Misionářská církev
Transkript
Misionářská církev A řekl jim: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.“ (Mk 16, 15). Misie jsou důležitou kapitolou evropských církevních dějin. Jsou to dějiny dvojznačného úspěchu. Evropu není možné chápat bez křesťanství. Vděčí mu za mnohé své výdobytky v oblasti vzdělávací i sociální. Také hospodářský úspěch a dokonce samotné kapitalistické myšlení a ekosociální tržní hospodářství vzešly z křesťanské tradice. A dokonce evropský ateismus vděčí za svoji existenci církvi (Gaudium et spes 19-21). Evropa byla tak úspěšně obrácena na víru, že se stala křesťanským kontinentem, přesněji „kontinentem křesťanství“. Na důkladně „obráceném“ kontinentu se už na misie nemyslelo. Evropa sice byla dočasně zčásti přemožena islámem, ale zase úspěšně získána nazpět křesťanstvím. To vše mělo za následek, že misie Ježíšem přikázaná církvi se stala mimoevropskou záležitostí. Z Evropy proudili, nezřídka spolu s krutými kolonizačními skupinami, křesťanští misionáři do celého světa a šířili křesťanství, důvěřujíc přitom více meči než Boží milosti. Mezitím se sama Evropa znovu stala misijním územím. 1 Stále méně misionářů se z Evropy přesouvalo do světa a naproti tomu k nám do Evropy přicházelo stále více kněží z Keraly v Indii, z Nigérie v Africe, z Filipín. Také uvnitř Evropy se kněží vydávali na cesty. K pastoračnímu repertoáru již desítky let patří farní a městské misie. Jednotlivé řády (např. redemptoristé a k nim přidružené sestry) a nově také duchovní společenství (jako Emmanuel) se na ně specializovali a nasbírali mnoho dobrých zkušeností. Dávají k dispozici misijní týmy, které více nebo méně doprovázejí misijní procesy. Celkově se přitom ale jedná pouze o misijní intervence vkládané do jinak nemisijního provozu církve. Kdo z nás již získal pro evangelium dva nebo tři dospělé novopohany? Co chybí, je všeobecné misijní povědomí ve všech částech církve a ve všech jejích činnostech. Církev je poslána na misie a proto je skrz naskrz misionářská – pokud je opravdu tím, k čemu je povolána. Namísto misijního úsilí panuje ve velké části církve našich zemí nemisijní rezignované vědomí. Je to doba řeči typu „ještě trochu“: ještě trochu kněží a řeholníků, ještě trochu lidí chodících do kostela, ještě o trochu více členů církve. V takové smutně pochybné řeči je zřejmé, jak nám před očima uplývá obvyklá podoba církve. Kdo dnes propočítává, kolik lidí bude za deset dvacet let sedět v kostelních lavicích, kolik bude mít diecéze aktivních kněží, dochází k vysoce znepokojivým výsledkům. Staří návštěvníci 1 Möhring, Karl: Missionsland Deutschland, Boonn 1985 – Deutschland – Missionsland. Zur Überwindung eines pastoralen Tabus, hg. von Matthias Zellmann, Freiburg 2004. kostelů uvolní kostelní lavice a noví sotva přicházejí. Mnozí mají pocit, že krize nenastane zítra nebo pozítří, ale že už v ní žijeme. Tento hluboký pocit krize stále častěji vniká jako církevní stereotypy a obratné obranné mechanismy do jazykového povědomí. 2 Alternativou k takovémuto depresivnímu odevzdání se je misijní přesvědčení. Jestliže stará podoba církve před našimi zraky mizí, je naším úkolem misionářsky pracovat pro novu podobu. Jan Pavel II. za svého pontifikátu zavedl přesně mířený program „Nová evangelizace“. Je třeba, jak ještě přesněji říká papež, „Evangelizace nové kvality.“ Misie nové kvality proto, že nemůže probíhat, tak jako první misie, nesvobodně, nýbrž na základě již jednou uskutečněných misijních dějin uprostřed neoblomného vědomí svobody moderního člověka. Vyplatí se tvořivě spojovat pravdu a svobodu. Misijní atrofie Takovému misijnímu povědomí stojí dnes v cestě více překážek. Tu největší jsme již pojmenovali: totiž že církev v křesťanské Evropě trpí misijní atrofií. Misijní činnosti ve vlastním domě se zkrátka odnaučila, protože tak dlouho nebylo potřeba. Je to jako když je někdo dlouhý čas upoután na lůžko bez pohybu, a po uzdravení nejprve také nemůže chodit, ale musí se to znovu učit. Církev v Evropě se musí znovu naučit být misionářskou. Nejlépe je možno se to naučit v oněch zemích, které jsou takovým způsobem „odkřesťanštěny“, že nemohou ztratit, jenom získat nové členy. Jsou to především „ateizované“ kultury v srdce bývalé křesťanské Evropy: Lotyšsko, Čechy a nové spolkové země. Nepřekvapí nás, že jeden z východoněmeckých biskupů, Joachim Wanke se stal zodpovědným za misijní pastoraci v Sasku. V jeho diecézi se také zkoušejí pozoruhodné novátorské misijní projekty, např. skrze dómského faráře v Erfurtu, Reinharda Haukeho. 2 Tato rozšířena církevní deprese má ovšem ještě jiné příčiny. Některé z nich zjevně prosvítají ve větách, které nashromáždil Leopold Stieger při kurzu pro církevní spolupracovníky s názvem „Lidské otázky po smyslu: proč v tom nemůžeme nic udělat?“ Objevují se obvyklé církevní stereotypy a vžité obranné mechanismy: „Myslím, že naši lidé si otázku po smyslu už vůbec nekladou. – Úspěch nepatří mezi Boží jména. – Bůh přichází do mé slabosti aby ji ukončil. – Já vůbec nejsem kompetentní, jsem jenom pastorační asistent/ka. – Všichni jsme v Božích rukou. – To všechno přece nic nepřinese. – Musel jsem se pak zříci jiných věcí. – Možná bude všechno jinak. – Jako tým nemáme žádnou koncepci. – Poznání je milost a ta nepřichází ze mne. – Měl by Duch svatý zůstat nezaměstnaný? – Budu placen jen za 38,5 hodiny. – Musím se starat o příliš mnoho starých struktur, na to nemám čas. – Neexistuje žádná všeobecná odpověď, jen individuální. – Kdybych se s každým zapovídal, nebudu nikdy hotov. – Lidé přijdou jen, když mají vyhlídku na kávu a koláč. – Všechno už je v katechismu. – Ještě tím se nepotřebuji zabývat. – Nemáme peníze. – S mými spolupracovníky o tom nemohu mluvit. – Sám se ptám, jaký je smysl života. – To je pro mě moc obtížná otázka, jak z toho mám udělat koncepci? – Mohu odpovědět jen pokud jsem o tom sám přesvědčen. – Odpověď už mám, jen lidé nepokládají tu správnou odpověď. – Duch Boží van kam chce, osvícení ještě přijde. – To přece není zábavné. – Je to důležité téma, na to bychom si měli někdy najít čas. – Pokud zítra nastane konec světa, je to bezvýznamná ztráta času. – Když s tím začnu, jiní stejně říkají, abych přestal. – Má to znamenat, že dosud bylo všechno beze smyslu?“ Biskup Wanke zve otevřeně do katedrály a slaví tam „Vánoce pro ateisty“. 3 Na svátek sv. Valentina přicházejí ti, kteří se mají rádi, aby se v Božím domě znovu radovali ze své lásky. A protože v tomto ateizovaném městě je stále více zvykem mrtvé jednoduše vyzvednout z bytu a doslova potichu je zlikvidovat, pořádá biskup Wanke jednou za měsíc s blízkými zemřelých smuteční slavnost; jako vzpomínku na zemřelé a posílení naděje, že láska nakonec přece jen je silnější než smrt. 3 Das licht auf den Leuchter stellen. Pohostinnou církví ukazující směr. Pastorační dny v Erfurtu 12.-13. března 1999. Dokumentace, http://kathweb.de/bistum-erfurt/aktuell/1999/ef990313.htm.
Podobné dokumenty
Pružiny tlačné - Pružiny Alcomex
Tlačné pružiny
Všechny rozměry pružin uvedených v katalogu jsou standardizovány.
Také jsou zde uvedena potřebná technická data.
Každá pružina má své vlastní katalogové číslo. Při objednávce udávejt...
Poskytování křesťanského poradenství v sekulárním
církevní organizace, které se věnují dětem, drogově závislým, seniorům atp. Velmi brzo zaměstnanci a vedoucí pracovníci těchto zařízení pocítili potřebu získat
vzdělání, které by jim pomohlo vykoná...
Katalog ke stáhnutí online
Tento katalog představuje v přehledném členění všechny potřebné technické údaje týkající se našich 8000
pružin.
Každá pružina má své katalogové číslo - je tedy zcela dostačující, uvedete-li na obje...
zde - Halenkovice
Halenkovice – Český varhanní festival
Historické varhany kostela sv. Josefa v Halenkovicích se rozezní při koncertě v rámci
letošního ročníku Českého varhanního festivalu.
V neděli 13. října 2013 v...
obsah: editorial - Apoštolský exarchát
začal s dovolením českého provinciála P. Šilhana studovat medicínu. Nejprve jsem studoval všeobecné lékařství a po šesti letech ho úspěšně ukončil. Celé to studium medicíny
bylo v tzv. olověných le...
Influenza A, B (chřipka) (prezentace pdf)
• přenos kapénkovou infekcí
• Brána vstupu infekce do organismu- výstelka
nosohltanu a oční spojivky
vztah psychologie a teologie též z pohledu studentů teologických
nebo psychologa. Zbývajících 11 % bylo rozděleno mezi ostatní pomáhající profese. Výzkum ukázal, že zatímco za knězem či lékařem přicházeli lidé z vlastního rozhodnutí, ostatní zdroje pomoci byl vy...