VI. konec absolutismu a velká francouzská revoluce

VI. konec absolutismu a velká francouzská revoluce
Ludvík XVI. (1774 – 1792)
- předrevoluční Francie čítala cca 26 milionů obyvatel rozdělených do 3 stavů:
-> klérus (duchovenstvo)
-> šlechta
-> měšťanstvo (tzv. 3. stav)
přičemž první dva stavy čítaly 3% celkového obyvatelstva ale vlastnili přitom 90% půdy a jejich
příslušníci byli osvobozeni od daní
- prohlubování státního dluhu vedlo k nutnosti konání reforem v oblasti financí a jeho ministři
(především ministr Necker) prosazovali daňové reformy, avšak návrh na zdanění majetku prvních
dvou stavů narazil na značný odpor
- král byl tedy poprvé od počátku 17. století nucen vyhlásit volby do generálních stavů a následně
schůzi generálních stavů roku 1789 svolat do Versailles, ale návrh řešení dluhů a berní reformy
se jim nezamlouval
=> v květnu roku 1789 se proto zformovala opoziční skupina proti králi a rozhodnutím
většinového 3. stavu vzniklo 17. června Národní shromáždění (ke kterému se přidali
také někteří příslušníci prvních dvou stavů) -> ještě téhož se představitelé NS sešli
v Míčovně, kde si přísahali, že setrvají, dokud nebude vypracována nová ústava
(objevil se tedy přímý požadavek na přetvoření zřízení na konstituční monarchii)
- 14. července byla pařížským lidem dobyta Bastila (pevnost, jež sloužila jako vězení;
bylo zde internováno i několik politických vězňů a Bastila tak byla tradičním symbolem
absolutismu); několik dní na to byla Bastila celá stržena a byla vytvořena tzv. Národní
garda v čele s generálem La Fayettem
- 4. srpna vydalo ÚNS tzv. Dekret o zrušení starého režimu, který obsahoval zrušení
poddanství a zrušení privilegií šlechticů a během července byl název NS přeměněn na
Ústavodárné NS (začalo vypracovávat ústavu)
- 26. srpna vydalo ÚNS další dokument – Deklaraci práv člověka a občana – který se
inspiroval osvícenskými texty a textem Deklarace nezávislosti USA); na jeho vypracování
se podílel i sám generál La Fayette, který bojoval na straně osadníků ve válce za
nezávislost USA
- král se vyhýbal podepsání obou dokumentů, což vedlo k událostem 6. října, kdy do jeho
sídla ve Versailles vtrhl dav nespokojených Pařížanů a nátlakem byl tak donucen přesídlit
i s rodinou do Paříže (a byl tak více pod kontrolou ÚNS)
- dalším klíčovým rokem se stal rok 1791
-> v červnu roku 1791 se král pokusil o útěk ke svému švagrovi Leopoldu II., ale byl
na hranicích prozrazen a Národní gardou eskortován zpět do Paříže, kde byl uvržen
do domácího vězení
-> v září roku 1791 se konaly volby do nového NS a byla vydána ústava oddělující od
sebe tři základní složky moci => podle ústavy měl král právo jmenovat vládu či
odložit zákon, vláda sama se však zodpovídala Národnímu shromáždění
=> volební právo bylo sice přímé, tajné a rovné ale nebylo všeobecné
=> dále platil majetkový census (volit směli pouze občané s určitým jměním;
volebního práva se tak fakticky dostalo cca 4 000 000 obyvatel)
=> ženy volební právo neměly
-> v NS se zformovaly politické kluby:
=> Jakobíni (radikálové), kteří se scházeli v refektáři kláštera u sv. Jakuba
=> Girondisté (umírnění), jejichž většina členů pocházela z regionu Gerond
-> již před revolucí byla Francie ve finanční krizi, proto začal být konfiskován církevní
majetek a stát zasahoval do záležitostí církve (její hodnostáři museli skládat přísahu)
-> na venkově vyvolaly tyto zásahy vlny nevole a řadu menších povstání (tradičně konzervativní venkov byl věrný církvi), docházelo k emigraci venkovského obyvatelstva
a šlechty
-> v zahraničí se z obavy z rozšíření revoluce zformovala tzv. I. protifrancouzská koalice
v čele s císařem Leopoldem II. a jeho synem – pozdějším císařem Františkem II.
(jejími členy byla dunajská monarchie, Prusko, Velká Británie a některé další německé
státy); tento vojenský pakt, jehož spojená vojska vyčkávala za Rýnem, neustále hrozil
vpádem do Francie, takže se nakonec podařilo girondistům prosadit návrh preventivní
války (girondisté počítali s tím, že Francie získá výhodu díky momentu překvapení);
tento návrh ostře kritizoval především významný jakobínský předák Maxmilián
Robespieérre, který si byl vědom toho, že není dostatek financí a dobrovolnické oddíly
nemohou stačit
- rok 1792
-> ukázalo se, že Robespiérre měl pravdu a koaliční vojska v létě oblehla Paříž a koaliční
generál vévoda brunšvický pohrozil, že pokud bude králi zkřiven jen jediný vlas, srovná
Paříž se zemí
-> 10. srpna vtrhnul rozvášněný dav Pařížanů (nejnižší vrstva – tzv. sanskeloti) do sídla
krále na zámek v Tuilerie, přemohl švýcarskou gardu, residenci vyplenil a král byl zajat
-> revoluční armádě přispěchaly k Paříži na pomoc dobrovolnické oddíly (za slavného
zpěvu Marseillaisy a vítězstvím v bitvě u Valmy 20. září dosáhli obratu
-> 21. září byla slavnostně vyhlášena republika
--- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --Období republiky
- ÚNS bylo nahrazeno novým orgánem – Konventem, ve kterém se ovšem nacházely obdobné
politické kluby
- Maxmilián Robespiérre, hlava Jakobínů, navrhoval popravu „občana Kapeta“ (jak byl od té doby
nazýván svržený a zatčený král Ludvík XVI.), 21. ledna 1793 byl tedy král popraven a jeho choť
Marie Antoinetta rok poté (Robespiérre se osoby krále chtěl zbavit co nejdříve, aby se mu
náhodou nedostalo pomoci ze zahraničí) => avšak důsledkem popravy osoby krále bylo zděšení
v ostatních evropských zemích a rozporuplné reakce v samotné Francii (došlo např. k povstání
na venkově - v kraji Vendée)
=> zformovala se II. protifrancouzská koalice
- ke sporům docházelo v samotném Konventu a vlivem radikálního křídla bylo Národní gardou
zatčeno a narychlo popraveno na 29 girondistických politiků, Jakobíni se stali prakticky
neomezenou vládou země
Jakobínská diktatura
- doktrínou jakobínské vlády se stala myšlenka, že nepřátele Francie je třeba vyhledat a likvidovat
nejprve ve Francii samotné, byl tedy vytvořen jakýsi policejní režim nad nímž dbal tzv. Výbor
pro veřejné blaho (v jehož čele stál Robespiérre) => kvetlo udavačství a korupce v ještě větší
míře než dosud a v rychlých procesech byli odsuzováni představitelé opozice
- opatření Jakobínů:
-> vyhlášení všeobecné branné povinnosti
-> stanovení maximálních cen potravin a minimálních mezd (vedlo k nespokojenosti na
venkově, neboť rolníci tratili)
-> potlačování křesťanství a zavádění kultu Nejvyšší bytosti
-> zavedení dekád místo týdnů (9 dní práce, 1 den volna)
-> změna kalendáře (21. září 1792 – den vyhlášení republiky – byl stanoven jako počátek
nového letopočtu)
- sami Jakobíni se však obávali povstání a pomsty na sobě, proto 27. července 1794 zatkli
a popravili samotného Robespiérra
- vlády se ujali umírněnější měšťané (tzv. termidoriáni), proto je pád jakobínské diktatury nazýván
jako termidorský převrat (podle nového kalendáře se červenec jmenoval termidor)
- termidoriáni byli poslanci a obchodníci, kterým by toto pokračování revoluce způsobilo škody
Vláda direktoria
- vznikl nový orgán - Direktorium - což byl kolektivní orgán o 5 členech (výkonná moc)
- roku 1795 vyšla v platnost nová ústava, která již nehovořila o rovném volebním právu a byl
tak posílen majetkový census (jakobíni dokonce připravovali ústavu, která by zaručovala volební
právo všeobecné, ale nestihli ji do svého pádu vydat) => nová ústava tak zakotvovala oligarchii
- Konvent se stal složkou moci zákonodárné a byl rozdělen na Radu starších a Radu pěti set
- ještě téhož roku se pokusili royalisté (příznivci návratu krále) o převrat, ale Direktorium rázně
zakročilo a vyslalo proti nim armádu (zde začala stoupat kariéra důstojníka Napoleona Bonaparta,
pod jehož velením bylo povstání rozstříleno)
- roku 1796 se stal Bonaparte velitelem francouzské armády v Itálii, kde porazil habsburská vojska;
díky vojenským úspěchům Francouzů byly zakládány sesterské republiky (docházelo k exportu
revoluce mimo území Francie)
-> Batavská republika (Holandsko)
-> Helvétská republika
-> Italská republika
- roku 1798 byl Bonaparte vyslán do Egypta, kde měl bojovat proti britské armádě, cílem bylo
znemožnění jejího spojení s Indií, toto tažení bylo však vojensky neúspěšné a Bonaparte byl navíc
odvolán zpět do Francie, kde hrozilo vypuknutí povstání jakobínské levice
-> během egyptského tažení však byla nalezena Rosetská deska (J. Francois Champollion)
-> egyptská kultura měla navíc vliv na umění ve Francii => vzniká empír
- 9. listopadu 1799 pak byla moc předána tříčlennému konzulátu, ve kterém měl ovšem fakticky
největší slovo sám Bonaparte
Vláda konzulátu
- Bonapartova politika byla silně populistická a ve snaze zalíbit se drtivé většině například
nechával zákony schválit plebiscitem
- roku 1802 se mu podařilo nechat si pro svou osobu schválit doživotní konzulát
- roku 1804 vydal občanský zákoník, ve kterém bylo deklarováno:
-> rovnost občanů před zákonem
-> zastavení restitucí
-> možnost návratu emigrantů bez dalších postihů
- téhož roku si nechal udělit císařský titul – prohlásil se za císaře všech Francouzů, čímž si
teoreticky nárokoval moc i nad Francouzi v jiných zemích (nabourával tak autoritu ostatních
panovníků) a odvažoval se stavět na roveň císaři Svaté říše římské národa německého
=> římský císař František II. reagoval tak, že svůj titul pojistil zřízením Rakouského
císařství (stal se tak rakouským císařem Františkem I.)
Vláda císaře Napoleona I.
- 21. října 1805 podlehla spojená francouzsko-španělská flotila britskému loďstvu v bitvě
u Trafalgaru (ve které také padl sám admirál Horatio Nelson)
- 2. prosince 1805 zvítězil Bonaparte (již jako císař Napoleon I.) nad armádami Rakouska a Ruska
v osudné bitvě u Slavkova (tzv. bitva tří císařů)
- důsledky vítězství nad Rakouskem a Ruskem:
-> roku 1806 byla zrušena Svatá říše římská národa německého
-> z německých států vytvořil Napoleon tzv. Rýnský spolek (Rheinbund)
-> Napoleon donutil rakouského císaře Františka I. stát se jeho nuceným spojencem
-> rušil původně založené dceřinné republiky a na jejich místě zakládal malá království
loutkově vedená jím dosazenými členy rodiny nebo věrnými generály
- roku 1806 ještě porazil pruskou armádu v bitvě u Jeny a Auerstadtu
- roku 1807 porazil v bitvě u Královce ruskou armádu a Tylžským mírem donutil cara přidat se
ke kontinentální blokádě (uzavření přístavů), kterou chtěl finančně zruinovat svého hlavního
oponenta – námořní velmoc Británii
- roku 1808 vojensky obsadil Španělsko a za krále dosadil svého bratra Josefa, proti němuž
však nespokojení Španělé vedli ustavičnou partyzánskou válku
- v roce 1809 ukončil rakouský císař vynucené spojenectví a vypověděl Francii válku, pod
vedením arcivévody Karla, císařova bratra, porazila rakouská armáda Napoleona v bitvě
u Aspern, avšak následně Napoleonově vojsku podlehla v bitvě u Wagramu
=> Napoleon opět Františka donutil stát se jeho spojencem a za ženu pojal Františkovu
dceru Marii Louisu (aby byl jeho rod dynasticky pozvednut mezi ostatní vysoké
aristokratické rody Evropy)
- roku 1810 porušilo Rusko kontinentální blokádu a dalo tak Napoleonovi záminku pro tažení
na Moskvu, roku 1812 půlmilionová francouzská armáda překročila ruskou hranici a směrem na
Moskvu skutečně pochodovala
=> v září došlo k patovému výsledku v bitvě u Borodina
=> ruský maršál Kutuzov zvolil neustále ustupoval do vnitrozemí a Rusové za sebou
zanechávali pouze vypálené a liduprázdné vesnice, když tedy v zimě vtáhli Francouzi
do Moskvy, ocitli se bez zásob a topiva na zimu a museli se dát na ústup zpět
=> byli však dostiženi a v bitvě na řece Berezině utrpěli od Kutuzova drtivou porážku
(Napoleon se dal na zběsilý útěk přes Varšavu a do Paříže se s ním vrátila cca 1/10
vojáků)
- zrekrutoval sice dalších 100 000 vojáků, avšak roku 1813 se zrofmovala III. protifrancouzská
koalice (Rakousko, Rusko, Prusko a Velká Británie), která Napoleona drtivě porazila v bitvě
u Lipska (tzv. bitva národů)
- roku 1814 spojenci obsadili Paříž a byl svolán Vídeňský kongres, díky kterému si vybudoval
kariéru rakouský kancléř Metternich
-> Napoleon byl sesazen a poslán do vyhnanství na ostrov Elbu
-> ve Francii byla obnovena monarchie
-> byla založena Svatá aliance, jejíž signatářské země se zavázaly k vojenské pomoci těm
zemím, ve kterých by došlo k revoluci
--- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --Nevládnoucí legitimní pokračování královské linie
Ludvík XVII. (1793 – 1795)
- ode dne 21. ledna roku 1793, kdy byl popraven jeho otec král Ludvík XVI., je za právoplatného
titulárního krále Francie (ovšem pouze de iure) uznáván právě tento muž, který ovšem fakticky
nikdy nevládl a na francouzský trůn nikdy neusedl
- v červnu roku 1793, tedy po jakobínském převratu, byl dán na výchovu do přísně jakobínské
rodiny, dva roky na to však zemřel na souchotě (tuberkulózu)
--- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- ---