1 Řízení IT služeb: rychle, jednoduše a jasně
Transkript
1 Řízení IT služeb: rychle, jednoduše a jasně Při následujícím putování různými oblastmi řízení IT služeb je možné mnohé objevit. Kapitolu je přitom nutné chápat jako úvod do tématiky. Každý bude jistě schopen pochopit, že není možné kompletní řízení IT organizace s rozmanitými charakteristikami jednotlivých podniků vyložit na několika stranách v plném rozsahu. Následující text tak představuje vstupní bod a podává přehled tématiky. Vertikální úroveň Úroveň I Strategické plánování Dohled, Rozvoj a řízení změn Zaměření IT na strategii podniku IT strategie Definice IT služeb Řízení inovace na bázi IT Kontrola a Audit Trvalý rozvoj IT služeb Provoz IT služeb Úroveň II Řízení IT projektů Údržba a podpora Informační systémy a externí služby Sladění procesů Řízení změn Zajištění IT služeb Bezpečnost a prostředí Dohled a Vyhodnocení Řízení změn a Rozvoj IT Projekty Obrázek 1 – Přehled tematických oblastí v rámci řízení IT služeb dle metody INNOTRAIN IT Tato kapitola je rozdělena do tří oddílů, které je možné znovu najít jako úrovně v metodice IT INNOTRAIN (viz obrázek 1): Plánování strategie jako vrchní horizontální úroveň kombinuje jak strategické, tak také taktické aspekty řízení IT služeb. Aktivity na této úrovni se vyznačují relativně dlouhým časovým horizontem, na který berou zřetel, a stanoví rámec, v němž mohou probíhat operativní činnosti. Více informací k této úrovni najdete přímo v kapitole 3.1. Nižší horizontální úroveň popisuje provoz IT služeb a na základě toho každodenní činnost IT ve firmě. Jak se vyhnout poruchám? Jak zajistit, aby byl správný server k dispozici ve správný čas? Jak obstarát nový hardware? Všechno toto jsou otázky, na které odpovídá kapitola 3.2. 1 Závěr tvoří kapitola Sledování, zlepšení a změna. Zobrazena vertikálně na mapě modulů ITSM se tato kapitola zabývá průřezovými tématy, která se týkají jak strategie a taktiky, tak také operativního působení. Jmenovat by zde bylo možné například témata shoda (Compliance), řízení změn nebo také projektové řízení, která jsou uvedena v kapitole 3.3. 1.1 Strategické plánování Vertikální úroveň Úroveň I Strategické plánování Dohled, Rozvoj a řízení změn Zaměření IT na strategii podniku IT strategie Definice IT služeb Řízení inovace na bázi IT Kontrola a Audit Trvalý rozvoj IT služeb Úroveň II Provoz IT služeb Řízení IT projektů Údržba a podpora Informační systémy a externí služby Sladění procesů Řízení změn Zajištění IT služeb Bezpečnost a prostředí Dohled a Vyhodnocení Řízení změn a Rozvoj IT Projekty Každý podnik by měl jasně definovat své strategické cíle, aby mohl i v budoucnu úspěšně působit na trhu. Tyto cíle a požadavky by se měly shodovat s nadřazenou vizi a misi. Při definici strategických cílů lze použít zásadu SMART. Cíle by podle této zásady měly být Specific (specifické), Measurable (měřitelné), Achievable (dosažitelné), Realistic (realistické) a Time related (termínované). Aby bylo možné zhodnotit obchodní cíle na základě těchto pěti kritérií, vezmou se v úvahu faktory jako ukazatele trhu (např. podíl na trhu, značka, image firmy, obrat), finanční ukazatele (např. 2 příjmy, návratnost investic, cash flow, rentabilita) nebo podnikové ukazatele (např. kapacita, doba provedení, stav zásob). Plánování strategie se skládá ze dvou hlavních kroků: tvorba strategie a hodnocení strategie. Tvorba strategie začíná analýzou stávající situace (interní a externí), pokračuje stanovením cílů a vede nakonec k vytvoření strategického plánu. Hodnocením strategie se rozumí kontrola strategických možností na základě tří hlavních kritérií úspěchu: vhodnost (bude to fungovat?) realizovatelnost (může se to skutečně realizovat?) a akceptace (bude to akceptováno?). Informační technologie (IT) poskytuje četné možnosti, aby se dosáhlo strategických cílů a zadání, o které se usiluje. IT však musí být vzato v úvahu již ve velmi rané fázi plánování strategie. 1.1.1 Zaměření IT na strategii podniku Při zaměření strategie IT pro malé a střední podniky (MSP) se hlavní zájem zaměřuje na praktický užitek IT a s ním související koncepci. Avšak i u MSP musí být respektováno sladění obchodní strategie, strategie IT, struktury IT a struktury obchodu. Tyto souvislosti objasňuje následující graf. 3 řídí Firemní strategie Strategie IT Struktura firemních činnosti podporuje řídí řídí podporuje ovlivňuje formuje Struktura IT omezuje Obrázek 2 – Vzájemné propojení strategie a struktury IT ve firmě Obchodní strategie (Business Strategy) popisuje, jaké střednědobé a dlouhodobé ekonomické cíle podnik sleduje. Abychom zůstali u příkladu „Karlovy dílny“, bylo by Karlovým strategickým ekonomickým cílem získat větší počet zákazníků, aby byla jeho dílna optimálně vytížená. Strategie IT se vytváří a definuje na základě obchodní podnikové strategie. Karlovou strategií IT by mohlo být, že posílí svoje vystupování online, aby získal více zákazníků, a tak lépe vytížil svou dílnu. Strategie IT však může také naopak ovlivnit obchodní strategii. Nové technologie, které byly oceněny během strategie IT, mohou umožnit použití nových produktů nebo služeb, a tak ovlivnit budoucí obchodní strategii. V podniku, který jsme použili jako příklad, nabízí Karel během své další obchodní činnosti prostřednictvím své webové stránky nejen rezervační systém, ale úspěšně si také buduje místo na trhu náhradních dílů. Konstrukce IT zase vychází ze strategie IT. Aby zlepšil svou přítomnost na internetu, musí Karel poskytnout a řídit nový hardware a software. Tak jako při konstrukci budovy je nutné dbát na její funkčnost, možnost její rekonstrukce a bezpečnou statiku (v případě IT by se ale mělo mluvit spíše o bezpečnosti údajů a dosažitelnosti). Konstrukce IT tak popisuje dynamickou souhru všech součástí IT za účelem podpory strategie IT. Konstrukce IT má samozřejmě vliv na strategii IT. Zůstaňme u srovnání s konstrukcí budovy: budovu, která byla původně plánována jako obytný dům, lze jen těžko přestavět na hotel/restauraci. Decentralizovaná konstrukce IT může být 4 změněna v centralizovanou pouze s vysokými náklady. Jinými slovy: konstrukce IT by měla být co možná nejflexibilnější, aby co nejlépe podporovala strategii IT. Konstrukce obchodní činnosti (Business Architecture) definuje obchodní procesy a jejich sladění, aby podporovala i strategii podniku. Optimalizace těchto obchodních procesů může být dosažena změnami konstrukce IT, ale může jí být také zabráněno technicky podmíněnými omezeními. Při podpoře obchodní strategie prostřednictvím investic do IT je středem zájmu přínos hodnoty IT pro podnik. Aby bylo možné zcela pochopit přínos hodnoty IT, musí být téma posuzováno z různých hledisek. Nejdříve se musí zjistit, zda se použitím IT se stanovenými náklady dosáhne optimálního výsledku. Za druhé by se mělo zkoumat, zda je podnik schopen si s pomocí IT zajistit konkurenční výhody a prostřednictvím investic do IT dosáhnout vyšších zisků. Za třetí musí být zohledněn vliv společnosti na její zákazníky a je nutné si položit otázku, v jakém rozsahu se výhody předají zákazníkům nebo v jakém rozsahu je zákazníci požadují. Aby se IT orientovalo na podnikatelské cíle, resp. na stávající obchodní procesy, mělo by se vedení podniku zaměřit na následující oblasti: Strategická orientace – s hlavním cílem zajistit správné propojení obchodních plánů a plánů IT. K tomu musí být hodnoty, které navíc IT vytvoří, definovány, trvale zajištěny a kontrolovány. Kromě toho musí být postupy IT a postupy podniku vzájemně sladěny. Value Delivery – zde stojí ve středu zájmu praktické využití navíc vytvořených hodnot. Tím se garantuje, že IT skutečně poskytne slíbené strategické výhody, přičemž je ve středu zájmu optimalizace nákladů. Řízení zdrojů– s hlavním cílem optimalizovat investice do zdrojů vztahujících se k IT, resp. jejich řízení. K nim patří aplikace, informace, infrastruktura a zaměstnanci. Zde se dbá zejména na optimalizace vědomostí a infrastruktury. Řízení rizika – zde je klíčovým bodem vytvořit vědomí existence rizika u členů společnosti od nejvyššího managementu až po posledního zaměstnance. V této souvislosti je potřebné pochopit požadavky sladění (Compliance) a přiřazení odpovědností za řízení rizika v rámci podniku. Měření výkonnosti – tématem tohoto bodu je následně monitorovat a kontrolovat různé úkoly a projekty, co se týká implementace strategií, využívání zdrojů a poskytování služeb. K tomuto účelu mohou být použity různé nástroje jako Balanced Scorecards, aby se zajistilo, že požadavky vytyčené v rámci strategie mohou být realizovány v cílech, které lze měřit. Směr obchodní činnosti a IT se začíná krystalizovat na nejvyšší úrovni managementu během vytváření strategie. Přitom je nutné vzít v úvahu větší množství požadavků: 5 Orientace musí prokázat zlepšení některého obchodního plánu – každý návrh projektu by měl obsahovat finanční ukazatele vztahující se k nákladům a příjmům, které jsou s ním spojeny (např. diskontovaný peněžní tok/cash flow, očekávaný finanční zisk/výnos). Příznivci projektu by měli být odpovědní za jeho dokumentaci. Kromě toho by měly být pravidelně kontrolovány výsledky. Orientace musí být při dalším rozvoji obchodní činnosti udržována na aktuálním stavu: všechny změny v okolí podniku a uvnitř podniku vlastní projekt ovlivňují. Se změnou poměrů by se mělo počítat již v projektu a měla by být zohledněna při plánování časového harmonogramu a při sestavování rozpočtu projektu. Výměna informací mezi oddělením IT a zbývajícími odděleními podniku je potřebná, protože v opačném případě „technokraté obchod již nebudou dostatečně respektovat a orientace nebude dostatečná“. Při orientaci je nutné překonávat překážky, které stojí v cestě realizaci cílů. Rozdíly mezi koncepcí projektu a realitou se projeví teprve během realizace projektu. Počáteční plány projektů by se měly řídit podle cílů, kterých je možné jejich během provedení dosáhnout. Všechny vzniklé problémy by měly být dokumentovány a zkontrolovány ve vztahu k celému projektu. Orientace musí být plánována – aby byl původní plán projektu vždy aktuální, musí být dokumentovány dohody veškerých změn. Během fáze realizace musí být časový harmonogram, rozpočet, rozsah procesů atd. projektu stále aktualizovány. Tento plán by měl být centrálním zdrojem poznatků, které se týkají postupu a změn projektu. U projektů IT musí být středem zájmu požadavky uživatele, přičemž je nutné respektovat výhody pro uživatele a pro podnik. Samotné IT nemůže řešit žádné problémy podniku. Viděno z finanční perspektivy, přináší IT především náklady, oprávněnost výdajů za IT však mohou prokázat pozitivní vlivy na obchod. O tématu „Jaká částka má být vydána za IT?“ by se mělo diskutovat jako o odpovědi na následující otázku: Jaké výhody přináší IT? Aby bylo možné měřit stupeň orientace IT na firemní činnosti, tedy objasnit otázku, jak dobře spolupracují oblasti pro technické a obchodní procesy podniku, měli bychom vzít v úvahu následující faktory a s nimi související otázky: Vyspělost komunikace – jak dobře si rozumějí zaměstnanci v oblastech technika a obchodní činnost? Probíhá komunikace bez problémů a často? Komunikuje Vaše firma efektivně s poradci, dodavateli a partnery? Přikládá se interně váha i předávání poznatků? Vyspělost měření kompetence/hodnoty – jak dobře měří firma vlastní výkon a hodnotu vlastních projektů? Hodnotí po ukončení projektů, co proběhlo dobře a co špatně? Zlepšuje své interní procesy, aby mohl příští projekt proběhnout lépe? 6 Vyspělost Governance – jak dobře uvádí Vaše firma do souladu obchodní strategii s prioritami týkajícími se IT, technického plánování a tvorby rozpočtu? Vycházejí aktuální projekty ze znalosti obchodní strategie? Podporují tuto strategii? Vyspělost partnerství – v jakém rozsahu vybudovalo obchodní oddělení a oddělní IT skutečné partnerství na základě vzájemné důvěry a v jakém rozsahu jsou připravena se dělit o rizika a odměny? Rozsah a vyspělost konstrukce – v jakém rozsahu se dále rozvíjela technologie, aby zvýšila svůj výkon jako čistá podpora obchodních procesů? Jak toto přispělo k růstu, konkurenceschopnosti a zvýšení zisků podniku? Vyspělost schopností – disponují zaměstnanci potřebnými schopnostmi pro efektivní práci? Jak chápou techničtí zaměstnanci centrální faktory vlivu na obchodní činnost a jsou seznámeni s procesy podniku? Jak dobře rozumějí zaměstnanci obchodních oddělení relevantním technologickým koncepcím? Investice týkající se IT vyžadují pečlivý finanční management, aby se dosáhlo plánovaných výhod. Kromě toho musí být stanoveny přiměřené priority týkající se rozsahu projektů IT. V případě speciálních aktivit pro spravování investic do IT se jedná o: Rámcové koncepce finančního řízení – potřebné pro spravování a udržování investic do IT a nákladů na zařízení a služby IT. Při tom by se mělo použít portfolio, které obsahuje investice týkající se IT, obchodní scénáře a rozpočty IT. Stanovení priorit v rámci rozpočtu IT – proces, který je potřebný pro rozhodování, je stanovení priorit při přiřazování zdrojů IT. Přiřazení zdrojů je nutné pro procesy, projekty a údržbu. Cílem tohoto procesu by mělo být dosáhnout z portfolia firmy co možná nejvyšší rendity z investičních programů týkajících se IT a služeb IT. Vypracování rozpočtu IT – rozpočet musí být vypracován na základě priorit, které jsou určeny portfoliem investičních programů týkajících se IT. Proces vypracování rozpočtu by měl zahrnovat náklady na provoz a údržbu aktuální infrastruktury. Procesy sestavování rozpočtu by měly firmě umožnit vytvoření celkového rozpočtu pro IT a rozpočtů určených pro jednotlivé programy. Přitom musí existovat možnost průběžné kontroly, snížení a schválení všech druhů rozpočtů. Řízení nákladů – každá firma by měla implementovat jeden proces pro řízení nákladů, v němž se porovnávají skutečné náklady s přidělenými rozpočty. Měla by existovat možnost náklady sledovat a vypracovávat příslušné zprávy. Jakékoli odchylky by měly být identifikovány včas, přičemž by měl být přezkoumán i jejich vliv na určité programy. Toto by podniku umožnilo přijmout vhodná protiopatření a v případě potřeby aktualizovat obchodní scénář programu. 7 Řízení poskytování benefitů – měl by být implementován proces sledování výhod prostřednictvím poskytnutí IT a udržování schopností IT. Podnik by měl zjistit a dokumentovat přínos IT pro obchodní činnost. Toto se může vztahovat na přímý vliv investičních programů na bázi IT nebo na nepřímý přínos jako součást podpory běžných provozních procesů. Zprávy by měly být monitorovány a kontrolovány, aby firma mohla zlepšit přínos IT vhodnými změnami buď investicemi do IT nebo do souvisejících programů. 1.1.2 Strategie IT Strategie IT je, jak již bylo popsáno výše, ve vzájemném vztahu se strategií podniku a strukturou IT služeb. Následující kapitola podrobněji popisuje několik nejdůležitějších aspektů vývoje strategie IT a s nimi související konstrukce IT. Jedná se o: 1. řízení portfolia IT, 2. řízení požadavků, 3. definici struktury informací, 4. stanovení orientace technologie a 5. kontrolu a hodnocení rizik IT. 1. Řízení portfolia IT (portfolio investic) Řízení portfolia ve smyslu strategie IT popisuje krok mezi obchodní strategií a její technologickou realizací. Jak bylo popsáno v předcházející kapitole, měly by být pro účely podpory obchodní činnosti prostřednictvím IT (IT-Business-Alignment) investice IT hodnoceny podle finančních kritérií a kritérií tvorby přidané hodnoty. Protože však v podniku jsou zpravidla k dispozici finanční a personální zdroje pouze v omezené míře, tyto investice do IT si vzájemně konkurují. V důsledku toho se nabízí otázka, která z investic IT má být s dostupnými prostředky realizována. Řízení portfolia pomáhá podniku určit těmto investicím IT určité pořadí. Přitom je potřeba se pokusit porovnat šance, rizika, dobu realizace a náklady plánovaných investic do IT. Následující graf popisuje proces řízení portfolia investic a jeho rozhraní ke strategii IT. 8 Požadavky na IT projekty Řízení IT portfolia IT-Portfolio-Management Životní cyklus ŘízeníLife-Cycle IT portfolia Vývoj IT strategie Analýza IT portfolia Komunikace IT portfolia Úprava IT portfolia Obrázek 3 - Životní cyklus řízení portfolia IT Druhý graf je příkladem dvourozměrné analýzy portfolia, která se vztahuje k návratnosti investice (Return of Investment - ROI) a podpoře strategie podniku. Je však nutné si všimnout, že by pro hlubokou analýzu portfolia projektů a s tím spojené stanovení priorit jednotlivých investic do IT měly být zohledněna ještě další hlediska (např. riziko realizace, období realizace atd.). 9 vysoká nízká Návratnost investice Úsporné IT projekty s malým dopadem na firemní strategii Úsporné a všemi směry přínosné IT projekty projekt 2 projekt 1 IT projekty s nízkou úsporností a malým dopadem na firemní strategii Přínosné, ale nákladné IT projekty projekt 4 projekt 3 nízká vysoká Schopnost přispět k podpoře firemní strategie Obrázek 4 – Stanovení priorit jednotlivých projektů 2. Řízení požadavků Řízení požadavků (také zvané Demand Management) je rozhodujícím procesem během fáze životního cyklu strategie služeb IT. Řízení požadavků popisuje požadavky na obchod (Business Requirements), které vyplynou z obchodní strategie a ze stávajících obchodních procesů a tím definuje potřebnou kapacitu a flexibilitu struktury IT. Abychom zůstali u příkladu Karlovy dílny: Karlovou obchodní strategií je dostat se k většímu počtu zákazníků, proto rozvíjí svou prezentaci na internetu (tento cíl odpovídá definici strategie IT). Jedním z obchodních požadavků (Business Requirement) úspěšného rozvoje přítomnosti na internetu je nepřetržitý provoz, a sice 24 hodin denně po všech 365 dnů obchodního roku. Tento požadavek proto musí být podporován konstrukcí IT. Server a software musí být dimenzovány na nepřetržitý provoz. Řízení požadavků je centrální aktivitou v rámci řízení služeb, který musí usilovat o stálou rovnováhu mezi čerpáním a poskytováním služeb. Řízení požadavků je spojeno s různými procesy a aktivitami plánování strategie. Vztahuje se zejména na strategický plán pro IT, řízení portfolia IT, zaměření na zákazníka a definici služby. 10 3. Konstrukce informací Definice konstrukce informací je důležitým úkolem při vytváření strategie IT určitého podniku.Tento proces se vztahuje na vytvoření a udržování obchodního informačního modelu a definici vhodných systémů, aby se optimalizovalo využití informací. Tím jsou aplikace plynule začleněny do obchodního procesu. Definování konstrukce informací zvyšuje kvalitu rozhodování na úrovni managementu, protože je zajištěna existence konsistentních a bezpečných informací. Kromě toho umožní tento proces spravování zdrojů informačních systémů, aby odpovídaly obchodním strategiím. Kromě toho přispívá definice konstrukce informací k tomu, že se posiluje odpovědnost za integritu a bezpečnost údajů uvnitř firmy a zlepšuje se efektivita výměny dat překračující rámec jednotlivých aplikací. Správná definice konstrukce informací přispívá k tomu, aby se dosáhlo řady cílů ve spojení se strategií IT a strategií podniku dané firmy. Pomáhá především při optimalizaci využití informací a vyšší flexibilitě IT. Zajišťuje integraci aplikací do obchodních procesů. Pokud by Karel například v budoucnu chtěl prostřednictvím internetu prodávat náhradní díly, musí být jeho konstrukce informací tak flexibilní, aby údaje internetového obchodu mohly být integrovány do jeho aplikačního softwaru. 4. Stanovení orientace technologie Strategie IT podniku určuje technologický směr na podporu obchodní činnosti. Technologický směr by se měl orientovat na obchodní požadavky podniku. Ten potřebuje stabilní, nenákladné, integrované a standardizované aplikační systémy, zdroje a schopnosti, aby splnil aktuální i budoucí obchodní požadavky. Pro tento proces je potřebná definice a implementace plánu infrastruktury technologie, jakož i konstrukce a norem, pomocí kterých budou identifikovány a optimálně využity technologické možnosti. Účel plánu infrastruktury technologie je stanovit v tomto směru jasná a realistická očekávání a uvést, co technologie může dokázat u produktů, služeb a zajišťovacích mechanismů. Plán by měl být pravidelně aktualizován a měl by se vztahovat na témata, která jsou spojena se strukturou systému, orientací technologie, plánem nákupu, normami, strategiemi migrace a případnými mimořádnými situacemi. Tím je firma schopna včas reagovat na změny v konkurenční situaci a zlepšovat spolupráci platforem a aplikací. Správné stanovení orientace technologie by mělo podporovat firmu v tom, aby získala a udržovala integrované a standardizované aplikační systémy. Měla by podporovat optimalizaci infrastruktury IT, zdrojů IT a schopností IT. Pokud by například v Karlově podniku systém ERP vycházel z technologie Java, má smysl vytvořit další aplikace, které rovněž vycházejí z této technologie. Tak 11 může být údržba provedena stejným tvůrcem. Kromě toho jsou již na trhu k dispozici široké znalosti technologie java, a proto je možné rychle zaměstnat další pracovníky. Další informace týkající se návrhu, plánování, implementace a údržby struktur IT a podniku, lze najít v rámcovém díle TOGAF. 5. Kontrola a hodnocení rizik Aby bylo možné realizovat dobrou strategii IT, musí firma kontrolovat a spravovat rizika IT. Účel tohoto procesu spočívá v tom, aby se analyzovala rizika IT a jejich potenciální vlivy na obchodní proces a cíle a aby se podávaly informace o příslušných výsledcích. Kontrola rizik by měla být vyjádřena ve vztahu k nákladům, které jsou s nimi spojeny, aby byli aktéři schopni najít akceptovatelnou úroveň tolerovaných rizik (viz analýza portfolia). To se prokazuje také jako užitečné pro doporučení a komunikaci plánů opatření, kterými se na rizika reaguje. Tak by nemělo pro Karlův podnik jistě žádný velký význam provozovat výpočetní středisko odolávající zemětřesení. Ale je přiměřené pravidelně údaje ukládat a archivovat a vyhotovit plán jejich rekonstrukce pro případ přírodní katastrofy. Přiměřená kontrola rizik IT a jejich řízení podporuje firmu v tom, aby brala zřetel na všechna zařízení IT a aby je chránila. To může přispět k tomu, aby bylo dosaženo zadání IT a aby se vytvořila jistota ohledně obchodních vlivů rizik na zadání a zdroje IT. 1.1.3 Definice IT služeb Následující oddíl bude pojednávat o bodech důležitých pro definici služeb IT a jejich řízení v rámci podniku. Ty zahrnuje řízení katalogu služeb, jakož i definici a řízení úrovně služeb (Service Level). Zásadní význam pro podnik má efektivní komunikace týkající se potřebných či požadovaných služeb mezi vedením IT a uživateli těchto objednavatele požadavek, služeb, nebo musí často zákazníky. podnik označovanými Aby byl definovat, splněn jako tento dohodnout a dokumentovat služby IT a úrovně služeb (Service Levels). V rámci řízení IT služeb je za spravování služeb v rámci portfolia služeb a katalogu služeb odpovědný management řízení katalogu služeb. Při vytvoření služby závisí portfolio služeb na portfoliu investic (viz také kapitola 1.1.2), protože investice definuje a stanoví jejich priority. Obrázek 5 – Struktura portfolia služeb 12 V takovém portfoliu služeb by měly být centrálně organizovány a uloženy základní definice služeb IT, což zahrnuje také charakter služeb a obchodní požadavky. Proces řízení katalogu služeb odpovídá za vytvoření a vedení katalogu služeb. Tento proces by měl zajistit, aby portfolio služeb obsahovalo přesné informace ohledně všech služeb, které se vztahují k obchodním procesům nebo s ním úzce souvisejí. Vhodná definice a správa služeb by měla firmu podporovat při tom, aby mohla lépe reagovat na obchodní požadavky v souladu s obchodní strategií. Tím by mělo být také zajištěno, aby byli koneční uživatelé s nabídkou a úrovní služeb spokojeni. Kromě toho to může vést k větší transparentnosti z důvodu lepšího chápání nákladů IT, výhod IT a strategie IT. V rámci řízení úrovně služeb (Service Level Management - SLM) se s obchodními odděleními projednají, dohodnou a dokumentují vhodné cíle služeb IT. Pak se provádí monitoring poskytnutých služeb a vyhotovení příslušných zpráv. SLM by měl zajistit stálou orientaci na obchodní požadavky a priority. Prostřednictvím SLM by měla být zjednodušena dohoda mezi zákazníkem a poskytovatelem služeb. Řízení úrovně služeb (SLM) je neoddělitelně spojeno s koncepcí Service Level Agreements (SLA), Operating Level Agreements (OLA) a s Underpinning Contracts (UC). Přitom se nesjednávají pouze dohody o úrovni služeb (SLA), je zajištěno i jejich dodržování. Obecně je SLM odpovědné za to, že budou mít všechny procesy řízení IT služeb a smlouvy, které jsou jejich základem (SLA, OLA, UC), rozsah odpovídající stanoveným cílům. SLA by měly být definovány a sjednány pro všechny kritické služby IT na základě požadavků zákazníků a schopností IT. Existuje mnoho oblastí k dohodě, které by měly být zastřešeny prostřednictvím SLA. Nejdůležitější body se vztahují na závazky vůči zákazníkům, požadavky na podporu služeb (Service-Support), financování a obchodní dohody, jakož i role a kompetence včetně monitoringu SLA. 1.1.4 Řízení inovace na bázi IT Strukturovaný způsob práce, který vychází z Best Practices, je nejen účelný, ale také fakticky usnadňuje pracovní život. Z výzkumů v rámci projektu INNOTRAIN IT v 6 zemích vyplynulo, že v podnicích, které používají ITSM, může jeden pracovník IT spravovat mnohem více pracovních míst. Vyjádřeno jinými slovy, zde se skrývá možné ulehčení ve dvojciferné procentní oblasti. „Maximalizátor zisku“ může samozřejmě na tomto místě uspořit náklady a dále rozvíjet svůj zisk. Výhledově by však bylo účelnější optimalizovat zisk dlouhodobě tím, že se budou uvolněné zdroje investovat do inovací v rámci podniku. Projekt INNOTRAIN se zaměřuje právě na tuto otázku: Jak mohou být – vycházeje z ITSM – volné zdroje využity v organizaci pro inovace? Jistě nelze takový vývoj uskutečnit ze dne na den. Jako 13 první krok je nutná určitá motivace a také nějaká snaha. Jestliže se však člověk pro to rozhodne, mohl by vývoj vypadat takto: INOVACE VÝROBKŮ a SLUŽEB PROCES INOVACE DOSTUPNÉ ZDROJE INOVACE INOVACE ŘÍZENÍ ZMĚN INFRASTRUKTURY V ORGANIZACI PRO UVOLNĚNÍ POTŘEBNÝCH ZDROJŮ PRO INOVACE NA ÚROVNI INFRASTRUKTURY PROCESŮ, VÝROBKŮ A SLUŽEB ČINNOSTI IT ČINNOSTI IT ČINNOSTI IT ROUSTOUCÍ EFEKTIVITA S POUŽITÍM METODY ŘÍZENÍ IT SLUŽEB 2 1 3 4 Obrázek 6 – Vývoj inovačních potenciálů na bázi ITSM 1. Fáze 1 představuje situaci před zavedením ITSM. V poměru se 100 % času používá na přípravné činnosti. 2. Použitím osvědčených postupů roste efektivita IT. Vytížení přípravnými činnostmi IT se ve střednědobém horizontu snižuje. Nepřetržitou optimalizací a rozšiřováním použití ITSM je možné dosáhnout dalšího snížení zatížení a odkrýt na základě toho potenciál pro inovace. Základní poznatky a postup k této otázce najdete v kapitolách 3 a 4. 3. V třetím kroku se uvolní potenciál pro inovace. Musí dojít k dalším změnám ve způsobu myšlení a práce. Použití určitých technik stabilizuje využití potenciálů pro inovace. Více k tomuto čtěte v kapitolách 5 a 6. 4. V prozatím konečném stavu se zatížení sníží a uvolněné zdroje se využijí pro vytvoření inovací. Ale co jsou to vlastně inovace? Inovace je možné definovat takto: vynálezy nebo změny, které vedou k novým metodám reorganizace výrobního systému. Tak se u některé inovace může jednat o nápady, produkty, postupy nebo služby, které podnik nebo obchodní oblast považuje za nové a 14 které se uplatňují v každodenním životě („interní zavedení na trh“). Bleší trh, na kterém může každý nakupovat a prodávat, aniž by musel vyjít z domu? Bleší trh, kde můžete „šmejdit“ online – před 15 lety zněl tento nápad Pierra Omidyara ještě velmi utopicky. Přesto realizoval svůj nápad jako internetovou aukční síň a založil eBay. Na základě následující inovační spirály je možné definovat tři úrovně inovací, které vycházejí ze zásad řízení IT služeb. Úroveň 3 Inovace výrobků a poskytovaných služeb Úroveň 2 Inovace podnikových procesů Úroveň 1 Řízení IT služeb a správa IT infrastruktury Počateční stav Zavedení základních principů řízení IT služeb Obrázek 7 – Inovační spirála INNOTRAIN IT Úroveň 1 – Řízení služeb infrastruktury IT: Inovace na této úrovni se týkají infrastruktury IT podniku. Tak by na příkladu Karlovy dílny další růst podniku a konečně změna řízení tiskáren vedly k tomu, že se musí údržba tiskárny nekonfliktně předat na výrobce nebo poskytovatele služby a musí se platit pouze skutečné náklady na tisk („Pay per Click“) a že se riziko (porucha tiskárny atd.) přesune. Úroveň 2 – Inovace obchodních procesů: IT se dnes často považuje za průkopníka („Enabler“) obchodních procesů. Proto poskytuje tato úroveň velký potenciál pro zlepšení. Karel může například dalším použitím místa na trhu náhradních dílů etablovat další odbytový kanál a tím zásadně změnit obchodní proces. 15 Úroveň 3 – Inovace produktů a služeb: Jistě nejnáročnější úroveň sleduje inovace na úrovni produktů a služeb. Prominentním příkladem jsou dnes nespočetné Smartphone Apps, které se poskytují jako doplnění produktů. Výrobci automobilů tyto spojí se svými vozidly, a tak produkt změní. Do oblasti úkolů modulu řízení inovací na bázi IT patří identifikovat potenciály, vést dialog s obchodem, iniciovat a podporovat inovace. Protože inovační proces probíhá ve více krocích, zvyšuje se komplexnost problematiky, která je s tím spojena. Proto je zavedení inovací na bázi IT komplexním procesem, který může procesy podniku radikálně změnit. Na základě toho se kapitola 6 exkluzivně zabývá tématem řízení inovací a na tomto místě se na to připravuje. Jako doplněk popisuje kapitola 5 zacházení se změnami a podporuje proces změn v organizaci. 1.2 Provoz IT služeb Vertikální úroveň Úroveň I Strategické plánování Dohled, Rozvoj a řízení změn Zaměření IT na strategii podniku IT strategie Definice IT služeb Řízení inovace na bázi IT Kontrola a Audit Trvalý rozvoj IT služeb Úroveň II Provoz IT služeb Řízení IT projektů Údržba a podpora Informační systémy a externí služby Sladění procesů Řízení změn Zajištění IT služeb Bezpečnost a prostředí Dohled a Vyhodnocení Řízení změn a Rozvoj IT Projekty 1.2.1 Údržba infrastruktury a podpora uživatelů “Pomoc, moje obrazovka je černá!“ Tento výkřik uživatele zná každý. Denně dochází k velkému počtu takzvaných poruch v provozu systému, tedy k odchylkám od plánů. Tato kapitola vysvětluje strukturované zacházení s těmito poruchami. 16 Nyní nejprve malé zařazení relevantních termínů: uživatelská podpora (Service Desk) je centrálním kontaktním partnerem pro všechny dotazy uživatelů podle principu „jeden ´kontakt pro zákazníka“ („one face to the customer“ú. Na základě toho má zákazník pouze jeden kontaktní bod pro všechny dotazy, které se týkají IT (např. hotline, systém prodeje lístků). Zřídka rozšiřují podniky i svou uživatelskou podporu a zpracovávají jejím prostřednictvím jiné dotazy (např. u budovy řízení nebo řízení mimořádných událostí). Na programu zde může být požadavek poskytnutí služby (Service Request), hlášení poruchy (Incident) nebo také požadavek provedení změny (Request for Change). Uživatelskou podporu lze považovat za sběrné místo, které eviduje všechna hlášení a pak je nasměruje do správných procesů pro jejich zpracování. Nejprve se budeme tedy zabývat požadavky různého druhu označované jako incident. Uživatelská podpora Uživatelská podpora je centrální funkcí ITSM. Tvoří spojovací článek mezi službami IT a operativním obchodem. Všechny požadavky zaměstnanců o pomoc se provádějí přes tuto funkci. Incident je neplánované přerušení (např. výpadek počítače na pracovním místě) nebo snížení kvality některé služby (např. pomalé internetové spojení). Také výpadky konfiguračních prvků (Configuration Items) mohou být bez přímého vlivu na službu zpracovány jako incident. Příkladem by byl v tomto případě výpadek pevného disku, přičemž server může být dále v provozu. Na rozdíl od toho neovlivňují požadavky na poskytnutí podpory (Service Requests) od uživatelů (týkající se informací, poradenství, standardních změn, přístupu) služby IT. Představují cestu, jak uspokojit potřeby zákazníků. Příkladem je požadavek na toner do tiskárny, protože tiskárna hlásí, že bude brzy potřeba. Porucha nebo incident? Incident je definován jako porucha IT nebo jako žádost o s poskytnutí služby IT. Incidentem by mohlo být např. „můj excel padá“ nebo také „Musím z excelu vytvořit PDF, jak to mohu udělat?“. Všechny incidenty by měla zpracovat uživatelská podpora a evidovat jejich stav, aby bylo možné později provést jejich vyhodnocení. Proces správy a zpracováni incidentů se zpravidla označuje jako řízení incidentů (Incident Management). Probíhá v různých fázích: 1. evidence a klasifikace incidentu 2. diagnóza incidentu 3. postoupení incidentu a 4. ukončení incidentu. 17 Infrastructure Library IT (ITIL) poskytuje v aktuální verzi 3 vzorový proces jako Best Practice. Ten může sloužit jako základ pro vývoj vlastního procesu, neboť požadavky se podle jednotlivých podniků masivně liší. U menších podniků stačí jistě pragmatický telefonát, aniž by byl potřebný velký plán postupu zvládnutí incidentu, u středních a velkých podniků však tento incident vede opakovaně k přerušení vlastních činností. Zde se vyplatí formálnější cesta. V obou případech je však účelné incidenty dokumentovat a analyzovat je v rámci procesu zkvalitnění provozu IT. V ideálním případě se incidenty evidují v lístkovém systému, pro začátek však snad postačí i jednoduchý seznam. ITIL navrhuje následující postup: + Lístkový systé m Fáze I Záznamenání poruchy Správa událostí Identifikace a záznam poruchy Prímý kontakt E Mailem nebo telefonem Ostatní vstupy Kategorizace poruchy Ano Požadavek provedení služby Plnění požadavku Ne Stanovení priority Fáze 2 Stanovení priorit Ano Závažná porucha? Proces rešní Závažné poruchy Ne Úvodní diagnostika Fáze III Diagnóza a prípadné predání Ano Nutne hierarchické predání? Ye s Rízení predání Ano Nutné funkcní predání? Funkcní eskalace (2nd Level / 3rd Level) No Zkoumání a diagnóza poruchy Vyrešní poruchy Fáze IV Odstranení poruchy Uzavrení poruchy Konec Obrázek 8 – Proces zpracování incidentu v návaznosti na ITIL V3 18 Fáze I – Identifikovat, evidovat a kategorizovat poruchy Identifikace poruch je rozdělena na mnoho ramen uživatelů. Většinu odchylek je možné snadno identifikovat a podle relevance pro uživatele se tito rádi smíří s náklady na jejich hlášení. V mnoha případech je však za identifikaci poruchy nebo budoucí poruchy odpovědná proaktivní konfigurace. Tak mohou být například identifikovány a hlášeny odchylky na úrovni hardwaru (například výpadek pevného disku při útoku). Na systémové úrovni se prosadilo použití monitorovacích řešení. Tak může být například funkce e-mailového serveru zkontrolována odesláním e-mailové zprávy monitorovací aplikací a doba doručení oznámení o jejím doručení. Jestliže je při tom překročena prahová hodnota, označí se to jako událost a vyvolá se alarm. V závislosti na použitých systémech a používané kultuře provádí uživatel vlastní evidenci poruchy (např. lístkový systém) nebo ji provádí pracovník uživatelské podpory (např. při telefonátech nebo e-mailech). Ve velkých podnicích zajišťuje přesná kategorizace přesné postoupení lístku odpovídajícímu specialistovi. Poskytuje však i v menších podnicích možnost – od kritického množství poruch – identifikovat slabiny a optimalizační potenciály. Jestliže jsou například hlášeny zvláště často problémy s nějakou kancelářskou aplikací, má za určitých okolností smysl uživatele lépe proškolit nebo aplikaci vyměnit. I kategorizaci, jako evidenci poruchy, může provést uživatel nebo pracovník IT. Na základě evidovaných údajů může být přijato rozhodnutí, zda se jedná o poruchu nebo o požadavek provedení služby, při kterém se aktivuje zvláštní proces. Fáze II – stanovení priorit Stanovení priority incidentu pak udává, jak ho zaměstnanci a nástroje uživatelské podpory Nízký vliv Priorita 3 Priorita 4 Priorita 5 zpracují. Stanovení priorit v sobě často skrývá velký potenciál konfliktů mezi uživateli a Střední vliv Priorita 2 Priorita 3 Priorita 4 Priorita 1 Priorita 2 Priorita 3 Vysoká naléhavost Střední naléhavost Nízká naléhavost poskytovateli služeb, neboť z pohledu uživatele má vlastní incident přirozeně vždy největší prioritu. Silný vliv Zkušenosti ukázaly, že v mnoha případech, v nichž uživatel sám stanoví prioritu, se priorita viditelně lišila od skutečnosti. Proto je lepší nechat provést klasifikaci incidentu pracovníkem Obrázek 9 – Příklad stanovení priorit incidentů 1 uživatelské podpory, neboť pouze on má potřebný přehled o aktuální situaci v podniku. Definice priority incidentu se měří podle vlivu na podporované obchodní procesy a podle naléhavosti, kdy se tento vliv projeví. Vychází-li se z pořadí incidentu, mohou být definovány reakční doby (doba, kdy se zahájí řešení problému) a doby řešení (doba až do obnovení pravidelného provozu). Fáze 3 – Diagnóza a případně předání Při první diagnóze platí pravidlo shromáždit všechna relevantní fakta (data o prostředí, symptomy atd.). Často se toto děje také přímou komunikací mezi zaměstnancem uživatelské podpory a uživatelem. V případě jednoduchých nebo známých problémů se zaměstnanec pokusí najít přímé řešení. Jestliže to není možné, protože není dostatek času nebo nemá potřebné podrobné vědomosti, musí být incident předán k dalšímu zpracování. Zde se rozlišuje mezi dvěma způsoby: Funkční předání je postoupení další instanci (osoba nebo tým) s většími zkušenostmi. Postoupení může být jak interní (vlastním zaměstnancům IT), tak externí (např. na podporu dodavatele). Dnes se zde často užívá termín „2nd Level Support“ (dvojúrovňová podpora). Hierarchickým předáním se myslí informování a zapojení vyšších úrovní řízení, aby se podpořilo předání. Nadřízený manager má v tomto procesu např. odstranit organizační překážky nebo mobilizovat zdroje, aby se dosáhlo rychlého řešení problému. Nyní musí být s příslušnými specialisty určena diagnóza nebo musí být incident předán dále, až bude vytvořena konečná diagnóza. Uživatelská podpora je nezávisle na stupni předání za incident odpovědná, koordinuje aktivity a pravidelně informuje uživatele o postupu řešení jeho incidentu. Fáze 4 – Odstranění poruchy Pokud je diagnóza uznána jako porucha, může být tato odstraněna a opět nastolen obvyklý stav. V zásadě by měla být řešení také odpovídajícím způsobem otestována. Tak může například tisk testovací stránky po odstranění vzpříčeného papíru poskytnout informaci o tom, zda existují další problémy. U úprav na aplikace – takzvaná horká řešení (Hotfixes) nebo dočasná řešení problému (Patches) – by se měly testovat i možné vzájemné účinky, dříve než se celoplošně zpřístupní. Poté, co bylo řešení a obnovení úspěšné, může být incident ukončen. Přitom by měla uživatelská podpora zajistit, aby byl uživatel s řešením spokojen. Často se toto děje systematicky, kdy uživatelská podpora změní stav incidentu na vyřešeno, ale uživatel může incident ukončit. 1 V mnoha případech se následně nastartuje krátký dotaz, který v několika otázkách (3-5) hodnotí kvalitu uživatelské podpory. Řízení problémů Odstranit poruchu – bylo to ono? Samozřejmě ne. V mnoha případech se sice podaří poruchy prostřednictvím přednastaveného procesu rychle vyřešit, ale příčina není eliminována a je možné, že dojde ke vzniku další poruchy. Jestliže se na jednom typu tiskárny dochází častěji ke vzpříčení papíru, mohl by mít tento typ tiskárny výrobní vadu nebo by mohl být nekompatibilní s použitým papírem. Těmito příčinami poruch se zabývá řízení problémů. Problém Problém existuje tehdy, jestliže je možné u většího počtu incidentů usuzovat na stejný vzor. Prostřednictvím centrální správy incidentů může uživatelská podpora identifikovat opakující se problémy (např. program excel u uživatele XY vždy spadne, pokud je současně otevřen program word) a najít dlouhodobá řešení. Problém, tedy příčina jednoho nebo většího počtu incidentů, se zpracovává procesem řízení problémů ve více krocích. ITIL zde poskytuje také jeden adekvátní referenční proces: 1. Identifikace problému zaměstnancem uživatelské podpory, týmu technické podpory nebo managementu mimořádných událostí. 2. Evidence problému s odkazy na odpovídající poruchy včetně kategorizace pro účely pozdějšího reportingu a stanovení priorit problému, které je podobné s řízením incidentů. 3. Diagnóza problému s cílem identifikovat jeho příčinu. Je-li příčina identifikována, ale není dosud k dispozici žádné řešení, měl by být definován osvědčený způsob (Workaround) (např. nový start tiskárny). Ten se eviduje jako známá chyba („Known-Error“) a je k dispozici oddělení uživatelské podpory, aby mohla rychleji příslušné poruchy odstranit. 4. Nalezení řešení s cílem co možná nejrychleji řešení realizovat. Jestliže je však pro konečné řešení potřebná změna („Change“), měla by se provést prostřednictvím definovaného postupu v řízení změn. Tímto strukturovaným postupem se zredukují a kontrolují možné účinky (k tomu více v kapitole X). 1 Jak řízení incidentů, tak řízení problémů sázejí na identické koncepce týkající se personálu a nástrojů. Ve větších organizacích se doporučuje etablovat vlastní tým, který bude mít funkci uživatelské podpory. Zde lze také uvažovat o koncepcích jako je centrální nebo decentralizovaná uživatelská podpora, virtuální uživatelská podpora (např. ve spolupráci s dodavatelem) nebo dokonce o příslušných koncepcích časových zón u mezinárodních podniků (zásada Follow-theSun). V malých organizacích IT může být funkce svěřena i některému zaměstnanci, který je odpovědný za uživatelskou podporu a kterého podporují jeho kolegové. V ideálním případě by měla být realizována koncepce „One-Face-to-the-Customer“ nebo jinými slovy jedna kontaktní osoba pro uživatele pro všechny záležitosti. Usnadňuje to komunikaci uživatele s oddělením IT, zarazí to triviální dotazy a umožňuje ostatním zaměstnancům (např. vývojovým pracovníkům nebo administrátorům) koncentraci na klíčová témata. Co se týká nástrojů, jsou dnes k dispozici četná komerční řešení a řešení Open-Source. V ideálním případě disponuje uživatelská podpora následujícími aplikacemi, které jsou integrovány do určitých řešení nebo jsou spolu propojena přes smysluplná rozhraní: 1. Lístkový systém, který spravuje a dokumentuje poruchu nebo problém po celou dobu jeho trvání. Jeho prostřednictvím by měla být možná i komunikace s uživatelem (např. přes webové rozhraní nebo prostřednictvím e-mailu). 2. Databanka pro evidenci známých chyb a jejich řešení. Zde se nemusí jednat vždy o nabubřelé řešení. Pro menší organizace stačí většinou také pouze jednoduchý seznam. 3. Databanka řízení konfigurace (CMDB) je pomůcka, která podporuje mnoho oblastí. Databanka poskytuje údaje a informace z celého prostředí IT, a tak pomáhá pochopit souvislosti a snadněji identifikovat problémy. Tak je možné si například přečíst, jaký zaměstnanec používá který typ tiskárny na svém pracovišti. Více k tomuto tématu v kapitole 4. 1.2.1 Informační systémy a externě poskytované služby Ruku na kostru počítače: tluče srdce vaší IT ještě? Okolo srdce informační technologie – aplikací, systémů, sítí a hardwaru – se točí všechno v této kapitole. Mnoho činností je potřebných, aby se realizovala, udržovala a provozovala tato komplexní konstelace. Už jste všechno předali jinam? Také v tomto případě poskytuje tato kapitola cenné informace. Dříve než se dostaneme k řemeslu, zůstaňme nejdříve krátce u managementu. Mnoho „ajťáků“ považuje řízení dostupnosti a kapacity za strategický nebo taktický úkol. V menších organizacích 1 IT je to však ve většině případů tak, že specialista své systémy podrobně zná, o tyto se také koncepčně stará a obě témata jsou přesunuta na operativní úroveň jednání. Správa dostupnosti (Availability Management) je odpovědné za veškeré aspekty, které se týkají dostupnosti služeb IT. Obecně řečeno: oddělení služeb IT poskytne v případě potřeby zákazníka potřebnou a plánovanou funkci v rámci SLA [Service Level Agreement, německý termín Dohoda o kvalitní službě (DGV)]. Konkrétně formulováno: pokud chce uživatel vyvolat své e-maily, musí příslušný e-mailový sever fungovat. Tak řízení dostupnosti sleduje dodržování cílů definovaných v SLA a stará se o potřebná a možná zlepšení, která se týkají dostupnosti. Řízení dostupnosti má při tom k dispozici reaktivní a proaktivní prostředky: Reaktivní Proaktivní Sledování, měření, analyzování, předkládání zpráv a kontroly dostupnosti Přezkoumání nedostupnosti Hodnocení a řízení rizika Implementace přiměřeně nákladných protiopatření Plánování, design a test nových nebo změněných služeb IT Test mechanismů dostupnosti a výpadku Poskytovatelé služeb často lákají slibem “99% dostupnosti služeb IT”. Tato procentní dostupnost se vypočte tak, že se skutečná dostupnost služeb vydělí sjednanou dobou poskytnutí služby: (sjednaná doba služby – doba výpadku) Dostupnosti (v %) = sjednaná doba služby x 100 Na první pohled se jeví hodnota 99-procentní dostupnosti jako velmi vysoká. Chtějme ji však přece jen přepočíst na minuty a dny a uvidíme, jaký výsledek nás čeká. Vztaženo na den odpovídá 99procentní dostupnost ani ne 15 minutám výpadku. Počítáno na rok, kumulují se všechny čtvrthodiny na více než 3,5 dne. Na tomto základě je možné rozhodnout, zda rámec s 99 procenty byl zvolen účelně a realisticky. Zpětně se vyplatí zkontrolovat, zda byl slib také dodržen. Dalším rozhodujícím orientačním bodem je dostupnost služeb IT (bez ohledu na to, zda interních nebo externích) od poskytnutí až do konzumace (end-to-end). Jestliže se například poskytnutí obchodní aplikace měří na bázi provozní doby serveru (Server Uptime), mohou vždy ještě jiné 1 okolnosti (např. výpadek sítě) mezi serverem a uživatelem vést k výpadku, který zůstane nezohledněn. Podle toho by se měření mělo uskutečnit co nejdříve u příjemce, aby se podařilo zachytit všechny možnosti. Jestliže přes všechna preventivní opatření dojde k výpadku, jsou v rámci řízení dostupnosti relevantní tři měrné veličiny: reakční doba – čas od hlášení poruchy až do začátku odstraňování poruchy a doba obnovy – čas od hlášení poruchy až do obnovení služby. Pokud se řízení služeb předá externě, mělo by se při výběru poskytovatele služeb IT dbát především na dobu obnovy. jinak může nastat následující případ: Poskytovatel služby IT reaguje po hlášení defektu hardwaru již po několika minutách a zařídí objednání náhradního dílu. Jestliže však není náhradní díl k dispozici a až do jeho dodávky uplyne jeden týden, může být služba opět nabídnuta teprve po několika dnech. Dalším tématem řízení je správa kapacity (Capacity Management), která dnes existuje a bude v budoucnu existovat. Manager kapacity funguje jako „věštec“ podniku IT. Nedívá se však do skleněné koule, ale analyzuje aktuální potřebu, sleduje vývoj podniku a na základě strategie podniku odvozuje budoucí potřebu služeb IT a infrastruktury, které do nich patří. Musí zajistit, aby byla kdykoli k dispozici potřebná kapacita v plánované kvalitě. Správa kapacity se skládá ze tří tématických oblastí: Správa obchodní kapacity (Business Capacity) zahrnuje všechny aktivity, které se zaměřují na to, aby identifikovaly budoucí obchodní požadavky a aby je zohlednily v plánu kapacit. U správy kapacity služeb IT (Service Capacity) se hovoří o aktivitách, které poskytují poznatky o kapacitách služeb IT potřebných v budoucnu. správa kapacit jednotlivých kopmponent (Component Capacity) obsahuje všechny aktivity, které sledují kapacitu, performanci a vytížení jednotlivých konfiguračních prvků (např. PC, tiskárna, telefon, server). Zjednodušeně lze říci, že se sledují budoucí požadavky obchodu na služby IT a služeb IT na zdroje a že musí být zohledněny v plánování kapacit. Na základě tohoto plánování lze jednat tak, aby i v budoucnu byly dosaženy stanovené cíle SLA. Tak může být například dokumentován přírůstek 1 potřebné paměti, odvozena prognóza a včas přikoupena další paměť. Tím se zajistí, aby mohly být zachovány přiměřeně nákladné kapacity IT. Až do tohoto okamžiku jsme se věnovali pouze řízení IT a službám IT. Nesmíme však zapomenout na specialisty, kteří aplikace a systémy instalují a provádějí jejich údržbu. Podle velikosti podniku se tento technický provoz dělí na různé týmy s různými kompetencemi. Běžné je přitom rozlišování oblastí úkolů systémy a aplikace. Oddělení péče o systémy, administrátoři podniku, se starají o všechna témata blízká hardwaru. V prostředí ITSM se tento úkol často nazývá řízení operativního IT a obsahuje řízení fyzické infrastruktury IT (typickými příklady jsou výpočetní střediska nebo počítačové místnosti). Nejvyšším cílem je zajištění, resp. optimalizace aktuálního, stabilního stavu infrastruktury. K úkolům řízení operačního IT patří například: správa systému a provedení provozních aktivit a mimořádných událostí řízení konzol a serverů (Job Scheduling) zálohování (Backup) a obnovení (Restore) řízení tisku měření výkonnosti a optimalizace údržbové činnosti a řízení vybavení IT (klimatizace, dodávka elektřiny atd.). Správa aplikací (Application Management) je naproti tomu odpovědná za design, vývoj, testy a inovace obchodních aplikací. Oblasti úkolů mohou mít od podniku k podniku mnoho variant. Jestliže se rozvoj software zadá interně, zvětší se spektrum úkolů oddělení správy aplikací. Jinou možností je externí zadání vývoje aplikací. Samozřejmě existují mezi těmito dvěma řešeními četné mezistupně (např. standardní software s vlastními úpravami). Úkoly oddělení řízení aplikací se definují takto: péče o aplikace podniku částečně design, vývoj, test a inovace aplikacípodpora operačního řízení IT služeb a školení zaměstnanců. 1.2.2 Zajištění IT Razantní rozvoj informačních technologií staví oddělení IT malých a středních podniků permanentně před výzvy: existují technologie nového druhu, změněné služby a inovační produkty. 1 Mohly by být přínosem k efektivnějšímu plnění úkolů nebo jsou pouze samoúčelné? Pro zodpovězení této otázky je mnoho možností výpočtu: Celkové náklady vlastnictví (Total cost of ownership - TCO), nebo Celkové výnosy z vlastnictví (Total benefits of ownership - TBO) Celková hodnota vlastnictví (Total value of ownership – TVO) statický nebo dynamický účet investic návratnost investic - Return on Invest (ROI). Ve skutečnosti je to tak, že tyto přinášejí podniku v dílčích oblastech konkrétními výsledky. Ve většině případů však neposkytují, pokud to bereme odděleně, žádné ověřené výsledky. Tak se neprovádí žádné konkrétní porovnání všech nákladů a zisků nebo se používají pouze čistě finanční veličiny. V poslední řadě musí být objasněna otázka, zda očekávaný celkový zisk (TBO/TVO) ospravedlňuje očekávané celkové náklady (TCO) po dobu trvání nebo dokonce vytvoří ziskovou situaci. Jinými slovy: sledování návratnosti investic (Return on Investment), které však nezahrnuje pouze investiční náklady a finanční užitek, nýbrž celkové náklady a zisk. Bylo-li přijato rozhodnutí o investici, musí být už „jen“ zajištěny nové komponenty IT. Přesto se až příliš často tento záměr ukazuje jako příliš komplexní. Nikoli bez důvodu, neboť postupy zajištění IT se dotýkají většího počtu oblastí organizace – i mimo oblast IT – a zahrnují služby externích poskytovatelů služeb, jakož i dodavatelů. Na základě toho by měla probíhat úzká kooperace a měla by být vedena otevřená komunikace. Řízení výběru dodavatelů v rámci organizace IT má následující cíle: pravidelný monitoring prodejního trhu a sledování trendů a novinek, výběr dodavatelů s přihlédnutím k jejich strategickému významu pro obchodní procesy podniku, vyjednávání smluv s dodavateli a fixace služeb, zajištění a plynulé zvyšování kvality nakoupené služby, udržování vztahů s dodavateli (Supplier-Relationship-Management) a dokumentace všech dodavatelů, smluv a vztahů. Často se úkoly také dělí mezi čistým oddělením nákupu a organizací IT. IT přitom koordinuje všechny technické aspekty v cyklu, zatímco nákup řeší smluvní a cenové otázky. 2 základě dvou variant: přínos pro celkovou hodnotu a význam riziko a vliv. Nízký obchodní vztahy Význam může být přitom definován na Operativní dodavatel Operativní dodavatel Standardní dodavatel Střední dlouhodoběji by měly být formulovány Přínos pro hodnotu a důležitost podnik, tím Taktický dodavatel Taktický dodavatel Operativní dodavatel Vysoký Čím vyšší je strategický význam určitého dodavatele pro Strategický dodavatel Taktický dodavatel Operativní dodavatel Vysoké Střední Nízké Ve většině případů se vyplatí dlouhodobá a těsná spolupráce. Tak mohou být prostřednictvím rámcových smluv při nákupu komponent (např. na očekávané množství osobních počítačů v jednom roce) dosaženy Riziko a vliv na obchodní procesy Obrázek 10 – Klasifikace dodavatelů jednak často výhodnější podmínky, ale zároveň také optimalizace a uvolnění v procesu nákupu. Ve střednědobém horizontu je možné dosáhnout prostřednictvím důsledné standardizace dalších stupňovitých efektů. Není už pořízení IT žádným tématem pro podniky, které všechny služby zadaly externě? I v případě kompletního externího provádění výkonů (Full-Outsourcing) je odpovědná kontaktní osoba v podniku důležitá; i zde se musí udržovat vztah mezi zákazníkem a dodavatelem, sledovat kvalita a pravidelně monitorovat trh. 1.2.3 Bezpečnost a prostředí „Sony říká „Sorry“ – Výrobce playstation se omluvil za masivní krádeže údajů ve svých sítích a slíbil zdarma hry jako narovnání, jakož i lepší bezpečnostní opatření. (i)“. To byla zpráva v mnoha denících na jaře roku 2011. Kriminalita není v prostředí IT nic nového. Nyní by mohl některý malý podnik samozřejmě tvrdit, kdo by tak mohl už profitovat z mých údajů? Přitom je téma bezpečnost 3 IT širší, než by si člověk myslel a skutečně relevantní také pro malé podniky: Křestní jména, značky aut, data narození nebo oblíbený fotbalový klub – mnoho uživatelů používá lehce zapamatovatelné výrazy, aby si zapamatovali heslo. Existuje v podniku příslušná směrnice? Je heslo administrátora pro případ jeho výpadku bezpečně uloženo u nadřízeného? Jsou instalovány virové scannery a provádí se jejich pravidelná aktualizace? Jsou pevné disky před jejich likvidací bezpečně vymazány? Jsou důležité servery bezpečně uloženy, aby se chránily před poškozením vodou nebo horkem? Co se děje s e-maily, když je zaměstnanec na dovolené? Kdo smí v podniku používat svůj soukromý mobilní telefon? Četné statistiky dokládají, že asi polovina případů relevantních pro bezpečnost není způsobena externími původci, ale samotnými zaměstnanci podniku. Téměř ve všech případech se toto děje neúmyslně, většinou to je nepozornost, nedostatečné proškolení nebo lehkomyslnost. Na základě toho by měly i malé a střední podniky analyzovat možná nebezpečí a přijmout protiopatření. Přitom by měla být zohledněna všechna možná rizika: ochrana informací před neoprávněným přístupem a před škodlivým softwarem (např. viry, útoky hackerů, špionáž), předání informací oprávněným osobám (Access Management) a zajištění infrastruktury proti vlivům z prostředí mimo IT (např. přepětí v elektrické síti nebo výpadek elektřiny, povodeň, vedro nebo dokonce požár). Přijatá opatření (např. zajištění protipožární stěny, používání klimatizačního zařízení) je nutné považovat za preventivní. Opatření, která byla přijala, přitom mají být úměrná možné škodě. Provozovat server v úklidové místnosti vedle chemikálií a vlhkých hadrů je jistě nedbalé. Autonomní výpočetní středisko odolávající zemětřesení ale také není pro malý podnik vhodné. Stoprocentní ochrana je možná pouze zřídka nebo je pouze spojená s vysokými náklady, které lze ospravedlnit pouze v několika málo oblastech použití. Odpovídajícím způsobem by však měla být pojmenována možná rizika a plánována opatření, pokud by rizika přece jen nastala. To se děje v takzvaném plánu obnovy (IT-Recovery-Plan) s různými scénáři. Cílem je aby služby, u kterých došlo k výpadku, byly co možná nejrychleji uvedeny zase do běžného provozu. 1 Pokud musí být například při dlouhodobém výpadku proudu servery vypnuty, měl by plán obnovy popisovat systematický postup při jejich startu, aby se přihlédlo ke všem vzájemným závislostem jednotlivých systémů a aby nedošlo k žádnému dalšímu zpoždění nebo dokonce ke vzniku škody. 1.3 Dohled, rozvoj a řízení změn Vertikální úroveň Úroveň I Strategické plánování Dohled, Rozvoj a řízení změn Zaměření IT na strategii podniku IT strategie Definice IT služeb Řízení inovace na bázi IT Kontrola a Audit Trvalý rozvoj IT služeb Úroveň II Provoz IT služeb Řízení IT projektů Údržba a podpora Informační systémy a externí služby Sladění procesů Řízení změn Zajištění IT služeb Bezpečnost a prostředí Dohled a Vyhodnocení Řízení změn a Rozvoj IT Projekty 1.3.1 Dohled a vyhodnocení Každá příručka ITSM musí mít oddíl, v němž jsou popsána pravidla a mechanismy, které jsou odpovědné za monitoring a kontrolu všech úkolů a aktivit ve vztahu k IT. Audit a kontrola informačních systémů jsou součástí interního auditu a kontrolních funkcí organizace. Institut interního auditu (Institute of Internal Auditors - IIA) se k tomu vyjadřuje následujícím i způsobem : „Interní audit (monitoring) představuje nezávislou a objektivní aktivitu, aby se získala jistota týkající se faktů a poradenských služeb. Středem zájmu je čerpání hodnoty a zkvalitnění podnikových procesů. Podporuje podnik při dosažení jeho cílů tak, že se poskytuje systematické a disciplinované nasazení pro hodnocení a zkvalitnění efektivity řízení rizika, kontrolních a řídících procesů.“ Iniciativa amerického soukromého sektoru definovat jednotné pojetí obsahu pojmu „systém vnitřního řízení a kontroly (Committee of Sponsoring Organizations of Tradeway Commission ii - COSO) se vyjadřuje následovně : “Interní kontrola se obecně definuje jako proces, který provádí představenstvo organizace, řízení a další personál, aby se zajistila rozumná míra jistoty týkající se dosažení cílů v následujících kategoriích: (1) účinnost a efektivita procesů; (2) spolehlivost při sestavení finančních zpráv (3) sladění s aplikovanými zákony a předpisy.“ 1 Audit a kontrola spolu úzce souvisejí a často se o nich hovoří společně a společně se také popisují. Oběma postupy má být získána jistota, která se týká dosažení cílů podniku. Existuje ovšem jasný rozdíl mezi pojmy: Kontrola se provádí na základě vlastního hodnocení, to znamená, že ji provádějí zaměstnanci, kteří jsou kompetentní pro určité úkoly. V oblasti IT se toto může vztahovat například na administrátora systému, který systematicky kontroluje, zda úkoly, které provedl, byly řádně splněny. Na rozdíl od kontroly musí být audit proveden nezávislou jednotkou (to znamená bez pomoci některého interního oddělení podniku, které je za určitý úkol odpovědné) a zaměřuje se na efektivitu kontrolních mechanismů. Prostřednictvím auditu by se mělo zkontrolovat, zda je kontrolní systém efektivní. Toto se zase vyjadřuje v potenciální schopnosti identifikovat chyby a nepravidelnosti, které stojí v cestě dosažení cílů podniku. U malých a středních podniků hrají kontrolní aktivity nejdůležitější roli, což lze odůvodnit strukturou účastníků jednotlivých procesů a strukturou podniku (viz níže). Z tohoto důvodu byl název tohoto oddílu (3.3.1) změněn na „audit a kontrola“ namísto názvu „kontrola a audit“, který je v literatuře používán nejčastěji. Obecně se všechny aktivity auditu a kontrolní aktivity zabývají systematickým sledováním většího počtu definovaných cílů kontroly. Přitom se zjišťuje, zda jsou cíle splněny, resp. zda je odhadnuto, v jakém rozsahu budou splněny. Co se týká auditu a kontroly informačních systémů, jsou k dispozici četné směrnice a normy. Existuje však obecně uznávaná vzorová norma, v níž se popisuje, jak má být v podniku proveden audit a kontrola týkající se IT. Jedná se o COBIT: Control Objectives for Information and Related iii iv Technology . Existuje i zjednodušená verze této normy s názvem „COBIT Quickstart“ , která je koncipovaná speciálně pro malé a střední podniky a přizpůsobena jejich specifickým vlastnostem. Tyto normy mohou být použity jako referenční modely, jestliže byly v podniku implementovány konkrétní procesy auditu a kontrolní procesy. Velké podniky mají vlastní dobře organizovaná oddělení auditu s příslušnými postupy, zatímco malé a střední podniky se touto problematikou nezabývají tak hluboce organizovaně a systematicky. Příčinou toho je skutečnost, že struktura MSP je o mnoho menší než struktura velkých podniků a obvykle také neformulují žádné dlouhodobé strategie. Jaká úroveň auditů a kontrol je přiměřená průměrnému malému a střednímu podniku? Na tuto otázku si musí podrobně odpovědět management daného podniku. Je však možné se omezit na čtyři specifické procesy: 1 1. poskytnutí Governance IT, 2. sledování a hodnocení výkonu IT, 3. zajištění sladění s externími požadavky a 4. monitoring a hodnocení interní kontroly. U procesů 1-3 se jedná o pouhé kontrolní procesy, protože je provádějí v plném rozsahu zaměstnanci, kteří jsou pověřeni řízením denně vzniklých úkolů v oblasti obchodních procesů a IT firmy. Proces 4 je naproti tomu proces auditu a měl by být proveden externím podnikem. Obecně by měl být každý proces funkce auditu nebo kontrolní funkce proveden v následujících krocích: 1. definice vhodných procesů řízení, 2. kontrola vyspělosti procesu, 3. definice kompetencí v podniku a 4. definice nejdůležitějších výkonových ukazatelů, které se používají pro monitoring procesů. Co se týká definice procesů řízení, musí podnik stanovit a vypracovat určité vzory požadovaných postupů, které splňují požadavky ITSM, jež byly identifikovány při formulování obchodních strategií a strategií IT. Požadované postupy mohou například zahrnovat následující: (1) zřízení pravidelného reportingu o aktivitách IT pro kontrolu ze strany řízení firmy, (2) postup pro projednání omezeného počtu relevantních a měřitelných výsledků a ukazatelů týkajících se IT, které se budou nepřetržitě sledovat, (3) kontrola metody, pomocí které jiné podniky v oboru zpracovávají témata IT a důležitá rozhodnutí v oblasti IT nebo (4) identifikace požadavků, které vzniknou z důvodu sladění s externími předpisy. Všechny postupy řízení závisejí na procesech. Na základě toho musí být vytvořeny odděleně pro každý jednotlivý proces. Co se týká MSP, měl by být počet postupů řízení omezen na rozumnou hodnotu, maximálně na 3 postupy na jeden proces. Vyspělost určitého procesu lze kontrolovat tak, že se srovná aktuální a požadovaný stav specifického procesu v rámci podniku s cílem podniku a průměrnou hodnotou v oboru. Toto může být provedeno následujícími kroky: 1. Definování aktuální pozice procesu v rámci podniku. 2. Definování požadované pozice procesu v rámci podniku. Aby bylo možné provést tento krok, může být jako referenční hodnota použita průměrná pozice v oboru. 3. Určení mezery mezi aktuální a požadovanou pozicí. 1 4. Definování procesu změny z aktuální na požadovanou pozici. 5. Definování integrovaného implementačního programu pro Governance. Nástrojem k provedení tohoto úkolu je model vyspělosti. Tato koncepce byla převzata z metodiky CMMI (Capability Maturity Model Integration), která je definována SEI (Software Engineering Institute). Skládá se z 5 úrovní: v 1. Začátečnická – proces vyplývá ze situace a je chaotický. 2. Spravovaná – proces je plánován a prováděn v souladu se směrnicemi podniku. 3. Definovaná – proces je dobře popsán a pochopen a charakterizován ve vztahu k normám, postupům, nástrojům a metodám. 4. Spravovaná kvantitativně – výkon a kvalita procesu se měří kvantitativními požadavky. 5. Optimalizovaná – proces se průběžně zkvalitňuje prostřednictvím kvantitativních náhledů do příslušných obchodních zadání a požadavků na výkon. Konkrétní normy ITSM mohou obsahovat upravené verze modelů vyspělosti. Změna může zahrnovat odlišný název a počet úrovní, základní myšlenka však zůstává zachována: probíhá od nejnižší k nejvyšší úrovni, přičemž s každou úrovní vyspělost modelu vzrůstá. Každý proces provádějí osoby. Proto musí podnik definovat kompetence jednotlivých rolí a každý postup řízení kontrolovat vhodnou rolí podniku a druhem kompetence. U ITSM se toto označuje jako diagram RACI nebo také diagram RASCI: Responsible – odpovědný (odpovědnost za provedení), kompetentní za vlastní provedení. Interpretuje se také jako odpovědnost v disciplinárním smyslu. Accountable – odpovědný účtovat (odpovědnost za náklady), odpovědný ve smyslu „schválit“, „povolit“ nebo „podepsat“. Osoba, která nese odpovědnost v právním a obchodním smyslu. Supportive – podpůrný. Osoba může hrát podpůrnou roli nebo poskytovat provozní prostředky. Consulted – konzultující (odborná odpovědnost). Osoba, kterou žádáme o radu. Interpretuje se také jako odpovědnost z odborného pohledu. Informed – informovaná (právo na informace). Osoba, která obdrží informace o průběhu, resp. výsledku činnosti nebo která má oprávnění obdržet informace. U MSP se mohou podnikové role vztahovat na majitele, obchodní vedení, vedoucí oddělení IT, různé vedoucí oddělení, hlavního účetního atd. Tyto role musí být pečlivě přidělovány a přizpůsobeny rámci a rozsahu aktivit podniku. Na příkladu autodílny by mohla mít matrice RASCI tuto strukturu: 1 R C Prohlídka vozidla R Nákup náhradních dílů A pobočky Vedoucí Skladník Učeň Mistr zákazníkům služeb Manažer Příprava jednání se zákazníkem A S I A R Oprava I A R Vystavení faktury R S C A Obrázek 11 – Příklad matrice RASCI Každá metoda ITSM je tehdy efektivní, jestliže se měří její účinnost a efektivita. Obecně se účinnost vztahuje na „provedení správných akcí“, zatímco efektivita se týká „správného provedení akcí“. Existují dva druhy měrných veličin, pomocí kterých se mohou výše uvedené cíle měřit. Z celého množství dostupných měrných veličin se vyberou nejdůležitější měrné veličiny a definují se jako hlavní měrná veličina. Používají se ve výkazech a mají umožnit zajištění účinnosti, efektivity a hospodárnost. Ty jsou definovány jako Klíčové cílové indikátory (Key Goal Indicators KGI) pro měření účinnosti a Klíčové výkonnostní indikátory Key Performance Indicators (KPI) pro měření efektivity v rámci ITIL; COBIT používá Lag Indicator, resp. jako synonymum Lead Indicator. Key Goal Indicator (KGI) nebo Lag Indicator Měrné veličiny, které managementu ukazují, zda proces IT splnil požadavky podniku. Příkladem KGI by mohl být počet incidentů. Key Performance Indicator nebo Lead Indicator Měrné veličiny, které určují, jak dobře si stojí výkonnost (Performance) procesů IT, co se týká podpory dosažení cílů. Jsou včasnými indikátory toho, zda bude cíl pravděpodobně splněn nebo ne. KPI jsou například reakční čas nebo kvóta počátečních řešení incidentů. Jak již bylo dříve v této kapitole zmíněno, je COBIT Quickstart doporučení pro praxi, které může být použito jako referenční model při zavádění postupů kontroly a auditu v rámci malých a středních podniků. Toto doporučení může a mělo by být přizpůsobeno zvláštnostem a struktuře 2 podniku. Úprava může spočívat například ve snížení počtu jednotek podniku v diagramu RA(S)CI, snížení nebo rozšíření úrovní vyspělosti procesů nebo v jiných změnách. Podrobný popis lze najít v aktuálním COBIT Quickstartu IT Governance Institutu. 1.3.2 Sladění (Compliance) V odborném jazyce se pojem Compliance (výjimečně přeloženo jako konformita s předpisy) používá, aby se označilo dodržování národních, evropských a mezinárodních zákonů a směrnic (např. Spolkový zákon o ochraně údajů, Basilejská úmluva II, Sarbanes-Oxley Act), ale také dobrovolných kodexů v podniku. Pojem sladění zahrnuje také některá pravidla týkající se IT jako bezpečnost (ochrana osobních údajů), zdraví, ergonomie, důvěrnost, právní a regulační požadavky, duševní vlastnictví, dohody o internetových obchodech, pojistné smlouvy, jakož i předpisy a postupy specifické pro daný obor, jako například závazek k uchovávání záznamů z tachografů. Cílem sladění IT je široké a trvalé dodržování požadavků souladu s předpisy. Vedle zajištění právních důsledků vznikají výhody při hodnocení podniku a vyšší bezpečnost IT. Klíčovým úkolem je dokumentace a odpovídající přizpůsobení zdrojů IT při změnách předpisů. Pravidelně by také měly být hodnoceny možné problémy nebo možná nebezpečí (viz také kapitola 3.2.3). Všechna témata v oblasti sladění musí být zkontrolována s velkou pečlivostí, protože počet těchto předpisů stále vzrůstá. Při porušení předpisů mohou být v mnohých zemích jednatelé a členové představenstva činěni osobně odpovědnými za dodržování ustanovení zákona. Pokud se předpisy nerespektují, mohou hrozit občanskoprávní, ale také trestněprávní sankce. Tak stanoví spolkový zákon na ochranu osobních údajů (BDSG) za porušení tohoto zákona trest odnětí svobody na dobu až do 2 let nebo peněžní pokutu. Později, od té doby, co Basilejská úmluva II ukládá finančním institucím široké kontroly, existuje potřeba jednat pro nastolení sladění IT u všech podniků. Další podrobné informace, jakož i vzorové procesy k tématu sladění (Compliance) jsou podrobně obsaženy v aktuálních publikacích COBIT. 1.3.3 Řízení změn Už jste si někdy instalovali update softwaru a následně to už dál nefungovalo? Pokud jsou přitom účinky omezeny na vlastní pracovní místo, nemuselo by to být zase tak špatné. Ale pokud si člověk představí při tom důsledky při update všech počítačů podniku? Ale administrátorovi se tato nepředvídaná událost stane jen jednou a bude v budoucnu vše kontrolovat dvakrát. Často až 1 byrokraticky chápané řízení změn (Change Management) může být na tomto místě účelnou pomůckou, aby se zamezilo vzniku poruch. Poskytuje rozhraní k jiným procesům, zejména ke stálému procesu zkvalitnění nebo k řízení problémů. Tak jsou například v řízení problémů identifikovány možné problémy, jsou analyzovány a je definováno jejich řešení. Jestliže řešení problému vyžaduje změnu aktuální situace, postoupí se potřebné úpravy prostřednictvím požadavku o změnu do procesu změn. Ten definuje strukturovaný průběh, kterým se má určitý prvek (např. počítač pracovního místa, hardware, serveru ale také služby nebo procesy) prostřednictvím modifikace, připojení nebo odstranění převést z aktuálního stavu do požadovaného budoucího stavu. Cílem řízení změn (Change Management) je umožnit změnu, která se vyplatí, při minimálním přerušení služeb IT. Change (změna) Každá změna existujícího prostředí IT se definuje slovem „Change“ (změna). Tak může např. identifikace nějakého problému (např. tabulková kalkulace pořád padá, jestliže je současně otevřena aplikace E-Mail Client) vést ke změně, jestliže bylo nalezeno řešení problému. Odpovědí na zmíněný problém by mohlo být zvýšení paměti v počítačích. Tato změna se označuje jako Change. Kromě „tvrdých změn“ (hart Changes), tedy např. technologických změn, které byly popsány výše, existují často organizační změny označené jako „měkké změny“. Masivní zapojení faktoru „člověk“ si zde vyžaduje zvláštní postup a na základě toho je tomuto komplexnímu tématu věnována vlastní kapitola (kapitola Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.). Změny informační technologie jsou v dnešní době na základě silné dynamiky a počtu různých prvků a jejich vzájemné závislosti komplexním úkolem. Změny mohou mít přitom víceúrovňové a dalekosáhlé důsledky. Jestliže se třeba zavádí nový provozní systém a pokud se následně zjistí, že použitá tiskárna a ekonomické aplikační systémy podniku nejsou kompatibilní, mohou být následky již velmi dalekosáhlé. Proto je nejvyšším cílem řízení změn minimalizace rizika. Tím, že se změny provádějí pod kontrolou, je možné sledovat i možná rizika, která s sebou změny přinášejí. Indikátory potenciálu zkvalitnění vlastního řízení změn mohou být: časté neplánované výpadky služeb, nižší kvóta úspěšnosti při provedení změn a vysoká míra nouzových změn nebo neautorizovaných změn. 1 Jestliže jsou tyto důvody správné, je účelné o tématu přemýšlet. Ale i kromě minimalizace rizika může profesionální řízení změn přinést další přidané hodnoty pro IT a pro zákazníky: kvalifikované zpracování změn a lepší plánování doby, kvality a nákladů, střednědobé snížení nákladů prostřednictvím standardizovaných postupů, zvýšení produktivní doby služeb IT prostřednictvím snížení doby výpadku služeb a kombinované sledování obchodních aspektů a aspektů IT u nějaké změny, aby bylo možné identifikovat potenciály zlepšení. Aby se dosáhlo určité transparentnosti, rozumné databáze pro rozhodnutí a konečně také dokumentace, evidují se požadované změny v požadavku o změnu (Request for Change). Přitom může být takový požadavek o změnu evidován pragmaticky na lístku prostřednictvím uživatelské podpory nebo jako vzor dokumentu, který musí být vyplněn. Důležité však je, aby bylo určeno, jaká forma musí být pro jaký typ změny použita a že jsou v případě potřeby k dispozici příslušné varianty. V praxi se vykrystalizovaly v tomto ohledu tři typy změn: Standardní změny Změny, které jsou stanoveny pro standardizovaný postup již předem a které mají zpravidla pouze nepatrný vliv. Vzhledem k jejich generálnímu plánování nevyžadují žádnou schvalovací proceduru. Takovou změnou je například zřízení nového e-mailového účtu, odvolání hesla nebo zřízení obvyklého pracovního místa. Běžné změny Změny, které nejsou časově v podstatě kritické a které nemohou být zpracovány jako standardní změna. Takovou změnou by mohlo být například nahrání doplňku IT do systému ERP. 1 Nouzové změny (Emergency) V případě incidentu může být nutné provést rychlé změny. V takovém případě je běžná procedura příliš dlouhá a příliš těžkopádná. Změny mohou být provedeny sice podle definovaných požadavků, ale mnohem rychleji. Toto se aplikuje, jestliže například výpadek hardwaru ovlivňuje servery. Na závěr zbývá ještě vysvětlit činnosti řízení změn (Change Management). Ty jsou, jak je v řízení IT služeb obvyklé – definovány jako proces. Následující diagram tento proces zobrazuje. Nejdříve se vysvětlí obě role managera změn (Change Manager) a autorita: role managera změn spravuje změnu. Role může být obsazena více osobami. Často je odpovědný zaměstnanec uživatelské podpory také za první kroky řízení změn. Obsazení role může být definováno podle potřeb podniku. Role autorita se často obsazuje takzvaným „Change Advisory Board“. Skládá se ze zástupců všech oblastí IT, obchodních oblastí a možných třetích stran (např. externí dodavatelé). V menších podnicích však může být Change Advisory Board nahrazen také obvyklou poradou týmu. 1 + Start Manaž er z měn Vytvoření požadavku na změnu Iniciátor Manaž er z měn Kontrola požadavku na změnu Standardní změny Zamítnutí Výsledek? Změny Manaž er z měn Hodnocení změny Manaž er z měn Dokumentace důvodů zamítnutí Auditor Autorizace změny Ne Autorizace? Ano Manaž er z měn Plán provedení změny Manaž er z měn Implementace změny Kontrola a ukončení změny Konec po provedení změny Obrázek 12 – Proces řízení změn v návaznosti na ITIL 1 Konec bez provedení změny 1. Vystavení požadavku na změnu O změnu se zásadně žádá prostřednictvím požadavku iniciátora (např. zaměstnanec , organizační jednotka nebo také zaměstnanec uživatelské podpory) formou požadavku na změnu (Request for Change nebo také Change Request). Nákres a dokumentace požadavku na změnu se může uskutečnit různými způsoby (například v papírové formě, e-mailem, webovým formulářem). Stupeň podrobností přitom závisí na rozsahu a účincích změny. V ideálním případě se použije integrovaný nástroj řízení IT služeb, který jednak dokumentuje všechny údaje a na druhé straně může zobrazit závislosti (např. na konfigurační prvky). Na základě požadavku o změnu se otevře záznam o změně (Change Record), který dokumentuje všechny činnosti. 2. Kontrola požadavku o změnu Při počáteční kontrole požadavku o změnu prověřuje manager změn jeho smysluplnost a kategorizaci. Tak jsou standardní změny postoupeny přímo ke zpracování. Naproti tomu se přefiltrují žádosti, které jsou neproveditelné, neúplně vyplněné nebo již byly hodnoceny, a iniciátor bude následně informován o zamítnutí žádosti spolu s odůvodněním. Žadateli by mělo být při tomto postupu poskytnuto právo podat odpor. 3. Hodnocení změny Aby bylo možné přijmout rozhodnutí o změně, musí se evidovat určité parametry. ITIL tyto parametry označuje jako „sedm R řízení změn“. 1. Who RAISED the change? Kdo předložil požadavek na změnu? 2. What is the REASON for the change? Co je důvodem změny? 3. What is the required RETURN? Co je požadovaným výsledkem změny? 4. What are the RISKS? Jaká rizika existují? 5. What RESOURCES are required? Jaké zdroje jsou potřebné? 6. Who is RESPONSIBLE for required activities like implementation and test? Kdo je odpovědný za potřebné aktivity jako implementace a testování? 7. What is the RELATIONSHIP between this change and other changes? Jaký je vztah mezi touto změnou a ostatními změnami? Zjištěné informace pak mohou být využity ke stanovení správné úrovně autorizace, aby mohly být identifikovány zájmové oblasti („Kdo je tím dotčen?“) nebo také aby mohly být definovány obchodní případy (Business Case), vlivy, náklady, zisk a riziko. 1 4. Autorizace změny Autorizace zajistí, aby byli o změně informováni všichni zúčastnění a aby se s ní vyrovnali. Takto vytvořenou transparentností se snižují rizika a vlivy lze kontrolovat. Podle typu, rozsahu a rizika změny může být podle kultury podniku účelné stanovit různé stupně autorizace. Tak se jistě výměna ? mechaniky s pouze nepatrnými účinky bude patrně projednávat pouze interně v oddělení IT. Schválení změny (Release) systému ERP se pak ale jistě bude projednávat také až do úrovně vedení podniku. Nezávisle na rozhodnutí grémia budou o výsledku informováni všichni zúčastnění, zejména žadatel. 5. Plánování změny Při změnách softwaru má často smysl kombinovat všechny změny v takzvané Releases a pak je zpřístupnit v jediném kroku. Zde by však měly být prověřeny také výhody (např. zlepšené pánování, lepší stupeň realizace) ve vztahu k nevýhodám (např. termínové zpoždění). Dále by měla být plánována a odsouhlasena vlastní realizace. Zde je nutné přihlédnout k tomu, aby byly aktivní služby ovlivněny co nejméně. Výsledkem by měly být jasně definované balíčky určených činností. 6. Implementace změny Autorizované změny se (formálně) předávají jako pracovní balíčky příslušným zaměstnancům nebo týmům. Ty provedou vlastní implementaci. Řízení změn však nese odpovědnost za koordinaci činností a včasné dokončení implementace. 7. Kontrola a ukončení změny V posledním kroku se změna ještě jednou zkontroluje a ukončí. To se provádí následujícími aktivitami: rekapitulací dokumentace změny, kontrolou změny a její dokumentace, ukončením dokumentace změny (po ukončení všech činností), oznámením ukončení všem zúčastněným a prezentací změny k převzetí a pokud existují referenční poruchy nebo problémy, mohu být tyto rovněž zkontrolovány a ukončeny. V případě, že je některá změna velmi časově naléhavá (např. výpadek severu), hovoří se o nouzové změně. V tomto případě by se mělo postupovat podobným způsobem, avšak jednotlivé kroky mohou být zkráceny. Tak se jistě značně zkrátí fáze hodnocení a plánování a bude se 1 provádět bez široké dokumentace. Autorizace se v takovém případě uskuteční prostřednictvím relevantních zúčastněných, kteří jsou v daném okamžiku dostupní (hovoří se také o Emergency Change Advisory Board (ECAB)). Testy se zredukují nebo se v extrémním případě neprovádějí. Dokumentace nouzových změn se zpravidla provádí následně. Tak má být zajištěno, aby změna přes časový tlak probíhala rozumným postupem. 1.3.4 Neustálé zlepšování služeb IT Neustálé zlepšování služeb IT (Continual Service Improvement (CSI)) je součástí ITSM. Při něm se používají metody z řízení kvality, aby se člověk poučil z úspěchů a neúspěchů minulosti a tímto způsobem vypracoval řešení, kterými se bude stále zlepšovat efektivita služeb IT a procesů. CSI musí prokázat svou hodnotu pro podnik, aby odůvodnilo svou existenci. Musí existovat jasně definovaný účel s jasnými výhodami, které ovlivní celý podnik. CSI se podle definice ITIL skládá ze čtyř procesů: Hodnocení služeb IT – Cílem tohoto procesu je pravidelně hodnotit kvalitu služeb IT. K tomu patří identifikovat oblasti, v nichž se nedosahují požadované úrovně, jakož i pravidelné odsouhlasení s jednotlivými obchodními oblastmi, aby bylo zajištěno, že sjednané úrovně služeb IT i nadále odpovídají obchodním požadavkům. Hodnocení procesů − Cílem tohoto procesu je procesy pravidelně hodnotit. To zahrnuje identifikaci oblastí, v nichž nejsou dosahovány požadované ukazatele procesu, jakož i pravidelné vypracování kritérií (Benchmarks) a provádění auditů, kontrol vyspělosti a hodnocení. Definice iniciativ pro zkvalitnění − Cílem tohoto procesu je definovat speciální iniciativy, aby se zvýšila kvalita služby IT a procesu na základě výsledků hodnocení služeb a procesů poskytování služeb. Iniciativy, které jsou toho výsledkem, jsou buď interní iniciativy, které provádí poskytovatel služby samostatně, nebo iniciativy, u kterých je potřebná spolupráce se zákazníkem. Kontrola CSI − Tímto procesem má být zkontrolováno, jak jsou iniciativy pro zkvalitnění podle plánu realizovány. Kromě toho se v případě potřeby provedou opravy. Proces CSI vyžaduje tři aktéry. První aktér, manager CSI, je odpovědný za správu inovací procesů ITSM a služeb IT. Manager CSI stále měří výkon poskytovatele služeb a koncipuje inovace procesů, služeb IT a infrastruktury, aby se zvýšila efektivita a hospodárnost. Druhý aktér, manager procesů (Process Manager), je odpovědný za plánování a koordinaci všech činností týkajících se 1 řízení procesů. Podporuje všechny aktéry, kteří se podílejí na správě a inovacích procesů, což zahrnuje také osobu odpovědnou za procesy. Tato role koordinuje také všechny změny procesů a tím zajišťuje, aby spolu všechny procesy hladce spolupracovaly. Třetí aktér, osoba odpovědná za procesy, odpovídá za to, aby byl proces vhodný ke svému účelu. Ke kompetencím role patří podpora, forma a trvalé zkvalitňování procesu a jeho ukazatelů. Podniky, které by chtěly zlepšit služby IT, si musí udělat jasno o vlivu inovací v oblastech obchod a trh na oblast IT. Aby se zdůvodnilo zavedení dané inovace, měl by podnik porovnat náklady a zisk (nebo úspory). Obtížné je to tehdy, když sice náklady mohou být relativně jednoduše změřeny, avšak růst zisku jako přímý výsledek plánu zkvalitnění služby IT (Service Improvement Plan, SIP) může být v číslech vyjádřen obtížněji. SIP je formální plán implementace zkvalitnění procesů služeb a IT. SIP se používá, aby se spravovaly a zaprotokolovaly iniciativy na zkvalitnění vyvolané prostřednictvím CSI. Iniciativy na zkvalitnění jsou buď: interní iniciativy, které provádí sám poskytovatel služby, například iniciativy na zkvalitnění procesů nebo na lepší využití zdrojů; iniciativy, u kterých je potřebná spolupráce se zákazníkem, například zkvalitnění služeb. Následující informace jsou typicky obsaženy v SIP pro každou definovanou iniciativu týkající se zkvalitnění procesu nebo služby: 1. dotčený proces nebo služba, 2. osoba příslušná pro proces (osoba odpovědná za proces) nebo za službu (osoba odpovědná za službu), 3. osoba odpovědná za iniciativy (osoba příslušná pro iniciativu, často role v řízení IT služeb jako manager úrovně služby (Service Level Manager), manager kapacity, manager dostupnosti, osoba odpovědná za proces, osoba odpovědná za službu), 4. schválení nadřízeným managementem, 5. popis iniciativy, 6. zdroj opatření (např. Service Review, audit procesu), 7. obchodní scénář (očekávaný výsledek iniciativy, odhad nákladů, specificky požadovaný výsledek iniciativy, např. určité snížení nákladů při poskytování služby) a 8. harmonogram a stav implementace (konečné datum, aktuální stav). CSI je součástí každé úspěšné implementace řízení služeb. CSI zajišťuje, aby se služby IT rozvíjely spolu s obchodní činností a přizpůsobily se jí a umožňuje stálé zlepšování stability, 1 výkonu a funkčnosti služeb. Projekty CSI mohou být realizovány v mnoha různých formách: požadavek zákazníka na zjednodušení služby, méně potřebných dokumentů a nízké čekací doby požadavků na poskytnutí služby, vytvoření špičkového katalogu služeb IT na základě lepšího pochopení atd. Účelem CSI je zaměřit služby IT na stále se měnící obchodní požadavky. K tomuto účelu se identifikují a implementují inovace služeb IT, která podporují obchodní procesy. Cíle CSI jsou: kontrola, analýza a vypracování návrhů možností zkvalitnění strategie služeb, koncepce, přechod a postupy, kontrola a analýza výsledků při dosažení úrovně služeb IT (Service Level), identifikace a implementace jednotlivých činností za účelem zlepšení kvality služeb IT, zlepšení hospodárnosti při poskytování služeb IT bez negativních vlivů na spokojenost zákazníků a zajištění, aby byly použity vhodné metody řízení kvality na podporu stálých činností nutných pro zkvalitnění služeb IT. Co je naše vize? Kde jsme teď? Jak udržíme proces v běhu? Obchodní vize, úkoly a cíle Zjištění skutečné situace Kam chceme jít? Měřitelné cíle Jak se tam dostaneme? Služby, procesy a projekty Došli jsme tam? Měření a ukazatele Obrázek 13 – Model CSI v návaznosti na ITIL Podle modelu CSI (obrázek 14) je proces zkvalitnění služeb IT konstantním cyklem, který se skládá z následujících kroků: 1 pochopení obchodní mise, cílů a zadání, aby se na tomto základě rozvinula vize jejich zkvalitnění (Jak zní vize?), kontrola aktuální situace týkající se obchodu, podniku, zaměstnanců, procesů a technologie, abychom získali přesný okamžitý obraz aktuálního stravu podniku (Kde jsme teď?), pochopení priorit zkvalitnění a přijetí příslušných dohod na základě rozvoje zásad z vize (Čeho bychom chtěli dosáhnout?), vypracování podrobného plánu CSI k dosažení vyšší kvality poskytovaných služeb prostřednictvím implementace procesů ITSM (Jak se tam dostaneme?), kontrola měření a ukazatelů, jestli zajistí, abychom dosáhli milníků, aby bylo sladění procesů vysoké a obchodní cíle a priority byly dosaženy prostřednictvím úrovní služeb (Dosáhli jsme toho?). 1.3.5 Řízení projektu IT Projekt je časově iniciativa podniknutá proto, aby se rozvíjel konkrétní produkt nebo určitá služba, například budova nebo nový počítačový systém. Projekt se uskutečňuje od začátku až do konce a může trvat dny, týdny, měsíce nebo dokonce roky. Zavedení internetového obchodu (Webshop) by bylo projektem pro Karlův podnik, provozování internetového obchodu však patří ke každodenní operativní obchodní činnosti. Projekt Projekt je časově a finančně omezený plán, který se podniká pro to, aby se vytvořil jedinečný produkt, jedinečná služba nebo aby se dosáhlo jedinečného výsledku. Má jasné cíle, požadavky a podmínky týkající se kvality. Projekt však může mít charakter organizace času. Řízení projektu se popisuje jako řada zásad, praktických postupů a technik, kterými se provádí kontrola harmonogramu projektu, jakož i nákladů a výkonů. Skládá se z řady úkolů, kterými se projekt od začátku do konce provádí, aby byly dosaženy cíle, které byly předem stanoveny. Vztaženo na tuto definici, lze řízení projektu IT chápat jako dílčí oblast, v níž jsou projekty informační technologie plánovány, sledovány a kontrolovány. Přitom by se nemělo nechat bez povšimnutí spektrum úkolů rozdělené do jednotlivých přihrádek. Nové oblasti vědomostí PMBOK (obrázek 15) poskytují pohled do různých tematických oblastí, které by měly být v rámci řízení projektu sledovány. 1 Řízení integrace Řízení rozsahu projektu Řízení termínů Řízení nákladů Řízení kvality Řízení personálu Řízení komunikace Řízení rizika Řízení nákupu Obrázek 14 – Oblasti vědomostí řízení projektu podle PMBOK Nezávisle na jejich druhu se všechny projekty provádějí a realizují v rámci určitých omezení. Tři Doba omezení čas, náklady a rozsah se často označují jako magický trojúhelník řízení projektu (Project Management Triangle). Časové omezení se vztahuje na dobu, která je k dispozici do dokončení Kvalita projektu. Nákladové omezení popisuje rozpočet, který je pro projekt k dispozici. A poslední omezení, rozsah, stanoví, jaké činnosti musí být provedeny Náklady Rozsah Obrázek 15 – Trojúhelník řízení projektu pro dosažení cíle. Aby byl projekt úspěšný, musí být tato tři omezení v rovnováze. U řízení projektu je možné přihlížet k různému nasazení. Dva důležité způsoby sledování jsou: tradiční nasazení: identifikace postupu kroků, které musí být provedeny agilní nasazení: projekt jako řada relativně malých úkolů (žádný komplexní proces). Pro tradiční řízení projektu jsou potřebné velmi disciplinované metody plánování a kontroly. V tomto nasazení je možné rozlišovat pět fází vývoje projektu. Každá fáze obsahuje procesy, jimiž projekt postupuje od nápadu až k implementaci. Jednotlivé fáze jsou: 1. fáze iniciování projektu 2. fáze plánování a návrhu projektu 3. fáze provedení a realizace projektu 4. systémy monitoringu projektu a kontrolní systémy a 5. ukončení projektu. 1 Při tradičním nasazení se vychází z toho, že lze předvídat, jaké určité události projekt ovlivní. Z tohoto důvodu musí být všechny úkoly provedeny postupně ve správném pořadí. V porovnání s tradičním nasazením vychází agilní řízení projektu ze zásady, že centrem řízení má být interakce mezi jednotlivci. Projekt se považuje za řadu relativně malých úkolů, které se přizpůsobují dané situaci a které se nekoncipují a nerealizují v rámci předem kompletně plánovaného procesu. Používá se řada metod řízení projektu, aby se formálně stanovilo, jak bude řízení projektu probíhat. Project Management Body of Knowledge (PMBOK), Projects in Controlled Environments (PRINCE) nebo SCRUM jako agilní metodika pro vývoj softwaru a produktů se vysvětlí na příkladech v následujících odstavcích. Cílem těchto tří technik vždy je standardizovat postupy vývojového týmu, aby je bylo možné snadněji předvídat a spravovat. Project Management Body of Knowledge (PMBOK) PMBOK je vedoucí myšlenkou řízení projektu, sestava ze standardní terminologie (IEEE, ANSI), která poskytuje základy řízení projektu, jakož i jejich uplatnění na větší množství projektů. Vedoucí myšlenka PMBOK byla poprvé zveřejněna ústavem Project Management Institute v roce 1987. Zabývá se použitím poznatků, schopností, nástrojů a technik, aby se splnily požadavky projektu. Projekt se realizuje prostřednictvím integrace procesů řízení projektu. Tým projektu je aktivní v devíti vědomostních oblastech: integrace, rozsah, čas, náklady, kvalita, personalistika, komunikace, rizika, nákup. V těch je definována řada základních procesů a dobře popsán jejich vstup, nástroje a techniky, jakož i výstup. Manager projektu je odpovědný za splnění cíle projektu, aby poskytl definovaný konečný produkt. Přitom musí být dodržena omezení týkající se rozsahu projektu, doby, nákladů a potřebné kvality. Project in Controlled Environments (PRINCE2) PRINCE2 je nasazení na bázi produktu pro řízení projektu, které bylo vyvinuto vládou Velké Británie a mezinárodně se používá, zejména v prostředí IT. Jako skalní metodu ke spravování projektů IT a jiných obchodních projektů definuje PRINCE2 čtyřicet různých aktivit a strukturuje je do sedmi procesů: (1) start projektu, (2) iniciace projektu, (3) řízení projektu, (4) řízení jedné fáze, (5) řízení přechodů jednotlivých fází, (6) řízení dodávek produktů a (7) ukončení projektu. V této metodě se každá proces specifikuje s centrálními vstupy a výstupy (Inputs a Outputs) a s určitými časy a aktivitami, které musí být provedeny. To umožňuje automatickou kontrolu jakýchkoli 1 odchylek od plánu. Metoda je rozdělena na zvládnutelné fáze a umožňuje efektivní kontrolu zdrojů. Na základě přímé kontroly může být projekt proveden kontrolovaným a organizovaným způsobem. PRINCE2 je flexibilní metoda a může být aplikována na jakékoliv druhy projektů. SCRUM V dnešní globální ekonomice jsou tvůrci softwaru vystavení tlaku rychleji vyexpedovat správné produkty. Jako rámcová koncepce pro provedení projektů na základě zásad a hodnot agilního řízení projektu může být použit SCRUM k organizování a řízení komplexních inovací softwaru a produktů dílčími postupy, které se opakují. Musí být přihlédnuto k tomu, že tato metodika byla sice původně koncipována pro projekty v oblasti vývoje softwaru, ale že může být použita jak pro jednoduché, tak pro komplexní inovační projekty. Jak je tomu i u jiných metod, které byly od agilní metody odvozeny, nepokouší se SCRUM o to, aby vše definoval na začátku projektu. SCRUM sází naopak na empirické nasazení, při kterém se celý projekt dělí na „sprinty“, tedy na časové úseky, které tým stanoví, v trvání obvykle dva až čtyři týdny. Na konci každého sprintu kontrolují členové týmu na poradách postup projektu a plánují další kroky. i http://www.theiia.org/theiia/about-the-profession/internal-audit-faqs/?i=1077 (Vyvoláno dne 15.03.2011). ii http://coso.org/IC-IntegratedFramework-summary.htm (Vyvoláno dne: 15.03.2011). iii IT Governance Institute (2007a) Control Objectives for Information and related Technology (COBIT) 4.1, IT Governance Institute, Rolling Meadows, IL, http://www.isaca.org/KnowledgeCenter/Research/ResearchDeliverables/Pages/COBIT-4-1.aspx (Vyvoláno dne 15.03.2011). iv IT Governance Institute (2007b) COBIT Quickstart, 2 nd Edition, IT Governance Institute, Rolling Meadows, IL http://www.isaca.org/Knowledge-Center/Research/ResearchDeliverables/Pages/COBITQuickstart-2nd-Edition.aspx (Vyvoláno dne: 15.03.2011). v Software Engineering Institute (2010) CMMI for Development, Version 1.3, Carnegie Mellon University Software Engineering Institute, TECHNICAL REPORT CMU/SEI-2010-TR-033, ESC-TR2010-033, listopad, http://www.sei.cmu.edu/library/abstracts/reports/10tr033.cfm (Vyvoláno dne: 9.05.2011). 2
Podobné dokumenty
sborník ISBN 978-80-245-1921-0
kontrolních procesů. CobiT Security Baseline11 (dále jen CSBL) je obecný rámec zaměřený na proces
kontroly bezpečnosti IS anebo jejich částí. Definuje 44 základních kontrolních bodů v rámci všech
d...
Programové a přístrojové vybavení - KadaWeb
univerzitní slevě na software) navíc velice příznivá (475 USD).
Vývojový systém firmy Texas Instruments byl oproti Motorole dražší (1.595 USD)
a v době výběru méně výkonnou a uživatelsky méně komfo...
Katalog ke stáhnutí online
Naše pružiny jsou vysoce kvalitní díly, které jsou vyráběny moderními technologiemi. Firma Alcomex má
k dispozici potřebné know-how, moderní výrobní zařízení a odborné znalosti a může tak garantova...
Untitled - www vyrobnidruzstevnictvi projekt
jekty Svazu, a to podle jednotlivých položek. V dolní části tabulky
máte zobrazen vývoj a stav dlouhodobého majetku Svazu cel−
kem. I přesto, že došlo v průběhu minulých let k prodeji majet−
ku, ne...
Institucionální spolupráce
různé místní i národní rámce plánování.
Ke zlepšení plánování udržitelné městské mobility
existují různé přístupy. Výzva, na niž se tento manuál
zaměřuje, musí být vždy posuzována zároveň v kontext...
Zde - EPMA
a proto BMI hledalo pilotní region v České republice. Nově vzniklý Kraj Vysočina, poháněný realitou
vstupu ČR do EU, měl velký zájem o spolupráci a stal
se subdodavatelem sdružení BMI v projektu
PR...