Středověká evropská literatura

Středověká
evropská
literatura
 Pojem středověku
 Nový zákon (evangelia aj.)
 Hrdinský epos
 Dvorská literatura
 Ţákovská poezie
 Cestopisy
 Mimoevropské literatury
ZROD POJMU
POJEM
STŘEDOVĚKU
Zrod pojmu
Orientační vymezení
Periodizace
Parametry: sociologie
2. pol. 15. stol. – italští humanisté, fascinovaní odkazem „starověké“
antiky, razí pro po-antické časy označení středo-věk (Il Medioevo; ve
významu: temný mezi-čas = distance) – konkrétně: Flavio
Biondo: Historiarum ab inclinatione romanorum imperii
decades (1483)
ORIENTAČNÍ (symbolické) VYMEZENÍ (geografie –
různorodost!)
476 po Kr. – rozpad Západořímské říše (germánský vojevůdce Odoaker,
přeskupení moci nad územími)
*
1492 po Kr. (Kryštof Kolumbus – objevení Ameriky)
/ 1517 (Martin Luther zveřejnil 95 tezí)
 PERIODIZACE „středověku“
raný (5. – 11. stol.) – románská éra, pol. 9. stol. – vznik prvních států,
feudální systém
vrcholný (11. – 14. stol.) – gotická éra
pozdní (14. – 15. stol.) – zárodky renesanční éry
PARAMETRY
idea trojího lidu: duchovenstvo – válečníci / šlechta – rolníci
svár „pohanství“ a křesťanství
postupný rozvoj křesťanské, církevní správy nad věděním,
vzdělaností - i nad územím (fenomén kříţových taţení)
centra vzdělanosti: kláštery – dvory – univerzity
fenomén morových ran (dobová apokalyptika)
 Tomáš Akvínský (1225–1274)
Teologie,
scholastika
roku 1323 prohlášen za svatého, filozof, teolog
spolu s Albertem Velikým (Albertus Magnus) autor
spisu Summa theologiae
 Roger Bacon (1220–1292)
Filozofie, věda
anglický filozof, františkán, průkopník empirického
přístupu k poznávání světa (pozorování, experiment)
 „STARÝ“ ZÁKON
-
-
-
-
-
-
Rembrandt van Rijn:
Mojţíš (1659)
-
- „starý“ – pojem křesťanský
- nejednota v kanonizaci – v počtu i rozmístění částí /
textů, zahrnutých do základní knihy
- protestanti přejali ţidovský kánon (Tanach),
ustavený kolem r. 100 po Kr., katolíci a např. Etiopská
ortodoxní církev zahrnují další
- předpokládatelné hebrejské rukopisy / zápisy se aţ
na zlomky nedochovaly, k dispozici jsou aramejské
zápisy, a řecké překlady
- text „S“Z vznikal po tisíc let, nejstarší zápisy lze
spojovat patrně jiţ s obdobím kolem r. 2000 př. Kr.
- skladba:
1) Tóra = 5 knih Mojţíšových (Pentateuch), počínaje
Genesis – k Mojţíšovu výhledu k zemi zaslíbené a jeho
smrti
2) Proroci
3) Spisy (např. kniha Žalmy, Jób, Píseň písní,
Kazatel)
 „STARÝ“ ZÁKON
proslulé motivy / příběhy / postavy – inspirující daleko
do budoucnosti
stvoření světa – Adam a Eva, jablko ze stromu poznání –
vyhnání z rajské zahrady – Kain a Abel – stavba
babylonské věţe: rozrůznění jazyka – potopa, Noe (archa)
– Abrahám – Josef a jeho bratří (Egypt) – útěk z Egypta
(exodus), Mojţíš, Desatero , hora Sínaj – cesta do „země
zaslíbené“ (Kanaán) – Šalomoun, stavba chrámu v
Jeruzalémě, král David…
Pieter
Bruegel st.:
Stavba
babylonské
věže (1563)
 Vznik Nového zákona
EVANGELIA
Vznik Nového zákona
Části
jednotlivé texty vznikaly zhruba 50 – 150 po Kr.
psány řecky, pozdější opisy postupně latinsky a v
národních jazycích
v průběhu 2. – 4. stol: shromáţděny v tzv. KÁNON; v té
době uţ ovšem v opisech a po částech kolovaly římskou
říší
„nový“ – tedy oproti zákonu „starému“, hebrejskému,
ţidovskému; slovo „zákon“ se někdy ovšem nahrazuje
pojmy „odkaz“ či „smlouva“
 Části Kánonu
4 evangelia – texty připisované bezprostředním
učedníkům Jeţíše z Nazaretu (Matouš, Marek, Lukáš,
Jan): různé okolnosti a fáze ţivota, působení J. z N.
(Krista)
Skutky apoštolů (o vzniku křesťanské Církve v
Jeruzalémě, zejména o skutcích apoštola Pavla)
Epištoly, dopisy, kázání
Zjevení Janovo / Apokalypsa
 Pojem APOKRYFU (nekanonická verze, jiná
perspektiva, jiný výsek děje; srov. např. Evangelium
Máří Magdaleny, nalezené r. 1896 v Egyptě; kniha Dana
Browna Da Vinci kód)
Papyrový zlomek Nového zákona
(2Kor 11,33–12,9, kolem roku 200)
Kapitola 4
=Vidění Boţí moci 4,1-11=
NOVÝ ZÁKON
Vidění sv. Jana /
Apokalypsa
Kolem roku 1430
Potom jsem měl vidění: Hle, dveře do nebe otevřené, a ten hlas,
který předtím ke mně mluvil a který zněl jako polnice, nyní řekl:
„Pojď sem, a ukáţu ti, co se má stát potom.“
Ihned jsem se ocitl ve vytrţení ducha: A hle, trůn v nebi, a na tom
trůnu někdo, kdo byl na pohled jako jaspis a karneol; a kolem
trůnu duha jako smaragdová.
Okolo toho trůnu čtyřiadvacet jiných trůnů, a na nich sedělo
čtyřiadvacet starců, oděných bělostným rouchem, na hlavách
koruny ze zlata.
Od trůnu šlehaly blesky a dunělo hromobití; před trůnem hořelo
sedm světel - to je sedmero duchů Boţích; a před trůnem moře
jiskřící jako křišťál a uprostřed kolem trůnu čtyři ţivé bytosti plné
očí zpředu i zezadu:
První podobná lvu, druhá býku, třetí měla tvář člověka, čtvrtá byla
podobná letícímu orlu.
Všechny čtyři bytosti jedna jako druhá měly po šesti křídlech a
plno očí hledících ven i dovnitř. A bez ustání dnem i nocí volají:
„Svatý, svatý, svatý Hospodin, Bůh všemohoucí, ten, který byl a
který jest a který přichází.“
A kdykoli ty bytosti vzdají čest, slávu a díky tomu, který sedí
na trůnu a je ţiv na věky věků, padá těch čtyřiadvacet starců na
kolena před tím, který sedí na trůnu, a klanějí se tomu, který je ţiv
na věky věků; pak poloţí své koruny před trůnem se slovy:
„Jsi hoden, Pane a Boţe náš, přijmout slávu, čest i moc, neboť
ty jsi stvořil všechno a tvou vůlí všechno povstalo a jest.“
NOVÝ ZÁKON
Evangelium sv.
Matouše,
Kapitola 3
Jan Křtitel 3,112
Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v Judské poušti: „Čiňte
pokání, neboť se přiblíţilo království nebeské.“
To je ten, o němţ je řečeno ústy proroka Izaiáše: ,Hlas volajícího na
poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!‛
Jan měl na sobě šat z velbloudí srsti, koţený pás kolem boků a potravou
mu byly kobylky a med divokých včel.
Tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu,
vyznávali své hříchy a dávali se od něho v řece Jordánu křtít.
Ale kdyţ spatřil, ţe mnoho farizeů a saduceů přichází ke křtu, řekl jim:
„Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, ţe můţete utéci před
nadcházejícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, ţe činíte
pokání. Nemyslete si, ţe můţete říkat: ,Náš otec je Abraham!‛
Pravím vám, ţe Bůh můţe Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení.
Sekera je uţ na kořeni stromů; a kaţdý strom, který nenese dobré
ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. Já vás křtím vodou k pokání; ale
ten, který přichází za mnou, je silnější neţ já - nejsem hoden ani
toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a
ohněm. Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici
shromáţdí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm.“
(=Jeţíšův křest 3,13-17=)
Tu přišel Jeţíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho
pokřtít.
Ale on mu bránil a říkal: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke
mně?“
Jeţíš mu odpověděl: „Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom
naplnili všechno, co Bůh ţádá.“ Tu mu jiţ Jan nebránil.
Kdyţ byl Jeţíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa
a spatřil Ducha Boţího, jak sestupuje jako holubice a přichází na
něho.
A z nebe promluvil hlas: „Toto je můj milovaný Syn, jehoţ jsem si
vyvolil.“
 Pojem EPOSU
HRDINSKÉ
EPOSY
Béowulf
rozsáhlá veršovaná epická skladba (srov. Epos o
Gilgamešovi, Homérovy eposy Illias a Odyssea,
Vergiliův epos Aeneias
 BÉOWULF
staroanglický epos, něco přes 3000 veršů
dochoval se v jediném rukopise (British Library), který
byl poté opisován; rukopis vznikl nejspíš kolem roku
1000, ale báseň sama je starší, snad z 8. stol.
jazyk rukopisu: pozdní západní saština se zbytky řady
starých nářečí
aliterační verš (ne rým, určitý počet slabik přízvučných)
název – dle jména hlavního hrdiny, připojen v 19. stol.
dějiště: dnešní Dánsko, Švédsko v 5. – 6. stol.
Béowulfův boj s lidoţravými netvory, obry (v severské
tradici: trol); boj krále Béowulfa s drakem, který pustoší
jeho zemi, králova smrt
film Béowulf (Robert Zemeckis, 2007)
 PÍSEŇ O NIBELUNZÍCH
HRDINSKÉ
EPOSY
Píseň o Nibelunzích
vznik nejstaršího dostupného rukopisu: 13. stol.
jazyk: středohorní němčina
stavba: zpěvné sloky po 4 řádcích / verších, melodie obtíţně
rekonstruovatelná
dějiště: okolí Burgundské říše na Rýně , jiţním Německu a
kolem Dunaje v dnešním Rakousku a Maďarsku)
 příběhy: směs germánských, severských a hunských látek;
víly, neviditelný plášť, prsten moci, bájný meč, poklad aj.,
vášně, vraţdy, intriky, pomsta, krveprolití
 hlavní postavy: Siegfried, jeho ţena Kriemhilda
„Ten meč měl jméno Balmung a nedostižný břit,
v nejednom hrdinovi dokázal probudit
úděs a stejně děsný
byl jeho držitel:
hrady i země získal,
neboť se před ním každý
chvěl.“
(Píseň o Nibelunzích)
 Richard Wagner:
HRDINSKÝ
EPOS
čtyřdílný operní cyklus Prsten Nibelungů (1848–1874):
pasáţ o ukutí prstenu moci – tento motiv však vychází
z některé ze severských variant ságy
Píseň o Nibelunzích
Srov. Tolkien: PÁN PRSTENU (1937–1949)
Prsten.avi
 Recyklace, aktualizace
středověkých příběhů, zápletek I
 Počítačové hry
 Recyklace, aktualizace
středověkých příběhů, zápletek II
 ţánr FANTASY – motiv draka
Píseň o Rolandovi
HRDINSKÉ
EPOSY
Píseň o Rolandovi
verše o hrdinství rytíře Rolanda, o jeho smrti, způsobené
zradou, nakonec o vítězství křesťanského vojska v čele s
Karlem Velikým
vznik: kolem roku 1100 po Kr. = jedna z nejstarších fr.
literárních památek, prototyp tzv. chanson de geste (písně o
činech)
dějiště: Pyreneje, v časech Karla Velikého (747–814), taţení
proti Arabům, boj o Zaragozu
HRDINSKÉ
EPOSY
Píseň o Cidovi
Píseň o Cidovi
verše o hrdinství Rodriga Díaze de Vivar, zvaného Cid,
kastilského rytíře, v bojích proti Arabům (dobyl Sevillu)
dějiště: Pyrenejský poloostrov, druhá pol. 11. stol
Cid – španělský národní hrdina, právě také díky Písni o
Cidovi
vznik: první polovina 12. stol., nejstarší dochované dílo
španělské literatury
Charlton Heston ve filmu El Cid (1961)
DVORSKÉ /
RYTÍŘSKÉ
ROMÁNY
Tristan a Isolda
(John William Waterhouse,
1916)
 Dvorský / rytířský román
Chrétien de Troys (1135–1183) - příběhy o druţině krále
Artuše (Anglie, 6. stol.), rytířích kulatého stolu, v inspiraci
keltskými příběhy; figury: Parcifal (příběh o hledání
zázračného sv. grálu), Lancelot a Guinevere, Tristan a
Isolda; čaroděj Merlin
Percival - Artuš - grál.avi
Gautier de Châtillon [zemř. počátkem 13. stol. na mor]:
Alexandreis, sive Gesta Alexandri Magni (lat.) – veršovaná
skladba, vyzdvihující osobnost Alexandra Makedonského
(vzor rytíře)
 DVORSKÁ LYRIKA
DVORSKÁ
LYRIKA
Walter von Vogelweide
(1170–1230)
rozvinutá ve 12. – 14. stol. v jiţní Francii, šířená potom
dál po Evropě; proměna erotické představivosti
protagonista: „trubadúr“ / „truvér“ , v Německu
později „minnesänger“ (minne = stněm. „láska“)–
básník a muzikant, opěvující v náznacích a symbolech
dámu svého srdce - většinou vdanou, a tudíţ
nedosaţitelnou ţenu (motiv milostného trápení)
nejednou – inspirace lidovou písní, formální invenčnost
český panovník – Václav II. (1271–1305), jeho dvůr
DVORSKÁ
LYRIKA
Bernardt de Ventadorn
(1147–1170…; ): Když
křivánka zřím…
[…] Ach, tolik chtěl ses
dozvědět
o lásce a tak málo víš!
Svůj cit nemůžeš zadržet
k té, od níž přízeň nesklidíš!
Srdce mi vzala a mě s ním,
sebe samu i světa řád,
a je-li pryč, nic nevlastním,
jen toužím a chci milovat.
[…] Nad sebou moc jsem
ztratil hned
a svůj jsem více nebyl, když
jí v oči jsem moh pohledět,
v zrcadlo, jež je blaha skrýš.
Od chvíle té, co v něm zřím,
vzdechy mě mohou usmýkat,
neboť jsem stejně ztraceným
jak krásný Narcis, jenž v tůň
spad.
[…] Tou zdá se k ženám náležet
má dáma vlastností, pro niž
odmítá to, co má se chtět,
a co se nemá, činí spíš.
Upad jsem v nemilost, to vím,
jak bloud na mostě musím
stát,
proč je to tak, je tajemstvím,
moc vysoko jsem mířil snad.
[…] Tristane, nic uţ nesloţím,
jdu pryč. Nevím, kde bude
spát.
Zpěvu se zříkám, odcházím,
před láskou se chci ukrývat.
Z antologie Přátelé, přiléhavý
složím vers (Argo 2001)
DVORSKÁ
LYRIKA
Guilhelm de Bergueda
(…1138–1192…): Jeď,
žakéři, a neměj strach
všem do očí bych prohlásil:
„Křivdu jsem neučinil vám,
jen manželům jsem cti vzal
díl.“
I.
Jeď, žakéři, a neměj strach,
ostruhou ostrou v trysk změň
cval,
nehledej osud ve věštbách,
jeď tam, kde Aragónu král,
ten aby okovy mi sňal,
vždyť až se tělo změní v prach,
nebude trest, jejž by dal.
IV.
Jsou mezi námi tři, dím vám,
kterým jsem ženy potěšil,
a stokrát k jejich studánkám
můj kůň šel, by se napojil.
A pak po jejich mostech byl
pár vraníků mých lehkých
hnán,
jež za poklad bych nesměnil.
II.
Ať nemluví mi o vinách,
to nyní velmi bych si přál;
až opustím své kobky pach,
byť by mě před soud povolal,
nebude pán, ať blíž či dál,
v Tortose či snad na horách,
v jehož při bych neobstál.
V.
K Arnautu, mému bratranci,
i k Hugovi, dʼAveu bež,
žakéři, jim všem vzkázat chci,
Bascolovi Romeu též,
ve jménu Boha potom kéž
poprosí krále v paláci,
bych opustit směl tuhle věž.
III.
Můj Markýz v ty je počítán,
s Guillem de Clarmon pln sil,
Vikomt, jenž za hrubce je
brán,
i čtvrtý, kdyby tady žil,

Z antologie Přátelé, přiléhavý
složím vers (Argo 2001)
 Ţákovská / vagantská poezie
ŢÁKOVSKÁ
POEZIE
rozkvět: 11. – 13. stol. Francie, Německo
univerzitní studenti; latina / národní jazyk, případně směs (=
tzv. makarónská poezie); satira, parodie, milostné motivy,
toulavost, chudoba, pijáctví
slavná antologie Carmina Burana (kol. r. 1230)
srov. úryvek z výboru Písně žáků darebáků (1951)
„O učení nedbejme,
příjemné je neznat nic,
v mládí se jen starejme,
radostí kde urvat víc.
O vážné však dbáti věci
pro staré je akorát;
mladým lidem sluší přeci
neustále laškovat.“
Carmina Burana. Motiv
kola Štěstěny
„Ach, já študent, světem štván,
k utrpení stvořen,
co já často zakusím,
bídou, nouzí mořen!“
 Cestopisy
CESTOPISY
proslulý Milion Benátčana Marka Pola (1254–1324) –
asijská exotika (Mongolsko, Čína)
Marko Polo jej diktoval během svého věznění v
Janově, spis se dostal do oběhu ve francouzském
znění pod titulem Livres des merveilles du monde
(Kniha o zázracích světa)
Původní rukopis se ztratil, dochovala se řada opisů a
překladů, jeţ svědčí o popularitě textu; staročeský
překlad vznikl jiţ kolem r. 1400
ARABSKÁ
STŘEDOVĚKÁ
LITERATURA
 Tisíc a jedna noc
nejstarší dochované rukopisy - 14. stol.
nejstarší vrstva – indická: s postavou princezny
Šahrazád, vypravěčky, ohroţené smrtí, poté perská vrstva
potom, co si Arabové v 7. stol. podrobili Persii, přeloţili a
bohatě doplnili sbírku – také odkazy na Korán
známé příběhy / figury: Aládín (a kouzelná lampa),
námořník Sindibád, Alí Baba (a 40 loupeţníků)
ARABSKÁ
STŘEDOVĚKÁ
LITERATURA
 Korán
základ islámu; zápis zjevení, jehoţ se Muhammadovi
(570 po Kr., Mekka – 632 po Kr., Medína) prý dostalo
prostřednictvím archanděla Gabriela
v letech 651–656 po Kr. byl ustaven kanonický text
kniha členěná do súr (kapitol) a áj (veršů)
http://www.islamweb.cz/