6 x leták hřbitovy

Kunštát
GPS 49°30‘36.360“N, 16°31‘12.405“E
František Halas (1901–1949)
František Halas vytvořil svým dílem jeden z vrcholů české moderní poezie.
Básník pocházel z nedaleké Rozseče a tento kraj si velice zamiloval. Je i se svou
ženou pohřben na kunštátském hřbitově. S Kunštátem je těsně spjata jeho
lyrická báseň „Já se tam vrátím…”
Existují tři verze: první vznikla za
okupace (1940), druhá na konci války a třetí, definitivní, v roce 1946.
Srovnání všech tří ukazuje, že Halas
stále více hledal vyjádření podstaty
svého vztahu k milované krajině. Pod
názvem Halasův Kunštát se konají vždy v měsíci říjnu večery poezie, jako připomínka tohoto velkého básníka. v rámci programu (probíhá nepřerušeně od
roku 1969) je vyhlašována i literární soutěž pro začínající básníky (ve spolupráci
s Muzeem Blansko). Jeho hrob leží v zadní části Kunštátského hřbitova (foto na
úvodní straně). [20], foto archiv MAS.
Ludvík Kundera (1920–2010)
Ludvík Kundera byl básník, dramatik, překladatel
a také bratranec známějšího spisovatele Milana Kundery. Narodil se v Brně, od roku 1976 žil v Kunštátě.
Byl editorem a autorem několika desítek halasovských
studií, článků, statí. Sestavil několik výborů básníka
Františka Halase, podílel se i na překladech Halasovy
poezie do němčiny. Kromě činnosti básnické, překladatelské a publicistické je autorem monografických prací
o Bertoldu Brechtovi. Působil jako dramaturg činohry
Státního divadla v Brně, je autorem divadelních a rozhlasových her. Přednášel
germanistiku na vysokých školách v Brně a Olomouci. Na rozvíjení a udržení
halasovské tradice má bezesporu největší zásluhu právě Ludvík Kundera. Zemřel roce 2010 ve věku 90 let a je pochován na místním hřbitově. [20], foto [36]
Psí Hřbitov v Kunštátě
GPS 49°30’4.276”N, 16°30’42.833”E
Možná se může zdát, že psí hřbitovy jsou až vymožeností posledních let. O to více překvapí, když zjistíte,
že tomu tak není. Psí hřbitovy vznikaly už mnohem
dříve - byly zakládány šlechtou na památku věrných
loveckých i domácích společníků. Nebyly ale ničím
obvyklým, jedná se většinou o raritu. Jeden z mála
takových hřbitovů se nachází u zámku v Kunštátě,
kde ho kolem roku 1890 založili tehdejší majitelé
kunštátského panství, Honrichsové z Wolfswarffenu. Celkem se zde nachází 16 pomníčků. Většina
pomníčků s čitelnými nápisy nese německá jména,
jeden z nich, z roku 1921, pak nese české psí jméno
- Žolička. Mezi další jména, která se na pomníčcích
nacházejí, patří Issi, Zuppi, Flott nebo Mopsi. Psí hřbitov se nachází před branou
kunštátského zámku, je tedy celoročně volně přístupný. Jedná se o místo se zajímavou atmosférou, na druhé takové v ČR nenarazíte. [32], foto [12]
Drnovice
GPS 49°28‘16.608“N, 16°32‘47.835“E
Kostel Nejsvětější Trojice
Kostel v Drnovicích stojí už od roku 1526. Z této doby se dochoval na kostelní
klenbě nápis. Kostel má gotický presbytář, nepravidelnou hvězdicovou klenbu.
Hlavní oltář Nejsvětější Trojice pochází z 2. poloviny 17. století. Z téže doby je
i kazatelna a oltář Narození Páně. Třetí oltář je umístěn
v boční kapli. Sochy a většina obrazů pochází z 1. poloviny
18. století. Uvnitř kostela se nachází náhrobek rytířů Drnovských z Drnovic z roku 1522 a náhrobky rodiny Schlagernů jedněch z pozdějších majitelů. Na podzim roku 1996
byl odhalen na místním hřbitově památník obětem 1. světové války. Dnes je kostel, obklopený hřbitovem, krásnou
dominantou obce a pýchou všech obyvatel Drnovic. Jsou
v něm umístěny původní zvony a kostel je zapsán jako nemovitá kulturní památka. [5], foto archiv MAS.
Boskovice
Doubravice nad Svitavou
1
(viz mapa č. 2)
GPS 49°25‘59.275“N, 16°37‘56.011“E
Arnošt Okáč (1903-1980)
Prof. RNDr. Arnošt Okáč, DrSc. Byl významný analytický chemik, člen ČS. Akademie věd a profesor Masarykovy univerzity v Brně. Vystudoval zde přírodovědeckou fakultu a poté na ní zůstal pracovat. Svoje odborné
znalosti si prohloubil v průběhu několika studijních
pobytů v Holandsku, Německu a Francii. V roce 1932 se
habilitoval a stal se docentem. Za okupace působil v půdní zkušebně Zemědělských ústavů v Brně. Po roce 1945
byl jmenován profesorem a stal se přednostou ústavu
analytické chemie. Ve svém oboru dosáhl mezinárodního uznání a velkého ohlasu. Publikoval téměř 150 vědeckých prací, šest knižních publikací, řadu vysokoškolských skript a odborných
článků. Byl oceněn několika řády, plaketami a medailemi. [10], foto [14]
Lomnice
GPS 49°24‘25.960“N, 16°24‘33.567“E
K UNŠTÁT - D RNOVICE
DOUBRAVICE NAD S VITAVOU L OMNICE
Turistické zajímavosti z historie hřbitovů
zapojených do projektu
„Hřbitovy - naše kamenná historie”
Bohumír Matal
Bohumír Matal byl známý malíř s osobitým uměleckým výrazem, jeho obrazy
jsou v mnoha galeriích a sbírkách. Stal se
posledním a nejmladším členem Skupiny
42, účastnil se i výstav v zahraničí. Měl
zvlášť blízko k Josefu Kainarovi. Mezi lety
1950-55 nesměl vystavovat. Po roce 1970
odešel z Brna a usadil se v mlýně v Prudké
u Doubravníka. Pohřben je na hřbitově
v Lomnici u Tišnova. Na jeho hrobě je rám
obrazu, který naznačuje pomník. Jeho autorem je český sochař Vladimír Preclík.
[31], foto archiv MAS.
Rod Serenyi
Tento původem maďarský rod usměrňoval tvářnost celého městečka, které
bylo jeho hlavním sídlem. Byli zde od
roku 1662 do roku 1848. Za první republiky a okupace byl posledním majitelem
lomnického velkostatku Alois Serényi.
Po přestavbě, kterou hrabě podnikl, se
z Lomnice stalo jedno z nejkrásnějších
barokních městeček na moravském venkově. Opravdu rozsáhlá hrobka tohoto
rodu se nachází v nejvyšší části svažitého lomnického hřbitova, na čestném místě
nad všemi ostatními hroby. [13], foto archiv MAS.
1:50 000
Zdroj dat: ArcČR 500 2.0, Openstreet maps data
Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí.
Sasina
trů
Pe
Seb
rán
ek
a
vk
(N ý
rov
ec)
FRANTIŠEK HALAS
Chrudichromy
Újezd
PAVEL BAČOVSKÝ
LUDVÍK KUNDERA Ú
jezds
Sychotín
Zámek Kunštát
Svitávka
Kunštát
socha krále Jiřího
k ý po
tok
KAREL SNĚTINA
Sebranice
PSÍ HŘBITOV
Boskovice
Mladkov
Touboř
Výpus
tek
Boskovický hrad (rozc.)
Skalice nad Svitavou
Zbraslavec
Lhotk
a
Skalice nad Svitavou
KOSTEL NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE
Lhota Rapotina
Újezd u Boskovic
Jabloňany
Lhota u Lysic
Drnovice
Krhov
Rychvald
Lysice
Štěchov
ok
Obora
Malý Chlum
Pod Malým Chlumem
potok
Doubravický hrad
Lačnov
Neš
ůrka
á
stov
Chra
15 km
i
ROD SERENYI
BOHUMÍR MATAL
0
km
Dlouhá 1Lhota
Kuničky
Doubravice nad S.
Žerůtky
ARNOŠT OKÁČ
Žer
ů
Býk
ovka
Lomnice
sv. Jan Křtitel
tsk
ý
Holešín
po
tok
to
k
Rašovský potok
na Ves
po
ý pot
Lysick
ý
Svi
tav
a
Býkovice
Bořitov
0
Rá
je
čs
ký
Kunice
Voděrady
1 km
Boskovice
GPS 49°29‘35.863“N, 16°40‘32.954“E
Hřbitov v Boskovicích je velice rozsáhlý, proto je zde pochováno i množství významných regionálních osobností. Ke hřbitovu vede vzrostlá lipová alej.
Pavel Bačovský (1898–1980)
Pavel Bačovský patřil k nejvýznamnějším Boskovickým malířům. V jeho rozsáhlé kreslířské a malířské tvorbě se setkáváme i s figurálními kompozicemi,
portréty, zátišími a kyticemi. Hlavní doménou jeho tvorby je krajinomalba,
záběry z vesnického prostředí, z městských zákoutí i široká panoramata přírody
i rodného města. Bačovský vždy maloval s neobyčejným zaujetím pro tento kraj
a pro lidi. Značná část jeho umělecké tvorby bohužel beze zbytku zanikla. Byly
to jeho scénografické práce pro boskovické divadelní ochotníky, v jejichž středu
strávil mnoho chvil. [10]
Rod Mensdorff-Pouilly
Historie rodu Pouilly sahá prokazatelně od roku 1395. V roce 1857 založil Alfons Friedrich v Boskovicích klášter Milosrdných sester. Držitelem panství byl
také Alfons Vladimír (1864-1935). Byl starostou a velkým mecenášem města Boskovice. Jeho zásluhou bylo v Boskovicích zřízeno gymnázium. Univerzálním
dědicem se v roce 1919 stal Alfons Karel Mensdorff-Pouilly (1891-1973), který se
oženil s Marií Strachwitzovou (1901-1971). Za druhé světové války se boskovické
panství dostalo pod nucenou správu, protože Mensdorffové odmítali jakoukoliv
kolaboraci s nacismem. Alfons Karel byl dokonce zadržován gestapem. Následkem nucené správy byla přeměna některých zámeckých budov na sirotčinec.
V letech 1938-1945 se do zámku v Boskovicích postupně nastěhovaly vojenské
štáby tří armád. Rodina Mensdorff - Pouilly ale v části zámku mohla žít dál.
V roce 1948 byla na celý zámek uvalena národní správa. Pro Alfonse Karla pak
následovaly dva roky internace v táboře nucených prací v Hodoníně u Kunštátu
a v Pardubicích. V roce 1952 byl veškerý majetek rodiny konfiskován. Na základě
restitučního zákona byla v roce 1991 většina majetku rodiny Mensdorff-Pouilly
vrácena potomkům hraběte Karla Alfonse a hraběnky Marie. [10]
Karel Snětina (1860–1942)
Karel Snětina byl především Boskovický lékař. Neváhal kdykoliv pomoci potřebným, aniž za to ihned vyžadoval úhradu. Dále měl velký smysl pro historické
a umělecké památky a sám byl výborný kreslíř. Druhou velkou jeho láskou byla
archeologie. Spřátelil se s boskovickým vlastivědným nadšencem PhMr. Františkem Lipkou a věnoval se s velkým úsilím prehistorickému výzkumu kraje. I jeho
přičiněním bylo objeveno gallské sídliště na Starém Hradisku na Drahanské vysočině. Zde spolu s Lipkou zahájili na vlastní náklady odborný výzkum, jehož
výsledky uložili do boskovického muzea, které v roce 1905 sami založili. Bohaté
sbírky, získané značným nákladem, které uhradil většinou jen Dr. Snětina, činí
dodnes z boskovického muzea středisko památek na gallské kultury. [10]
Vanovice
GPS 49°34‘11.132“N, 16°39‘40.582“E
Evangelický kostel
Nynější kostel byl posvěcen v srpnu roku 1844. Před ním zde stála dřevěná modlitebna, postavená hned po vydání Tolerančního patentu (1781). Ten umožňoval existenci i jiných náboženství, než je římskokatolické; ta byla ovšem pouze
tolerována či trpěna. Také platily omezující předpisy, podle nichž nesměly mít
evangelické kostely nic, co by připomínalo katolické chrámy. Například: musely
stát na okraji obce, nesměly mít věže ani zvony, okna nesměla být klenutá, atd.
Proto při dokončení stavby v roce 1844 neměl kostel dnešní podobu. Tehdejšímu
duchovnímu správci se podařilo obejít zákaz zvonění (kterým se lidé mimo jiné
svolávali k bohoslužbám) tak, že u firmy
Krupp z Essenu objednal speciální zařízení, jež vydávalo zvuk podobný zvuku
zvonů. Byla to zvláštní péra z lité oceli,
která jsou v kostele dodnes, a v nedávné
době prošla celkovou rekonstrukcí. Do
současné podoby byl kostel dostavěn až
v šedesátých letech devatenáctého století, kdy císař vydal Protestantský patent
(1861), který všechny církve zrovnoprávnil. V roce 1865 tak přibyly dvě věže podle
evangelického chrámu v Maďarsku. Do
věže byly zavěšeny skutečné zvony. Na
kostele jsou také zajímavé nově opravené
hodiny, které byly téměř půl století nefunkční. [8] [33], foto archiv MAS.
2
Kamil Nagy (1873-1939)
Kamil Nagy byl evangelický farář, který v roce 1939 zastával funkci synodního
seniora, tedy nejvyššího představitele Českobratrské církve evangelické. [7]
Knínice
GPS 49°32‘20.824“N, 16°41‘57.367“E
Kostel Sv. Marka
Nejvýznamnější knínickou památkou je Farní kostel sv. Marka. Kostel je evidován
v ústředním seznamu nemovitých kulturních památek. Nachází se na vyvýšeném
místě starého hradiště. Nad ním je hřbitov a pod ním fara. Kostel byl postaven
roku 1806 v místech, kde dříve stával chatrný kostelíček stejného zasvěcení pocházející z doby kolem roku 1097. Zachovalo se pouze bývalé kněžiště užívané dosud
jako márnice. (foto na úvodní straně) [16], foto [26]
VANOVICE - KNÍNICE BOSKOVICE
Turistické zajímavosti z historie hřbitovů
zapojených do projektu
„Hřbitovy - naše kamenná historie”
Dřevěná zvonice
Protože věž nového chrámu nebyla dimenzována na zatížení velkými zvony,
byla u něj koncem 18. století zbudována
dřevěná zvonice, do které byly z důvodu
bezpečnosti tři kostelní zvony přemístěny. Má čtvercový tvar a každá strana má
tři kulatá volná okna. Podle knínického
písmáka Josefa Filipa byly ve zvonici původně umístěny tři zvony, z nichž dva, tzv.
„mužský“ z roku 1718 vážící 600 kilogramů a „dětský“ z roku 1740 vážící 152 kilogramů, byly v roce 1916 zrekvírovány
pro vojenské účely. Poslední ze zvonů,
„ženský“ pocházející z roku 1556, vážící
404 kilogramů, zůstal zachován až do
dnešních dnů. Na přání občanů byly po
válce pořízeny dva zvony nové. Ty dostaly
jména Marek a Maria. 29. května 1925 byly na svátek Všech Svatých znovu umístěny do zvonice. [16], foto archiv MAS.
Hrobka hrabat Strachwitzů
V roce 1829 byla pod kostelem vybudována rodová hrobka hrabat Strachwitzů.
V současné době je vchod do hrobky chráněn masivní kovanou železnou mříží ozdobenou písmenem S, ručně tepanou hraběcí korunkou a dále obrovským
náhrobním kamenem, do kterého je vytesán erb hrabat Strachwitzů. Nad ním je
umístěna nástěnná malba dvou andělů nesoucích latinský nápis Reguiescant in
páce. [16]
1:50 000
Zdroj dat: ArcČR 500 2.0, Openstreet maps data
Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí.
pot
vský
Bačo
ok
k
Chrudichromy
to
ský po
ichrom
Chrud
rný
tok
Šebetov
PAVEL BAČOVSKÝ
Boskovický hrad (rozc.)
Boskovice
C
po
to
k
DŘEVĚNÁ ZVONICE
Šebetov
Hrádkov
Chlum, rozc.
KOSTEL SV. MARKA
ot
ok
Vratíkov
po
k
Valchov
0
Velenov
u
ro
Ok
ý
hl
Okrouhlá
to
Ko
řen
Benešovský příkop
Br
od
ec
ký
p
Světlá
Cetkovice
et
ko
vi
ck
ý
ROD STRACHWITZŮ
Vážany
KAREL SNĚTINA
Sudice
Újezd u Boskovic
Boskovice
tok
po
Knínice u Boskovic
ic ký po
Drvalov
ok
k
Kořenec
Nad Bělou
D
1 km
Golfový areál (rozc.)
Kořenec (hřiště)
eck
ýp
oto
Pohora
Úsobrno
Hrubý hrad
Boudy
to
po
Mladkov
ok
Bačov
Pamětice
Pamě
tický
pot
Stř
íb
EVANGELICKÝ KOSTEL
t
ký po
Sudic
lí
Vísky
Kladoruby
Drvalovice
Vanovice
KAMIL NAGY
Borotín
ík
čn
Semíč
O
sa
ka
Velká Roudka
u
Lo
Bělá
ra
Podh
o
na
pi
Li
ý
lov
Or
k
vka
cho
Val
h
ná
Hodonín
GPS 49°30'27.610"N, 16°25'22.937"E
Křetín
GPS 49°33‘34.004“N, 16°30‘9.892“E
Žalov, památník obětem tzv. cikánského tábora
„Hraběcí” hrob rodiny Des Fours-Walderode
Žalov je pietní místo, kde jsou uloženy v hromadných
hrobech pod dosud viditelnými třemi terénními vlnami oběti protektorátního cikánského tábora. V letech
1942-43 byly v táboře vězněny celé romské rodiny z řady
míst Moravy. Více než 200 vězňů nucenou koncentraci
v důsledku špatných životních podmínek a těžké práce
nepřežilo. Romové byli pohřbíváni nejprve na hřbitově
v nedalekých Černovicích, po vypuknutí epidemie tyfu
byla mrtvá těla postupně ukládána na tomto místě. Takto „pohřbeno” zde bylo 121 Romů. Ti, kteří internaci přežili, byli v několika
transportech převezeni do koncentračního a vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Poslední hromadný transport odjel z Hodonína dne 21. srpna 1943. V roce
1946 zde byl vztyčen dřevěný kříž s trnovou korunou, který byl později doplněn
nápisem „Žalov obětí nacismu.” Současný památník v podobě kovového kříže
s romskými symboly byl zřízen v roce 1997 péčí Muzea romské kultury v Brně
a Obecního úřadu v Hodoníně. [37], foto archiv MAS.
Až do r. 1834 se v Křetíně pohřbívalo u kostela sv. Jeronýma, poté byl hřbitov přesunut do své dnešní polohy na okraji obce. U jižního nároží hřbitova, poblíž bývalé márnice, se nalézá hrob č. 44 s výrazným kamenným křížem. Jsou zde pochováni poslední šlechtičtí majitelé křetínského zámku a velkostatku, hrabě Theodor
Gabriel Des Fours-Walderode (†1894) a jeho choť hraběnka Augusta Gabriela Des
Fours - Walderode, rozená Coudenhove (†1933). Rod Walderode vlastnil zdejší
panství od roku 1656 až do roku 1821, kdy celé jeho jmění na Moravě i v Čechách
přešlo na rod Des Fours, který se od té doby psal Des Fours - Walderode. Hrabata
byla patrony zdejšího kostela a školy. [2]
Sulíkov
GPS 49°32‘39.393“N, 16°29‘25.840“E
Kostel sv. Máří Magdaleny
Z původní kaple se v roce 1653 stal kostel sv. Máří Magdaleny. V následujících
letech se kostel dočkal řady oprav, šindelová střecha byla pokryta břidlicí a věžní kopule byla pobita plechem roku 1884. V roce 1897 byla cihlová dlažba nahrazena kamennou, roku 1900 byl kostel uvnitř pozlacen a na věž přibyly dva
nové zvony. Kostel je zapsán do nemovitých kulturních památek a je obehnán
hřbitovem. Pověst vypráví, že se o vybudování kostela přely vesnice Sulíkov
a Rozseč. I přes to, že byl stavební kámen po tři dny dovážen do Rozseče, vždy
následujícího rána se prý kámen za pomoci andělů ocitl v Sulíkově. Rozhodující
váhu o budoucím umístění kostela měla prý také sázka mezi těmito obcemi. Nedaleko Sulíkova byla zasazena borovice. Ujme-li se, bude kostel stát v Sulíkově,
v opačném případě v Rozseči. Stromek se uchytil, a tak tu od roku 1653 kostel
stojí. Stará, suchá borovice tu skutečně byla až do roku 1946. Když ji káceli, prý
krvácela. [29], foto na úvodní straně archiv MAS.
O.Olešnice
GPS 49°33‘13.724“N, 16°25‘9.246“E
Hřbitovní kostel sv. Mikuláše
Kostel sv. Mikuláše je budovou, která
velmi výrazně změnila svoji podobu.
Byl totiž do současné podoby zcela
zmodernizován v roce 1852. Postaven
však byl mnohem dříve, a to v roce
1725, nákladem tehdejšího majitele
kunštátského panství Jana z Lamberka. Ve věžičce je několik století starý
zvon. Jediný, který se zachoval, když
ostatní byly roztaveny pro různá vojska a pro různé války. Na zdi jsou instalovány nejstarší náhrobní kameny, které se zachovaly. Nejstarší z počátku 18. století. Čestné místo náhrobku před kostelíkem patří faráři Pleskačovi, vlastenci,
spisovateli a sběrateli pověstí a písní, zakladateli tradice olešnického divadla.
U kostela je rozsáhlý hřbitov, který byl několikrát rozšiřován. Kostel je zařazen
do seznamu kulturních nemovitých památek. [15], foto archiv MAS.
Kunštát
(viz mapa č. 1)
Svojanov
GPS 49°37‘19.577“N, 16°24‘34.341“E
Hřbitov ve Svojanově byl postaven rok 1866. K uskutečnění stavby došlo až tehdy, když byla v nedalekém
Starém Svojanově situace s pohřbíváním neúnosná.
Velkým otazníkem bylo umístění hřbitova, protože
ve Svojanově není přiměřené místo. Nakonec bylo
zvoleno místo v prudkém svahu “Fialovy stráně”. Bylo
to v poslední chvíli, protože v roce 1866 při epidemii
cholery zemřelo 54 osob a 37 jich bylo už pohřbeno
na novém hřbitově ve Svojanově. Na choleru zemřeli
hlavně účastníci poutní cesty do Vranova, kam v tomto čase každoročně chodívali. Na pouť šli v srpnu roku
1866, v čase bitvy u Hradce Králové a při návratu už
potkávali vojsko, hlavně raněné a nemocné vojáky.
Od nich si přinesli nákazu cholery. Kamenný pomník s reliéfem poutníka má
na hrobě rodina Hudská. Další zajímavý pomník z roku 1974 je na hrobu rodiny
Živných. Na Velký pátek o Velikonocích roku 1974 zemřela v bratislavské věznici
Marie Živná (*1949), studentka Filosofické fakulty. Byla zatčena za údajnou protistátní činnost a ve vyšetřovací vazbě za rozporuplných okolností zemřela. V hrobě je uložen i její otec Alois Živný, který byl 50 let správcem a kastelánem hradu
Svojanova a známým malířem vysočiny. [35], foto archiv MAS.
Starý Svojanov
3
SVOJANOV - OLEŠNICE KŘETÍN - SULÍKOV
Turistické zajímavosti z historie hřbitovů
zapojených do projektu
„Hřbitovy - naše kamenná historie”
GPS 49°37‘16.815“N, 16°25‘25.389“E
Gotický kostel sv. Mikuláše byl jako farní vystavěn
brzy po založení hradu Svojanov. V druhé polovině 14. století vznikly nástěnné malby, které dnes
tvoří hlavní výzdobu kostela. V letech 1680 až 1682
prošel kostel barokní přestavbou, která obohatila
stavbu o klenutou kryptu. V té době byla postavena
i zděná brána a okrouhlá kostnice. Později byla přistavěna nová zvonová věž. V roce 1924 byly v kostelíku objeveny gotické nástěnné malby. Kostel byl
ve špatném stavu, dovnitř teklo, protože šindelové
střechy byly shnilé. Stavební úpravy skončily roku
1932. Ve stejném období začal odkrývat ak. malíř
Max Duchek i nástěnné malby. V letech 1999 až
2003 proběhla komplexní rekonstrukce stavby. Opravena byla i kašna, nyní je ozdobena třemi zlatými jablky, která mají představovat dary, které štědrý sv. Mikuláš věnoval potřebným. Kostel sv. Mikuláše úrovní své výzdoby výrazně přesahuje
úroveň regionálních staveb. U kostela je nevelký hřbitov starý víc jak 700 let. V klenuté kryptě pod presbytářem je pohřben Hertvík Bedřich Záruba z Hustířan. Byl
to vnuk Bohuslava Záruby, který jako dědictví obdržel Svojanov. Bedřich zde založil hraběcí odnož rodu. [30]
1:50 000
Zdroj dat: ArcČR 500 2.0, Openstreet maps data
Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí.
Svojanov
nín
ka
Prosetín
ŽALOV
ok
Lazinov
ok
Hluboké u Kunštátu
po
tok
Petrov
0
1 km
Kunštát
FRANTIŠEK HALAS
Rudka
KOSTEL SV. MÁŘÍ MAGDALENY
Sulíkov
Vřesice
ROD DES FOURS-WALDERODE
Křetín
Dolní Poříčí
Prostřední Poříčí
Půlpecen
Moravská Chrastová
Chrastavec
Študlov
Ma
ko
vs
ký
ot
Hodonín
kaple
ot
potok
Rozsíčka
Horní Poříčí
Rozseč nad Kunštátem
Ústup
Zelenkův kopec
Veselka
Bohuňov
Vítějeves
o
ch
Sy
ýp
sk
tín
p
ký
čs
e
zs
Ro
ký
Louc
Louka
Křtěnov Crhovský potok
Crhov
KOSTEL SV. MIKULÁŠE
sv. Vavřinec
Koupaliště Olešnice
Kněževes
Hutě
Jobova Lhota
Studenec
Dolní Lhota
Předměstí
Olešnice
Kopaniny
Lhota u Olešnice
Ho
do
Trpín
Čtyři Dvory
Tresné
Hlásnice
KOSTEL SV. MIKULÁŠE
ZÁRUBA Z HUSTÍŘAN
Starý Svojanov
NÁHROBEK ŽIVNÝCH
Svojanov
NÁHROBEK HUDSKÝCH
Babky
ok
ok
K
ot
ýp
sk
n
i
av
po
t
tka
D
v
or
sk
ý
rej
Ko
a
vk
trů
Pe
V
V
Polička centrální hřbitov
GPS 49°42‘54.982“N, 16°15‘17.697“E
Korouhev
GPS 49°40‘15.978“N, 16°14‘46.355“E
Židovský hřbitov (část centrálního hřbitova)
Kostel sv. Petra a Pavla
Hřbitov tvoří dnes součást centrálního
hřbitova ve Starohradské ulici na západním
okraji města, 500 metrů od náměstí. Založen
byl roku 1881, roku 1963 byl částečně zmenšen z důvodu rozšíření komunikace. Při té
příležitosti byla roku 1964 zbořena obřadní
síň postavená před rokem 1903 a současně
byl hřbitov začleněn do komplexu městského hřbitova. Na hřbitově je dochováno
83 moderních náhrobních kamenů a památník 78 židovských obětí holocaustu z Poličky a blízkého okolí. Pohřben je zde mj. poličský rabín Jakub Wantoch
(zemřel roku 1897). V současné době je plocha hřbitova vyčištěna a všechny náhrobky znovuvztyčeny a hřbitov je průběžně udržován. [38], foto archiv MAS.
Kostel sv. Petra a Pavla je pokládán za jeden z nejstarších kostelů v regionu. Jeho
vznik se datuje kolem roku 1050. Původně stála na hřbitově gotická kaple, ke které
byla později přistavěna jednoduchá zděná loď s kulatými okny a dřevěným stropem. Jednou z nejcennějších památek v kostele je tzv. sanktuárium – výklenek
ve zdi za hlavním oltářem. Pod barokní kazatelnou stojí dnes křtitelnice z roku
1847. Svoji dnešní podobu získal kostel v roce 1908 a to zásluhou kanovníka Minaříka z daru profesora Františka Michla. Při této opravě byla na severní straně
kostela vybudována kaple sv. Františka s hrobkou, kde byl spolu s profesorem
MUDr. Fr. Michlem pochován i jeho synovec ThDr. Josef Trnka. [19], úvodní
foto archiv MAS.
Polička katolický hřbitov
GPS 49°42‘48.757“N, 16°15‘36.313“E
Zvonice
Na hřbitově se dále nachází původní hranolová zvonice ze 17. století. Na zvonici
bylo zavěšeno postupně celkem osm zvonů. Nejstarší z nich, který dodnes slouží
svému účelu, je z roku 1532, má výšku 1 metr, průměr 1,165 metrů a váží 1200 kilogramů. Další zvon, zavěšený na zvonici je z 18. století. [1]
Bohuslav Martinů (1890-1959)
Bohuslav Martinů byl světově
proslulým
českým
hudebním
skladatelem moderny 20. století.
Narodil se ve věžní místnosti zdejšího
chrámu svatého Jakuba. Studoval hru
na housle, klavír a varhany. V letech
1920-23 působil jako houslista
v České filharmonii. V roce 1922 se
stal žákem Josefa Suka. Pokračoval
ve studiu v Paříži. Komponoval i skladby inspirované lidovou hudbou,
počínaje pantomimickým baletem Špalíček. Mezi jeho nejznámější díla patří
Julietta, Symfonie č. 6, Fresky Pierra della Francesca. Souběžně s těmito díly
komponoval řadu skladeb s lidovými náměty, tzv. „pozdravy domů”, které
ilustrují jednoduchost a neobyčejnou čistotu výrazu. V posledních letech svého
života se Martinů začínal obracet k základním otázkám lidské existence. Tato
tendence je zřejmá v Řeckých Pašijích, v Eposu o Gilgamešovi a především
v instrumentálních skladbách jako jsou Paraboly a Koncert č. 4 pro klavír
Inkantace. Bohuslav Martinů zemřel roku 1959 ve švýcarském Liestalu a byl
pohřben, podle vlastního přání, na Sacherově pozemku na Schönenbergu.
V roce 1979 byly jeho pozůstatky převezeny do rodné Poličky, kde byl pohřben
vedle své ženy Charlotty, zemřelé v předcházejícím roce. V rodném městě je také
zbudován jeho památník a muzeum. [22], foto archiv MAS.
Kostel sv. Michala
Kostel Sv. Michala na katolickém hřbitově v Poličce
byl postaven před rokem 1580. Jeho střecha je sedlová,
značně strmá, zakončená věžičkou, na jejímž vrcholu je
umístěna z plechu vysekaná Smrtka s napřaženou kuší.
Z venku je kostel gotický (opěrný systém a hrotitá okna),
uvnitř renesanční. Hlavní oltář byl zhotoven okolo roku
1770, postranní oltáře jsou nové. Kazatelna s reliéfy
Mojžíše a desek s desaterem pochází z roku 1777. Kostnice při vstupu na hřbitov byla postavena v roce 1774.
Jedná se o stavbu čtvercového půdorysu se zkosenými
nárožími. Fasáda je členěna pilastry nesoucími hlavní římsu, průčelí je završeno
trojúhelníkovým štítem, kopulovitá střecha plechovou věžičkou. Na její stěně je
nápis “Pomni o poczestny na popel nass jenž wnitř odpočiwa”. [24], foto [11]
4
Kostnice
Druhou stavbou na hřbitově je kostnice, ve které se nachází oltář z lebek
a kostí, který pravděpodobně vystavěl kuchař prvního lokalisty v obci
Jana Haveleho. Ani kostnice není
úplně původní. Dříve se v kuželovité střeše nacházel otvor, kterým se
kosti házely dovnitř, kde zůstávaly
volně ležet. Místní zedníci a hrobaři
probourali ve zdi okna a dveře a otvor ve střeše zakryli šindelem. Kostnice není trvale přístupná, ale je možno sem
nahlédnout po dohodě s obecním úřadem v obci. [1], foto archiv MAS.
POLIČKA - KOROUHEV JEDLOVÁ
Turistické zajímavosti z historie hřbitovů
zapojených do projektu
„Hřbitovy - naše kamenná historie”
František Michl (1850-1899)
Jeho otec byl bratrancem známého kněze J. V. Michla – zvaného Drašar – hlavní
postavy stejnojmenného románu Terézy Novákové. (Drašar je mimo jiné pohřben
na hřbitově v nedalekých Březinách, viz mapa č. 5). František vystudoval lékařskou fakultu v Praze a zde se stal i profesorem. Vedl chirurgii na české poliklinice
a byl i řídícím chirurgem v České dětské nemocnici. Zabýval se též nemocí vaječníků a nemocí prsu a operoval mimoděložní těhotenství. Byl to skromný a prostý
člověk s láskou ke svému povolání. Profesor Michl byl také posledním lékařem
básníka Jana Nerudy. Před svojí smrtí věnoval v závěti finance své dětské nemocnici a kostelu v Korouhvi. Zemřel na rakovinu žaludku. Jeho ostatky jsou umístěny v kryptě místního kostela. [1]
Jedlová
1:50 000
GPS 49°39‘39.797“N, 16°18‘18.207“E
Kostel navštívení Panny Marie
Zdroj dat: ArcČR 500 2.0, Openstreet maps data
Farní kostel Navštívení Panny Marie je
zapsán do seznamu nemovitých kulturních památek. Je to raně gotická stavba
z konce 13. století se zvonicí a přilehlým
hřbitovem, který je chráněn kamennou
zdí. [18], foto archiv MAS.
Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí.
Potůč
Bílý po
ŽIDOVSKÝ HŘBITOV
Přibylov
tok
Pomezí
Polička
Mod
ř
ŽIDOVSKÝ HŘBITOV
KOSTEL SV. MICHALA
tok
Polička
BOHUSLAV MARTINŮ
Kamenec u Poličky
eck
ý po
Bílý potok
Mo
dř
ec
ký
po
to
en
Šib
ičn
to
í po
k
BOHUSLAV MARTINŮ
KOSTEL SV. MICHALA
0
k
500 m
Sádek
Modřec
Jelínek
s
Žleb
o
ký p
tok
poto
k
ovs
ký
ký
ns
Ja
k
oto
ZVONICE
po
Bald
p
ký
ec
Tel
Maxičky
KOSTNICE
k
to
KOSTEL SV. PETRA A PAVLA
Lačnov
Ro
Stašov
kaple
Kateřinky
FRANTIŠEK MICHL
Borovnice
U šesti chalup
Jedlová
Zlatý potok
Dolní Jedlová
Hamry
Se
dl
išť
sk
ý
V Bombaji
po
to
k
KOSTEL NAVŠTÍVENÍ PANNY MARIE
Sedliště
Doly
da
vo
tá
Zla
Prosička
Na Louži
Jimramov
Nový Jimramov
Benátky
Trhonice
Nedvězí
Bystré
Bystré
Infocentrum
Hartmanice
0
1 km
Pustá Kamenice
GPS 49°45‘15.787“N, 16°5‘16.961“E
Kostel sv. Anny
Současný římskokatolický kostel sv. Anny v Pusté
Kamenici byl vystavěn v roce 1680 v raně barokním
slohu. Půdorys kostela má tvar řeckého kříže, nad
kněžištěm je vyklenuta dvanáct metrů vysoká kopule, střecha je sedlová, pokrytá břidlicí, zvonice je
oplechovaná. Další barokní úpravy byly provedeny
v roce 1763, kdy vznikl typický průčelní barokní štít.
Poslední přestavba kostela je z roku 1883, vnitřní zařízení je novogotické a pochází rovněž z 19. století.
V interiéru se nachází obraz madony z konce 17. století. Kostel sv. Anny v Pusté Kamenici ze 17. století je
v seznamu kulturních památek. Lidově je též nazýván “červená kaple” a údajně existují tři v Evropě. Půdorys je miniaturní kopií
chrámu sv. Petra v Římě. Kostel spolu s oběma hřbitovy katolickým a evangelickým a s farou tvoří v obci na vyvýšeném místě vzácnou dominantu. [25], [28],
úvodní foto archiv MAS.
Borová - evangelický hřbitov GPS 49°43‘50.884“N, 16°10‘19.804“E
Evangelický kostel
Byl postaven v roce 1784, tedy krátce po vydání Tolerančního patentu. Jeho stavba trvala čtvrt roku a dle tehdejšího způsobu byl postaven bez věže a zvonů. Středem chrámu je stůl Páně, odkud se čte Bible. Za ním se na protější dlouhé stěně
nachází kazatelna, odkud se káže biblická zvěst. Celý sbor je tak shromážděn
doslova kolem Písma svatého a jeho zvěstí s modlitbami a písněmi z kancionálů
k tomu náležitým. Prosté vyřezávání v dřevěném zábradlí krucht a kazatelny je
jedinou cenností, avšak cenu má pouze historickou a estetickou.
Hřbitov u kostela byl zřízen až po roce 1810; pro kamenitý terén trvala jeho úprava přes čtyři roky. Zemřelí evangelíci byli do té doby pochovávání v nedalekém
lesíku směrem k Dědku, kde prý se před vydáním Patentu také tajně scházívali.
Prvotní farní budova ze dřeva byla postavena již v roce 1784 za necelý měsíc.
Nová, kamenná fara byla postavena až v roce 1858 a nynější podobu dostala těsně před první světovou válkou. [17]
Borová – katolický hřbitov
GPS 49°43‘43.890“N, 16°10‘34.197“E
Katolický hřbitov v Borové se nachází v areálu kostela sv. Markéty. Založení
hřbitova se nepodařilo zjistit, proto lze pouze dovodit, že hřbitov existuje souběžně s postavením kostela.
Kostel sv. Markéty
Areál kostela sv. Markéty v Borové je
zapsán v seznamu kulturních památek.
Hodnota památky spočívá především
v uceleném, málo narušeném areálu
kostela sv. Markéty s kostnicí a zachovalou částí hřbitovní zdi. Podle zmínek
v písemných pramenech byl úplně první
kostelík ve vsi postaven ze dřeva o něco
jižněji než dnes někdy kolem roku 1350.
Po úderu blesku však vyhořel a ještě ve
14. století byl znovu rekonstruován. Až koncem 16. nebo na počátku 17. století
byl vystavěn nový chrám jako jednolodní, gotický - tentokrát již z kamene a to
na místě, kde stojí dodnes. Kostel je průběžně udržován a rekonstruován. [17],
foto archiv MAS.
Telecí - evangelický hřbitov
GPS 49°41‘44.256“N, 16°10‘53.398“E
Václav Karafiát
Narodil se v Jimramově, byl evangelickým farářem. Teologická studia ukončil
v Bratislavě, poté byl vikářem v Jimramově a od roku 1817 ve Sněžném. V letech
1821-1874 byl duchovním správcem v Telecím u Poličky. Překládal z řečtiny: Kebes
Thebánský, vtipné a užitečné vyobrazení pravé moudrosti a šťastného života
(vydáno v Praze u Neureutra 1824). Dále vydal Ranní a večerní modlitby pro
evangelické křesťany. Zemřel roku 1874 v Telecím u Poličky, kde je i pochován. Jan
Karafiát, známý spisovatel a českobratrský evangelický farář byl jeho synovec. [3]
Telecí - katolický hřbitov
5
GPS 49°42‘0.968“N, 16°10‘46.689“E
Gotický kostel Máří Magdaleny s obrannou zvonicí
Nejvýznamnější historickou stavební i kulturní památkou v obci Telecí je gotický hřbitovní kostel zasvěcený
sv. Máří Magdaléně (z poloviny 14. století, později barokně upravený, koncem 19. století opět regotizovaný).
Původně sloužil ještě nerozdělené západokřesťanské
církvi, po husitských válkách pravděpodobně rodící se
církvi utrakvistické, po Bílé Hoře pak připadl církvi katolické. Nějaký čas zůstal uzavřen a v tu dobu jej údajně
tajně užívali vyznavači zakázané církve podobojí (k čemuž se váže i pověst o zabitém knězi Jiříkovi). Hřbitov
je obehnán kruhovou zdí, jejíž
součástí je márnice, barokní brána a mohutná průchozí
obranná zvonice z 16. století. V její spodní zděné části
byly původně střílny do všech příchozích stran, po opravách zůstala jediná. V době ohrožení obce husitskými,
habsburskými či švédskými vojsky se měli farníci ukrýt
v kostele a přístup ke hřbitovu měli bránit střelci. Zdali k tomu někdy došlo, není zaznamenáno. Menší zvon
z 16. století slouží jako umíráček. Zvonění oběma zvony
je pouze slavnostní. [6]
Březiny
P USTÁ KAMENICE - BOROVÁ TELECÍ - BŘEZINY
Turistické zajímavosti z historie hřbitovů
zapojených do projektu
„Hřbitovy - naše kamenná historie”
GPS 49°41‘22.301“N, 16°7‘9.304“E
J. V. J. Michl - Drašar (1810-1862)
Na hřbitově v Březinách je pochován
kněz Josef Václav Justin Michl zvaný
Drašar. Je hlavním hrdinou stejnojmenného románu Terézy Novákové. Drašar
působil jako kněz a učitel na piaristických
kolejích, učil jazyky a historii na hlavních
a středních školách a měl ctižádost stát se
pokračovatelem Jungmanna. Po návratu
z Pešti se plně věnuje literatuře a pracuje
na jazyku společném pro všechny Slovany. Nesklízí vděčnost, lidé jím pohrdají. Proto odešel na Březiny, kde prožil lásku
ke zdejší dívce Josefě Maděrové, která zemřela při narození dcerky. Drašar dožívá
nešťastný život v křivdě, že se snaží pro lidi něco udělat a oni na něho zapomněli.
Strávil zbytek života na Březinách v malé chaloupce. Později mu lidé na zdejším
hřbitově postavili pamětní desku a Drašarova lípa stojí dodnes na konci Březin,
směrem k Pusté Rybné. [4]
Na Březinském hřbitově je také umístěna pamětní deska Dušana Říhy (19312001), akademického malíře a restaurátora. Tento rodák z Poličky často pobýval
v Březinách, kde se věnoval restaurování a krajinomalbě. Byl realisticky malujícím
malířem. Inspirovala ho především krajina Březin a okolí. Namaloval desítky obrazů krajiny v jejích ročních proměnách. [23]
1:50 000
Zdroj dat: ArcČR 500 2.0, Openstreet maps data
Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí.
oto
k
Desná
to
k
po
tok
Ob
o
ok
Ja
lo
vý
ok
Le
sn
í
ot
po
t
po
t
Františky
rsk
ýp
ký
ok
k
ov
sk
ýp
o
ký p
ens
Lub
Ry
ch
n
KOSTEL SV. ANNY
Pustá Kamenice
Kamen
Střítež
Široký Důl
ická vo
da
Čachnov
tů
Po
Borová
k
če
Čachnov
Ruda
Na Příkopech
Ča
ch
n
ov
sk
ýp
U Lipky
KOSTEL SV. MARKÉTY
Bukovina
ál
uč
Hl
Brodek
oto
k
Pod Borovinou
Betlém
Damašek
Karlštejn
Karlštejn
KOSTEL SV. MÁŘÍ MAGDALENY
Kučerův Mlýn
Světy
Telecí
Čtyři palice
V Pasekách
Plaňkovka rozcestí
Nad Pasekami
Moravské Křižánky
Mrhov
Krásné
České Milovy
U Spělkovské Lávky
Spělkov
Sádek
VÁCLAV KARAFIÁT
Březiny
Křižánky
tok
Maděra
tok
po
DRAŠAR
OBRANNÁ ZVONICE
k
oto
K
ý
rsk
pe
yš
Milovské perničky
České Křižánky
Na Brušovci (rozc.)
Landráty
p
ký
ec
Tel
U Nebožtíka
Kobylí
Březiny - Drašarova lípa
tok
Kamenec u Poličky
o
ký p
po
ský
Přibylov
s
Žleb
ov
Holc
to
k
Pod Luckým Vrchem
Pustá Rybná
Zkaměnělý zámek
k
to
po
po
Lucký Vrch
Pod Rybenskými Perničkami
Moravská Svratka
Česká Cikánka
ý
ck
ne
ká
i
C
Dědek
Malení Kout
U Knížecí studánky
Moravská Cikánka
Oldřiš
Blatina
Spálený kopec
Svratouch
Če
rn
ý
Lačnov
0
1 km
[1]
[2]
[3]
[4]
[5]
[6]
[7]
[8]
[9]
[10]
[11]
[12]
[13]
[14]
[15]
[16]
[17]
[18]
[19]
[20]
[21]
[22]
[23]
[24]
[25]
[26]
[27]
[28]
[29]
[30]
[31]
[32]
[33]
[34]
[35]
[36]
[37]
[38]
Archiv obce Korouhev
Archiv obce Křetín
Archiv obce Telecí
Březiny [online]. 2013 [cit. 2013-04-22].
Dostupné z: http://breziny.net/index.php/o-obci/osobnosti
Drnovice u Lysic [online]. [cit. 2013-04-21].
Dostupné z: http://www.drnovice.cz/historie.php
Evangelický sbor v Telecím [online]. 2010 [cit. 2013-04-22].
Dostupné z: http://teleci.evangnet.cz/historie/strucna-historie-sboru
Evangnet: nezávislý evangelický portál [online]. 2013 [cit. 2013-04-22].
Dostupné z: http://www.evangnet.cz/cce_pruvodce:koreny_tradice_a_pribehy
HASOŇOVÁ, Marie. Vanovice mají největší evangelický kostel na Moravě. Blanenský
deník.cz [online]. 22. 9. 2010 [cit. 2013-04-21]. Dostupné z: http://blanensky.denik.cz/
serialy/vanovice-maji-nejvetsi-evangelicky-kostel-namorav.html
Hrady.cz: cestuj s přehledem [online]. 2013 [cit. 2013-04-22].
Dostupné z: http://www.hrady.cz/index.php?OID=8406
Klub přátel Boskovicka: občanské sdružení [online]. 2013 [cit. 2013-04-21].
Dostupné z: http://www.boskovice.cz/temata/kluby_spolky/kpb/osobnosti.php
KrásnéČesko.cz: Fotografie Polička (město) [online]. 2012 [cit. 2013-04-22].
Dostupné z: http://www.krasnecesko.cz/lokalita_foto.php?id=8616
Kunštát: Státní zámek [online]. 2013 [cit. 2013-04-21].
Dostupné z: http://www.zamek-kunstat.cz/fotogalerie/areal-zamku/
Lomnice: oficiální web městyse [online]. [cit. 2013-04-22].
Dostupné z: www.lomnice.cz/
Masarykova Univerzita: Česká republika [online]. 2013 [cit. 2013-04-22].
Dostupné z: http://www.muni.cz/history/gallery/615/3?lang=cs
Město Olešnice: Oficiální stránky a informační portál [online]. 2008 [cit. 2013-04-21].
Dostupné z: http://www.olesnice.cz/view.php?cisloclanku=2005022511
Městys Knínice u Boskovic: oficiální stránky městyse [online]. 2013 [cit. 2013-04-21].
Dostupné z: http://www.kninice.web4u.cz/
Obec Borová: Archiv obce Borová
Obec Jedlová [online]. 2013 [cit. 2013-04-22].
Dostupné z: http://www.jedlova.com/index.php?nid=6793&lid=cs&oid=1090517
Obec Korouhev: pardubický kraj [online]. 2013 [cit. 2013-04-22].
Dostupné z: http://obeckorouhev.cz/historie/
Oficiální stránky města Kunštát [online]. 2007 [cit. 2013-04-21].
Dostupné z: http://www.kunstat-mesto.cz/text/cz/osobnosti.aspx
Osobnosti.cz [online]. 2013 [cit. 2013-04-22].
Dostupné z: http://www.spisovatele.cz/jan-karafiat
Osobnosti.cz [online]. 2013 [cit. 2013-04-23].
Dostupné z: http://zivotopis.osobnosti.cz/bohuslav-martinu.php
PAVLÍK, Josef. Vzpomeňte na malíře a restaurátora Dušana Říhu. Svitavský deník
[online]. 2011 [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: http://svitavsky.denik.cz/kultura_region/
vzpomente-na-malire-a-restauratoradusana-rihu.html
Polička: oficiální stránky města [online]. 2013 [cit. 2013-04-22].
Dostupné z: http://www.policka.org/info/o-meste/pamatky/
Pustá Kamenice: oficiální stránky obce [online]. 2012 [cit. 2013-04-22].
Dostupné z: http://www.pustakamenice.cz/news.php?id=9
Region Boskovicko [online]. 2009 [cit. 2013-04-25].
Dostupné z: http://www.regionboskovicko.cz/cs/obce/kninice.html
Římskokatolická farnost Borová u Poličky [online]. 2012 [cit. 2013-04-22].
Dostupné z: http://farnost-borova.webnode.cz/fotogalerie/kostel-sv-marketyv-borove/
Římskokatolická farnost Krouna [online]. [cit. 2013-04-22].
Dostupné z: http://farnost.krouna.cz/photogallery.php?album_id=3
Sulíkov [online]. [cit. 2013-04-21]. Dostupné z: http://www.sulikov.xf.cz/c.html
Svojanov: Archiv obce Svojanov
Tišnovsko: nebeskou branou [online]. [cit. 2013-04-22].
Dostupné z: http://www.tisnovsko.com/zajimavost-detail/42_/
Turistika.cz: pro větší zážitek z cesty i výletu [online]. 2013 [cit. 2013-01-02].
Dostupné z: http://www.turistika.cz/mista/psi-hrbitov-kunstat
Vanovice: Archiv obce Vanovice
Vanovice.cz: oficiální web obcí Vanovice a Drválovice [online]. 2012 [cit. 2013-04-21].
Dostupné z: http://www.vanovice.cz/index.php?mid=35
Výroční Svojanoviny. Svojanov, 2007, roč. 5, č. 1.
Zemřel spisovatel Ludvík Kundera. Bylo mu 90 let. Lidovky.cz [online]. 2010 [cit.201304-22]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/zemrel-spisovatel-ludvikkundera-bylo-mu90-let-flc-/lide.aspx?c=A100817_103352_lide_glu
Žalov, památník obětem tzv. cikánského tábora [Pamětní deska v Žalově]. Muzeum
romské kultury [cit. 2012-10-3].
Židovské památky Čech, Moravy a Slezska [online]. [cit. 2013-04-23].
Dostupné z: http://pamatky.kehilaprag.cz/hledani/policka
Psí hřbitov
6
Regionálně významná osobnost
Celostátně významná osobnost
Zvonice
Kostnice
Unikátní náhrobek
Židovský hřbitov
KLAD MAPOVÝCH LISTŮ
Památník holocaustu
Významný kostel
Turistické zajímavosti z historie hřbitovů
zapojených do projektu
hrad, zámek
obec
zřícenina
železnice
věž, rozhledna
silnice 1. třídy
„Hřbitovy - naše kamenná historie”
PUSTÁ KAMENICE
BOROVÁ
POLIČKA
TELECÍ
BŘEZINY
KOROUHEV
5
vyhlídka
skalní útvary
silnice 2. třídy
JEDLOVÁ
4
SVOJANOV
silnice 3. třídy
VANOVICE
KŘETÍN
OLEŠNICE
kostel, kaple, kříž
místo vhodné ke koupání
KNÍNICE
SULÍKOV
KUNŠTÁT
3
BOSKOVICE
HODONÍN
2
DRNOVICE
boží muka
čerpací stanice
1
socha, památník
parkoviště
restaurace
řeka
hospoda
potok
turistický přístřešek
vodní nádrž
hotel
zástavba
hostel
les
LOMNICE
DOUBRAVICE
0
5 km
1:190 000
Zdroj dat: ArcČR 500 2.0, Openstreet maps data
nemocnice
Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí.
PUSTÁ KAMENICE
BOROVÁ
POLIČKA
TELECÍ
BŘEZINY
KOROUHEV
5
JEDLOVÁ
4
SVOJANOV
VANOVICE
KŘETÍN
OLEŠNICE
KNÍNICE
SULÍKOV
KUNŠTÁT
3
BOSKOVICE
HODONÍN
2
DRNOVICE
1
LOMNICE
DOUBRAVICE
0
5 km