Láska bez hranic

Láska bez hranic
Čtyři Gunterovy děti se těšily na kempingový výlet jako na skvělý začátek letních prázdnin. Otec pracoval
někdy i týdny pryč od domova a tak několik dnů strávených společně jako rodina byla výjimečná událost.
Byl čtvrtek 13. června 2013 a rodina se rozhodla, že si se svou lodí vyjedou k Otter Creek Reservoir,
populárnímu pouštnímu, vysoko položenému jezeru v Utahu. Neočekávaný poryv větru odfoukl paní Gunterové
klobouk z hlavy. Jejich dvanáctiletý syn, který chtěl ušlechtile zachránit matčin klobouk, skočil do vody. Jeho
otec, Jeremy Gunter, íhned rozpoznal nebezpečí, které si neuvědomoval jeho mladý syn: voda horského jezera
byla v tuto dobu ještě studená a bylo zde vysoké nebezpečí ohrožení života skrze svalové křeče. Vítr čeřil vodu
natolik, že bylo i pro zkušeného plavce těžké plavat zpět k lodi.
Jeremy skočil do vody a podařilo se mu dostat chlapce zpět na loď. Ale i jen krátký čas v bouřlivé ledové vodě
jezera bylo pro něj příliš. Než se jeho ženě podařilo vytáhnout ho zpět na loď, sklouznul pod hladinu a velmi
tragicky utonul. Kéž pokoj a útěcha našeho milujícího Nebeského Otce doprovází tuto drahou, truchlící
rodinu...*
Láska, kterou milují rodiče své dítě, se nerovná žádné jiné lásce na zemi. Jen ti, kdo jsou sami rodiči, dokážou
pochopit hloubku lásky, která vedla otce, aby obětoval svůj vlastní život pro záchranu svého dítěte. Vskutku,
pravý otec by raději položil svůj vlastní život, než aby byl obětován život jeho dítěte. Jak hluboká láska to pak
musí být, aby přivedla rodiče k obětování nejen svého vlastního života, ale života svého dítěte pro záchranu
druhých?
A přesto, jakkoliv neuvěřitelně to zní, přesnětakovou lásku Otce k tobě představuje Bible.
Neboť Yahuwah tak miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v
Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Yahuwah neposlal svého Syna na svět, aby
soudil, ale aby skrze Něj byl svět spasen. (Jan 3,16.17)
V těchto několika málo slovech je shrnutý celý plán spasení. Kdyby už nebyly žádné další verše, toto jediné by
stačilo k osvícení mysli zatemněné hříchem, zasáhlo srdce a probudilo oddanost k nebeskému Otci, který miluje
hříšníky tak hodně, že byl ochoten obětovat dokonce Svého vlastního Syna, aby je zachránil!
Yahushua sám odhalil tuto pravdu, když řekl: „Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět
přijal.“ (Jan 10,17) Jinými slovy: Můj Otec tě miluje tak hodně, že Mě miluje o to více, protože jsem ochoten
zemřít za vás!
Plánem spasení bylo zachránit hříšníky a obnovit v nich obraz Yahuwaha. Ale daleko více než jen to. Měl také
zjevit všem stvořeným inteligentním bytostem pravdu o charakteru Otce. Vzpourou proti božské vládě obvinil
Satan ve skutečnosti Yahuwaha, že je nespravedlivý a sobecký, vyžadující lásku, poslušnost a službu od Svých
stvoření, ale Sám stejnou sebeobětující lásku nemá.
Yahuwah nenávidí hřích. Ale otázkou v myslích bytostí vesmíru, která měla být zodpovězena, bylo: Miluje
hříšníky více než nenávidí hřích? Hřích přivedl Yahuwaha do nemožné situace. Jak může Někdo, kdo je
všemohoucí, Někdo, kdo dokáže tvořit vesmíry pouhým slovem, ukázat sebeobětavou lásku? Demonstrace byla
nutná.
Yahuwah Sám nemohl zemřít za hříšníky. Důvod byl jednoduchý. Existence všeho, od nejmocnějších stvoření
moře až po nejjemnější alpskou květinku, od miliard nebeských těles obíhajících po svých ustanovených
drahách po křehkého motýlka tancujícího v povětří, všechno je v každý okamžik závislé na udržující moci
Yahuwaha. Kdyby Yahuwah zemřel, všechno by přestalo existovat.
Naléhavá situace, která šokovala vesmír, nepřekvapila Vševědoucího. Nekonečná Láska vymyslela daleko dříve
plán, pokud by taková situace někdy nastala. Pavel mluví o tomto božském plánu jako o „tajemství, které od
věčných časů nebylo vysloveno, nyní je však zjeveno prorockými Písmy a z příkazu věčného Eloaha stalo se
známým mezi všemi národy, aby je poslušně přijali vírou.“ (Římanům 16,25 a 26) Kdyby hřích nikdy
nepovstal, toto tajemství by zůstalo navždy skryto. Ale Všemohoucí neponechal nic náhodě. Jakmile vznikl
hřích, byl zde i Spasitel.
Jediným způsobem, jak mohlo být lidstvo spaseno, jedinou cestou, jak mohl Všemohoucí Vládce galaxií
demonstrovat sebeobětavou lásku, bylo obětováním Jeho jediného Syna.
Božská láska však pojala plán, jak lidstvo vykoupit. Porušený Yahuwahův zákon si žádal život
hříšníka. V celém vesmíru byl pouze jediný, kdo se mohl zasadit ve prospěch člověka. Protože
božský zákon je právě tak svatý jako Yahuwah Sám, mohl pouze jediný, jenž je rovný s
Yahuwahem, dosáhnout odčinění hříchu. Pouze Yahushua mohl vysvobodit padlého člověka
z prokletí zákona a uvést jej opět v soulad s nebem. Kristus vezme na sebe vinu a hanbu hříchu,
jenž je svatému Elohim tak odporný, že musí odloučit Otce od Syna.1
Profesor teologie měl jednoho rána hodinu diskuze, kde se jeden student zeptal: „Pokud nás Bůh tak hodně
miloval, proč za nás On Sám nezemřel?“ Jiný student, starší a zjevně už otec, odpověděl: „Ty ještě nejsi rodič,
že ne?“ Je daleko bolestivější obětovat vlastní dítě, než obětovat sám sebe. Obětovat vlastního dítěte, aby
procházelo bolestí a utrpením, vyžaduje daleko větší sebeobětování, než kdyby tím procházel člověk sám.
Jen Yahushua, Syn Věčného, mohl být tou obětí. On sám
je obraz neviditelného Eloaha, prvorozený všeho stvoření. V něm bylo stvořeno všechno na nebi
i na zemi - svět viditelný i neviditelný, . . . a všechno je tvořeno skrze něho a pro něho. On
předchází všechno, všechno v něm spočívá . . . Poněvadž se zalíbilo Otci, aby v něm všecka
plnost přebývala, A skrze něho by smířil s sebou všecko, v pokoj uvodě skrze krev kříže jeho,
skrze něj . . . a vás . . . nyní již smířil, Tělem svým skrze smrt, aby vás postavil svaté, a
neposkvrněné, a bez úhony před obličejem svým. (viz Kolosským 1,15-17 a 19-22)
Yahushua je jediný zplozený Syn Yahuwaha. Není stvořenou bytostí. On je zplozený Syn. V tom je obrovský
rozdíl. Andělé, nepadlí „synové YAHA“, lidé, všechno bylo stvořeno ex nihilo - z ničeho. To je akt čistého
stvoření, neodvolatelná přednost Božského. Yahushua byl naproti tomu zplozený. Zplodit někoho znamená
„rozmnožit se, jako otec či samec.“ 2
Nejedná se o nějakou hru ze strany Otce a Syna. Bible opakovaně píše o Yahushuovi jako o „jediném
zplozeném Synu“ Yahuwaha. V pozemském měřítku to znamená, že jsou rodina; jsou pokrevně příbuzní. Pouto
lásky, kterou sdílejí, daleko přesahuje cokoliv, co mohou smrtelníci zažít. Láska, kterou má Otec ke svému
Synu, je o tolik větší, jako nebesa převyšují zemi, srovnáme-li to s láskou pozemských otců ke svým synům.
Veškerá rodičovská láska, která přecházela od generace na generaci skrze lidská srdce, všechny
projevy něžnosti v duších lidí, jsou jen malinkým potůčkem vůči bezmeznému oceánu,
porovnáme-li to s nekonečnou, nevyčerpatelnou láskou Yahuwaha.
Jazyk to nedokáže vyjádřit, pero to neumí popsat. Můžeš nad tím meditovat každý den tvého
života, můžeš pilně zkoumat Bibli, abys to pochopil, můžeš shromáždit veškerou sílu a
schopnost, kterou ti YAH dal, a snažit se pojmout lásku a soucit nebeského Otce, a přesto je to
jako hledat nekonečno.
Můžeš tuto lásku studovat po věky, a přesto nemůžeš nikdy plně pochopit délku a šířku, hloubku
a výšku Yahuwahovy lásky, který dal Svého Syna, aby zemřel za svět. Věčnost sama to nemůže
nikdy plně zjevit.3
Tak jako jsou charakter, záměr a emoce Nebeského Otce čisté a božské, o to větší je Jeho schopnost cítit lásku a
oddanost.
Svaté Písmo poskytuje letmý náhled do úzkého vztahu mezi Otcem a Jeho Synem ve věčné minulosti. Závoj
mlhy vzdálené minulosti je poodkryt a je nám dovoleno spatřit čistou lásku, radost a potěšení, které
charakterizovaly jejich vztah Otec/Syn předtím, než bylo cokoliv stvořeno.
Yahuwah měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy. Před věky
ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.
Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem; . . . Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové,
zplozena jsem; Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.
Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí; když upevňoval
oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti; když ukládal moři cíl jeho . . . byla jsem mu
věrně po boku, byla jsem jeho potěšením den ze dne a radostně si před ním hrála v každý čas.
(viz Přísloví 8,22-30)
Tento text je velmi významný. Dokazuje úzké, rodinné pouto mezi Otcem a Jeho Synem, které je velmi
skutečné a ne jen poetickým popisem milujícího vztahu. Verš 23 tvrdí, že Yahushua “byl ustanoven od
počátku”. Fráze “byl ustanoven” je přeložena z hebrejského slova Nāsakh [Strong's #H5258], a znamená „vylít
(obzvláště úlitbu); . . . určit, zasvětit, potvrdit smlouvu“.4 Od dávné věčnosti byl Yahushua, Syn Nejvyššího,
ustanoven, aby byl obětí za lidstvo, pokud by taková strašlivá potřeba vyvstala.
Tato myšlenka se opakuje v Izaiášově krásném proroctví o Spasiteli:
Nejpohrdanější zajisté a nejopovrženější byl z lidí, muž bolestí, a kterýž zkusil nemocí . . . Z
práce duše své uzří užitek, jímž nasycen bude. Známostí svou ospravedlní spravedlivý služebník
můj mnohé; nebo nepravosti jejich on sám ponese. A protož dám jemu díl pro mnohé, aby s
nesčíslnými dělil se o kořist, protože vylil na smrt duši svou, a s přestupníky počten jest. Onť
sám nesl hřích mnohých, a přestupníků zástupcem byl. (Izaiáš 53,3.11.12)
Ve verších 24 a 25 v Přísloví 8 pochází překlad "zplozena jsem" z hebrejského slova Chūl [nebo khül, Strong's
#H2342], což znamená „nosit dítě, být narozen“.5 Zatímco božská moudrost viděla za vhodné mlčet o procesu,
kterým božský Otec zplodil Svého jediného Syna, nemůže být pochyb o tom, že Yahushua je vskutku jediný
zplozený Syn Yahuwaha.
Oběť Otce a Syna pro záchranu lidstva je větší, než si lidská omezená mysl dokáže představit. Když se
Yahuwah vzdal Svého Syna, aby místo nás přijal trest zákona za neposlušnost, daleko více bylo obětováno, než
většina lidí dokáže kdy pochopit. Když vzal Yahushua na sebe ochotně podobu člověka, vzdal se komunikace
se Svým všude-přítomným Otcem na nekonečném množství úrovní, které nedokážeme pochopit, ani si
uvědomit. Od té doby a po celou budoucí věčnost bude jejich komunikace omezena na stejnou konečnou
úroveň, na které se nachází každé Adamovo dítě z masa a krve.
Ale je toho více. Oběť Yahuwahova jediného Syna zahrnovala riziko, které je jen matně pochopeno hrstkou lidí.
Bylo to velmi skutečné riziko.
Betlémská událost je nevyčerpatelným námětem. Je v ní skryta „hlubokost bohatství moudrosti a
poznání Yahuwaha“ (Římanům 11,33). Žasneme nad obětí Spasitelovou, jenž vyměnil nebeský
trůn za jesle a zástupy andělů, kteří ho uctívali, za zvířata v chlévě. . . . To však byl pouhý
začátek jeho obdivuhodného ponížení. Pro Syna Yahuwaha by bylo takřka nekonečným
pokořením, kdyby byl vzal na sebe podobu člověka ještě v době, kdy žil Adam v ráji a byl prost
hříchu. Yahushua však přijal lidskou podobu ve chvíli, kdy lidstvo bylo oslabeno hříchem, který
na ně působil po čtyři tisíce let. Jako každé dítě Adamovo nesl důsledky působení velkého
zákona dědičnosti. Jaké důsledky to byly, to je patrno z dějin jeho pozemských předků.
S takovým dědictvím přišel na svět, aby sdílel naše soužení a pokušení a aby nám dal příklad
života bez hříchu.
Satan měl Krista v nenávisti již v nebi pro Jeho postavení na dvorech Yahuwaha . . . . Nenáviděl
toho, který sám sebe vydal, aby vykoupil hříšné lidstvo. Yahuwah dovolil svému Syna, aby na
svět, na nějž si Satan osoboval nárok jako na své území, přišel jako bezmocné dítě, podléhající
lidským slabostem. Dovolil mu, aby se střetl s životními nesnázemi, s jakými se musí potýkat
každá lidská bytost, a aby s nimi bojoval, jako s nimi musí bojovat každý lidský jedinec,
vystavuje se nebezpečí porážky a věčného zatracení.
Každý pozemský otec lne ke svému synovi celým srdcem. Lpí pohledem na tváři svého dítěte a
chvěje se při pomyšlení, že by jeho život mohl být ohrožen. Ze všech sil chrání svého miláčka
před mocí Satanovou, aby ho ušetřil pokušení a boje. Aby životní cesta našich maličkých byla
bezpečnější, dal Yahuwah svého jednorozeného Syna, aby vybojoval těžší a nebezpečnější boj.
„V tom je láska.“ Divte se nebesa a užasni země!6
Tím, že na sebe vzal přirozenost Adama po pádu, Yahushua nezměrně zvýšil riziko selhání. Božský zákon,
který nemůže být zrušen, požaduje smrt hříšníka. „Neboť odplata za hřích jest smrt, ale dar Yahuwahův jest
život věčný skrze Yahushuu Pomazaného, našeho Pána.“ (Římanům 6,23) Kdyby Yahushua zhřešil býť jen
myšlenkou, musel by, tak jako každý potomek Adama, zemřít. Toto by nebyla spící smrt, o které mluví
Yahushua, když řekl Svým učedníkům, že Lazarus zemřel. (viz Jan
11,11-14) Toto je smrt, před kterou Yahushua varoval, když prohlásil:
„A nebojte se těch, kteříž zabíjejí tělo, ale duše nemohou zabíti; než
bojte se raději toho, kterýž může i duši i tělo zatratiti v pekelném ohni.“
(Matouš 10,28)
To je rozsudek vynesený nad každým, kdo odmítne Nebeskou nabídku
spasení: smrt těla a duše, ze které není žádného vzkříšení. Jen Yahuwah
má tuto moc. (viz Zjevení 20,4-15) Takováto smrt byla cenou, kterou
bylo nutné zaplatit pro tvé vykoupení. Nebezpečí bylo velmi skutečné.
Kdyby se podařilo Satanovi svést Yahushuu k tomu nejmenšímu hříchu,
všechna jeho obvinění proti božské vládě by se zdála být pravdivými.
Všechny vesmíry Yaha se svými inteligentními bytostmi by se zapojily
do vzpoury a všechny by musely podle božského zákona zemřít. A se
Svým vlastním Synem mrtvým, co by se stalo s Otcem? To není něco,
nad čím by každý mohl přemýšlet. Ale je možné, že by se v drtivém
utrpení Otec Sám rozhodl přestat existovat. A nebylo by . . . nic. Všude.
Navždy.
Apoštol Jan nemohl najít správná slova, jak by adekvátně popsal tak
velkou lásku. Lidská řeč na popis takové lásky nestačí. Dokázal jen
vyzvat všechny, ať pohlédnou: “Pohleďte, jakou lásku dal nám Otec,
totiž abychom synové Boží slouli. Protoť svět nezná nás, že jeho
nezná.“ (1. Jana 3,1) Nikde není tato láska tak jasně vidět, jako na kříži,
kde "Setkají se milosrdenství a věrnost, spravedlnost s pokojem si dají
políbení." (Žalm 85,10)
Yahuwah dal Svého jediného Syna pro vykoupení lidstva tak, že za nás
zemřel tou druhou smrtí. Výroky Yahova Syna, když visel na kříži,
zjevují agónii Jeho duše. Skutečnost, že Jeho smrt byla způsobena
zlomeným srdcem a ne udušením, kterým umírala většina obětí
ukřižování, je dalším nezvratným důkazem, že utrpení, které Syn
prožíval, bylo strašnou duševní a emoční agónií, kterou prožijí všichni,
kdo zavrhnou Yahuwaha, když nakonec odvrátí od nich Svou tvář a
odvolá Svou udržující přítomnost jako Dárce života.
A nyní Pán slávy umírá jako výkupné za lidstvo. V této chvíli, kdy obětoval svůj drahocený
život, necítil Kristus radost z vítězství. Všechno bylo chmurné a skličující. Nebyla to hrůza ze
smrti, která ho tížila. Nebyla to bolest a potupa ukřižování, jež mu působila nevýslovná muka.
Kristus byl největším trpitelem; jeho utrpení však pramenilo z pocitu zhoubnosti hříchu,
z vědomí, že člověk si zvykl na zlo, takže už nevidí jeho ohavnost. Kristus viděl, jak hluboko
vnikl hřích v lidská srdce, jak málo bude takových, kteří budou ochotni vymanit se z jeho moci.
Věděl, že bez pomoci od Yahuwaha bude lidstvo muset zahynout, a viděl, jak zástupy hynou, ač
potřebná pomoc je v hojnosti na dosah.
Na Krista jako na našeho zástupce a na naše útočiště byly vloženy nepravosti nás všech. Byl
počten mezi přestupníky, aby nás mohl vykoupit, abychom nebyli zavrženi zákonem. Vina všech
potomků Adamových tížila jeho srdce. Hněv Yahuwahův proti hříchu, strašný projev Jeho
nelibosti vyvolaný nepravostí plnil duši Jeho Syna zděšením. Po celý svůj život hlásal Kristus
padlému světu dobrou zvěst o milosrdenství a odpouštějící lásce Otcově. Mluvil o spáse i pro
největší hříšníky. Nyní však, obtížen strašným břemenem hříchu, nemůže vidět Otcovu smířlivou
tvář. Odvrácení božské tváře od Spasitele v této hodině nejvyšší úzkosti plnilo Jeho srdce bolestí,
již člověk nikdy plně nepochopí. Tato úzkost byla tak veliká, že své tělesné utrpení takřka
nevnímal.
Satan lítě dotíral na srdce Yahushuovo svým pokušením. Spasitel nemohl vidět, co je za branou
hrobu. Nebyla mu poskytnuta naděje, že vyjde z hrobu jako vítěz nebo že Otec přijme jeho oběť.
Obával se, že hřích je Bohu tak odporný, že zůstane od něho odloučen na věky. Kristus prožíval
úzkost, kterou pocítí hříšník, až se milost přestane přimlouvat za hříšné lidstvo. Tento pocit
hříchu, který na něho jako na zástupce člověka přivodil Otcův hněv, učinil kalich, který pil, tak
trpký a zlomil srdce Syna Yahuwaha.7
Yahushua cítil emočně vinu za celkovou váhu hříchů celé lidské rasy. Emočně se cítil Yahem zavržen. Emočně
se cítil Yahem zavržen. To byl důvod, proč z Jeho rtů vyšel zdrcující výkřik: „Můj El, Můj El, proč jsi Mne
opustil?“ (Matouš 27,46)
Většina lidí je ve zpěvu, kázání a meditaci zaměřena na utrpení, které Syn dobrovolně vytrpěl, aby zachránil
hříšníky. Jen málo lidí přemýšlí nad cenou, jako musel přinést Otec, když stál bokem a dovolil Jeho Synovi, aby
zažil muka tak silná, že doslova zlomila Jeho srdce. V Yahushuově modlitbě, těsně před Jeho zradou, je
poskytnut náhled na citový intimní vztah mezi Otcem a Synem.
Yahushua se modlil, aby Jeho následovníci
byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě
poslal. Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno - já v nich a ty
ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval
sis je tak jako mne. (Jan 17,21-23)
V tichu tvé duše nechť tato slova proniknou do tvé mysli.
Otec a Syn byli JEDNO. Co cítil Syn, to cítil Otec. I když Otec stáhnul vnímání Jeho lásky a přítomnosti od
Svého Syna, i když znal utrpení, jaké tím způsobí Svému Synovi, přesto to udělal.
Aby tě zachránil.
A Otec tě miluje tak hodně, že místo toho, aby tě odmítnul za způsobení smrti Jeho Syna, miluje Svého Syna
ještě více za to, že byl ochoten zemřít za tebe. Protože jsi pro Něj tak drahocenný.
Jako milující Otec neopustil Yahuwah Svého Syna ani při duševním zápase Jeho nejhlubšího utrpení. Písmo
říká, že Otec tam byl, po boku Svého Syna, pažemi Ho obepínal ve Své náruči, i když se Yahushua cítil citově a
mentálně Otcem opuštěn.
Když byly děti Izraele zahnány do pasti u Rudého moře, Yahuwah použil temnoty, aby zakryl světlo Jeho
přítomnosti v hořícím ohnivém sloupu, který dodal odvahu Jeho lidu. Žalmista vysvětluje: „Sklonil nebesa a
sestupoval, pod nohama černé mračno. Temno učinil svou skrýší, stánkem kolem sebe, temné vodstvo, mračna
prachu.“ (Žalm 18,10 a 11)
Stejná nadpřirozená temnota zahalila kříž během Spasitelova smrtelného trápení. „Od šesté pak hodiny tma se
stala po vší té zemi až do hodiny deváté.“ (Matouš 27,45)
V této husté tmě byla skryta přítomnost Yahuwaha. On učinil tmu a skryl Svou slávu před
lidskýma očima. Yahuwah a Jeho svatí andělé byli u kříže. Otec byl u Svého Syna. Jeho
přítomnost však nebyla zjevná. Kdyby Jeho sláva byla vyšlehla z oblaku, všichni lidé sledující
výjev by byli zahubeni. Avšak v této strašné hodině nemělo se Kristu dostat útěchy Otcovy
přítomnosti. Tlačil vinný lis sám, aniž kdo z lidí byl s ním.8
Toto byl dar Otce, aby tě zachránil. Muka, která vytrpěl, když byl svědkem i příčinou agónie Svého Syna,
protože vzdálil od Něj pocit Své přítomnosti, měl pro Yahuwaha cenu, aby tě mohl zachránit. Nebe samo by se
cítilo neúplné bez tvé přítomnosti v nebi. Yahuwah byl ochoten dát Svého jediného vlastního Syna na smrt, jen
aby ti dal šanci žít.
Cítíš se daleko od Otce? Stojí tvé hříchy před tebou jako hora odsouzení? Zdá se ti, že pro mnohé nedodržené
sliby a odpadlictví nemůžeš rukou víry dosáhnout na ruku, která je k tobě natažena?
„I zvíš, že Yahuwah Elohim tvůj jest Eloah, El silný a pravdomluvný, ostříhající smlouvy a milosrdenství těm,
kteříž ho milují a ostříhají přikázaní jeho, až do tisícího kolena.“ (viz Deuteronomium 7,9)
Nechť se tvá chvějící víra chopí zaslíbení: „Vraťte se, synové odpadlí, já vaše odpadlictví vyléčím.“ (Jeremiáš
3,22)
On je překloněn na Svém trůnu s napřaženou rukou k tobě a opravdově touží ve Svém srdci po tom, abys přijal
Jeho milující výzvu.
Aby posílil naší důvěru v Yahuwaha, učí nás Kristus oslovovat Ho novým jménem, jménem
spojeném s nejdražšími asociacemi lidského srdce. Dává nám výsadu nazývat nekonečného
Eloaha naším Otcem. Toto jméno, promluvené k Němu a o Něm, je projevem naší lásky a
důvěry k Němu a zárukou Jeho pozornosti a vztahu k nám. Když Ho s tímto oslovením prosíme
o Jeho přízeň a požehnání, zní to v Jeho uších jako příjemná hudba. Yahushua několikrát
opakoval, abychom si nemysleli, že oslovovat Eloaha Otče je troufalost. Chce, abychom si na
toto oslovení navykli.9
Naslouchej Jeho hlasu, jak ti sděluje slova pokoje: „Ani já tě neodsuzuji.“ (Jan 8,11) Navrať se ke Mně a vše ti
bude odpuštěno, nehledě na to, co to je. Neexistuje příliš temné tajemství, příliš odporný hřích, příliš hluboká
jáma, aby k tobě Moje láska nedosáhla.
Tvůj Nebeský Otec udělal vše, co je v Jeho moci, aby tě inspiroval nadějí a důvěrou v Něj.
A naděje neklame, neboť Yahuwahova láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který
nám byl dán.
Když jsme ještě byli bezmocní, v čas určený zemřel Kristus za bezbožné. Sotva kdo je hotov
podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit
život. Yahuwah však prokazuje Svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě
byli hříšní. (viz Římanům 5,5-8)
Nečekej, až se polepšíš. Neexistuje žádná dobrota odděleně od Yahuwaha! Nemáš žádnou naději zdokonalit se
oddělen od Něj. Běž k Němu nyní, takový, jaký právě jsi, a přijmi dar, koupený pro tebe za tak nekonečnou
cenu.
On tě toužebně očekává.
Upozornění: U všech citátů byla použita správná jména pro Otce a Syna.
* Naše nejúpřimnější modlitby jsou pro Gunterovu rodinu během tohoto nejtěžšího období. Více o této velmi
tragické události je možné se dočíst na následujících odkazech: St. George Utah - 4Utah.com - KSL.com Standard Examiner
1
Ellen G. White, Patriarchs & Prophets, p. 63.
2
Webster’s New Universal Unabridged Dictionary, 1983 ed.
3
Ellen G. White, The Faith I Live By, p. 43.
4
“Lexical Aids to the Old Testament,” Hebrew-Greek Key Word Study Bible, AMG Publishers.
5
tamtéž
6
Ellen G. White, Desire of Ages, pp. 48-49, emphasis supplied.
7
tamtéž, pp. 752-753, emphasis supplied.
8
tamtéž
9
Ellen G. White, Christ’s Object Lessons, p. 141.