ročník 2003/04

1 ČASOPIS IV. ODDÍLU 1
(ZÁŘÍ – ŘÍJEN 2003)
Úvod
Dostává se Vám do rukou první číslo našeho oddílového časopisu. Přispívat
do něj bude moci kdokoli z Vás, bez Vašich příspěvků totiţ časopis ani nemůţe
vycházet. A čím jej můţete obohatit? Zápisy o druţinových i oddílových akcích,
doporučením oblíbené kníţky ostatním, obrázky, vtipy, básničkami i vlastními
nápady dle Vaší fantazie.
Vlk
Atletický přebor – Pardubice (4.10. 2003)
„Tři děti a jeden junior.“ Tak toto Vlk vyslovil při koupi lístků do Pardubic,
kde byly jiţ 13. rokem junácké atletické závody. Orlo, Kolja a Cukr se sešli jiţ
v Hlinsku. Tahouna jsme vyhlíţeli v Holetíně, ale marně. Cestou do Pardubic jsem
si společně s Koljou plnil další body odborky „HISTORIKA“, aby nám cesta lépe
ubíhala. V Pardubicích jsme došli ke škole na Benešově náměstí, ke které náleţí
sportovní stadion.
Po zaregistrování a přestrojení nás čekal nástup. Zde byla vyřčena pravidla a
mohlo se začít! V disciplínách jsme bojovali, jak jsme jen mohli. Cukr byl 3. ve
sprintu na 60 m. Já jsem zabodoval ve vrhu koulí a Kolja měl nejlepší techniku na
skok daleký (bohuţel má však krátké nohy, tak mu to moc nešlo). Jen ve třech
jsme byli pátí ze všech zúčastněných oddílů.
Cestou na vlak jsme málem udělali běţecký rekord, jak nás Vlk „hnal“! Stihli
jsme to. Nastoupili jsme do luxusního vagónu, který nás odvezl domů.
Nejhorší bylo, ţe jsme se sešli jen ve třech, a tak jsme nemohli běţet štafetu.
Orlo
Pravdomluvnost
Je to první bod skautského zákona. Aby si lidi věřili a mohli se vůbec spolu
domluvit, musí mluvit pravdu. Kamarád, který mi neříká pravdu, asi dlouho mým
kamarádem nebude, těţko si budeme věřit. Pravdomluvnost je královská vlastnost.
I kdyţ se mi to nehodí, nepřipustím si obavu z pravdy. Pravdivě nejenom
mluvíme, ale i jednáme. Jednám tak, jak jsem přesvědčen, ţe je to správné, i kdyţ
se musím postavit proti přesile. Pravdivost je tedy také rytířská vlastnost. Přijdete
na to, jaký je rozdíl mezi lţí, polopravdou, zamlčením a zapřením, a pravdou?
Tak buďme stateční i pravdiví ve slovech, myšlení i skutcích.
Glum
Myšlenka měsíce
„Kdyţ tě napadne šťastná myšlenka, nemluv jen proto, abys ji uplatnil. Odloţ si ji.
Však se ještě naskytne příleţitost, kdy ji budeš moci vyuţít lépe a vyzráleji.“
Gottfrieda Kellera citoval Tygr
1
Soutěţ oddílů skautů 2003
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.-.8
7.- 8.
6. oddíl
4. středisko Chvaletice
4. oddíl 12. středisko Pardubice
2. oddíl
8. středisko Přelouč
5. oddíl
6. středisko Pardubice
4. oddíl
3. středisko Hlinsko
12. oddíl 7. přístav Pardubice
1. oddíl 12. středisko Pardubice
17. oddíl 13. středisko Pardubice
(04/6)
(12/4)
(08/2)
(06/5)
(HL/4)
(07/12)
(12/1)
(13/17)
celkem
93 b
81
60
54
24
15
4
4
Naše medailová umístění:
Orlo (vrh koulí – 1. místo; 100m – 3.; 500m – 3.); Cukr (60m – 3.)
Orlo se zúčastnil jiţ těchto závodů jiţ potřetí, ale aţ letos se poprvé výrazněji
prosadil. Podle mého názoru Orlo letos uspěl hlavně díky bohatým zkušenostem
z minulých ročníků.
Vlk
2
Zářijové schůzky druţiny Ţelvi
Svatý Václav
Na první schůzce si Kolja vzpomněl na baseball, který jsme hráli na táboře
proti slatiňanským skautům. Náhodou jsem sebou měl pendrek, míček uţ nebylo
těţké sehnat. Odebrali jsme se na louku, kde Orlo prohlásil: „Sice je to trochu z
kopce, ale to nám snad vadit nebude.“ Z pet-lahví jsme si udělali mety a začali se
dohadovat, jak se vlastně baseball hraje. Zpočátku to vypadalo, ţe se všichni
poperem, ale dopadlo to naštěstí dobře. Všichni jsme se domluvili na pravidlech a
s trochou nezdarů odehráli první hru. Postupně nás to však začalo bavit, i proto
jsme si příště zahráli znovu.
Jindy jsme šli na kaštany k tenisovým kurtům, kde roste pár jírovců maďalů.
Já, Orlo a Termo jsme sehnali klacky a začali je házet do korun stromů. Jakmile
napadalo pár kaštanů, ostatní kluci je začali sbírat. Po chvilce sběru se Orlovi
podařilo hodit klacek aţ na kurt, mně pro změnu na střechu přilehlého klubu. Po
tomto výkonu jsme kurty raději opustili a se smíchem na tvářích se vraceli na
skauťák. Tam jsme posléze zakončili schůzku rituálem.
Tygr
Představení vůdce oddílu:
Vlk
Jak víte, bývalý vůdce Kamil odešel studovat do Německa a tak jsem vedení
oddílu převzal já. Jmenuji se Libor Kalný a pracuji jako lékárník v nově otevřené
lékárně na poliklinice v Hlinsku. Tady mě také kdokoliv kdykoliv v pracovní době
v případě potřeby najde. Vedení skautského oddílu jsem se jiţ věnoval tři roky v
Třeboni v jiţních Čechách. Měli jsme také klukovský oddíl asi o 30 členech.
Pořádali jsme 3 povedené tábory v jihočeské přírodě. Potom přišla rodina a oddíl
jsem předal jinému vůdci. Jsem rád, ţe se můţu opět podílet na práci skautského
oddílu i v Hlinsku a ţe jste mne přijali mezi sebe. To je nejlepší důkaz pravého
bratrství. Skauting je ţivotní styl, který v dnešním světě mnohé dokáţe oslovit a
nadchnout.
Udělám, co budu umět, aby tento rok byl skutečně co nejhezčí. Jo, a moje
tradiční přezdívka je Glum.
Tak nazdar.
Glum
3
Snad kaţdý správný Čech ví, ţe 28. září slavíme státní svátek na počest sv.
Václava. Ne všichni ale ví, proč tento svátek slavíme, a kdo to vlastně svatý
Václav byl.
Určitě nikoho nepřekvapí, ţe kníţe Václav vládl v Čechách v 10. století, ţe
jeho babičkou byla sv. Ludmila, jeho matkou Drahomíra a jeho bratrem Boleslav
I. Na trůn nastoupil v roce 1922, kdyţ mu bylo asi 15 let. Snaţil se být ke všem
spravedlivý a mírný. Toho se snaţil zneuţít zlický kníţe Radslav a připravit
Václava o moc. Vytáhl tedy se svým vojskem proti němu. Václav však nechtěl
zbytečně prolévat krev svých bojovníků, proto navrhl, aby místo zuřivé bitvy
rozhodl souboj mezi ním a Radslavem. Tehdy Radslav pochopil, ţe kníţe Václav
je spravedlivý člověk a usmířil se s ním.
Za svého panování Václav zaloţil kostel sv. Víta, nechal přenést do Prahy
ostatky své babičky Ludmily a vyhnal svou matku Drahomíru, která Ludmilu
nechala zavraţdit. Jednou přijal pozvání svého bratra Boleslava a vydal se na jeho
hrad. Tam ho ale nečekalo nic dobrého. Nejprve ho Boleslav sice dobře pohostil,
ale druhého dne ráno jej při cestě ke kostelu přepadl se svými muţi, kteří Václava
zabili. A to se stalo 28. září 935 (podle jiných pramenů 28. září 929).
Určitě si přečtěte
Jaroslav Foglar- Chtata v jezerní kotlině
Hrdinou této kníţky je Pavel Zeman, syn slavného boxera Jana Zemana.
Jednoho dne ale Zemana vyzve na souboj boxer Carpi. Zeman výzvu přijme. Ale
v pátém kole Zemanovi selţe srdce a umře. Pavel se musí se svou maminkou
odstěhovat do města Spálené mlýny, kde si Pavel najde kamaráda Ludvíka
Grygara. Ten píše knihu o indiánském kmeni Černého jaguára. Objeví spolu
malou kotlinu s jezerem, které začnou říkat Jezerní kotlina. Tady si postaví malou
chatu z malých bedniček, a proţijí v ní hezké prázdniny. Zdá se ţe je nemůţe nic
rozdělit, ale Ludva začne kamarádit s Filipem Strnadem, který Ludvu naučí kouřit.
A jednou odvezou Ludvíka do nemocnice pro těţkou otravu nikotinem. Lékaři mu
sice nedávají příliš velkou šanci, ale on se přesto uzdraví.
Tahoun
4
Vtipná vloţka
Starý Birnie si prohlíţí před operací peněţenku. „Teď ještě nemusíte nic platit,
povídá chirurg. „Já vím,“ odvětí Birnie „Já si jen přepočítávám peníze před
narkózou.“
„Víte jaký je rozdíl mezi Angličanem a Skotem, kdyţ oplešatí?“ „Angličan si
koupí cylindr, zatímco Skot prodá hřeben.“
Tygr
Bodování IV. oddílu
Počínaje letošním skautským rokem bude zaveden nový systém bodování.
Bodovat se budou jednotlivci v rámci druţiny a druţiny jako celek. Nejprve se
zmíním o bodování jednotlivců. Bodovacím obdobím je jeden měsíc. Celkové
pořadí za celý rok se určí průměrem pořadí za všechny bodovací období. Hodnotit
se bude:
A) účast, výstroj a aktivita na druţinovkách a na oddílovkách,
B) docházka na druţinovkách a oddílových akcích,
C) příspěvek do oddílového časopisu na základě uváţení redaktora,
D) plnění jednotlivých bodů a stupňů skautské stezky,
E) úroveň skautského zápisníku,
F) tzv. „červená niť“,
G) skautský desetiboj.
Obyčejné bodování
Druţinová schůzka: Hry 10 bodů, věci 4 body, omluva: 5 bodů
Oddílová výprava: Hry 30 bodů, věci 7 bodů, omluva: 15 bodů
Pozdní příchod: Do 5 minut: -4 body, později: -7 bodů
Komentář: Vidíš tedy, ţe za oddílové akce je více bodů – je jich také méně neţ
druţinovek. Být na výpravě je tedy docela důleţité (jistě nejen z hlediska
bodování). Všimni si také, ţe má smysl chodit včas.
Komentář: Vzhledem k počtu akcí za měsíc to vychází tak, ţe pro 80% docházku
si můţeš dovolit i jednou chybět (je-li akcí aspoň 5). Bonusy za docházku jsou
příjemné, a dokonce ještě více bodů získáš za ty samotné akce.
Oddílový časopis
Uveřejněný článek: aţ 20 bodů
Komentář: Rádi uveřejníme cokoli, co sám napíšeš. A podle tvé snahy přidělíme
také body. Okopírovat něco z knihy neceníme tolik, jako když napíšeš sám něco
třeba o výpravě.
Červené nitě:
1) Zvěroznalci:
Tato hra trvá vţdy dva měsíce. Cílem je odhalit totoţnost našich zvířat. Na
nástěnce přísluší kaţdému druhu jeden sloupec, v němţ se kaţdý víkend objeví
nová vlastnost daného zvířete. Jednotlivci se snaţí přijít co nejdříve na to, o
jaké zvíře se jedná. Mohou vyuţít jakoukoliv literaturu, ale nesmí se radit
s nikým z oddílu. S přibývajícími vlastnostmi se výběr moţných zvířat zuţuje.
Kaţdý má pouze jeden pokus na tip. Kaţdé kolo je ukončeno vyvěšením
správných odpovědí na konce sloupců a v dalším období se začíná znovu.
V hlavě kaţdého sloupce je číslo, které udává, kolik vlastností se tam celkem
objeví, neţ bude zveřejněno jméno zvířete. Za kaţdou vlastnost, která chyběla
do konce při odevzdání správné odpovědi: 3 body.
2) Mistr Kronikář:
Do druţinové kroniky se zapisují všechny akce, kterých se druţina
zúčastní. Všichni členové druţiny se v zapisování do kroniky pravidelně střídají.
Kronika je uloţena ve skříni druţiny, kde ji můţe vedení kdykoli obodovat. Bodují
se jednotlivé zápisy:
Zajímavost zápisu (o čem se píše): 5 b., sloh (jak se píše): 5 b., úprava (zda je to
hezké, obrázky): 10 bodů. Celkem tedy za jeden zápis: max. 20 (do BJ) Tato
soutěţ se vyhodnocuje jednou za měsíc, zpravidla ke konci. Celkem lze za kaţdý
zápis získat aţ 20 bodů, ale tyto body budou přiznány pouze prvním 5 zápisům.
3) Soutěţ tělesné obratnosti – STO
Docházka
100% na konci měsíce: 30 bodů
80% na konci měsíce: 10 bodů
Po dobu celého roku bude probíhat dlouhodobá soutěţ všech členů oddílu,
do níţ se můţe zapojit kaţdý a obohatit tak své bodové konto. Je to Soutěţ
5
6
tělesné obratnosti (STO). Obsahuje mnoţství úkonů, takzvaných „cviků“,
jejichţ předvedení můţe přinést určitý bodový zisk. Co tam třeba můţeš najít?
Jsou tam různé běhy, házení na dálku i na cíl, šplhání, kliky či shyby a další
věci vyţadující tělesnou sílu a obratnost. Soutěţ je zcela dobrovolná. Můţeš se
zapojit na kterékoli oddílové akci – na jejím začátku je třeba nahlásit, oč se
chceš pokusit. Během cesty se najde vhodné místo a tvůj výkon bude zapsán
do tvé kartičky STO, kterou nos raději stále u sebe. A pokud se ti pokus podaří
a přesáhne nutný limit, získáš body do bodování jednotlivců. Pak získáš podpis
do kolonky té disciplíny do své karty STO. Další body můţeš získat na
zlepšení osobního rekordu (proto je v kartě STO u kaţdé disciplíny více
okének) a ještě mnohem víc za překonání rekordu oddílového. Oddílové
rekordy jsou vyvěšeny po celý rok na nástěnce STO a vţdy po překonání se
přelepí jméno rekordmana. Tak co si o tom myslíš? Zapojíš se do STO?
Skautská stezka
2) Za vítězství v některé ze Soutěţí druţin (na odd. akcích) – 3 body
3) Druţinové věci: Kronika – aţ 5 bodů, nástěnka – aţ 5 bodů
4) Člověk z dějin – 10 bodů
!!!!!!! Teď vysvětlím to nejdůleţitější !!!!!!
Docházka:
Můţete získat body i za průměrnou docházku druţiny. Začíná kaţdý měsíc
znovu a počítají se do ní jak druţinovky, tak i oddílové akce. Jmenuje se Měsíční
docházka druţiny. Kdyţ máte jako druţina na konci měsíce docházku aspoň
80%, získáváte do soutěţe O nejlepší druţinu 5 bodů, při 90% uţ 15 bodů a pokud
by se vám podařilo dosáhnout 100% docházky, bude to oceněno 40 body. MDD je
obodována na konci kaţdého měsíce.
Na konci kaţdého měsíce dostaneš také body za podepsané body ve stezce.
Jsou to 3 body za kterýkoli bod v prvním stupni, a 30 bodů za dokončený první
stupeň. Druhý stupeň je hodnocen podobně, ovšem 5 a 50 body.
Komentář: Podpis můžeš získat od svého rádce po družinovce. Buď ale na tu
příležitost dobře připraven – podpis není zadarmo! Body za stezku se ti přičtou až
naráz na konci měsíce.
Člověk z dějin:
Kaţdý měsíc se na nástěnce objeví jméno nějaké důleţité osobnosti z našich
národních dějin. Cílem druţiny je do konce měsíce shromáţdit hlavní informace o
této osobnosti. Kaţdá druţina má kaţdý měsíc svého člověka z dějin. Karty všech
tří muţů visí neustále na nástěnce, do těchto karet druţiny doplní (třeba i postupně
doplňují), co o nich zjistily.
Skautský desetiboj
Desetiboj je nejprestiţnější a nejvíce hodnocený závod jednotlivců, jehoţ
jednotlivé disciplíny mají velkou váhu. Vítězí v nich opravdoví mistři daného
oboru, a hned za nimi se umisťují ti, kteří na soutěţ mysleli dopředu a připravili se
na ni. První místo: 50 bodů, druhé místo: 45 bodů, třetí místo: 40 bodů, dále 37,
34, 31, 28, 25, 22 a další, kteří dokončili po 20 bodech.
Takto bych stručně charakterizoval nový bodovací systém „čtryřky“
s poznámkou, ţe nebude zaveden ze dne na den, ale postupně. Systém není
dokonalý, a proto se v průběhu roku můţe upravovat tak, aby všem vyhovoval.
O nejlepší druţinu
Na závěr bych chtěl pochválit Tygra a Kolju, kteří se nejvíce zaslouţili o
výzdobu klubovny. Dále pak trio Orlo, Cukr a Kolja za vynikající reprezentaci
našeho oddílu na závodech v Pardubicích. Nakonec bych rád poděkoval všem,
kteří přispěli do tohoto prvního čísla našeho časopisu.
aneb Hlavní soutěţ oddílu …
Vítězná druţina získává putovní trofej. Tato soutěţ je postavena na docházce
členů druţiny, na výsledcích v soutěţích druţin na oddílových akcích a na
bodování kronik a druţinové nástěnky. Boduje se takto:
Boban
Pochvala
Vlk
1) Docházka – viz níţe
7
8
POZVÁNKA NA VÝPRAVU
O víkendu 21. aţ 23. listopadu jedeme na výpravu do Svratky. Ubytováni
2 ČASOPIS IV.ODDÍLU 2
(LISTOPAD 2003)
Uţ se těšíme, snad vydrţí pěkné podzimní počasí.
O čistotě myšlení, slov i skutků
Glum
Pochopitelně nejde o umytí myšlenek, slov nebo skutků mýdlem, aby nebyly
špinavé. Druhý bod skautského zákona souvisí úzce s prvním a pobízí nás
k pravdivosti v našich slovech a skutcích. Podstata spočívá v přímosti a jasnosti
našeho myšlení i jednání. Jednám tak, jak jsem přesvědčen, ţe je to nejlepší a
správné, ať je to vhod či nevhod. Máme se snaţit vidět to dobré a hezké raději,
neţli zlé a špatné. I kdyţ někdo vykoná něco nehezkého, nejprve musíme
předpokládat, ţe to učinit nebo říct nechtěl a nepodsouváme nikomu špatné
úmysly. Toto jednání je v protikladu se světem. Ve světě je doma přetvářka,
intriky a pomluvy. Tyto špatné vlastnosti si lidé spolu vláčí jako těţké závaţí,
které je drtí svou tíhou a nedají jim spát. I kdyţ někdo ze slavných lidí něco
dobrého vykoná, hned jeho protivníci hledají, jaké postranní úmysly k vlastnímu
zisku měl. Jednejme tedy vţdy přímo a bez vedlejších úmyslů a našemu srdci bude
lehce a půjdeme světem s radostí. Mýdlo pouţijeme pouze na nohy a na uši.
Glum
Myšlenka měsíce
„Všechny dobré zásady jsou jiţ napsány. Nyní ještě zbývá je uskutečnit.“
B. Pascala citoval Boban
1
budeme v místní škole.
Odjezd: autobusem v pátek – sraz v 18.15 na zastávce U koníčka v Hlinsku.
Návrat: v neděli v 10.50 ze Svratky, v Hlinsku budeme asi v 11.30.
Sebou: spacák, karimatku, lţíci, ešus, hrnek, přezůvky, „spešl pakl“ (zápisník,
tuţku, KPZ, nůţ, uzlovačku, stezku), teplé oblečení, náhradní ponoţky, dobré
boty, kartáček a pastu, ručník, mýdlo.
Proviant: večeři na pátek, půlku chleba, buchty, jablko, sýr, paštiku, pár pytlíků
čaje... (jídla prostě tolik, aby vám vystačilo na celou výpravu – vařit budeme jen
v sobotu).
Kapesné: 70,-Kč (na cestu a na teplé jídlo).
Ţelví výprava („Výprava zlomených noţů“)
24.10. jsme se sešli na druţinovou výpravu. Já s Tygrem jsme přišli o chvilku
dřív, abychom připravili šifru. Poté postupně dorazili i ostatní členové druţiny.
Nedostavil se Vever a Námořník s námi byl jen v pátek. Odebrali jsme se do lesa,
kde jsme hráli „Na slepého fašouna“ a poté ještě „Na vlky a slepé ovce“.
Zanedlouho nás opustil Námořník. My se chtěli vrátit na skauťák, ale cestou jsme
viděli feťáky a šli jsme na ně. Toto nám zkazil Vojtěch, který zrovna přichvátal a
rozsvítil světlo. Je zde Vojtěch a výprava můţe začít! Zahráli jsme si hlavní hru
večera – „O Tutanchamonův poklad“ – a pak se šlo spát.
Druhý den se stávalo pozdě, a proto se také pozdě vyšlo. Uklidili jsme si
klubovnu a vyrazili. Pochodovali jsme směrem na Vítanov, a poté na Rváčov
(směr rybník „Nubián“). Za Vítanovem jsme si uvařili oběd, který byl tak dobrý,
ţe se tři čtvrtiny kotle nesnědly (bylo toho moc). Koljův pes se díky tomu po
týdnu hladovky aspoň pořádně najedl. Po obědě jsme se zase vydali na cestu a po
chvíli nás uvítal Nubián svým zmrzlým ledem. Tam se všichni vyblbli – všichni, i
Vojtěch. Po menším konfliktu s místními domorodci jsme zase odešli. Rovnou
nahoru a pak přes les. Najednou jsme se ocitli u hlavní silnice, kterou jsme přešli a
kolem smetiště pokračovali domů.
Orlo
2
Bodování začíná !
Počátky českého skautingu
(aneb putování „Po stopách zaváté stezky“)
Bodovat se zatím nebude všechno, ale jen vybrané poloţky. Co se týče
bodování jednotlivců, půjde o druţinovky (účast, hry a věci), oddílovky – počínaje
výpravou do Svratky - (rovněţ účast, hra, věci, skautský desetiboj a STO),
docházka za uplynulý měsíc, příspěvek do časopisu (s přihlédnutím na kvalitu) a
bodování spojené s plněním stezky. Rovněţ během listopadu zahájíme i hodnocení
druţin jako celku. Půjde o měsíční docházku druţiny (pro kladné ohodnocení
nejméně 80% docházka celé druţiny), o soutěţe druţin na oddílovkách. Následuje
zhodnocení druţinové nástěnky, to bude prováděno oddílovou radou, a kroniky,
jejichţ úroveň bude odměňovat Ove. Veškeré připomínky, podněty a nesrovnalosti
směřujte na mě.
Boban
Výprava 3x3
Tato výprava trvala tři dny (25.-27.10 tohoto roku) a zúčastnili se jí tři osoby:
Boban, Ove a Šplhoun. Naším cílem bylo České středohoří leţící v chemickém
srdci Čech. První den jsme navštívili Malou pevnost v Terezíně a téţ město samé,
můţeme-li vůbec o městě hovořit (celé je totiţ bývalou barokní pevností a za dob
druhé světové války tu bylo ţidovské ghetto). V Malé pevnosti jsme si uţívali
výkladu průvodkyně za 60 Kč, přičemţ cizinci platí za prohlídku „pouhých“140
Kč. Celou pevnost jsme důkladně prošmejdili, coţ nám trvalo skoro půl dne. Ve
městě jsme navštívili ještě Muzeum ghetta s novou zajímavou expozicí vyprávějící
o všedním ţivotě zdejších vězňů.
Potom jsme vyšli vstříc Litoměřicím (odkud jsme přišli). Tam nás čekal
nelehký úkol: vyplést se ze spleti uliček tou správnou cestou a najít nocleh
v Mentaurově vzdáleném údajně 2 km. Ta vzdálenost byla takřka dvojnásobná a
navíc to byl stoupák jak do nebe. Do Skautské základny jsme tedy dorazili zničení
a uchvácení, ale nebyla to základna, nýbrţ komplex budov, jemuţ vévodila výletní
restaurace (postavená v roce 1878) s osmihrannou vyhlídkovou věţí. Alespoň
v něčem nám přál osud: měli jsme samostatný pokoj se třemi postelemi – prostě
luxus. Jediným negativem byl neustálý řev a dunění stropů způsobené několika
desítkami vlčat a světlušek, které snad nikdo nehlídal. O tom, co jsme proţili
dalšího, se dočtete příště.
V roce 1902 americký dobrodruh a znalec přírody Ernest Thomson Seton stál
u zrodu Ligy lesní moudrosti, roku 1907 anglický důstojník Robert Baden-Powell
uspořádal první skautský tábor na ostrově Brownsea. Zakladatelem českého
skautingu je profesor tělocviku Antonín Benjamín Svojsík (1876-1938), který
vytvořil organizaci s originálním názvem Junák (= mladý hrdina). Vycházel při
tom jak ze Setonových myšlenek (návrat člověka do přírody po vzoru indiánů, 4
základní hodnoty: krása, pravda, síla a láska,....), tak z myšlenek Badena-Powella
(altruismus, sluţba společnosti, výchova v malých skupinkách, slib po vzoru
středověkých rytířů,....). Vše obohatil o české národní prvky (např. idealizace
Chodů, stráţců hranic) a o některé nejnovější vědecké poznatky (např. v oblasti
pedagogiky nebo psychologie).
O prázdninách roku 1911 se A.B. Svojsík vydal do Anglie a posléze i do
jiných evropských států poznat první skautské oddíly. Byl jimi tak nadšen, ţe hned
po svém návratu zaloţil první oddíl u nás. O novém hnutí se radil s významnými
osobnostmi té doby (s T.G. Masarykem, A. Jiráskem, K.V Raisem, M. Alšem, J.
Guthem-Jarkovským, F.X. Šaldou a dalšími). V březnu 1912 vydal knihu o
skautské výchově mládeţe Základy junáctví a o prázdninách stejného roku
v Orlovských lesích nedaleko hradu Lipnice uspořádal první junácký tábor.
Několika táborů pod Lipnicí se později zúčastnil i básník Jiří Wolker.
V roce 1914 Svojsík u nás zaloţil první skautský spolek, Junák-český skaut.
V lednu 1915 vznikl Odbor pro dívčí skauting, jehoţ předsedkyní byla zvolena
Anna Berkovcová a vyšlo první číslo časopisu Junák. Během I. světové války
junáci pracovali ve sluţbách Červeného kříže, po vzniku Československé
republiky pak pomáhali hlavně na poštách a v úřadovnách Národního výboru.
(pokračování příště)
Vlk
Šplhoun
4
3
Tomáš Garrigue Masaryk
Vtipná vloţka
28. října jsme si připomněli jiţ 85 let od vyhlášení samostatného
československého státu. Velkou zásluhu na tom, ţe jsme se mohli po téměř 400
letech habsburské nadvlády osamostatnit, měl i první československý prezident
T.G. Masaryk.
T.G.M. se narodil roku 1850 v Hodoníně. V mládí studoval ve Vídni filosofii,
později jako profesor působil na Karlově univerzitě v Praze. Ve svém časopise
Atheneum zpochybnil pravost padělaných rukopisů královédvorského a
zelenohorského. Svůj smysl pro spravedlnost potvrdil i v tzv. Hilsneriádě, kde
bojoval proti antisemitismu. Jiţ před I. světovou válkou byl významným
politikem. Za války emigroval a společně s Benešem a Štefánikem organizoval
československý zahraniční odboj. Po válce byl 4x zvolen čs. prezidentem. Svoji
ţivotní pouť dokončil v roce 1937. Po celý ţivot upřednostňoval kaţdodenní
drobnou práci před velkými činy.
Vlk
Určitě si přečtěte!
Jaroslav Foglar: Záhada hlavolamu
V této kníţce se dočteme o klubu pěti chlapců, kteří si říkají Rychlé šípy.
Vydělávají si na tenisových dvorcích, které se nacházejí v jiné čtvrti, neţ odkud
oni pocházejí. Proto je tam ostatní chlapci nenávidí, kolikrát se tam servali, aţ tam
nakonec Rychlé šípy dostali zákaz chodit.
Jednou si vytvořili svůj oběţník a začali ho prodávat. Pak se jednou našlo
znamení o „Jeţkovi v kleci“ – to byl Tleskačův hlavolam. Jan Tleskač měl
pochmurný ţivot. Našli ho na ulici, ale nikdo se o něj nehlásil, proto musel jít
ke strýcovi. Rychlé šípy se snaţily vypátrat Tleskačův osud a najít jeho hlavolam,
a proto se vydávali na nebezpečné cesty do Stínadel, městské čtvrti s úzkými
uličkami. Chlapci, kteří ve Stínadlech ţili, si říkali Vontové a velmi neradi viděli,
kdyţ do jejich čtvrti pronikl někdo cizí. Cesty do Stínadel byly tudíţ velice
nebezpečné. Pak ale přišla zrada od Červenáčka, který pátral na vlastní pěst. Kdyţ
to zjistili Rychlé šípy a ptali se ho, on dělal, jakoby tam nebyl. Červenáčkovi
nezbývalo nic jiného neţ klub opustit. Později se přidal k Bratrstvu kočičí pracky.
Vrátí se Červenáček k Rychlým šípům? Vypátrají Tleskačův osud a najdou
jeho hlavolam? Tak to se dozvíte v knihách: Záhada hlavolamu, Stínadla se
bouří a Tajemství Velkého Vonta.
Elektrické křeslo
Kráčí turista spolu s průvodcem kolem věznice, odkud aţ ven doléhá hlasitý řev.
"Proboha, co se to tam děje?" obrátí se cizinec na svůj doprovod.
"Toho si nevšímejte, právě popravují loupeţného vraha."
"Copak u vás nemáte elektrická křesla?"
"Samozřejmě, ţe máme, ale právě vypnuli proud, tak ho dopalují svíčkou."
Walkman
Přijde takhle blondýnka ke kadeřníkovi a má na hlavě sluchátka od walkmana.
Řekne, ţe chce ostříhat a kadeřník ji ţádá, jestli by nemohla ty sluchátka odloţit.
Ona, ţe prý ne, ţe je to strašně důleţité. A kadeřník, ţe prý jemu by se ale líp
pracovalo, ale blondýnka pořád nechce. Tak ji stříhá odpředu, aţ dojde k těm
sluchátkům a povídá:
"Slečno, já bych opravdu potřeboval, abyste si ty sluchátka sundala."
Blondýnka odvětí, ţe nemůţe, ţe by bez nich asi umřela.
Tak kadeřník začne stříhat zezadu, aţ zase přijde k těm sluchátkům a povídá:
"Slečno, proboha vás prosím, sundejte si ty sluchátka."
Blondýnka zase odmítne, ţe by opravdu umřela, tak se kadeřník naštve a ty
sluchátka jí strhne z hlavy. Ale blondýnka se v tu chvíli zřítí k zemi a je dočista
mrtvá. Překvapený kadeřník zvedne sluchátka ze země a poslouchá:
"Nádech.........výdech.............nádech........"
Ove
Pro chytré hlavy
Jistý sedlák si na trhu koupil kozu, hlávku zelí a mladého vlka. Při návratu
domů přišel k řece, kde byla přivázaná malá loďka. Tak malá, ţe se do ní vešel
kromě sedláka jediný „náklad“ – buď jen koza, nebo jen zelí, nebo jen vlk. Kdyby
vzal do loďky nejdřív vlka, koza by seţrala zelí dřív neţ by se stačil vrátit. Kdyby
vzal nejdřív zelí, vlk by mezitím seţral kozu. Jak má sedlák problém vyřešit?
Stejná nebezpečí hrozí i na protějším břehu. V bezpečí jsou koza i zelí jen
v přítomnosti sedláka.
Vlk
Zebra
5
6
Soutěţ o body
Cenné body mohou snadno získat ti, kteří do výpravy ve Svratce naleznou
správnou odpověď na tyto otázky:
1. Jaký význam mají slova altruismus a antisemitismus? Dokáţete je
v tomto časopise najít?
2. Kolik km je od Hlinska vzdálen Terezín (vzdušnou čarou), a jakým
směrem? Ve kterém pohoří se Terezín nachází?
3. Kde byste hledali Wolkerův pomník v Orlovkých lesích (nejbliţší
obec)? Událo se v blízkosti tohoto pomníku něco významného pro
český skauting?
Vlk
Slovo na závěr
Doufám, ţe se Vám druhé číslo bude líbit aspoň tak, jako to první. Touto
cestou bych chtěl poděkovat všem, kteří se zaslouţili o toto číslo: Orlovi, Zebrovi,
Glumovi, Šplhounovi, Bobanovi, Ovemu a sobě. Zároveň bych Vás chtěl poprosit
(hlavně ty, kteří dosud časopis nijak neobohatili), abyste mi do konce listopadu
poslali co nejvíce příspěvků – mail: vojtech.homolka(zavináč)seznam.cz.
Určitě mi dáte za pravdu, ţe by bylo dobré články proloţit obrázky. To je
přesně parketa pro Švícka, Kolju, Tygra, Divocha, příp. Ojelka. Básníci v čele
s Termem mohou kaţdý měsíc sloţit nějakou básničku, není zakázáno ani
zveřejnění krátkého úryvku z kníţky, novin i časopisu. Všichni můţou ostatním
doporučit oblíbenou kníţku nebo prezentovat nějaký vtip. Můţete vymyslet
nějakou hádanku, hlavolam, kviz, kříţovku, atd. Třeba Václavovi nic nebrání v
tom, aby si vzal na starost rubriku „osobnost“.
Prostě a jednoduše přispět do časopisu můţete úplně všichni. Výmluva typu
„Nemám počítač, natoţpak mail.“ neexistuje. Máte moţnost mi příspěvky poslat
ze školy, od kamaráda, od rodičů z práce,..., nebo je předat mně osobně (buď na
disketě či ručně psané). Materiály, které je třeba naskenovat, dávejte s předstihem
Bobanovi. Navíc všechny kvalitní příspěvky budou bodově ohodnoceny. Ale byl
bych nerad, kdyby někdo přispíval jen kvůli bodům. Přeci jen je to náš časopis a je
v zájmu nás všech, aby byl co nejlepší.
Tímto prosím rádce, aby na prosincové vydání rozdělili jednotlivé rubriky
mezi své členy. Články mi prosím posílejte do konce listopadu.
Vlk
7
POZVÁNKA NA VÁNOČNÍ BESÍDKU
3 ČASOPIS IV.ODDÍLU 3
(PROSINEC 2003)
Ani letos neporušíme tradici vánočních setkání našeho oddílu. Sejdeme se
v úterý 23.12. v 17.00 ve Skautském domově. Přineste si 1 univerzální dárek,
cukroví (co nejvíc) a kroj. Doufám, ţe si kaţdá druţina předem připraví alespoň
jednu vánoční scénku. Navíc letos poprvé bude na programu oddílový sněm. Tam
se pokusíme odhlasovat nějaký název pro náš IV. oddíl (kaţdý by měl přijít
s konkrétním návrhem, abychom mohli z čeho vybírat). Pokud máte i jiné návrhy,
nápady či stíţnosti, dostanete příleţitost je prezentovat. Besídka potrvá cca 3
hodiny.
Vlk
Skautský volební sněm
O věrnosti a oddanosti
Pavlík kamarádil s Petrem. Petr se naboural na kole a musel dlouho leţet
v nemocnici. Příběh můţe pokračovat dvěma způsoby. Pavlík si našel jiné
kamarády a Petr zůstal po návratu do školy sám a učení uţ do konce roku
nezvládal. Nebo takhle: Pavlík psal několik měsíců Petrovi dopisy, nosil mu
k opsání školní sešity a učili se spolu, i kdyţ si nemohli hrát a běhat venku.
V druhém případě Pavlík jednal jako správný skaut. Byl věrný i po delší dobu, kdy
si s Petrem nemohli hrát a dělat spolu lumpárny a oddaně si našel způsob, jak
Petrovi pomoci, i kdyţ ho to stálo nemalou námahu. Odměnou mu bylo jistě ještě
pevnější přátelství s Pavlíkem poté, co se uzdravil.
Nejednejme podle našich chvilkových nálad a nápadů. Jak často říkáme: „mně
se nechcéé“. Takto v ţivotě nikdy nic nedokáţeme.
Věrnost a oddanost v dobré věci se jistě vţdy nakonec vyplatí, ale stojí hodně
námahy a sebezapření. Věrní a oddaní máme být rodičům, kamarádům, naší zemi,
skautské druţině… S těmito vlastnostmi se staneme šlechtici ducha, kteří dokáţí
proţít krásný, radostný a uţitečný ţivot.
Glum
Myšlenka měsíce
„Přestaň uţ vykládat o tom, jaký asi má být dobrý člověk: raději jím uţ buď.“
Marca Aurelia citoval Vlk
1
Dne 12. prosince 2003 se ve skautském domově od 18/00 h uskuteční řádný
volební sněm, kde se budou volit a jmenovat noví členové Střediskové rady
Junáka Hlinsko. Sněm je veřejný, proto i Tebe zvu. V současné době je jmenovaná
volební komise, která má za úkol oslovit a navrhnout kandidáty na jednotlivé
funkce. Komise je ve sloţení bratři Multi, Vlk a sestra Ludmila Dalecká.
Matty
Brigáda
V sobotu 13. prosince se bude konat brigáda, jejímţ cílem je vydělat si
finanční prostředky na pokrytí části nákladů spojených s vytápěním „skauťáku“.
S sebou si vezměte teplé oblečení, vhodnou obuv a rukavice! Budeme sbírat papír
v okolí skládky komunálních odpadů v Srní, který vítr vyvál mimo hranice této
skládky. V případě nepříznivého počasí se provede úklid na „skauťáku“. Účast se
projeví i v bodování. Sraz je v 9:00 hod. před „skauťákem“.
Boban
Pozvánka - Diáky ´03
V pondělí 29. prosince 2003 od 19:00 hod. se na „skauťáku“ uskuteční
tradiční promítání diapozitivů. Tématem bude ohlédnutí po akcích IV. oddílu
v uplynulém roce (a moţná i něco navíc) tak, jak je svým objektivem zvěčnil br.
Kamil. Tímto zveme nejen Vás, členy IV. oddílu, ale i Vaše rodiče a přátele
skautingu k příjemnému posezení. Večerem nás provede br. Kamil.
Boban
2
Oddílová výprava do Svratky ( 21.-23.11.)
Mistrovství světa v orientačním běhu:
Sraz byl na autobusové zastávce U koníčka, ale blatenská menšina nastoupila
aţ v Blatně. Autobus nás dovezl aţ před svrateckou školu. Vystoupili jsme a po
několika krocích jsme byli přede dveřmi školy. V šatně jsme si sundali přebytečné
věci a dlouhá chodba nás dovedla aţ ke klubovně místního Junáka, kde jsme měli
strávit víkend.
Po večeři jsme si popovídali o souhvězdích. Po ukončení debaty jsme se šli na
ty hvězdy podívat. Vyšli jsme nad Svratku, na golfová hřiště. Glum nám ukázal
souhvězdí, o kterých jsme si předtím povídali. Na odreagování nám poslouţila
schovávaná ve tmě. Po vydovádění jsme šli zpět. Vrátili jsme se do klubovny.
Někteří si vytáhli večeři č.2 a zbytek dováděl na chodbě. Pak jsme si vybalili
spacáky. Kdyţ jsme všichni ztichli Vojtěch nám přečetl velmi směšné příhody.
Ráno jsme si povídali o řečnění. Potom přišel na řadu výšlap. Vyšli jsme nad
Svratku a tam nás Vojtěch seznámil s výšlapovou hrou. Byla jí „Bomba“. Po
chvíli chůze jsme si oddechli na kládách u cesty. Zahráli jsme si zde i hru na
barevné motýly, kterou navrhl Filip zvaný „malý Glum“. Po ní následovala hra na
vytlačování z kruhu. Na dalším rozcestí jsme se dozvěděli, ţe Mistrovství světa
v orientačním běhu se koná zde a my jsme závodníci. Pořadí určila jiţ dříve
zmíněná hra na vytlačování.
Měli jsme dojít na Karlštejn, ale museli jsme přitom navštívit stanoviště:
Křiţánky, Čtyři palice, Milovské Perníčky, Zkamenělý zámek a Karlštejn. Na
kaţdém stanovišti na nás čekal jeden úkol. Nakonec jsme ve Svratce navštívili
hostinec. V klubovně jsme si uvařili večerní oběd – špagety. Po večeři měla kaţdá
skupina říci, co proţila. Strhla se nenápadná hádka. Po vyhodnocení nám Vojtěch
opět něco přečetl.
Ráno, tedy dopoledne, jsme se probudili. Narychlo jsme si sbalili a za chvíli
uţ nám jel autobus. V Blatně vystoupili: Kolja, Termo, Straka, Cukr a v Hlinsku:
Tahoun, Zebra, Tygr, Švícko, Orlo, Nesquik, Námořník, Divoch, Vojtěch a oba
Glumové.
Termo
Po velmi mnoha zajímavých náhodách, které se staly (například: změna místa
– místo v Anglii to bylo u Svratky v ČR), se nikdo nedostavil, a tak jsme běţeli
my. Vypravili jsme se na běh – vlastně chůzi! Startovali jsme ve skupinkách,
abychom se neztratili. Jako první na trať vyběhla skupina Tygr, Cukr, Námořník.
Hned za ní druhá skupina ve sloţení: Tahoun, Termo a Divoch. Pak vyrazila naše
trojice – to jsem byl já, Kolja, Nesqik. Jako poslední start opustila trojice: Straka,
Zebra, Švícko. Všichni jsme se ve zdraví vrátili do cíle, coţ byl Karlštejn. Snad
kaţdý se těšil do školy, kde byly vyhlášeny výsledky. Ještě před vyhlášením
proběhla poslední a zároveň nejdůleţitější část závodu – a to tisková konference.
Kaţdá skupina tady vyprávěla, co cestou zaţila a musela splnit, aby doběhla…
Výsledky:
my jsme byli………….…. 1.
Straka a jeho skupina….… 2.
Tahounovci………….…... 3.
Tygr a zbytek………….… 4.
Orlo
Stavební úpravy
V letošním roce probíhá druhá, závěrečná etapa stavebních úprav. Jde o
úpravu (zateplení) vchodu, opravu komínů a vytvoření místnosti ve sklepě pro
drobný táborový materiál a kuchyň. S touto úpravou sklepa souvisí i oprava
klubovny, která bude patřit II. smečce vlčat. Jiţ o prázdninách byla ve sklepních
prostorách vytvořena mříţ, která zamezuje volnému pohybu po celém skladu.
Úpravy ze 70 % financuje Ministerstvo školství mládeţe a tělovýchovy spolu
s Ústřední radou Junáka. 30 % musíme financovat ze svých vlastních zdrojů.
Matty
Reklama
Nabízím doučování českého jazyka, popř. i přípravu k přijímacím zkouškám. Pošli
mail či sms a můţeme se domluvit (hladky.martin(at)seznam.cz, 728 56 58 21).
Matty
3
4
Výprava 3x3 (2)
Český skauting mezi světovými válkami
(aneb putování „Po stopách zaváté stezky“)
Druhého dne, byla to neděle 26. října, jsme se vzbudili v sedm hodin jiţ
zimního času. Měli jsme to štěstí právě na této výpravě proţít den, který jako
jediný v roce trvá 25 hodin. Vlastně jsme se sami nevzbudili, přesněji řečeno jsme
byli vzbuzeni melodií písně „Vstávej semínko“. Prozpěvovaly světlušky
obcházející snad všechny pokoje – byl to prostě hit oblačného dne. Potom co jsme
se trochu psychicky zotavili po „ranní sprše“, jsme uvařili téé a nadlábli se.
Následoval sestup do Litoměřic, kde jsme kolem desáté nasedli na vlak, vstříc
dobrodruţství. V Lovosicích nám naše hrcalka, projíţdějící středem gigantické
chemičky, umoţnila malou exkurzi spojenou s bezplatnou ochutnávkou
všelijakých vůní. Po chvilce jsme šťastně dorazili do Chotiměři – našeho
základního tábora při výstupu na majestátní Milešovku.
Chvíli nám dalo, neţ jsme se vymotali ze zdejších vesniček, které byly
překáţkou v našem putování „panenskou přírodou“. Při pohledu z úpatí na vrchol
krásně souměrného sopečného kuţele, zahaleného do mlţného hávu, mě osobně
přepadaly pesimistické vyhlídky. Povzbuzeni heslem „s chutí do toho a půl je
hotovo“ jsme postupně ukrajovali z výškového rozdílu, čítajícího takřka 400
metrů. Ve výšce kolem 780 m.n.m. nás čekal poprašek sněhu, po němţ se nám to
trochu klouzalo. Aţ k vrcholu nás doprovázel všude přítomný vítr a nepříjemné
sněţení. Bohuţel nečekal na nejvyšším bodu naší výpravy – Milešovce (836.6 m)
– krásný výhled, nýbrţ nízká oblačnost. Bohudík tu byla útulná občerstvovna, kde
jsme se zahřáli, jak na těle, tak na duchu – měli jsme v nohách nejcennější skalp
Českého středohoří.
Cestou dolů se sněţení přeměnilo v déšť. V nejbliţší vísce jsme objevili
zámek, ve kterém se nachází Domov důchodců. Naproti němu v parku nás
přilákala barokní stavba (asi altánek), která se stávala tím zchátralejší, čím více
jsme se k ní blíţili. Vytrvalý déšť nás zahnal do místního hostince, kde jsme se
najedli. Náš smělý plán se rozplýval společně s přibývajícím časem a
neustávajícím pršením. Proto jsme byli rádi za to, ţe jsme se vrátili zpět do
Chotiměře a odtud do Litoměřic. Bohuţel i tady panovalo špatné počasí
s přídavkem tmy. Vysílení a taky promoklí jsme dorazili na základnu. Tady jsme
uvařili šlichtu k večeři, kterou jsme pozřeli. Tím skončil náš druhý den.
Po I. světové válce v celé republice kromě Junáka existovalo ještě několik
dalších skautských organizací (Děti Ţivěny, Československá obec psohlavců a
další). Aby Svojsík všechny tyto spolky sjednotil, vytvořil roku 1919 SVAZ JUNÁKŮ
A SKAUTŮ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ, jehoţ starostou (čestná funkce) byl zvolen
Josef Rössler-Ořovský. Záhy ale silně sociálně orientované organizace z tohoto
svazu vystoupily. V roce 1920 se česká delegace v čele se Svojsíkem zúčastnila I.
světového skautského Jamboree v Londýně. V letech 1921-1931 vzrostl počet
členů Svazu junáků a skautů republiky Československé z cca 20 tisíc na cca 34
tisíc. Na přelomu června a července 1922 v Praze na Císařském ostrově k 10.
výročí českého skautingu probíhaly Národní skautské slavnosti.
Na přelomu června a července roku 1931 se v Praze konalo I. Slovanské
Jamboree, na němţ se setkalo přes deset tisíc skautů a skautek z Československa,
Polska, Jugoslávie a Litvy. Své zastoupení zde měly i Anglie, Francie, Maďarsko
a Rumunsko. Akce měla takový úspěch, ţe se „Svaz“ ucházel o pořádání IV.
světového skautského Jamboree. Pro nedostatek financí se však musel
pořadatelství vzdát. V září 1938, po návštěvě Sovětského svazu, zemřel A.B.
Svojsík. V lednu 1939 došlo k opětovnému sloučení všech skautských organizací
v jedinou.
V roce 1936 skautský vůdce Jaroslav Foglar zakládá čtenářské kluby
Mladého hlasatele. V tomto časopise později začíná tvořit seriál Rychlé šípy. Ve
stejném období vydává své první knihy (Hoši od Bobří řeky, Boj o první místo,
Chata v jezerní kotlině,...) a stává se nejčtenějším spisovatelem české mládeţe. Do
roku 1941, kdy byl Mladý hlasatel zakázán, vzniklo téměř 25 tisíc klubů, z nichţ
se většina nerozpadla a pokračovala v programu v duchu junácké výchovy. Po
roce 1945 mnohé kluby vstoupily do Junáka. J. Foglar se téţ proslavil vynálezem
KPZ a tvorbou etapových her (první etapovou hrou u nás byl „Lov 13 bobříků“).
(pokračování příště)
Šplhoun
5
6
Vlk
Jaroslav Heyrovský
Určitě si přečtěte!
( 20.12.1890 v Praze, † 27.3.1967 tamtéţ)
J. Heyrovský je od r. 1959 prvním českým nositelem Nobelovy ceny. Narodil
se v rodině známého právníka, profesora římského práva na Karlově-Ferdinandově
universitě. Jiţ od dětských let se zajímal zejména o přírodní vědy, stranou jeho
zájmů však nezůstal sport ani hudba. Mezi jeho nejoblíbenější sporty patřily fotbal
a horolezectví.
Střední školu navštěvoval na Akademickém gymnáziu v Praze, středem jeho
pozornosti byla chemie, fyzika a matematika. Po maturitě studoval tyto předměty
na praţské universitě, následně studoval i v Londýně, kde přednášel W. Ramsey,
objevitel vzácných plynů. Během I. světové války pracoval v lékárně a u rentgenu.
Po jejím skončení obdrţel Heyrovský doktorát na Filosofické fakultě UK.
Z obhajoby rigorózní práce se stala vášnivá vědecká diskuse, která vedla
Heyrovského k pozdějšímu objevu polarografie. V roce 1920 byl jmenován
docentem, o rok později doktorem věd na londýnské universitě a v roce 1930
profesorem fyzikální chemie na Universitě Karlově.
Heyrovského nejvýznamnějším objevem se stala elektrolýza s rtuťovou
kapkovou elektrodou, která poloţila základy nové analytické metodě –
polarografii. Tato metoda umoţňuje pomocí speciálních elektrod stanovit
v roztoku i nepatrné mnoţství cizí látky. V r. 1925 sestrojil polarograf, tj. přístroj
pro automatický záznam křivek závislosti intenzity proudu na napětí, coţ přispělo
k přesnému rozboru látek.
Heyrovský byl jmenován čestným doktorem mnoha universit. Jeho vědecká
práce proslavila českou vědu po celém světě.
Boban
Pro chytré hlavy
Sporťák
Počítačové vtipy
Bill Gates se má odebrat na onen svět a tak si můţe vybrat, jestli chce jít do
pekla nebo do nebe. Nejprve se jde podívat do nebe. Andělé tam pijí dţus, hraje
jazz, všude nuda, nic se neděje. Jde tedy omrknout peklo. V pekle hraje rock, tančí
nahé čertice, pije se pivo, všichni se baví a je pěkně teploučko. Řekne si tedy, ţe
půjde do pekla. Vyplní formulář, zabouchá na dveře pekla. Otevře mu tlustý čert a
hned šup s ním do kotle. Bill pod pokličkou se ptá: "Kde je ten rock a to pivo???"
A čert mu suše odpoví: "Bille, to bylo jen DEMO!!! "
Víte, kolik je 8 trilobitů?
No přece 1 trilobajt!
Máme k dispozici 3 stejné průhledné skleněné nádoby aţ po okraj naplněné
vodou. V kaţdé je přesně 10 litrů vody. Dále vlastníme 4 prázdné neprůhledné
nádoby o objemu 3, 5, 7 a 9 litrů. Na výpravu si potřebujeme vzít přesně 2,5 litru.
Jak ale toto mnoţství naměříme bez pouţití odměrky?
Pokud seţenete příslušné nádoby, můţete to vyzkoušet i experimentálně, ale
samozřejmě bude stačit teoretické řešení. Tak hodně štěstí, věřím Vám.
Vlk
7
Leo Rosten: pan Kaplan má stále třídu rád
Seznámím Vás s knihou, kterou napsal spisovatel Leo Rosten. Tato kniha
vznikla v Americe. Do češtiny ji ve 40. letech přeloţil Pavel Eisner. Po několika
letech byla znovu přepracována a vyšla v překladu Antonína Přidala.
Příběh pojednává o ţivotě přistěhovalců z Evropy, kteří se v New Yorku učí
anglickému jazyku. Můţeme se dočíst o programech spisovného jazyka ve večerní
škole pro dospělé. Autor vtipně popisuje moţnosti nesprávného vyjadřování
dospělých lidí v úředním jazyce. Hlavním hrdinou je Hyman Kaplan. Vystupují
zde také ostatní absolventi večerní školy a jejich profesor Park Hill, který je
obrněn trpělivostí k neúspěchům svých ţáků.
V české verzi je pouţita hovorová čeština s velkým mnoţstvím přebreptů a
různých zkomolenin. Zábavné podání tohoto díla dokázalo pobavit a rozesmát jiţ
několik čtenářských generací. Já Vám toto neobvyklé dílo, které určitě stojí za čas
nad ním strávený, vřele doporučuji.
Sporťák
Soutěţ o body
1.
2.
3.
Čím se proslavil starosta Junáka Josef Rössler-Ořovský?
Jaká byla první etapová hra v Čechách? Znáš ještě alespoň 2 další
etapové hry od J. Foglara?
Získal kromě Jaroslava Heyrovského ještě nějaký Čech Nobelovu cenu?
Vlk
8
Registrace 2004
Organizace Junák – svaz skautů a skautek ČR je příspěvkovou organizací.
Znamená to, ţe jejím hlavním finančním zdrojem jsou příspěvky od svých členů.
Platí tedy tato rovnice: čím více má organizace členů, tím lépe je na tom finančně.
Registrační poplatek se skládá z několika částí:
4 ČASOPIS IV.ODDÍLU 4
(LEDEN 2004)
O poslušnosti
Skaut je poslušný rodičů, představených a vůdců. Poslušnost se moc nenosí.
Co bych někoho poslouchal? Mám svůj rozum. Je to pravda a pouţívejme ho.
Rozum sám nás dovede k poslušnosti, protoţe se nám to nakonec vyplatí. Rodiče
nás mají rádi a chtějí pro nás to nejlepší, také vůdce nám věnuje svůj volný čas
podle svého nejlepšího rozumu a zkušeností. Mají jich rozhodně více, neţli my, i
kdyţ jistě nejsou dokonalí. K poslušnosti je nutná pokora. Zlomit v sobě kus
pýchy a přílišné sebevědomí je čin velké duchovní síly, tím spíše, ţe je to
kaţdodenní boj. Je lépe se něco dobrého v poslušnosti naučit, neţli se několikrát
spálit a namlít si nos. Tak do nového roku půjdeme s ochotou se učit od
zkušenějších lidí, kteří chtějí naše dobro.
Glum
Myšlenka měsíce
„Kdo nemá jediného přítele, toho ţivot nestojí za to, aby byl ţit.“
Démokrita z Abdér citoval Václav
1) Část se odvádí do Prahy Ústřední radě Junáka, pro letošní rok (stejně jako
vloni) jde o částku 130,-- Kč. Částka v sobě skrývá: úrazové pojištění kaţdého
člena, příspěvky na skautské časopisy a knihy. Dále se částka „šuflíčkuje“ na
fondy, které se zpětně dávají nebo půjčují střediskům (vidíme, ţe se peníze vrací
zpět do středisek). Existuje tedy havarijní fond – z něho jsme čerpali i naše
středisko, kdyţ nám prasklo vodovodní potrubí (dostali jsme z něho 16.500,-- Kč),
fond pro nákup tábořišť, neinvestiční fond (také z něho nám byla poskytnuta
částka na finanční dokrytí oprav skautského domova), atd.
2) Další část se odvádí vyšším organizačním jednotkám (Krajské a Okresní rady
Junáka), a to dohromady 20,-- Kč/člen. Peníze se vyuţívají na závody, příspěvek
na vzdělávání činovníků (př. čekatelská zkouška).
3) Poslední část zůstává na středisku, stejně jako vloni zůstává stejná – 10 Kč/člen.
Celková registrační částka činí 170,-- Kč. Peníze je nutné vybrat do
poloviny února.
Matty
Sáňkařský závod
Náš oddíl má několik tradičních akcí. Některé z nich se kaţdoročně konají jiţ
po mnoho let, proto jsou na ně všichni zvyklí. Mnozí by si jistě skautský rok
nedokázali představit bez víkendových výprav, atletických závodů, vánoční
besídky, fotbalového či pingpongového turnaje. Nyní bychom Vás však chtěli
pozvat na akci „novou“, „netradiční“ – a sice na sáňkařský závod. Uskuteční se o
jedné únorové sobotě, bliţší informace se dozvíte od Vašich rádců. Přesný termín
zatím není pevně stanoven – hodně bude záleţet na sněhových podmínkách.
Vlk
1
2
Vánoční besídka (23.12. 2003)
Za hokejem do Pardubic
„Ten klíč je jinej,“ řekl Zebra, kdyţ jsme se sešli na skauťáku o hodinu dřív,
abychom nacvičili scénku do odborky Historika. Šli jsme tedy za Lídou, aby nám
půjčila klíč. Klíč jsme vyţebrali a šli jsme si nacvičovat Erbenovu Polednici.
Zanedlouho se začali postupně scházet i ostatní. Po Glumovi přišli dokonce i
Kamil a Ove. Kdyţ Termo vytroubil hymnu, šli jsme ven, kde jsme si ozdobili
jedličku (Vojtěchovými ozdobami). Glum nám přečetl nějakou bajku o Vánocích a
výběru společníka malého Jeţíška. Pak nám Kamil rozdal dárky a my jsme si je
běţeli rozbalit do skauťáku. Tam jsme chvíli čajovali a snaţili se zpívat koledy a
vymyslet nějaký název pro náš oddíl – neúspěšně. Pak přišla na řadu naše
umělecká vloţka – Polednice. Posléze Kamil předal Glumovi kroniky bývalých
druţin. Nakonec Termo vytroubil Večerku a my šli domů.
Orlo
Betlémské světýlko
Jako i minulý rok jsme se letos sešli 21.12.2003 na hlineckém nádraţí.V 8.15
přijel vlak se štafetou s Betlémským světýlkem. Toto světýlko se mělo dostat do
celého křesťanského světa. A naše skupinka (Já, Termo, Cukr, Orlo, Tygr) měla za
úkol dostat ho do Blatna. Tak jsme tedy vyrazili. Prvně jsme se zastavili
v květinářství, kde nás nepřijali (minule ho chtěli). Dále jsme zahlédli, jak u
Minibazaru dávají buřty ZADARMO, tak jsme jim na oplátku darovali Betlémské
světýlko (chutnali dobře, ale bylo toho málo). Naším dalším cílem se stal Domov
důchodců, kde jsme dostali sladkosti a prachy, ale další plány nám překazila
Námořníkova skupina. Vlk – další cíl. Poté naše kroky směřovaly do Blatna, cestu
jsme označovali bouchavými zvuky a obličejíčky ve sněhu.
Blatnem jsme prošli celkem v klidu, ale koncem cesty nás napadl
z nepochopitelných důvodů jistý obyvatel Blatna (Baţinák) a jeho cílem bylo
Orlovo oko – dal mu takovou šlupku, ţe se Orlo skácel a začal dokonce kňučet a
ţebrat o smilování. Letos byl zájem o světlo mnohem menší neţ před léty, oproti
minulému roku nám otevřela asi jen polovina lidí, ale i tak to bylo skvělé
dopoledne.
Kolja
3
Zásluhou Šplhouna, který se ujal organizace akce a rezervace vstupenek, jsme
mohli v neděli 28.12.2003 vyrazit do Pardubic na hokejové klání mezi celky HC
Moeller Pardubice a HC Slovnaft Vsetín.
Po zakoupení hromadné jízdenky jsme Šplhoun, Vašek, Rabín, Vlk, Ove,
Švestka, Pavla, Sokolík se svou sestrou Ivetou a já – Pytlík (místo nemocného
Bobana) vyrazili po jedné hodině dvouvagónovým motoráčkem do Pardubic.
Cesta ubíhala pěkně, jediné co vadilo na kráse, byla vzrůstající teplota vzduchu.
Větrat se totiţ díky mrazu, s ohledem na cestující, dalo jen ve stanicích.
Vyvrcholení nastalo v Chrudimi, kde přistoupilo více lidí, neţ bylo míst k sezení,
a to se projevilo nejen na kvalitě vzduchu. Jediný, kdo seděl v klidu, a ještě měl na
sobě bundu, byl Švestka.
Kdyţ jsme přijeli do Pardubic měli jsme čas, Šplhoun tedy rozhodl navštívit
restauraci Severka na Třídě Míru, kde sice bylo pěkné posezení, ale normální pivo
točili do čtvrtinek a čaj stál 25,- Kč. Po občerstvení a vytipování střelců branek,
jsme vyrazili k barevně nasvícenému stadionu – Duhové aréně (podle Duhové
energie spol. ČEZ).
První třetina začala v přiměřeném tempu.Vsetín se těţko dopracovával do
obranného pásma domácích, zato pardubičtí se dostávali do šancí. Hra začala
nabírat na obrátkách, kdyţ pardubický P. Sýkora zasadil gól brankáři Bieglovi.
Druhá třetina byla samá přesilovka, na jedné i druhé straně. Hra byla rychlá a
Pardubice měli převahu. Při jedné přesilovce pardubických se u vsetínské brány
vytvořily šance a Jiří Dopita doklepl na 2:0.
Třetí třetinu se do šancí dostával i Vsetín, ale Pardubice dobře bránily a
oporou byl i brankář Hylák, který chytal místo Svobody. Na stadionu začala být
úţasná atmosféra, kolovala Mexická vlna a následně přišel i pečetící gól od
Divíška, kterého tipovali Vlk a Šplhoun. Konec pohledného zápasu ozdobily
známé perníčky, které létaly ze všech stran na led.
Cestou na nádraţí se před námi pohyboval, tipuji asi tak 50-ti letý chlap, a
házel kolem sebe docela silné petardy, coţ znepokojovalo ostatní chodce. Kdyţ
jsme ho předcházely, Rabín se ujal slova a řekl mu, ţe na svůj věk by uţ mohl mít
rozum, chlapík byl ale zřejmě nepoučitelný. Na nádraţí jsme na Rabínovo
doporučení sedli do místního bufetu, ale sám Rabín proseděl více spíš na záchodě,
neţ v bufetu, s problémy hutného rázu. Z bufetu jsme odešli všichni normálně, aţ
na Oveho, který byl v poněkud v bujaré náladě. Ve vlaku chvíli prohlašoval
prorocká slova – mistři! A zároveň upozorňoval Pavlu, aby se příliš nesmála.
Do Hlinska jsme dorazili krátce před jedenáctou hodinou.
Pytlík
4
Vlčácká výprava do Chotěboře ( 28. – 30.11.2003)
Možná se divíte, co dělá výprava vlčat ve skautském časopise. Je zde proto, že
vůdcové vlčat (já – Termo a Pavel) jsou skauti. Nesmíme zapomenout ani na
Kolju, který náhle onemocněl.
Sraz byl na nádraţí, kde se sešlo 18 vlčat. Odjeli jsme na Chotěboř. Na
nádraţí v Chotěboři uţ na nás čekali místní. Uvítali jsme se pokřiky a vydali jsme
se do zdejší školy, kde jsme měli po dva dny a po dvě noci zůstat. Některá vlčata
byla „úplně ztahaná“, takţe já, Maty a Pavel jsme šli jak věšáky, které stále
odpovídali: „uţ tam budeme, je to jenom kousek“, přičemţ jsme sami nevěděli,
kde to je.
Asi po 15ti minutách chůze jsme došli na ono zmiňované místo. Nebyla tam
jenom vlčata, ale i skauti, skautky a samozřejmě i vůdcové. Ubytovali jsme se ve
třídě prvňáčků. Zahráli jsme si hry. Nejdříve jen mezi Modrou, Zelenou, Černou a
novou Bílou šestkou a potom mezi středisky navzájem. Pak jsme si s Pavlem
zahráli „na velký“ při uspávání vlčat. Potom proběhla vůdcovská porada o sobotní
hře. Po skončení porady jsme si povídali s Mattym. Naše debata se protáhla aţ do
dvou hodin ráno.
V sobotu, hned po snídani jsme se sešli před školou. Tam jsme byli rozděleni
do skupin. Poté pro nás přijel autobus a ten nás odvezl na 1. stanoviště. Měli jsme
za úkol dojít do školy asi přes 7 stanovišť. Na kaţdém z nich na nás čekal nějaký
úkol. Pavel nehrál, protoţe měl v Hlinsku divadelní zkoušku. A Matty se rozhodl,
ţe dá zkoušku nám oběma a odjel… Ve škole jsem měl 1 hodinu na starost všech
18 kluků, naštěstí jen na hodinu. Večer byla obdobná hra jako dopoledne, ale měli
jsme chodit po Chotěboři a ne v terénu.
NOC JSME PŘEŢILI! Další den ráno jsme šli bruslit. Kdyţ jsme se vrátili do
školy zadali jsme klukům balení svých ohromných báglů. V tom mi Matty zvolal,
ţe to psychicky nevydrţí a přijede. Spolu s ním jsme se vrátili do Hlinska.
Termo
5
Hlinecké středisko v letech 2001-03 očima jeho vedoucího
Koncem roku 2003 proběhl ve skautském středisku Hlinsko v Čechách VI.
řádný volební sněm od obnovení činnosti v roce 1989. Sněm je nejvyšším
skautským orgánem na střediskové úrovni, který volí své zástupce do
střediskových funkcí. Zástupci jsou voleni a jmenováni na dobu tří let. Je tedy
třeba se poohlédnout za uplynulým obdobím a připomenout významné události,
které se více či méně podařilo udělat dnes jiţ minulé Střediskové radě Junáka
Hlinsko v Čechách.
Minulý řádný sněm se konal v roce 2001. Středisková rada má vytvářet co
nejlepší podmínky pro dobré fungování jednotlivých oddílů. Hlinecké středisko
mělo 2 dívčí, 2 chlapecké, 1 klub oldskautů a 1 koedukovaný oddíl. Celkový počet
registrovaných ve středisku v roce 2001 byl 104, v roce 2003 byl 118 členů.
Skautská formace nejen dětí probíhá kaţdý týden, vyvrcholuje 14 týdenním
táborem. Na táboře jsme byli dvakrát v Boru u Skutče, jednou ve Slatiňanech ve
Slávkově Hůrce.
Účastnili jsme se sociální celostátní akce „Kapka naděje“, na konto nadace
jsme odeslali téměř 8.000,-- Kč. Myjí se okna aut u benzinových pump a řidič se
můţe připojit do sbírky tím, ţe přispěje na výzkum leukémie. Ze sociálních a také
celostátních akcí se členové našich oddílů připojují ke sbírce nazvané „Tříkrálová
sbírka“. Připojujeme se k akci pořádané Městským úřadem – „Den dětí“. Oddíly
se účastní skautských závodů – Svojsíkův, Memoriál P.V. Křivského ve Skutči,
atletických v Pardubicích, v Hlinsku pořádáme fotbalový turnaj atd. V čekárně ČD
proběhla výstava fotografií z jamboree v Thajsku. V roce 2003 byl vydán
almanach u příleţitosti 85. výročí zaloţení našeho střediska. Mezi těmito lety dále
pokračovalo postupné vybavování potřebné nejen k táboření. Je nutné ještě doplnit
tu skutečnost, ţe obnovené skautské středisko v r. 1989 začínalo od nuly, bez
jakéhokoli majetku, který dříve vlastnilo. To se odráţí aţ do současné doby, ještě
v roce 2001 jsme si některé vybavení např. do táborové kuchyně půjčovali.
Na konci roku 2001 se stala ve skautském domově havárie, prasklo vodovodní
potrubí a vyteklo mnoho hektolitrů vody. Vzhledem k tomu, ţe Junák je
příspěvkovou organizací, je problém financovat opravy tohoto rázu. Společně
s touto havárií byl zhodnocen i celkový stav budovy. Byl více neţ ţalostný,
prakticky všechno dosluhovalo. Na kaţdém místě bylo vidět, ţe minulý majitel se
o budovu moc nestaral. Ţádali jsme o finanční příspěvek na opravu Městský úřad,
ale bylo řečeno, ţe jiţ nejde o objekt v majetku města a ţe peníze na opravu si
musíme sehnat jinde.
6
Na opravu vody jsme dostali část finančních prostředků od Ústřední rady
Junáka z jejího havarijního fondu. Na rok 2002 byl připraven projekt generálních
oprav skautského domova, měl probíhat ve třech letech. Vzhledem k povodním t.
r., vznikla obava z nedostatku finančních prostředků v dalších letech, proto byl
projekt změněn na realizaci celé opravy pouze na jeden rok. Oprávněnost projektu
byla posuzována ekonomickou a stavební komisí Ústřední rady Junáka, a ta ji dále
postupovala MŠMT. Po půl roce vyjednávání jsme obdrţeli finanční prostředky na
náš účet, volné disponování s prostředky přicházelo v úvahu aţ na konci září.
Všechny naplánované práce měly být dokončeny do 15. prosince (opravy okapů,
hromosvodů, elektroinstalace, ústředního topení, oken, podlah, rozvodu plynu,
izolace, …). Je třeba poděkovat všem, kdo se oprav zúčastňovali, členům oddílů,
vedoucím i rodičům. Členové střediska odpracovali téměř 500 brigádnických
hodin. Takto velmi hekticky byl ukončován rok 2002. Mimoto se dělali kromě
schůzek i akce pro rodiče, konala se např. „Beseda s nevidomou dívkou a jejím
psem“, Vánoční besídka, Betlémské světlo atp.
V souvislosti s ekologickou katastrofou na Prosečsku jsme byli nuceni alespoň
na nějaký čas změnit tábořiště. Plánujeme ale, ţe se do Proseče vrátíme, proto
jsme iniciovali jednání o koupi či pronájmu nedalekého zpustošeného domku a
pozemku. Jednání s Obecním úřadem v Proseči byla úspěšná, domek jsme dostali
do dlouhodobého pronájmu. V současné době se společně s obcí podílíme na
opravách. Úpravy probíhají v jedné části k přípravě místa, kam se bude moci
jezdit na víkendy, v druhé části je naplánován sklad táborového materiálu. U
pozemku na tábořiště je situace sloţitější, ale i zde to zatím vypadá nadějně.
V závěru volebního období, probíhaly dokončovací práce: oprava komínu,
zádveří, úprava oken a vkládání těsnění. V současné době má kaţdý oddíl svoji
klubovnu.
Na konci minulého roku se začalo váţně diskutovat o obnovení Sdruţení
přátel Junáka. Touto myšlenkou se zabývá účastník jamboree ve Francii Milan
Hájek, městský kronikář.
Na závěr je třeba poděkovat všem rádcům, rádkyním, vůdcům, vůdkyním a
všem těm, kteří se kaţdotýdenně schází s dětmi všech věkových kategorií a pracují
s nimi. Dále všem těm, kteří zajišťují chod střediska po technické a organizační
stránce.
Výprava 3x3 (3)
Posledního dne naší expedice nás přivítalo mlhavé počasí. Byli jsme
rozhodnuti se najíst, spakovat, zaplatit za nocleh, rozloučit se a odejít, jenţe
člověk míní a ţivot mění. Při hledání správce či někoho solidního komu bychom
mohli zaplatit nás zvědavé nohy zanesly do osmiboké vyhlídkové věţičky, odkud
byl celkem slušný výhled na Litoměřice. Potom jsme vlezli do jiné budovy, jeţ
nesla prvky velkorysé socialistické architektury, patrně to byla tělocvična či
nějaká obdobná stavba pro návštěvníky Junior hotelu. Ani ve velícím stanu,
bývalé příjemné vinárně, nikdo nebyl. V celém areálu jsme nalezli jen topenáře,
který nebudil moc dobrý dojem. Proto jsme se rozhodli, ţe změníme plán a místo
na Radobýl tyčící se nad Litoměřicemi půjdeme na Hradiště. Při rozhodování nám
pomohlo také umoudřené polojasné počasí. Hradiště mělo být kousek od našeho
dočasného domova a podle mapy tam vedla ţlutá značka. Značka tu sice byla, ale
jinde, pro nás to však bylo lepší, protoţe vedla přímo „pod našima okny“. Vydali
jsme se tedy po ní do poměrně prudkého kopce. Po chvíli cesty po zalesněném
hřbetu Boban začal sejčkovat, ţe uţ tam jsme a ţe místo přitaţlivého výhledu je tu
jen doubrava propletená sítí kamenných plotů, patrně zbytků mapou zmiňovaného
keltského oppida. My jsme mu moc nevěřili a dál sledovali turistickou značku.
Naše víra se nám odvděčila v podobě krásného výhledu na krajinu. Zkuste
uhodnout co jsme odtud viděli, váš tip si můţete zkontrolovat v příštím čísle.
Matty
7
Šplhoun
8
Skautský volební sněm
Zvolení a jmenovaní členové nové Střediskové rady Junáka Hlinsko v Čechách:
Vedoucí střediska
Zástupce vedoucího střediska
Zpravodaj klubu OS
Vých. zprav. chlapeckého kmene
Předsedkyně revizní komise
Členové revizní komise
Hospodář, pokladník
Tajemník
Zdravotník
Správce domů, údrţba
Správce majetku, údrţba
Táborník, údrţba
Vůdkyně I. roje
Vůdce II. smečky
Vůdkyně III. oddílu
Vůdce IV. oddílu
Vůdce V. OS klubu
Martin Hladký
Mgr. Tomáš Jírů
Jiří Švec
Roman Hampejs
Ludmila Dalecká
Petr Hladký, Radovan Hampejs
Dana Mášková
Otakar Volejník
D. Drahošová
P. Kalita
Zdeněk Bříza,
Vojtěch Lauš
Ludmila Dalecká
Martin Hladký
Radka Machatová
Mgr. Libor Kalný
Jiří Švec
Matty
The Matrix Revolution
Snad kaţdý ví, co je to Matrix na filmovém plátně a skoro kaţdý viděl první díl
(The Matrix). Druhý díl (The Matrix Reloaded) byl rozhodně slabší neţ jeho
předchůdce. Ve druhém díle se vyvolený (Neo) dozvídá, ţe je všechno jinak, neţ
si myslel. Třetí díl začíná tam, kde právě druhý skončil a Neo se ocitá mezi
skutečným světem a matrixem. A jen pár hodin zbývá do války lidí proti strojům.
Mylím, ţe bitva o Sion (poslední město lidí) je neuvěřitelně fascinující a dech
beroucí a celý film vyvrcholí závěrečným soubojem agenta Smitha a Nea.
Příběh je vymyšlen velmi dobře, ale ne všichni to pochopí hned napoprvé, tak
soudím ze své zkušenosti s touto trilogií. A tímto vás zvu na tento výjimečný
filmový záţitek do hlineckého kina teď v lednu.
Straka
9
Osudy českých skautů za II. světové války
(aneb putování „Po stopách zaváté stezky“)
V roce 1939 těsně před vytvořením protektorátu Čechy a Morava ministerstvo
vnitra jmenovalo náčelníkem Junáka Rudolfa Plajnera. V létě 1940 Gestapo
rozehnalo junácké letní tábory a 28. října K.H. Frank vydal tzv. „Výnos o zrušení
Junáka“ (Junák byl první okupanty zrušenou českou zájmovou organizací). Potom
Gestapo Junáku zabavilo majetek v hodnotě cca 25 miliónů korun a zatklo mnoho
vůdců a činovníků, ale ducha našeho hnutí se mu zlomit nepodařilo. Mnoho oddílů
se ukrylo pod záštitu Sokola, Orla, Červeného kříţe nebo Klubu českých turistů.
Koncem května 1941 byl Junák exilovou vládou v Londýně obnoven.
Jiţ od začátku okupace se skauti aktivně zapojovali do odboje – jednou
z jejich nejvýznamnějších skupin byla Zpravodajská brigáda, kterou koncem
války tvořilo aţ 1 600 muţů. Tato skupina vykonávala především zpravodajskou a
špionáţní činnost. Moravští Junáci pomáhali budoucím partyzánům při
nezákonných přechodech hranic. Známá byla skupina pěti ostravských skautů
(dvou vůdců a tří roverů), kteří byli začátkem roku 1945 zatčeni a 24. dubna
popraveni. Rok po válce jim jejich oddíloví bratři vztyčili pamětní kříţ na
Ivančeně v Beskydech. Ve válce přišlo o ţivot více něţ 600 českých skautů.
(pokračování příště)
Vlk
Pro chytré hlavy
V kapli Svatého kříţe na Karlštejně večer plápolalo 5 malých svíček. V noci
však průvan 3 z nich uhasil. Otázka zní: Kolik svíček tam druhý den ráno mohl
spatřit první český arcibiskup Arnošt z Pardubic?
Vlk
Orlův šplecht
Pepíček si stěţuje tatínkovi: „Tati mě ty komáři pořád štípou a nenechají mě
spát.“ Na to otec odpoví: „Zhasni světlo a spi Pepo!“ Pepík zhasne a za chviličku
přiletí světluška a Pepíček znovu křičí: „Tati teď mě hledají s baterkou“!!!
Orlo
10
OLAVE BADEN – POWELL
Recenze počítačové hry
(Výrazné osobnosti 20. století)
Olave Baden Powellová, dívčím jménem Olave St. Clair
Soames, se narodila 22. února 1889. Se svým manţelem,
Baden-Powellem, se seznámila během námořní plavby, kdyţ
se vracel ze světového turné přednášek o skautingu. B-P byl
starší přesně o 32 let. Olave pocházela z bohaté rodiny, jeţ
byla ve společnosti mnohem výše postavená neţ rodina
Baden-Powellových. To v tehdejší době znamenalo váţný
problém, avšak dle převládajících měřítek britské společnosti
byl hrdina od Mafekingu a slavný zakladatel úspěšného
skautského hnutí dobrou partií pro jakoukoli ţenu. Svatba se
uskutečnila 30. října 1912, svatební cestu strávili tábořením v severní Africe. Po
návratu do Anglie dostali od skautů svatební dar (kaţdý skaut přispěl 1 penny) –
auto značky Standard ve skautských barvách (ţlutá a zelená) ozdobené skautským
znakem. Manţelé Powellovi měli celkem 3 děti, syna a dvě dcery.
Jeho ţena se ihned zapojila do sluţby skautskému hnutí. V roce 1916 byla
jmenována "vrchní zpravodajkou" hnutí, v roce 1918 byl tento titul změněn na
"Náčelní skautek", v roce 1930 byla Lady B.P. jmenována první a poslední
"Světovou náčelní skautek" a v roce 1947 čestnou viceprezidentkou
Mezinárodního výboru. Dva roky po konci II. světové války navštívila Lady B.P.
Československo (mimo jiné i Pardubice a Chotěboř). Do své smrti v roce 1977 se
zúčastnila většiny Světových jamboree a konferencí a byla přesvědčená, ţe nová
vlna skautingu – aniţ by zrazovala základní principy skautingu (povinnost k sobě,
k druhým a k Bohu) – byla skutečným skautingem, tak jak si jej představoval její
zesnulý manţel. 22. únor byl vyhlášen Dnem sesterství jako svátek všech skautek
a jako upomínka na narození Olave a Roberta Baden-Powellových. Podrobnější
informace: László Nagy. 250 miliónů skautů. TDC. Praha. 1999.
Underground mód
Hlavní náplní nového dílu je mód s názvem Underground. Vítězstvím v
prvním závodě získáte jakousi pozvánku do světa ilegálních závodů . Vyberete si
jeden z nabízených vozů a vaším úkolem je úspěšně dokončit všech 111 závodů a
stát se naprostou jedničkou a králem silnic. K dispozici je Peugot 206, VW Golf
GTI, Honda Civic, Mazda Miata MX-5 a Dodge Neon. Časem se výběr
samozřejmě rozšíří. Teď uţ vám nic nebrání pustit se do závodění.
Drag & Drift závody
Nový Need for Speed nabízí pestrou paletu herních módů. Máme tu klasický
závod na kola (Circuit), přičemţ v pozdějších fázích hry se jede na šest i sedm kol.
Udrţet po celou dobu koncentraci a nechybovat je obtíţné. Druhou variantou je
Knockout, kdy se také jede na kola, ale poslední závodník vţdy vypadne. Dále si
vyzkoušíte Sprint. Nejedná se o nic jiného, neţ o závod z jednoho místa (start) do
druhého (cíl).
Ladím, ladíš, ladíme
Hlavním lákadlem módu Underground je propracovaný tuning vozů. Svého
plechového miláčka můţete vylepšovat po všech stránkách. Základní kategorie
jsou dvě – vizuální a výkonové. Ve vizuální části můţete nakupovat různé typy
předních a zadních nárazníků, bočních lišt, spoilerů, kapot, koncovek výfuků,
předních a zadních světlometů a mnoho dalšího. Dále si můţete zvolit barvu – a to
nejen kapoty, ale i spoilerů, brzdových kotoučů, disků kol a koncovky výfuku.
Další nabídkou jsou nálepky a unikátní motivy, kterými se budete lišit od ostatních
závodníků. Velmi oblíbené jsou také neony.
Sporťák
Soutěţ o body
Boban
Reklama
1.
Oprava PC: Hardware i Software, PC Tuning. Pošli SMS na 776 136 000.
Sporťák
2.
3.
Znáte nějaké hlinecké skauty, kteří zahynuly za II. světové války
v koncentračním táboře?
Kdo to byl László Nagy, autor kníţky 250 miliónů skautů?
Vysvětlete termín „koedukovaný oddíl“? Ve kterém článku se nachází?
Vlk
11
12
SÁŇKAŘSKÝ ZÁVOD
5 ČASOPIS IV.ODDÍLU 5
(ÚNOR 2004)
Skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských
Pepíček si vylezl na větev, kterou chtěl uříznout. Poctivě řezal aţ ţuchnul na
zem i s tou větví a rozbil si nos. Tak o tom je tento bod skautského zákona. Naše
Země je ve vesmíru velmi ojedinělá tím, ţe se na ní sešlo téměř nekonečné
mnoţství podmínek umoţňujících ţivot. Alespoň zatím jinou ţivou planetu
neznáme. Mluvíme proto o zázraku ţivota. K lidskému zdravému rozvoji nutně
potřebujeme přírodu: lesy, louky, zvířata, vzduch, moře. Lidí je jiţ asi 6 miliard,
hrajeme tedy nad přírodou přesilovku. Je naší povinností chovat se k naší Zemi
jako dobří správci. Člověk se od zvířete liší smyslem pro krásu. Výsledkem
smyslu pro krásu je umění. Umění také potřebujeme ke zdravému duševnímu
vývoji. Má nás povznášet nad naše biologické potřeby, je dobré kdyţ se
procvičujeme ve vnímání krásy. Člověk také vyvinul svou prací a rozumem
mnoho uţitečných věcí k ulehčení ţivota – třeba domy, topení, stroje, léky,
oblečení, atd. Dnes bychom bez nich nepřeţili.
Naše macešské chování nám jiţ příroda vrací: ozonová díra, chemikálie
v půdě, civilizační choroby. Tak co, sedíme na větvi a pilně řeţeme, nebo nás
napadne, ţe si za chvíli rozbijeme nos?
Glum
Uskuteční se v sobotu 21. února dopoledne. V případě nepříznivého počasí
připravíme náhradní program.
Sraz: v 9.00 na skauťáku.
Sebou: kaţdý si vezme jedno klouzadlo (sáňky, boby, příp. skeleton), teplé
oblečení (i na převlečení), „spešl pakl“, svačinu, 1 sáček dobrého čaje.
Program: několik druhů sáňkařských disciplín + závěrečné posezení nad dobrým
čajem.
Těší se na Vás:
Glum, Boban a Vlk
4. chlapecký oddíl Hlinsko pořádá
FOTBALOVÝ TURNAJ
Kdy: 6. března 2004 od 9.00 do 13.00 hod.
Kde: V tělocvičně ZŠ Ležáků v Hlinsku.
Věkové kategorie: 1) Skauti (10-14 let)
2) Roveři (15-25 let)
Sestava: 4+brankář
Startovné: 100 Kč za tým
Kontakt: vojtech.homolka(zavináč)seznam.cz (tel.:469 314 681).
Přihlásit se můžete do konce února 2004.
Nezapomeňte na vhodný oblek, hlavně obuv !
Ne tretry ani kopačky!
Nejlépe boty s bílou podrážkou, hlavně ne s černou podrážkou.
Všichni jste srdečně zváni.
Myšlenka měsíce
„Trpělivost a houţevnatost nám v těţkých chvílích pomohou více neţ síla a
zuřivost.“
Jeana de La Fontaine citoval Tygr
1
Šplhoun,Vlk
2
Ţelví polovýprava pro podepsání přihlášek
Po schůzce:
„Matty, ţe mně a Tygroj podepíšeš přihlášku na ten Ţeleznohorskej tábor?“
„Jo jasně, tak mi to dej.“
„Ale já to tady nemám.“
„Hernajz! Tak víš co, Orlo, přijeďte za mnou zejtra do Jeníkova na lyţích.“
„Tak jo.“
Po pohovoru:
„Kluci nám se tam nechce samotnejm, tak pojeďte s náma.“ „Tak jo“
V sobotu:
„Kde jsou???“ „Tady!!!“ „Tak jedem!“
Tak jsme konečně vyrazili na cestu (Já, Tygr, Kolja a Termo). Stoupali jsme
do kopce a představovali jsme si, ţe jedeme Sibiří a za námi běţí medvěd. Po
chvilce usilovného stoupání jsme sjeli kopeček a zase stoupali nahoru. Uţ jsme
viděli onen jeníkovský vysílač, ke kterému jsme jeli. Kdyţ jsme byli u něho,
zastavili jsme se a dali si pauzu. Našli jsme zde hromadu sněhu, na které jsme se
do sytosti vyřádili a vyhráli. Poté jsme zjistili, ţe je to zasněţená hromada hnoje!
To nám ale vůbec nevadilo. Po sjezdu od vysílače do Jeníkova jsme dorazili
k Mattymu. Zde nás Boban uvítal výborným čajem, cukrovím a čokoládkami.
Odjeli jsme poté, co Kolja udělal ostudu tím, ţe si všechny čokoládky, které
mu Matty ze slušnosti nabídl, vzal do kapsy (určitě si je vzal pro svého
hladovějícího psa!). Tyto čokoládky jsme nakonec od Kolji vyţebrali (... chudák
pes – nebude mít co jíst). Nedaleko od Jeníkova jsme si výborně zalyţovali na
„Orlově sjezdovce“. (Tuto sjezdovku jsem pojmenoval po sobě, jelikoţ jsem ji
objevil. Ale oficiální název je 1.běţecká sjezdovka.) Tady naše cesta končila a my
jsme se spokojení vraceli domů.
Orlo
Orlův šplecht
Jednou v noci přivolají doktora k pacientovi. Doktor se dívá a říká: „To nic
není, ale zavolejte druhého doktora, sestřičky a sanitáře!“ „Jeţiţ proč, kdyţ to není
váţné???“ ptají se příbuzní. Doktor na to: „Nechci být sám, koho jste vytáhli
v noci z postele!“
Orlo
3
Letní tábor 2004 a některé další informace
Letošní letní stálý stanový tábor proběhne v termínu od 3. do 17. července
2004 v prostorách skautské rezervace Slávkova Hůrka (dle mapy KČT Slávkova
Hůra). Cena tábora – bude určena později – vzhledem k připravovaným změnám
výše DPH. Na toto místo pojedeme v letošním roce snad naposled. Jednáme
s Obecním úřadem Proseč a dalšími zainteresovanými osobami o pozemku, který
bychom chtěli v dalších letech pouţívat ke stálému táboření v lomu u Proseče.
Jednání jsou zatím nadějná.
Jiţ proběhlo uzavření smlouvy s Obecním úřadem Proseč a naším střediskem
o pronájmu domku na „Sahaře“. Proběhly základní opravy (zazdění okenic a nutné
zazimování). Jedna část domku je připravována pro sklad táborového majetku,
druhá část je určena pro víkendové akce. Na domku je třeba ještě pracovat, jde o
úpravy místa pro spaní atp. To ale skautům nemůţe dělat ţádný problém, protoţe
skaut je mimo jiné i pracovitý …
Matty
Vlčí schůzka 23.1. 2004
Na této schůzce jsme byli čtyři: já, Zebra, Nesquik a Ojelek. Kdyţ jsme se
sešli, coţ výjimečně netrvalo dlouho, Zebra nám oznámil, ţe máme donést
příspěvky a ţe budou sáňkařské závody. Potom jsme hráli první hru – „Závod
pivních autíček“. Účelem hry bylo v co nejkratším čase dostat pivní zátku do cíle
po klikaté dráze. Tyto zátky jsme vyuţili ještě jednou, kdyţ jme je házeli od okna
přes stolní fotbal na stůl tak, aby se na něm udrţely. Pak jsme svým členům se
Zebrou řekli něco o státní vlajce a hymně. A kdyţ Nesquik i Ojelek přišili knoflík,
uslyšeli jsme Vaška, Oveho, Tygra a Orla jak v sále strašně řvou. Šli jsme se tam
podívat a viděli, jak si tam hází se třemi letadly a Vašek zrovna učil Orla, jak se
ubránit útočníkovi s noţem. Za chvíli se ale jedno letadlo porouchalo, a protoţe
jeden náš člen měl velkou náhodou u sebe zapalovač, podpálili jsme ho. Kdyţ
dohořelo, rozloučili jsme se a rozešli se do svých útulných obydlí.
Tahoun
4
Utrpení českých skautů za komunistické totality
Neil Aldin ARMSTRONG
(aneb putování „Po stopách zaváté stezky“)
(Výrazné osobnosti 20. století)
Po osvobození skauti pomáhali spojeneckým armádám jako tlumočníci a
pracovali na státu prospěšných brigádách (tzv. „Junáckých dvouletkách“).
V únoru 1946 se sešel první poválečný sněm, na němţ byla vytvořena organizace
Československý Junák a na němţ bylo zvoleno nové vedení: starosta – Velen
Fanderlík (později pokračoval ve výkonu své funkce i v exilu), náčelník – Rudolf
Plajner, náčelní – Vlasta Koseová. Po komunistickém převratu v únoru 1948 se
do čela Junáka dostali komunističtí činovníci a začala druhá likvidace skautské
organizace. V noci ze 16. na 17. května 1949 se armáda s pomocí skautů a sokolů
neúspěšně pokusila o státní převrat. Poté byli skautští vůdci Jiří Navrátil a Karel
a Dagmar Skálovi odsouzeni k vysokým trestům. 13. září 1950 vymazalo
ministerstvo Junák ze svého registru. Nahradila jej dětská organizace Pionýr,
jejímţ hlavním posláním bylo pomoci škole v komunistické výchově dětí.
V letech 1948-51 přestoupily některé skautské oddíly do Sokola, Českého
svazu turistů, Svazarmu i do dalších organizací. V letech 1950-52 bylo zatčeno a
uvězněno mnoho junáckých činovníků (nejznámější jsou procesy s Pavlem
Křivským a Karlem Průchou). Cílem těchto procesů bylo pošpinit jméno
Junáka. Na přelomu 50. a 60. let začal vycházet časopis ABC mladých techniků a
přírodovědců, v němţ Jaroslav Foglar nepřímo obnovil čtenářské kluby. V 60.
letech musel Pionýr čelit ostré kritice kvůli své „školní“ výchově mládeţe, a proto
zařadil do svého programu „atraktivnější“ skautské prvky. V roce 1966 se několik
odsouzených činovníků Junáka (mezi nimi i K. Průcha) dočkalo propuštění. Roku
1965 bylo zaloţeno středisko Psohlavci, které později sehrálo významnou roli při
obnovení Junáka. K tomu došlo 29. března 1968.
Neil Aldin Armstrong (dále jen NA) se narodil 5.8.
1930 v Ohiu, v USA. NA se o létání zajímal jiţ v raném
dětství, v šesti letech poprvé letěl letadlem a v den svých
šestnáctých narozenin získal pilotní diplom. V roce 1947
začal studovat na universitě za stipendium válečného
námořnictva. Po dvou letech studia byl povolán do aktivní
sluţby a jako nejlepší z ročníku absolvoval pilotní výcvik
na základně Pensacola na Floridě. Ve dvaceti letech byl
nejmladším pilotem své eskadry ve válce v Koreji (78
bojových letů). Po návratu dokončil studium na universitě.
Po absolutoriu pracoval jako zkušební pilot pro Lewisovo
výzkumné středisko NASA, později na Základně vysokorychlostních letů
v Kalifornii. 16. července 1969 byla z floridského kosmického střediska vypuštěna
loď Apollo 11 s jediným úkolem – přistát na Měsíci. Posádku tvořili Michael
Collins, Edwin Aldrin a NA. Lod´o hmotnosti 43 tun byla vybavena relativně
slabými raketovými motory, které jí umoţňovaly dostat se po oddělení od nosiče
na oběţnou dráhu kolem Měsíce. Na oběţné dráze se Apollo 11 rozdělilo na dvě
části – velitelskou a měsíční sekci. Výsadkový modul Eagle přistál na Měsíci
v sobotu 20. července ve 21:17 SEČ. Jako první vstoupil na povrch Měsíce NA,
čtvrt hodiny po něm Aldrin. NA na povrchu Měsíce prohlásil slavný výrok: „Je to
malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo.“ Společně zde instalovali
vědecké přístroje a nasbírali 22 kg hornin. Přistávací modul s astronauty přistál 24.
července v Tichém oceánu. Ani jeden muţ z Apolla 11 se do vesmíru jiţ nevrátil.
Na Světové skautské konferenci byl vystaven světový skautský znak, který
astronauti Apolla 11 dopravili na Měsíc. S hrdostí bylo oznámeno, ţe první
člověk, který vkročil na Měsíc, je bývalý skautský vůdce – orlí skaut (tj. nejvyšší
odbornost amerických skautů). Mezi 54 astronauty z prvního týmu jich bylo 47,
kteří prošli školou skautingu a zanechali tak svým následovníkům příklad
disciplíny, osobní odvahy a odborných schopností. NA přednášel po odchodu
z NASA letecké inţenýrství na universitě v Cincinnati. V současnosti pracuje ve
společnosti vyrábějící leteckou elektroniku, většinu času však tráví na své farmě
v rodném Ohiu. O prvním přistání na Měsíci prohlásil astrofyzik Jiří Grygar:
„Podle mě je to největší událost 20. století.“
(pokračování příště)
Vlk
Pro chytré hlavy
V úterý 1. února roku 1994, krátce před devátou hodinou dopolední, z vězení
poblíţ ukrajinského hlavního města Kyjev uprchl nebezpečný vězeň. Nejprve
řetízkem přepiloval mříţe, poté sešplhal po prostěradle z okna a následoval rychlý
úprk k lesu. Po chvíli dorazil k 20 metrů široké a 5 metrů hluboké řece. Přestoţe
neuměl vůbec plavat a ţádný most ani loďka nebyly nablízku, podařilo se mu
dostat na druhý břeh. To ho zachránilo, poněvadţ vězeňská ostraha, která ho
pronásledovala, právě v tomto místě ztratila jeho stopu. Otázkou zůstává, jak se
dostal na protější břeh.
Vlk
5
Boban
6
Určitě si přečtěte!
Výprava 3x3 (4)
J.K. Rowlingová: HARRY POTTER a vězeň z Azkabanu
Harry Potter trávil prázdniny zas u Dursleyových. Zavřeli mu učebnice a
všechno, co připomínalo jeho školu. Dík svojí šikovnosti si alespoň něco schoval
pod postel a učil se aţ pozdě v noci. Do školy potřeboval Harry podepsat list, aby
mohl navštěvovat kouzelnickou vesničku Prasinky. Strýc Vernon pozval svoji
sestru, tetu Marge. Nakázal Harrymu, aby se choval slušně, za coţ mu podepíše
potvrzení do školy. Harry snášel tetu do té doby, neţ začala uráţet jeho rodiče. To
uţ Harry nevydrţel a tetu kouzlem příšerně nafoukl. A jelikoţ se ve světě mudlů
nesmí čarovat, utekl Harry se svými věcmi a sovou Hedvikou z domu. Kdyţ šel
ztrápený tím, co s ním bude, přeběhlo mu něco divného a velkého přes cestu.
Harry se vyděsil, mávl hůlkou směrem, kde to vyděl a tím nevědomky zastavil
Záchranný autobus pro kouzelníky a čarodějky. Ten ho odvezl aţ do Londýna, do
Příčné ulice. Tam zůstal ubytován v hotelu Děravý kotel aţ do odjezdu do
Bradavic. Tam ho našli také jeho přátelé Ron a Hermiona, kteří se tam také
ubytovali. Hermiona si koupila kocoura Křivonoţku, který pořád útočil na Ronovu
krysu Prašivku.
V novinách se dočetl, ţe z vězení v Azkabanu utekl známý vrah Sirius Black.
Ve vlaku do Bradavic se Harry poprvé setkal se stráţným z Azkabanu,
s Mozkomory. Byl to přímo děsivý záţitek, aţ z toho Harry omdlel.
Mozkomorové z lidí dokázali vysát i tu nejmenší špetku štěstí a lidem zůstávaly
jen ty nejhorší vzpomínky. Harryho omdlení vyvolalo posměšky u studentů
Zmijozelu, hlavně pak u Malfoye. Ve škole mají nového profesora Lupina na
obranu proti černé magii. A začal učit i bradavický hajný Hagrid. Učil je, jak mají
pečovat o kouzelná zvířata. První byli hypogrifové. Jelikoţ jeden z nich, jménem
Klofan, napadl Draca Malfoye, musel být utracen. Fred s Georgem dali Harrymu
tajný plánek hradu, aby se mohl tajně dostat do Prasinek. Harry se mohl
pohybovat po Bradavicích v kouzelném plášti nepozorován a taky mohl vidět, kde
kdo je. Kocour Herniony neustále pronásledoval Prašivku a Ron kvůli tomu s
Hermionou nemluvil. Mozkomorové z Azkabanu hlídali Bradavice. Studenti
nemohli chodit po školních pozemcích, jak se jim líbilo.
Kdo je ve skutečnosti tajemný vězeň z Azkabanu, Sirius Black? Co s ním má
společného Harry Poter? Jak se bude vyvíjet Harryho zamotaný příběh? Odpovědi
na tyto otázky zcela jistě naleznete v kníţce Harry Potter a vězeň z Azkabanu.
Tygr
7
Minule jsem se s vámi rozloučil na vršku Hradiště a dnes bych vám rád
popsal, co jsme z něj viděli.
Na zmiňovaném kopci k nám bylo počasí aţ na výsost vstřícné – sluníčko
svítilo a obloha byla bez mráčku. Díky tomuto příjemnému rozmaru počasí se nám
naskytl krásný pohled na Polabí, přímo proti nám se tyčil Říp, je moţné, ţe to
nebyl on, ale my jsme si mysleli, ţe je to on a ten pocit nám dělal dobře. Na
obzoru vyčnívala také majestátní Milešovka, jejíţ vrchol byl zahalen do mlţného
oparu. Poté, co jsme se pokochali výhledem, jsme sestoupili kamenným mořem
dolů pod Hradiště a vydali se na nedaleko stojící Malé Hradiště, které bylo
opravdu malé. Odtud to nebylo daleko do našeho dočasného bydliště, kde jiţ byl
správce, kterému jsme zaplatili, předali almanach a rozloučili se. Pak jsme
sestoupili dolů k Labi, tedy do Litoměřic, kde jsme nasedli na vlak, který nás
zavezl zpět do Hlinska, samozřejmě jsme museli přestupovati.
Myslím si, ţe tato výprava se zařadila mezi ty zdařilé, na čemţ má velký podíl
Boban, který to celé zorganizoval a patří mu zato dík. Záporem byla poměrně
malá účast, nad tou by se ale měli zamyslet ti, co tam nebyli.
Šplhoun
Soutěţ o body
1.
2.
3.
4.
Kdy a kdo poprvé absolvoval první cestu do vesmíru a zpět? Jak se
jmenuje český kosmonaut, který letěl do vesmíru v roce 1978 společně
s Rusem Gubarevem?
V okolí kterého města v Krušných horách se nachází nechvalně známé
komunistické uranové doly a pracovní tábory, v nichţ v 50. letech trpělo i
mnoho skautských vůdců?
Co znamená zkratka NASA?
Vyjmenujte 6 knih o Harrym Potterovi.
Vlk
8
Zdravotnický kurz
Kde: v Hlinsku v Čechách, skautský domov, ulice Nad Parkem 1314
(III. domek vlevo).
Kdy: 12. – 14. března 2003, začátek 19/00 h, zakončení Ne – okolo oběda.
6 ČASOPIS IV.ODDÍLU 6
S sebou: karimatku, spacák, zápisník, tuţky, obvazy – úzké + široké, jídlo na Pá
(BŘEZEN 2004)
večer + So snídaně – kaţdý sám (čaj bude), 2 brambory, 1 cibuli, 1 paštiku,
2 trojúhelníčky sýra, ½ chleba (sníš-li více, vezmi si více ), 10,-- Kč do
společného vaření, 20,-- Kč os./noc + plyn. Je vhodné mít s sebou přezůvky.
Další bliţší inf.: hladky.martin(zavináč)seznam.cz, 728 565 821 Martin Hladký
O zachovávání svých povinností a skautských zákonů
PS: Zdravotnický kurz je určen pouze pro starší členy. Z našeho oddílu
byli nominováni: Straka, Václav, Tygr.
Slovo povinnost nám zní divně, jakoby mi bralo svobodu. Já se přece chci
rozhodnout, jak mě právě napadne, jak se mi právě chce nebo nechce.
Alfons, Svatopluk a Lumír se vydali na túru do hor. Dohodli se, ţe Alfons vezme
jídlo, Svatopluk stan a Lumír vařič s plynovou bombou. Ráno vyšplhali na první
kopec a měli hlad. Alfons se nablble usmál a povídá: „Mně se to zdálo těţký, tak
jsem vzal jenom 2 tatranky. No co, zkusíme si nasbírat lesní plody.“ Kluci se
s prázdnými ţaludky a nasbíranými houbami v ruce obrátili na Lumíra, ať vytáhne
vařič. Vařič vytáhl, ale bez bomby: „Jo aha, já jí asi nechal na poličce“. Večer se
zatáhla obloha. Svatopluk pokrčil rameny: „Já myslel, ţe bude hezky a tak ţe bez
stanu dojdeme na vrchol dřív“. Ráno se hladoví kluci roztřesení zimou vrátili do
údolí. Věděli, ţe ani nemá cenu se hádat, kdo za to můţe, byli totiţ trojčata.
Dojít k cíli bez splnění svých povinností nelze. Chceme jednou vystudovat
dobrou školu a vydělávat peníze, musíme kaţdý den psát úkoly. Chceme mít
hezký domov, musíme pomáhat rodičům v domácích pracích. Chci mít dobré
kamarády, musím jim pomáhat, kdyţ mě potřebují. Abychom proţili pěkný,
radostný a plný ţivot, musíme plnit své někdy nepříjemné povinnosti. Právě
přemáháním své náladovosti a lenosti očišťujeme svůj charakter a upevňujeme
vůli. Obojí budeme vţdy potřebovat.
A na závěr otázku k popřemýšlení: existují povinnosti důleţitější a méně
důleţité? Zkuste si sestavit ţebříček (alespoň) 3 základních povinností, které máte.
Které tři by to vlastně byly?
Glum
1
Pingpongový turnaj (21.2. 2004)
Kvůli počasí se neuskutečnil sáňkařský závod, ale naše vedení mělo jeden
trumf v rukávu – a to byl pingpongový turnaj. Na skauťáku byl sraz jiţ v devět
ráno, tady nás rozdělil Boban do dvou skupin. První skupina: Termo, Orlo, Petr,
Zebra, Tygr; druhá grupa: já, Tahoun, Divoch, Boban, Námořník.
V těchto skupinách se utkal kaţdý s kaţdým. Mezi zápasy jsme se zabavovali
hrou ping-pongu na velkém stole v sále. Orlo a Termo zkoušeli hrát se dvěma
míčky, taky jsme hráli obíhačku s kuriózními pálkami (např.: víkem od ešusu,
nohou od stolu, prknem…).
Kdyţ si kaţdý vydobyl svoje místo ve skupině, tak ho čekal ještě jeden zápas
o konečné umístění na celém turnaji. Ale tento svůj zapas nehráli všichni, ale jen ti
co bojovali o třetí místo – to byli Termo a Divoch. A samozřejmě se také hrálo
finále, z kterého vzešel jako konečný vítěz celého turnaje Orlo, který zdolal
Tahouna v napínavé bitvě dvou ostrých pálek. A nyní jiţ konečné pořadí: na
desátém místě se umístil Peter, na devátém aţ šestém místě se umístili: Boban, já,
Tygr, Námořník, páté místo si vydobyl Zebra, bramborovku získal Divoch, bronz
Termo, stříbro Tahoun a vítězem se stal jiţ zmiňovaný Orlo.
Turnaj se velice povedl, oproti minulému roku byla vyšší účast a nejen to
přispělo ke skvělému záţitku.
Kolja
2
Schůzka Ţelv
Vlčata – Bílá šestka
Tento článek do našeho oddílového časopisu obsahuje informace, které se
nikdy neměly zveřejnit, aby Orlo, Tygr a Straka neměli problémy s majitelem
zahrady domu mezi ulicí Anglickou a Italskou, no ale k tomu se v průběhu článku
ještě vrátíme.
Začalo to takhle: jako vţdy jsme se na schůzku slezli jako švábi na pivo
(myslím tím pomalu). Poté nás (mě, Cukra, Švícka a Námořníka) Orlo za pomocí
tomfy usadil a obodoval. Vzápětí nás trochu zaučil jízdním řádům, mezitím
dorazili Termo a Straka, nato jsme vyrazili ven. Zde nás Tygr rozdělil do tří
skupin: já jsem byl se Švíckem, Termo si k sobě vzal Námořníka a na Cukra zbyl
brácha. Po tom mě, Cukra a Námořníka odvedl Tygr do parku, kde jsme se měli
schovat, aby nás nebylo vidět. Po chvíli čekání za stromem mě našel můj parťák
Švícko, dal mi papírek a řekl, ţe si ho máme přečíst. Tak jsme si to přečetli pod
pouliční lampou a zjistili, ţe musíme sejmout třikrát Orla a Tygra, ale my jsme
měli jen dva ţivoty. Tak jsme vyrazili a poprvé nás odrazili, ale my jsme se
seskupili s dalšími skupinami a razantně jsme zaútočili. Oba byli takřka hned
mrtví (neměli šanci).
Potom následovala další hra s úkolem dostat se od radnice aţ k lípě, aniţ by
nás Orlo ,Tygr nebo Straka dvakrát sejmuli. Vyrazili jsme, ale k našemu úţasu
jsme nenarazili na ţádný odpor. Aţ zpoza plotu jiţ zmiňovaného domu na nás
začali naši nepřátele metat hroudy. Po chvíli bombardování jsme rezignovali a
našli Orla, který se nám v průběhu hry ztratil. Ten nám ukázal bunkr, který
objevil. Poté jsme se uţ vrátili na skauťák, kde jsme ukončili schůzku.
Kolja
Zebrovy šplechty
V narvané tramvaji se cpe malý Jaroušek dortem s krémem. Vydatně při tom maţe
koţich paní stojící vedle. "Tak dávej přece pozor, Jaroušku," kárá ho matka.
"Budeš mít ten dortíček samý chlup."
"Babi, dnes na paloučku leţel muţ, měl roztaţené ruce a nohy, na zádech měl
batoh a kolem něj lítali mouchy." "A co měl ten muţ v batohu?" ptá se babička
Pepíčka. "Padák."
Zebra
3
Schůzka vlčat se liší od skautské tím, ţe místo učení hrajeme jen samé hry.
Těţko říct, jestli je náročnější něco naučit skauty, nebo hrát hry s vlčaty.
Kdybychom s nimi hráli stále jiné hry, za chvíli by nám došly, a tak často stačí
změnit legendu a kluci nic nepoznají. Schůzka probíhá asi takhle: Zahájíme
pokřikem, pak hru, další hru a potom dle času poslední hru, no a ukončíme
pokřikem.
Naše vlčata jsou pouze tři, ale i to je na nás někdy dost: Kuba, Lukáš a Dan.
Jmenujeme se Bílá šestka a náš pokřik zní: „My jsme bílá vlčátka, nejsme ţádná
párátka.“
Naše schůzka dne 22.1.2004: Zahájili jsme schůzku pokřikem a pak jsme šli
do parku hrát hru. Kolja se schoval a my jsme ho museli najít, kdyţ jsme ho našli,
nenápadně jsem se ukryl já (mě museli i chytit, aby to bylo zajímavější). Hledali
mě po celém parku. Kolja mě našel a šel se domluvit s klukama, jak mě chytí, a
aby se to povedlo, řekl mi plán. Kolja mě vyhnal z křoví, já jsem běţel po cestě a
ohlíţel jsem se za ním. Najednou na mě Kuba skočil zpoza stromu a Lukáš na mě
vybafnul. Byli šťastní, ţe se jim to povedlo, a my taky. Na skauťáku jsme si ještě
vyrobili papírové čepice a pak jsme si je sráţeli novinami. Ukončili jsme
pokřikem a odvedli jsme kluky domů.
Termo
Miloš Zapletal: Stezka odvahy
Miloš Zapletal je dlouholetým skautským vůdcem a autorem několika
encyklopedií plných her. V této kníţce poutavým způsobem líčí dobrodruţství,
která proţívá šestnáctiletý chlapec „Jeţek“ při plnění náročné táborové zkoušky.
Musí strávit 24 hodin mimo tábor, přitom urazit dlouhou trasu a navíc nikoho
cestou nesmí potkat. Se štěstím unikne hochům z tábora, kteří ho hledají, aby mu
zkoušku ztíţili. Prostá zkouška odvahy a zdatnosti se však postupně promění
v opravdové drama. Jeţek musí při pochodu čelit drsnému počasí i jiným
nástrahám osudu. Stane se jediným svědkem těţké havárie, při které jde o
záchranu lidských ţivotů. Obstojí Jeţek v této skutečné zkoušce, kterou by
nezvládlo ani mnoho dospělých? Jak se v této stresující situaci zachová? Je sám
uprostřed lesa a můţe se spolehnout jen a pouze na sebe, nikdo mu nemůţe
pomoci. Všechny útrapy společně s Jeţkem můţe proţít jen ten, kdo si Stezku
odvahy od začátku aţ do konce sám přečte. Z dílny Miloše Zapletala bych Vám
chtěl doporučit i další romány: „Soví jeskyni“ a „Sedmičku“.
Vlk
4
Český skauting v období normalizace
Erazim KOHÁK
(aneb putování „Po stopách zaváté stezky“)
(Výrazné osobnosti 20. století)
Po obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy (21. července 1968)
Junák vyhlásil akci „Služba vlasti“. Tím se snaţil pomoci při odstraňování škod
způsobených okupací. Tímto vpádem cizích vojsk byla zároveň zahájena další
likvidace Junáka. Proti tomu protestoval dopis Syrinx, který trojice autorů J.
Zachariáš, I. Makásek a M. Kopt zaslala do některých středisek. K historicky
poslednímu zrušení Skautingu u nás došlo 1. září 1970. Podíleli se na tom (stejně
jako v letech 1948-50) komunističtí činovníci v ÚRJ. I tentokrát byla činnost
v exilu obnovena – exilovým starostou se stal opět V. Fanderlík.
V 70. a 80. letech se čeští skauti pravidelně setkávali na Ivančeně. V roce
1976 spáchal sebevraţdu Josef Zikán „Bobr“, vedoucí 1. oddílu střediska
Psohlavci. Jedním z důvodů k tomuto činu byl i neúnosný tlak, který na něj
vyvíjela StB. Bobrův kolega ze střediska Psohlavci, vedoucí 3. oddílu Nescenon,
Ivan Makásek „Hiawatha“ se v roce 1974 podílel na vzniku ochranářské
skupiny Taraxacum, která vytvořila rozsáhlý brdský ekologický program AKCE
AQUA. Součástí tohoto projektu byla akce Aqua-Brdy (zahájena r. 1977), jejímţ
cílem bylo zjištění čistoty vody brdských potoků, zmapovaní pramenů a studánek
v této lokalitě a jejich následné vyčištění.
Začátkem roku 1985 umírá exilový starosta Junáka V. Fanderlík, jeho
nástupcem byl zvolen Miloš Miltner „Jestřáb“. O dva roky později umírá i
náčelník Rudolf Plainer (mj. i autor několika knih o historii čs. skautského hnutí
od r. 1911 aţ do zákazu Junáka Němci – např. Úsvit českého junáctví). (Koncem
80. let se zvedla obrovská vlna nespokojenosti s totalitním režimem KSČ, která
vyvrcholila 17. listopadu 1989 manifestací k 50. výročí smrti Jana Opletala. Došlo
ke státnímu převratu, kterému říkáme „sametová revoluce“.) 2. prosince 1989
byla činnost organizace Junák obnovena.
Erazim Kohák (EK) se narodil 21.5.1933 v Praze.
Jeho rodiče byli za 2. světové války vězněni. EK jiţ jako
dítě trávil většinu času v přírodě. „Na táboření bylo
nejnádhernější, když jsme se po třech týdnech sbalili a
odjeli domů a na louce pak zůstaly jen “fleky“, které po
pár týdnech zarostou.“ Po válce navštěvoval Státní
akademické gymnázium v Praze II. Po únorovém puči
v r. 1948 jeho otec, tehdy spolupracovník Ferdinanda Peroutky a politický
redaktor Svobodného slova, uprchl s rodinou přes hranice do Německa, čímţ se
zachránili před zatčením. Po pobytech v uprchlických táborech se nakonec dostali
do Spojených států jako zemědělští pracovníci, ačkoli oba byli vysokoškoláci.
EK pracoval v dělnických profesích a souběţně absolvoval vysokoškolská
studia filosofie a religionistiky. Obor studia si vybral dle toho, co bude nejvíce
potřeba po jeho návratu do vlasti. „…Velice mě vábilo vodní inženýrství, já bych
tenkrát postavil Gabčíkovo i na Botiči. Ale tehdy jsem si říkal: Komunisti si
vychovají vlastní inženýry, techniky, ale nevychovají si filosofy a teology….“ Od
roku 1960 působil na Bostonské universitě, kde přednášel filosofii (fenomenologii
a etiku). Později získal doktorát a byl jmenován profesorem filosofie ve státu
Massachusetts. V USA zaloţil i skautský oddíl, s nímţ podnikal výpravy do
přírody pohřebním vozem (byl nejlevnější), na který si skauti vydělali formou
brigády. Roku 1977 odešel do státu New Hampshire, kde si na lesní mýtině
postavil srub a ţil v něm v souladu s přírodou. Odtud psal rozhlasové pořady,
působil jako publicista v angličtině i v exilovém tisku a dojíţděl do zaměstnání
v Bostonu aţ do svého návratu do vlasti v r. 1991.
V letech 1991 – 94 učil střídavě v Bostonu a v Praze, od ledna ´95 se natrvalo
vrátil do ČR. V současnosti je zaměstnán jako profesor FF UK v Praze a jako
publicista. Angaţuje se v Klimentském sboru Českobratrské církve evangelické,
v ekologicky orientovaných hnutích (Hnutí Duha, ČSOP), je členem Rady pro
rozhlasové a televizní vysílání. EK pravidelně přednáší na skautských a
ekologických seminářích. Osobně jsem měl moţnost být přítomen jedné z jeho
přednášek na Ekumenickém semináři ELŠ v Praze na téma Návrat k přírodě. EK
dokázal všechny zaujmout, umně glosoval náš vztah k přírodě a zavzpomínal i na
skautování v USA.
Více: E. Kohák: Hesla mladých svišťů. Kalich. Praha 2000.
Zajíc J., Šantora R.: Erazim Kohák. Portál. Praha 2001.
Boban
6
(pokračování příště)
Vlk
Myšlenka měsíce
„Pravý přítel je ten, který přijde, kdyţ všichni ostatní odcházejí.“
Waltera Winchella citoval Tahoun
5
O Sněhurce a sedmi trpaslících
Soutěţ o body
Ţila – byla v Krkonošském národním parku jedna jezeďačka. V noci chodila
krást králíkům na panský a ve dne klepala kosu. Jmenovala se Sněhurka. Bydlela
v malé útulné chaloupce, která měla děravou střechu, zazděný komín a vytlučená
okna. V létě v ní byla zima jako v zimě a v zimě jako u Mrázků v Ústí nad Orlicí.
Jednou takhle odpoledne – jak uţ to u mladých děvčat, kdyţ jim táhne na
padesát, bývá – se vypravila na lov. Jak tak chodila po lese a hledala oko na zajíce,
potkala ve Vrchlabí na náměstí předsedu Národního výboru, Krakonoše, a
poţádala ho o ruku. Nejdříve dělal fóry, ale kdyţ mu zkroutila ruku, utrhla vousy a
vyrazila šest zubů, byla ruka v rukávě. Do týdne byla svatba a do roka vozila
Sněhurka v kočárku sedm dětí. Šest jich bylo kluků a sedmý chlapeček. Po
mamince byli inteligentní, po tatínkovi urostlí. Samí trpaslíci. Všichni byli velmi
čistotní, hlavně nejmenší z nich, Šmudla. Kromě toho byli hrozní „plašani“, takţe i
do hospody chodili po dvou a zpátky pro jistotu po čtyřech.
Tatínka sice mrzelo, ţe jsou tak malí a bázliví a hlavně mu vadilo, jak vřískají,
kdyţ jim někdy omylem šlápl na hlavičku, ale maminka byla ráda, protoţe ušetřila
na jídle. Jednou, kdyţ jim k večeři rozkrájela plátek ementálského sýra na sedm
dílů, nadával Šmudla jako dlaţdič, protoţe na něj vyšla díra. Sněhurka mu za trest
večeři snědla a zavřela ho do ledničky.
A jak to nakonec všechno dopadlo? Inu dobře, jako v pohádce. Trpaslíci sice
zůstali přes váţný zájem několika osamělých zahrádkářek na ocet, ale v rodné
chaloupce je zato hřálo teplo rodinného krbu ověnčeného rampouchy. Sněhurka si
uţívala senilního stáří, zatímco sklerotický Krakonoš šúroval podlahu a nemohl si
vzpomenout, po kom jsou trpaslíci tak podělaní. Byli to totiţ takoví strašpytlové,
ţe se to doneslo aţ za moře a z Hollywoodu o nich přijeli natočit celovečerní film,
který získal několik Oscarů a srdce miliónů filmových diváků. Jmenoval se Sedm
statečných.
1.
2.
3.
4.
5.
Kterému období v našich dějinách říkáme „normalizace“ (roky od-do)?
Co to bylo „praţské jaro“, kdy probíhalo? Co to byla Charta 77, které tři
osobnosti byly pověřeny úlohou mluvčích tohoto prohlášení?
Čím se zabývají fenomenologie a religionistika?
Jaká jsou hlavní města amerických států Massachusetts a New
Hampshire? Sousedí spolu tyto státy? Ve kterém článku jsou zmíněny?
Bonus 15 bodů získá druţina, která správně rozluští hádanku z časopisu
číslo 3. Jde o to, jak odměřit 2,5 litru s vyuţitím příslušných nádob.
Identifikujte osobnost ve spodní části stránky! Pokud se Vám to nepodaří,
dostanete v průběhu března několik nápověd. Samozřejmě platí: čím víc
nápověd, tím míň bodů.
Tahoun
Nesquikova hádanka
Má to rohy, čtyři nohy, ocas a kliku a stojí to na kolejích.
Nesquik
7
8
VÝPRAVA IV. ODDÍLU (16. - 18. DUBNA ´04)
7 ČASOPIS IV.ODDÍLU 7
(DUBEN 2004)
O zdvořilosti
Sedí anglický lord v salónu a snídá. Najednou „krach, bum, prásk“, vyvalí se
zeď a do salónu se probourá auto. Lord nehne ani brvou a pozve řidiče ke stolu. Po
anglicky vydatné snídani se zeptá: „Pane, kam vlastně máte namířeno?“ Řidič mu
odpoví: „Do Liverpoolu.“ „To jste měl kratší přes kuchyň, pane!“ na to lord.
Zdvořilost anglických lordů za kaţdé situace je příslovečná. Místo
rozčilování, nadávání a vyhroţování si vţdy dokázali zachovat svou důstojnost.
Byli to praví šlechticové ducha. Šlechtictví ducha bylo nepochybně jedním z cílů
skautingu, který ostatně ze staré Anglie pochází. Základ slova zdvořilost je
odvozen od slovesa dvořit se. Dvořit se znamená ucházet se o něčí přízeň,
vyzdvihovat jeho dobré stránky a raději chválit, neţli kárat.
Jedno indické přísloví praví: „Člověk se stává tím, na co se dlouho dívá.“
Jinými slovy: člověk se stává tím, na co myslí a co říká. Budeme-li ovládat své
myšlenky a slova, budeme ovládat sami sebe. O čistotě myšlenek, slov a činů jsme
si jiţ povídali. Tyto vnější projevy nezůstanou pouze na povrchu, ale promění naši
osobnost. Tato naše proměna přinese jistě plody: člověk mírný, přímý a zdvořilý si
vţdy uchová na jedné straně respekt a na straně druhé si získá věrné přátele.
Člověk zdvořilý přináší pokoj a porozumění a ne rozkol a hádky.
Uchopme tuto výzvu: staňme se šlechtici ducha. Glum
Myšlenka měsíce
„Nech téct vodu, kterou nemůţeš vypít.“
Cíl: Brandýs n. Orlicí, skautský domov.
Sraz: v pátek v 15:10 hod. na nádraţí ČD, návrat v neděli v 12:05 tamtéţ.
Náklady: cca 130,-Kč (jízdné, zapůjčení klubovny, …).
S sebou: jídlo na pátek, 2 párky, 2 brambory, 2 paštiky, 3 trojúhelníčky sýra, ½
chleba, ovoce + jídlo dle vlastní spotřeby, vhodnou obuv a oblečení,
přezůvky, spacák, karimatku, kartáček + pasta, ručník, „spešl pakl“
(KPZ, zápisník, …), ešus, lţíci.
Druţina: 2 gulášovky, sůl, kotlík, 2 cibule, čaj, buzolu, …
Nezapomeňte si vzít s sebou věci, jeţ se Vám jiţ v minulosti osvědčily, výše
uvedený výčet je pouze demonstrativní!
Těší se Boban, Ove, Vašek
Fotbalový turnaj (pro starší a pokročilé)
Večer před turnajem jsem byl v práci a najednou volá Boban: „Přijedeš
doufám zejtra na Leţákovku na fotbal?!“ „Moc se mně nechce,“ vymlouvám se.
Nakonec mě ale Boban přesvědčil. Ještě večer vzpomínám, jak jsme jako skautíci
hrávali svoje fotbalové turnaje, no a musím se přiznat, ţe jsme je většinou
prohrávali.
Kdyţ jsem druhý den přišel do tělocvičny, dozvěděl jsem se, ţe uţ máme od
našich mladších nahráno, takţe si můţeme dovolit hrát profesorsky – parádičky
atp. Nastupujeme v silné sestavě: Sokol v kase, Boban a Straka – tahouni týmu,
Ove a já (Vašek) – stínovači, Šplhoun, Vlk a Pytlas – těţká obrana. V prvním
zápase jsme se utkali s Kameničkami. Jeden gól jsme dostali, druhý jsme si do
vlastní sítě přidali sami, proto jsme hladce prohráli 0:2. Další zápas proti
Nasavrkám jsme vyhráli, nejvíce v týmu zazářil Straka ve svých oranţových
kraťasech. Další dva odvetné zápasy se nesly ve stejném duchu jako ty předchozí.
Největším přínosem pro tým byl Boban: Dva protihráče zranil, tři zhmoţdil a
jednoho dokonce zesměšnil.
Se svojí vtipnou parodií na fotbal jsme nakonec obsadili pěkné druhé místo.
Myslím, ţe v letošním ročníku vládla dobrá atmosféra, fotbalové boje se děly ve
skautském duchu fair-play. A tak to má být, a tak je to správné.
Vašek
Mexické přísloví citoval Tygr.
1
2
Fotbalový turnaj (pro mladší a nepokročilé)
Dne 6. Března se v tělocvičně ZŠ Leţáků konal jiţ sedmý ročník fotbalového
turnaje. V mladší kategorii se hrála utkání na osm minut a zúčastnilo osm
druţstev: 2x Hlinsko, Kameničky a Nasavrky a po jednom týmu ze Skutče a
Chrasti. Druţstva byla rozdělena do dvou skupin. Dle umístění ve skupině se hrálo
o celkové umístění (první s prvním,…). Mezi boji ve skupinách a v zápasech o
konečné místo hráli svůj turnaj také roveři. Při tomto turnaji jsme naše rovery
kritizovali za jejich nepříliš uspokojivé výkony.
V závěrečných bojích o medaile naši roveři v čele s Bobanem a Vaškem
vytvořili fantastickou kulisu a zahnali tak komorní atmosféru ze skupinových
bojů. Vlci i Ţelvi tak díky podpoře diváků uspěli v bojích o medaile. Vlci i Ţelvi
měli na finále, ale protoţe Vlci měli ve skupině stejně bodů jako Chrast a
vzájemný zápas skončil nerozhodně, postoupila Chrast díky lepšímu skóre.
Nejlepším brankářem byl neoficiálně vyhlášen gólman z Chrasti, který měl
alespoň 95 kg, přesto dokázal vychytat všechny střely – aţ na jednu, která
rozhodla finálové utkání.
Jelikoţ jsem na minulém turnaji nebyl nemohu posuzovat, ale myslím si, ţe
ten letošní byl vydařený jak herně (pro Hlinsko) tak i z organizátorského pohledu.
Pořadí
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
Druţstvo
Hlinsko (Orli-Ţelvi)
Chrast
Hlinsko (Vlci)
Kameničky I.
Nasavrky I.
Skuteč
Nasavrky II.
Kameničky II.
Zebra
Nesquikova hádanka
Tatínek postavil mamince na zahradě bidlo na prádlo. Na něm si zhotovil své
bydlo pták. Zafoukal vítr a obě b_dla spadla. Doplňte poslední i/y!
Nesquik
3
Zdravotnický kurz
12. - 14.3. od 19:00 se na skauťáku konal zdravotnický kurz. Sešlo se nás asi
20, z toho 8 Hlinečáků. V pátek od půl osmé do devíti přednášel Balů (MUDr.
Kabát) teorii. Pak se hrál fočus. V sobotu holky uvařily guláš s tlačenkou.
Odpoledne jsme zkoušeli Andulu, po pauze následovalo obinadlování, Bóţu jsme
celou omotali do mumie. K večeři byl zbytek guláše. Potom uţ musel Balů jet
domů. Asi do půl druhé jsme hráli karty, ale ve dvě hodiny uţ všichni spali. V
neděli nás navštívil Šaman (br. Vacek) a v poledne nám dal testík, jen 75 otázek.
To byl konec programu.
Námořník
Vlčata - Černá šestka
Vlčata z Černé šestky vedu já (Ojelek) společně s Václavem. Naše schůzka
začíná kaţdý pátek ve 14.45. Je-li stoprocentní účast, sejdeme se v tomto sloţení:
Ondřej a Vojtěch Odvárkovi, Vojtěch Vašek, František Špaček, Ondřej Švec,
Tomáš Petrlík, Michal Rott, Martin Vávra, Libor Hitnaus, Igor Kravčenko. Ale
stane se, ţe některý z jedinců, bojuje s časem.
Nyní vám nastíníme, jak proběhla naše schůzka z 26.3.2004:
Na úvod klukům řekneme, ať nám přinesou jehličí jedle, borovice a list javoru.
Tím si procvičují znalosti v přírodním směru. Také se u nich snaţíme rozvíjet
abstraktní schopnosti – např. namalovat nebo jiným způsobem vyjádřit své pocity.
Naše vlčata mají spoustu elánu, a proto musíme pro ty naše „čertíky“ vymýšlet
stále nové pohybové hry s určitou myšlenkou. Teď vám popíšeme, jak jsme našim
vlčatům vysvětlili, jak se má hrát „Na ţraloky“. „Představte si, ţe jste v Severním
ledovém moři.“ Nato určíme, kdo bude ţralok: „Tady xy je ţralok a vy jste rybky.
Kdyţ se vás ţralok dotkne, tak jste chyceni. Poté vás odvede do domečku, kde vás
bude střeţit. Ale pozor ţraloku, jedna rybka můţe vysvobodit druhou.“
Dále si pomocí hry zopakujeme, co jsme se naučili na minulé schůzce – kdo
nejdříve napíše Českou hymnu. Poté následuje „Pepa Oskar“, coţ je funkce
podšestníka (u nás ji zastává Ondra O.), který má za úkol připravit na kaţdou
schůzku nějakou hru, za níţ pak uděluje dřevěnou trofej, kterou znázorňuje Pepa
Oskar. Pak nastává chvíle se něco naučit (jak se máme chovat ve společnosti). Na
závěr si zahrajeme poslední hru (kamen, nůţky, papír) a schůzku definitivně
ukončíme naším šestkovým pokřikem: „Černá šestka, černé nebe, po noci jdem na
tebe. Haůůůůůů.“
Ojelek a Václav
4
Sněm Okresní rady Junáka Chrudim
Stručný přehled historie českého vodního skautingu I.
Na konci roku 2003 se konal řádný volební sněm našeho střediska, který
zvolil delegáty na Okresní sněm. Dle Volebního řádu je automatickým účastníkem
vůdce střediska, ostatní členy volí střediskový sněm. Delegováni byli: Martin
Hladký –Matty, Ludmila Dalecká, Radka Machatová – Sopťa, Roman Hampejs a
Mgr. Petr Voda – Vodouch, který se z rodinných důvodů omluvil.
Okresní rada Junáka je nadřízený orgán všech středisek v okrese. Má za úkol
vytvářet co nejlepší podmínky pro dobré fungování středisek. Organizuje závody,
vzdělávání činovníků, stará se o ekonomické zázemí okresu, připravuje granty atp.
Okresní sněm se konal ve Slatiňanech, 6. března 2004 od 13/00h v kulturním
domě. Účastnili se ho delegáti všech 13 středisek. Nejprve se hodnotilo vše, co se
událo během minulého volebního období na okrese i ve střediscích. Potom přišly
na řadu volby do nové Okresní rady, která byla zvolena v následujícím sloţení:
Předseda:
Místropředseda:
Výchovná zprav. dívčího kmene:
Výchovný zprav. chlapeckého kmene:
Hospodář:
Duchovní zpravodaj:
Organizační zpravodajka:
Zdravotní zpravodaj:
Členka ORJ:
Předsedkyně revizní komise:
Členové revizní komise:
Martin Šíma (středisko Chrast)
Josef Pešava (stř. Kameničky)
Tereza Těšitelová (stř. Chrudim)
Martin Hladký (stř. Hlinsko v Č.)
Zdeněk Hrnčál (stř. Skuteč)
Václav Nádvorník (stř. Proseč)
Hana Zlesáková ( stř. Luţe)
MUDr. Kabát (stř. Hrochův Týnec)
RNDr. Vl. Kolková (stř. Slatiňany)
Ing. Věra Vosecká (stř. Chrudim)
Václav Rejman (stř. Proseč)
Jiří Bubák (stř. Heřmanů Městec)
Matty
Soutěţ o body I.
1.
2.
3.
Popište kdo a jakým způsobem v kníţce „Lovci mamutů“ vynalezl oheň.
Kdo mu při tom pomáhal? Odpověď najdete v poslední kapitole zmíněné
kníţky od Eduarda Štorcha.
Kolik muţů tvořilo na konci II. světové války Zpravodajskou brigádu?
Která řeka protéká Hamburgem? Leţí Liverpool ve vnitrozemí nebo u
moře? Najděte obě města v tomto časopise.
Vlk
5
V roce 1912 generální tajemník Českého olympijského výboru Josef RösslerOřovský navštívil olympijské hry ve Stockholmu. Setkal se zde s místními
vodními skauty, kteří ho inspirovali natolik, ţe hned po návratu zaloţil při Českém
Yacht klubu oddíl vodních skautů.
Od roku 1918 vodáci pořádali pravidelné závody. Na tuto tradici navázaly
známé skautské závody pramic „Přes tři jezy“, jejichţ první ročník se uskutečnil r.
1939. V roce 1924 se vodní skauti Fr. Novotný („Duha“) a Vlad. Kazda
(„Vladěk“) jako první Čechoslováci zúčastnili mezinárodních kanoistických
závodů. Ty se konaly v Hamburgu a Duha s Vlaďkem se prezentovali novým
stylem pádlování – v kleče na jednom koleni. České vodní skauty proslavil i Jan
Brzák („Felix“), který vybojoval dvě zlaté olympijské medaile (v letech 1936 a
1948).
Po zrušení Junáka v roce 1940 se mnohé oddíly vodních skautů ukryly pod
záštitu různých vodáckých, veslařských a turistických klubů. 15 členů praţské
Pětky (vedoucí Jar. Novák – „Braťka“) vytvořilo odbojovou skupinu Zbojník,
která byla základem pozdější Zpravodajské brigády. 5. srpna 1945 byla obnovena
činnost Hlavního stanu vodních skautů – HSVS (později Hlavní kapitanát),
v jehoţ čele stanul právě vůdce 5. praţského oddílu Jaroslav Novák. HSVS
vydával kvalitní časopis Kapitánská pošta. Po II. světové válce se vodáci potýkali
s nedostatkem vybavení a zázemí, protoţe z toho, co jim zabavilo gestapo, se jim
prakticky nic nevrátilo
(pokračování příště)
Vlk
Soutěţ o body II.
4.
Správně jste uhodli, ţe březnovou osobností byl mořeplavec Fernão de
Magalhães (?1480-27.4. 1521), jehoţ flotila v letech 1519-22 jako první
obeplula zeměkouli. Osobností dubna je Jan Ámos Komenský. Více
bodů získá ta druţina, která do konce dubna zhotoví lepší broţurku o
ţivotě tohoto myslitele (jakýsi ţivotopis). Měla by být psána ručně,
maximální rozsah jsou 2 listy formátu A4 oboustranně. Hodnotí se:
faktická stránka (správnost údajů), estetická stránka (škrtance, kaňky,
pravopisné chyby) i zapojení členů druţiny (čím víc, tím líp). Broţurku
můţete doplnit ilustracemi, na konci by nemělo chybět, z jakých zdrojů
jste čerpali.
Vlk
6
Eduard ŠTORCH – Sachem
O červené Karkulce
(Výrazné osobnosti 20. století)
(z repertoáru skupiny LOKÁLKA LIVE)
Eduard Štorch (EŠ) se narodil 10. dubna
1878 v Ostroměři u Hořic, zemřel v roce
1956 v Praze. EŠ vystudoval Český ústav
pro vzdělávání učitelů (1897) v Hradci
Králové. Poté působil jako zatímní učitel a
podučitel na obecných školách ve
východních Čechách. 1899 byl propuštěn
pro svoji osvětovou činnost a publicistiku a
přijal místo na menšinových školách
Ústřední matice školské. V roce 1900 se
vrátil do veřejné školní sluţby, nastoupil
jako zatímní učitel v Mostě, ve válečných a těsně poválečných letech učil od r.
1903 v obecných a měšťanských školách v Praze. Před počátkem II. světové války
odešel ze zdravotních důvodů na trvalý odpočinek. EŠ, skautskou přezdívkou br.
Sachem, vyuţil svého pedagogického vzdělání při praktickém vyučování
v přírodě. EŠ patřil mezi početnou inteligenci (např. spisovatel Jar. Novák, Mirko
Vosátko, vědec J. Kratochvíl,…) rodícího se nového hnutí – skautingu.
Byl propagátorem tzv. „rodinného skautingu“, skautování „skautských“
manţelů i s jejich dětmi dle Svojsíkova hesla „Jednou skautem, navţdy
skautem“. Existence takového svazku nese plody trvalejšího rázu, které jsou
velkým přínosem pro jednotlivce (rodiče i děti), ale především pro stmelení rodiny
jako celku. Mnohem více zde přichází ke slovu tolerance, sebepoznání, moţnost
sebevzdělání, stimulace k aktivnímu přístupu k ţivotu a především, ţe největším
výchovným působením je rodičovský vzor chování.
EŠ se rovněţ věnoval turistice a amatérské archeologii. Neopomenutelná je
jeho dráha spisovatele. Snaţil se zpřístupnit neatraktivní a náročnou látku
spojením teoretických poznatků s dobrodruţným příběhem, jeţ by probudil
přirozený zájem dětí o historii. Je autorem více jak tří desítek knih napsaných
poutavým jazykem. Vytvořil tak ucelený soubor, který tématicky vychází
z jednotlivých fází dějin obyvatelstva na našem území od doby bronzové aţ po
zaloţení Českého státu. Pamětníci mohou zavzpomínat na táborovou hru na
motivy knihy Lovci mamutů, která byla realizována na táboře v Boru roku 1999.
Boban
Ráno, kdyţ maminka dcerušku spatřila,
dala ji facku a potichu pravila:
„Rychle si oblékni červenou sukénku,
babička za lesem dostala ţloutenku.“
Karkulička: „Nač je mi maminko červená suknice,
ta jenom přiláká vilného myslivce!
Jestli mě znásilní tak jako včera,
nebudu uţ tvoje nevinná dcera!?!“
Matka: „Nedávej bláznivým myšlenkám průchod,
neţ bába za léky utratí důchod!
Dones jí guláše aspoň půl hrnka,
ať bába vyskočí tak jako srnka !“
Popadla Karkulka aktovku s jídlem,
a běţela lesem, jak píchnutá šídlem.
Navzdory vábivé červené sukýnce,
nestřetla na cestě vilného myslivce.
Svalnaté nohy a kvalitní pohorky,
brzy ji donesly do známé chaloupky.
Karkulička: „Co je to za fóry, tak brzo po ránu,
vlk se tu placatí v červeném ţupanu!“
Vlk: „Jen pojď dál a nestůj u dveří,
s bábou jsem posnídal, ty zůstaň k večeři!
Máš pěkné tvářičky, jak ţádná druhá,
za to tvá bába byla dost tuhá!!“
Karkulička: „To sis vybral kvalitní stravu!
Nejseš ty blbečku tak trochu na hlavu?!?
Pozdě mě nazýváš spanilou děvenkou,
seţral jsi babičku s infekční ţloutenkou !!!“
Lesem se ozývá zoufalé vytí,
jak se vlk pokouší vyvolat blití !
Tygr
7
8
VÍKENDOVÁ VÝPRAVA 14.-16.KVĚTNA 2004
8 ČASOPIS IV.ODDÍLU 8
(KVĚTEN 2004)
Míti veselou mysl
Lidové přísloví praví: „veselá mysl – půl zdraví“. Kdyţ k tomu přidáme
čistotu, nemůţeme mít se zdravím problémy. Myjme si pravidelně nohy a uši,
jednou denně se zasmějme a co nám chybí?
No jo, ale můţu za to, jakou mám náladu? Ano, zdravý člověk za to můţe, alespoň
z velké části. Naše mysl je jako ţaludek. Co spolknu, to v něm je a buď je to
zdravé a posilní mě to, nebo je mi z toho zle, tíţí a tlačí mě to aţ se nakonec
pozvracím.
Do mé mysli vstupuje „potrava“ skrze smysly – co vidím, slyším, cítím,
případně čeho se dotýkám. Zásadní problém je televize – je to ţumpa plná
odpadků naší společnosti. Zahlcuje naši mysl násilím, cynismem, materialismem,
sexem. Zacházejme s ní opatrně. Dá to hodně práce vybrat si pěkné a zajímavé
pořady, které povznáší naši duši. Nebo jaké mám kamarády a o čem a čím se
bavíme? Odcházím ze setkání s nimi v radostné náladě, nebo jenom obtíţen
beznadějí? Spíše starší lidi mají sklon vše vidět negativně: nic nemá cenu, nic
nejde, svět je zkaţený. To je jasný příznak totální otravy duše. To samé platí o
hudbě: není jedno, jakou hudbu poslouchám. Jsou hudební ţánry, které si vytyčují
za úkol otupit vnímání dobra a zla (ještě ţe té imitované angličtině často není
rozumět). Opatrně si tedy vybírejme i v této oblasti.
Dobré filmy, veselí kamarádi, povznášející muzika, pozitivní myšlení a
radostná mysl je na světě. Ani si pak třeba nevšimneme, ţe jsme překonali nějaký
těţký úkol. A hlavně nezapomeňme na dva důleţité prvky modrého ţivota: kaţdý
den dobrý skutek a udělat sami sobě radost. Dá to práci, ale stojí to za to. Ţít se
nám bude hned mnohem lépe.
Glum
1
Cíl: Jarošov u Proseče, skautská klubovna.
Odjezd: z Hlinska vlakem v pátek 14.5., sraz v 16:55 před vlakovým nádraţím.
Příjezd: v neděli 16.5. v 17:05 vlakem do Hlinska.
S sebou: 150,-Kč (jedna cesta stojí jednotlivě 42,-Kč, tedy 84,-Kč tam a zpět);
spacák, karimatku, večeři na pátek, pár sáčků čaje, kus chleba, sýr, salám, buchty
od maminky, hygienické potřeby, kroj, dobré boty a oblečení, přezůvky, „spešl
pakl“ (zápisník, tuţku, KPZ, nůţ, stezku, uzlovačku), ešus, hrnek, lţíci, vhodné
oblečení.
Pojeďte s námi
Glum a Vašek
První informace o letním táboře + přihláška
Váţení rodiče,
chtěli bychom Vás informovat o připravovaném táboře, v pořadí jiţ 14. od
obnovy Junáka v r. 1989. Tábor proběhne ve skautské rezervaci Slávkova Hůrka u
Slatiňan v termínu od soboty, 3. července 2004, do soboty, 17. července 2004,
(tábořiště v Boru u Skutče je po ekologické havárii, „pouţitelné“ by mělo být od
příštího roku).
Čtrnáctidenní poplatek je stanoven na 1.800,-- Kč a zahrnuje jídlo, osobní
dopravu, nákladní přepravu, pojištění, ... Potvrzení pro zaměstnavatele o konání a
místě tábora napíšeme na poţádání – pí Mašková 469 311 541 – do 14/00 h, 721
632 939. Z důvodu předběţných nákupů je nutné tábor zaplatit do 15. června
2004 sloţením částky v ČS Hlinsko – č. účtu: 1142470379/0800.
S tímto úvodním dopisem zároveň zasíláme i přihlášku. Je nutné ji v co
nejdříve vrátit rádci/-kyni druţiny (nejpozději však do 21. května 2004). Přihlášku
vraťte (s poznámkou) i v případě, ţe Váš/-e syn/dcera na tábor nepojede.
Informace k organizaci letního tábora bude moţné získat na předtáborové
schůzi v II. polovině června 2004 ve skautském domově.
S pozdravem
Martin Hladký
vedoucí střediska
P.S.: Koupíme (popř. půjčíme na období 3/7 – 17/7/2004) nepotřebný plechový
dřez (dvojdřez) na mytí nádobí.
Martin Hladký, 728 56 58 21
2
Oddílová výprava do Brandýsa nad Orlicí
Stručný přehled historie českého vodního skautingu II.
(aneb putování „Po stopách zaváté stezky“)
Na pátek 16. dubna v 15.10 byl naplánovaný sraz na nádraţí v Hlinsku. Zde
jsme se sešli v tomto sloţení – vedoucí: Vašek, Boban a Ove a skauti: já, Cukr,
Divoch, Kolja a Nesquik. Po posledním rozloučení s Vlkem, který se na nás přijel
podívat, jsme nastoupili do vlaku a odjeli směr Pardubice. Cestou vedoucí okusili
Koljovu obloţenou veku a Cukrovy placky. Po ne zrovna zajímavé cestě jsme
v Pardubicích přestoupili a pokračovali do Brandýsa nad Orlicí, kde se nás hned
po vystoupení z vlaku ujala 3 vlčata a dovedla nás do Skautského domova. Zde
nás Ţabák seznámil s podmínkami a dal nám tip na sobotní túru. Poté jsme si vzali
,,Spešl- pakly“ a šli na zříceninu hradu Brandýs. Cestou jsme se zastavili na
náměstí v altánu, kde bylo sedm laviček (a nás osm), tudíţ místo jako stvořené na
hru ,,Škatulata, škatulata, hejbejte se“. Po hře jsme pokračovali na zříceninu. Na
místě nás Boban rozdělil na dvě druţstva: Kolja a Divoch v prvním; já, Cukr a
Nesquik ve druhém. Pak jsme hráli hru na poznávání rostlin, kterou naše druţstvo
prohrálo. Vzápětí jsme dostali čas na vymyšlení hesla výpravy, coţ se nám
nepovedlo. Krátce nato jsme naslouchali duchu zříceniny, následně jsme popošli
kousek pod zříceninu, kde kaţdý dostal zapálenou svíčku a musel s ní dojít co
nejdál. Kdyţ jsme přišli na skauťák, nanosili jsme si dříví a zatopili, potom jsme
se i najedli. Poté následovala Kimovka, po ní jsme si připravili věci na spaní.
Vašek nám přečetl úryvek z kníţky a šlo se spát.
Druhý den ráno, sotva jsme se nasnídali, Boban nám nadiktoval otázky (např.
jména lidí bydlících nalevo od skauťáku atd.). Během hry jsme si museli hlídat
čas, protoţe v 9.30 nám jel vlak. Vlakem jsme se přesunuli do Dlouhé Třebové
odkud jsme šli na rozhlednu, odkud jsme se pozvolna vraceli do Brandýsa. Cestou
jsme se najedli a zahráli si hru na ,,nošení zásob“, kterou naše druţstvo vyhrálo.
Jakmile jsme se vrátili, uvařili jsme si guláš. Po jídle jsme dostali čas na vytvoření
večerního programu. Hráli jsme „Mafii“ a hru, ve které kaţdý dostal pět sirek.
Házelo se dvěma kostkami – kdyţ padla 1 dal dotyčný jednu sirku hráči od něj
nalevo, a kdyţ mu padla 6, dal sirku doprostřed. Vítězem hry se stal ten, komu
nejdéle vydrţely sirky. Pak Boban četl další část knihy a šli jsme spát.
V neděli po snídani jsme si sbalili batohy, potom jsme umyli nádobí, vynesli
popel a setřeli podlahy. Po splnění těchto úkolů jsme se vydali na nádraţí. Ve
vlaku nám dal Boban test. V Pardubicích jsme po 50 minutách čekání usedli do
dalšího vlaku, kde jsme hráli hru „Na úchylku“.
Myslím si, ţe se výprava zdařila. Myslím, ţe bylo málo her, ale kdyby nás
bylo víc, bylo by to určitě o něčem jiném.
Zebra
3
V letech 1945-48 byl redaktorem časopisu Junák Jaroslav Novák „Braťka“,
který se téţ proslavil jako autor vynikajících dobrodruţných kníţek pro mládeţ
(Statečná srdce, Tábor nad vodopády, Mořská hvězda, Ve stopách Odysseových, a
další). V srpnu 1946 Karel Průcha uspořádal a vedl I. Lesní školu pro vodní
skauty. V letech 1946 a 47 se vodní skauti aktivně zapojili do protipovodňové
sluţby. V roce 1947 byl natočen celovečerní film ze ţivota vodních skautů „Na
dobré stopě“.
V letech 1948-68, kdy byl Junák komunisty zakázán se mnoho oddílů
věnovalo závodní kanoistice. Nejvýznamnější oddíly se nacházely v Děčíně a
Nymburce, které vychovaly mnoho československých reprezentantů, kteří se
dokázali prosadit na mistrovstvích světa i na olympijských hrách. 18. dubna 1968
došlo k další obnově Hlavního kapitanátu vodních skautů. Vedoucím HKVS se
stal Josef Štok, který v této funkci před zrušením Junáka (r. 1950) jiţ několik let
působil. K příleţitosti 60. výročí od zaloţení vodního skautingu byl (r. 1973)
uspořádán závod Pražská pramička.
Při tvoření všech článků o historii českého skautingu jsem čerpal z těchto kníţek:
SVOBODA, Milan. Hledání zaváté stezky. Praha: Leprez 1994. ISBN 80900821-8-1.
BŘEČKA, Bruno. Kronika čs. skautského hnutí. Brno: Brněnská rada Junáka
1999.
Vlk
Ze ţivota Ţelv
V pátek 23.4. jsme se sešli k obvyklé schůzce, ale bylo zamčeno. Dlouhou
chvíli jsme čekali na „Někoho“ s klíčem, ale ten dlouho nešel, a tak jsme šli do
lesa a hráli si s golfáčem tak, ţe jsme ho házeli o betonovou zeď. Sranda, já ho
mrsknul moc vysoko (na tenisový kurt). Pak ho tam hodil i Kolja. Stále byl
přitom vidět jeden pár, jak si hraje na dospělé. Kdyţ odešel, šli jsme hrát Bb.
Mezitím přišel Straka a hrál s námi. V sedm hodin jsme šli domů.
Námořník
4
Jaroslav FOGLAR – JESTŘÁB
(Výrazné osobnosti 20. století)
Jaroslav Foglar (JF) se narodil 6.
července 1907 v Praze. Studoval Veřejnou
obchodní školu. Pracoval jako úředník,
pedagogický pracovník, i jako odpovědný
redaktor časopisů Mladý hlasatel, Junák
a Vpřed. Pod přezdívkou „Jestřáb“ vedl po
celý ţivot skautské oddíly.
Ve čtyřech letech mu zemřel otec a od té
doby ţije s matkou a starším bratrem. Roku
1920 poprvé na výzvu svého staršího bratra
navštěvuje skautský oddíl 48. klub oldskautů
Jestřábi, podle kterého později dostal i svoji
přezdívku Jestřáb. Jako třináctiletému mu
vychází literární pokus, báseň Měsíční noci.
V roce 1921 se mu naskytla moţnost vstoupit
do 34. praţského oddílu „Ohnivci“, kde
získává i svoji přezdívku. Jeho první
publikovaná povídka Vítězství vychází časopisecky roku 1923. V roce 1925 končí
obchodní školu, následně krátce pracuje v informační kanceláři a poté přechází na
třináct let jako úředník k firmě Oskar Stein, velkoobchod papíren. O prázdninách
vede skautský tábor, při němţ poprvé zavítá do Sluneční zátoky na řece Sázavě.
Po návratu z tábora se 34. praţský oddíl slučuje se slavnou Dvojkou a Jestřáb
přechází do jeho vedení pod názvem Hoši od Bobří řeky.
V roce 1934 je vydána v nakladatelství Melantrich první Foglarova kniha Přístav volá. Brzy přichází období Foglarova redaktorského působení v časopise
Mladý hlasatel, kde vychází výzva k zakládání čtenářských klubů Mladého
hlasatele. V létě vychází první vydání knihy Hoši od Bobří řeky s ilustracemi Z.
Buriana. Od listopadu 1938 se ve vedení redakce objevuje JF a začíná vycházet
seriál na pokračování, známé Rychlé šípy. Roku 1941 je Mladý hlasatel zakázán
nacisty. Těsně po válce řídí JF časopis Junák, brzy však odsud odchází pro
názorové neshody, aby zaloţil nový časopis – Vpřed. Tento časopis ukončil svoji
činnost v roce 1948.
(pokračování na další straně)
5
V padesátých letech JF působí jako vychovatel v domově mládeţe pod
dohledem StB. Se svým oddílem i nadále skautoval pod hlavičkou Oddílu
mladých turistů. Ani tehdy však nepřestal psát. Po delší odmlce se v roce 1965 na
trhu objevuje Tajemná řásnovka. V Ostravském kulturním zpravodaji začínají
vycházet Rychlé šípy i s novými příběhy, kreslenými Marko Čermákem.
V sedmdesátých letech se spisovatel věnuje převáţně práci s oddílem, publikuje
pouze časopisecky. Z tohoto období pochází kniha Náš oddíl, podloţená více neţ
šedesátiletou autorovou zkušeností ve vedení oddílu.
Po šedesáti letech nepřetrţitého vedení předává oddíl v roce 1987 svému
nástupci a řadí se tak mezi nejstarší oddílové vedoucí na světě. Po „sametové“
revoluci roku 1989 má Foglar konečně volnou cestu k čtenářské veřejnosti. Od
jara 1995 je JF dlouhodobě hospitalizován v nemocnici. 23. ledna 1999 umírá po
delší nemoci v Thomayerově nemocnici. JF nám zanechal řadu podnětů a nápadů
pro naši činnost – 23 knih, 13 bobříků, KPZ, …
Boban
Hoši od Bobří řeky
Vilík a Jiřík ţili normálním, obyčejným ţivotem aţ do té doby, kdy potkali
Rikitana. Seznámili se s ním a hned o víkendu šli se svými kamarády a Rikitanem
v čele, na výpravu za město, kde hráli spoustu her. Rikitan je zavedl do rokle, a
tam si chlapci dali slib, ţe budou vţdy věrni tomuto sdruţení, které se skládalo
z dvanácti hochů a Rikitana, proto této rokli začali říkat „Rokle úmluvy“.
Jednou, kdyţ se hoši sešli v červeném dolíku, vyprávěl jim Rikitan o Royovi
z chýše u Bobří řeky. A tak se hoši začali nazývat Hochy od Bobří řeky. Postavili
si jakousi klubovnu, kterou pojmenovali Bobří hráz. Tam se hoši scházeli.
Vydělali si na společné kroje a stany. Blíţili se prázdniny. Na jedné ze schůzek se
Rikitan hochů zeptal, co budou dělat o prázdninách. Kluci by chtěli kaţdý den na
výpravu – projít celý kraj. Ale Rikitan přišel s nápadem jít daleko od města, do
zapomenutého kraje, na celé prázdniny…
Jestli chcete vědět, co hoši na táboře dělali, plnili, řešili a vyráběli,
přečtěte si tuhle kníţku. Určitě vás zaujme!
Tuto kníţku doporučil Termo
6
Ţeleznohorský lesní kurz
Určitě si přečtěte!
Potom, co jsem vyplnil a odeslal (s malým zpoţděním) ţeleznohorský testík,
jsem mohl vyrazit. V pátek 16. dubna o půl čtvrté jsem dorazil autem (ne jak
někteří nadávali, ţe jsem jel vlakem, ve kterém jsem dělal nepořádek) ke
slatiňanskému skauťáku. Zde jsme se rozdělili do skupin a zahráli si „Milionáře“,
po kterém jsme vyběhli na trať, kde nás čekala nemalá překvapení. Jedním z nich
bylo i slaňování zdejších kamenů. Aţ večer jsme dorazili na Tyrolák, kde proběhl
zahajovací večer. Poté následovalo představování a poté spánek. Druhý den nás
vzbudila bojová kaše a následoval dopolední program, pak oběd a odpolední túra
po okolí. Takovýmito věcmi byl kurz celý nabitý. Jediné co mi vadilo byla
nepřítomnost Tygra, ale uţ se těším na letní část.
Moje oblíbené kníţky jsou od nakladatelství Fragment. Jsou to kníţky z edice
DĚSIVÉ DĚJINY. V těchto knihách (různých zaměření) se dočtete mnoho
zajímavých věcí – například o tom, jak se ţilo v dané době, o nekrutějších
panovnících té doby, no prostě ty nejzajímavější věci z historie. Mě nejvíce
zaujala kniha o Egypťanech, kde je popsáno, jak se stavěly pyramidy, mnohé ze
ţivota faraóna i rolníků, atd. Mě nejvíce zaujal článek o tom, jak se britský
archeolog dostal aţ k hlavní komoře nějakého faraóna (sám brzy ráno, kdyţ
ostatní v táboře ještě spali). Odvalil těsnící kámen a najednou uslyšel: „Zemřeš!“
Řekl si, ţe se mu to asi zdálo. A za chvíli opět: „Zemřeš!“ Kdyţ zde potom všichni
práci dokončili a odjeli domů, za týden tomuto archeologovi zemřel pes. Nic
neobvyklého, kdyby sám po dalším týdnu nezemřel……
Orlo
Orlo
Vzpomínky mistrů: Tábor
Soutěţ o body
Do Junáka jsem vstoupil na podzim roku 1995 a táborů se pravidelně
účastním jiţ od roku 96. Táborů v docházce mám zaznamenáno úctyhodných 8.
Pro současnou generaci skautů mohu být pamětníkem. Ten počet je však na obtíţ,
protoţe nevím, co se na kterém událo. Například si nepamatuji, který rok vyhrál
Švestka titul nejlepšího vlčete, kdy jsme házeli na Vodouchův klobouk zavěšený
na skále kamení (z toho vyplynul i vtip: je to ţlutý a visí to na skále = Vodouchův
klobouk), na jakém táboře zboural Sváťa bránu a není mi jasné ani to, který rok
jsme cvičili s Tarzanem za trest nástupy.
Mám tedy na kontě nejvíce táborů ze současných „aktivních“ členů? Omyl!
Chyba lávky! Rekordmany v této disciplíně je klan Hladkých. Boban a Matty mají
totiţ jeden tábor k dobru.
Tak se neupejpejte a jeďte na tábor, ať se pak můţete kasat jako já.
Ove
Nesquikova hádanka
Má to 3 hlavy, 2 ruce, 10 nohou, chobot, čepici a bodliny. Co je to?
Nesquik
7
1.
2.
3.
4.
5.
V jaké souvislosti byl Karel Průcha, vedoucí první lesní školy pro vodní
skauty, zmíněn v jednom z dřívějších článků o historii českého
skautingu?
Který kreslíř ilustroval Foglarovy Rychlé šípy vycházející v časopise
Mladý hlasatel?
Vyjmenujte všechny členy čtenářského klubu Rychlé šípy i bratrstva Hoši
od Bobří řeky.
Ve kterých kníţkách Jaroslava Foglara přímo vystupuje nějaký skautský
oddíl?
Kdo a kdy objevil Tutanchámonovu hrobku?
Slovo na závěr
Děkuji Glumovi, Mattymu, Zebrovi, Námořníkovi, Bobanovi, Termovi,
Orlovi, Ovemu a Nesquikovi, jejichţ zásluhou jste si mohli přečíst květnové číslo
našeho oddílového časopisu. Zároveň bych chtěl vyzvat ty z vás, kteří dosud
vůbec nic nepřispěli, aby se polepšili a rychle to napravili. Uţ podruhé za sebou
není ţádný vtip (Cukře!!!), zatím nebyl ţádný obrázek (Švícko a Divochu!!!),
zapojit by se mohli i Peter, Mirek, Švestka a Sokolík!!!
Vlk
8
O hospodárnosti
9 ČASOPIS IV.ODDÍLU 9
(ČERVEN 2004)
JEDNODENNÍ TECHNICKÁ PŘÍPRAVA NA TÁBOR
Cíl: zkontrolovat podsady staré, vytvořit nové
Odjezd: v sobotu 12. června 9:00 h na „skauťáku“
Návrat: v tentýţ den v odpoledních hodinách rovněţ na „skauťáku“
S sebou: pracovní oblek, svačinu, KPZ, …
Švestka a kol.
K A P K A ´0 4
Opět po roce se Hlinsku uskuteční humanitární akce KAPKA. Oč jde? Roveři
na benzinových pumpách umývají motoristům přední skla a rozdávají propagační
materiály, za coţ mohou řidiči věnovat svůj příspěvek do zapečetěné kasičky.
KAPKA je celorepubliková akce, kterou pořádá Junák ve prospěch Nadace pro
transplantaci kostní dřeně ( NTKD ), v Hlinsku se uskuteční jiţ popáté.
KAPKA se letos bude konat v pátek 18. června 2004 od 10:00 do 18:00 hod.,
pomoci mohou všichni skauti od 14–ti let výše! Účastníkům budou zajištěny
omluvenky do školy ( přímo od NTKD ) a propagační trička KAPKy ( ta Vám
zůstanou natrvalo). Od Vás se bude poţadovat vybrané a reprezentativní
chování a popř. nějaké pomůcky na mytí oken (po domluvě). Zájemci se přihlásí u
Bobana co nejdříve, nejpozději však do 8. června. Před samotnou akcí proběhne
ještě informativní schůzka.
Bliţší informace: www.skaut.cz/kapka.
Boban
1
Ztroskotala loď a zachránili se tři plavčíci na záchranném člunu s balíčkem
poslední záchrany. Vytáhli hromádku konzerv a chvilku nad ní v tichosti
přemýšleli. Petr pak povídá: „Navrhuju sníst všechno hned, ať si naposled
pochutnáme.“ Pavel povídá: „Navrhuji nejíst nic. Dokud máme sílu, musíme
pádlovat. Až budeme umírat hladem a žízní, pak si dáme jen to nejnutnější a
budeme zase pádlovat.“ Tonda povídá: “Já navrhuji rozdělit si to na co nejvíce
dní, abychom se každý den jednou dobře najedli.“ Co myslíte, kdo jednal
nejrozumněji? S jakým hospodařením byla největší šance, ţe přeţijí ve zdraví a
doplují do bezpečí?
A teď další otázku: Jak zacházíme se svým kapesným a ke kterému plavčíkovi
bychom se přirovnali?
Petr jedná jako ten, kdo jiţ šanci na záchranu vzdal a nemá před sebou ţádnou
naději. I mnoho dospělých takto jedná – kdyţ dostanou výplatu, hned ji roztočí a
pak si stěţují a půjčují peníze všude moţně. Druhý extrém je lakomec – hromadí
věci a prostředky, nikomu nic nedá, ani sám se z toho neumí radovat.
Všechny prostředky – věci i peníze máme přece proto, abychom si jich
rozumně uţili a uměli se z nich radovat. Největší radost přináší, kdyţ se s někým
podělím – s kamarády nebo s potřebnými lidmi a občas koupím jen tak pro radost
něco sám sobě. Zdůrazňuji slovíčko OBČAS. Zkuste to, uvidíte, ţe je to pravda.
Ale při hospodárnosti se nejedná jenom o pouţití peněz, ale také a to
především o zacházení s věcmi, které si za ně pořídíme. Zeptejte se rodičů a
potvrdí vám, ţe nejvíce ze všeho je stojí provoz domácnosti – nájem, voda, plyn,
elektrika. Platí zde to samé – věci nám mají slouţit. Proto nebudeme svítit tam,
kde nikdo není, pouštět vodu jen tak do kanálu, přetápět byt jenom proto, aby se
tam pak větralo. A uvidíte, ţe pak zbyde víc na pěknou dovolenou a nebo na vyšší
kapesné. A nejenom to, doma bude pohoda, protoţe rodiče budou spokojení, ţe
výplatu, kterou museli odpracovat, pouţijí podle vlastních představ a ne, aby
krmili nekonečné sloţenky.
Takţe pádlujme co nejhospodárněji, uţ máme věk na to, abychom se
naučili rozumně zacházet s věcmi i s penězi. Rozhodně se to vyplatí,
doplujeme nejdál a především tam, kam chceme.
Glum
2
Plavání (v krytém bazénu)
Ve středu 14. 4. jsme se měli sejít u bazénu, ale všichni šli dovnitř, tedy aţ na
Tygra, který nepřišel. A jak jsme se tak pomalu scházeli, tak jsme převlékli a šli
do vody. Glum si připravil papírek se jmény a úkoly. Asi deset minut jsme se
seznamovali s teplotou vody a šli na to! První úkol byl 200 m volným stylem.
Všichni to zvládli – i Cukr, který se loudal vzadu. Dále jsme měli uplavat 50 m
znak. A nakonec 50 m kraul. Celkem za půl hodiny jsme všichni zvládli první
stupeň odbornosti PLAVÁNÍ. Poté jsme se vrhli do výhřivné vany, jako první
skočil do vody Kolja. Po něm já a za mnou Švícko a zbytek. Za chvilku jsme se
uspořádali a nakonec přišel i Glum, který zde dlouho nepobyl (bylo nás tam osm).
Poté Glum odešel domů a my zde dělali blbosti.
Mirek
Doporučené vybavení na tábor:
Spešl pakl, spacák, karimatka, svačina a pití na sobotu (společná bude aţ
večeře), ešus, lţíce, plecháček, láhev na pití, několik kapesníků, baterka, svíčka
(příp. petrolejka), zápalky, menší batoh na výpravy, pláštěnka, kroj (+ vhodné
kalhoty – ne šusťáky), teplé oblečení na spaní, pracovní oblečení (tepláková nebo
šusťáková souprava – nejlepší jsou ale modráky), košile, kalhoty, svetr, 2 trička,
2x kraťasy, silnější a slabší bunda, 7x ponoţky (z toho 1x silnější na spaní),
náhradní spodní prádlo, holínky, tenisky, boty na výpravy, sandály, čepice,
kartáček a pasta na zuby, mýdlo, hřeben, toaletní papír, 2 ručníky, utěrka, plavky,
sluneční brýle, krém na opalování, provázek (asi 3m), kolíčky, náhradní tkanička
do bot, hodinky, píšťalka, 100 Kč, dopisní papír + známka, oblíbená kníţka,
(hudební nástroj, foťák,…).
Vybavení ke hrám: švihadlo, modré tričko na batikování (bavlněné!), 2 čtvrtky
A4, bílá látka cca 60x60 cm (vhodné k přírodnímu barvení), almanach, svíčky,
petlahve (1,5 l), pastelky a papíry na kreslení, papírové koule.
Pozn.: Oblečení si berte spíše starší, u něhoţ tolik nevadí zašpinění (příp.
roztrţení).
Mobilní telefony a walkmany jsou zakázány!!!
Vlk
3
PRAHA
(Hlavní města evropských zemí)
Hlavním městem České republiky, které je domovem více neţ 1,2 mil. obyv.,
protéká řeka Vltava. Praha má ve znaku hradební zeď se třemi věţemi, který
FERDINAND III. doplnil o ruku s mečem, která symbolizuje obranu švédskému
obléhání města za Třicetileté války. Ve spodní části znaku je nápis „Praga caput
rei publicae“.
Jiţ v 6. století se na území dnešní Prahy usadili Slované. Koncem 9. století
sem z Levého Hradce přenesl své sídlo BOŘIVOJ, kníţe z vládnoucího rodu
Přemyslovců. Za jeho vlády byly poloţeny základy Pražského hradu. Od r. 973 se
Praha stala i sídlem biskupa. Ve 13. století došlo ke značnému rozvoji města –
bylo postaveno několik paláců, kostelů a klášterů, naproti Starému Městu (na
levém břehu Vltavy) byla vybudována Malá Strana. Ještě větší rozkvět přišel za
vlády KARLA IV., jehoţ zásluhou zde bylo zřízeno arcibiskupství (1344), zaloţena
univerzita (1348) a Nové Město. Působili zde stavitelé MATYÁŠ Z ARRASU a PETR
PARLÉŘ, jimţ město vděčí mj. za Pražský hrad a Karlův most, který nahradil
strţený Juditin most ze 12. století. Praha v té době měla 40 tis. obyv. a stala se po
Římu a Cařihradu třetím největším městem Evropy.
Od konce 15. do konce 16. století sídlili čeští králové v Budíně, resp. ve
Vídni. Do Prahy se vrátil aţ RUDOLF II., jehoţ vláda znamenala pro město
opětovný rozkvět. Po bitvě na Bílé hoře však význam Prahy opět výrazně poklesl.
V r. 1848, kdy v mnoha evropských zemích probíhala revoluce, v Praze vypuklo
povstání, které však potlačil generál WINDISCHGRÄTZ. R. 1868 zde byl poloţen
základní kámen Národního divadla. Po I. světové válce se Praha stala hlavním
městem nově vytvořené Československé republiky, byla i hlavním městem
protektorátu Čechy a Morava. Dnes je sídlem prezidenta, vlády i parlamentu.
Dominantou města je Pražský hrad, v jehoţ sousedství se nachází chrám sv.
Víta, jehoţ stavba započala jiţ za KARLA IV., dokončena však byla aţ r. 1929. Aţ
k Hradu sahá dříve samostatné město – Hradčany, pod Hradem se rozkládá i Malá
Strana s nejvyšší barokní stavbou ve městě – kostelem sv. Mikuláše (jeho kopule je
vysoká 79 m). Ve Starém Městě nás můţe zaujmout Staroměstská radnice
s orlojem z 15. století, dvě věţe Týnského chrámu či Karolinum. V Novém Městě
nalezneme Novoměstskou radnici, Národní divadlo i Národní muzeum. K Praze
neodmyslitelně patří i Vyšehrad, bájné sídlo kněţny Libuše a Přemysla Oráče,
vrch Petřín se známou rozhlednou, centrum filmového průmyslu v naší zemi –
Barrandov a od letošního roku i „chrám zasvěcený hrám“ – Sazka aréna.
Vlk
4
Jiří WOLKER
(Výrazné osobnosti 20. století)
Jiří Wolker (JW) se narodil 29. března 1900
v Prostějově. Otec byl účetním, později ředitelem
banky; matka byla dcerou úspěšného podnikatele.
Kromě rodného domu vlastnili Wolkerovi i vilu na
Svatém Kopečku u Olomouce, kde JW trávil
prázdniny. Studoval gymnázium, na němţ započala i
jeho krátká literární činnost – zaloţil školní časopis.
V roce 1916 organizoval prof. A.B. SVOJSÍK opět
skautský tábor, který se konal v lesích nedaleko
Lipnice n. Sázavou. Tohoto tábora se zúčastnil spolu
s patnácti dalšími skauty i JW, stejně jako i o rok
později. Pobyt JW je připomenut pomníkem, jenţ
stojí v místě konání tábora. Musím podotknout, ţe
na táboře byl i přítel JW z Prostějova – RUDOLF
PLAJNER, pozdější náčelník Junáka. Poté, co se vrátil z tábora, zaloţil v Prostějově
skautský oddíl. Z těchto táborů nám JW zanechal svůj skautský deník, který
později vyšel i kniţně.
Po maturitě v roce 1919 odešel studovat, na nátlak svých rodičů, práva do
Prahy. Z vlastní iniciativy však JW navštěvoval ještě přednášky z filosofie. Začal
publikovat různé recenze a kritiky, ale hlavně své literární práce, které mu často
pomáhaly i ve finanční tísni. Uţ během skautských pobytů trpěl Jiří často
nachlazením a angínami. Ani úporný kašel mu však nezabránil v kuřácké vášni. V
březnu 1921 sloţil Wolker úspěšně první státnici, ale hned poté začal připravovat
k vydání svou první básnickou sbírku. V květnu 1922 pobýval JW s přáteli na
ostrově Krk u Jaderského moře. Zde ho postihlo první chrlení kašle. Naplno se
nemoc projevila na jaře roku 1923, dle dnešních výzkumů se patrně jednalo o
tuberkulózu. Wolkerovým bylo doporučeno, aby se JW odjel léčit do Vysokých
Tater. V plicním sanatoriu v Tatranské Poljance ve Vysokých Tatrách však pobyl
jen krátce. Nakonec jeho matka, která ho poslední měsíce sama ošetřovala,
převezla vlakem domů do Prostějova. Boj se zákeřnou chorobou byl však v
tehdejší době marný. V poslední den roku 1923 byl Wolker převezen do
Prostějova, kde 3.ledna 1924 v 9 hodin ráno nemoci podlehl.
(pokračování na další straně)
5
Je zajímavé, ţe i kdyţ věděl, ţe zemře, sám před smrtí si napsal vlastní epitaf,
který je vytesán do kamene jeho náhrobku:
„Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět a pro
spravedlnost jeho šel se bít. Dřív než moh´ srdce v boji vytasit, zemřel
mlád dvacet čtyři let.“
Boban
Tabulka na morseovu abecedu
Přináším vám šikovnou věc pro rychlý převod morseovky. Ţelvi by jiţ tuto
tabulku měli mít, ale jsem optimista, takţe to zase nepoztrácejte.
Černé políčko značí čárku, bílé zase tečku. Při převodu do morseovky
(písmeno C-cílovníci): nalezneme písmeno v tabulce => postupujeme přes
písmena T, N, K aţ po C; na této cestě si hlídáme barvy polí => černá, bílá, černá,
bílá => -.-.
Při převodu z morseovky: pro hlavy mazané je postup opačný.
Doufám, ţe se vám tabulka bude hodit a hlavně ji vyuţijte v praxi.
T
E
M
N
O
Ch
G
Q
A
K
Z
Y
D
C
X
W
B
J
I
R
P
U
L
S
F
V
Ove
Úvaha na téma: Proč nelze jet na tábor na kole?
Především je to vaše podivné chování. Člověk nic neslíbí ani neodmítne a vy to
povaţujete za hotovou věc.
Vámi plánovaná trasa po turistické značce není vhodná a v některých úsecích ji
není moţné projet na kole.
První den na stavbě tábořiště je přece zapotřebí junáků – vţdyť víte, ţe vlčata
nejsou na nějakou těţkou práci.
Nakonec kam byste kola uklidili? Stavění stanu speciálně pro pár kol není
z důvodu jejich akutního nedostatku moţné.
Uznejte, ţe je to protentokrát bláznivý nápad. Je to však výzva pro další rok.
Ove
6
H
Vzpomínka na výpravu do Brandýsa
Rychlebské hory – Kralický Sněţník
Dne 26. května se vypravilo trio ve sloţení Ove, Vlk a Šplhoun na putování
po Rychlebech. Vlak i autobus nás po půldni dovezl na konečnou, kde ţeleznice
ani silnice jiţ nejde dál. Ocitli jsme se totiţ na nejsevernější výspě Slezska. Po
hlavním hřebeni jsme prošli celé Rychleby, ale jelikoţ nám to nestačilo, tak jsme
vylezli i na Králický Sněţník, nejvyšší vrchol našeho kraje. O tom, co jsme při
cestě proţili, viděli, slyšeli a jak jsme zabloudili do Polské republiky, si přečtěte
v příštím čísle.
Šplhoun
Ove
Lesní příběh
V jednom lese ţil veliký medvěd, který tyranizoval ostatní zvířata. Vybíral
ptákům hnízda a vysrkával jejich vajíčka, včelám kradl med a ničil jim úly, dalším
zvířátkům zase ničil doupata. A obzvláště si pochutnával na mláďatech, která
neposlouchala rodiče a toulala se po lese. Pro všechny obyvatele lesa bylo
nebezpečné pohybovat se po lese v nočních hodinách. Mezi jeho specialitku
patřila i šikana vlků a lišek, které vydíral a oni mu museli shánět potravu. Malí
mravenečci všechno pečlivě pozorovali a v noci, kdyţ spal, tak ho poštípali. Kdyţ
se medvěd probudil, všechno ho svědělo, proto se šel zchladit do tůně, ale nedával
pozor a utopil se. A z tohoto příběhu vyplývá přísloví: „Nečiň druhému to, co
nechceš, aby jiní dělali tobě.“
Zebra
7
Ove
Soutěţ o body
1.
2.
3.
Zjistěte, jaké 2 básnické sbírky vytvořil Jiří Wolker (poradím Vám, ţe
první z nich se původně měla jmenovat Ráj srdce).
Ve kterém roce byl objeven lék proti tuberkulóze? Co je to epitaf?
Co znamená nápis „Praga caput rei publicae“? Kdo nechal postavit
Juditin most?
Vlk
8
!!!DŮLEŢITÉ INFORMACE!!!
10 ČASOPIS IV.ODDÍLU 10
(ČERVENEC 2004)
O přátelství nejen mezi skauty
Ruský básník Puškin napsal v jedné básni: „Známých mám až hanba, ale
přítel, ten mi chybí.“ Přátelství je jedním z velkých ţivotních darů. Bez přátel je
člověk sám uprostřed lidí a samotu následuje ruku v ruce deprese. Samota je častý
stav moderního člověka, protoţe má špatně postavené hodnoty. Často slyšíme:
„Nemám na nic čas.“ A přátelství vyţaduje právě čas. Nelze věnovat všechen čas
vydělávání peněz (coţ hrozí hlavně dospělým), televizi nebo počítačové závislosti.
Přátelství se musí rozvíjet, jinak odumírá a můţe se i zcela vypařit. S přítelem si
musíme umět naslouchat a musíme spolu proţívat kus ţivota. Obojí chce určitou
dávku velkorysosti a tolerance.
Pověstné je přátelství horolezců, kteří lezou kaţdý na jednom konci lana.
Kdyby jeden udělal chybný krok, druhý ho buď zachrání před pádem, nebo
spadnou oba. Skuteční přátelé jsou spojeni stejným, i kdyţ neviditelným lanem.
Kdo se můţe stát mým přítelem? Především ten, kdo má podobné zájmy jako já,
kdo se osvědčil v nouzi, s kým cítíme jisté podobné duševní naladění.
Jako skauti sdílíme společné hodnoty napsané ve skautském zákoně, které
jsme se zavázali dodrţovat ve skautském slibu. Určitě tedy sdílíme společné
hodnoty a zájmy, i kdyţ jsme třeba kaţdý jiný a nemusíme si být aţ tak
sympatičtí. Ale právě povahová rozdílnost je velmi obohacující. Chce to jenom
čas, který věnujeme tvorbě nového přátelství. Čím víc přátel máme, tím náš ţivot
bude bohatší a krásnější. Kaţdý skaut je ten, kdo mě podrţí na druhém konci lana,
i kdyţ se vidíme třeba poprvé v ţivotě.
 26.6. v sobotu od 9.00 se na skauťáku koná předtáborová
brigáda – účast je povinná!!!
 1.7. ve čtvrtek od 14.00 proběhne nakládání táborového
vybavení – účast všech skautů je rovněţ povinná!!!
 Všichni skauti s výjimkou rádců vlčat odjíţdějí na tábor jiţ
v pátek 2.7. ve 12.00 od skautského domova!!!
 Nezapomeňte si přibalit bílou látku (60x60), 2 čtvrtky A4,
modré tričko a švihadlo. Naopak mobily, walkmany a praky
nechte doma. Všechny praky (i jiné zbraně) vám budou
nemilosrdně zničeny.
Akce KAPKA 2004
Jako obvykle i tento rok proběhla dobročinná akce s názvem Kapka. Sraz byl
v 9.00 na zastávce u Benziny. Scházeli jsme se jak „švábi na pivo“, ale kdyţ přijel
i Kolja, celý schvácený, protoţe nás hledal u horní OMV, mohlo se začít. Po
chvilce dohadování jsme se domluvili, kdo kam půjde. Na „horní“ jsme byli
v tomto sloţení: Orlo, Já, tiskový mluvčí a opravdový muţ Kolja, Vlk, Pytlík,
Šplhoun, opravdová ţena Gábina, Bětka, sestry Knotkovi, Helena a později i
Mireček. „Dole“ zůstali: Tahoun, Zebra, Václav, Katka, Maruš (v nepřítomnosti
Pavly vrchní vůdkyně akce) + několik Čolků.
Našimi prvními zákazníky byli páni policajti. Postupně jsme se v mytí čelních
skel, i zásluhou Pytlíkových rad, stále zdokonalovali. A tak nám to pěkně šlo, aţ
do té doby, neţ Kolja začal jezdit na Pytlíkově koloběţce. Proto nás sprdla jedna
paní (zřejmě vedoucí směny), ţe nás můţe něco zajet. Po Vlkově kázání byl uţ
Kolja hodný, ale Orlo zjistil, ţe má Kolja prak, a tak začal nenápadně střílet do
křoví. Ale nikde ţádné auto nebylo. Přesto nás ta paní podruhé sprdla a radši
odjela pryč, aby se na to nemusela dívat. Asi ve dvě nám bylo nabídnuto, jestli
nechceme jít domů, protoţe nás tam bylo hodně. Tak jsme Já, Orlo a Mireček
odešli. Co se dělo potom, uţ nevím, zeptejte se na to někoho jiného. Výtěţek akce
byl skoro 7.000 Kč. Věřím, ţe i příští ročník bude také takový a ţe budeme moct
být zase na horní benzínce.
Glum
Tygr
1
2
Výprava do Jarošova (14.-16.5.)
Rychlebské hory – Králický Sněţník
Na nádraţí ČD se nás sešlo 9, čtyři zástupci Vlků: já, Zebra, Nesquik, Divoch;
tři zástupci Ţelv: Tygr, Orlo, Kolja; a vůdce Glum se synkem Filipem řečeným
„Malý Glum“. Po drkocavé cestě vlakem jsme dorazili do Ţďárce a odtud jsme
autobusem pokračovali aţ do Proseče. Zde jsme se podívali na mapu kudy dál a
určili jsme, ţe půjdeme pěšky přes tábořiště v Boru a přes Toulovcovy maštale aţ
do Jarošova. Cesta probíhala celkem klidně aţ do skalního města, kde proběhla
malá bitva mezi „Němci a Angličany“. Po této bitvě jsme po chvíli chůze dorazili
do Jarošova, kde Glum obstaral klíče od místního skautského domu a k nim dostal
informaci, ţe budeme mít společnost asi šesti cyklistů. Kdyţ jsme dorazili k jejich
skauťáku, odemkli jsme si a navečeřeli se. Potom jsme hráli pár her a po třech
příbězích se šlo spát.
Druhý den jsme se vzbudili asi o půl deváté a po vydatné snídani jsme šli na
malou výpravu do Městských maštalí. Opět jsme šli kolem skalního města, kde
probíhala hra „O poklad“ a poté asi tříhodinová bitva v útrobách města. Po ní jsme
vyšli vstříc Městským maštalím. Cestou si Zebra musel zamachrovat před
skupinou mladých turistek a v maštalích jsme viděli asi 3 cyklisty, kteří skákali ze
skály na zem. Zde si taky Orlo zapomněl svůj nůţ, pro který se pak se Zebrou
vraceli. Po prohlédnutí maštalí jsme se vrátili do naší „ubytovny“ a začali jsme
dělat večeři (špagety). Po večeři následovalo pár her a po nich se šlo spát.
Třetí den jsme trochu zaspali, a tak jsme se rychle najedli, sbalili si věci a šli –
jak se později ukázalo „velikou zkratkou“ – do Proseče, odkud nám jel autobus.
Autobusem jsme jeli do Chrudimi a z Chrudimi vlakem do Hlinska. Byla to skvělá
výprava a ti, co na ní nejeli udělali velkou chybu.
Poznávat krásy naší vlasti se vydali Vlk, Ove a Šplhoun. Nejprve jsme jeli
vlakem, asi 240 km a trvalo to skoro 7 hodin, poté jsme jeli z Javorníka autobusem
do Bílé Vody, kde jsme vystoupili na konečné u psychiatrické léčebny. A dál uţ
jenom po svých. Prvního dne jsme toho moc neušli, jednak z nedostatku času a
také batohy byly dosti těţké ( aţ 24 kg ). Po celou cestu jsme stoupali, aţ jsme
dostoupali k česko-polské hranici, po které jsme kousek šli. K přenocování jsme se
uchýlili raději dále od hranice a blíţe k vodě, kterou jsme stejně dlouho hledali.
Toho dne jsme uvařili rizoto a šli brzo spát.
Druhého dne jsme si dopřáli teplou snídani, v podobě ohřátého zbytku od
večeře. Kdyţ jsme slyšeli lomoz motoru, ihned jsme zamaskovali dokonale
ohniště a šli raději dál. Prvním vrcholem na naší cestě byla Borůvková hora (899
m), odkud nebyl ţádný výhled, jen zřícenina turistické chaty. Pak jsme sešli do
Travné, kde jsme se osvěţili výborným radioaktivním pramenem. Za touto
dědinou vedla stezka přes pastvinu, z dálky jsme zvěř identifikovali jako koně, po
přiblíţení jsme zjistili, ţe se jedná o stádo krav, a tak jsme uháněli pryč. Přes
kopec jsme došli do Zálesí, které bylo poslední vsí na naší trase, odtud zase
k hranici na Koníček (850 m). Nakonec jsme se usídlili kousek od potoka a uvařili
šlichtu, do které jsme přidali nalezené houby – hřiby kováře.
Dalšího rána nebylo Ovemu moc dobře a oznámil nám, ţe pojede domů, řekl,
ţe cestu zvládne sám, a tak jsme pokračovali v putování. Prošli jsme obcí
Hraničky, kde před 60 lety stálo 50 domů a kde dnes stojí jen jediný. Odtud jsme
vystoupali na Špičák (957,2m) s poměrně slušným výhledem. Pokračovali jsme po
hřebeni, který lemovala hranice, na které jsme potkali polské pohraničníky.
Z hranice jsme sešli k Vodopádům Stříbrného potoka, které byly opravdu skvělé.
Odtud jsme zase nabírali metry směrem ke Smrku.
Ráno byla šílená zima asi proto, ţe jsme spali u potoka. Asi v poledne jsme
došli k našemu cíli – Smrku (1125 m), nejvyššímu kopci v Rychlebech. Protoţe
nám čas nechyběl, rozhodli jsme se dostat aţ na Králický Sněţník. Pod Smrkem
přišlo vhod občerstvení v chatě Paprsek. Večer jsme se utábořili na rašeliništi,
nebylo to zrovna ideální, ale jiná moţnost nebyla.
Pátého dne – v neděli nás ze stanu vytáhlo sluníčko a krásný pohled na
Praděd. Asi v poledne jsme ochutnávali Moravu, pramenící pod Sněţníkem. Ten
jsme zdolali krátce poté a to i bez mapy. Na vrcholu jsme do ní nahlédli u mladého
sympatického páru. Rozhodli jsme se jít po červené směrem na Králíky, neboť
jsme poměrně dosti klesali, sledovali jsme kamenitou cestu a ne značku. Po
hlaholu češtiny jsme však došli k polské chatě. Stoupat zpět se nám nechtělo, tak
Tahoun
Myšlenky o přátelství
„Přátelé mají přednost před králi.“
Voltaira
&
„Nejlepším zrcadlem je oko dobrého přítele.“
Galské přísloví
citoval Tygr
„Kdyţ přítel s nepřítelem mým se baví vesele, mně není třeba toho
přítele!“
Avicennu citoval Sporťák
3
jsme šli podle polských značek. Asi po dvou hodinách jsme radostně došli
k hranici a citelně si oddychli.
Posledního dne jsme vstávali se sluncem, abychom dorazili domů co nejdříve.
V městečku Králíky jsme zakoupili Mladou Frontu a několik pohledů, jeden z nich
jsme zaslali na památku Ovemu.
Po celou dobu nám přálo počasí. Několikrát se nám taky vyplatilo shodit
batohy a jít dále hledat ideálnější místo k noclehu. Rychlebské hory vám vřele
doporučuji k návštěvě.
Šplhoun
Orlím vzletem
(Výtah z želví „brožurky“ o J.A. Komenském)
!!! Orlova práce je určena zejména pedagogicky a filozoficky vzdělaným čtenářům!!!
Omluvte prosím několik drobných chyb, jichţ se druţina Ţelv ve své práci dopustila.
Honzík se narodil v malé vesničce jménem Husinec. Od roku 1621 se ukrýval;
v těţké politické situaci a po osobní tragédii (smrt ţeny a dvou dětí) sepsal
sociálně alegorické a kritické dílo „Labirint světa a ráj srdce“. Jako uznávaný
učenec se stal politickým mluvčím pobělohorské organizace; snaţil se dosáhnout
intervence protestaneckých mocností ve prospěch české reformace. Komenský
spojoval domácí reformační tradici s evropským náboţenstvím a i filozofickým
myšlením. Jeho dílo je hluboce humanistickou odpovědí soudobé společnosti
(suţované třicetiletou válkou) na národní tragédii i na osobní zkušenosti
z exuálního ţivota. Usiloval o sjednocení veškerého lidského vědění na jediném
základě („všemoudrost“ – pansofie).
Nejznámější filozofické dílo „Všeobecná porada o nápravě věcí lidských“,
které pojednává o „lidských věcech“, o jejich narušení a o moţnosti všeobecného
osvícení. Na základě novoplatónské emanační teorie dělí svět na čtyři stupně
(sestupně od světa moţného aţ po upadlý svět hmotný); oproti tradičnímu pojetí
však hmotným světem řada nekončí, ale stává se vzestupnou prostřednictvím světa
lidské dovednosti, přes svět marnivosti aţ ke světu duchovnímu.
Pedagogické dílo řeší všeobecné i některé speciální a didaktické otázky.
Základním didaktickým poţadavkem je přirozenost, tj. poţadavek, aby se výchova
vzdala násilných metod a respektovala přirozený vývoj dítěte. V díle „Brána
jazyků otevřená“ se pokusil o sjednocení veškerého lidského vědění na jednom
základě.
Výtah provedl Vlk
5
Interregionální ţelví výprava
Sešli jsme se v sobotu 19.6.04 ráno na Tylově náměstí. Bylo hezky. Kdyţ
dorazil i Kolja, tak jsme uţ jen čekali na autobus. Ten také dorazil a mohli jsme se
vydat na výpravu do Vojnova Městce. Na náměstí jsme vystoupili a šli domů…
Cestu nám zpestřila moţnost udělat si něco ze stezky, nebo z odborek. Šli jsme si
pomalinku a dělali hodně moc zastávek, proto nás to bavilo. Po zelené jsme došli
aţ k rybníku, kde bylo připravené místečko na odpočívání. Tady jsme prolezli i
trubkou, která smrděla, a my potom taky. Napadly nás také myšlenky jít za
Adamem do Vortové, ale pak jsme si to rozmysleli. Střihli jsme si to přes
Hamerku, kde jsme si zahráli “Overlord”. Dle legendy této hry se v červnu 1944
při vyloďování v Normandii zřítilo jedno britské letadlo. Část posádky se
zachránila, musela se však záhy utkat se skupinou ukrytých německých vojáků...
A jak jsme si tak šli do Studnic, začalo pršet. Pršelo pak celou cestu do
Hlinska a my byli pořádně promoklí. Tato výprava se mi moc líbila, a proto ji
doporučuji i ostatním.
Orlo
Bambiriáda 2004
Jak mě vůbec napadlo uskutečnit tuhle výpravu? Ve škole na nástěnce jsem
uviděl plakát a hned po jeho přečtení mě napadla „GOOD IDEA“. Uvědomil jsem
si, ţe bychom tam mohli jet s Koljou a naší vlčáckou druţinou.
Večer jsem to na procházce Koljovi sdělil. Byl jsem připraven na všechno, ale
Vojta překvapil – souhlasil s tím. Hned jsme volali Mattymu, který nám dal
předběţný souhlas. Další den jsme zašli za Pytlíkem a zeptali se ho, jestli by
s námi nejel. Souhlasil a dal návrh, abychom z toho udělali oddílovou akci.
Neměli jsme nic proti. Potom jsme zjistili nejlepší spoj, napsali a rozdali pozvánky
všem druţinám. Pak jsme uţ jen čekali na čtvrtek 20.5.
Na nádraţí nakonec přišli jen tři kluci z naší šestky. Ale to nám vůbec
nezkazilo náladu. Po příjezdu do Chrudimi jsme zjistili, ţe se Bambiriáda koná na
druhé straně města. Tak jsme šli… a došli. Na místě si kluci zasoutěţili, něčemu
novému se přiučili, a kdyţ uţ byli unaveni, tak jsme šli zpět na autobusovou
zastávku. Přišli jsme včas, ale k našemu údivu nic nepřijelo, tak jsme obvolali
rodiče a vlakem jsme se s hodinovou sekerou vraceli domů.
Termo
6
Po dlouhé době zase šplechty!!!
Pepíček přijde poprvé do školy. Paní učitelka mu tyká, a proto jí začne tykat i
on. Ale to se paní učitelce nelíbí a neustále ho napomíná. Pepíček jí ignoruje, a tak
mu dá trest: 50x nemám tykat paní učitelce. Příští den přijde Pepíček do školy a
hned míří za paní učitelkou a předá ji trest. Paní učitelka si ho prohlédne a ptá se
Pepíčka proč to napsal 100x. Pepíček odpoví: „SEM TI CHTĚL UDĚLAT
RADOST.“
Cukr
Lord se vrací letadlem z dovolené a volá svému sluhovi:
"Žán, asi za půl hodiny přistaneme, tak na mě čekej na letišti s vozem. Je něco, o
čem bych měl vědět?"
"Nic nového, pane. Akorát jsem zlomil násadu od lopaty."
"Tak se koupí nová. Cos dělal?"
"Zakopával jsem vašeho psa, pane."
"Cože? Žeryk je po smrti? Co se mu stalo?"
"Lady na něj šlápla kdyţ běţela ze schodů."
"Proboha, proč běžela ze schodů? Vždyť ta nikdy neudělá rychlejší pohyb, než je
nutno."
"Bylo nutno, protoţe běţela pro vodu."
"Pro jakou vodu? Proč neposlala služebnou?"
"Sluţebná nemohla, protoţe hasila ty záclony."
"Ježíšmarjá, jaký záclony zase? A proč hořely?"
"Jak vypadl ten proud, tak sluţebná nesla lady svícen a protoţe nebylo vidět, tak
zakopla, upadla na záclony a začala hořet, od ní chytly záclony a proto běţela lady
pro vodu."
"No a uhasili to?"
"Lady nedoběhla, protoţe si zlomila nohu."
"A je ošetřená?"
"Kdyţ odjeli hasiči, tak ji odvezla sanitka."
"Proboha, proč tam byli hasiči?"
"Protoţe chytnul celý zámek a vyhořeli jsme do základů."
Chvíli bylo ticho a potom se lord ozval:
"Žán, moc od tebe nechci. Můžeš mně říct alespoň jednu pozitivní věc."
"To mohu, lorde. Přišly vaše testy na HIV a ty jsou pozitivní"
Sporťák
7
Kolja
PÁTEK 2. července 2004
11 TÁBOROVÝ SPECIÁL 11
(SRPEN 2004)
Milý táborový deníčku, promiň, ţe do tebe píšu, ale já bych to nikdy neudělal,
kdyby mě k tomu nedonutil Boban! Tento den byl neoficiální, proto sem přijeli
všichni skauti vyjma Kolji asi kolem půl druhé. Začali jsme pracovat, coţ jsme
dělali další dva dny - pěkná nuda. Ale občas je to sranda. Jako tuhle, kdyţ jsem
montoval Adamovi stan, to jsme se se Švíckem nasmáli! Bylo by to dobré, kdyby
náš den nezačal rozhořčením. Nějací „malí psi“ nám vzaly tomfy a nechcou je
vrátit. V ten den se na tábořišti udělalo nejvíc práce a tak kaţdý kromě 2D zaslouţí
pochvalu. Také bych se měl zmínit o počasí – bylo hrozné. Hrozné, ale ne strašné,
coţ znamená, ţe chvíli pršelo a chvíli svítilo sluníčko. Těmito slovy končím
dnešní neoficiální táborový den.
Sesmolil Orlo
SOBOTA 3. července 2004
Myšlenka dne: „Nejstatečnější je ne nepadnout, ale vstát pokaţdé, kdyţ
padneme.“
První táborový den, ale pro nás skauty uţ druhý, začal probuzením asi o půl
osmé. Skauti zjistili, ţe mají hlad a nemají, čím by ho odstranili. Přece se však
někteří našli a najedli se. Největšimi machry se stali Straka a Termo, kteří se
rozhodli uvařit polívku. Poté jsme se všichni pustili do práce, coţ bylo asi o půl
deváté. Dodělávaly se chlapecké podsady a zrovna kdyţ jsme dodělávali další
čtyři dívčí, přijel zbytek osazenstva tábora. Holky dělaly svůj tábor, my se
Švestkou jsme mezitím dodělávali vršky u nových stanů. Kopala se uţ i latrína,
hrabala tráva a hlavně se někteří skauti vrhli na stavbu jídelny, která se později
zdála nezdařilá. Večer se zprovoznila latrína a skauti vztyčili stoţár a ukotvili ho
v zemi. Na večerním nástupu nás Matty pochválil za skvěle provedenou práci.
Tento den byl pro skauty nevšedně zdařilý.
NEDĚLE 4. července 2004
Myšlenka dne: „Hloupost je lenost ducha, lenost je hloupost těla.“
Oficiálně začal den budíčkem v 7:00, následovala rozcvička, hygiena a
snídaně. Po dobré snídani byl nástup, na němţ se rozdělily úkoly. Dopoledne se
dělali koše a nástěnka, jídelnu jsme vybavili stoly a lavicemi. Vlčata hrabala trávu.
Do stráně nad kuchyní se vynášela těţká vojenská nádrţ na vodu, abychom se
mohli řádně hygienit, a dodělávala se kuchyň. Po obědě se natahovaly hadice od
studny k nádrţi a od nádrţe k umývárně. Také se dělaly kohoutky k umývárkám a
sprchy, u kterých padla památná věta, jíţ vyslovil Orlo: „Kolja, ten nic neudělal,
to Lukáš se tady aspoň válí!“ Po večerním nástupu šli někteří na mši, ostatní měli
osobní volno. Po mši jsme se chystali na večerku a v deset se šlo spát. Byl to
úspěšný den, protoţe se udělalo hodně práce.
zahájena přečtením průvodních listin císaře římského a královny rakouské (Boban
a Maruška) Kaţdý rod obdrţel erb a dozvěděli jsme se, ţe po těchto rodech
budeme nastupovat na nástupy. Po večeři bylo volno, pak jsme se šli spát.
ÚTERÝ 6. července 2004
Myšlenka dne: „Přemoci zlé návyky lze jen dnes, nikoli zítra.“
PONDĚLÍ 5. července 2004
Myšlenka dne: „Abychom se naučili říkat pravdu druhým, musíme se naučit
říkat pravdu sami sobě.“
Ráno jsme se nasnídali a šli na dopolední program. Já, Orlo, Termo, Straka a
Vlk jsme stavěli týpíčko. Uprostřed stavění jsme skončili, odebrali jsme načerpat
sil na oběd. Odpoledne jsme hráli bojovku: Byli dva královské rody Ţampachovci
a Páni z Dubé, ti si navzájem ukořistili svá ţezla. Hra se odehrávala na
baseballovém hřišti, které se uhlopříčně rozdělilo, v kaţdé půlce vytvořili hájený
kruh s ţezly (krováky). Jedni se mohli vydat na zteč pro ţezla do protějšího
království, protivníci je mohli zkamenět dotykem a rovněţ dotykem spoluhráče
mohl být osvobozen. Po svačině jsme byli rozděleni do rodů na táborovku –
Pernštejnové (Straka, Tahoun, Divoch, Nesquik), Páni z Pardubic (Tygr, Kolja,
Cukr, Námořník) a Harantové (Orlo, Termo, Zebra, Švícko). Táborovka byla
Hned poté, co jsem zatroubil budíček a všichni vylezli ze spacáku, pískli
nástup na rozcvičku. Po rozcvičce jsme se rozdělili do skupin. Jedna skupina
dodělávala odpadní koše a druhá, kde jsem byl já, Tahoun a následně i Zebra, jsme
měli za úkol vykopat tři vsakovací jímky. Ale kdyţ jsme začli kopat, s přibývající
hloubkou se kvalita hlíny začala zhoršovat. Jakmile přišel Boban a uviděl
jílovitou půdu, zadrţel nás a zároveň navrhl, abychom udělali jednu velikou. My
jsme se hned dali do práce, a aby nám to šlo lépe od ruky, Boban se s námi vsadil
– tak jsme kopali jako o závod. Pak odešel a vrátil e asi za půl hodiny se stezkou
v ruce. To znamenalo plnění 1. stupně skautské zdatnosti. Do oběda bylo hotovo.
Po obědě následovala první etapa celotáborové hry. Podle legendy jsme se
museli dopravit k poměrně vzdálenému mostku , kde jsme měli vyrýţovat co
nejvíce zlatých stříbrných nuget, které představovaly matky osmičky a podloţky,
jeţ jsme měli do stanoveného limitu donést do tábora. Pernštejni tam doběhli jako
první a tak stříbro jen sbírali, zatímco Páni z Pardubic a my, Harantové, jsme
museli rýţovat a stříbro tak pro nás bylo spíše vzácností.
Po příchodu do tábora následovala svačina a potom Velká pardubická. Ta
spočívala v tom, ţe druţstva, do kterých jsme byli rozděleni, museli v postoji kůň
s jezdcem projet vyznačenou překáţkovou dráhu. Tak to je snad z dnešního dne
všechno.
Sepsal Termo
STŘEDA 7. července 2004
Myšlenka dne: „Nejlepší způsob, jak udrţovat v paměti dobré skutky, je
oţivovat je novými.“
Ráno začalo jako obvykle ohavným budíčkem hraným na trumpetu.
Kdyţ jsme se vysoukali ze spacáků, byla rozcvička a po ní následovala
individuální hygiena. Kontrola stanů byla tak nudná, ţe si na ni vůbec
nevzpomínám. Vztyčení vlajky bylo rovněţ obyčejné. P snídani jsme měli nástup
na táborovku. Pointa byla, ţe jsme museli uctít španělského krále výborným
nápojem, který musel být z lesních a lučních plodů a donést oheň z nepřístupných
končin, na němţ jsme potom měli uvařit lahodný mok. Rozběhli jsme se do všech
světových stran a hledali co nejsladší plody přírody. Kdyţ jsme nasbírali bez a
lípu, vrátili jsme se k připravenému ohništi. Oheň bylo těţké opatřit, nacházel se
na posvátném místě. Ještě ţe jsme měli petrolejku! Straka tam běţel jen se
svíčkou. Divoch u ohniště celý naštvaný láteřil, kde je Straka. Nakonec museli
oheň zapálit sirkami. Po uvaření nastala degustace odbornou porotou. Strakův čaj
jim chutnal nejvíc, náš méně a z Orlova čaje jim bylo na blití. Po velice chutném
obědě jsme plnili věci do odborek, odborností a stupňů. Po svačině jsme
připravovali táborák. Táborák zahájil Kolja a pak začala táboráková zábava.
Vlčata a Baterky šli dříve spát a tak jsme mohli dále pokračovat. Naší skvělou
zábavu přerušil Matty, který nás rozehnal za přílišné hýkání. Tak takhle přibliţně
vypadal táborový den, všichni pokojně usnuli a bylo nám teplo.
Za případné chyby ručí Tygr
ČTVRTEK 8. července 2004
Myšlenka dne: „Dobré vychování nespočívá v tom, ţe nepoléváme ubrusy, ale
v tom, ţe přehlédneme, učiní-li tak druhý.“
Ráno po nástupu jsme plnili nováčkovskou zkoušku, první stupeň a odborky.
Pak jsme šli na svačinu a po ní jsme hráli táborovku – O erb vévody
burgundského, která spočívala v tom, ţe se udělal kruh a zavázali jsme si oči a po
dvojicích z kaţdého rodu jsme se vytlačovali z kruhu. Poté následoval oběd a
polední klid. V následujícím programu jsme se zapotili u desetiboje, který se
skládal z těchto disciplín: šplh, vis na větvi, skok do dálka, hod na cíl, shyby,
kliky, CMT, skákání přes švihadlo, běh cross country, …
PÁTEK 9. července 2004
Myšlenka dne: „Strach z nebezpečí je tisíckrát horší neţ nebezpečí samo.“
Dnes jsme vstávali o hodinu později, poněvadţ pršelo a v noci byla bouřka.
Poté, co jsme se nasoukali do pláštěnek, jsme se odebrali na snídani, kde se
zjistilo, ţe Termo má pod pláštěnkou pouze tričko a spoďáry! Dnešní ranní
zamyšlení bylo v tee-pee, neboť jsem v něm zatopil. Výklad pátého bodu zákona
byl zpestřen scénkami, hrami a během důvěry. Také se četla kniha Vraţda
v salónním kupé. Po svačině jsme se zamýšleli, někdo více a někdo méně úspěšně,
nad poselstvím E.T. Setona a R.B. Powella. Odpoledne patřilo hře na středověké
vrstvy: sedláky, měšťany, šlechtu a krále. Hru jsme hráli společně s vlčaty a
světluškami. Navečer jsme se se skautkami věnovali pod Maruščiným vedením
zdravovědě. Den jsme jako tradičně zakončili baseballem. Nakonec se ještě hrála
noční hra v okolí Tyroláku, s touto bojovkou byli všichni spokojeni.
Vytvořil Kolja
SOBOTA 10. července 2004
Myšlenka dne: „Tajemství silných tkví v tom, ţe se neustále přemáhají.
Nejprve se ještě vrátím k noční hře. Všichni jsme se sešli v tee-pee. Kdo chtěl
jít na hru, musel si namočit obličej do vody a mokrý obličej do mouky. Hra
probíhala tak, ţe jsme se museli dostat k petrolejce(ta svítila), umístěné nedaleko
Tyroláku, aniţ by nás někdo z vůdců zlikvidoval dotykem. První útok jsme zvládli
s přehledem. Při druhým útoku jsem se nacpal rohlíky, ale ty hned za rohem ze mě
vypadly. A asi kvůli tomu se nám druhý útok nepovedl. S Orlem jsme třetí útok
zvládli na výbornou. Kolja pak zanechal u petrolejky čichově i vizuálně
nepřehlédnutelnou „stopu“.
Hned ráno nás Vlk o rozcvičce poslal běhat ve velké zimě do půl těla dvacet
koleček okolo tábora. Po rozcvičce šla většina skautů na hygienu. Jen já s Orlem
jsme zůstali ve stanu, protoţe jsme měli velký nepořádek a při bodování stanů
bychom dosáhli malého ohodnocení. Vyplatilo se! Získali jsme dva body z devíti
moţných. Po nástupu jsme se všichni s Glumem vydali k Tyroláku a rozjímali
jsme o slibu a skautském zákonu. Potom jsme měli nad tím hodinu přemýšlet.
Odpoledne se to opakovalo. Někteří skauti, Tygr a já, šli přemýšlet do spacáku.
Večer se celý oddíl vypravil k nedaleké zřícenině rozhledny. Zde sloţili Zebra,
Tahoun, Nesquik, Námořník a Ojelek skautský slib. Následně Glum vyprávěl
pravdivou povídku O Gríšovi Grigoriansovi. Po povídce jsme se odebrali do stanů.
Ve spacáku bylo všem teplo a spokojeně jsme usnuli.
Zdokumentoval Švícko
NEDĚLE 11. července 2004
Myšlenka dne: „Chování je zrcadlo, v němţ kaţdý ukazuje svoji podobu.“
Dnešek začal budíčkem a skončil večerkou. Suchý, co? Tak nějak jinak: Ráno
Termo zatroubil budíček a zalezl do ještě vyhřátého spacáku, aby si mohl ještě
chvíli poleţet, protoţe nebyla rozcvička!!! Po nástupu měl Glum zamyšlení na 6.
skautský zákon „Skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských“. Za
snídani nám poslouţil kus chleba s pomazánkou. Dopolední program: Příprava
tábora na příjezd rodičů – tzn., ţe se muselo uklidit okolo košů, případně je
opravit, donést dřevo, poklidit tábor, ve stanech,...
K obědu byly tzv. "velmi dobré" fazole. Všichni aspoň ochutnali (aţ na pár
výjimek). Příjezd rodičů nikoho nepřekvapil. Na návštěvu přijel i Švestka.
Odpoledne bylo naplněno chválením se vlčat a některých dalších před rodiči.
Vedoucí si je samozřejmě taky pochvalovali. Někoho. Ve chvíli volna Termo
s Cukrem u Gluma splnili podmínky odbornosti „Péče o dítě“. Po odjezdu valné
většiny rodičů jsme povečeřeli. Dneska se nic moc teda nedělo, ale někomu
přibyly sladkosti (za chvíli zase ubyly). Na programu byl uţ jen večerní nástup,
zamyšlení a večerka. Dobrou noc!
Tento táborový den zapsal Námořník
PONDĚLÍ 12. července 2004
„leţáka“. Kdyţ jsme pozorovali, jak jej sestra krmí hadičkou s tekutou stravou,
začali mě objímat dva klienti. Mattymu se to nelíbilo, tak je stále napomínal (byl
na ně fakt přísnej!). Za chvíli nám skončila pracovní doba a my se vydali do
tábora. Cestou jsme potkali několik aut, která byla zaplněna stejně jako naše, tak
jsme jim mávali a dělali obličejíčky.
Po návratu do tábora jsme si po rodech zahráli fotbal. My jsme byli první,
protoţe jsme porazili i Pernštejny, kteří skončili druzí. Harantové byli jako
tradičně poslední. Dnešní den byl ukončen táborákem, při kterém byla další etapa
táborovky, na motiv pobavení krále. To znamenalo, ţe kaţdý rod vymyslel
scénku.
Dnešní den byl velice zajímavý, myslím, ţe nám dal pocit spokojenosti nad
tím, jací jsme, tím myslím: vzhled, peníze, majetek. Protoţe teď víme, jaké věci
jsou hlavní a co to znamená být šťastný a zdravý.
Tento táborový den zapsal Kolja
Úterý 13. července 2004
Myšlenka dne: „Statečný je ten, kdo koná beze svědků, co je schopen vykonat
před celým světem.“
Myšlenka dne: „Hloupé myšlenky mívá leckdo, jenţe moudří je nevyslovují.“
Dnes jsme si trochu přivstali a s námi i skautky, protoţe nás dnes čekala
návštěva Ústavu sociální péče ve Slatiňanech. Po vydatné snídani (rohlík s máslem
+ čaj) odjela 1203 první skupina do Slatiňan. My jsme vyšli pěšky a Boban se pro
nás vrátil. Cesta 1203 byla vţdy zpestřena hrboly a tím, ţe Boban nemohl zařadit
3.
V ústavu nás přivítala paní vedoucí a něco nám pověděla o zdejším zařízení.
Poté nás vzala do chráněných bytů pro schopnější lidi s mentální retardací. Zde se
nám nejvíce líbilo vybavení jednotlivých bytů a molitanové nárazníky na rozích
(sami jsme si je vyzkoušeli a hlava nás vůbec nebolela). Potom jsme se vrátili do
hlavní budovy. Zde prohlídka pokračovala do zvukové místnosti, kuličkového
bazénku (do kterého jsme se vrhli jako banda bezdomovců do kašny s vínem).
Navštívili jsme jednoho tanečníka, který si k popu zatančil s Vrabčákem valčík.
Také jsme viděli takzvané „leţáky“ (to jsou takoví lidé, kteří pouze leţí a přijímají
potravu). Poté si vedoucí jednotlivých oddělení vzali jednu skupinku a ta jim
potom pomáhala. Naše skupina (já, Zebra, Divoch, Bětka a Buzola) šla se svěřenci
na procházku.
Svačinu nám zpříjemnila Bětka svou hrou na piáno, ale kdyţ se tam přifařili
Termo a Vlk, tak jsem měl sto chutí k nim skočit a ….
Naštěstí jsme uţ zase šli ke svým svěřencům! Naše skupina hrála po většinu
času s klienty ústavu stolní hokej. Také jsme viděli jednoho pokrouceného
Hned poté, co jsem zahrál budíček, se ze stanů začal ozývat šramot – a to
hlavně u vlčat, protoţe skauti v 7 hodin ráno ještě spí. Aţ na Orla. Ten jak uslyšel
opakující se melodii z mého nástroje, vystrčil hlavu ze stanu a začal mě nadávat,
naštěstí pak drţel mlčení pro TŘI ORLÍ PERA. Ale to nic neměnilo na tom, ţe byl
na mě po celý den naštvaný.
Kdyţ vůdcové vytahali zbytek skautů ze stanu, pískal se nástup na rozcvičku.
Po rozcvičce následovala hygiena, snídaně, nástupy a potom konečně dopolední
program a s ním etapa celotáborové hry. Přesunuli jsme se do lesa, kde nám byla
sdělena legenda a s ní i pravidla hry Akvadukt. Moţná by vás mohlo zajímat,
v čem spočívala. Tři druţiny se rozdělili na nosiče navlhčených hadrů ze studánky
do kotlíku a na nosiče lţic s vodou z kotlíku do ešusu. Kaţdá druţina si zvolila
jednoho, který namočil hadr ve studánce, doběhl s ním k nádrţi (kotlík) a tam ho
vyţdímal. Zbylí tři nosili vodu do města, které představoval ešus, ale mohli se při
tom strkat a tak soupeřům vylít vodu ze lţíce. Nakonec zvítězili Pernštejni, ale
Orlo, který byl se mnou v druţině na prohru radši nic neříkal, prokecnul by se.
Po obědě si všichni začali balit na túru. Jenţe se nám balení docela protáhlo.
Kdyţ jsme vyfasovali jídlo, mohlo se vyrazit… Šli jsme směrem na Slatiňany ale
na křiţovatce jsme změnili směr. Došli jsme aţ k mostku, u kterého jsme minulý
týden rýţovali. Tam nám vůdcové vysvětlili pravidla další táborovky. Kaţdá
druţina si měla pomocí celt postavit přístřešek v domluveném území a potom jít
hledat ostatní stavby a zaznamenat je do mapky. K naší druţině se přidal Vlk a
spolu s ním jsme se vydali do terénu. Došli jsme aţ na konec a tam jsme začali
stavět. Abych to upřesnil: Orlo začal stavět a já se Švíckem a Zebrou jsme si jen
vyprávěli a předváděli vtipné historky (např. „O plovoucím chlebu“) a přitom jsme
se smáli. A Orlo stále nic. Aţ asi po čtvrt hodině si sednul a urazil se. Pak jsme si
toho všimli a vzali jsme práci do svých rukou, ale to ho naštvalo ještě víc. Zboural
naše „týpko“ a utvořil nesmysl na kůlech (pak spal raději pod širákem, ale k tomu
se ještě dostaneme). Kdyţ bylo hotovo, vyrazili jsme hledat. A našli jsme – Pány
z Pardubic. S těmi jsme se domluvili tak, ţe kdyţ nám prozradí, kde skrývají svou
stavbu, odhalíme jim naši a potom společně najdeme Pernštejny. Zdařilo se to aţ
na to ţe jsme Pernštejny nenašli. Kdyţ jsme se vrátili, začali jsme si zase povídat a
to uţ Orlo nevydrţel a nahlas se zasmál. To byl konec mlčení. Chvíli nadával, ale
pak se s tím smířil. Opekli jsme si buřty a šli jsme spát. Švícko s Orlem pod širák a
zbytek pod celty.
Tento táborový den zapsal Termo
STŘEDA 14. července 2004
Myšlenka dne: „Vědění je nekonečné. A proto ten, kdo zná velmi mnoho,
vyniká nekonečně málo nad toho, kdo zná velmi málo.“
V tento den jsme vstávali brzo, abychom zahladili stopy po ohništi a strašném
příbytku! Boban řekl, ţe máme být v sedm na Slátaninském zámku. Přišli jsme
tam se zvoněním kostela a všichni uţ na nás čekali. Tam nám Boban oznámil, ţe
mají zavřeno aţ do půl deváté, a tak jsme šli posnídat. S Koljou jsem si tam začal
točit s lasem a potom jsme ho házeli po kůlu na ohradě, kde nás seřval ošetřovatel
koní… Pak jsme po rodech prošli testem všeobecných znalostí. To moc dlouho
netrvalo a šli jsme do zámku. Zde nás přivítal sympatický průvodce se zajímavým
výkladem. Přeţili jsme! A proto nám Boban prozradil celodenní hru, která
spočívala v tom, ţe musíme obejít nejrychleji stanoviště. Dobrá hra! Vyrazili jsme
co nejrychleji na Strádov. Tady jsme měli docela náskok před ostatními rody. Ten
jsme ovšem ztratili v chovné oboře daňků u Slatiňan. Zde jsem se hádal s Termem,
kde jsme. Měl jsem ovšem pravdu, coţ on neuznal a taky nevím, co o mě napíše,
takţe věřte mně. Na Strádově jsme si dali pauzu s tím, ţe uţ nemáme šanci. Ale
kdo to sem jde?! To je Straka a uţ jsme vstávali. Taky zabloudili, ale neţ jsme se
zvedli měli náskok. Byli jsme rádi, ţe jsou jen kousek před námi. Ale Termo byl
takový pesimista, ţe jsem ho zmlátil… Dohnali jsme je! Tak jsme šli kousek
s nimi. Po chvilce jsme se zeptali místních domorodců, jak daleko je ta skupina
před námi. A oni, ţe moc daleko ne. Nato Stračenovci vyrazili kupředu! Teď uţ
jsme opravdu neměli náskok. Tak jsme šli, jak jsme šli. Dorazili jsme do tábora a
tam byli všichni úplně mrtví, a tak jsme naschvál dělali aktivní. Poté jsme se
shodli na tom, ţe to byl ale dobrý výšlap.
Tento táborový den zapsal Orlo
ČTVRTEK 15. července 2004
Myšlenka dne: „Přírodu nemůţeme ovládnout jinak, neţ ţe ji budeme
naslouchat.“
V prvním dopoledním bloku jsme se věnovali vědě o zdraví – zdravovědě.
Nejprve Maruška nadiktovala skautům a skautkám nepříliš obtíţný test. Ještě za
dvě chyby bylo moţno získat II. stupeň odbornosti Zdravotník (to se bohuţel
nepovedlo nikomu), za čtyři chyby stupeň I. Po testu Boban rozdal kartónky
s různými praktickými úkoly. Zde zaperlil Orlo, který by Tygrovi, jenţ se svíjel
bolestí břicha, podal projímadlo a Colu.
Po svačině jsme se odebrali do te-pe-ee, kde jsem se s junáky zamyslel nad
zákonem o veselé mysli. Pak došlo i na zhodnocení uplynulých dvou dnů: od
Akvaduktu, přes stavbu přístřeší a návštěvu zámku, aţ po celodenní výpravu po
rodech. Třebaţe se přitom někteří úspěšně pokusili o spánek, myslím si, ţe byl
tento program zajímavý. Ještě před obědem jsme se vydali do lesa ke studánkám,
abychom uskutečnili Orlův ekologický projekt. Šlo o to vyčistit obě místní
studánky a vysbírat odpadky v okolním lese. Vysoká účast mě příjemně
překvapila. Doufám, ţe i příště (kdy uţ to budou mít všichni ve stezce podepsané)
bude taková.
Odpoledne proběhla další hra Mgr. – přetahování provazu ve dvojicích.
Z vítězství se radovali Tahoun se Zebrou. Další hru připravil Šplhoun a byla to
poznávačka kytek a stromů. Nejvíce bodů získal Orlo, který se blýskl i latinským
názvoslovím. V průběhu poznávačky Boban uspořádal letecký den, coţ skauty
rozveselilo pramálo. Udobřil si je tím, ţe jim přečetl další úryvek z kníţky o
putování Lva z Roţmitálu. To nesignalizovalo nic jiného neţ další etapu
táborovou, tentokrát s podtitulem „Na pašeráky“. Hry se nemohli zúčastnit Straka,
který – ač několikrát viděn – stále se ukrýval na samotce, a Zebra. Ten se totiţ
těsně před odchodem pozvracel z toho, ţe předtím snědl několik zapařených
syrových buřtů nevalné chuti. Očitý svědek této události, jeho pokrevní bratr
Šplhoun, to komentoval slovy: „Z něj to teklo jak z vokapu.“
Kaţdý rod měl propašovat co nejvíce zvířat (prasat, jelenů či kamzíků).
Chytali je však celníci (Boban, Vašek, Ove, Šplhoun a já), kteří si před zahájením
umínili, ţe nikoho nepustí. Toto předsevzetí jsme však několikrát porušili. Nejvíce
lístků pronesli „překvapivě“ Pernštejni, vyzdvihl bych zejména výkon
nenápadného Nesquika. Po menší pauze jsme si role prohodili, a tak bývalí
pašeráci chytali excelníky. V zápalu boje jsem si sice znehodnotil dírou v
podráţce boty za 250 korun, ale Šplhounovou zásluhou jsme lístek pronesli. V tuto
chvíli měli skauti dělat 10 kliků. My jsme se namlsali a ještě několikrát se
neohroţeně pokusili prolomit obrannou linii. Bohuţel marně.
Po návratu do tábora jsme si opekli k večeři buřty. Já jsem obětavě přijal
nabízený buřt od Terma a snědl ještě dva další. U kuchyně jsem se pak dozvěděl,
ţe přesně po takovém buřtu, který mi Termo daroval, Zebra uţ 4x zvracel. To bylo
velice povzbudivé. „Ten čaj nech dětem, stejně ho za chvíli vybliješ,“ pokřikoval
na mě Vašek, kdyţ jsem se chtěl napít. Ale nakonec jsem Zebru naštěstí
nenapodobil. Jiţ za tmy se vrátil Straka. Společně s Termem a se Švíckem do 4.00
besedoval v te-pe-ee s holkami. Kvůli tomuto deliktu vedení tábora velmi váţně
zvaţovalo neudělení Třech orlích per. Nakonec jsme usoudili, ţe provinění nemělo
nic společného s plněním zkoušky a odznak udělili. Za trest však byl kratší
táborák, ale o tom uţ více Boban.
museli dodělat táborák, zejména ho důkladně vycpat roštím. Mezitím jsme
provedli ohodnocení, napsali různé dekrety a diplomy.
Po večeři, výborné krupicové kaši, se konal samostatný nástup IV. oddílu u
Tyroláku. Glum zde glosoval průběh tábora, následovalo vyhlášení výsledků.
Předali jsme diplomy a hodnotné věcné ceny za Cenu Magistra L. Kalného,
nejlepším skautem byl vyhlášen Námořník a předali jsme dekrety osvědčující
sloţení slibu (Zebra, Tahoun, Ojelek, Nesquik, Námořník) a dekrety za splnění
podmínek odborek a odborností. Slavnostní chvíle byla zakončena oddílovým
Óhhmmmm. Potom se konal „velký“ nástup, společný pro skautky i skauty za
účasti rodičů a všudepřítomných foťáků. Matty zhodnotil letošní tábor a byly
dodělány i další nutné administrativní úkony (diplomy, dekrety, ceny,…).
Posledním bodem pátečního programu byl slavnostní táborák, za „čtyrku“
zapalovali Námořník a Tygr. Program táboráku Matty ukončil, za velkého jásotu
přítomných jiţ ve 23:00 jako odměnu za plnění povinnosti hlídek. Po táboráku se
sešla ještě rada starších na tradiční „Vernisáţ“.
Zapsal Boban
Tento táborový den zapsal Vlk
PÁTEK 16. července 2004
Myšlenka dne: „Pracuj na tom, aby se tvé myšlenky očistily! Nebudeš-li mít
špatné myšlenky, nebudeš konat ani špatné skutky.“
Rádcem dne byl Vlk. Ještě před budíčkem, tedy 7. hodinou ranní, se musím
vrátit k dvěma nočním událostem. Nejprve jsme museli dávat pozor na Zebru,
který měl ţaludeční potíţe poté, co neprozřetelně snědl uzeninu určenou na
předešlou výpravu (dle posledních zpráv měl ještě nejméně jeden skaut tytéţ
problémy po návratu z tábora a to ze stejných příčin). Dále byla provedena
kontrola plnění povinností noční hlídky, jeţ bohuţel dopadla velmi neuspokojivě.
Pak probíhal standardní táborový den - budíček, rozcvička, snídaně, nástup, …
Dopolední bloky byly věnovány pod vedením Vlka přípravě závěrečného
táboráku, leč skauti mnoho energie nevydali.
Já, Ove a Šplhoun jsme zatím připravili závěrečnou etapu našeho putování po
evropských končinách 15. století (přes Italské království, Alpy, Štýrsko a
Rakousko zpět do Království Českého). Po obědě se rody vydaly na svoji poslední
cestu… Čekalo na ně několik úkolů: šplh, průchod horskou prohlubní, uzlování,
lanová lávka, přebobrování materiálu na mostek a rozluštění šifry s poděkováním
Jiřího z Poděbrad. Touto etapou nejlépe prošli Pernštejnové, druzí byli Páni
z Pardubic a třetí Harantové, jeţ jakoby ani nechtěli skončit lépe! Po svačině jsme
SOBOTA 17. července 2004
Myšlenka dne: „Pravda je jako cibule, kdo z ní chce strhnout slupku,
nejednou zapláče.“
Poslední táborový den. Určitě kaţdý z nás poslední večer na táboře přemýšlel,
co vlastně proţil. Jaké má z toho záţitky, jaké ponaučení a jaké vzpomínky. S
těmito myšlenkami se kaţdý probouzí do posledního táborového dne, který
vypadal jako kaţdé jiné ráno. Budíček v podání Vlka a pak následovala rozcvička.
Po rozcvičce jsme měli vymezený čas k balení. Všichni šli na připravenou snídani.
Rychle se najíst a následuje částečné bourání tábora. Áčka jsme přenesli do
chlapeckého tábora, sloţili jsme roverský stan, týpí a holčičí vůdcovský stan. Po
skončení práce kaţdý obdrţel svačinu na cestu. Potom jsme uţ čekali na příjezd
autobusu. Kdyţ autobus přijel, naloţili jsme všechna zavazadla a v 11 hodin byl
odjezd do Hlinska. Po krátkém zdrţení kvůli závadě na autobusu jsme konečně
dorazili do Hlinska, kde na nás jiţ čekali rodiče.
Tento táborový den zapsal Ojelek
Fotografie z táborového života pořídil Pytlík.
Myšlenky dne pro celý tábor sestavil Vašek.
TÁBOR SVATÉHO JIŘÍ
(z Koljova, Zebrova a Termova deníku)
Pátek 6. srpna 2004 – úvodní den (kolja)
Dnes jsem vstal jiţ v 7 hodin. Jelikoţ jsem neměl nic sbaleného hned jsem
začal kvapně běhat po domě za soustavného komentáře rodičů. Z triček, toaletního
papíru, ešusu, KPZ a z mnoha jiných věcí se skládala hromada uprostřed mého
pokoje. Po chvíli balení jsem přišel na to, ţe se mi to všechno asi do báglu
nevejde. Bratr řekl: „Co trapčíš?“ A uţ strkal svoji nohu do mého batohu a začal
dusat můj proviant. „No vidíš, krásně se to vešlo,“ řekl bratr.
Sraz na nádraţí byl kolem jedenácté hodiny (všichni dorazili v 11.15). Po
rozloučení s rodiči se uţ mohlo jet. Ve vlaku jsme se setkali se skauty
z Chotěboře, kteří jeli tamtéţ. V Šumperku si nás vyzvedli vůdcové a jelo se do
tábořiště.
V táboře kaţdý vyfasoval stan a navrch i spolubydlícího. Já jsem dostal Fandu
z Třeboně. Po vybalení batohů si nás převzal Martin, se kterým jsme hráli
seznamovací hříčky. Po mrkané jsme šli na večeři. K zahajovací večeři byl stejně
jako na našich táborech guláš s chlebem. Kdyţ jsem si se Zebrou, Termem a
Ojelkem šel umýt ešus, chytila nás sestra kuchařka. Termo stačil zdrhnout, a tak
nemusel mýt várnice a lavory, my jsme takové štěstí neměli. Na nástupu jsme se
dozvěděli, ţe půjdeme do jídelny zpívat. Kdyţ jsme dozpívali celý zpěvník, hrála
se hra na námořníky. Ještě neţli jsme šli hrát, jsme se svorně převlékli do
rytířských košil. V průběhu hry odešel vţdy jeden skautík, kdyţ přišla řada na mě,
odvedl mě Martin k potoku a měl jsem se rozhodnout, jestli se napiji z hliněného
nebo zlatého poháru. Rozhodl jsem se pro hliněný a král řekl, ţe je to dobrá volba.
Toto rozhodnutí bylo pro tento den poslední.
Pak uţ bylo jen sladké chrupání.
Sobota 7. srpna 2004 – 2. den (Termo)
Za 5 minut 7 hodin ke mně někdo načíhnul do stanu. Po chvíli, kterou mi dal
na rozkoukání, jsem ho poznal, byl to Čajík. Ten mě nakázal, ať vzbudím souseda,
převlékneme se do plavek a bosky přijdeme na rozcvičku. Jako kaţdé ráno jsme i
dnes vylezli ze spacáku, aţ kdyţ vůdcové odpočítávali posledních 20 vteřin.
Při rozcvičce jsme se nejdříve trochu rozhýbali a potom se běhalo do kopce a
z kopce. Jelikoţ jsme měli všichni špinavé nohy, čekala na nás koupel v asi 15-ti
stupňové horské bystřince. Po rozcvičce následovala mše a po mši snídaně –
chleba s marmeládou.
Pak nás rozdělili na 2 půlky a to znamenalo dopolední program. Jedna
polovina šla s Kytičkou na zdravovědu a druhá část dělala s Martinem rozbor
schůzky, a to jak teoreticky, tak prakticky. Zahráli jsme si hru „Na ovečky a vlka“,
potom jsme si zopakovali buzolu a hned na to jsme s buzolou běţeli orientační
běh. Schůzku jsme ukončili pokřikem. Po schůzce na nás čekala nauka o skautské
stezce, spojená s rozborem Nováčkovské zkoušky a 1. stupně skautské zdatnosti.
Potom přišla na řadu fitka, čili pohybová hra, s Martinem. Martin pouţil hru
„Kolečko nebo kříţek“.
Další důleţitá část dne je oběd, dostali jsme špagety. Kdyţ se všichni dosyta
najedli, šli si odpočinout. Po poledním klidu jsme šli na procházku do přírody, kde
nás Kytička seznamovala s rostlinkami a ve Vernířovicích jsme se zastavili u staré
lípy. Z Vernířovic jsme stoupali výš a výš, aţ jsme narazili na chatkový tábor.
Tam nás zastihl deštík, a kdyţ přestalo krápat, zahráli jsme si hru „Na kradení
klacíků“. Po krátké hře jsme se vypravili dál. Měla to být turistická trasa, ale našli
jsme vţdy jen stanoviště a jeho název, víc nic. Tak jsme se vrátili do tábora.
V táboře jsme měli chvíli času na oddech a na to navázala večeře, tentokrát bylo
rizoto.
O půl hodiny déle uţ všichni stáli na nástupu. Pak jsme si vzali míč a zahráli
si fotbal. Potom nám vůdcové zahráli scénku na zahájení etapové hry. Zemřel král
Přemysl Otakar II. a my máme za úkol dosadit na trůn kralevice Václava. Den
jsme ukončili zahajovacím táboráčkem, který nám připravili Corďáci.
Neděle 8. srpna 2004 3. den (Termo)
Myslel jsem si, ţe dnešek bude jiţ tradičně začínat rozcvičkou, ale to jsem se
zmýlil, protoţe mě vzbudili na sluţbu do kuchyně. Přichystali jsme snídani a já
jsem se přidal aţ nakonec rozcvičky, kdy jedna půlka hrála volejbal a zbytek
lakros (super hra). Ale pak zacinkali na snídani. Po snídani si nás přebral Balů a
probral s námi osobnost rádce. Potom si naše skupina šla s Kytičkou zopakovat
zdravovědu a ostatní šli zase na druţinovku. Takţe jsme si to s nimi oproti
včerejšku prohodili. Po dopoledním programu následoval oběd. Tentokrát jsme si
pochutnali na knedlíkách, zelí a uzeném.
Po poledním klidu na nás čekala společná hra s Cordou. Byli jsme rozděleni
do šesti skupin. Kaţdá skupina si určila funkce jednotlivců druţiny. Zvolili si štáb,
který zůstal v nějakém úkrytu 500 kroků od tábora. Pak si ještě rozebrali funkce:
mor, jezdectvo, kuš, felčar, pěchota. Kaţdá funkce, tím myslím postavu, mohla
někoho zneškodnit a jiná postava zase mohla zničit ji. Cílem hry bylo dotknutím
zabít štáb. Zvonek u jídelny ohlásil konec a zároveň svačinu, po které následovala
etapovka…
Šli jsme daleko do lesa a tam jsme sbírali rozházené ţluté lístečky. Pět ţlutých
jsme si měli vyměnit u Čajíka za jeden zelený. Chytačům jsme dávali za chycení
také jeden zelený. Kdyţ chytači získali čtyři zelené, měli právo na jeden modrý.
Modré lístečky jim mohli sebrat rozhazovači.
Po hře jsme si pochutnali na zaslouţené večeři – obloţený chléb. Pak jsme si
s Balůem povídali o sv. Jiřím. Potom se šlo spát.
Odpoledne jsme měli rozhovor s arcibiskupem, jehoţ jméno jsem si
nepoznačil. Tak alespoň fotku.
Po svačině si všichni „Jiříci“ zahráli hru středověk. Kdyţ jsme se všichni
vydováděli, Balů nám popovídal o kroji. Potom uţ přišla na řadu večeře a s ní
bavorské vdolečky. Po večeři si ještě, jak my tak Cordáti, vyrobili nějaké
rukodělné výrobky. Pletly se turbánky, pletlo se ze slámy, batikovala se trička,
zpívalo se, vyráběly se origamy a svíčky. A protoţe uţ nezbylo moc času, stáhli
jsme vlajku a šlo se spát.
Pondělí 9. srpna 2004 – 4. den (Termo)
Úterý 10. srpna 2004 – 5. den (Termo)
Hned z rána, po budíčku, přišla na řadu rozcvička. Pak snídaně – bílá káva a
chleba s pomazánkou. Dopolední nadílkou byly činnosti ronda. Čápi, jakoţto
skupina, do které jsem patřil i já, se nejprve usadili kolem Honzy, který nás učil
vazby. Potom nám Vuček ukázal prostorové kreslení a ještě před tím, neţ nám
Eliška pověděla něco o dramaturgii schůzky, byla svačina. Nakonec na nás vyšla
etapa celotáborové hry. Měli jsme poslepu, jen podél provázku projít trasu
v náročném terénu. Přes kořeny, přes řeku, přes kameny, přes hrázku. Po
náročném dopoledni jsme si pochutnali na rajské omáčce s kolínky.
Jako kaţdý den, i dnes byl budíček, rozcvička a snídaně – chleba s máslem. A
jako včera následovalo po snídani rondo. Naše druţina Čápů šla nejdříve
k Honzovi měřit různé vzdálenosti bez metru. Potom si nás vzal Wašek a předvedl
nám finskou stezku: vyběhli jsme do svahu, oběhli vlaječku a lesík, seběhli jsme
dolů, proběhli brankou, sounoţ jsme přeskákali kládu a pak jsme po jedné noze
skákali kolem táborového kruhu. Potom jsme přešli přes vodu, prolezli kruhem a
nakonec jsme vylezli na bránu.
Po svačině jsme šli vařit s Vučkem. Rondo jsme zakončili etapovkou. Naším
úkolem bylo najít podle azimutu hledaný bod.
K obědu jsme měli guláš s bramborami a po odpoledním klidu jsme si
s Balůem povídali o odměnách a trestech. Pak nám Miki pověděl něco o státní
symbolice. Po fitce přišla druţinová schůzka č.2 s Vučkem. Vázali jsme uzly, hráli
jsme hru na poznávání mincí. Po večeři jsme šli do týpka, kde jsme zpívali a
mezitím jsme se ptali vedoucích, jak si máme poradit s určitými problémy na
schůzkách i výpravách. Po tomto rozhovoru se šlo spát.
Středa 11. srpna 2004 – 6. den (Zebra)
Poté, co nás Vůček opět vzbudil kytarou, se šlo na rozcvičku. Po ní
následovala mše a snídaně. Pak byl nástup ke vztyčení státní vlajky, při němţ jsme
se dozvěděli, ţe půjdem na výpravu na Praděd. Po přípravách na výpravu jsme
vyrazili. Nejprve jsme šli na Čertovu stěnu, pak jsme pokračovali na Jelení
studánku a pak přes Ovčárnu na Praděd. Tam jsme si odpočinuli. Kdo chtěl, šel na
vyhlídku. Kdyţ jsme se dostatečně pokochali pohledem, začali jsme se vracet do
tábora. Cestou jsme si zahráli hru po trati asi 1km. Bylo 13 věcí, které do přírody
nepatří. Po této hře jsme pokračovali do tábora. Před táborem jsme se ztišili,
potichu došli do tábora, udělali kruh a zařvali pokřik rádcovského tábora Sv. Jiří.
Pak jsme si dali opoţděnou večeři a šlo se spát.
Čtvrtek 12. srpna 2004 – 7. den (Zebra)
Po budíčku, který byl dnes výjimečně aţ v 7.30 hodin, následovala rozcvička,
která se jmenovala zoologická zahrada. Předváděli jsme, jak chodí pes, ţába,
kachna, … Po rozcvičce byla snídaně a po ní nástup. Náplní dopoledního
programu byly rukodělné práce, kde jsme se učili náramky z bavlnek, obrázky ze
suchých květin, svíčky, drátkování a origami. Po dopoledním bloku následoval
oběd a polední klid. Po něm jsme měli v tee-pee přednášku s Čajíkem na téma
Příprava výpravy, schůzky a bezpečnost při nich. Pak následovala další přednáška
tentokrát s Prófou na téma Oheň. Pak se šlo na svačinu, po níţ následovala
druţinovka s Waškem. Po ní jsme šli na mši, popřípadě na alternativní duchovní
program. Kdyţ skončila mše, šli jsme na večeři. Pak jsme stáhli vlajku a šli
připravovat scénky na ,, Sranda oheň“, přičemţ kaţdá druţina musela mít alespoň
jednu scénku a pak kdo chtěl. Toho jsme se chytli a my – „Hlinečáci“ (já, Termo,
Kolja, Ojelek a Straka) a udělali scénku, jak šly holky na výlet. Po tomto ohni,
zakončeném Jirkovým pliváním ohně, jsme ještě vyslechli rytíře a šli jsme spát.
Pátek 13. srpna 2004 – 8. den (Zebra)
Po velmi bouřlivé a deštivé noci nás probudila slova ,,Budíček, rozcvička za
2.5 minuty v plavkách a bosky.“ Po rozcvičce byla mše, po ní snídaně a nástup, při
němţ jsme se dozvěděli, ţe od 9. do 16. hod. budeme chodit a dělat dobré skutky.
Chodili jsme ,,Jiříci i Kordové“ ve skupinkách po pěti. Já byl s Milošem, Uzlem,
Krtkem a Zorem. Po takové nudné pasáţi, kdy jsme se ptali, jestli nechce někdo
pomoci, jsme došli k jednomu pánovi, kde uţ jedna skupina natírala plot. Pán
našel ještě další štětce a šlo se natírat. Po zhruba čtyřhodinovém natírání jsme se
šli do samoobsluhy najíst a pak šli do tábora. Kdyţ jsme přišli do tábora, čekal na
nás opoţděný oběd a po něm polední klid, při kterém jsme si dopisovali deníky.
Pak jsme šli na večeři, po které následoval nástup. Po něm jsme se sešli v tee-pee a
povídali si na téma Dobré skutky, které jsme dnes konali. Po skončení vyprávění
jsme si ještě zazpívali a šli spát.
Sobota 14. srpna 2004 – 9. den (Zebra)
Po rozcvičce, snídani a nástupu jsme měli rondo. Čápi s Rysi byli na
topografii a zbytek byl u Mikiho na vylepšování schůzky. Pak jsme se prohodili a
šlo se na svačinu. Po ní jsme se sešli s blokem a tuţkou s Čajíkem a hráli etapovou
hru ,,Město, jméno, zvíře, věc, řeka“. Pak jsme předváděli své rukodělky a deníky.
Pak následoval oběd a polední klid. Po něm jsme se sešli v jídelně a povídali si
s Jeţkem, Mikim, Waškem a s Radkem o Cordě a Táboře Sv. Jiří. Po skončení této
debaty se šlo do Vernířovic do kostela. Poté co nám bratr Heřman odslouţil mši a
my se vrátili do tábora, šli jsme loupat brambory. Pak jme měli v hangáru
přednášku s Honzou na téma ,,Skautská druţina“. Po ní byla večeře, večerní
hygiena a nástup. Ve 21 hod jsme se sešli v jídelně, ohodnotili tábor, rozloučili se
s Čajíkem, zazpívali pár písniček a rozloučili se i s bratrem Heřmanem.
Následovaly další písně, pak večerka a spánek.
Neděle 15. srpna 2004 – Závěrečný den (Kolja)
Tento den měl být zasvěcen bourání celého tábora. Tak se taky stalo hned po
rozcvičce začalo vehementně bourat. Neţ jsem si sbalil svůj batoh byla uţ skoro
všechna áčka zbouraná, překvapil mě systém spojení podsad. Byl jednoduchý a
prostý, jen se do sebe zasunuly takovými ţeleznými částmi a stan stál. A teprve
rozkládání – to byla bleskovka. Jelikoţ jsme měli ve stavech rohoţe, bylo tam
spousty myší, a tak kdyţ jsme ty rohoţe uklízeli, vţdy jsme viděli nějaké to
hnízdečko. A jelikoţ Mekovo kotě bylo hladové, tak si pár těch myšiček ulovilo a
snědlo. Poté se rozebíral hangár, přičemţ uvnitř zůstal Termo a Bob, a kdyţ ta
celta na ně spadla, dali jsme jim pěknou deku. Poté jsem šlápl na hřebík, který se
mi hezky zabodl do paty. Bohuţel nebyl čas na ošetření, tak jsem snědl guláš a šlo
se na vlak.
Cesta byla strašná, protoţe jsem nemohl došlápnout na patu a k tomu ten bágl.
Do Sobotína na nádraţí to bylo asi 6 km a my měli asi jen hodinu. Straka
popoháněl a já byl z té sviţné chůze „zpocenej jak dveře od chlívka“. Lavička na
nádraţním nástupišti byla pro mě vysvobození, ale neposeděl sem si dlouho,
protoţe jsme zjistili, ţe vlak přijede aţ za hodinu, tak jsme se rozhodli ţe půjdeme
stopovat. Zjistili jsme, ţe lidé jsou zlí ţe nezastavují chudákům skautům. Po
hodině marného stopování jsme stejnak nasedli do vlaku a jeli do Šumperka.
V Pardubicích se odpojili Plzeňáci a Cheb. Poté se jiţ nic zajímavého nedělo,
akorát jsme potkali Vevera, který přistoupil ve Ţdárci u Skutče. Domů jsme
dorazili unavení, ale chytřejší a zkušenější neţ jsme odjeli.
PS: Rodiče jsou z toho určitě šťastní.
ČEKATELSKÝ LESNÍ KURZ CORDA
(Strakovy postřehy)
Nejprve jsem na kurz nechtěl jet, ale pozvánka mě přesvědčila, ţe to má cenu.
Před kurzem jsme měli udělat prezentaci činnosti našeho oddílu, zaloţit si deník a
vyrobit si jmenovku. Tak jsem rychle začal přípravu. A kdyţ konečně nadešel den
„D“, zavolali jsme ještě vedoucímu kurzu (Mikimu) a uţ jsme si to razili na vlak.
Jeli jsme v tomto sloţení: Cordista – já (Straka) a Jiříci – Kolja, Zebra, Termo a
Ojelek. Ve vlaku směrem na Pardubice jsme se hned seznámili se skauty
z Chotěboře. A kdyţ uţ jsme dorazili do Pardubic, čekání na další vlak jsme si
krátili pozorováním shromaţďujících se feťáků. Další vlak směřoval do Zábřehu,
kde jsme přesedali do lokálky na Šumperk, která byla plně obsazená skauty. V
Šumperku jsme rychle vystartovali za skupinou skautíků přímo k autobusu, který
nás dopravil do tábora, který se nacházel poblíţ jedné vesnice. Hned po ubytování
jsme se měli převléct do plavek na indiánskou hru, při které jste měli udeřit
papírovou dýkou namočenou do kečupu.
Další den jsme byli seznámeni s celotáborovkou „Putování sv. Petra“. Druhý
den jsme se rozdělili na tři grupy podle toho, koho bychom chtěli vést. A také
začaly přednášky. Buď byly 3 nebo 4 libovolně volitelné nebo pro jednotlivé
grupy a taky pro všechny Cordisty. Mezi kaţdou přednáškou byla tzv. fitka (tím se
myslí nějaká pohybová činnost). Kaţdé ráno jsme si mohli vybrat mši, zamyšlení
nad určitou věcí, nebo diskuzi s bratrem Balůem. Poté jsme se nasnídali a
dopoledne byly na programu většinou čtyři bloky po 45 min. Nesmím zapomenout
na oběd a odpolední klid. Odpoledne bylo rozděleno také do čtyř bloků. Den
uzavřely večeře, večerní nástup a večerní činnost, která byla zaměřena vţdy na
něco jiného (táborák, diskuse, samostatný program pro kaţdou grupu, atd.).
Přednášky byly zaměřené např. na nářadí, myšlenkovou mapu, tři základní
myšlenkové principy skautingu, symboliku, symboliku EU či na přípravu
táboráku. Dále jsme se v některých blocích věnovali rukodělkám společně s Jiříky.
Také jsme hráli spoustu her. Mezi nejlepší patřila hra, při které jsme byli
rozděleni společně s Jiříky na čtyři barvy. Kaţdá barva měla svého krále, kterého
se měly pokusit ostatní barvy najít a zabít. Ale problém byl v tom, ţe kaţdý člověk
měl jiné povolání a kaţdé povolání mohlo zabíjet jen určité hodnosti. Povolání a
zronováno bylo taky jen některými povoláními. Také jsme hráli hru, při které jsme
měli zastupovat Lance Armstronga a jezdili jsme závody dlouhé asi 3-4 kilometry
na polorozpadlých skládačkách, ale při závodu se střídala roční období, takţe
v zimě se jezdilo v beranici, šále a palčákách. Na jaře se jezdilo v helmě, jelikoţ
hrozila lavina. V létě se jezdilo v plavkách, vodních brýlích a šnorchlu a na
podzim – to uţ si nepamatuji. Předposlední den jsme měli jít po čtveřicích
s Jiříky na celý den ven z tábora a konat dobré skutky (pomáhat lidem s různými
pracemi, např. natřít plot, nasekat dříví, atd.). Poslední den jsme sloţili tábor,
rozloučili se a vyrazili domů. Domů jsme se dostali asi o půl deváté.
ŽELEZNOHORSKÝ LESNÍ KURZ
(Orlovy postřehy)
Zahajovací víkend
Jednoho pátečního dubnového dne jsem vyjel na Zahajovací víkend
Ţeleznohorského lesního kurzu. Měl jsem „strach“, nevěděl jsem, co mě tam čeká.
A byl jsem do patřičné míry nervózní. Přesto jsem jel. U zdejšího skauťáku jiţ
čekalo mnoho lidí, a tak jsem věděl, ţe to je tady. Nenápadně jsem se ocital vzadu
s tím, ţe na sebe nebudu upozorňovat. Zanedlouho přišel Macek a začal nás dělit
do skupin po pěti kusech a dal kaţdému pětikusu mapku s označeným bodem.
Tam jsme došli a najednou jsem spatřil, ţe budeme slaňovat. Byl jsem rád, ale na
druhou stranu ve mně byla malá dušička! Ti, kteří absolvovali, odcházeli plnit
další úkoly. Pomalu cítím, ţe se blíţíme k Tyroláku. A opravdu! Tady nás čekal
večerní aţ noční program, který byl předem dobře připravený. Druhý den začala
pomalu a lehce praxe činovnického ţivota, která opět trvala do večerních hodin.
V neděli jsme pouze uklidili a těšili se domů.
Letní desetidenní část
V létě vyráţíme s Tygrem na kolech do šiškovického tábořiště, kde na nás
čekala nejdůleţitější část kurzu. Tady se naučíme, co je třeba, aby činovník uměl!
Nevím co popisovat, jelikoţ kaţdý den tu vypadal skoro jako druhý (coţ je na
kurzech normální)! Den tu byl rozdělen do pěti bloků! V nich bylo učení a učení,
aţ na noční, kdy jsme si povídali o proběhlém dnu. Jak jsem ještě neřekl, ale
řeknu, velmi se mi tu líbilo. Jezdily k nám různé návštěvy: bývalý předseda
Junáka, spisovatel Miloš Zapletal a samo hospodaření nás učila bývalá pokladní
Junáka! Všechny dny vypadali stejně aţ na dva. V tom jednom jsme hráli
celodenní hru, ve které jsme se museli sami rozhodovat. Pobíháním od jednoho
stanoviště k druhému jsme se dostali aţ na Seč! Tato hra skončila aţ po půlnoci.
Výborná game. Ten další den se odlišoval tím, ţe jsme sklízeli tábor a jeli domů.
Velmi se mi tu líbilo a tak sem se ještě více těšil domů.
Zakončovaní test
Z důvodu nemoci jsem se omluvil a na tuto část se nedostal. Ale řekl jsem si,
ţe to nevzdám. Proto jsem navštívil (opět sám) náhradní termín a zkoušky úspěšně
sloţil…