Pacienty musíme připravit i na to, že jim z obvazů budou vylézat červi

Pacienty musíme připravit i na to, že jim z obvazů budou vylézat červi

„Pacienty musíme připravit i na to, že jim z obvazů budou vylézat červi,“ říká
chirurg Radovan Čech
V létě se vše kazí rychleji, to je všeobecně známo. V teple se také hůře hojí rány. Své o tom vědí
v jihlavské nemocnici v ambulanci pro hojení chronických ran. Právě v těchto dnech mají plné ruce
práce. Čekárna se jim plní lidmi, kteří čekají na jejich pomoc. Občas s prací lékařům pomůžou i larvy.
Začněme úplně od začátku. Co znamená pojem chronická rána?
Chronická rána znamená, že se defekt pacientovi nehojí déle, než 8-9 týdnů. To je ale jenom definice.
Rána se stává chronickou vždy z nějaké příčiny, kterou buď již známe, nebo ji musíme diagnostikovat.
Jedná se většinou o základní onemocnění jako je cukrovka, onemocnění cévní, žilní nebo tepenné. U
pacientů s takovým onemocněním samozřejmě začínáme s co nejefektivnějším hojením co nejdříve a
nečekáme několik týdnů.
Jaké jsou druhy chronických ran? Zmínil jste diabetiky..
Chronické rány se rozdělují právě podle jejich základní příčiny, základního onemocnění. Podle toho lze
pacienty s chronickou ranou rozdělit do několika skupin. Jsou to pacienti s diabetem a defekty při
syndromu diabetické nohy, dále s chronickou žilní insuficiencí, kteří tvoří největší skupinu s typickými
a velmi známými tzv.bércovými vředy, dále pacienti s tepennými obtížemi dolních končetin a poslední
skupina jsou lidé s proleženinami, nebo s komplikovaným hojením pooperačních ran. Samozřejmě
existují i pacienti s defekty z jiných příčin, ale výše uvedené patří mezi ty základní, nejčastější. Každá
rána, ať u zdravého nebo nemocného člověka, se hojí podle určitých stádií. U pacientů s chronickou
ránou zůstane rána v určité fázi hojení uvězněna a my musíme zjistit proč. A příčinou je většinou jejich
základní onemocnění, jak jsem již uvedl, které buď již známe, nebo musíme diagnostikovat a poté co
nejvíce zkompenzovat.
Jezdí se za vámi léčit pacienti zdaleka?
Lidé se postupně o tomto oboru začínají dozvídat. Před osmi lety, kdy jsme s touto ambulancí začínali,
jsme si léčili hlavně naše pacienty- diabetiky, u kterých jsme občas nuceni udělat periferní amputační
výkon na končetině, jinak to nejde. U nich jsme začali využívat prvních metod hojení. Postupem času
za námi začínali přicházet pacienti s venózním bércovým vředem. Tito pacienti mají problémy roky a
hledají pomoc, kde to jde. Když se dozví, že je pracoviště, které využívá moderních metod a materiálů,
tak neváhají a přijdou. Tato skupina u nás tvoří teď 70% všech pacientů. Někteří z nich se vyhojí a
potom se vracejí, nebo u nich problémy dlouhodobě přetrvávají. Pacienti k nám ze všech koutů země.
Jak jsou pacienti s hojením spokojení?
U pacientů s diabetickou nohou a u těch, kteří mají venózní vřed, nikdy nevyléčíme příčinu, a proto se
často jejich obtíže s defekty opakují, právě při zhoršení jejich základního onemocnění. Když se podaří
rána zahojit, je předpoklad, že se rána znovu objeví. Základní příčina zkrátka nezmizí a čím déle
pacienti nemoc mají, nebo čím jsou starší, tím horší je hojení. Tito lidé jsou ale rádi za každé období,
kdy je defekt zhojený a oni nemají žádné potíže. U diabetiků se díky těmto metodám zachrání někdy i
dolní končetina. Amputaci buď hodně oddálíme, nebo k ní vůbec nedojde.
Když k vám přijde pacient s ránou, co uděláte?
Podstatné je najít příčinu rány, rozklíčovat základní onemocnění a po té buď v naší režii, nebo za
pomocí lékařů jiných oborů, (diabetolog, internista, radiolog) onemocnění co nejvíce kompenzovat.
Zkontrolovat cévní systém, provést základní laboratorní vyšetření ke zjištění stavu metabolismu
pacienta, ale důležité jsou informace o stavu příjmu potravy. Zda pacient přijímá dostatek bílkovin a
vitamínů. Neméně důležitá je i sociální situace, abychom věděli, jakým způsobem a v jakých
podmínkách budou převazy prováděny. Než se dostaneme k tomu, jakou metodu a materiál zvolíme,
musíme zjistit tyto základní věci. Pacient sám může pomoci zahojení, proto ho o všem informujeme a
vysvětlujeme mu, co má dělat. Bez jeho spolupráce to nejde.
Rána se vyvíjí, ve které fázi máte největší výběr metod?
V dnešní době se nejvíce hovoří o tazv.vlhkém hojení. Vlhká terapie má pozitivní vliv na každou fázi
hojení. Ale existuje řada dalších metod na jiných principech. Proto je nutné se s těmito materiály a
metodami dobře seznámit, abychom mohli danou dobře správně indikovat a její použití bylo co
nejefektivnější. Rána obecně se hojí v několika fázích. Zjednodušeně je první fáze zánětlivá, kdy je
rána zanícená, nekrotická, jsou tam mrtvé tkáně a je potřeba ji vyčistit. Když se přehoupneme do fáze
proliferační, což je fáze, kdy rána granuluje a zarůstá kůží. V zánětlivé fázi, kdy je rána prakticky v
nejhorším stavu, je výběr metod a materiálů nejrozmanitější.
Zkuste popsat jednotlivé metody. Kterou používáte nejčastěji?
Jsem chirurg, takže první je chirurgická očista. Pokud rána obsahuje velké množství nekróz, mrtvých
tkání, nemá cenu volit jinou metodu. Díky moderním metodám nemusí být chirurgický zákrok tak
agresivní. Jeho úkolem je připravit ránu tak, aby bylo co nejefektivnější použít další metody. A jednou
z nich je metoda podtlaku. Na ránu se přiloží gáza nebo pěna, uzavře se neprodyšně fólií a pomocí
přístroje, který vytváří podtlak, se odsává. Zbavujeme se tak sekretu a infekce a dochází k očištění
rány a zbavování nekróz. Tento přístroj je velký pomocník. Díky němu nemusí dojít k dalšímu šíření
infekce a navíc oddálí třeba i výšku amputace. Další metodou je larvoterapie, která slouží na očistu
rány a zbavení odumřelých tkání z defektu. Larvy jsou šetrné k živým tkáním, takže tuto metodu
volíme v případě, kdy je na spodině defektu je orgán, nebo struktura, kterou nechceme poškodit.
Tuším, že někteří pacienti se můžou vyděsit, když jim popíšete metodu hojení pomocí larev.
V jakém konkrétním případě jste larvy použili?
Například u pacientky, která měla po amputaci prsu infekci v ráně. Nechtěli jsme dále už mechanicky
zasahovat a larvy zbavily celou ránu vazivové tkáně na spodině. Měli jsme třeba pacienta
s Fournierovou gangrénou, kterému larvy velice pomohly. Pacientovi musela být odstraněna varlata.
Na spodině rány byla spousta nekróz a muž jsme nemohli tyto nekrózy chirurgicky odstranit, protože
na spodině byla močová trubice. Nasadili jsme tedy larvičky a pomohly.
Jak nasazení larev probíhá?
Objednáme je, a zhruba do dvou dní dojdou miniaturní larvy, v balení je 15O nebo 300 kusů. Dáme je
do rány a asi za čtyři dny narostou do normální velikosti, což je zhruba centimetr. Poté je z rány
odstraníme. Třeba u pacienta, o kterém jsem mluvil, byla rána krásně vyčištěná. A pak můžeme
použít další metody. Neustále se objevují nové a nové a je velmi důležité, abychom je vyzkoušeli, ale
nezapomínali i na ty osvědčené.
Neštítí se někteří pacienti larev?
Samozřejmě ne každý je ochotný nasadit si na sebe larvy (smích). Okusování nebolí, ale pacient cítí
jemné šimrání. Čím jsou larvy větší, tím je to cítit více. Larvy když vyrostou a jsou najezené, tak chtějí
z defektu ven, aby se z nich staly ony bzučivky zelené. Asi největší šok tak pro pacienta je, když jim
z pod obvazu lezou červy. Ale to my potom přijdeme a vyndáme je. V tu chvíli jsou totiž najezené.
Larvoterapii používáme zhruba desetkrát za rok, je to specifická léčba.
Kolik pacientů už prošlo za osm let existence ambulance vašima rukama?
Ambulanci máme dvakrát týdně, jsme chirurgové a není to naše každodenní práce. V tuto chvíli sem
dochází 150-200 pacientů. Celkový počet za ty roky snad nedokážu odhadnout. Snažíme se dělat to
dobře a máme pacienty z celé republiky. Lidé si hledají pomoc na internetu a často se stane, že
přijdou i se svým nápadem, co by chtěli vyzkoušet. My s nimi postupy probíráme. Spolupráce pacienta
je na prvním místě.
Stává se vám, že se pacienti zpět ozývají a jsou vděční za pomoc?
Určitě ano, hodně pacientu se vracívá, takže jsme s nimi stále v kontaktu. Pokud se nám podaří
zachránit třeba diabetikům končetinu, tak to bývají pacienti hodně vděční. Samozřejmě ne vždy se to
podaří. Ani nové materiály a metody nejsou zázračné. Úspěch také je, pokud se po několika letech
podaří zahojit bércový vřed.
Je teplo. Co léto a rány?
Samozřejmě rána v létě více sekretuje a zapáchá. V létě se bakterie pomnoží a u pacientů
s diabetickou nohou může docházet k větším komplikacím. U pacientů s bércovým vředem také
dochází ke kolonizaci. A navíc, v létě častěji lidé porušují režim. Třeba pacienti s chronickou žilní
nedostatečností musejí bandážovat a co nejčastěji zvedat dolní končetiny a také nestát dlouho. A
v létě to láká na zahrádku, lidé tam jsou celý den a to ke zhoršení potom snadno dojde. Přes léto je
tedy horší hojení než v zimě a máme také víc pacientů
A co rány a koupání?
Co se týká veřejných bazénů a přírodních sladkých vod, tak ty pacientům z hygienických důvodů
nedoporučujeme. I když sloučeniny chloru jsou antiseptické a vyskytují se i v některých oplachových
roztocích, které jsou určeny na ošetřování ran. Naopak nevadí nám moře. Mořská voda je sama o
sobě antiseptická, tak že pokud se pacient zeptá, zda může s defektem na dovolenou k moři, vřele mu
to doporučíme. Samozřejmě být ve vodě celý den není dobré, ale koupání v moři ránám, z našich
zkušeností, prospívá.