Systém zdravotní péče pro příslušníky Policie

Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, Praha
Škola veřejného zdravotnictví
Systém zdravotní péče
pro příslušníky Policie České republiky
a příslušníky Hasičského záchranného sboru
České republiky
(atestační práce)
Vypracovala: MUDr. Zora Niederlová
Konzultant: PhDr. Helena Hnilicová, Ph.D.
Praha
2005
Souhrn
Práce vychází ze stručného historického vývoje rezortního zdravotnictví se
zaměřením
zejména
na
hlavní
úkoly
v oblasti
zdravotnického
zabezpečení
bezpečnostních sborů a možnosti jejich zajištění při očekávaných změnách legislativy.
V závěru jsou uvedena některá doporučení, která by mohla být využita pro
zajištění a zkvalitnění poskytované zdravotní péče v resortu.
Klíčová slova
zdravotní péče, služební poměr, rezortní zdravotnictví, legislativa, zdravotní
způsobilost, ochrana veřejného zdraví.
Summary
This work is based on brief history of departmental health service especially
focusing on main tasks of medical care of security corps and possibilities of its
providing considering prospective changes of legislation.
At the end there are some recommendations, which could be used for providing
as well as for improvements of providing health care within Ministry of the Interior
resort.
Key words
health care, security corps, departmental health service, legislation, health capability,
protection of public health.
1. Prohlašuji, že jsem atestační práci „ Systém zdravotní péče pro příslušníky Policie
ČR a příslušníky Hasičského záchranného sboru ČR“ vypracovala samostatně a
použila jen pramenů, které cituji a uvádím v bibliografii ( § 31 Autorského zákona
121/2000 Sb.).
2. Souhlasím, aby moje atestační práce „ Systém zdravotní péče pro příslušníky Policie
ČR a příslušníky Hasičského záchranného sboru ČR“ byla digitálně zpracována a
v elektronické formě zpřístupněna odborné veřejnosti na webových stránkách IPVZ
( § 14, § 18 a § 37 Autorského zákona 121/2000 Sb.).
V Praze dne: 10. ledna 2006
………………………..
MUDr. Niederlová Zora
Poděkování
Autorka děkuje PhDr. Heleně Hnilicové, Ph.D., za cenné rady a připomínky
v průběhu zpracování této atestační práce.
Systém zdravotní péče
pro příslušníky Policie České republiky
a příslušníky Hasičského záchranného sboru České republiky
OBSAH:
1. Historický vývoj zdravotnické služby Ministerstva vnitra
str. 2
2. Právní rámec, z něhož vychází činnost resortní zdravotnické služby
str. 7
3. Systém zdravotnického zabezpečení příslušníků Policie ČR
a příslušníků HZS ČR z pohledu zákona č. 186/1992 Sb.,
o služebním poměru příslušníků Policie České republiky
str. 8
4. Připravovaná legislativa a její možný vliv na systém
zdravotnického zabezpečení bezpečnostních sborů
- z pohledu zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru
příslušníků bezpečnostních sborů
- připravovaných zdravotnických zákonů
str. 13
5. Nástin způsobů řešení v oblastech:
str. 16
a) závodní preventivní péče (pracovnělékařské péče), včetně
úkolů klinického psychologa
b) ochrany veřejného zdraví
c) vyloučené svobodné volby lékaře základní péče
6. Závěr
str. 20
7. Literatura
str. 22
8. Přílohy
str. 24
1. Historický vývoj zdravotnické služby Ministerstva vnitra
Začátek vzniku resortního zdravotnictví lze datovat až do poloviny 18. století.
Prvním uceleným dílem o úkolech státního zdravotnictví, zejména ve vztahu
k ozbrojeným sborům, bylo vydání šestisvazkové publikace J. P. Franka „Systém
všeobecné zdravotní policie“. Podle Frankovy definice je zdravotní policie stejně jako
celá policejní věda, naukou, jak chránit lidi před škodlivými následky hromadného
soužití, zvláště pak naukou, jakým způsobem podporovat jejich tělesné blaho, aby byli
uchráněni mnohých fyzických zel.
Z těchto myšlenek se postupně vyvíjela vlastní zdravotnická služba vedená
služebními lékaři jako součást tehdejších strážných sborů, později i četnictva.
Zabezpečovala zejména zdravotní dozor v úřadovnách bezpečnostních složek, úřední
lékařské prohlídky členů strážných sborů a četníků, asistenci u policejních akcí,
zdravotnické aktivity u zadržených osob a působila jako odborný konzultant při
vyšetřování násilných trestných činů. Prováděla i přezkumná řízení, předepsaná
očkování, zdravotnickou přípravu apod.. Vlastní léčebná péče byla prováděna na
základě zákona o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců (14).
Resortní zdravotnictví bylo zabezpečeno i po roce 1945. Od roku 1951 bylo
rozšířeno i o léčebnou péči o příslušníky tehdejšího ozbrojeného sboru. V organizační
struktuře bývalých krajských správ ozbrojeného bezpečnostního sboru byly začleněny
zdravotnické ústavy, které byly odborně řízeny zdravotnickou správou ministerstva.
Postupně bylo vybudováno odborné zázemí na poliklinice MV a později vznikla i
nemocnice MV a byla dobudována struktura lázeňských léčebných ústavů MV. Po roce
1989 byla pod vlivem rozsáhlých společenských a ekonomických změn ve společnosti
dosavadní soustava státních zdravotnických zařízení postupně decentralizována a
transformována do samostatných zdravotnických zařízení, která postupně přecházela
z charakteru rozpočtových organizací na organizace příspěvkové, soukromého
charakteru apod.. Uvedené globální změny, včetně nového způsobu financování
zdravotní péče, který byl realizován vznikem systému zdravotního pojištění zásadně
ovlivnily i úvahy o struktuře a funkci zdravotnictví v resortu ministerstva vnitra.
Vznikla potřeba nově koncipovat problematiku resortního zdravotnictví, aby systém
péče o zdraví příslušníků ve služebním poměru a zaměstnanců resortu reflektoval
změny a trendy při transformaci zdravotní péče ve společnosti. Zároveň bylo nutné, aby
tento systém splňoval požadavky kladené na resortní zdravotnictví a koncepční řešení
péče o zdraví úzce specializovaného okruhu osob (policistů) bylo v souladu s řešením
problematiky péče o zdraví ozbrojených složek a participaci resortního zdravotnictví
při realizaci bezpečnostní politiky s vyspělými demokratickými zeměmi.
Ze stanovených základních směrů byly odvozeny záměry pro oblast resortního
zdravotnictví, které by měly:
a) poskytnout zabezpečovaným osobám pozitivní pocit zdraví tak, aby mohly
naplno využívat svých fyzických, duševních a profesionálních schopností.
Hlavní důraz klást na posilování zdraví a předcházení nemocem, tj. na
preventivní složku péče o zdraví,
b) zajistit takový systém resortního zdravotnictví, který by v době transformace
republikového zdravotnictví a budování zásadních demokratických principů ve
společnosti zabezpečoval pro úzce specializovanou skupinu osob – policistů,
z důvodu rizik, které vyplývají z charakteru služby, nezbytnou a kontinuální
péči
o
zdraví
a přitom
zabezpečoval
potřebnou
mezioborovou
a
meziodvětvovou součinnost, včetně využívání zdravotnických informačních
center (součinnost s ostatními zdravotnickými službami bezpečnostních a
ozbrojených složek, ministerstvem zdravotnictví, lékařskými komorami,
výzkumnými a doškolovacími zdravotnickými pracovišti),
c) základem systému resortního zdravotnictví musí být primární zdravotní péče,
uspokojující
základní
zdravotní
potřeby
včetně
její
návaznosti
na
specializovanou odbornou péči, společné vyšetřovací, diagnostické a léčebné
složky s důrazem na rehabilitaci a rekondici fyzických a psychických sil a
zejména zabezpečení potřeb policie a resortu MV.
Na základě těchto záměrů byla v roce 1994 vypracována „Koncepce resortního zdravotnictví“(14), která analyzovala jeho
dosavadní stav, zohledňovala požadavky kladené na resortní zdravotnictví a jeho specifika, stanovovala organizační strukturu,
zásady činnosti, konkrétní úkoly jak v oblasti legislativní, tak i výkonné činnosti a promítala do jeho systému celospolečenské
změny. Stanovená opatření a úkoly měly být plněny jak řídící zdravotnickou složkou ministerstva, tak příslušnými služebními
funkcionáři a v neposlední řadě zdravotnickými ústavy správ Policie ČR jednotlivých krajů.
Jednoznačným kladem přijaté koncepce bylo akceptování specifických potřeb Policie ČR v oblasti lékařské posudkové
činnosti, neboť jejím hlavním úkolem je sledování a vyhodnocování zdravotní způsobilosti při přijetí do služebního poměru,
zdravotní způsobilosti příslušníka k výkonu služby v průběhu trvání jeho služebního poměru, rozhodování či
spolurozhodování o souvislostech nemocí, úrazů a úmrtí s výkonem služby. Kromě významu zdravotnického má tato činnost
pro ministerstvo a policii i přínos forenzní. Dalším přínosem bylo zachování výrazného podílu prevence – jako součásti
resortních závodních zdravotnických služeb bude nadále zabezpečován systém preventivních prohlídek a dispenzární péče,
včetně navrhování léčebných a preventivních opatření na ochranu zdraví. Účelněji by měly být využívány v součinnosti se
služebními orgány různé formy rekondičních pobytů.
Navržené a realizované změny však ne vždy byly jen přínosem pro zdravotnické
zabezpečení bezpečnostního sboru a realizaci jeho potřeb. Z vojensky organizovaného
sboru (včetně lékařů a části zdravotnického personálu) byly restrukturalizací útvarů
Ministerstva vnitra postupně převedeny z rozpočtových na příspěvkové organizace jak
lázeňské léčebné ústavy MV, tak i poliklinika a nemocnice MV, lékaři a zdravotničtí
pracovníci byli zcivilněni, došlo k rozsáhlému zeštíhlení početního stavů lékařů a
zdravotnických pracovníků a prakticky ke zrušení polikliniky i nemocnice MV. Tato
opatření se však negativně promítla jak do snížení kurativní složky zejména v oblasti
odborné ústavní i ambulantní péče, lázeňské péče, ale i stomatologické péče. Došlo jak
ke snížení dostupnosti zdravotnických služeb, tak i zúžení šíře spektra jejich
poskytování. Po faktickém zrušení nemocnice a polikliniky bylo nutné urychleně řešit
např. zabezpečení zdravotních prohlídek u uchazečů o přijetí do služebního poměru,
preventivní prohlídky příslušníků, konzultační činnosti pro potřeby posudkové služby
při přezkoumávání posudků o zdravotní způsobilosti k výkonu služby a další specifické
úkoly a obtížně zastupitelné funkce, jako např. zdravotnické zabezpečení výcviku
potapěčů a speciálních útvarů, zabezpečení řady dalších služebních činností a akcí, u
kterých jsou nutné specifické znalosti a koordinace činností mezi zdravotnickou
službou a bezpečnostním sborem, které pro potřeby resortu zajišťovala obě zrušená
zdravotnická zařízení.
Po přijetí zákona č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České
republiky(6), který nabyl účinnosti 1. ledna 2001 se dosavadní pracovní poměr
zaměstnanců HZS ČR změnil ve služební poměr podle zákona č. 186/1992 Sb., o
služebním poměru příslušníků Policie ČR (2). Vzhledem ke stále stoupající náročnosti
výkonu jejich služby a tím i změně požadavků na jejich zdravotní způsobilost k výkonu
služby vyvstala nutnost nově upravit jejich zdravotnické zabezpečení, včetně
přijímacího řízení, preventivních prohlídek a řady dalších problémů, které bylo nutno
řešit. V návaznosti na tento legislativní krok byla vydána vyhláška MV č. 324/2001 Sb.,
která stanovila na základě zmocnění v zákoně požadavky na fyzickou a zdravotní
způsobilost příslušníků HZS ČR (10). Současně stanovovala v § 8 druhy služeb zvlášť
obtížných a zdraví škodlivých. Za takovou službu se například považuje:
a) likvidace požárů, záchranné a likvidační práce při živelních pohromách a jiných
mimořádných událostech a záchrana osob,
b) manipulace s nebezpečnými a zdraví škodlivými látkami,
c) činnost vyžadující použití dýchací techniky a ochranných obleků, práce nad volnou
hloubkou a pod vodou,
d) řízení a obsluha požárních vozidel vybavených zvláštním zvukovým výstražným
zařízením doplněným zvláštním výstražným světlem modré barvy,
e) manipulace s výbušninami a výbušnými předměty,
f) zjišťování příčin vzniku požárů.
Tato vyhláška byla v roce 2002 novelizována vyhláškou MV č. 297/2002 Sb..
Pohlédneme-li trochu do historie HZS zjistíme, že první profesionální hasičský
sbor v Praze byl ustaven v roce 1853 a od roku 1855 byli hasiči podřízeni jak
magistrátu, tak i ministerstvu vnitra. Od roku 1950 byl statut hasičských sborů postupně
upraven zákony č. 32/1950 Sb., č. 35/1953 Sb., a č. 18/1958 Sb., nadále s dvojí
podřízeností jak magistrátu, tak i ministerstvu vnitra. Zákonem č. 133/1985 Sb., vzniká
Sbor požární ochrany, který je v roce 1995 přejmenován na Hasičský záchranný sbor
České republiky. Od roku 2000 vývoj směřuje k vybudování integrovaného
záchranného systému v součinnosti s Policií ČR a Zdravotnickou záchrannou službou.
Prakticky souběžně se vznikem jednotek profesionálních hasičů jim byly posudky
o zdravotním stavu vystavovány praktickými a odbornými lékaři, s nimiž měl příslušný
svaz nemocenských pokladen uzavřenou smlouvu o zajišťování této činnosti. Po 2.
světové válce, souběžně se změnami v organizaci státní zdravotní správy, zásadními
změnami v posudkové službě a s formulací a přijetím zásad o posuzování zdravotní
způsobilosti k práci, především v ozbrojených složkách a při náboru do preferovaných
průmyslových odvětví se z důvodů profesní příbuznosti a srovnatelnosti začala
postupně u stále se rozšiřující části Sboru požární ochrany, později Hasičského
záchranného sboru provádět závodní preventivní péče, včetně vstupních prohlídek
uchazečů a posuzování zdravotní způsobilosti k výkonu práce určenými resortními
obvodními lékaři MV, podle částečně upravených předpisů platných pro příslušníky
policie. Poskytování této péče se postupně rozšiřovalo na základě dohod uzavřených
mezi MV ČR a MZ ČR v letech 1987 a 1997.
V roce 1999 byl ministerstvem přijat materiál s názvem „Vyhodnocení
koncepce resortního zdravotnictví a jeho úkoly do roku 2003“, který alespoň v dílčích
oblastech reagoval na změny v oblasti resortního zdravotnictví po roce 1989 a pokusil
se na některé vzniklé problémy navrhnout řešení(15). Bylo navrhováno:
a) v oblasti legislativy a tvorby interních normativních instrukcí zabezpečit zpracování
nových vnitřních normativů resortního zdravotnictví, podílet se na zpracování
nosných zákonů na úseku zdravotnictví, včetně jejich následné aplikace do
podmínek resortu,
b) rozšíření stávajících zdravotnických ústavů PČR správ krajů o některé odborné
lékaře, s cílem alespoň částečného vyplnění mezery v krytí potřeb resortu po zrušení
polikliniky MV,
c) zřízení funkce klinických psychologů u zdravotnických ústavů PČR správ krajů
s cílem řešit aktuální problémy v této oblasti péče o příslušníky a možností jejich
zapojení do nově připravovaných posttraumatických intervenčních týmů, jejichž
hlavním úkolem je zejména pomoci řešit akutní a posttraumatické zátěžové reakce
po extrémních událostech při výkonu policejní služby,
d) změny v oblasti systému poskytování preventivní rehabilitace, včetně té, která je
poskytována formou lázeňské péče, se zvýrazněním odpovědnosti služebních
funkcionářů za její realizaci.
Ne všechna v materiálu uvažovaná opatření a navrhované změny však byly z různých objektivních, ale i subjektivních důvodů
v následujícím období realizovány (16). Šlo zejména o důvody související s organizačními změnami, ale i ekonomickými
důvody, subjektivní důvody souvisely s ne vždy dostatečnou iniciativou ze strany řídícího zdravotnického článku při jejich
prosazování a obhajování.
2. Právní rámec upravující činnost resortní zdravotnické služby
Resortní zdravotnictví Ministerstva vnitra vychází zejména z těchto obecně závazných
právních předpisů:
Ÿ zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, (§ 80 –
„Organizaci a výkon zdravotnických služeb v oboru ozbrojených sil, bezpečnostních
sborů a Sboru nápravné výchovy České republiky upravují příslušní ministři podle
zásad tohoto zákona“ a § 40 – „Organizace jsou povinni zajistit pro své zaměstnance
závodní preventivní péči….“),
Ÿ zákon č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění pozdějších
předpisů (§§ 7, 8, 16 odst. 2, 3, 4, a § 32 odst. 2, 3),
Ÿ zákon č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve
znění pozdějších předpisů, ( § 4 odst. 5 a § 63 odst. 2 písm. a) a odst. 3),
Ÿ vyhláška č. 62/1968 Sb., o poskytování léčebně preventivní péče v ozbrojených
silách a Sboru národní bezpečnosti a o součinnosti orgánů státní zdravotní správy při
poskytování této péče (léčebný řád),
Ÿ zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících
zákonů, ve znění pozdějších předpisů (§§ 6 a 8),
Ÿ zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících
zákonů, ve znění pozdějších předpisů (§ 78 písm. c) a § 83),
Ÿ zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění
některých souvisejících zákonů , ve znění pozdějších předpisů (§ 14 odst. 2).
Dále probíhá schvalovací proces k již několikátému návrhu zákona o
zdravotnických a veřejně prospěšných zařízeních, k návrhu zákona o zdravotní péči,
který by měl nahradit zák. č. 20/1966 Sb., a k některým dalším zdravotnickým
zákonným normám.
K provedení uvedených obecně závazných právních předpisů byly vydány
zejména následující resortní zdravotnické předpisy
- Nařízení Ministerstva vnitra č. 66/1999 o péči o zdraví příslušníků a zaměstnanců
Policie České republiky a zaměstnanců Ministerstva vnitra, ve znění NMV
č. 16/2003.
- Závazný pokyn policejního prezidenta č. 158/2004, o policejních celách, který
zabezpečuje jednotný výkon služby a činnosti útvarů Policie ČR
a dále interní akty řízení ředitele odboru zdravotnického zabezpečení ministerstva.
Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů,
který byl v roce 2003 přijat a ke kterému byla po jeho přijetí uplatněna celá řada
pozměňovacích návrhů má opakovaně odloženou účinnost, nyní na 1. ledna 2007.
K tomuto zákonu je zpracován návrh prováděcí vyhlášky, který je v současné době
v legislativním procesu. Vyhláška rozpracovává zmocnění daná Ministerstvu vnitra v §
15 a § 79 tohoto zákona v oblasti posuzování zdravotní způsobilosti občanů žádajících
o přijetí do služebního poměru k bezpečnostním sborům a posuzování zdravotní
způsobilosti příslušníků již vykonávajících službu v těchto sborech.
3. Systém zdravotnického zabezpečení příslušníků Policie ČR a příslušníků HZS ČR
z pohledu zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České
republiky.
Současně s přijetím zákona č. 186/1992 Sb., (2) a s postupně prováděnými
změnami ve struktuře resortní zdravotnické služby byla v rámci resortu MV i přes
nevyjasněnost a praktickou neexistenci koncepce státního zdravotnictví snaha o
vytvoření nové koncepce v řešení zdravotnického zabezpečení tak, aby v rámci daných
ekonomických možností resortu byly z pohledu zdravotnického zabezpečení alespoň na
přijatelné úrovni zajištěny jak potřeby resortu, tak i příslušníků bezpečnostních sborů
v této oblasti.
Na základě ustanovení zákona č. 186/1992 Sb., vztahujících se ke
zdravotnickému zabezpečení a péčí o zdraví příslušníků bezpečnostního sboru a § 80
zákona č. 20/1966 Sb., bylo vydáno Nařízení Ministerstva vnitra č. 66/1999 o péči
o zdraví příslušníků a zaměstnanců Policie České republiky a zaměstnanců Ministerstva
vnitra(11), které nahradilo Nařízení MV ČSSR č. 29/1981 a Nařízení MV ČSSR
č. 30/1981, které řešily péči o zdraví příslušníků Sboru národní bezpečnosti (MVzdrav-I-1) a posuzování k výkonu služby (MV-zdrav-I-2) podle předchozího platného
zákona č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti.
Nařízení MV č. 66/1999 upravuje na základě příslušných zákonných zmocnění
v jednotlivých svých ustanoveních:
1. Úkoly a organizaci zdravotnických zařízení v působnosti ministerstva a policie, kde
je zdůrazněno, že za poskytování zdravotní péče odpovídají resortní zdravotnická
zařízení, která metodicky řídí odbor zdravotnického zabezpečení ministerstva, za
zařazování policistů k výkonu služby v souladu s jejich zdravotní způsobilostí a za
zabezpečování úkolů policie v péči o zdraví příslušníků odpovídají služební
funkcionáři.
Resortní zdravotnická zařízení v dohodnutém rozsahu
spolupracují se
zdravotnickými zařízeními v působnosti Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva
obrany,
Ministerstva
spravedlnosti,
popřípadě
s nestátními
zdravotnickými
zařízeními.
2. Ochranu veřejného zdraví – v této části jsou zakotveny úkoly a organizace
hygienické služby resortu tak, jak vyplývají z platné právní úpravy. V této oblasti
plní Ministerstvo vnitra úkoly státní správy, včetně státního zdravotního dozoru,
v ochraně a podpoře veřejného zdraví v ministerstvu a bezpečnostních sborech,
s výjimkou Vězeňské služby České republiky(4). K plnění těchto úkolů je v resortu
vnitra zřízena hygienická služba ministerstva.
Její činnost směřuje k vytváření a ochraně zdravých podmínek pro výkon
služby, zdravých pracovních podmínek a zdravého způsobu života pro příslušníky
bezpečnostních sborů, s výjimkou Vězeňské služby České republiky, jejich
zaměstnance a zaměstnance ministerstva. Spočívá zejména v péči o hygienu
obecnou a komunální, hygienu práce, včetně ověřování podmínek vzniku nemocí z
povolání, hygienu výživy, hygienu dětí a dorostu a v opatřeních proti vzniku a šíření
přenosných nemocí, která je zaměřena především na zabránění šíření infekčních a
hromadně
se
vyskytujících
onemocnění,
ohrožení
zdraví
v souvislosti
s
vykonávanou prací, vzniku nemocí souvisejících s prací a jiných významných
poruch zdraví.
Hygienická služba je koncipována jako dvoustupňový orgán ochrany veřejného
zdraví. Na ministerstvu je zřízena funkce hlavního hygienika ministerstva – orgán
ochrany veřejného zdraví druhého stupně, který řídí výkon státní správy v ochraně
veřejného zdraví v bezpečnostních sborech a ministerstvu, s výjimkou Vězeňské
služby České republiky, vystupuje jako orgán ochrany veřejného zdraví
ministerstva, rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím orgánů ochrany
veřejného zdraví ministerstva prvního stupně, zároveň je vedoucím oddělení
hygienické a veterinární služby odboru ministerstva. Hygienici ministerstva pro
určené útvary krajů plní též úkoly orgánu ochrany veřejného zdraví ministerstva
prvního stupně a vykonávají státní správu, včetně státního zdravotního dozoru, ve
všech součástech bezpečnostních sborů a ministerstva dislokovaných na území
spadajícím do jejich působnosti.
3. Zdravotnické zabezpečení příslušníků, kde je upraveno poskytování závodní
preventivní péče, včetně systému preventivních prohlídek, hodnocení zdravotního
stavu a zařazovaní do skupin zdravotního stavu, oblast lékařské posudkové činnosti,
posuzování zdravotní způsobilosti uchazečů o přijetí, posuzování zdravotní
způsobilosti pro výkon služby příslušníků, provádění přezkumného řízení u
příslušníků, včetně působnosti lékařských komisí v této oblasti.
4. Zdravotnické zabezpečení služebních činností, zejména při krizových situacích,
hromadných haváriích, policejních akcích a zákrocích proti nebezpečným
pachatelům trestné činnosti apod., které je resortním zdravotnictvím plněno, nebo
zajišťováno na základě požadavků služebních funkcionářů a podle pokynů
vedoucího lékaře resortního zdravotnického zařízení.
5. V ustanoveních společných a závěrečných pak rozhodování při výkonu zdravotní
péče, zdravotnické záznamnictví a výkaznictví a ustanovení upravující působnost i
na Hasičský záchranný sbor ČR.
V systému současného rezortního zdravotnictví je hlavním úkolem péče o
zdraví policistů a příslušníků HZS ČR, kterou podle zákona o péči o zdraví lidu a
zákona o služebním poměru policistů mají součinnostně zajišťovat služební funkcionáři
policie a HZS ČR na všech stupních řízení a resortní zdravotnictví. Dobrý zdravotní
stav příslušníků je jednou ze základních podmínek nasazení do výkonu služby a jejich
akceschopnosti jako celku v rámci integrovaného záchranného systému. Tato péče je
však limitována zejména ekonomickými možnostmi resortu.
Požadavky kladené na resortní zdravotnictví lze rozdělit do třech specifických
oblastí:
I. péče o zdravotní stav zabezpečovaných osob,
v této oblasti jde zejména o bezprostřední zabezpečení PČR a HZS ČR
s důrazem na:
• zdravotnické zabezpečení služebních činností (viz příloha č. 1),
• poskytování závodních zdravotnických služeb s důrazem na preventivní
a dispenzární lékařskou péči,
• lékařskou posudkovou činnost,
• hygienicko - protiepidemické zabezpečení,
• poskytování neodkladné péče,
• poskytování léčebné péče.
• zabezpečení zdravotnickou technikou a zdravotnickým materiálem,
II. zabezpečování a poskytování zdravotnických úkonů ve prospěch policie a
orgánů činných v trestním řízení,
jde o úkony ze spektra zdravotnických činností, které nesledují léčebný záměr.
Jsou poskytovány (prováděny) ve prospěch policie a orgánů činných v trestním řízení
na vyžádání policisty a nejsou propláceny zdravotními pojišťovnami. Jsou poskytovány
jednak v civilních zdravotnických zařízeních a hrazeny v souladu s Cenovým
věstníkem MF resortem MV a PČR přímo těmto zdravotnickým zařízením nebo se
souhlasem dotčených osob i rezortním zdravotnictvím. Jde zejména o tyto činnosti:
1. lékařské vyšetření osob přijímaných, nebo propouštěných z policejních cel,
2. lékařské vyšetření osob, které uvádějí zdravotní problémy během prováděných
policejních
úkonů,
např.
při
výslechu,
prověřovacím
pokusu,
rekognici,
antropometrických měřeních, nebo při zjišťování tělesných markant a pod.,
3. lékařské vyšetření nemocných nebo zraněných osob v době pobytu na policejních
útvarech, včetně posouzení případného mechanismu zranění,
4. zabezpečení odběru krve, moče a jiných biologických materiálů, např. ke zjištění
požití alkoholu, drog nebo jiných návykových látek u těch osob, kde je tento odběr
indikován,
5. provádění zdravotních výkonů podle readmisních dohod, kterými je česká strana
vázána, včetně osob zajištěných z důvodů ukončení pobytu nebo vyhoštění,
6. konzultační činnost lékařů odborně připravených v oboru lékařské kriminalistiky,
kteří jsou v systému nepřetržité pohotovosti členy stálých výjezdových skupin
policie a v součinnosti se službou kriminální policie a vyšetřování zajišťují
provádění úkonů v oboru lékařské kriminalistiky při objasňování násilných trestných
činů a podezřelých úmrtí.
III. specifická činnost (mimořádná bezpečnostní opatření, bezpečnostní akce,
krizové situace apod.),
jde o úkony vyžadující od zdravotníků zvýšené nároky na individuální taktickou
přípravu, součinnost s příslušnými výkonnými útvary, odpovídající strukturu, zaměření
a systém činnosti.
Jde zejména o:
1. zabezpečení krizových situací, mimořádných událostí a činností při obraně státu,
2. zabezpečení činností zvláštních režimových útvarů a složek.
Zabezpečení výše uvedených úkolů si po provedených rozsáhlých změnách
v Ministerstvu vnitra i policii vyžádalo provedení řady organizačních opatření. Po
ukončení činnosti nemocnice s poliklinikou MV bylo nutné vyřešit provádění tzv.
náborových prohlídek uchazečů o přijetí do služebního poměru jak k policii, tak i HZS
a posouzení jejich způsobilosti pro výkon služby, jež podle jednotně stanovených
zásad, se znalostí podmínek výkonu služby zabezpečovala dříve poliklinika MV. Na
území hl. m. Prahy byla tato potřeba řešena uzavřením smlouvy o zabezpečení a
provádění laboratorních a stanovených odborných vyšetření s FN Královské
Vinohrady, jež NsP MV převzala. V současné době je tato činnost zabezpečována na
smluvním základě ve FN Bulovka, která rovněž zajištuje pro policii spektrum
zdravotnických činností nesledujících léčebný záměr a tudíž nehrazených zdravotními
pojišťovnami, ale hrazených policii. U správ PČR krajů bylo nutné prostřednictvím
výběrových řízení vybrat vhodná a dostupná zdravotnická zařízení, s nimiž byly
uzavřeny smlouvy o provádění výše uvedených prohlídek a vyšetření. Vyžádané úkony
jsou ministerstvem a policii těmto zdravotnickým zařízením hrazeny na základě
smluvních cen.
Posuzování zdravotní způsobilosti k přijetí do služebního poměru a k výkonu
služby je prováděno lékaři, kteří jsou v pracovním poměru k ministerstvu nebo policii a
znají podmínky výkonu služby jak policistů, tak i příslušníků HZS ČR (viz příloha č.
2). Stejným způsobem jsou zajištěny i laboratorní a stanovené odborné lékařské
prohlídky při provádění periodických preventivních prohlídek příslušníků a posuzování
jejich způsobilosti pro výkon služby v bezpečnostním sboru.
K podstatným změnám došlo i v oblasti zdravotnického zabezpečení některých
služebních činností. Na výkonných útvarech policie byl proveden výběr vhodných
příslušníků, kteří ve spolupráci s ČČK absolvovali kursy poskytování první pomoci
podle schválených standardů a získali oprávnění zdravotníka. Tito příslušníci jsou
v případě potřeby schopni poskytnout předlékařskou první pomoc nebo i zabezpečit dle
stanovených schémat další postup (např. přivolat lékařskou pomoc, zorganizovat odsun
zraněného apod.).
Cílem činnosti rezortního zdravotnictví je při optimální struktuře zajistit jeho specifické a účelné zaměření, zejména
na zabezpečení uvedeného spektra zdravotnických aktivit ve prospěch policistů, příslušníků HZS a pracovníků resortu MV,
PČR a HZS ČR.
4. Připravovaná legislativa a její možný vliv na systém zdravotnického
zabezpečení bezpečnostních sborů
a) z pohledu zákona č. 361/2003 Sb.,
b) připravovaných nových zdravotnických zákonů.
Ad a ) V roce 2003 byl přijat zákon č. 361/2003 Sb.(8), který však ještě není účinný. Na
rozdíl od zákona č. 186/1992 Sb., však tento zákon neobsahuje možnost bezpečnostních
sborů zřizovat a provozovat vlastní zdravotnická zařízení. Vztah ke zdravotnickému
zabezpečení mají následující ustanovení uvedeného zákona:
V § 15 je na rozdíl od stávajících předpisů upraveno, že zdravotní způsobilost
občana (myšleno před přijetím do služebního poměru) posuzuje zařízení závodní
preventivní péče na základě výpisu ze zdravotnické dokumentace registrujícího lékaře,
výsledku lékařské prohlídky a dalších potřebných vyšetření. Náklady spojené se
zjišťováním zdravotní, osobnostní a fyzické způsobilosti občana hradí bezpečnostní
sbor. Obdobně je v § 79 upraveno posuzování zdravotní způsobilosti již sloužících
příslušníků bezpečnostních sborů. V obou těchto oblastech je Ministerstvo vnitra
zmocněno
v
dohodě
s
Ministerstvem
financí,
Ministerstvem
spravedlnosti,
zpravodajskými službami a Ministerstvem zdravotnictví stanovit vyhláškou seznam
nemocí, stavů nebo vad, které vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost občana pro
výkon služby, obsah lékařských vyšetření, náležitosti lékařského posudku a dobu jeho
platnosti a stanovit vyhláškou seznam nemocí, stavů nebo vad, které vylučují nebo
omezují zdravotní způsobilost příslušníka pro výkon služby, druhy, obsah a četnost
lékařských prohlídek, obsah lékařských vyšetření, náležitosti lékařského posudku a
dobu jeho platnosti.
Výše uvedená zmocnění budou v podmínkách bezpečnostních sborů realizována
na základě připravované vyhlášky Ministerstva vnitra, která jednotlivé části uvedených
zmocnění rozpracovává, stanoví zejména, co se rozumí lékařskou prohlídkou, stanoví
její druhy a upravuje jejich obsah. Přílohová část obsahuje podmínky pro stanovení
zdravotní klasifikace, seznam činností pro účely posuzování zdravotní způsobilosti
k výkonu služby v bezpečnostních sborech, zdravotní klasifikaci nemocí, úrazů, vad a
přidružených zdravotních problémů, lékařská vyšetření a lékařský posudek.
Určitým problémem proti současnému stavu může být realizace § 16 odst. 5
zákona, který stanoví, že občan, který se uchází o přijetí do služebního poměru, musí
být o výsledku přijímacího řízení písemně vyrozuměn. Důvody nepřijetí se
neoznamují. Toto ustanovení se však vztahuje jen na rozhodnutí o nepřijetí do
služebního poměru, nikoliv na posudek o zdravotní způsobilosti k přijetí nebo k výkonu
služební činnosti, kde má občan nebo příslušník možnost požádat o přezkoumání tohoto
posudku vedoucího lékaře zdravotnického zařízení, které posudek vydalo a to i přes
skutečnost, že posudek je jen jedním z podkladů pro rozhodnutí služebního funkcionáře
o přijetí nebo nepřijetí do služebního poměru. Lze očekávat podstatné zvýšení počtů
podaných žádostí o přezkoumání vydávaných posudků ze strany uchazečů o přijetí do
služebního poměru.
V § 25 zákona se stanoví, že příslušník je odvolán z dosavadního služebního
místa, jestliže pozbyl zdravotní, fyzickou nebo osobnostní způsobilost požadovanou pro
toto místo a v § 42 je stanovena povinnost pro služebního funkcionáře, aby příslušníka,
jestliže podle lékařského posudku zdravotnického zařízení dlouhodobě pozbyl
zdravotní způsobilost k výkonu služby propustil, s výjimkou zdravotních důvodů
souvisejících s těhotenstvím.
V oblasti péče o příslušníky je bezpečnostním sborům uložena povinnost
vytvářet podmínky pro řádný a pokud možno bezpečný výkon služby, včetně zajištění
zdravotní péče.
Dále zákon upravuje nárok příslušníka při splnění stanovených podmínek na
poskytnutí ozdravného pobytu k upevnění tělesného a duševního zdraví v trvání 14 dnů
nepřetržitě v kalendářním roce a to buď formou lázeňské péče nebo rehabilitačních
aktivit.
Ministerstvo vnitra je zmocněno v dohodě s Ministerstvem financí,
Ministerstvem spravedlnosti, zpravodajskými službami a Ministerstvem zdravotnictví
stanovit vyhláškou seznam činností zakázaných těhotným příslušnicím, příslušnicím do
konce devátého měsíce po porodu a příslušnicím, které kojí.
V oblasti práv a povinností příslušníka je mimo jiné zakotveno právo na
zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, na informace o rizicích
výkonu služby, o ochraně před jejich působením, naproti tomu je však povinen dbát,
umožňují-li to podmínky výkonu služby, o vlastní bezpečnost a ochranu zdraví, i o
bezpečnost a zdraví osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání nebo
opomenutí konání při výkonu služby. Dále je povinen se na výzvu služebního
funkcionáře podrobit lékařskému a psychologickému vyšetření za účelem ověření
zdravotní nebo osobnostní způsobilosti k výkonu služby, podrobit se testům fyzické
způsobilosti k výkonu služby; vyžaduje-li to důležitý zájem služby, též vyšetření na
polygrafu a dále, podrobovat se lékařským prohlídkám, očkování, vyšetřením
a diagnostickým zkouškám stanoveným zvláštními právními předpisy.
Ad b) Z dlouhodobě připravované zdravotnické legislativy (16, 17) jde zejména o
následující navrhované zákony:
1. Návrh zákona o zdravotnických a veřejně prospěšných zdravotnických
zařízeních, který je opakovaně předkládán do legislativního zákonodárného
procesu. Dle návrhu zákon řeší zejména oblast zřizování a provozování těchto
zdravotnických zařízení.
Dopady zákona na resort lze předpokládat zejména v oblasti úpravy a
podstatného zpřísnění podmínek pro zřizování a provozování vlastních
zdravotnických zařízení, k jejichž zřizování je ministerstvo vnitra jak vyplývá
z návrhu zákona zmocněno.
2. Návrh zákona o zdravotní péči, který je rovněž opakovaně předkládán do
legislativního procesu. Tento návrh zákona upravuje zejména druhy a formy
zdravotní péče, práva a povinnosti fyzických osob v souvislosti s jejich
poskytováním, práva a povinnosti provozovatelů zdravotnických zařízení,
zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků při poskytování
zdravotní péče. K zákonu je připravena celá řada prováděcích vyhlášek, které
podrobněji rozpracovávají některé specifické části návrhu zákona, jako např.
návrh vyhlášky, kterou se stanoví bližší podmínky pro poskytování dispenzární
péče, návrh vyhlášky o předávání osobních a dalších údajů do Národního
zdravotnického informačního systému, návrh vyhlášky o posuzování zdravotní
způsobilosti k přípravě povolání, seznamu nemocí stavů nebo vad, které
vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost k práci, druhy, četnosti a obsahu
pracovnělékařských prohlídek a lékařských prohlídek k přípravě na povolání
a praktické výuce, včetně rozsahu odborných vyšetření a náležitostech a obsahu
lékařského posudku, návrhu vyhlášky, kterou se stanoví obsah, organizace a
rozsah pracovnělékařské péče.
Dopady zákona na resort lze očekávat jak v oblasti ekonomické, kde se bude
jednat zejména o hrazení nákladů na celý rozsah pracovnělékařské péče, tak i
legislativní, kde bude nutné aplikovat do podmínek resortu změny vyplývající
z nově přijatého zákona a prováděcích vyhlášek k němu vydaných a
v neposlední řadě též dopady do oblasti organizace a řízení resortního
zdravotnictví jak na úrovni ministerstva, tak i na úrovni policie, HZS, ale i
ostatních bezpečnostních sborů.
5. Nástin způsobů řešení v oblastech:
Cílem činnosti rezortního zdravotnictví je při optimální struktuře zajistit jeho specifické a účelné zaměření, zejména na
zabezpečení již uvedeného spektra zdravotnických aktivit ve prospěch policistů, příslušníků HZS a pracovníků resortu MV,
PČR a HZS ČR.
Naplnění tohoto cíle je potřebné zejména řešit v těchto oblastech:
a) závodní preventivní péče (pracovnělékařské péče), včetně úkolů klinického psychologa,
obsah této péče je nově koncipován a dán do souladu s úmluvou o závodních zdravotních službách č. 161 a směrnicemi EU.
Navrhovaná úprava obsahuje zmocnění pro Ministerstvo vnitra upravit na podmínky resortu poskytování pracovnělékařské
péče. K realizaci tohoto úkolu bude nutné zejména:
-
připravit a vydat právní normu, která bude aplikovat do podmínek resortu zákonná zmocnění. V této souvislosti je
potřebné řešit i disproporce, které vyplývají z rozdílného územního uspořádání Policie ČR (8 krajů, včetně hl. m.
Prahy), které je totožné s územním uspořádáním soudního systému a územním uspořádáním HZS ČR (14 krajů, včetně
hl. m. Prahy),
-
organizačními opatřeními na centrální i krajské úrovni zabezpečit realizaci přijaté právní normy,
-
zabezpečit v souladu s požadavky zákonů č. 95 a 96/2004 Sb., odborně připravené zdravotnické pracovníky pro
provádění této péče,
-
přijmout na všech úrovních řízení rozhodnutí o konkrétním určení konkrétního lékaře pro konkrétní útvary.
Významným přínosem pro celý systém této péče v náročných podmínkách výkonu služby v bezpečnostních sborech
bude dle současných zkušeností ze dvou již zřízených pracovišť klinických psychologů na zdravotnických ústavech policie
správ krajů zřízení těchto pracovišť u všech těchto ústavů. Spolupráce lékařů základní péče s klinickými psychology při řešení
tíživých situací, do kterých se příslušníci při výkonu služby zejména v souvislosti s prováděnými bezpečnostními opatřeními
dostávají a které mohou negativně ovlivnit jejich použitelnost ve výkonu služby.
Klinický psycholog se zejména
-
vyjadřuje k duševní způsobilosti příslušníků pro další službu při přezkumném řízení, včetně provádění hlubších
klinických vyšetření psychometrickými metodami,
-
je členem posttraumatického týmu intervenční péče, která je využívána pro poskytování krizové intervence
příslušníkům, kteří se např. při výkonu služby dostanou do zvlášť náročných krizových situací. V oblasti předcházení
mimořádným situacím je dosahováno velmi solidních výsledků zejména u suicidií,
-
v součinnosti s lékařem základní péče podílí na vyhledávání příslušníků s rizikovým typem chování jako součást
prevence v oblasti kardiovaskulárních onemocnění, neboť s ohroženými osobami je dále pracováno,
-
ve spolupráci s orgány ochrany veřejného zdraví podílí na průzkumu pracovního prostředí, průzkumech pracovní
atmosféry apod.,
-
účastní při výsleších duševně nemocných osob, pohlavně zneužívaných a znásilněných nezletilých apod.
b) ochrany veřejného zdraví,
úkoly státní správy, včetně státního zdravotního dozoru v ministerstvu a bezpečnostních sborech vykonává ministerstvo.
K plnění těchto úkolů je v resortu vnitra zřízena hygienická služba ministerstva. Její činnost směřuje k vytváření a ochraně
zdravých podmínek pro výkon služby příslušníků, zdravých pracovních podmínek zaměstnanců a jejich zdravého způsobu
života. Spočívá zejména v péči o hygienu obecnou a komunální, hygienu práce, hygienu výživy, hygienu dětí a dorostu a
v opatřeních proti vzniku a šíření přenosných onemocnění. Hygienická služba je koncipovaná jako dvoustupňový orgán
ochrany veřejného zdraví. Nedílnou součástí péče je běžný hygienický dohled, který spočívá zejména ve sledování a
posuzování pracovních podmínek a jejich vlivu na zdraví příslušníků a zaměstnanců, dále v kontrole užívání OOPP, objektů a
prostor určených pro ubytování, přípravu a konzumaci stravy, zásobování vodou, zdravotního stavu a osobní hygieny
pracovníků stravovacích zařízení, způsobu manipulace s potravinami, způsobu odstraňování nebezpečných odpadů.
Každý služební funkcionář a vedoucí pracovník je povinen činit v rozsahu své působnosti všechna potřebná opatření
k vytváření a ochraně zdravých pracovních a životních podmínek, zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby a
práce, přitom zejména:
-
vytvářet a udržovat zdravé pracovní a životní podmínky
-
zajišťovat hygienická a protiepidemická opatření
-
zajišťovat plnění rozhodnutí příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví a neprodleně přijímat opatření k odstranění
závad ohrožujících zdraví
-
z neplnění povinností při vytváření a ochraně zdravých pracovních a životních podmínek vyvozovat vůči podřízeným
potřebná opatření v souladu se stanovenou personální a kázeňskou pravomocí.
Náročnost práce příslušníků PČR a HZS ČR, její vysoké nároky na psychickou a fyzickou zdatnost, společenská
významnost a odpovědnost této práce musí vést současně k odpovědnosti společnosti za upevňování zdraví a rozvoj osobnosti
příslušníků PČR a HZS ČR ve všech jejích oblastech. Významným se toto stává při skutečnosti koncipování práce PČR a HZS
ČR jako služby občanům, což je samozřejmostí ve vyspělých státech světa.
Oblast ochrany zdraví více zaměřit na primární prevenci pracovních rizik, dále na podporu zdravého životního stylu a
prevenci nepřenosných onemocnění ( existuje široká škála programů, týkající se zdravé výživy, prevence a kontroly nadváhy a
obezity, odvykání kouření, zvyšování pohybové aktivity, prevence traumatického poškození z práce a rehabilitace, zvládání a
léčba nadměrného stresu, prevence kardiovaskulárních, nádorových a akutních respiračních onemocnění apod.).
c) vyloučené svobodné volby lékaře základní péče
V nově navrhovaném zákoně o zdravotní péči, který má nahradit stávající zákon č. 20/1966 Sb., je zakotvena vyloučená
svobodná volba lékaře základní péče, ovšem bez odpovídajícího zakotvení podobného opatření do zákona o všeobecném
zdravotním pojištění.
Ke splnění navrhovaného cíle v nově vytvořených podmínkách je prioritou zejména zabezpečení dostupnosti poskytované
základní zdravotní péče hlavně v krajích, kde jsou velké vzdálenosti jednotlivých služeben od místa dislokace služebního,
případně smluvního lékaře, kterým je zpravidla místo dislokace okresního ředitelství PČR. Možnosti zajištění dostupnosti ve
stávajících podmínkách jsou relativně omezené a limitované jak ekonomickými, tak i personálními možnostmi resortu, ale i
stávající sítí mimoresortních zdravotnických zařízení poskytujících základní péči na daném teritoriu a jejich kapacitou. Za
nejvhodnější způsob zabezpečení této základní péče považuji navázání spolupráce se Zdravotní pojišťovnou MV a lékaři, kteří
s touto pojišťovnou mají smlouvu, na jejímž základě tuto péči zajišťují pro její pojištěnce, tedy i větší část příslušníků PČR a
HZS ČR. Na tuto péči musí navazovat spolupráce a součinnost resortní zdravotnické služby s vybranými zdravotnickými
zařízeními na teritoriu, která poskytují zdravotní péči na odpovídající úrovni.
6. Závěr:
Zajištění zdravotnického zabezpečení příslušníků bezpečnostních sborů by mělo vycházet ze skutečnosti, že
cílem činnosti rezortního zdravotnictví je při optimální struktuře zajistit jeho specifické a účelné zaměření, zejména na
zabezpečení již uvedeného spektra zdravotnických aktivit ve prospěch policistů, příslušníků HZS a pracovníků resortu MV,
PČR a HZS ČR. Při jeho řešení by bylo účelné převzít ze stávajícího systému prvky, které se osvědčily a jsou použitelné i
v podmínkách, které vytvoří nová právní úprava obecného zdravotnictví.
Ke splnění tohoto záměru je potřebné ze strany Ministerstva zdravotnictví vytvořit kvalitní legislativní základ, který
umožní tyto právní normy do podmínek bezpečnostních sborů aplikovat a vytvořit základ pro splnění jeho výše uvedených
cílů.
V oblasti organizace resortní zdravotnické služby se jeví jako velmi vhodné zachovat tzv. územní princip, který
znamená, že potřeby všech složek ministerstva, policie a HZS dislokovaných na území jednoho kraje jsou zabezpečovány
příslušným zdravotnickým ústavem PČR správy daného kraje. Vycházeje z tohoto osvědčeného principu zdravotnického
zabezpečení se jeví jako neúčelné, aby na území hl. m. Prahy vedle sebe existoval na základě územního principu zřízený
Zdravotnický ústav PČR správy hl. m. Prahy a Zdravotnický ústav speciálních služeb, který je jako výkonné zdravotnické
zařízení podřízen do působnosti ministerstva. Z hlediska působností a vykonávaných činností se dle mého názoru jeví jako
účelné tato dvě zdravotnická zařízení sloučit. Tímto opatřením by došlo ke koncentraci sil a prostředků, o jejich využití by se
rozhodovalo z jednoho místa, což by muselo vést k racionálnímu využití kapacit tohoto zdravotnického zařízení, bylo by
možné rozšířit zabezpečované činnosti pro zajištění potřeb resortu a mohlo by vytvořit zálohu pro řešení náhle vzniklých
krizových situací a výchozí základnu pro zkvalitnění a rozšíření poskytované zdravotní péče.
Další oblastí, na kterou je potřebné soustředit pozornost je otázka preventivní
péče. V této oblasti musí jít jednoznačně o koordinovanou činnost mezi služebními
funkcionáři a vedoucími pracovníky všech úrovní s resortní zdravotnickou službou.
Úsilí je potřebné zaměřit jednak na účelné využívání všech možností dané příslušným
zákonem o služebním poměru, ale také vhodnou motivací příslušníků k vlastním
aktivitám vedoucím k aktivnímu a zdravému způsobu života a tím i k předcházení
poškození jejich zdraví.
Cílem mé práce bylo podat obecnou informaci o systému zdravotní péče
poskytované příslušníkům Policie České republiky a příslušníkům Hasičského
záchranného sboru České republiky.
Práce vychází ze stručného historického vývoje resortního zdravotnictví se
zaměřením zejména na jeho hlavní úkoly v oblasti zdravotnického zabezpečení
bezpečnostních sborů a možnosti jejich zajištění v podmínkách těchto bezpečnostních
sborů při očekávaných změnách legislativy. V závěru práce jsou uvedena některá
doporučení, která by mohla být využita pro zajištění a zkvalitnění poskytované
zdravotní péče v resortu.
7. Literatura:
1. Zák. č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.
2. Zák. č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky,
ve znění pozdějších předpisů.
3. Zák. č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění
pozdějších předpisů.
4. Zák. č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých
souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
5. Vyhláška č. 62/1968 Sb., o poskytování léčebně preventivní péče v ozbrojených
silách a Sboru národní bezpečnosti a o součinnosti orgánů státní zdravotní
správy při poskytování této péče.
6. Zák. č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o
změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
7. Zák. č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
8. Zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve
znění pozdějších předpisů,
včetně
návrhu
prováděcí vyhlášky, která
rozpracovává zmocnění daná Ministerstvu vnitra v §§ 15 a 79 tohoto zákona.
9. Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 145/1988 Sb., o Úmluvě o závodních
zdravotních službách (č. 161).
10. Vyhláška č. 324/2001 Sb., kterou se stanoví požadavky na fyzickou a zdravotní
způsobilost příslušníků Hasičského záchranného sboru České republiky, druhy
služeb zvlášť obtížných a zdraví škodlivých a postup při udělování ozdravného
pobytu, ve znění vyhlášky č. 297/2002 Sb.
11. Nařízení Ministerstva vnitra č. 66/1999 o péči o zdraví příslušníků a
zaměstnanců Policie České republiky a zaměstnanců Ministerstva vnitra, ve
znění NMV č. 16/2003.
12. Závazný pokyn policejního prezidenta č. 158/2004, o policejních celách.
13. Interní akty řízení ředitele odboru zdravotnického zabezpečení ministerstva a
další interní akty řízení MV.
14. Koncepce resortního zdravotnictví, Ministerstvo vnitra, Praha 1994.
15. Hlavní úkoly resortního zdravotnictví do roku 2003, Ministerstvo vnitra, Praha,
1999.
16. Informační zprávy o zdravotnickém zabezpečení, Ministerstvo vnitra, Praha;
roky 2000 – 2004.
17. Návrhy Koncepcí předkládaných Ministerstvem zdravotnictví v letech 1999 –
2004.
18. Návrhy zákonů o zdravotní péči, o zdravotnických a veřejně prospěšných
zařízeních předkládaných Ministerstvem zdravotnictví v letech 2001 – 2005.
19. Kolektiv autorů, Pracovní lékařství, Brno: NCO NZO, 2005.
Výkony provedené resortní zdravotnickou službou při
zdravotnickém zabezpečení
služebních činností v letech 2000 – 2004
A. Policie České republiky
Rok
Zdravotnická
příprava
Střelecká příprava
Zajištění
bezpečnostních
akcí
Počet
Počet
akcí
hodin
Počet
akcí
Počet
hodin
Počet
akcí
Počet
hodin
2000
381
1280
1270
9226
354
2001
430
1157
1882
11401
2002
593
4426
1760
2003
625
3688
2004
496
Celkem
2525
Celkem
Počet
akcí
Počet
hodin
13107
2005
23613
406
3055
2718
15613
10927
402
3035
2755
18388
1377
9489
912
2993
2914
16170
1881
1705
12688
258
1778
2459
16347
12432
7994
53731
2332
23968
12851
90131
Poznámka: V tabulce „A“ jsou např. uvedeny jen činnosti, které mají přímý
vztah k výcviku a bezpečnému výkonu služební
činnosti policistů. Zdravotnické zabezpečení služebních činností je vždy
prováděno na základě rozhodnutí příslušného služebního funkcionáře, způsob
zabezpečení navrhuje vedoucí lékař příslušného ústavu .
B. Hasičský záchranný sbor České republiky
Rok
Zdravotnická
příprava
Střelecká příprava
Zajištění
bezpečnostních
akcí
Počet
Počet
akcí
hodin
Počet
akcí
Počet
hodin
Počet
akcí
Počet
hodin
2002
-
-
-
-
10
2003
-
-
2
11
2004
1
2
14
Celkem
1
2
16
Celkem
Počet
akcí
Počet
hodin
42
10
42
4
40
6
51
98
15
103
30
203
109
29
185
46
296
Poznámka: V tabulce „B“ není uvedeno zabezpečení HZS ČR v letech 2000 a
2001, neboť toto zabezpečení je prováděno až od
přijetí zaměstnanců HZS ČR do služebního poměru. Zdravotnické zabezpečení
služebních činností je prováděno podle stejného
principu jako u PČR.
A. Počet posouzených uchazečů o přijetí k Policii České republiky
v letech 2000 – 2004
Rok
A
Stanovená zdravotní klasifikace
C
D
Celkem posouzeno
uchazečů
2000
2709
32
582
3323
2001
2182
71
431
2684
2002
3911
110
841
4862
2003
2614
70
578
3262
2004
1579
66
420
2065
Poznámka: V tabulce je uveden počet uchazečů o přijetí, u kterých byla
na základě zjištěného zdravotního
stavu Lékařskou poradní komisí stanovena zdravotní klasifikace.
Z uvedených údajů vyplývá, že v průměru
u 80 % uchazečů byla stanovena zdravotní klasifikace „A“, u 2 %
uchazečů zdravotní klasifikace „C“ a u 18 %
uchazečů zdravotní klasifikace „D“, tj. neschopen přijetí do služebního
poměru.
B. Počet posouzených uchazečů o přijetí k Hasičskému
záchrannému
sboru České republiky v letech 2002 - 2004
Rok
Stanovená zdravotní klasifikace
A
C
D
Celkem posouzeno
uchazečů
2002
1538
138
299
1975
2003
502
50
72
624
2004
542
76
66
684
Poznámka: V tabulce je uveden počet uchazečů o přijetí, u kterých byla
na základě zjištěného zdravotního
stavu Lékařskou poradní komisí stanovena zdravotní klasifikace.
Z uvedených údajů vyplývá, že v průměru
u 79 % uchazečů byla stanovena zdravotní klasifikace „A“, u 8,6 %
uchazečů zdravotní klasifikace „C“ a
u 12 % uchazečů zdravotní klasifikace „D“, tj. neschopen přijetí do
služebního poměru.