informace červenec, srpen

informace
polenské farnosti
červenec, srpen
2015
Kdyby Bůh člověku ukázal všechny bolesti, které
mu v životě určil, padl by a zemřel. Kdyby mu ukázal všechny
radosti, které má v životě prožít, padl by a zemřel. Bůh to ví a
rozděluje. – člověk to neví a dává se Bohu, který ho miluje.
Chaira Lubichová
Stalo se v květnu a červnu:
Svátost křtu přijali: Anna Vařejčková, Daniel Jan Myslík, Simona
Kozáčková, Emma Luisa Zdislava Tomanová, Lukáš Vomela,
Leontýna Claudia Veit, Elen Lucie Dočekalová a Sedrik Tomáš Pech
Svátost manželství si udělili: Zdeněk Donda a Eva Beránková, Martin
Bratršovský a Marcela Neubaeurová, Zbyněk Wasserbauer a Zdislava
Pometlová
Odešli k Pánu: Jarmila Hladíková, Jiřina Svobodová, Jaroslav Duchan,
Milan Vítek, Anna Mutlová, Oldřich Klement, Vladimír a Květa
Foltovi
Na LL bylo odesláno 1 650 Kč. V kasičce na Adopci srdce bylo naspořeno
10 750 Kč. Pán Bůh zaplať.
Polenská farnost podporuje v rámci organizace Adopce srdce tyto děti:
Diane Kasongo dívka nar. 1997 misie Rutshuru
Kevine Umutoni dívka nar. 1994 misie Gikondo
Elysée Tuyishime chlapec nar. 1995 misie Ruhango
Všechny 3 naše děti jsou zařazeny do programu "Vzdělání pro sirotky"
(podpora na střední škole) a každého podporujeme částkou 5 500 Kč ročně
- dohromady to tedy činí 16 500 Kč za rok. Částka musí být odeslána do
konce roku. Označená kasička je umístěna v předsíni kostela. Za Vaše dary
Pán Bůh zaplať.
Od našeho sirotka Elysée Tuyishime nám přišel dopis:
Drazí rodičové,
jsem potěšen, že mohu psát tento dopis. A nechť boží pokoj je stále s Vámi.
Chci Vám říci velmi dobrou zprávu. Během prvního semestru jsem byl
nemocen, ale díky Bohu jsem už zdráv. A získal jsem 26. místo mezi 48
studenty a mám 57%, moje kombinace je MCB (matematika, chemie a
biologie). Příští rok budu v šestém ročníku a ukončím tím moje studium.
Chtěl bych Vám připomenout to, o co jsem Vás už žádal. Jestliže můžete
pokračovat v placení mých školních poplatků. V příštím roce bych se rád
věnoval ještě studiu mechaniky a řízení. Toto je věc, o kterou Vás žádám,
jestli jí můžete pro mě udělat. Nyní budu končit a opět se „setkáme“, když
Bůh dá. Též i Bůh Vám žehnej za Vaši pomoc, která mi pomáhá pokračovat
ve studiu. DÍKY!
Vás syn Elysée Tuyishime
Poděkování – Český den proti rakovině 13. 5. 2015
Ráda bych poděkovala všem dárcům, kteří přispěli na boj proti rakovině.
Letos jsme rozdali 700 žlutých kvítku a celkem jste věnovali na projekty
Ligy proti rakovině částku 31.146 Kč. Více o využití získaných finančních
prostředků se můžete dozvědět na www.lpr.cz.
Současně chci velmi poděkovat všem skautkám a skautům, kteří se na
organizaci sbírky podíleli.
Za polenské skautské středisko Zdenka Marková
Vzpomínka na vzácného člověka
3. července si připomínáme 100. výročí narození P. Stanislava Zemana TJ,
který se stal v letech 1973 – 1996 duchovním správcem polenské farnosti.
V době světové krize odjel do Belgie, kde v hornickém městě tři roky učil
v české menšinové škole. Po návratu do vlasti učil krátce v Polné, kde
dozrálo jeho rozhodnutí věnovat se duchovnímu životu. Po vystudování
bohoslovecké fakulty UK byl v Hradci Králové vysvěcen na kněze. Přes
problémy tehdejších let mu byl brzy odňat státní souhlas a nevyhnula se mu
ani internace. V r. 1959 mu byl umožněn návrat do duchovní služby. Před
Vánocemi roku 1973 byl přeložen do Polné. Hned po nastoupení jej zde
čekala nesmírně těžká práce – mimo pastorální činnosti i rozdělaná oprava
děkanského chrámu, rekonstrukce věže u sv. Kateřiny, po ní kostely sv.
Anny a sv. Barbory. A tak během svého 23-letého působení byly s pomocí
farníků opraveny všechny čtyři kostely. Téměř celý život si léčil nemocné
srdce. Této nemoci 14. října 1996 ve svých 81 letech podlehl. Pohřben je
v kněžském hrobě na hřbitově sv. Barbory. P. Stanislav Zeman byl IN
Ludmila Vomlelová
MEMORIAM jmenován polenským děkanem.
Primice V neděli 28. 6. jsme se celá farnost radovali, že jsem u nás v Polné
mohl sloužit první mši svatou. Mnoho lidí se mě ptalo, jaké z toho mám
pocity. Na vás jsem viděl, jakou máte z téhle události radost. Já jsem ji
neprožíval jinak, než že jsem chtěl odsloužit mši svatou za vás všechny
farníky a přítomné. O lidské spolupráci s Boží milostí se vypráví jeden
přiléhavý vtip. „Potkají se dva chlapi a dají se do rozhovoru. Hele jednou
jsem se ztratil v poušti a byl jsem úplně vyprahlý. Už jsem myslel, že je
konec, tak jsem začal prosit Boha, aby mi pomohl. A ten druhý chlap se ho
ptá: a pomohl ti? To víš, že ne, nakonec tam šel jeden člověk a dal mi
napít.“ Tenhle vtip ukazuje, že Bůh ve světě působí skrze nás lidi, že milost
nepadá jen tak z nebe. A právě tohle byl pocit, který jsem o víkendu
prožíval. Teď v pondělí se vůbec necítím jako jiný člověk, jako proměněný.
Ale je to Bůh, který si od svěcení používá moje ruce a moje ústa pro
vnesení milosti mezi nás. Nebyl jsem to já, kdo vám žehnal, ale byl to On
skrze mě. A že to takhle dopadlo, chci vám všem ze srdce poděkovat za
všechny modlitby a oběti. Vůbec to nemyslím jen jako frázi, myslím, že
kdybyste za mnou nestáli jako farnost, nevím, jestli bych ke svěcení došel.
Měl jsem taky strach, jak moje rozhodnutí stát se knězem přijmete. A přijali
jste mě za vlastního. Za to vám všem srdečně děkuju.
Žehná Vám novokněz Ondřej Kunc
Kněžské svěcení a primice Ondry Kunce
Na poslední červnový víkend jsem se těšil. Člověku se totiž nestává příliš
často (mně se tak stalo poprvé a nejspíš naposledy), aby se jeho kamarád,
se kterým se zná 15 let a ve skautu i ve farním společenství s ním prožil
mnoho příjemných společných chvil, stal knězem. Ale vlastně mě to ani
nepřekvapilo. I když sám Ondra při primiční mši svaté mluvil o svých
pochybnostech, kdy se mnohdy sám sebe ptal, co v semináři vlastně dělá,
mně z pozice vzdáleného a nezúčastněného pozorovatele přišlo, že
Ondrova cesta ke kněžství byla tak přirozená, klidná a samozřejmá jako je
on sám.
A stejně přirozeně, klidně a samozřejmě mi uplynul celý víkend. A co mě
na něm zaujalo?
• že i když v autobusu pro 49 lidí zůstalo 15 míst volných, dorazila
z polenské farnosti do Hradce Králové možná až stovka farníků –
ostatní dali přednost dopravě auty
• že krabice s cukrovím, které jsme vezli do Hradce, byly tak objemné, že svou delší stranou neprošly zadními dveřmi autobusu
• že do hradecké katedrály asi chodí více německy mluvících věřících
a turistů než anglicky mluvících, soudě podle toho, v jakých jazykových mutacích jsou zde k dispozici prospekty o katedrále
• že přes množství lidí v katedrále sv. Ducha, polenském chrámu i na
děkanské zahradě nepanoval nikde zmatek, spěch nebo nervozita
• že soudě podle přání farníků z Červeného Kostelce, které zaznělo na
závěr primice, si Ondra během svého ročního jáhenského působení
získal jejich srdce, což mě naplňuje vírou, že bude knězem, který
bude zprostředkovávat cestu k Bohu s porozuměním pro lidskou individualitu a kterému budou lidé důvěřovat
• že ta spousta lidí, která se po primici sešla na děkanské zahradě, nedokázala sníst všechny připravené řízky
Celý víkend zkrátka proběhl bez jediného viditelného kazu (za což patří
obrovský dík všem, kteří se na organizaci ať už skutkem či modlitbou
podíleli) a věřím, že každý z nás, kteří jsme byli v Hradci Králové při
svěcení nebo v Polné na primici přítomni, si odnesl do dalšího života
mnoho inspirace a povzbuzení.
Současně děkuji Ondrovi za to, že ve mně posílil přesvědčení, že Duch
svatý mezi námi a v nás působí, otevřeme-li se mu. Během primiční mše
svaté, zejména během závěrečného Ondrova žehnání, jsem si znovu
uvědomil, jak moc během doby, kterou strávil v semináři a na studiích,
vyrostl a vyspěl – myšlenkově, názorově i lidsky. I když byl Ondra vždy
hloubavý a přemýšlivý člověk, jsem přesvědčen, že kromě jeho vytrvalosti
a úsilí to byl právě Duch svatý, který jej zformoval v osobnost, která jistě
bude pro svoji farnost i celou diecézi velkým přínosem.
Jediným oříškem tak pro mě zůstává, jak mám našeho novokněze nadále
oslovovat. Oslovení „důstojný pane“ mi přes ústa příliš nejde ☺, asi tedy
zůstanu u křestního jména nebo skautské přezdívky. Takže, milý Ondro, ať
Tě Pán na Tvé životní cestě neustále provází svou přítomností. Ať jej vždy
neseš ve svém srdci, vydáváš o něm celým svým životem svědectví a
dokážeš z Jeho plnosti obdarovávat své okolí. To Ti za polenskou farnost
přeje
Jirka Wasserbauer - Bejza
Milí přátelé, není žádným tajemstvím, že minulý rok proběhla v kostele sv.
Floriána ve Stříteži generální oprava varhan. Nástroj, na který prakticky
nebylo možné hrát, se opět vyloupl do původní krásy a nyní jím mohou být
doprovázeny bohoslužby. Nutno říci, že toto by nebylo možné pořídit z
prostředků farnosti. Celou generální opravu - nástroje i skříně si vzala na
starost Obec Střítež, včetně finančního krytí v částce cca 400 000,- Kč.
Možná i toto byl impuls k tomu, že nyní začíná oprava varhan i v kostele
sv. Václava ve Ždírci. Jelikož tyto varhany jsou větší a oprava tedy bude
nákladnější, bude probíhat v několika etapách. Na letošní rok je naplánovaná 1. etapa, spočívající ve vyčištění nástroje, ošetření proti dřevokaznému
hmyzu, výměna špatného měchu za nový včetně ventilátoru. Vše v částce
téměř 200 000,- Kč. Po dobu opravy nebude možné na varhany hrát, ale
tato etapa by měla skončit tak, aby bylo možné varhany používat už na
poutní slavnosti ke cti sv. Václava koncem září. Podaří-li se sehnat prostředky, chtěli bychom příští rok pokračovat další etapou. Věříme, že s pomocí Obce Ždírec a dalších obcí spadajících do této farnosti, sponzorů a
štědrých dárců a samozřejmě s pomocí Boží, se toto náročné dílo podaří.
Jan Kunc-jáhen
V březnu roku 1994 vyšlo první číslo informací polenské farnosti a od té
doby bylo vydáno 228 čísel. Je to dlouhá doba, mnoho práce a času, které
jsme jim věnovali. Doufám, že Vám všem přinášely zajímavé a důležité
zprávy ze života naší farnosti. Někdy to bylo těžší, někdy snadné. Od
samého začátku jsme na nich pracovali s Aničkou Mutlovou společně. Bylo
velmi těžké a smutné dát do hromady toto číslo bez ní. Po pravdě musím
přiznat, že bez Aničky bych práci ve složitých obdobích, kterými informace
procházely, asi vzdala. Ona byla tou, která byla vytrvalá. Měla přehled o
dění ve farnosti, často našla věcné i gramatické chyby. Byla tak nesmírně
obětavá a vždy měla čas. Dělala to vše s láskou a trpělivostí. Jak
pokračovat bez ní? Přemýšlela jsem a došla k závěru, že pokud se nenajde
někdo, kdo by chtěl pokračovat, budu se podle svých možností a
s podporou ostatních snažit, aby informace polenské farnosti nezanikly.
Věra Kuncová
Co nás čeká:
Úterý 14. 7. v 1930 h – Lidový dům – biblická hodina pro dospělé.
Další setkání budou 28. 7., 11. 8. a 25. 8. 2015.
Sobota 25. 7. v 1830 h – Polná, kostel sv. Anny – poutní mše svatá
s možností získat plnomocné odpustky.
Pátek 7. 8. od 1730 h – děkanský kostel – adorace Nejsvětější svátosti
oltářní.
Neděle 9. 8. v 1030 h – Hrbov – poutní mše svatá.
Sobota 15. 8. v 815 h – děkanský kostel – slavnost Nanebevzetí Panny
Marie – mše svatá s možností získat plnomocné odpustky.
Sobota 15. 8. v 1400 h – Skrýšov - poutní mše svatá.
Sobota 29. 8. ve 1300 h – kostel sv. Kateřiny – mše svatá pro děti mládež.
Pátek 4. 9. od 1730 h – děkanský kostel – adorace Nejsvětější svátosti
oltářní.
Katecheté informují:
Děkujeme rodičům, kteří podali přihlášky na náboženství na školní rok
2015/16. Koncem prázdnin vystavíme na nástěnce rozvrh výuky na
náboženství.
Vybírá se předplatné na časopis Duha na příští školní rok – 360 Kč.
DVD z 1. sv. přijímání jsou k vyzvednutí na děkanství. Cena: 250 Kč.
Díky za 575 Kč v misijním bonbónku, které pomohou potřebným.
Mše svatá pro děti a mládež na rozloučení s prázdninami se uskuteční
v sobotu 29. srpna od 1300 h v kostele sv. Kateřiny. Od 1400 h pořádá
Jednota Orla Polná ve spolupráci s děkanským úřadem soutěžní odpoledne
pro děti.
Slovo duchovního Otce: Milí farníci, málokterý světec naplnil ve svém
životě tak věrně slova Pána Ježíše, jako naši apoštolové svatí Cyril a
Metoděj - „Jděte do celého světa!“ zní příkaz Spasitele. A oni jej plní.
Z rodné Soluně odcházejí do Cařihradu a odtud podnikají apoštolskou cestu
mezi Araby. Pronikají až do Bagdádu. Ochotně jdou hlásat víru na Krym a
roku 863 se ujímají misijního díla mezi Slovany. Vydávají se také do
Panonie, odtud do Benátek a na papežovo pozvání do Říma. Právem píše
jejich žák sv. Kliment: „Jako orli přeletovali na všechny strany, od východu
na západ a od severu na jih. A všude hlásali evangelium. Jako pramen
zavlažující celý svět napájeli žíznivé Božím slovem.“ Dodnes obdivujeme,
jak v neuvěřitelně krátkém čase se dovedli naučit nové řeči a mluvit ke
všem v jejich rodném jazyce. Jak dovedli číst a vykládat Písmo svaté nejen
řecky a slovansky, ale i hebrejsky, arabsky, syrsky a v latině. Sv. Cyrilu a
Metoději vděčíme za svou národní svébytnost, za naši kulturu, za sociální a
společenský pokrok, za sílu překonat těžké dějinné zkoušky a v neposlední
řadě za pramen toho všeho: za naši víru, za naše oltáře, za to, že jsme byli
učiněni Božími dětmi. Na přímluvu svatých Cyrila a Metoděje ať vás Bůh
chrání a žehná vám po celou dobu prázdnin a dovolených.
P.
Zdeněk
Boha je třeba poslouchat, ne lidi.
Skutky 5,29