Historie novoborské muniční výroby 1.díl

Historie novoborské muniční výroby 1.díl

Historie novoborské muniční výroby
(1. část)
Autor: Marcel Pištěk
Základním zdrojem informací pro vytvoření tohoto dílu byly materiály ze Státního oblastního archivu
v Litoměřicích, Archivu bezpečnostních složek v Brně a podnikového archivu ZPA n. p. Nový Bor. Dalším
zdrojem informací byl internet a publikace. Zdroje informací, názvy publikací a internetové stránky
budou průběžně uváděny v dokumentu.
Zvlášť chci poděkovat všem pamětníkům, se kterými jsem se osobně sešel a kteří mi poskytli
informace o historii Nového Boru a místní muniční výrobě. Jedná se především o tyto osoby:
- Jaroslav Hloušek – ve vojenské a civilní výrobě pracoval od r. 1942, nejprve na pozici soustružník, a
potom jako technolog výroby,
- Vladislav Jindra – historik a kronikář města Nový Bor,
- Miloslav Smetana – po válce pracoval ve vojenské a civilní výrobě jako technolog výroby,
- Zdenek Pražák – ve vojenské a civilní výrobě pracoval od poloviny 70tých let,
- Otto Pfeifer - ve vojenské a civilní výrobě pracoval nejprve jako nástrojář a poté jako konstruktér,
- Tadeáš Zatloukal - po válce pracoval ve vojenské a civilní výrobě jako technolog výroby.
V tomto článku se objevují kopie originálních fotografií a dokumentů, které neslouží k propagaci
nacismu, ale jako doklad k prokázání reality tehdejší doby.
Úvod
Město Nový Bor je významné především mnohaletou tradicí sklářské výroby. V závislosti na obdobích
se měnil jeho název, a to:
- Haida – původní německý/rakouský název města, který se používal do konce 2. sv. války. Město bylo
původně rozděleno na části Haida a Arnsdorf (Arnultovice). V říjnu 1941 byly tyto části sloučeny.
mapa města Haida z r. 1930 (bez městyse Arnsdorf)
- Bor u České Lípy - autorem původního českého názvu města Bor byl František Palacký. Z důvodu
pokusu německého obyvatelstva o odtržení od nově vzniklého Československa (republika
Deutschböhmen), byla zde zřízena vojenská posádka. Dokumenty, které byly původně zaslány do
jiných posádek s názvem Bor (např. Bor u Tachova), sem byly doručeny omylem. Rozhodnutím
poštovních úřadů došlo k upřesnění názvu na Bor u České Lípy. Tento český název se úředně používal
od r. 1921 až do r. 1938 a od r. 1945 do r. 1948.
- Nový Bor – autorem nového jména města, pro které byla vypsána v r. 1947 soutěž a které se používá
i v současnosti, byl ředitel školy František Mareš. 8. února 1948 ho zastupitelstvo města schválilo a
v následujícím roce se zveřejněním ve sbírce zákonů potvrdilo.
Zdroje informací byly získány od kronikáře a historika p. V. Jindry
Historie borské muniční výroby je spojena především s rodem Rachmannů. Bratři
Wilhelm a Heinrich Rachmannové se do Boru přestěhovali z Tanvaldu z důvodu
pracovních příležitosti v oblasti sklářského průmyslu. Pracovali pro fy. S. Reich a
spol. a po osamostatnění se v r. 1874 založili vlastní společnost pro sklářskou
výrobu s názvem Brűder Rachmann se sídlem ve Skalici u České Lípy.
Jejich hlavním artiklem byla výroba petrolejových lampiček. Po zjištění, že jejich
skleněná těla lze také použít jako těla rozprašovacích flakonů, nabídli tento
sortiment francouzským výrobcům rozprašovačů. Díky tomu došlo k obchodnímu
rozmachu a v r. 1884 výrobu přemístili do Boru. V následujícím období ji rozšířili
na dodávky kompletních rozprašovačů. Ve stejném roce založili také pobočku
v Berlíně.
Jelikož kovové komponenty pro rozprašovače bylo
nutno nakupovat u zahraničních dodavatelů, rozhodli se
o založení vlastní kovodílny, nacházející se v Boru na ulici
Rautenstrauch č. 264 (zanikla, součást podniku
REGULACE - AUTOMATIZACE BOR, spol. s r.o.).
V r. 1909 založili pobočku ve Vídni a později v Paříži.
V r. 1913 společnost prodali bratrům Wilhelmu a
Brunovi Rachmannovým. Vedením společnosti byl
ustanoven Wilhelm. Společnost rozšířila sortiment také
na spotřební zboží, jako byly láhve či dózy.
Vypuknutím 1. sv. války se snížil odbyt sklářského sortimentu, především od francouzských
odběratelů. Omezením sklářské výroby a přechodem na dodávky pro c. a k. ministerstvo války,
zahrnující výrobu muničních komponentů a od r. 1917 výrobu 3,7 cm munice, se datuje start borské
muniční výroby. Rozsáhlými zakázkami si společnost přilepšila natolik, že postupně odkoupila několik
sklářských provozoven z Boru a okolí.
Zdroje informací získány z rodinné kroniky Rachmannových (SOA v Litoměřicích) a z www.lischke.blogspot.cz
Po skončení války došlo k pokusu o odtržení se od Československa a založení vlastní republiky
s názvem Deutschböhmen. Přesunutím československých vojsk do tohoto regionu a založením vojenské
posádky se tomu zamezilo. Bohužel Deutschböhmen podporovali i Rachmannové, což se později
prokázalo v jejich chování před 2. sv. válkou a během ní. Vše vycházelo z loajality k c. a k. monarchii.
Během války získali nemalé zakázky, které po celou dobu války podnik udržovaly ve výborné kondici.
Někteří rodinní příslušníci byli na frontě a získali důstojnické hodnosti.
Poválečné přerušení dodávek pro
armádu a ztráty v prodeji spotřebního
zboží vedlo k finanční krizi společnosti.
Úspornými opatřeními se podařilo
společnost
nakrátko
stabilizovat.
Upevněním
kurzu
československé
koruny a rozpadem ostatních měn došlo
v r. 1922 k těžké krizi podniku, která
způsobila
propuštění
veškerého
personálu.
Postupnou reformou a rozšířením
sortimentu o koupelnové vybavení spolu
s dodávkami do USA se společnost do
r. 1928 stabilizovala.
Dalším
propadem
společnosti
byla
celosvětová krize, která později vyústila
v restrukturalizaci podniku. V roce 1931 byla
ještě založena pobočka v italském Miláně. Rok
nato dochází k rozdělení borské části na dva
subjekty. První, zabývající se nadále sklářskou
výrobou, vedl Bruno Rachmann. Nově zřízená
kovovýroba, nazývaná později jako Werk I, se
nazývala Rachmann Metallwerke, Haida. Vedl
ji syn Wilhelma Rachmanna, Wilhelm ml.
Po opadnutí krize se společnost postupně rozvíjela. Zaměřila se také na koupelnové a sanitární
vybavení, které původně vyráběné rozprašovače vytlačily na okraj výrobního sortimentu. Dodávky se
rozšířily i pro lázeňská a rehabilitační zařízení v Evropě.
Zdroje informací získány z rodinné kroniky Rachmannových (SOA v Litoměřicích), www.glas-musterbuch.de a z www.lischke.blogspot.cz
Logo společnosti Brüder Rachmann
Logo společnosti
Rachmann Metallwerke, Haida
Zdroje informací získány ze stránek www.glas-musterbuch.de a z www.lischke.blogspot.cz
Kdo byli vlastně Rachmannové?
Bezesporu výborní inovátoři ve sklářské a
kovodělné výrobě, kteří dokázali společný podnik
během poválečného období několikrát „postavit
na nohy“ a trvale rozvíjet. V oblasti sklářské výroby
ho vypracovali ve společnost konkurenceschopnou s čs. sklářskými podniky meziválečného
období. Rachmannové se tímto dostali mezi
nejbohatší a nevlivnější osobnosti borského
regionu. Podle získaných informací někteří
z majitelů měli i určité sociální cítění. Níže uvedený
Albert Rachmann hovořil s dělníky i česky.
Bohužel ale byli také…
Loajální Němci. Loajalita, jako u většiny
německy mluvících obyvatel tohoto regionu,
pramenila z neuskutečněného záměru, odtrhnout
se v samostatný stát Deutschböhmen. Ve 30-tých
letech směřovala k podpoře nově se „formujícího“
Německa a k odporu vůči českému státu.
Rachmannové byli na základě dohledaných
dokumentů loajálními nacisty a členy NSDAP, členy
strany SDP Konráda Henleina a během války
spolupracovníky Sicherheitdienstu. Dále spoluorganizovali jednotky SA a Hitlerjugend.
Rachmannové byli bohužel také znovuobnoviteli muniční výroby na Borsku. Pro tento účel byli autory
a zřizovateli zajateckého tábora, ve kterém během války zahynulo 9 zajatců. O táboře se zmíním
v následujících dílech dokumentu.
Wilhelm Rachmann ml. (1882-1943)
-
od r. 1931 vedoucím společnosti
člen NSDAP a agilní propagátor ideje Velkoněmecké říše
loajální nacista a odpůrce českého státu
vyznamenán Válečným záslužným křížem II. stupně
pod jeho vedením byl vybudován zajatecký tábor a
zbrojní podnik, nazývaný později jako Werk II.
- spoluautor rodinné kroniky Rachmannů, ve které je
prokazatelně doložená loajalita nacistické ideologii
- zemřel na infarkt, když se dozvěděl o vybombardování
pobočky v Itálii
Zdroje informací získány z rodinné kroniky Rachmannových (SOA v Litoměřicích), archivu ZPA n. p. N. Bor a stránek
www.lischke.blogspot.cz
pohřeb W. Rachmanna v dubnu 1943
doklad árijské čistoty W. Rachmanna,
potřebného pro získání průkazu člena NSDAP
Albert Wilhelm Rachmann (1910-1945)
- syn Wilhelma Rachmanna ml., po jeho smrti
vedoucím podniku
- vyučen v mladoboleslavské Škodovce
- člen NSDAP a spolupracovník tajné policie
Sicherheitdienstu
- loajální nacista a odpůrce českého státu
- spolu s otcem vybudoval zajatecký tábor a
zbrojní podnik, nazývaný jako Werk II.
- spoluautor rodinné kroniky Rachmannů, ve
které je prokazatelně doložená loajalita
nacistické ideologii
- během stanného práva v r. 1945 zastřelen
Zdroje informací získány z rodinné kroniky Rachmannových (SOA v Litoměřicích), archivu ZPA n. p. N. Bor
a stránek www.zasvobodu.cz a www.lischke.blogspot.cz
Heinrich Friedrich Rachmann (1910-1945)
- syn Wilhelma (druhý zleva), bratr Alberta
- vedoucí sklářské a kovodělné výroby, nazývané jako
Werk I.
- člen NSDAP a loajální nacista a odpůrce českého
státu
- hovořil pouze německy, což v podniku vyžadoval
také
- spoluautor rodinné kroniky Rachmannů, ve které je
prokazatelně doložená loajalita nacistické ideologii
- během stanného práva v r. 1945 zastřelen
Sourozenci Rachmannové
Wilhelm Rachmann ml. měl ještě syna Wolfganga, který ale v roce 1942 zahynul, když se na něho
vysypal vůz s kamením.
Posledním, o kterém se zmiňuji, byl Stefan Rachmann. Byl blízkým
příbuzným výše uvedených osob, u kterých pracoval jako prokurista. O jeho
aktivitách popisuje kopie zprávy o zatčení, nalezené v archivech
bezpečnostních složek.
Zdroje informací získány z rodinné kroniky Rachmannových (SOA v Litoměřicích), archivu ZPA n. p. N. Bor
a stránek www.zasvobodu.cz a www.lischke.blogspot.cz
Kronika rodiny Rachmannů
Jedním z mnoha dokladů o pravdivosti výšeuvedených skutečností je rodinná kronika Rachmannů.
Kniha byla napsána ručně písmem švabach. Obsahuje historii Německa a NSDAP, fotografie Hitlera a
Henleina a přepisy jejich projevů a „vizí“. Tato pasáž tvoří obsah rodinné kroniky asi z 1/3. Zbytek
popisuje historii rodiny a společnosti. Všechny tyto skutečnosti jsou potvrzeny podpisy Rachmannů.
Součástí kroniky jsou také podpisy vedoucích představitelů jednotlivých poboček v Boru, Berlíně a
Miláně. Předkládám také některé kopie stránek nebo pasáží z této kroniky, doplněné o překlad.
kopie podpisů v kronice – shora: Albert, Wilhelm a Heinrich
Překlad:
„Po osvobození Sudet vůdcem byla nutná úplná
přestavba z exportu na vnitřní trh. Byly upevněny
pracovní a prodejní podmínky a pro vedení podniku a
osazenstvo byly vytvořeny jistější životní předpoklady.
Ihned po připojení naší vlasti k říši pan Wilhelm
Rachmann usiloval o objednávky pro veřejný zájem a už
na počátku roku 1939 bylo jeho úsilí úspěšné.“
Zdroje informací získány z rodinné kroniky Rachmannových (SOA v Litoměřicích)
Napadení Polska Německem, a krátce nato ostatních zemí Evropy, způsobilo pokles odbytu
spotřebního zboží. Loajalita k Německu a samozřejmě náhrada ušlých ztrát vedly k rozhodnutí nahradit
je válečnou výrobou. Zkušenosti s přechodem na vojenskou výrobu s možností nemalého profitu získali
už během 1. světové války. Pro tento účel byla v podniku Werk I spolu se sklářskou výrobou zavedena
výroba komponentů pro vojenskou techniku a příslušenství (např. světlometů a hustilek).
Objednávky pro „veřejný zájem“ se stupňovaly otevřením bojů na východní frontě, a proto zde
vyvstal požadavek na znovuzavedení muniční výroby. Pro tento účel byl realizován projekt nového
pracoviště „Werk II“ pod kódovým označením „1 A Reichenberg 2“. K tomu bych doplnil pouze to, že
Rachmannové obnovení muniční výroby uskutečnili z vlastní iniciativy a nikoli pod nátlakem. Veškeré
dostupné informace podrobně uvedu v následujících statích o novoborské muniční výrobě.