácko; pro příznivce kofoly a cukrové vaty je v sousedství jezer postaveno ještě
koupaliště Albatros.
Vyjet lze i na druhou stranu Hradiště,
do Starého Města, kde se kromě prohlídky
dalších pozůstatků velkomoravského hradiště můžete napojit na páteřní cyklostezku vedoucí podél Baťova kanálu, výjimečné vodní
stavby, jíž se firma Baťa zapsala do slovácké krajiny a kterou si dnes můžete užít třeba
i z paluby výletní lodi.
Pokud máte mezi projekcemi na LFŠ delší volno, zajeďte se podívat do Velehradu,
poutního a taky velice půvabného místa,
kam si před lety udělal výlet sám papež Jan
Pavel II. A jestli máte vedle pauzy mezi filmy
i dobré plíce a chuť dosáhnout vrcholu, můžete si odtud vyšlápnout do vesnice Salaš
v chřibských vrších, která se smutně proslavila popravou dvaceti místních obyvatel
na samém konci druhé světové války. Nad
Salaší už nejzdatnějším výletníkům zbývá jenom jeden vrchol – Brdo, nejvyšší bod
Chřibů.
Po návratu do Hradiště vám budou zmrzlinové příchutě Filmovky jistě sladkým a vítaným osvěžením. A ještě jeden tip na závěr:
Kdo má hodně dětí a silné nohy, může k výletům použít i nákladní kolo Angie, které je
akreditovaným návštěvníkům k dispozici
u Slovácké búdy ve Smetanových sadech.
Byl jste někdy na Letní filmové škole?
Párkrát ano, dokonce jsme tu hráli představení. Já na festivalech moc nechodím do kina,
byl jsem po dlouhé době až letos ve Varech.
Zašel jsem si na dokument o koních – a byl
strhující! Vždycky po takovém zážitku si člověk říká: „Kurňa, musím víc chodit do kina!“
Chill-out
Cesta na jedno Brdo
ŠTĚPÁN KUČERA
Není škoda prosedět celou Filmovku
v kině? Jestli chcete kromě duše potěšit
i tělo, nebo si dát aspoň na chvíli pauzu,
zkuste naše tipy na krátké výlety do okolí Hradiště – je to kraj žírný a rovinatý,
oplývající strdím a cyklostezkami, takže
na kole se k následujícím destinacím dostanete během půl hodiny.
Hned za posledními hradišťskými domky se tyčí rozhledna Rovina, odkud uvidíte
z jedné strany siluety Bílých Karpat, z druhé pak panoráma Chřibů s hradem Buchlovem (natáčel se tu například Jakubiskův
velkofilm Bathory). Na cestě k rozhledně
8
Stalo se
9
Film podle Kaurismäkiho →
To, že je režisér Mika Kaurismäki největší
hvězdou letošní LFŠ, potvrdil i zájem o jeho
„lekci filmu“. Fronta se začala formovat už
bezmála hodinu před začátkem besedy,
a když se konečně otevřely dveře do místnosti v Redutě, do pěti minut byla plná.
V devadesátiminutové diskusi filmař divákům mimo jiné prozradil jména režisérů, kteří
jej v počátcích tvorby inspirovali. Kromě Jeana-Luka Godarda, jehož dílo předurčilo podobu
Kaurismäkiho debutu Lhář, to byli Akira Kurosawa, Samuel Fuller či Jean-Pierre Melville.
Besedu doplňovaly ukázky z titulů, jež
můžou návštěvníci LFŠ v rámci Kaurismäkiho
sekce zhlédnout. Režisér na nich přiblížil své
tvůrčí postupy, které se snažil sem tam okořenit i nějakou tou historkou. Vyprávěl třeba, jak s bratrem Akim v začátcích „opisovali“
z jiných snímků. Například scéna z Vyvrhelů,
v níž hlavní hrdina prchá před helikoptérou, je
inspirovaná klasikou Na sever severozápadní
linkou. „Kameraman věděl, že s akčními záběry nemám moc zkušeností, a tak se mnou odmítl nastoupit do letadla. Musel jsem si to natočit sám,“ přiznal Kaurismäki.
Po uvedení filmu My tři králové, v němž se
potkávají tři mužští přátelé a navzájem si povídají o svých nešťastných osudech, mu prý
zase volaly zástupy finských manželek. „Děkovaly mi, že konečně porozuměly svým mužům,“ směje se. (bb)
Polský den začal démantem
Polskou neděli zahájila na LFŠ projekce jedné z největších klasik světové kinematografie, dramatu Popel a démant. Příběh mladíka,
jenž má 8. května 1945 za úkol zabít komunistického politika, natočil v roce 1958 dvaatřicetiletý Andrzej Wajda. „Snímek vypovídá
hodně o jeho generaci, která se snažila vyrovnat s válkou, s romantickými hrdinskými
postoji a ideály, které stejně všechny skončí
na smetišti dějin,“ připomněl Stanisław Zawiśliński během včerejšího úvodu. Polský publicista ho pojal ze široka a vysvětlil v něm
i politické okolnosti vzniku tzv. polské filmové školy, jíž je Popel a démant nejzářivějším
klenotem.
„Její originalita spočívala v tom, že se snažila vymanit z kánonu socialistického realismu a zároveň navázat na italský neorealismus,” vysvětlil Zawiśliński. Unikátní také bylo,
že v Polsku v roce 1956 vznikla nezávislá studia a filmaři, kteří tam pracovali, si sami rozhodovali, co budou točit. (ivp)
Je ve vesmíru kyslík?
„Dnes to bude poučné,“ zahájil dramaturg Jiří
Flígl úvod k projekci Supermana 4, obskurního šperku pokladnice produkční společnosti
Cannon Films z roku 1987. Ta jako první odhadla potenciál komiksů – plánovala převést
na plátno třeba Spidermana – a jako první taky
začala vyrábět snímky inspirované existujícími dětskými hračkami. „Komiksy byly tenkrát určené primárně dětem a ani jejich filmové adaptace se nezdržovaly takovými věcmi,
jako jsou logika, kauzalita nebo fakt, že ve vesmíru není kyslík,“ dodal Flígl. Superman 4
je svědectvím o pozdní éře Cannon Films, kdy
společnosti docházely peníze, takže výpravné snímky se hroutily do bezprecedentních,
z dnešního pohledu ovšem nesmírně zábavných katastrof. (šk)
Jak si vycvičit herce
Vytřískat z herců to nejlepší je jedním z nejdůležitějších úkolů kvalitního filmaře. Dalším tématem Letní filmové akademie proto
bylo právě vedení herců, jež na příkladu svého snímku Domácí péče objasnil režisér Slávek Horák. Ten přizval i dvě představitelky
hrdinek své tragikomedie – Alenu Mihulovou a Zuzanu Kronerovou. „Měl jsem štěstí,
že jsem si vytipoval umělce, kteří jsou zosobněním svých rolí. Práce s hercem u mě začala i skončila tím, že jsem je našel,“ prozradil
čtyřicetiletý debutant svůj pracovní postup.
Hlavní úlohu, obětavou padesátnici Vlastu,
která by se rozdala pro druhé, ale na sebe zapomíná, ztvárnila v Domácí péči Mihulová. Ta
pak Horáka doplnila: „Řekla jsem Slávkovi, že
můj muž, režisér Karel Kachyňa, měl metodu
cukru a biče, ale že já bych radši metodu cukru a cukru.“ (aka)
O filmovém pravěku
Úvodním setkáním zahájil cyklus přednášek na téma historie českého filmu Jaroslav
Sedláček. Posluchačům představil prehistorii domácí tvorby, tedy období mezi lety
1898 a 1918, kdy se u nás začali objevovat
první nadšenci inspirovaní bratry Lumièrovými. Kromě povídání o nejzásadnější osobnosti dobového tuzemského filmu Janu „Hanzi“
Kříženeckém, díky němuž jsme se zařadili
mezi šest nejstarších kinematografií na světě,
se mohli diváci seznámit i s prvními českými
dokumenty a hranými snímky. Cyklus pokračuje dílem o zlaté éře němého filmu a počátcích zvukové tvorby už dnes v jedenáct v Redutě 2. (bb)
Nenáhodné uvedení Náhody
V rámci polského dne Filmovka promítla i jeden z kusů Krzysztofa Kieślowského s názvem Náhoda. „Považuji ten snímek za režisérův nejlepší. Je asi i nejvíc autobiografický
a patrně ukazuje, jaký postoj k událostem
v Polsku na začátku 80. let chtěl sám autor
zaujmout,“ myslí si Stanisław Zawiśliński,
který o Kieślowském napsal knihu. Snímek
byl po vyhlášení výjimečného stavu v prosinci 1981 zabaven, což zpomalilo kariéru jak režiséra, tak představitele hlavní role Bogusława Lindy. Zvláštním uvedením filmu o třech
verzích osudu jednoho mladíka, odvislých
od toho, zda stihne, nebo nestihne vlak
do Varšavy, LFŠ oslavila navázání partnerství
s festivalem Hommage à Kieślowski, který se
koná v září v Sokołowsku nedaleko českých
hranic. (ivp)
Retrospektiva Karla Cudlína
Milovníci klasické dokumentární fotografie
si mohli v rámci setkání s Karlem Cudlínem
prohlédnout výběr jeho nejlepších snímků
z let 1977 až 2015. V díle jednoho z nejvýraznějších českých představitelů tohoto žánru
se potkávají absurdní aspekty každodenního
života v normalizačním Československu se
stejně bizarními výjevy porevolučního období, u nichž už narazíte na modly konzumu –
řetězce rychlého občerstvení a nákupní galerie – nebo třeba na předvolební kampaně.
Černobílá poetika snímky vrhá mimo prostor
a čas, a tak nevíte, který z nich byl exponován
včera a který před třiceti lety. (bb)
English friendly
WHAT
TO SEE
THE UNKNOWN SOLDIER
(1955)
→ Kino Reduta 1 / 11.30
If you turn on the Finnish public TV station Yle on Finland’s Independence Day, December 6,
it’s more than sure that you come
across The Unknown Soldier,
which is an adaptation of a same
name novel, written by one of the
renowned Finnish authors Väinö
Linna. Edvin Laine’s film won great
acclaim soon after the premiere in
1955. While the present day Finnish society is rather unconcerned
with the formal patriotism and nationalism, the novel and the film
were first perceived with mixed
feelings. Hypocritical commandants, absurd orders and constant
drinking hit the bone with humour
and hyperbole. Despite its threehour footage and a bit complicated form for current viewers, this
film is worth seeing. ↴
got. And that’s probably why we
quickly identify with him and dislike him at the same time. Kobra
pulls dirty tricks owing to his addiction. Užovka acts like a bastard
in order to fulfil his banal idea of
success. ↴
Even though you watched the complete filmography of
Mohsen Makhmalbaf, a famous Iranian filmmaker, you
would hardly find a film that doesn’t talk about the social
and political situation in Iran or the rest of the world.
What does this 58-year-old representative of the new
Iranian cinema says about his four films being screened
in Uherské Hradiště?
JAN ŠKODA
THE SIXTH SENSE
→ Slovácké divadlo / 23.30
Everyone in the world knows the
point of this movie. However,
re-watching it and trying to find
some new clues might bring benefits. Sure many people would say
that they had solved it out soon after the opening captions, but do not
believe them. I see dead people.
They don’t know they’re dead, says
Haley Joel Osment, a famous child
star (whose innocent face hung on
every corner in the 90s). Along with
Come play with us, Danny … forever … and ever … and ever, these
are the sweetest words a kid may
tell. ↴
THE SNAKE BROTHERS
→ RWE letní kino Masarykovo
náměstí / 22.00
This film has been this year broadly discussed. In a rare moment in
the Czech cinematography both
critics and audiences were excited. Those who still haven’t seen
this drama of two brothers may
catch a chance here in Hradiště.
A lot has been said about Kryštof
Hádek, who excellently carried out
the role of the younger drug-abused Kobra, while Matěj Hádek’s
performance was tougher –
his character wants more than he’s
Mohsen Makhmalbaf:
I believe film may change
the world
Your latest film The President
about a fallen dictator and
a revolution that might bring
much worse regime is an
allegory on the Arab Spring.
Do you watch the recent
news about Syria or Tunisia?
The President actually refers
to many revolutions all around
the world. Dictatorship regimes were, are, and will be
here even in the future. I drew
inspiration from the reality of
not just one particular country.
And yes, I observe the results
of revolutions and I’m very sad
about the events in Syria, Libya
or Iraq.
You once said that the
revolution breaks thin ice
of society and gives way to
violence.
Yes, we talk about the essential part of human nature. As
I said, violence in our lives is
like an ocean covered with
a thin ice of our civilization.
If we break it, with war for instance, it falls apart and loosens the wildest demons.
Many countries struggled to
restore the democracy, but had
to face the tragedies caused either by fallen dictators, ordinary people, or international
organizations. And this needs
to be changed.
How?
Democracy is something that
should evolve step by step. In
my view, education plays a crucial role. We just can’t intervene in a country, where most
people are uneducated, and
tell them to make democracy.
They’ve no idea how to do this.
Education and art represent
the key roles for building democracy. When I was young,
I believed in Che Guevara’s
model. Later on, after my imprisonment, I found out that
it’s the Gandhi’s or Mandela’s
principles that lead towards
the real democracy.
You were freed in 1978, on
the eve of the Iranian Islamic
revolution, of which you
were a strong supporter.
However, once you saw the
Islamic fundamentalism, your
attitudes changes quickly.
It’s not just about the Islamic
fundamentalism. It’s about the
fundamentalism embedded in
human beings. The one that is
evident in all religions. I didn’t
support the revolution, I was
the part of it and that’s something different. I was fifteen,
we fought for democracy, and
there was no other way. But I realized one thing – communist,
Islamic, or Christian regimes
cannot lead towards democracy. Ideologies are like prisons.
Unless you abandon them, you
cannot think about freedom.
I’m not against religion, but it’s
impossible to struggle for freedom with ideology.
10
Kecy po dvou deci
Včera mi dal Mára
kopačky, protože
mi Avengers přijdou
trapný.
Tak to je naprosto
nechutný, Dančo!
Vymyslíme, jak se
tomu zmetkovi pomstít.
Morfujeme!
Dopito
O SPOILERECH A NEPOVEDENÝCH PŘEKLADECH
BARBORA BEDNAŘÍKOVÁ
Napjaté očekávání závěru poslední série Hry o trůny jsme zažili
všichni. V mém případě šlo stranou i učení na státnice. A pak si pár
minut před začátkem přečtu na netu: „Truchlíme za Jona.“ Nebo:
„Určitě se vrátí!“ Naštěstí se spoilerům dá většinou vyhnout – tedy
pokud se o ně nepostará samotný distributor. Na hraně bylo, třeba když kina ve Finsku naservírovala divákům Vykoupení z věznice
Shawshank jako Rita Hayworthová – klíč k útěku. Ještě vynalézavější byla portugalská distribuce Hitchcockova mysteriózního hororu Psycho, jenž přišel o veškeré tajemství titulem Muž, který zabil
svoji matku. Mistry v překladech filmových názvů jsou však Číňané,
kteří Šestý smysl uvedli pod názvem Je to duch! Diváci však aspoň
mohli hádat, jestli tím duchem bude postava Haleyho Joela Osmenta, nebo Bruce Willise. To u Pretty Woman čínští distributoři vyzradili nejen finále, ale také snímku přisoudili silný šovinistický podtón.
Nazvali jej totiž Ožením se s prostitutkou a ušetřím peníze. Mým naprostým favoritem je nicméně název Mladí lidé cestující dimenzemi
nosící sluneční brýle. Ano, správně, tak prý šel do kin ve Francii Matrix. Ačkoliv se v tomto případě zřejmě jedná o internetovou „urban
legend“, přimlouvám se za víc podobných překladů. Děsně mě totiž
baví to schrödingerovské napětí, kdy nevím, jestli šlo o naprostou
zabedněnost, nebo velmi sofistikovaný trolling.
Filmové listy pro vás připravili: Klára Kolářová (šéfredaktorka), Iva Přivřelová (zástupkyně šéfredaktorky), Zbyněk Vlasák (editor), Barbora Bednaříková, Adéla Kabelková, Štěpán Kučera,
Jan Škoda (redaktoři), Veronika Pleskotová (korektury), Irena Křiváková (překlad), Štěpán Malovec (grafika), Jaromír Hárovník (sazba), Helena Fikerová, David Kumermann, Marek Malůšek
(fotografové), Michaela Churavá (asistentka), Jakub Plachý (kresba komiksu), Adéla Kabelková, Klára Kolářová (scénář komiksu), Agentura NP (tisk).
místo
place
název
title
sekce
section
úvod
introduction
08.30
Kino Hvězda
Lovec démonů
S
Eva Chlumská
08.30
Slovácké divadlo
Pan Arkadin
I
Michael Málek
09.00
Kino Reduta 1
F
Michal Švec
09.00
Kino Reduta 2
09.00
Klub kultury
Hrabě
Projekce k přednášce
1918–1930: Svatý Václav
Zlato
09.30
Sportovní hala
Fantom opery
10.00
Divadelní stan
Tvoříme pískové obrazy
11.00
Kino Hvězda
Domácí péče
11.00
Kino Reduta 2
Český film II: 1918–1930
host
guest
S
Pavel Sladký
I
Michael Málek, Věroslav Hába
V
I
Michael Málek
Olaf Möller
11.30
Klub kultury
Případ Mattei
I
Andrea Minuz, Jan Šulc
12.00
Kino Mír
Sindibád sedmi moří
I
Jiří Flígl
12.00
Sportovní hala
Prázdniny
S
Pavel Sladký
13.30
Kino Reduta 2
14.00
Divadelní stan
14.30
Kino Hvězda
14.30
Slovácké divadlo
Letní filmová akademie – Kamera
Večerníček slaví 50 –
máme rádi českou loutku
… a neuveď nás v pokušení
hudební dop.: Flash the Readies
Jana Eyrová
15.00
Kino Reduta 1
Kabinet doktora Caligariho
15.00
Klub kultury
Růžena
V
host: Wlodzimierz Niderhaus
15.30
Kino Mír
Promrzlé kraťasy
F
Petr Horák, Jakub Košťál
el. české
titulky
el. české
titulky
el. české
titulky
el. české
titulky
host: Jan Šťastný
rok
year
USA, Německo
Španělsko,
Francie
Finsko
2001
•
97
1955
•
75
Československo
Německo,
Kanada
USA
1971
60
1929
143
ČR, Slovensko
•
•
78
•
156
2015
•
Věroslav Hába, Zdeněk Blaha
I
Iva Hejlíčková
S
Eva Chlumská
el. české
titulky
el. české
titulky
el. české
titulky
110
143
95
USA
1946
•
74
181
Finsko
1955
•
61
110
Itálie
1971
93
Itálie, USA
1989
•
91
Německo
2007
•
81
81
87
93
143
156
120
I
94
2013
1943
90
DP
Velká Británie
1929
•
84
73
97
USA
1944
•
78
Německo
1920
•
95
94
Polsko
2011
•
104
68
93
Musím se starat o všechno?
F
7
Finsko
2012
68
Vyšetřování
F
7
Finsko
2013
68
Fatima
F
20
Finsko
2013
68
Ve výšce podpatků
F
8
Finsko
2013
68
Na temných stezkách
F
20
Finsko
2014
69
Poslouchej
F
13
Finsko
2014
69
F
18
Finsko
2015
OP
15.30
Kino Reduta 2
15.30
Sportovní hala
Je to jen jméno
Jiří Weiss – filmový režisér
ve službách exilové vlády?
Ctihodné mrtvoly
15.30
Šapitó Letní poloha
Beseda s Jurajem Herzem
OP
16.00
Kavárna Respekt
Poland in Short(s) – Marta Świątek
OP
17.00
Kavárna Respekt
Polské krátké filmy
OP
17.00
17.00
Kino Hvězda
Klub kultury, Galerie
Vladimíra Hrocha
Slovácké divadlo
Danielův svět
Bohdan Heblík: Myslel jsem, že se
bavíme o plakátu
Tichý muž
17.30
Kino Reduta 1
Všichni ostatní
17.30
Kino Reduta 2
Elio Petri
17.30
Klub kultury
18.00
Kino Mír
Osm smrtelných ran
Robert Hloz –
Kolekce studentských filmů
Podtlak
I
V
115
host: Juraj Herz
90
144
60
151
host: Zdeněk Holý
75
DP
I
S
OP
↴
Andrea Minuz, Jan Šulc
60
Itálie, Francie
host: Andrea Minuz
F
Olaf Möller
V
host: Robert Hloz
el. české
titulky
el. české
titulky
sluchátka /
česky
el. české
titulky
2014
•
129
USA
1952
•
124
Německo
2009
•
Finsko
1972
•
63
116
96
2009
116
Česká republika
2010
116
Čísla
V
10
Česká republika
2012
116
Přechodné vědomí
V
30
Česká republika
2014
116
Lháři
V
27
Česká republika
2015
116
78
Československo
1966
20.00
Divadelní stan
20.30
Kino Hvězda
20.30
Slovácké divadlo
21.00
Kino Reduta 1
21.00
23.30
Šapitó Letní poloha
Letní kino
Smetanovy sady
Letní kino
Smetanovy sady
Sportovní hala
RWE letní kino
Masarykovo nám.
Kino Hvězda
23.30
Kino Reduta 1
23.30
23.59
Slovácké divadlo
RWE letní kino
Masarykovo nám.
Klub kultury
23.59
Sportovní hala
Splašený vlak
23.59
Kino Mír
LFŠ Midnight Party
Dáma ze Šanghaje
Postava k podpírání
projekce + kinolektorát
DJ Růžový partner
V
Jan Šulc
106
DP
150
•
162
DP
60
•
159
125
Z
host: Mohsen Makhmalbaf
I
Věroslav Hába
hosté: Jan Lukeš,
Anna Batistová
el. české
titulky
el. české
titulky
118
Francie, Gruzie,
VB, Německo
USA
2014
•
1947
•
Československo
1963
74
DP
87
38+
60
180
Malý tygr
L
11
Československo
1976
133
Spalovač mrtvol
L
95
Československo
1968
134
112
Itálie
1969
111
2015
108
Česká republika
Maďarsko, Německo, Švédsko
Itálie
1970
108
USA
1999
Z
Podivné vyšetřování
I
Kobry a užovky
V
Bílý bůh
V
Štěpánka Ištvánková
Nejkrásnější manželka
I
Christian Uva, Aleš Říman
Šestý smysl
S
Eva Chlumská
Trabantem až na konec světa
L
Čaroděj ze země Oz
I
Iva Hejlíčková, Věroslav Hába
I
Jiří Flígl
DP
Andrea Minuz, Jan Šulc
119
el. české
titulky
126
•
164
80
•
ÚTERÝ 28.07.
RANNÍ PROJEKCE
Punkový syndrom
Kino Hvězda
08.30
Rašómon
Slovácké divadlo
08.30
Cesta do strachu
Kino Reduta 1
09.00
Mirage
Klub kultury
09.00
My tři králové
Sportovní hala
09.30
111
113
2014
80
•
96
136
Česká republika
2014
101
USA
1939
•
78
111
USA
1985
•
86
•
165
90
el. české
titulky
DP –
Doprovodný
program
93
Česká republika
Tara Fuki, Dunajská vlna
Petr Váša –
Večer fyzického básnictví
Prezident
OP –
Odborný
program
144
90
16
Kočár do Vídně
L–
Letní kina
79
13
Kolejní nádvoří
Z –
Zvláštní uvedení
166
V
Sportovní hala
AČFK –
AČFK uvádí
109
V
19.30
V –
Visegrádský
horizont
151
Česká republika
313
S –
Spektrum
82
1976
30
Věroslav Hába,
Michael Málek
Jan Jílek
I –
Inventura
69
90
iShorts
F–
Fokus: Finsko
144
host: Jan Jendřejek
Mlýn
18.00
23.55
92
92
F
21.30
101
120
Cizinec
22.00
92
host: Jaroslav Sedláček
Neznámý voják
↴
99
Iva Hejlíčková
Kino Reduta 1
OP
100
země
country
180
Slovácké divadlo
21.30
el. české
titulky
el. české
titulky
DP
OP
min.
104
11.30
21.30
el. české
titulky
el. české
titulky
el. české
titulky
OP
11.00
17.00
jazyk
language
strana brožury
brochure page
čas
time
english friendly
PONDĚLÍ / Monday
Veškerý program
včetně odborného
je veden v českém
jazyce, případně
tlumočen, projekce
doprovází české
titulky.