(NE)bezpečná školka

Transkript

(NE)bezpečná školka
TOXIKOLOGIE
Odvětví toxikologie
Toxikologie je vědní obor, který se zabývá účinky chemických a fyzikálních faktorů na
organismy. Kromě toho sleduje bezpečnost či rizika spojená s používáním chemických látek.
Toxikologie má několik odvětví:
•
•
•
PRŮMYSLOVÁ TOXIKOLOGIE - zabývá se chemickými látkami, se kterými člověk
přichází do styku na pracovišti.
TOXIKOLOGIE ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ - zabývá se možným škodlivým účinkem
chemických látek znečišťujících životní prostředí na organismy.
EKOTOXIKOLOGIE - zabývá se toxickými účinky na populace, společenstva
a ekosystém (oproti tomu tradiční toxikologie se zabývá toxickými účinky na jedince).
Základní toxikologické pojmy
•
•
•
•
•
TOXICITA - schopnost chemikálie způsobit poškození organismu. Jestli se toto
poškození projeví, záleží na absorbovaném množství chemikálie, tj. na závažnosti
expozice a na dávce.
OHROŽENÍ - pravděpodobnost, že se poškození v dané situaci či určitém prostředí za
přesně definovaných podmínek objeví. Přítomnost potenciální toxické látky ještě vždy
neznamená, že existuje ohrožení, jestliže jsou stanoveny a respektovány podmínky
nutné pro minimalizaci jejich absorpce.
RIZIKO - očekávaná frekvence výskytu účinku za definovaných podmínek (forma
látky, způsob expozice, dávka a trvání expozice).
ZPŮSOB VSTUPU ŠKODLIVIN DO ORGANISMU - závisí na konkrétních expozičních
situacích, jsou to zejména:
1. INHALACE - škodlivé látky vstupují do organismu ze vzduchu, vdechováním.
2. TRANSDERMÁLNÍ CESTA - škodlivé látky vnikají do organismu skrze kůži.
3. PERORÁLNÍ CESTA - škodlivé látky vstupují do organismu požitím.
DOBA EXPOZICE - doba, po kterou je organismus vystaven účinku škodlivých látek.
Škodlivý účinek se může objevit bezprostředně, nebo až po delším časovém období.
1. EXPOZICE AKUTNÍ - netrvá déle než den, nebo krátkou dobu, ve srovnání
s dobou života organismu vystaveného expozici.
2. EXPOZICE CHRONICKÁ - opakovaná expozice orální, dermální nebo inhalační
cestou po dobu větší než přibližně 10 % rozpětí života u člověka. Příznaky
mohou být patrné až za řadu měsíců.
3. DLOUHODOBÁ EXPOZICE NÍZKÝM HLADINÁM - škodlivé účinky při
dlouhodobém vystavení organismu malým koncentracím chemických látek.
LÉKÁRNIČKA
Legislativa k lékárničce pro práci s dětmi a mládeží
Nařízení vlády č. 101/2005 Sb. stanovuje, že prostředky první pomoci musí být dostupné na
všech místech, kde to vyžadují pracovní podmínky. Lékárnička je základním vybavením každé
veřejné instituce, tedy i školky, školy či domova mládeže. Státní zdravotnický ústav
doporučuje držet zdravotnické přípravky a materiály „pod zámkem“. Pro tyto účely je tedy
nejlépe použít uzamykatelnou skříňku. V prostorách, kde se pohybují děti, je třeba dbát
zvýšené pozornosti při jejím umisťování. Lékárničku je třeba umístit mimo dosah dětí, ale
zároveň tak, aby k ní měl přístup veškerý dospělý personál (ne např. v uzamčené kanceláři).
V současné době (2008) žádný právní ani technický předpis neuvádí, jakým materiálem má
být zdravotnická lékárnička vybavena. Různé spolky (sportovní a dětské organizace apod.) si
tak vytvořily své vlastní předpisy, které vychází z jejich specifických potřeb. Výjimku tvoří
pouze autolékárničky a lékárničky pro zotavovací akce pro děti a školy v přírodě jak je
uvedeno v příloze č. 4 k vyhlášce č. 106/2001 Sb. V tomto studijním materiálu je rozebírána
lékárnička podle výše zmiňované vyhlášky.
Chemické nebezpečí uvnitř lékárničky
ÚDRŽBA
Lékárničku je nutno pravidelně kontrolovat (např. na internetových stránkách Babyonline
praktický průvodce moderních rodičů www.babyonline.cz se doporučuje lékárničky
kontrolovat nejméně 2x ročně), přičemž je třeba vyřadit léky s prošlou dobou použitelnosti
(na lécích označeno EXP), protože mohou mít jiné účinky, a mohou tak působit toxicky nebo
mohou být neúčinné. Zároveň je třeba ihned doplnit léky chybějící. Vyřazené léky nikdy
nevyhazujeme do komunálního odpadu, ale odevzdáváme ke zneškodnění v některé
z lékáren.
Přehled důležitých pojmů v příbalových letácích:
Důležité je také vědět, pro jaké účely jsou léky určeny. I běžné léky mohou způsobit alergie,
je tedy nutné znát zdravotní stav dětí. Informace o možných alergických reakcích nebo
vedlejších účincích léků obsahují příbalové letáky, které jsou součástí každého balení léků.
Obr. 2: Příbalový leták
Indikační skupina – stavy pacienta, při nichž je vhodné podání daného léčiva.
Indikace – udává, k čemu je dané léčivo určeno.
Kontraindikace – stav, kdy je nevhodné dané léčivo podávat, nebo se smí podávat jen se
zvýšenou opatrností, neboť by jeho podáním došlo ke zhoršení zdravotního stavu pacienta, či
dokonce k ohrožení života.
Interakce – vzájemné ovlivnění současně podaných léků. Většinou se tím myslí ovlivnění
nepříznivé. Někdy toho naopak lze využít. Například použitím dvou shodně působících léčiv
lze dosáhnout žádaného účinku za použití nižších dávek. Interakce neznamenají jen vzájemné
ovlivnění mezi léčivy, ale i jinými vlivy, např. interakce s potravou.
Nežádoucí účinky – léčivo kromě svých účinků, pro které se používá, zároveň působí na
pacienta i jinak, což je většinou nežádoucí. Nežádoucí účinky se liší svou závažností,
s některými se již dopředu počítá s tím, že prospěch z podání léčiva je pro pacienta vyšší než
rizika z podání vyplývající. Jindy mohou nežádoucí účinky pro svou závažnost vést k ukončení
léčby daným léčivem, nebo dokonce pacienta trvale poškodit, případně způsobit jeho smrt.
Mnoho nežádoucích účinků závisí na velikosti dávky, některé se objevují jen u určitých lidí,
kteří k nim mají jisté předpoklady.
Dávkování léčiva – v jakém množství a jak často se léčivo pacientovi podává. K informaci
o dávkování by měla být připojena i informace o způsobu užití, např. spolknout, zavést do
konečníku, injekční podání apod., včetně případné informace, zda je lepší užívat s potravou
či mimo ni, ráno nebo večer apod.
Tab. 3: Rizikové látky obsažené ve vybavení lékárničky.
NÁPLASTI
RTUŤOVÝ
TEPLOMĚR
BOROVÁ
VODA
MOŽNÉ
RIZIKOVÉ LÁTKY
VSTUP DO
TĚLA
RIZIKO POŠKOZENÍ
ZDRAVÍ
PRVNÍ POMOC *
formaldehyd
vstřebávání
kůží
kožní alergie
1
inhalace
poškození ledvin,
psychopatologické
změny
2
požití
smrtelná dávka 2-3 g (tj.
méně jak 100 ml borové
vody)
Vypít asi 1 l vody
nebo suspenze
aktivního uhlí a
vyvolat zvracení.
rtuť
kyselina boritá
Vysvětlivky:
Pokud složky výrobku nebyly zjištěny - v tab. 3 označeno NEDOHLEDÁNO.
* PRVNÍ POMOC – vždy je třeba kontaktovat Toxikologické informační centrum (tel.: 224 919 293
nebo tel.: 224 915 402) a vyhledat lékaře.
Poznámky k tab. 3:
1 Některé léky mohou u citlivých jedinců vyvolávat e alergie. Důležité je proto znát zdravotní
stav dětí a pečlivě číst příbalové informace. Mnohdy nejde pouze o léky, ale i další materiál,
např. náplasti a rychloobvazy. Ty mohou obsahovat toxické látky, nejčastěji formaldehyd.
2 Používání rtuťových teploměrů je v rámci Evropské unie zakázáno. Rtuťové teploměry jsou
nahrazovány teploměry digitálními. Přesto se lze se rtuťovými teploměry stále často setkat.
Pokud se rozbije rtuťový teploměr, je nutné dát velký pozor, aby byly sesbírány všechny
kapičky rtuti. Největší toxikologické riziko představují jedovaté páry rtuti. Kapičky rtuti se
mohou „zakutálet" i překvapivě daleko, zvláště na hladké podlaze. Kapičky rtuti lze sesbírat
na kus papíru a odtud do lahvičky, kterou je třeba odevzdat k likvidaci do lékárny. Pokud se
teploměr rozbije na koberci, je odstranění rtuti pracnější. V tom případě je potřeba zakoupit
práškový zinek nebo síru a tím postižené místo zasypat. Chemickou reakcí vznikne amalgam,
který již není tekutý, ale pevný. Rtuť je v něm vázaná a neuvolňují se nebezpečné výpary.
Vzniklý prášek je nutno vysát vysavačem. Sáček z vysavače je v tomto případě nutno
odevzdat k likvidaci do sběrného dvora.
Při rozbití teploměru se není třeba příliš obávat problémů zapříčiněných požitím kovové
rtuti, neboť rtuť se z trávicího traktu špatně vstřebává. Riziko může představovat rozkousnutí
teploměru dítětem a následné poškození trávicího traktu spolknutými střepy.
Následující text cituje uvedenou vyhlášku.
Seznam doporučeného obsahu lékárničky
Minimální rozsah vybavení lékárničky pro zotavovací akce pro děti a pro školy v přírodě.
I. Léčivé přípravky (pouze ty, jejichž výdej není vázán na lékařský předpis)
- tablety nebo čípky proti bolestem hlavy, zubů (analgetika)
- tablety nebo čípky ke snížení zvýšené teploty (antipyretika)
- tablety proti nevolnosti při jízdě dopravním prostředkem (antiemetika)
- živočišné uhlí
- nosní kapky na uvolnění nosních dýchacích průchodů (otorinolaryngologika)
- kapky, roztok (sirup) nebo tablety proti kašli (antitusika, expektorancia)
- kloktadlo pro dezinfekci dutiny ústní a při bolestech hltanu (stomatologika)
- mast nebo sprej urychlující hojení, např. popálenin (dexpantenolový sprej)
- oční kapky nebo oční mast s dezinfekčním účinkem, oční voda na výplach očí
(oftalmologika)
- mast nebo gel při poštípání hmyzem (lokální antihistaminika)
- tablety při systémové alergické reakci (celková antihistaminika)
- přípravek k dezinfekci kůže a povrchových ran
- dezinfekční prostředek na okolí rány
- inertní mast nebo vazelína
II. Obvazový a jiný zdravotnický materiál
- gáza hydrofilní skládaná kompresy sterilní, různé rozměry
- náplast na cívce, různé rozměry
- rychloobvaz na rány, různé rozměry
- obinadlo elastické, různé rozměry
- obvaz sterilní, různé rozměry
- obinadlo škrtící pryžové
- šátek trojcípý
- vata obvazová a buničitá
- teploměr lékařský
- rouška resuscitační
- pinzeta anatomická
- pinzeta chirurgická rovná
- lopatky lékařské dřevěné
- lékařské rukavice pryžové
- rouška PVC 45 x 55 cm
- dlahy pro fixaci, různé rozměry
III. Různé
- nůžky
- zavírací špendlíky, různé velikosti
- záznamník s tužkou
- svítilna/baterka včetně zdroje
KANCELÁŘSKÁ ELEKTRONIKA
Problematika kancelářských elektrozařízení
V kopírkách, scannerech, laserových tiskárnách i jiných elektronických zařízeních o vysokém
napětí vzniká ozon např. při tisku. Je součástí smogu a vzniká také na horách při bouřkách
působením blesku.
Ozon
Ozon je namodralý dráždivý plyn, který se běžně vyskytuje v zemské atmosféře, ve vrstvě
zvané stratosféra, kde pohlcuje ultrafialové záření, které je pro organismy škodlivé. Může se
však vyskytovat i při zemském povrchu, kde má pro své vlastnosti toxické účinky.
Obr. 1: Stupňovitost atmosféry.
Toxicita ozonu
Ozon dráždí sliznice a může způsobit plicní podráždění provázené otokem plic. Způsobuje
povrchní a rychlé dýchání. Při vyšších koncentracích se dostavují změny zrakové ostrosti,
bolesti na hrudi a dušnost.
Ochrana člověka proti ozonu z kancelářské elektroniky může být několika stupňů:
1. dostatečné větrání
2. používání kvalitnějších přístrojů, u nichž je produkce ozonu omezena na minimum
pomocí speciálních filtrů
3. používání jiných typů elektroniky (např. inkoustové tiskárny místo laserových)
VÝTVARNÉ A ŠKOLNÍ POTŘEBY
Psací a kreslicí potřeby (pastelky, fixy, voskovky, tužky), lepidla, modelovací a jiné výtvarné
a školní potřeby mohou i nemusí obsahovat škodlivé látky ohrožující zdraví dětí. V každé z
níže uvedených skupin lze nalézt výrobky jak zdraví škodlivé, tak výrobky neškodné pro
zdraví dětí.
Jejich charakteristiku z hlediska rizikovosti uvádí tabulka 1.
Tab. 1: Charakteristika výtvarných a školních potřeb z hlediska rizikovosti.
MOŽNÉ RIZIKOVÉ
RIZIKO POŠKOZENÍ
VSTUP DO TĚLA
PRVNÍ POMOC
LÁTKY
ZDRAVÍ
PLNICÍ PERA
TUŽKY A
PASTELKY
NETOXICKÉ
organická
rozpouštědla,
těžké kovy
FIXY A
ZVÝRAZŇOVAČE
VOSKOVKY
-
-
-
požitím,
vstřebáváním
kůží
karcinogenní
působení
otravy nejsou
akutní, ale
chronické
inhalačně
bolesti hlavy,
přechodné poruchy
vnímání
dostatek
čerstvého
vzduchu
formaldehyd,
diethylenglykol
těžké kovy
poškození
červených krvinek,
ledvin, jater,
nervového
požitím,
otravy nejsou
systému, cév,
vstřebáváním
akutní, ale
svalstva, imunitních
kůží
chronické
mechanismů,
trávicího a
reprodukčního
systému
poškození
červených krvinek,
ledvin, jater,
požitím,
otravy nejsou
nervového
vstřebáváním
akutní, ale
systému, cév,
kůží
chronické
svalstva, imunitních
mechanismů,
trávicího a
reprodukčního
systému
VODOVÉ BARVY
těžké kovy
PRSTOVÉ BARVY
NETOXICKÉ
-
anilin
požitím,
vstřebáváním
kůží,
OLEJOVÉ BARVY
A TEMPERY
-
-
karcinogenní
působení
otravy nejsou
akutní, ale
chronické
karcinogenní
působení
otravy nejsou
akutní, ale
chronické
podráždění sliznic,
narkotické účinky
dostatek
čerstvého
vzduchu
inhalačně
PLAKÁTOVÉ
BARVY
LEPIDLA NA BÁZI
ORGANICKÝCH
ROZPOUŠTĚDEL
ŠKROBOVÁ,
DEXTRINOVÁ A
BÍLKOVINNÁ
LEPIDLA
DISPERZNÍ
LEPIDLA
organická
rozpouštědla
organická
rozpouštědla
požitím,
vstřebáváním
kůží
vstřebáváním
kůží, inhalačně
poškození jater,
ledvin, nervové
soustavy
chronické
otravy
NETOXICKÉ
-
-
-
NETOXICKÉ
-
-
-
PLASTELÍNY
těžké kovy
NA VZDUCHU
TVRDNOUCÍ
HMOTY
NETOXICKÉ
ftaláty,
HMOTY
VYTVRZOVANÉ
TEPLEM
organické látky
uvolňované při
vytvrzování
poškození
červených krvinek,
ledvin, jater,
nervového
požitím,
otravy nejsou
systému, cév,
vstřebáváním
akutní, ale
svalstva, imunitních
kůží
chronické
mechanismů,
trávicího a
reprodukčního
systému
-
-
-
poškození
červených krvinek,
ledvin, jater,
požitím,
nervového
otravy nejsou
vstřebáváním
systému, cév,
akutní, ale
kůží,
svalstva, imunitních
chronické
mechanismů,
inhalačně
trávicího a
reprodukčního
systému
Vysvětlivky:
Pokud složky výrobku nejsou toxické - v tab. 1 označeno NETOXICKÉ.
U netoxických výrobků není uvedena cesta vstupu do těla, riziko poškození zdraví a první pomoc –
v tab. 1 políčko proškrtnuto pomlčkou -.
O těchto výtvarných a školních potřebách z tab. 1 je podrobněji pojednáno v následujícím
textu.
Psací a kreslicí potřeby
Plnicí pera
Inkoust do plnicích per zpravidla žádné nebezpečné látky neobsahuje. Skládá se z vody,
sorbitu (D-glucitolu), glycerinu a většinou neškodného barviva.
Tužky a pastelky
Tuhy v tužkách jsou vyrobeny ze směsi grafitu, kaolinu a vody a jsou neškodné.
V povrchovém laku ovšem mohou být obsaženy toxické těžké kovy, rozpouštědla
a konzervační látky. Proto se doporučuje užívat nelakované tužky a ze stejného důvodu
i nelakované pastelky.
Tuhy v pastelkách mohou obsahovat těžké kovy. Rizikový může být též povrchový lak
pastelek.
Fixy a zvýrazňovače
Fixy mohou obsahovat zdraví škodlivé organické látky. Je tedy lépe používat jen fixy
a zvýrazňovače s vodou ředitelnými barvami (tzv. na vodní bázi, water based). Ty neobsahují
organická rozpouštědla. Pro děti nejsou vhodné fixy na popisování fólií, které organická
rozpouštědla obsahují (tzv. lihové fixy, alcohol based).
Voskovky
Základní substance voskových pastelek se skládá z porcelánové hlinky a z vosku. Mohou být
barveny pigmenty obsahujícími těžké kovy nebo barvami potravinářskými a kosmetickými.
Především u menších dětí dejte přednost voskovkám v papírovém obalu, s potravinářskými
barvivy a se včelím voskem.
Barvy
Zakoupit lze celou řadu barev pro děti – vodové barvy, prstové barvy, olejové nebo
temperové barvy. Pro zdraví dětí je důležité věnovat velkou pozornost výběru použitého
typu rozpouštědla a obsahu toxických látek.
Vodové barvy
Vodové barvy jsou pevné, vodou rozpustné barvy. Bývají většinou v plastových pouzdrech,
tzv. barevnicích s průhledným víkem. Vodové barvy obsahují velmi malá množství pigmentů
obsahujících těžké kovy a anilinových barviv. Protože se při užívání nevypařují a nepráší,
nejsou pro děti nebezpečné. Ovšem děti by si neměly vodovými barvami malovat na kůži.
Vodové barvy musí splňovat požadavky CSN EN 71-3 – Migrace rizikových prvků.
Prstové barvy
Prstové barvy se nabízejí většinou v kelímcích a jsou určeny k nanášení přímo prsty, jsou
vhodné pro děti od tří let. Prstové barvy můžeme vyrobit i doma ze škrobového lepidla
a z vhodných potravinářských barviv. Na prstové barvy se vztahuje CSN EN 71-7 barvy
nanášené prsty. U prstových barev je větší pravděpodobnost, že se dětem dostanou do úst,
proto jsou pro ně stanoveny přísnější mezní hodnoty pro migraci toxických prvků i další
požadavky, týkající se obsahu pojiv, plniv, stabilizátorů a zhořčovadel.
Suroviny pro výrobu vodových i prstových barev pocházejí převážně z přírodních látek –
používá se voda, křída, pojivo, minerální pigmenty (někteří výrobci dávají přednost
potravinářským barvivům).
Olejové barvy a tempery
Olejové a temperové barvy obsahují větší množství anilinových barviv. Jsou proto pro děti
méně vhodné než barvy vodové. Použití anilinových barviv se však neomezuje na tempery
nebo olejové barvy. Mohou je obsahovat i vodové barvy, ale i jiné materiály.
Plakátové barvy
S plakátovými barvami se maluje na velkých plochách a jsou odolné proti vodě. Částečně
obsahují organická rozpouštědla. Jelikož u nich může snadno dojít ke kontaktu s kůží, a to na
velké ploše, a kůže dobře vstřebává organická rozpouštědla, nejsou plakátové barvy pro děti
vhodné.
Lepidla
Lepidla na bázi organických rozpouštědel
Tradiční univerzální lepidla se skládají z rozpouštědla (alkoholu, etheru, chlorovaných
uhlovodíků, toluenu, xylenu, cyklohexanu, atd.) a vlastní lepicí hmoty (nejčastěji syntetické
pryskyřice). Rozpouštědla zajišťují, aby lepicí hmota zůstala měkká. Většinou jsou zdraví
škodlivá - dráždí sliznice, působí narkoticky, mohou poškozovat játra, ledviny, nervy a mozek.
Speciální lepidla by neměla v žádném případě přijít do rukou dětem. Zbytky lepidel
obsahujících rozpouštědla patří do nebezpečného odpadu.
Škrobová, dextrinová a bílkovinná lepidla
Škrobová, dextrinová a bílkovinná lepidla jsou tuhé látky, prášky nebo pasty obsahující vodu
(rozpouštějí se v horké nebo studené vodě). Zasychají ztrátou vody odpařením nebo
vsáknutím do lepeného materiálu. Jde o přírodní materiály, a tak hrozí nebezpečí napadení
mikroorganismy. Proto lepidla obsahují konzervační látky, které by měly být potravinářské.
Do této skupiny lepidel patří např. Bílá lepicí pasta, Drago. Pro práci dětí jsou nejvhodnější.
Disperzní lepidla
Disperzní lepidla mají tekutou, pastovitou až tmelovitou konzistenci. Jejich základem je
disperze částic polymeru ve vodě. Zasychají vsáknutím vody do porézního materiálu a jejím
odpařením. Používají se např. k lepení papíru, dřeva, textilu, tapet, v obuvnictví. Patří mezi
ně např. Herkules, Tenyl, Teramotmel, Duvilax.
Poslední dvě výše uvedené skupiny lepidel neobsahují organická rozpouštědla a jsou pro děti
přijatelná z hlediska zdravotního i ekologického.
Modelovací hmoty
Modelovací hmoty lze rozdělit na hmoty trvale plastické (tradiční plastelíny), hmoty
tvrdnoucí na vzduchu a hmoty tvrditelné teplem. Některé modelovací hmoty mohou
obsahovat ftaláty nebo těžké kovy.
Existují však vhodné alternativy, které lze pro děti doporučit. Na tyto druhy hraček se
vztahuje norma CSN EN 71-5: Chemické hračky (soupravy) jiné než soupravy pro pokusy. Jsou
zde uvedeny seznamy chemických přípravků, které mohou být v těchto soupravách použity a
jejichž použití je v současné době považováno za bezpečné. Mimo jiné se vztahuje i na
soupravy s modelovací hmotou z měkčeného PVC.
Trvale plastické modelovací hmoty (tradiční plastelíny)
Jako suroviny pro trvale plastické modelovací hmoty se používají porcelánová hlinka, parafín
nebo včelí vosk, barviva a eventuálně škrob. Tyto hmoty jsou většinou nezávadné, pokud
neobsahují těžké kovy. Olovo, kadmium a chrom se do hmoty mohou dostat spolu
s porcelánovou hlinkou, nebo s barvivy. Výrobky, které splňují české právní předpisy
a normy, jsou pro děti bezpečné. Obsah rizikových prvků je omezen normou EN 71-3. Norma
upravuje migraci určitých prvků (antimonu, arsenu, barya, kadmia, chromu, olova, rtuti
a selenu) z materiálu hraček.
Modelovací hmoty tvrdnoucí na vzduchu
Modelovací hmoty, které na vzduchu tvrdnou, mohou být vyrobeny z velmi rozličných
surovin, např. ze soli a škrobu nebo z celulózových vláken a čištěného kaolinu. Ke konzervaci
těchto modelovacích hmot se používají většinou potravinářské konzervační prostředky.
Aromatizované výrobky se nedoporučuje kupovat, protože mohou svádět k ochutnávání.
Modelovací hmoty vytvrzované v peci
Teplem vytvrzované modelovací hmoty (např. Modelit) jsou většinou z PVC s obsahem
změkčovadel (ftalátů). Při vytvrzování se mohou uvolňovat škodlivé výpary. Tyto výpary
obsahují všechny organické součásti modelovací hmoty nebo produktu jejího rozpadu.
Dojde-li ke spolknutí, můžou škodliviny přejít do těla.
Neškodnou a pro děti tedy vhodnou modelovací hmotou tvrzenou v peci je keramická hlína.
ÚKLIDOVÉ PROSTŘEDKY
Toxicita čisticích prostředků
Prostředky na mytí nádobí, oken, na praní, čištění WC, koupelny, sporáku nebo koberců mají
své místo ve skříňkách, u dřezu nebo jen tak na zemi v koupelně, kde by se mohly
samostatně pohybovat děti. Některé z těchto prostředků pronikavě voní nebo mají
přitažlivou barvu, a mohou přilákat zvědavé dítě. Po vypití a někdy jen po potřísnění jsou
nebezpečné téměř všechny.
Nehoda s některým úklidovým nebo čisticím prostředkem se může přihodit i tehdy, kdy není
lékařská pomoc ihned dostupná. Pro správnou a účelnou první pomoc alespoň po telefonu je
dobré kontaktovat Toxikologické informační centrum v Praze, které tuto službu nabízí.
Dostupné je na telefonním čísle 224 915 402 nebo 224 919 293 (nepřetržitá lékařská služba).
Stručný přehled jejich nebezpečných vlastností udává tabulka 2.
Tab. 2: Přehled nebezpečných vlastností úklidových prostředků.
MOŽNÉ RIZIKOVÉ
LÁTKY
PROSTŘEDKY NA
MYTÍ NÁDOBÍ
MYCÍ PROSTŘEDKY
DO MYČEK NA
NÁDOBÍ
PROSTŘEDKY NA
ČIŠTĚNÍ OKEN
saponáty
VSTUP DO RIZIKO POŠKOZENÍ
PRVNÍ POMOC *
TĚLA
ZDRAVÍ
vdechnutí pěny do
nevyvolávat
požití
plic, následný zánět
zvracení
plic
nedohledáno
požití
poleptání sliznic
nevyvolávat
zvracení
alkohol
požití
omámení
alkoholem
vyvolat zvracení
Požití:
nevyvolávat
zvracení
DESINFEKČNÍ
PROSTŘEDKY
chlornan sodný
požití,
nadýchání
poleptání sliznic
PŘÍPRAVKY NA
ODSTRAŇOVÁNÍ
VODNÍHO KAMENE
kyseliny, louhy
požití
poleptání sliznic
Nadýchání:
dostatek
čerstvého
vzduchu
nevyvolávat
zvracení
Vysvětlivky:
Pokud složky výrobku nebyly zjištěny - v tab. 2 označeno NEDOHLEDÁNO.
* PRVNÍ POMOC – vždy je třeba kontaktovat Toxikologické informační centrum a vyhledat lékaře.
ROSTLINY
KLASIFIKACE NEBEZPEČÍ ZPŮSOBENÝCH ROSTLINAMI
Některé rostliny mohou být pro děti nebezpečné, proto při jejich výběru do prostor, kde se
děti pohybují, dbáme zvýšené opatrnosti. Nebezpečné rostliny mohou poškodit zdraví dítěte
různými způsoby - vyvolat alergie, způsobit zranění, bolesti hlavy, případně i smrt.
Nebezpečné rostliny se vyskytují mezi pokojovými i venkovními rostlinami.
1. ALERGIE (STAV ZVÝŠENÉ CITLIVOSTI)
Tyto rostliny obsahují většinou silice a pryskyřice uložené v pletivech nebo žláznatých
chlupech. Mnohé tyto rostliny se používají jako koření.
Kontaktní alergeny - Tyto alergeny způsobují podráždění pokožky (vznikají záněty kůže).
Inhalační alergeny - Jako inhalační alergeny označujeme pyly rostlin opylovaných větrem
(např. některé dřeviny, plevele, luční trávy aj.). Ty způsobují tzv. „sennou rýmu“.
Fototoxické látky - Tyto látky zvyšují citlivost člověka ke slunečnímu záření (např.
hvězdnicovité rostliny, hlavně chryzantémy).
Potravinové alergeny - Po požití rostliny se mohou alergie vyskytnout kdekoliv v trávicím
ústrojí.
2. ZRANĚNÍ
Některé rostliny mohou způsobit dětem zranění ostny, trny, ostrými špičkami listů, suchými
řapíky.
3. BOLESTI HLAVY
Některé rostliny intenzivně voní, čímž mohu u citlivých jedinců způsobit bolesti hlavy.
4. NEBEZPEČÍ INTOXIKACE
Některé rostliny obsahují toxické látky, které mohou způsobit i smrt. Mezi tyto látky patří
alkaloidy, glykosidy, terpeny, toxické bílkoviny, rostlinné kyseliny (např. šťavelová kyselina a
její rozpustné soli - šťavelan vápenatý).
PŘEHLED NĚKTERÝCH NEBEZPEČNÝCH EXTERIÉROVÝCH (VENKOVNÍCH) ROSTLIN
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
BEZ (všechny druhy) - v semenech obsahuje látku dráždící sliznice, způsobující
nevolnost, zvracení, průjmy, bolesti břicha, hlavy a závratě.
BOBKOVIŠEŇ LÉKAŘSKÁ - obsahuje ve všech částech jedovatý glykosid, jehož
štěpením se v těle uvolňuje prudce jedovatý kyanovodík. Otrava postupuje velmi
rychle, lékařská pomoc je nevyhnutelná. Zejména dětem mohou být nebezpečné
lákavé peckovice, omylem považované za jedlé plody.
BŘEČŤAN POPÍNAVÝ - stonky, listy i bobule obsahují jedovatý glykosid. Otravy se
projevují zvracením, průjmy a křečemi, u dětí až s možnými smrtelnými důsledky.
CESMÍNA OSTROLISTÁ - v listech a plodech obsahuje jedovaté alkaloidy. Otrava se
projevuje zvracením, silnými průjmy a ospalostí.
JÍROVEC MAĎAL - kůra a listy obsahují v malém množství jedovaté glykosidy.
KALINA (všechny druhy) - plody obsahují hořčiny, saponin a třísloviny, které mohou
podráždit sliznici v žaludku a střevech s následkem zvracení a průjmu se sklonem ke
kolapsu.
PÁMELNÍK OBECNÝ - plody obsahují saponiny a další látky, které způsobují
podráždění, případně záněty pokožky a sliznic. Případné požití plodů vede ke zvracení
a průjmu, větší snědená množství mohou vést ke zmatenosti, v těžkých případech
k bezvědomí.
PTAČÍ ZOB OBECNÝ - všechny části obsahují jedovatý glykosid. Otrava se projevuje
žaludečními a střevními potížemi se silným zvracením, průjmy, křečemi a ochrnutím
krevního oběhu, u dětí může způsobit i smrt.
STŘEMCHA HROZNOVITÁ - jedovatá je celá rostlina kromě dužniny plodů, obsahuje
glykosidy, jejichž štěpením se uvolňuje prudce jedovatý kyanovodík.
ŠKUMPA (všechny druhy) - jedovatá je celá rostlina, nejvíce jedovatých látek je
obsaženo v bílém latexu, který rostlina roní při poškození. Tyto látky jsou silnými
alergeny a kontaktními jedy. Ve styku s nechráněnou pokožkou způsobuje zarudnutí
pokožky, vyrážkou a puchýři.
ŠTĚDŘENEC ODVISLÝ - všechny části rostliny obsahují jedovatý alkaloid, nejvíce je ho
v semenech. Půl až jednu hodinu po jeho požití se objevuje nevolnost, zvracení, silná
žízeň, křeče, pocení, bolesti hlavy, kolaps krevního oběhu, svalové záškuby, není
výjimečné blouznění a halucinace. Otravy se nejvíce vyskytují u malých dětí, které sají
sladký nektar z květů, nebo požijí několik semen.
TIS ČERVENÝ - obsahuje prudce jedovaté alkaloidy ve všech částech rostliny, kromě
červeného míšku.
TRNOVNÍK AKÁT - kromě květů je prudce jedovatá celá rostlina; obsahuje bílkovinné
jedy, třísloviny, v květech silice a glykosidy. O trny je možné se poranit.
ZERAV (lidově TÚJE, všechny druhy) - všechny části rostliny jsou jedovaté, nejvíce
vrcholky mladých větévek. Otrava jedem se projevuje zevně podrážděním pokožky,
vnitřně těžkým podrážděním žaludku a střev, křečemi, poškozením jater a ledvin.
PŘEHLED NĚKTERÝCH NEBEZPEČNÝCH INTERIÉROVÝCH (POKOJOVÝCH) ROSTLIN
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
AGÁVE - konce listů jsou velmi pichlavé, může dojít k poranění.
AGLAONEMA - obsahuje kontaktní alergeny, které dráždí pokožku a sliznice,
bobulovité plody jsou jedovaté.
ASPARÁGUS - plody jsou jedovaté.
AZALKA - všechny části rostliny jsou jedovaté.
BRAMBOŘÍK - celá rostlina je jedovatá, nejjedovatější částí je hlíza.
BŘEČŤAN - rostlina je celá jedovatá.
DIEFENBACHIE - jedovatá rostlina, všechny části obsahují dráždivé rafidy kyseliny
šťavelové.
FILODENDRON - obsahují ve svých pletivech nerozpustné krystaly šťavelanu
vápenatého ve tvaru jehliček, rafidů, které při pozření mechanicky dráždí sliznice
dutiny ústní a trávicího traktu. Výsledkem je svědění, zánět, otok rtů, jazyka, patra
i hltanu, což vede ke ztíženému polykání a potížemi při dýchání, může dojít až
k dušení.
HVĚZDNÍK - rostlina obsahuje jedovaté látky.
KALANCHOE - rostlina obsahuje jedovaté šťávy, které mohou po požití dráždit
žaludek.
KROTON - jedovatá rostlina, mléčná šťáva dráždí pokožku a sliznice.
JUKA - o ostré špičky listů je snadné se poranit.
LOPATKOVEC - obsahuje látky, které dráždí pokožku a sliznice.
MONSTERA - rostlina obsahuje látky dráždící pokožku a sliznice, plody jsou jedovaté.
MUŠKÁT - listy intenzivně voní, což může u citlivých jedinců vyvolat bolesti hlavy.
POTOS - obsahuje alergeny dráždící pokožku a sliznice.
PRVOSENKA - obsahuje kontaktní alergeny, které mohou citlivým jedincům způsobit
kožní alergie.
PRYŠEC TRNOVÁ KORUNA - rostlina je celá jedovatá, mléčná šťáva obsahuje látky
dráždící pokožku a sliznice, o ostré trny je možné se zranit.
PRYŠEC VÁNOČNÍ HVĚZDA - mléčná šťáva dráždí pokožku a sliznice.
ŘEMENATKA - rostlina obsahuje jedovaté alkaloidy.
ŠEFLERA - rostlina obsahuje látky dráždící pokožku a sliznice.
TOULITKA - obsahuje látky dráždící sliznice.
TENURA - rostlina je celá jedovatá.
WASHINGTONIA - listy mají silně trnité řapíky, o které je snadné se poranit.
PŘEHLED BEZPEČNÝCH INTERIÉROVÝCH (POKOJOVÝCH) ROSTLIN
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
AFRICKÁ FIALKA
AFRICKÁ KOPŘIVA
ALOE
BLAHOČET
CYPŘIŠ
DATLOVNÍK
DRAČINEC
FÍKUS
GASTERIE
IBIŠEK
KALANCHOE
KOŘENOKVĚTKA
LEDVINÍK
MOLICE
MUČENKA
NADUŤ
NETÍK
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
PALMA DATLOVÁ
PEPŘINEC
PODĚNKA
PODROSTOVKA
ROZMARÝN
REO
SLEZINÍK
SMRDUTKA
ŠÁCHOR
TLUSTICE
TRADESCANTIA
VÁNOČNÍ KAKTUS
VOSKOVKA
ZEBRINA
ZELENEC
ŽUMEN
NÁBYTEK
Toxicita nábytku
Nábytek, vyrobený z dřevotřísky či překližky, může do ovzduší uvolňovat nebezpečný
formaldehyd obsažený v lepidlech přidávaných do materiálu, jenž se k výrobě těchto
nábytkových desek používá. Formaldehyd může být také uvolňován z výrobků obsahujících
melamin např. nábytku a plastových potřeb v domácnosti.
FORMALDEHYD
Formaldehyd je bezbarvý toxický plyn. Je přirozeným meziproduktem přírodních procesů,
člověk jej ale také uměle vyrábí a využívá jako surovinu pro výrobu řady produktů (bakelitu,
melaminového plastu, dřevotřísky, překližky, lepidel, tmelů, izolací, textilií - oděvů, lůžkovin,
matrací, koberců atd., dezinfekčních prostředků - formalín). Vzniká také při nedokonalém
spalování fosilních paliv - je součástí spalin dieselových i benzínových motorů. Je považován
za nejnebezpečnější škodlivinu v interiérech.
Toxicita formaldehydu
Formaldehyd vstupuje do těla především inhalací a požitím. V plicích a trávicím ústrojí se
snadno vstřebává. Přes kůži se vstřebává jen slabě. Akutní otrava při expozici malým dávkám
formaldehydu vyvolává bolesti hlavy a zánět nosní sliznice. Vyšší koncentrace způsobuje
vážné podráždění sliznic a respirační problémy, např. zánět průdušek a otok nebo zánět plic.
U citlivých jedinců může formaldehyd vyvolávat astma a záněty kůže. Chronická otrava při
dlouhodobé expozici se projevuje zánětem průdušek. Formaldehyd dráždí oči a vyvolává
slzení. Vyšší koncentrace mohou vyvolat zákal rohovky nebo i ztrátu zraku. Formaldehyd je
karcinogenní látka.
Doporučení
•
•
•
vyvarujte se koupi nábytku z dřevotřísky, překližky a melaminu, pořizujte nábytek z
masivního dřeva
místnosti s dřevotřískovým nábytkem nepřetápějte a pravidelně větrejte
vyhýbejte se výrobkům z melaminového plastu
21
HRAČKY
Nebezpečí hraček vyplývá z jejich chemických a fyzikálních vlastností. Hračky mohou
obsahovat chemické látky poškozující zdraví dítěte nebo mohou být konstruovány tak, že si
dítě při manipulaci s nimi způsobí zranění, případně i smrt.
Hračky nebezpečné mechanicky
Některé hračky představují pro malé dítě riziko, že odmontovatelné nebo snadno oddělitelné
části hračky spolkne nebo vdechne. Takto způsobené úrazy mohou být i smrtelné.
Z evropských direktiv a státních norem vychází speciální požadavky na hračky pro děti do 3
let, u nichž je toto nebezpečí největší. To, jestli má vybraná hračka správnou velikost, aby
nemohla být spolknuta nebo vdechnuta, lze zjistit pomocí speciálního měřidla. Nemáme-li
měřidlo, stačí si zapamatovat obecnou radu, že žádný z předmětů, který se vejde do trubičky
o průměru 3,2 cm, není pro děti do 3 let věku bezpečný. Každá hračka, která není určena
dětem do tří let, by měla nést upozornění přímo od výrobce.
U větších dětí je třeba dát pozor na nebezpečí skryté v pistolkách na kuličky, které mohou
být vystřelovány velkou rychlostí a způsobit tak poranění zejména očí.
Hračky nebezpečné akusticky
U hraček vydávajících zvuk je třeba sledovat intenzitu tohoto zvuku – příliš hlučné hračky by
mohly poškodit sluch dítěte.
22
Hračky nebezpečné chemicky
Jak poznat bezpečnou hračku
Značka BEZPEČNÉ HRAČKY označuje, že kupovaný výrobek je
bezpečný a zdravotně nezávadný, což garantuje certifikát Institutu
pro testování a certifikaci (ITC). ITC také garantuje trvalý dohled nad
stálou kvalitou a bezpečností výrobku po celou dobu platnosti licence
na užívání značky. Hračky jsou klasifikovány podle věkové kategorie
a podle analýzy rizik.
Značka CZECH MADE označuje výrobek splňující požadavky dané
obecně závaznými českými právními předpisy a zaručuje, že jeho
vlastnosti odpovídají požadavkům nejméně v míře srovnatelné
s nabídkou kvalitních zahraničních a tuzemských výrobků na českém
trhu.
Značka EKOLOGICKY ŠETRNÝ VÝROBEK říká, že u označeného
výrobku jsou minimalizovány nepříznivé vlivy na životní prostředí
a na zdraví spotřebitele a tyto skutečnosti garantuje stát. Výrobek
splňuje ještě přísnější normy na vliv na zdraví a životní prostředí, než
vyžaduje zákon od výrobků ostatních.
PVC a jeho zdravotní rizika
Tento symbol označuje výrobky z PVC.
PVC (polyvinylchlorid) je jedním z nejpoužívanějších plastů na světě. V běžném životě je
snadné se s PVC setkat v láhvích na tekuté potraviny (ocet, kečup), ubrusech, hračkách
a kutilských potřebách.
Ve většině případů je možno se použití PVC zcela vyhnout. Na trhu je v současné době celá
řada bezpečnějších alternativních materiálů a výrobků. Podle oblasti použití a požadavků na
výrobek lze volit z více či méně přírodních materiálů nebo jiných syntetických plastů (dřevo,
polypropylen (PP) apod.).
PVC obsahuje řadu přísad, z nichž mnohé jsou velmi toxické. Patří mezi ně změkčovadla
obecně označovaná jako ftaláty a těžké kovy, např. olovo, kadmium a rtuť.
23
Ftaláty
Ftaláty narušují endokrinní systém, a tím mohou způsobit řadu nepříznivých následků, např.
řídnutí spermatu, rakovinu varlat či nesestouplá varlata, zakrnění penisu, poškození jater
a ledvin, omezení funkce plic či alergické účinky. Nebezpečí spočívá v rozpustnosti ftalátů
(jsou dobře rozpustné v tucích a slabě rozpustné ve vodě), které se můžou dostat do
dětských úst, vstřebat se do organismu, a tak vážně narušit zdravotní stav dítěte. Výjimkou
jsou PETlahve, v nichž jsou ftaláty vázány pevnou chemickou vazbou - do nápojů se
z PETlahví neuvolňují.
•
ÚČINKY NA ZDRAVÍ - ftaláty se do organismu dostávají různými cestami:
1. Vdechováním: Ftaláty představují značnou část PVC. Jelikož ftaláty nejsou v PVC
pevně vázány, uvolňují se do ovzduší. Následně jsou vdechovány a plícemi se
dostávají do krve.
2. Sliznicí: Přímým kontaktem se sliznicí se ftaláty dostávají přímo do krve, což je
rozhodující právě u hraček, které děti často vkládají do úst.
3. Konzumací: Týká se potravin balených do PVC (např. Termix).
Legislativa
V EU byla přijata direktiva EU 2005/84 o omezení ftalátů v dětských hračkách a dětském
zboží, která uvádí že:
„Používání určitých ftalátů v hračkách a předmětech pro péči o děti vyrobených z měkčeného
plastického materiálu nebo obsahujících části vyrobené z měkčeného plastického materiálu
by mělo být zakázáno, protože přítomnost určitých ftalátů představuje nebo by mohla
představovat rizika pro zdraví dětí. Hračky a předměty pro péči o děti, které, ačkoliv nejsou
k tomu účelu určeny, mohou děti vkládat do úst, mohou za jistých okolností představovat
nebezpečí pro zdraví malých dětí, pokud jsou vyrobeny z měkčeného plastického materiálu
nebo obsahují části vyrobené z měkčeného plastického materiálu obsahujícího některé
ftaláty.“
Na ni navazuje vyhláška 284/2006 Sb., podle které se od 16. ledna 2007 nesmějí používat látky
označené: DEHP, DBP, BBP, DINP, DIDP, DNOP (ftaláty), jakožto látky nebo složky přípravků
v koncentraci vyšší než 0,1 % hmot. v měkčených plastových materiálech sloužících k výrobě hraček
a předmětů pro péči o děti.
24
Těžké kovy
Z toxikologického hlediska patří mezi nejvýznamnější těžké kovy zejména olovo, kadmium,
rtuť. Těžké kovy se ukládají v organismech (rostlinách i živočiších), po jejich smrti se stávají
potravou jiných živočichů včetně člověka, a vracejí se tak do potravního řetězce. Jejich
nahromadění v organismech způsobuje různá poškození nebo i smrt.
Zdravotní rizika těžkých kovů
Olovo – vstřebává se převážně plícemi, ale také trávicím ústrojím. Organické sloučeniny
obsahující ionty olova se absorbují pokožkou a jsou toxické. Olovo může ovlivňovat
krvetvorný a nervový systém – poškozuje červené krvinky, ledviny, játra, nervy, cévy,
svalstvo, imunitní mechanismy, trávící a reprodukční systém. Olovo se může hromadit
v kostech, játrech a ledvinách. Trvalá expozice nízkými koncentracemi může vést hlavně
u dětí k psychickým změnám, poruše jejich chování např. k hyperaktivitě.
Kadmium – negativně ovlivňuje metabolismus vápníku a tím tvorbu vitamínu D. Jako
důsledek působení kadmia byly popsány nekrózy a nádory pohlavních žláz, poruchy funkce
ledvin, resp. poruchy kardiovaskulárního systému. Kadmium se hromadí v játrech. Chronické
otravy se projevují zlatožlutým lemem u zubů, hubnutím, žlutou barvou kůže, kašlem,
dušností, bolestmi na prsou, celkovým vyčerpáním až smrtí.
Rtuť – nejčastěji je inhalována (snadno se odpařuje). Z těla se vylučuje převážně močí
a potními žlázami. Většina rtuti, která je organismem vstřebána, se vylučuje během jednoho
týdne, ledviny a mozek však zadržují rtuť po delší dobu. Příznaky otravy záleží na chemické
formě rtuti. Kovová rtuť po perorálním vstupu do organismu má jen malé účinky, neboť se
z trávicího traktu špatně vstřebává. Oproti tomu organické sloučeniny rtuti jsou z trávicího
traktu kompletně snadno vstřebavatelné. Chronická otrava parami nebo sloučeninami rtuti
se projevuje změnou zbarvení dásní a vikláním zubů, zvětšením slinných žláz, třesem prstů
a končetin. Způsobuje poruchy psaní, psychickou podrážděnost.
25
SLOVNÍK POJMŮ
AKUTNÍ OTRAVA - náhle vzniklá porucha zdraví způsobená biologicky aktivní látkou. Průběh
otravy nelze vždy dostatečně předvídat, užitá látka působí přímo sama nebo
i prostřednictvím produktů svého rozkladu v těle v závislosti na dávce, kombinaci, ve které
byla požita, na oběhu, distribučním prostoru, hydrataci, teplotě, v závislosti na svých
fyzikálně-chemických vlastnostech. Prognózu určuje velikost dávky a doba, která uplynula od
požití.
ALERGICKÁ REAKCE, ALERGIE - přehnaná, nepřiměřená reakce imunitního systému
organizmu na látky, se kterými se běžně setkáváme v prostředí. Projevy alergických reakcí
můžou být různého typu, od běžné rýmy až po anafylaktický šok, který může končit i smrtí.
ALKALOIDY - dusíkaté látky, které se nacházejí v buněčné šťávě rostlin jako sloučeniny
organických kyselin. Známo je asi 5000 alkaloidů. Často nesou jména rostlin, z nichž
pocházejí + koncovku -in např.:
Colchicum (ocún) - KOLCHICIN
Nicotiana (tabák) - NIKOTIN
Papaver (mák) - PAPAVERIN
Solanum (lilek) - SOLANIN
Atropa (rulík) - ATROPIN
aj.
ALKOHOL - označuje skupinu derivátů uhlovodíků, v toxikologii pak alkoholické nápoje, které
se vyznačují různě vysokým obsahem ethanolu.
ANILIN - nazývaný též aminobenzen, benzenamin nebo fenylamin, je bezbarvá olejovitá
kapalina. Je toxický, má zásaditou reakci. V přírodě se nachází v černouhelném dehtu,
průmyslově se vyrábí redukcí nitrobenzenu. Používá se při výrobě barviv, léčiv a polyuretanů.
ANTIMON (Sb) - patří mezi kovy, které jsou známy lidstvu již od starověku. Slouží jako
součást různých slitin, v nichž zlepšuje vlastnosti základní slitiny – např. zvýšení mechanické
pevnosti a odolnosti proti chemickým vlivům. Používá se ve výrobě elektronických součástek,
barviv, keramických materiálů a při výrobě kaučuku.
ARSEN (As) - toxický polokov, známý již od starověku. Používá se při výrobě speciálních slitin
a v polovodičích. Arsen je v zemské kůře velmi vzácným prvkem. Přestože je arsen znám jako
jedovatý prvek, kovový arsen je netoxický. V organismu je však metabolizován na toxické
látky, nejčastěji na oxid arsenitý. Akutní otravy se projevují zvracením, průjmy, svalovými
křečemi, ochrnutím a zástavou srdce. Oxid arsenitý se společně s arsenitými halogeny řadí
mezi významné látky mutagenní a karcinogenní.
BARYUM (Ba) - měkký, velmi reaktivní a toxický kov. Všechny rozpustné soli barya jsou
prudce jedovaté.
26
BÍLKOVINY (proteiny) - patří mezi biopolymery. Jedná se o vysokomolekulární přírodní látky
složené z aminokyselin. Proteiny jsou podstatou všech živých organismů.
CELULÓZA - polysacharid, který je zcela nerozpustný ve vodě. Celulóza je hlavní stavební
látkou rostlinných buněčných stěn, je nejrozšířenějším biopolymerem na zemském povrchu.
Je hlavní složkou papíru a rostlinných vláken z bavlny, lnu a konopí.
CYKLOHEXAN - uhlovodík patřící mezi cykloalkany. Používá se jako nepolární rozpouštědlo
v chemickém průmyslu. Průmyslově se cyklohexan vyrábí reakcí benzenu s vodíkem.
DEXTRINY - skupina nízkomolekulárních sacharidů vyráběných průmyslově hydrolýzou
škrobů - především bramborového škrobu. Dextriny jsou ve vodě rozpustné, bílé až slabě
nažloutlé látky. Často se využívají v průmyslové výrobě pro jejich nejedovatost a nízkou cenu.
Slouží jako vodou rozpustná lepidla, zahušťovadla v potravinářském průmyslu a jako pojiva
ve farmaceutickém průmyslu a pyrotechnice. Některé nestravitelné dextriny se občas
používají jako náhrada vlákniny.
DIETHYLENGLYKOL - toxická organická kapalina s nasládlou chutí, bezbarvá a prakticky bez
zápachu. Často se používá jako rozpouštědlo.
DISPERZE - směs látek, z nichž jedna je jemně rozptýlena v druhé (např. pěna).
DLOUHODOBÁ EXPOZICE NÍZKÝM HLADINÁM - škodlivé účinky při dlouhodobém vystavení
organismu malým koncentracím chemických sloučenin.
ENDOKRINNÍ SYSTÉM - jiné označení pro soustavu žláz s vnitřní sekrecí. Endokrinní žlázy
vylučují hormony, které cirkulují v těle v krevním oběhu a ovlivnění činnost vzdálených
orgánů.
ETHERY - látky, které mají charakteristickou vůni, jsou těkavé a hořlavé. Nemísí se s vodou
a jsou to výborná nepolární rozpouštědla.
EXPOZICE - míra působení látky na živý organismus.
EXPOZICE AKUTNÍ - jednorázová či opakovaná expozice projevující se během 1-2 dnů.
EXPOZICE CHRONICKÁ – vícenásobná expozice trvající delší časový úsek.
FORMALDEHYD – nejjednodušší aldehyd. Má baktericidní účinky, proto se používá jako
konzervační prostředek pro některou kosmetiku a léčiva, a jako desinfekční a sterilizační
prostředek. Plynný formaldehyd může vstupovat do těla inhalačně nebo kontaktem s kůží či
okem. V plicích se formaldehyd snadno vstřebává. Orální expozice připadá v úvahu pouze
u vodného roztoku formaldehydu nebo kontaminovanou stravou. Akutní expozice malým
dávkám formaldehydu vyvolává bolesti hlavy a zánět nosní sliznice. Vyšší koncentrace
způsobuje vážné podráždění sliznic a respirační problémy, např. zánět průdušek a otok nebo
zánět plic. U citlivých jedinců může formaldehyd vyvolávat astma a záněty kůže. Chronická
expozice způsobuje zánět průdušek. Formaldehyd dráždí oči a vyvolává slzení. Vyšší
koncentrace mohou vyvolat zákal rohovky nebo i ztrátu zraku.
27
FORMALÍN - 40% roztok formaldehydu používaný k dezinfekci.
FTALÁTY - skupina látek používaných jako změkčovadla v průmyslu výroby plastů - bývají
používány pro měkčení např. podlahových krytin, zdravotnického materiálu (hadiček,
infuzních vaků, dýchacích masek ad.) či dětských hraček, přičemž se z těchto výrobků mohou
postupně uvolňovat a kontaminovat těla lidí a zvířat. Ftaláty se řadí mezi látky, které narušují
endokrinní soustavu, některé z nich jsou podezřelé ze způsobování rakoviny. Ftaláty jak
u dospělých tak i u dětí ohrožují funkce ledvin a jater, zvyšují riziko vzniku alergií a astmatu,
způsobují poruchu mužských reprodukčních orgánů, čímž přímo narušují plodnost.
FUNGICIDY - chemické látky používané k hubení hub, které napadají rostliny a působí na nich
škody.
GLYCERIN - jiným označením glycerol, je bezbarvá kapalina bez zápachu, sladké chuti. Je
důležitou biogenní organickou sloučeninou, neboť je ve formě svých esterů součástí tuků.
Glycerol je slabě jedovatý. V menších dávkách způsobuje bolesti hlavy, žaludeční potíže
a zvracení. Ve větších dávkách může způsobit poškození jater. V nízkých koncentracích je
prakticky neškodný. Ve zředěném stavu se používá ke zvlhčování pokožky a sliznic, neboť
váže atmosférickou vlhkost a tím ji přenáší do povrchu těla; naopak použití čistého glycerinu
je nevhodné, protože naopak z pokožky odčerpává vlhkost a tím ji vysušuje.
GLYKOSIDY - molekuly sacharidů vázané s necukerným zbytkem tzv. aglykonem, který
způsobuje jejich jedovatost. Některé glykosidy jsou účinné pouze v nerozštěpené formě, jiné
až po svém enzymatickém rozštěpení (hydrolýze).
GRAFIT - jiným označením tuha, je nekovový minerál tvořený uhlíkem C. Používá se při
výrobě tužek a jako moderátor v některých typech jaderných reaktorů.
CHLOR (Cl) - toxický světle zelený plyn. Na Zemi je chlor přirozeně přítomen pouze ve formě
sloučenin, většina z nich je rozpuštěna v mořské vodě a ve vodě některých vnitrozemských
jezer. Z minerálů je nejznámější chlorid sodný (NaCl) neboli halit (kuchyňská sůl).
CHLORNAN SODNÝ - chemická sloučenina, jejíž roztok je známý jako chlorové bělidlo
a používá se k dezinfekci a jako bělicí činidlo.
CHLOROVANÉ UHLOVODÍKY - souhrnný pojem označující nízce chlorované a polychlorované
sloučeniny uhlíku. Nalézají uplatnění kromě jiného jako prostředky na ochranu rostlin, dřeva,
čisticí prostředky a rovněž rozpouštědla a změkčovadla.
CHROM (Cr) - světle bílý, lesklý, velmi tvrdý a zároveň křehký kov. Používá se v metalurgii při
výrobě ocelí a dalších slitin, tenká vrstva chromu chrání povrch kovových předmětů před
korozí a zvyšuje jejich tvrdost. Biologické účinky chromu jsou závislé na oxidačním stavu, ve
kterém se do organismu dostává. Chrom je v určitých sloučeninách prospěšný a je nezbytnou
součástí každodenní stravy, naopak jiných sloučeninách působí negativně a je pokládán za
potenciální karcinogen. Dostatečný obsah chromu v organizmu je důležitý pro správný
metabolismus cukrů a tuků.
28
CHRONICKÁ OTRAVA - soubor příznaků rozvíjející se po dlouhodobé expozici toxické látky.
Rychlost nástupu účinku je pomalý, příznaky se objevují po několika měsících, někdy i letech.
Veškeré živé organismy včetně člověka jsou vystaveny škodlivým látkám nacházejícím se
v životním prostředí, které mohou vyvolat chronickou otravu.
INHALACE - škodlivé látky vstupují do organismu ze vzduchu vdechováním.
INSEKTICIDY - přípravky určené k hubení hmyzu v jeho různých vývojových stádiích.
Insekticidy se používají v zemědělství, k ochraně zásob a také v oblasti hygieny.
KADMIUM (Cd) - kovový prvek bílé barvy. V přírodě se kadmium vyskytuje jako příměs rud
zinku a olova. Pokrytí povrchu jiného kovu kadmiem bylo dříve velmi často používáno jako
antikorozní ochrana především pro železo a jeho slitiny. Díky prokázané toxicitě kadmia
převládá v současné době snaha o nahrazení kadmia jinými kovy. Ze sloučenin kadmia má
největší praktický význam sulfid kademnatý CdS, což je žlutá sloučenina sloužící při výrobě
malířských pigmentů jako tzv. kadmiová žluť. Kadmium mělo svůj význam při výrobě
černobílých televizích obrazovek.
KAOLIN - hornina obsahující jílovitý minerál kaolinit. Kaolin sloužící zejména pro výrobu
keramiky (speciálně porcelánu) a papíru.
KARCINOGENNÍ LÁTKY - chemické látky, které způsobují nebo napomáhají rakovinnému
bujení buněk a vzniků zhoubných nádorů.
KARDIOVASKULÁRNÍ SYSTÉM - oběhová soustava. Slouží zejména k transportu živin, plynů
a odpadních látek z tkání nebo do tkání.
KONZERVAČNÍ LÁTKA - přírodní nebo syntetická chemická látka přidávaná do produktů jako
jsou potraviny, léčiva, barvy, biologické vzorky, dřevo atd. k zabránění nežádoucích
chemických přeměn nebo rozkladu mikrobiálním působením.
KYSELINA BORITÁ - zředěné vodné roztoky (obvykle 2 až 3% roztok) se používají v očním
lékařství pod označením borová voda.
KYSELINA ŠŤAVELOVÁ - rostlinná kyselina. V organismu je tvorbou jejích nerozpustných solí
(šťavelan vápenatý) poškozováno hospodaření s vápníkem. Vyskytuje se např. v čeledích
rostlin šťavelovitých, rdesnovitých, merlíkovitých, lipnicovitých, aj. Ostré krystalky šťavelanu
vápenatého poškozují sliznice.
LOUH - jiné označení pro hydroxid. Hydroxidy jsou zásadité látky používané na výrobu mýdel,
papíru, pracích prášků.
MELAMIN - látka, která se průmyslově vyrábí z močoviny a ve spojení s formaldehydem tvoří
melaminovou pryskyřici. Ta se využívá pro výrobu nábytku a výrobků běžné potřeby. Z těchto
výrobků se pak do okolního prostředí uvolňuje formaldehyd, který může způsobit chronickou
otravu.
29
METABOLISMUS - látková přeměna; soubor chemických reakcí, při nichž dochází
k přeměnám látek a energií v buňkách všech živých organismů.
NARKOTICKÉ ÚČINKY - účinky způsobované chemickými látkami např. léky, které jsou
schopné změnit psychický a fyzický stav organismu.
NARKOTIKUM - látka vyvolávající závislost, snižující bolest, indukující spánek; může změnit
náladu a chování.
NEKRÓZA - smrt buněk a tkání v organismu. Jedná se o souhrn změn pozorovatelných až
v určitém časovém odstupu po biologické smrti buňky.
NEUROTOXICKÉ ÚČINKY - toxické účinky na nervovou soustavu.
OHROŽENÍ – pravděpodobnost, že se poškození v dané situaci či určitém prostředí za přesně
definovaných podmínek objeví. Přítomnost potenciální toxické látky ještě vždy neznamená,
že existuje ohrožení, jestliže jsou stanoveny a respektovány podmínky nutné pro
minimalizaci jejich absorpce.
OLOVO - elementární olovo (Pb) se v přírodě vyskytuje jen vzácně, nejčastěji jej najdeme
v podobě jeho sloučeniny galenitu (sulfid olovnatý, PbS). Olovo je šedý měkký kov, tažný
a dobře tvarovatelný, na vzduchu se oxiduje a pokrývá se oxidem olovnatým PbO, který ho
chrání před další oxidací. Olovo se používá k výrobě elektrod pro akumulátory, ochranných
obalů před rentgenovým zářením (RTG), jako pájka, přidává se do skla, plastů a barviv.
OZON - za normálních podmínek vysoce reaktivní plyn modré barvy a charakteristického
zápachu s mimořádně silnými oxidačními účinky. Při teplotě -112 °C kondenzuje na kapalný
tmavě modrý ozon a při -193 °C se tvoří červenofialový pevný ozon. Ozon vzniká působením
elektrických výbojů nebo krátkovlnného ultrafialového záření na molekuly obyčejného
kyslíku. Ozonová vrstva je součástí stratosféry. Chrání život na Zemi před škodlivým
ultrafialovým zářením. Opakem životu prospěšného ozonu ve stratosféře je tzv. přízemní
neboli troposférický ozon, vyskytující se těsně nad zemským povrchem. Tento plyn je
lidskému zdraví nebezpečný, působí dráždění a nemoci dýchacích cest, zvyšuje riziko
astmatických záchvatů, podráždění očí a bolest hlavy.
PERORÁLNÍ CESTA – škodlivé látky vstupují do organismu požitím.
POLYETHYLENTEREFTALÁT (PET) – materiál s obsahem ftalátů, ze kterého jsou vyráběny
nápojové láhve – PETlahve. Polyethylentereftalát je organický polymer, skládající se
z monomerů ethylenu a tereftalátu pospojovaných pevnou chemickou vazbou. Ftaláty tak do
nápojů v PETlahvích nepronikají. Molekuly tereftalátu jsou zabudovány do struktury
makromolekuly a mohou se uvolnit až při rozpadu materiálu, např. na skládkách nebo při
neodborném spalování (např. doma). Proto je lépe předat PETlahve k recyklaci. Výsledným
produktem recyklace již nejsou znovu nápojové láhve, ale např. syntetická textilní vlákna.
POLYMER - látka sestávající z molekul jednoho nebo více druhů atomů nebo skupin
spojených navzájem v tak velkém počtu, že řada fyzikálních a chemických vlastností této
látky se nezmění přidáním nebo odebráním jedné nebo několika jednotek.
30
POLYPROPYLEN (PP) - patří mezi nejběžnější polymerní plasty, používá se v mnoha odvětvích
potravinářského a textilního průmyslu. Polypropylen se používá jako alternativa
k polyvinylchloridu (PVC).
POLYVINYLCHLORID (PVC) - jedna z nejpoužívanějších umělých hmot na Zemi. Vyrábí se
polymerací vinylchloridu, který je karcinogenem vyvolávajícím rakovinu jater. Od většiny
běžných plastů se liší obsahem chloru. Obsahuje změkčovadla označovaná jako ftaláty, která
poškozují endokrinní soustavu. Dalšími častými přísadami PVC jsou těžké kovy.
RIZIKO – očekávaná frekvence výskytu účinku za definovaných podmínek (forma látky,
způsob expozice, dávka a trvání expozice).
ROZPOUŠTĚDLO - označení pro látku se schopností rozpouštět (rovnoměrně v sobě rozptýlit
částice jiných látek) pevné i kapalné látky, přičemž vznikají homogenní směsi - roztoky, které
mají jednotné chemické a fyzikální vlastnosti v celém svém objemu. U každého roztoku
existují dvě složky - rozpouštědlo a rozpouštěná látka. Nejvýznamnějším rozpouštědlem je
voda.
ROZPOUŠTĚDLA ORGANICKÁ - organické sloučeniny používané jako rozpouštědla v
lepidlech, v čisticích prostředcích, v parfémech atd.
RTUŤ (Hg) – těžký, toxický kovový prvek stříbřitě bílé barvy. Je jediným kovem, který je za
normálních podmínek kapalný. Dobře vede elektrický proud. V zemské kůře je rtuť velmi
vzácná. Hlavním minerálem a zdrojem pro výrobu je sulfid rtuťnatý (HgS), tj. rumělka neboli
cinabarit. Nejvýznamnější uplatnění v praxi má rtuť ve formě svých slitin s jinými kovy –
amalgámů.
SAPONÁTY - látky používané k čištění a mytí. Snižují povrchové napětí rozpouštědel
a usnadňují tak rozpouštění a odstraňování nečistot. Mohou obsahovat řadu různých
dráždivých chemických látek. Jsou obtížně biologicky odbouratelné, čímž ohrožují životní
prostředí.
SELEN - poměrně vzácný prvek. Většina sloučenin selenu je značně toxická. Selen je nezbytný
stopový prvek pro živočišné organismy - v potravě je nejvíce obsažen ve skořápkových
plodech, vnitřnostech a mořských rybách.
SORBIT - jiným označením sorbitol, je obsažen v ovoci, zejména v třešních a hruškách. Užívá
se jako náhradní sladidlo. Má poloviční sladivost než běžný cukr a v organismu se mění na
fruktosu. Dále se používá pro přípravu infuzních roztoků, pro výrobu vitamínu C, tenzidů,
léků, zubních past.
STABILIZÁTORY - látky zajišťující stálost a trvanlivost barviv či potravin.
STRATOSFÉRA - část atmosféry, která se nachází se ve výškách 11 až 50 km nad hladinou
moře. Vrstva stratosféry mezi 25 až 35 km se nazývá ozonová vrstva, protože obsahuje
vysokou koncentraci ozonu. Ten absorbuje velké množství ultrafialového záření dopadajícího
na Zemi.
31
SYMPTOM - příznak, vnější projev, průvodní jev nějakého jinak obtížně pozorovatelného
procesu. Slouží k rozpoznání (diagnóze) nemoci.
ŠKROB - makromolekulární látka syntetizovaná rostlinami, bez chuti a vůně, nerozpustná ve
studené vodě. Jedná se o konečný produkt fotosyntézy rostlin. Zvláště bohaté na škrob jsou
brambory, banány, obilniny. Škrob se používá například v potravinářství, v kvasném
průmyslu, ve farmacii a k výrobě lepidel.
TERPENY - organické sloučeniny převážně rostlinného původu. Vyskytují se v toxických
silicích čeledi cypřišovitých a hluchavkovitých, v bavlníku a mohou působit jako kontaktní
alergeny u rostlin z čeledi hvězdnicovitých. Některé jsou karcinogeny.
TĚŽKÉ KOVY - jsou chemické prvky, mezi které patří zejména přechodné kovy, některé
polokovy, lanthanoidy a aktinoidy. Těžké kovy se ukládají v organismech (rostlinách
i živočiších) a po jejich smrti se stávají potravou jiných živočichů až člověka. V tělech se
kumulují a jejich vyšší koncentrace je smrtelná.
TOLUEN - čirá, ve vodě nerozpustná těkavá kapalina, jejíž páry tvoří se vzduchem třaskavou
směs. Patří mezi aromatické uhlovodíky, je zdraví škodlivý, dráždí oči a dýchací cesty, má
tlumivý účinek na CNS a kardiovaskulární systém.
TOXICITA – schopnost chemikálie způsobit poškození organismu. Jestli se toto poškození
projeví, záleží na absorbovaném množství chemikálie, tj. na závažnosti expozice a na dávce.
TOXIKOLOGIE – vědní obor, který se zabývá účinky chemických a fyzikálních faktorů na
všechny živé organismy. Sleduje dále bezpečnost či rizika spojená s používáním chemikálií.
TRANSDERMÁLNÍ CESTA – škodlivé látky vnikají do organismu skrze kůži.
ULTRAFIALOVÉ ZÁŘENÍ (UV) - elektromagnetické záření s vlnovou délkou kratší než má
viditelné světlo, avšak delší než má rentgenové záření. Pro člověka je neviditelné, existují
však živočichové (ptáci, plazi, některý hmyz), kteří jej dokáží vnímat. Jeho přirozeným
zdrojem je Slunce.
XYLEN/XYLOL - organické rozpouštědlo používané v tiskařství, lakýrnictví, v gumárenském
a kožedělném průmyslu. Je to čirá, bezbarvá kapalina nasládlého zápachu, hořlavá. Podobně
jako jiná rozpouštědla je i xylen zneužíván jako inhalační droga.
ZHOŘČOVADLA - přidávají se do prstových barev, čímž se zamezuje jejich ochutnávání
a olizování. Používá se např. neškodný naringin, který je obsažen v grapefruitech.
32