docnoviny vydané u příležitosti 25. listopadu, mezinárodního nechceme
download 
Stížnost Transkript
noviny vydané u příležitosti 25. listopadu, mezinárodního nechceme
NOVINY VYDANÉ U PŘÍLEŽITOSTI 25. LISTOPADU, MEZINÁRODNÍHO DNE PROTI NÁSILÍ NA ŽENÁCH – nezkrácená verze bez obrázků a fotek …................................................................. NECHCEME SE BÁT! …................................................................. Domácí násilí je problém, o kterém se mluví Autorka: Petra Havlíková, studentka žurnalistiky a gender studies Mnoho lidí neví, kolik žen se někdy během svého života setká s domácím násilím. Je jich více než třetina. Ne všechny byly dlouhodobě bity nebo psychicky vydírány. Některé třeba odešly po první facce, ale mnohdy zůstanou s násilníkem velmi dlouho. „Manžel mě týral dvanáct let. Nebil mě fyzicky, ale psychicky se to nedalo vydržet,“ tvrdí jedna z týraných žen, která si nepřeje uvést pravé jméno. Říkejme jí paní Kamila. Domácí násilí má mnoho forem. Ať už je to fyzické, psychické, sexuální či ekonomické. Podobný je scénář těchto vztahů. „Násilníci se většinou velmi rychle vrhají do vztahu a velice okatě projevují lásku. Po čase se ale začnou stávat podivné incidenty, které oběti svádějí na to, že partner je opilý nebo přepracovaný. Později se útoky stupňují a napadaný člověk ztrácí sebevědomí a nedůvěřuje si,“ popsala typický vývoj právnička pomáhajícím obětem domácího násilí Markéta Hamrlová. Nejen v Brně se domácím násilím zabývá takzvaný interdisciplinární tým pro domácí násilí. Jsou v něm zastoupeny policejní jednotky, sociální a zdravotní odbory magistrátu a ne-ziskové organizace pomáhající obětem. „Ceníme si dobré spolupráce s týmem, je to možnost, jak si předávat zkušenosti a aktivně spolupracovat,“ myslí si vedoucí odboru prevence městské policie Brno Luboš Fiala. Pomoc obětem není lehká. Organizací, které se týraným ženám věnují, je v Brně několik. Pokud oběť hledá útočiště, může se obrátit veřejnou například adresu, na a některý kde budou z azylových ženy i domů, jejich které děti v nemají bezpečí. „Azylový dům poskytuje krizové nebo přechodné ubytování pro oběti domácího násilí. Na bezpečnost klienta/ky je kladen důraz v první řadě a vše je zdarma,” upřesnila Martina Vejlupková z azylového domu Helena. Podobnou zkušenost má i paní Kamila, která už tři měsíce v takovém zařízení žije. „Teď už normálně jím a spím, nemyslím na nepříjemné situace a hlavně je neočekávám. S manželem jsem nebyla schopná usnout na více jak tři hodiny,“ popsala svou situaci paní Kamila. Není jednoduché se zachovat správně, když například člověk vídá sousedku s modřinami, ale podle Hamrlové je chybou nedělat nic. „Rozhodně nemůžete tolerovat násilí. Záleží na tom, jaký máte se sousedkou vztah. Já například svou sousedku považuji za kamarádku, takže mezi námi existuje vztah důvěry. Přímo bych se jí zeptala a poskytla bych jí informace o násilí a o možnostech řešení,“ radí Hamrlová. …................................................................. Vydání těchto novin umožnil Nadační fond Slovak-Czech Women’s Fund podporou projektu Necheme se bát! Nadační fond Slovak-Czech Women's Fund “Slovak-Czech Women's Fund je nadační fond, jehož posláním je přispět k společnosti, ve které budou ženy moci plně využívat svoje práva." Cílem nadačního fondu je prosazování ženských rovnosti společnosti. ve práv zabezpečovat a zdroje uplatňování Podporuje na principu inovativní a podporu genderové funkční řešení dlouhodobých problémů, kterým ženy čelí. Věří, že ženy nejlépe znají situaci na nejefektivnější národní způsoby, i jak místní úrovni naléhavé řešit a umí situace nalézt i hledat dlouhodobá řešení. Slovak-Czech Women's Fund působí v České republice a na Slovensku. Byl založen v roce 2004 Nadací Open Society Fund Praha a Nadácií Otvorenej změny v republiky Společnosti oblasti do systematicky Bratislava. financování Evropské pracovat unie. se NNO Jeho po vstupu Zároveň zdroji z vznik je podnítily Slovenské reakcí místního i na zejména a České potřebu mezinárodního prostředí a dále je využívat na posílení ženského hnutí v obou zemích. Ambicí je změnit tradiční vztah donorů a grantistů na partnerské vztahy pojící dárce, donory, ženské inciativy a ženy. …................................................................. Týden akcí proti násilí na ženách pořádají: NESEHNUTÍ Brno, Amnesty International, Domov sv. Markéty, NORA, Persefona o. s., o. s. Magdalenium …................................................................. Kontakt na vydavatele novin: NESEHNUTÍ Brno kampaň Ženská práva jsou lidská práva třída Kpt. Jaroše 31, 602 00 Brno Tel./fax: 543 245 342 e-mail: [email protected] Redakce novin: Petra Havlíková, kristýna Pešáková, Kristýna Rytířová …................................................................. Mezinárodní den proti násilí na ženách Autorka: Kateřina Plesková, dobrovolnice kampaně Ženská práva jsou lidská práva (zdroj: www.feminismus.cz) Mezinárodním dnem proti násilí na ženách (International Day of the Elimination of Violence against Women) byl Valným shromážděním OSN v prosinci 1999 vyhlášen 25. listopad. Valné shromáždění OSN přitom vyzvalo vlády jednotlivých zemí, mezinárodní organizace i jednotlivé neziskové organizace, aby na tento den pořádaly akce zamířené na zvýšení povědomí o tomto problému. Rozhodnutí o vyhlášení Mezinárodního dne proti násilí na ženách (54/134) bylo přijato i s ohledem na Deklaraci o eliminaci násilí na ženách z prosince 1993 a na Všeobecnou deklaraci lidských práv i řadu dalších deklarací. Jako den proti násilí na ženách byl 25. listopad připomínán neoficiálně od roku 1981, kdy byl takto vyhlášen ženskými organizacemi v Kolumbii na památku sester Mirabalových, politických aktivistek z Dominikánské republiky. Ty byly brutálně zavražděny roku 1960 na pokyn dominikánského diktátora Trujilla. V České republice je Mezinárodní den proti násilí na ženách připomínán téměř pravidelně od roku 1995 zejména prostřednictvím aktivit neziskových organizací zabývajících se problematikou ženských práv – v současnosti zejména organizacemi, které pracují na poli boje proti násilí na ženách ať už formou přímé pomoci ženám–obětem násilí či pořádáním nejrůznějších informačněvzdělávacích akcí. Vzhledem k tomu, že 10. prosinec byl vyhlášen Mezinárodním dnem lidských práv, je řada aktivit zarámována do tzv. 16 akčních dní proti násilí na ženách. Od roku 1991 se ženské organizace a občanské skupiny po celém světě zapojují v období od 25. listopadu do 10. prosince do této společné kampaně s cílem posílit pomoc obětem násilí, prevenci a prosadit vznik nových či dodržování stávajících právních norem. .................................................................. Oběť: To ponižování bylo nejhorší... Autorky: Marie Vejlupková, o. s. Magdalenium a Petra Havlíková, studentka žurnalistiky a gender studies Říkejme jí třeba paní Kamila. Je jí sedmačtyřicet, pochází z ciziny a podniká. A stala se obětí domácího násilí. Její muž se k ní choval jako ke kusu hadru, jeho rodina ji bila. V tomto prostředí žila dvanáct let, než se jí konečně podařilo odejít. Jaký je váš příběh? Přemýšlím, jak to mám říct. Násilí bylo spíš psychické, fyzicky mě bila jeho rodina. Hlavně jeho sestra, mám od ní poškozený krční obratel a kvůli tomu mám problémy s páteří. Všechno špatné viděli na mně. Musela jsem pracovat, rodit děti, vychovávat je. S nikým jsem se nesměla bavit. To bylo těžké, já jsem velmi komunikativní. Nemohla jsem dělat to, po čem jsem toužila. Když vám to nedovolí jednou, nedovolí vám to už nikdy. Když se mě zastaly děti, řekl jim otec, že mě nemají poslouchat, že ženská není nic a na nic nemá právo. Tak jsem se rozhodla, že to musí skončit a hledala jsem pomoc na sociálce, pak na druhé. Ale řekli mi, že se dvěma dospělými a dvěma nezletilými dětmi nikam nemůžu. Rozhodla jsem se počkat, až děti vyrostou. To se stalo v roce 2000. Když si dcera našla práci a syn dokončil školu. Konečně jsem měla možnost poradit si sama a obrátila jsem se na Magdalenium. Nejdřív jsem zavolala na tísňovou linku a zeptala se, zda by bylo možné se ubytovat. Během tří dnů jsem vše probrala se sociální pracovnicí a i s dětmi se přestěhovala do Magdalenia. Tam už je všechno jiné, máme tu svůj klid. Konečně jsem mohla spát, dřív jsem spala tak dvě tři hodiny denně. Byla jsem úplně zničená. Jak dlouho vás manžel týral? Trvalo to dvanáct let. Ale ze začátku to bylo úplně jiné. Byl příjemný, slušný. Ale když jsme se vzali, všechno se změnilo, jako by to byl jiný člověk. Úplně se mu změnil výraz tváře, nikdy bych nevěřila, že se takto může někdo změnit. Jaké mělo násilí formu? Spíš psychické. To ponižování bylo nejhorší, velmi sprostě mi nadával. A přitom to poslouchaly děti i sousedi. Byl schopen říkat o mně hrozné věci komukoli. Fyzicky mě napadala spíš jeho rodina. Dokonce mě donutili podepsat, že na ně nepodám trestní oznámení. Spoléhali na to, že jako cizinka nemám na nic právo. Co nejhoršího se Vám ve vztahu stalo? To nejhorší je to, že jsem tak zmlácená, a že jsem to nemohla už vydržet jsem psychicky. začít platit Když za pochopili, všechno že možné. vydělávám Třeba za peníze, vodu. musela Ačkoli mě nutili nosit vodu z blízké studny, místo používat normální vodu z kohoutku, musela jsem platit třeba patnáct tisíc korun ročně. Počítala se mi každá pračka, kterou jsem vyprala, každá sprcha. Stejné to bylo s elektřinou. Zakazovali mi dívat se na televizi, svítit a další věci. Když se podíváte zpětně na Váš vztah, byly už na začátku nějaké signály, že je něco špatně? Už třeba před tou svatbou? Před svatbou ne. On se choval slušně, nedělal nic zlého. Jen když jsem byla poprvé v jejich domě, zeptala se mě jeho matka, jestli jsem těhotná. Řekla jsem, že ne a ona se mě zeptala, co tam teda dělám. Co jim chci ukrást… Řekla jsem, že jim nechci nic ukrást, že se s jejich synem milujeme a chceme spolu žít. Ze začátku jsem nemohla ani do jejich domu, bydleli jsme v konírně, neměli ani koupelnu. A do jejich koupelny jsem se jít umýt nemohla. Chtěli, abych se koupala jenom v sobotu a ve vodě, ve které se sprchovali oni. Říkala jsem jim, že to není hygienické a ani příjemné… Tak jsem se musela sprchovat v práci. Proč jste s partnerem zůstávala? Kvůli dětem. Obvykle to každý dělá kvůli dětem. Děti byly úžasné, už jaké malé si přivydělávaly na brigádách. Synovi přitom bylo jenom třináct, čtrnáct let, ale v práci tvrdil, že je starší… Teď, když jsou samostatné jsem se rozhodla, že nebudu trpět ani minutu. Jen je pro mě těžké, že jsem tady sama, že tady nemám rodinu. Přemýšlela jste nad odchodem? Ano, delší dobu. Přemýšlela jsem nad tím od roku 2000, ale neměla jsem kdy a jak odejít. Byly vaše děti svědky násilí nebo je dokonce někdo bil? Byly svědky všeho. Ty starší ne, protože se to odehrávalo v době, kdy nebyly doma. Ale nejmladší syn to všechno viděl. Byl vystresovaný, pořád se za mnou schovával, plakal a říkal, ať jdeme někam pryč. Dětem naštěstí nikdo neublížil, vždycky jsem je učila, že se nesmí do ničeho plést a musí se držet dál. Kontaktovala jste někdy policii? Ano, jednou. Chtěli to všechno svalit na mě, že já jsem bila švagrovou. Obrátilo se to proti mně. Ptala jsem se, jak je možné, abych já ji bila a přitom měla sama modřiny. Rodina mě tenkrát prosila, abych si nebrala advokáta, abych nepodávala žalobu. Snaží se v současnosti partner o kontakt s Vámi nebo dětmi? Spíše s dětmi. Zpočátku se snažil i se mnou, ale uvědomil si, že to nepůjde. Nemáme mezi sebou žádný kontakt. Cítíte se v současnosti v bezpečí? Ano, spíše se cítím v bezpečí, protože tady se ke mně chováte všichni velmi hezky. Když se zpozdím a nedovolám se, hned mi voláte jestli je všechno v pořádku. Když jdeme něco vyřizovat, zeptáte se, jestli nepotřebujeme pomoct. To je teď pro mě nejlepší, abych se cítila v bezpečí. Teď už normálně jím a spím, nemyslím na nepříjemné situace a hlavně je neočekávám. Když se vrátím z venku, někdo se mě zeptá jaký jsem měla den. Když jsem byla s manželem, tak na mě okamžitě začal někdo řvát, že je něco špatně, že něco není udělané. Nemohla jsem pochopit, že tohle je normální život. Máte nebo měla jste chuť se někdy pomstít? Ne, nikdy jsem neměla chuť se mstít. Je to nesmyslné. Pro mě je to nesmyslné. Pomstou nedokážu nic, nedokážu, že jsem o tom hodně přemýšlela, spíš když se nepomstím dokážu, co jsem za člověka. Co byste poradila ženám, které musí řešit podobnou situaci? Na to mám velmi hezkou myšlenku. Je pro ženy, které se nemohou rozhodnout, co dělat. „Pokud nevíte, kam jdete, je zcela jedno, kterým směrem se vydáte.“ A pro ty, které už se rozhodly: „Jestli chcete mít něco, co jste předtím neměli, musíte udělat něco, co jste nikdy předtím nedělali”. To mám pověšené v kanceláři, podporuje to lidi, aby se nikdy nevzdávali. Myslíte, že by se měly neziskové organizace více medializovat? Ano, reklamy je málo, ženy nevědí kam se mají obrátit. Mělo by se o tom vlastní podávat nohy hodně a formací, překonaly to. aby si ženy Je to velmi mohly stoupnout zajímavé, když na se dostanete na opravdové dno a cítíte tu ruku, která vás vytahuje a dává vám sílu na dýchání a na život. Chcete něco dodat? Chtěla bych, aby se více podporovaly pomáhající organizace a lidé, kteří tuto práci dělají. My potřebujeme tu pomoc a organizace nás často podporují z vlastních financí, mají malé možnosti. Potřebovaly by více podpory. ................................................................ Nebuďme lhostejní! anebo pomoc oběti domácího násilí Autorka: Jitka Čechová, psycholožka Persefony, o. s. Domov. Co pro nás znamená? Snad lze říci, že v přáních a představách většiny lidí je místem prohřátým lidským teplem a láskou. Místem, kde čerpají síly do dalšího dne. Místem, kam se mohou uchýlit, když se cítí slabí a bezbranní. Místem, kde mají soukromí a bezpečí ... Je možné, že Váš domov je přesně takový. Bohužel každý to asi říci nemůže…a tak si na chvíli představme, že ve Vašem domově je někdo, koho máte rádi, ale také se ho bojíte. Nevíte kdy na Vás bude křičet, že jste nemožní, neschopní, odporní, ošklivý a k ničemu. Že ostatní jen obtěžujete, neumíte vychovávat děti a že jste ubozí. Za všechno můžete Vy, i za to, že Vás bije. Bude Vám tiše šeptat do ucha, že Vás jednou zabije a nikdo se tomu nebude divit, a když Vás nezabije, tak Vás dostane do blázince a nikdy neuvidíte své děti. Nebo uslyšíte, jak říká dětem, že až umřete a to bude brzy, to se jim bude krásně žít. Občas Vás přitiskne ke zdi, něco zasyčí či zařve, přidusí Vás, kopne, udeří pěstí či dlaní. Tento koncentrát nadávek a výhružek (a nemusí zůstat jen u nich) se rozloží do několika let, ve kterých doufáte a věříte v rodinu. Pozorujete, že chování partnera se postupně zhoršuje ve smyslu intenzity a frekvence útoků. Ale máte naději, že krizová období jsou jen dočasné. Přeci překážky je třeba překonávat. Víte, že ty těžké a násilné okamžiky mají i své konce a přichází „klid“, ve kterém se dá žít. Ale přemýšlíte, čím to, že to u Vás takto je. Je Vám úzko. Bojíte se o své situaci s někým mluvit. Bojíte se, že se splní některé výhružky. Je vám trapné, když víte, že křik je slyšet až k sousedům. Je Vám nepříjemné, když se na Vás lidé dívají a pozorují Vaše pohmožděniny. Stydíte se. Zvažujete. Váháte. Nevíte. Máte strach ze špatného rozhodnutí… jste v tom sami. Těžko se Vám vysvětluje, proč žijete v takových podmínkách tak dlouho … obáváte se odsouzení a nepochopení. Mlčíte. Nemáte sílu. Možná čekáte na impuls… Takové místo určitě příjemným a bezpečným domovem. Takové místo je plné nejrůznějších problémů, které odborná veřejnost shrnuje pod pojem „domácí násilí“. Výše nastíněná situace se zdá být soukromou záležitostí, ale to je omyl. Především z toho důvodu, že rodiny a vztahy postižené domácím násilím zpravidla potřebují vnější intervenci. Téma domácího násilí se stále více dostává do povědomí veřejnosti a to především díky aktivitám a snahám institucí/organizací pomáhajících obětem domácího násilí, médiím a i státním institucím. Nic méně, jak reprezentativní výzkum agentury STEM (STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris ČR, 2006) ukazuje, že sílí povědomí o tom, že je potřeba oběti domácího násilí pomoci. Ale víme, jak oběti domácího násilí pomoc poskytnout? Pokud nechceme být lhostejní vůči domácímu násilí, kterého si všimneme, ale současně si nejsme jisti tím, jak pomoci, pak uvažme následující možnosti a podněty. - Problematická situace v domácnosti se musí „zveřejnit“ resp. odtajnit, pak je možné hledat cestu řešení. První krok může udělat oběť sama, ale i někdo jiný. Samozřejmě velmi záleží na konkrétní situaci. Od ní se odvíjí příslušná forma pomoci. - Začneme-li situací prvního kontaktu, ve smyslu pokusu o navázání hovoru na téma, jestli dotyčný-ná není obětí domácího násilí, pak je dobré se dopředu smířit s představou, že můžeme být odmítnuti. Ale to nevadí. Semínko bude zaseto. Oběť může pak vyhledat pomoc sama. - Podle toho, jaký máme vztah k dané osobě (jestli to bude známý, blízký či neznámý člověk) můžeme začít nepřímo (formou vyjádření názoru na násilí mezi blízkými: „Četla jsem…Viděla jsem… Nikdo si to nezaslouží… Ještě, že tu existují odborná pracoviště… jedno je tadyhle…“) nebo přímo (tzn. „Nechci být nepříjemná nebo vlezlá, ale všimla jsem si…Kdybyste potřebovala pomoc...“; nebo „hele Marto, všimla jsem si, že se něco děje, kdybys o tom chtěla mluvit a nebo hledat pomoc, řekni ráda ti pomůžu/ když budeš potřebovat obrať se na mě a nebo na tady tento kontakt…“). Můžete být odmítnuti a nebo se naopak setkat s vděčnou a úlevnou reakcí. Příčinou odmítnutí může být skutečnost, že dotyčný není obětí domácího násilí, nebo se jí necítí a nebo se za to stydí. - Oběť domácího násilí bývá lapena ve velmi složitých citových i materiálních sítích.. Těžko takovou životní situaci soudit, pátrat po příčinách a hledat vinu. Proto, chceme-li účinně pomoci nesuďte, nehledejte příčiny ani vinu. Vyvarujte se výčitek. Svoji pomoc nepodmiňujme. Nedávejme neuvážené naděje a rady. Také si dejme pozor na mýty: že si za zažívané násilí může oběť sama nebo, že odpovědnost za násilí nesou oba. Vzdejme se komentářů následujícího typu: „Prosím tě, a proč jsi nic neudělala? Jak sis to mohla nechat tak dlouho líbit? No víš, já jsem ti to říkala, že si s ním nemáš nic začínat. Sice ti to trvalo dlouho, ale hlavně, že si se konečně rozhodla. Doufám, že se k němu nevrátíš, pokud ano, tak já končím. Ode mne pak už pomoc nečekej. A víš co, neprovokuj ho, však ho znáš, je výbušný... Ale vždyť mi ho známe, jinak je to hodný člověk. Ty jen nevíš, co chceš.“ - Oběť potřebuje oporu, ale neznamená to, zbavit ji rozhodovacích kompetencí. Někdy se může stát, že oběť je velmi zesláblá a evokuje dojem, že je třeba toho pro ni udělat velmi mnoho. Přes všechnu dobrou vůli, pak může nastat situace, že oběť se stane obětí znovu, tentokrát přílišné péče pomáhajícího. Osoba ohrožená domácím násilím potřebuje získávat pocit kompetence a vlastní síly. Pomocnou ruku bude potřebovat určitě. Ale musí to být ruka, která je připravená ji podržet a podepřít, ne ji vést (nebo dokonce nutit) směrem, o kterém si myslí, že je pro ni ten nejlepší. Ten komu má být nebo může být pomoženo je expertem na svoji vlastní životní situaci a z toho je třeba vždy vycházet. Budeme-li ji s dobrou vírou vést (nutit) k rozvodu nebo k návratu aniž by na to byla připravená, může udělat krok, který je pro ni předčasný. Můžeme vyslovit svůj názor (může to být velmi důležité), ale je třeba mít na paměti, že se jedná o názor osobní a jako takový nemusí být pro ni vhodným řešením. Nechme ji samotnou vybrat si rozhodnutí a cestu řešení. Pomozme jí zprostředkovat potřebné informace pro rozhodování. Tudíž se vyvarujme rad typu: „Zkus to s ním, to se urovná, to chce čas. Víš co, raději se rozveď, než mít toto na krku tak raději nic. Uvidíš, bude ti líp.“ - Příběh, který si můžete od oběti vyslechnout, může být fascinující a může lákat ke získávání další informací a další podrobností. Tohoto se vyvarujte. Jde především o účelnou pomoc a ne uspokojování vlastní zvědavosti. Detaily není potřeba znát. Spokojte se s tím, co se dozvíte. Další práci nechte na odbornících. - Osoba ohrožená domácím násilím potřebuje vědět, co má dělat v případě nebezpečí resp. napadení. Potřebuje se orientovat v tom, jak si a dětem zajistit bezpečí. Jaké má právní a sociální možnosti řešení. Často potřebuje psychologickou podporu. Pomožme jí toto zajistit třeba tím, že ji nekontaktujeme na specializované pracoviště pomáhající obětem domácího násilí. Vysvětleme, že když vyhledá pomoc na specializovaném pracovišti, ještě to neznamená, že musí začít činit radikální kroky vedoucí ke konkrétnímu řešení. Cílem by mělo být, aby osoba, která potřebuje pomoc, získala dostatečné informace, na základě kterých by se mohla rozhodovat jak postupovat dále. - Respektujeme volbu rozhodnutí. Řešení situace domácího násilí není jednoduchou záležitostí. Co by mělo zaznít: - Sdělte i opakovaně, že: Nikdo nemá právo druhému působit bolest! − Vysvětlete dotyčné osobě, že není příčinou jednání partnera a nenese odpovědnost za jeho násilné skutky! − Je-li to blízký člověk, a nebo člověk, ke kterému si to můžete dovolit, sdělte mu, že jej máte rádi, že Vám na něm záleží. − Nabídněme pomoc: předejme informace o možnostech pomoci nebo je pomožme vyhledat, nabídněme doprovod nebo jeho zajištění (na policii, specializované pracoviště, k lékaři, na oddělení péče o dítě apod.). − Pomožme rozšířit kontakty s osobami, které jsou pro dotyčnou osobu důvěryhodné. Je důležité, aby tento člověk věděl, že na řešení není sám, že tu jsou odborníci, přátelé, známí nebo rodina. I kdyby to byl jen jeden člověk, tak to má velký význam. Mějme pro něj sdělení, že v dané situaci není sám/sama. − Může být pro ni důležitá informace, že v různé podobě zažívá domácí násilí mnoho osob - tedy především žen. − Sdělme jí, že nejdůležitější je její bezpečnost a bezpečnost dětí. Ať se vyvaruje kroků, ze kterých má dojem, že by ji a děti uvedly do většího nebezpečí. Buďme vnímaví a naslouchejme. Zkusme společně s obětí promyslet základní bezpečnostní kroky – v případě setrvání v domácnosti, volání policie, odchodu z domácnosti apod. Na závěr snad ještě jednu důležitou poznámku. Jestliže chceme někomu pomoci a nebýt lhostejní, je to dobře, ale současně s formou pomoci zvažujme i otázku vlastní bezpečnosti a svých možností. V případě potřeby je vhodné nemeškat a obrátit se o pomoc a radu na poradenské pracoviště. Některé poskytují své služby občanům zdarma, není třeba mít jakékoli obavy spojené s využívání jejich služeb. Jejich povinností je být diskrétní a hájit soukromí svých klientů. Nezbývá než popřát nám všem odvahu řešit nepříjemné situace, dobrou vůli přiměřeně pomáhat a odolávat vlastnímu pocitu bezmoci. …................................................................. Persefona o. s. Persefona je nezisková organizace – občanské sdružení poskytující pomoc obětem domácího násilí, sexuálního zneužívání a znásilnění. Samozřejmě tu je i pro ty, kteří se obětem uvedeného příkoří snaží pomoci řešit jejich obtížnou životní situaci. Vznikla v břenu roku 2007 vydělením Programu pomoci obětem domácího násilí z Ligy lidských práv. Její služby mají několikaletou tradici, jejíž počátky sahají do roku 1999. Poskytuje komplexní pomoc obětem domácího násilí – psychologickou, sociální a právní pomoc, zprostředkování kontaktu. Persefona o.s. Jiráskova 8, Brno telefonický kontakt je možný po-pá od 9-17h: 737 834 345 tel./fax: 545 245 996 osobní konzultace probíhají na základě předchozí telefonické domluvy www.persefona.cz [email protected] Persefona o.s. je členem Koordony, jejímž cílem je zejména napomoci účinné spolupráci neziskových organizací hájících ženská práva a vystupujících proti násilí na ženách a domácímu násilí, koordinovat a standardizovat pomoc obětem domácího násilí a prosazovat systémové změny v oblasti domácího násilí, násilí na ženách a ženských práv vůbec. .................................................................. DOMÁCÍ NÁSILÍ Autorka: Jana Levová, Intervenční centrum Spondea Domácí násilí je fyzické, psychické, sexuální či ekonomické násilí mezi blízkými osobami – manželi, druhy, rodiči a dětmi, prarodiči a vnoučaty apod. K domácímu násilí dochází zpravidla v soukromí, tedy „za zavřenými dveřmi“, mimo kontrolu společnosti. Násilné incidenty se opakují a jejich intenzita schopností včas se stupňuje. násilí U zastavit obětí a to může efektivně vést ke ztrátě situaci ve vztahu řešit. Možný způsob řešení domácího násilí přinesl zákon č. 135/2006 Sb., který zakotvil vykázání. nové oprávnění Policie v ČR podobě institutu Vykázání je preventivním opatřením směřujícím k ochraně ohrožených osob. Od 1. 1. 2007 jsou policisté oprávněni vykázat násilníka z bytu a zakázat mu do společného obydlí vstup na dobu deseti dnů. Během těchto deseti dnů mají ohrožené osoby možnost řešit svoji situaci v klidu a za pomoci kompetentních institucí. Doba deseti dnů nemůže být v žádném případě zkrácena, ale může být prodloužena. Během těchto deseti dnů na základě rozhodnutí o vykázání je osobě ohrožené násilným intervenčního chováním centra, a to blízké osoby nejpozději do nabídnuta 48 hodin pomoc od přijetí rozhodnutí o vykázání ze strany Policie ČR. Pracovníci pomohou intervenčního jí zorientovat centra se ohroženou v její osobu situaci, kontaktují, informují ji o možnostech dalšího řešení situace, poskytnou sociální, právní a psychologické poradenství, zprostředkují návazné odborné služby a v případě potřeby nabídnou krizové ubytování. Služby intervenčního centra jsou bezplatné. Jedná se tedy o zcela nový způsob pomoci osobám ohroženým. Doposud musely ony samy vyhledávat informace a pomoc, v současné době je kontaktují pracovníci intervenčního centra sami s přímou nabídkou podpory a ohrožené, zda poradenské pomoc pomoci. nabízenou Je samozřejmě intervenčním na vůli centrem osoby přijme, či nikoli. O pomoc ohrožená, intervenčního nebo centra kdokoliv ale z jí může blízkých požádat osob, i sama nemusí osoba to být v souvislosti s vykázáním. Zřizování a provoz intervenčního centra upravuje Zákon č. 108/2006 Sb. O sociálních službách. Řešení problému domácího násilí není jednoduchou záležitostí, vystoupit ze začarovaného kruhu domácího násilí představuje pro ohroženou osobu důležité, aby se vždy velkou dávku odvahy a síly, proto je nebála obrátit na policii a další pomáhající instituce, které jí poskytnou svou pomoc a radu. Domácí násilí nesmí být přehlíženo a v žádném případě nijak tolerováno, proto každý, kdo má podezření, že v jeho okolí dochází k domácímu násilí, by měl na tento problém upozornit, byť i jen prostým předáním informací a kontaktů na pomáhající instituce. .................................................................. Není pro vás domov místem bezpečí? Žijete ve vztahu, kde vám někdo vyhrožuje nebo vás zraňuje? Stalo se vám někdy, že vás někdo blízký uhodil nebo nutil k sexuálním praktikám, se kterými nesouhlasíte? Vynucuje si někdo z vašich blízkých kontrolu nad vším, co děláte a brání vám v kontaktu s ostatními lidmi? Nerespektují vaši blízcí vaše právo na klidné stáří? Nečekejte a vyhledejte pomoc co nejdříve! Poradenství a pomoc při řešení problematiky domácího násilí vám poskytneme v Intervenčním centru pro Jihomoravský kraj se sídlem v Brně na ulici Sýpka 25, rovněž vám sdělíme či zprostředkujeme kontakty na odborná pracoviště, která ve vašem regionu poskytují služby osobám ohroženým domácím násilím. Služby intervenčního centra jsou bezplatné. Bezplatné sociální a právní poradenství vám pracovníci Intervenčního centra poskytnou také ve městech Znojmo a Veselí nad Moravou. Můžete nás zde vyhledat přímo, nebo po předchozím telefonickém objednání na čísle 739 078 078. Ve Znojmě na adrese Poradna pro mezilidské vztahy, Jarošova 26, Znojmo v době od 11.00 do 17.00 hodin každou první středu v měsíci. Ve Veselí nad Moravou každou druhou středu v měsíci v objektu Domu s pečovatelskou službou, 2.patro, místnost č. 333 s názvem „Integrované poradenské zařízení“ na adrese: Za Poštou 110, Veselí n. Moravou. Intervenční centrum SPONDEA, o.p.s Sýpka 25, 613 00 Brno ambulance: po-čt 8:00-20:00, v pátek do 16:00 tel. v ambulantní hodiny: 544 501 121 tel nonstop: 739 078 078 www.donacentrum.cz [email protected] .................................................................. INTERVENČNÍ CENTRA Autorka: Bohdana Toušová Rytířová, právnička IC Hradec Králové Od 1. 1. 2007 působí v České republice nová pracoviště poskytující pomoc osobám ohroženým domácím násilím, tzv. intervenční centra. Právní rámec pro jejich fungování je obsažen zejména v ust. § 60a zák. č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Intervenční centra, jako nový druh sociální služby, nabízejí odbornou krizovou pomoc jak osobám ohroženým domácím násilím, které jsou v ochranném režimu vykázání (násilná osoba byla vykázána nebo jí byl zakázán vstup do společného bydliště), ale i těm, které se na IC obrátí z vlastní iniciativy. Vždy se však jedná o poradenství stranící, IC poskytuje své služby pouze obětem, nikdy nesmí pracovat s násilnou osobou. V České republice funguje v současné době 15 intervenčních center – v každém kraji jedno, s výjimkou Moravskoslezského kraje, kde byla s ohledem na rozlohu kraje a statisticky zřízena vyšší centra počet dvě. zaznamenaných Všechny služby, případů domácího poskytované násilí v IC, jsou bezplatné. Intervenční centra v rámci základní činnosti nabízejí zejména poradenství v oblasti sociálně-právní a psychologické. Některá z IC poskytují ještě další služby, např. rozšířené právní poradenství nebo podpůrnou psychoterapii, případně v rámci nadstandardních služeb doprovázejí klienty na úřady, k jednáním, atd. Intervenční ohrožené osoby, centrum by dodržovat mělo vždy profesní respektovat standardy rozhodnutí a zachovávat mlčenlivost (se zákonnými výjimkami). Seznam intervenčních center lze nalézt např. na adrese www.domacinasili.cz. Intervenční centra mají ze zákona přispívat i k efektivní interdisciplinární spolupráci institucí, které se angažují v daném kraji v oblasti domácího násilí. Ke kontaktování IC dochází dvěma způsoby. Osoba ohrožená domácím násilím se může na IC obrátit z vlastní iniciativy, nebo je naopak sama kontaktována pracovníkem, jedná-li se o policejní vykázání. Ve druhém případě je IC povinno kontaktovat ohroženou osobu do 48 hodin poté, co obdrží příslušnou policejní dokumentaci. Při prvním, zpravidla telefonickém hovoru s ohroženou osobou pracovník nabídne služby konkrétního IC, pomůže orientovat se v nastalé situaci a usiluje o domluvu na jí osobní konzultaci. Podaří-li se domluvit osobní konzultace, je na ní veden poradenský rozhovor zaměřený na řešení nejaktuálnějších problémů. Na základě konzultující pohovoru a po zhodnocení navrhují ohrožené osobě potencionálního různá vhodná rizika opatření a vytváří s ní bezpečnostní plán k minimalizaci rizika. Snaží se jí poskytnout emocionální k vlastní aktivitě, ohrožené osobě v otázkách podporu a směřující zpracovat budoucnosti dodat sebedůvěru, k životu první dojmy vztahu bez a násilí. hledat s násilnou podpořit Pomáhají vhodná osobou, ji řešení bytové problematice, péči o děti. Informují ji o jejích právech, případně i povinnostech, pomohou se sepsáním návrhu na vydání předběžného opatření na soud dle ust. § 76b o.s.ř. (zejména na vykázání násilníka a zákaz kontaktu) či návrhem na prodloužení lhůty jeho platnosti. Vzhledem k poskytování k tomu, přechodné přetrvávajících problémů krizové že jsou pomoci, ohrožená osoba IC měla zřízena by odkázána zejména být v případě na příslušné navazující služby (psychologické, právní). Problémem je však často jejich nedostupnost zejména v místech vzdálenějších od krajského města, resp. i finanční nedostupnost, neboť se nezřídka jedná o služby plně hrazené. Přesto se domnívám, že i bezprostřední služby, poskytované intervenčními centry v současném rozsahu, jsou pro ohrožené osoby přínosem, což svědčí mimo jiné i z pozitivních reakcí klientů a klientek. .................................................................. Bílá místa v platné právní úpravě − policejní vykázání nezahrnuje zákaz kontaktování a setkávání se s ohroženou osobou (od 1. 1. 2009 již ano) − chybí (absence výslovná právní ustanovení o úprava ve terapeutických vztahu k násilné programech, osobě speciální sociální službě, atd.) − zatím neexistuje trestní postih za tzv. stalking (v návrhu nového trestního zákoníku se ale již počítá se zavedením skutkové podstaty “nebezpečného pronásledování”) − není zakotvena speciální instituce utajených azylových domů (včetně odpovídajících standardů). …..................................................................................................................................................... Občanské sdružení MAGDALENIUM Občanské sdružení Magdalenium je provozovatelem azylového domu poskytujícího ženám – obětem a jejich dětem pobytový program s psychologickým, sociálním a právním poradenstvím. Poskytované služby: Pobytový program je vhodný pro uživatelky, které prošly umístěním na krizovém lůžku. Je zprostředkován na základě smlouvy o poskytnutí přechodného lůžka. To je k dispozici standardně po dobu 6 měsíců, s možností prodloužení pobytu dle spolupráce ze strany uživatelky o dalších 6 měsíců. V rámci pobytového programu jsou uživatelkami využívány tyto služby: právní poradenství, psychologické poradenství, skupinová psychoterapie, volnočasové aktivity, videotréning ,,VTI“, canisterapie. Doplňkové služby azylového domu: Telefonická krizová pomoc: non-stop, 24 hodin denně interakcí Krizová pomoc: tato služba je poskytována v zařízení Helena po dobu pěti dnů. Právní, psychologické poradenství a skupinové psychoterapie jsou poskytovány i externí klientele. Občanské sdružení Magdalenium je členem Koordony. Kontaktní adresa: P.O.BOX 113, 657 13 Brno Telefon: 776 718 459 non-stop; www.magdalenium.cz …................................................................. Kvíz Autorka kvízu: Petra Havlíková, studentka žurnalistiky a gender studies 1. Mezi mýty o domácím násilí patří: a) Domácího násilí se dopouští jen chudí a nevzdělaní lidé b) Domácího násilí se dopouštějí hlavně muži c) Domácí násilí vážně poznamená malé děti 2. Kolik procent žen se v ČR někdy setká s domácím násilím? a) Méně než deset procent b) Přibližně jedna třetina c) Více než polovina 3. Kolik těchto případů se dostane k soudu? a) Méně než deset procent b) Asi tak třetina c) Více než polovina 4. Mezi důvody k Vraždě cti v islámských zemích nepatří: a) Nevěra manželky b) Nevěra manžela c) Odmítnutí vstoupit do dohodnutého manželství 5. Co je to obchod se ženami? a) Firma, kde pracují jen ženy a zisk si rozdělují b) Sexuální nebo pracovní vykořisťování žen souhlasu za účelem prostituce nebo nucené práce s i bez jejich c) Termín označuje praktiku domluvených sňatků, kdy nevěsta přinese do manželství velké věno, je tedy dobrým obchodem 6. Ve které zemi je zvykem tzv. upalování vdov? a) Indie b) Čína c) Pákistán 7. Který z následujících scénářů nejčastěji odpovídá případům znásilnění? a) Spoře oblečená žena je přepadena v noci v temném parku neznámým mužem b) Žena se vrací domů a do výtahu s ní nastoupí od pohledu divně vypadající muž c) Žena se ocitne sama s někým, koho zná, kdo má práci a rodinu 8. Kterou situaci nelze označit jako domácí násilí a) Muž přijde opilý domů, vzbudí manželku a donutí ji, aby mu udělala teplou večeři b) Žena nadává muži, že je neschopný, odmítá mu dát večeři, kterou měl zbytek rodiny a vezme mu výplatu c) Manželé se velmi hlasitě hádají, po pokoji lítá nádobí, urážejí se a po čase dojde i na menší fyzické napadení – strkání se – z obou stran. 9. Ženská obřízka se provádí, protože: a) Ženám umožňuje lepší hygienu a odstraňuje záhyby, kde by se mohly usazovat nečistoty b) Dívka má vstupovat do manželství čistá a neposkvrněná, bez obřízky by se nevdala c) Jedná se o rituál, bez kterého by se žena nemohla stýkat s muži 10. Politika jednoho dítěte v Číně způsobila, že: a) Je v Číně v mladé generaci mnohem více mužů než žen, protože rodiče chtějí jako své jediné dítě raději chlapce b) Se v Číně snížil průměrný věk obyvatelstva c) Rodiče upínají na své jedináčky všechny naděje a častěji tedy investují do vzdělání dívek, což by při více potomcích nedělali Správné odpovědi ke kvízu: 1. a, 2. b, 3. a, 4. b, 5. b, 6. a, 7. c, 8. c, 9. b, 10. a. .................................................................. Případ paní Lenky Autorka: Mgr. Bohdana Toušová Rytířová, právnička Intervenčního centra v Hradci Králové Paní Lenka se na Intervenční centrum v Hradci Králové poprvé telefonicky obrátila o letních prázdninách loňského roku. Trápilo ji chování partnera (a otce jejich pětiletého syna), který na ni nepřiměřeně žárlil, vulgárně ji osočoval a také ji napadal. Na základě telefonického hovoru byla fyzicky s paní Lenkou domluvena osobní konzultace v prostorách IC. Den před konzultací paní Lenka volala, že se omlouvá, ale na konzultaci se nedostaví. Důvodem bylo, že se u syna projevilo poměrně vážné onemocnění a paní Lenka nechtěla této situaci čelit sama, rozhodla se „dát příteli ještě jednu šanci“. Pracovnice IC ji upozornila na možná rizika dalšího setrvání ve vztahu, také ale dala paní Lence na srozuměnou, že její rozhodnutí respektuje a zároveň jí nabízí možnost v budoucnu se na IC znovu obrátit. Asi za měsíc paní Lenka rozrušeně telefonovala. Partner ji fyzicky napadl údery do hlavy, přivolaná hlídka Policie ČR ale věc pouze postoupila přestupkové komisi města a násilníka ani nevykázala ze společného obydlí. Na osobní konzultaci dva dny poté paní Lenka popisovala domácí násilí ve vztahu i detaily posledního útoku. Partner ji dlouhodobě týral psychicky i fyzicky. Ze strachu a studu jeho útoky často nehlásila, na Policii ČR se v minulosti obrátila jen dvakrát, ale bezvýsledně napadeních – situaci vyhledala pouze řešili ošetření a tzv. nechala si domluvou. vyhotovit Po třech lékařskou zprávu. Sdělovala, jak ji přítel ponižoval, nadával jí, škrtil, fackoval, výlučném vyhrožoval zabitím. vlastnictví zařízení, které paní Ničil Lenky, potřebovala ke věci kradl své v bytě, její který peníze, práci. byl ve demoloval Bezprostředně před posledním útokem mu paní Lenka sdělila, že se s ním rozchází, aby si začal hledat jiné ubytování (partner na koupi bytu ani nábytku nijak nepřispěl, na hrazení chodu domácnosti se podílel minimálně, spíše dělal dluhy). Partner zareagoval agresivně, odmítal rozchod i odstěhování se ze společné domácnosti. Byt nehodlal opustit, argumentoval, že v něm má trvalé bydliště. Paní Lenka se cítila bezmocná, v průběhu konzultace několikrát plakala. Obávala se také negativních vlivů na zdraví syna, který byl násilnému často jednání svého otce přítomen. I s ohledem na syna chtěla soužití definitivně ukončit, v čemž byla pracovnicí IC podpořena. Na základě opakovaných konzultací v IC paní Lenka postupovala následovně: Podala k soudu návrh na vydání předběžného opatření dle § 76b o.s.ř. na vykázání partnera a zákaz kontaktování své osoby. Soud návrhu vyhověl a vykázal bývalého přítele na 30 dní ze společného obydlí i přesto, že Policie ČR předtím sama nerozhodla o vykázání (paní Lenka přiložila k návrhu policejní protokoly, lékařské zprávy, prohlášení čestná svých rodičů, kteří byli svědky agresivity přítele, zprávu psychologa o zhoršujícím fotografie k soudu se psychickém poničených žalobu bydliště je na pouze věcí stavu v důsledku v bytě...). vyklizení bývalého evidenčním Paní jednání Lenka přítele údajem, partnera, poté z bytu nezakládá právní podala (trvalé titul k užívání bytu) a návrh na úpravu poměrů k nezletilému synovi, ve kterém žádala jeho svěření do péče. Na doporučení IC zkontaktovala v místě bydliště i sociální pracovnici orgánu sociálně-právní ochrany dítěte (OSPOD). Trestní oznámení na bývalého partnera paní Lenka podat nechtěla, šlo jí spíše o zajištění bezpečí pro sebe a syna, ne o potrestání násilníka. V průběhu třicetidenní lhůty ale bývalý partner paní Lenku opakovaně kontaktoval vulgárními SMS zprávami i telefonáty a opět jí vyhrožoval. Paní Lenka informovala Policii ČR prodloužení prodloužil a doby lhůtu s pomocí vykázání na 6 pracovnice a měsíců. zákazu Asi IC vyhotovila kontaktu, za tři soud měsíce návrh na vyhověl a bylo v plném rozsahu vyhověno žalobě na vyklizení, teprve po pravomocném soudním rozhodnutí si bývalý partner odvezl definitivně své věci z bytu. Nezletilý syn byl rozhodnutím opatrovnického soudu svěřen do výlučné péče paní Lenky, otci byl umožněn obvyklý styk. Pracovnice konzultací Intervenčního nastínila paní Lence centra možná v průběhu řešení několika v její obtížné situaci, pomohla jí se sepsáním právních podání k soudu, poskytla jí psychickou podporu. Paní Lenka byla za poskytnutí služeb velmi ráda, IC navštívila ještě jednou - měsíc po konečném odstěhování bývalého přítele, aby osobně poděkovala. Vypadala spokojeně a klidně, tvrdila, že i psychický stav syna se výrazně zlepšil. K občasným naschválům partnera dochází již jen při předávání syna ke styku, vše se ale zatím daří řešit prostřednictvím OSPOD. Snad jde o relativně šťastný konec..... jméno klientky bylo úmyslně změněno ................................................................... Vykázání Policií ČR Násilná osoba může být Policií ČR vykázána ze společného obydlí (nebo jí může být zakázán vstup) na dobu 10 dnů. Nejedná se o trest, ale vykázání pouze o správní intervenční centrum, opatření. případně Policie i orgán ČR informuje o sociálně-právní ochrany dítěte, jsou-li přítomny nezletilé děti. Od 1. 1. 2009 bude mít rozhodnutí o vykázání charakter pouze tzv. opatření (mimo správní řízení), navíc bude policie povinně informovat i příslušný soud. Vykázání soudem V případě podání návrhu na vydání před-běžného opatření podle § 76b občanského soudního řádu (např. na opuštění společného obydlí a zákaz kontaktování) k soudu se desetidenní lhůta prodlužuje až do doby pravomocného rozhodnutí o tomto návrhu. Před-běžné opatření pak trvá jeden měsíc. Ohrožená osoba o něj může sama požádat i tehdy, nepředcházelo-li policejní vykázání. Pokud bylo před uplynutím měsíční lhůty zahájeno tzv. řízení ve věci samé (úprava poměrů k nezletilým dětem, o rozvod manželství, atd.), může být lhůta prodloužena. Předběžné opatření ale zanikne nejpozději do jednoho roku od jeho nařízení. …................................................................. Děti – svědci a oběti domácího násilí Autorka: Lucie Šebelová, dobrovolnice kampaně Ženská práva jsou lidská práva Poslední dobou se často a otevřeně hovoří o problematice domácího násilí. Téměř nulová pozornost se věnuje dětem z násilnických vztahů. Přitom dětství plné agrese na těchto malých svědcích nebo dokonce obětech zanechá celoživotní následky. Důsledky svědectví domácího násilí: Plačtivost, drogová závislost, sebevědomí, ustrašenost, úzkostné sebepoškozování, stavy, snížené zadrhávání v řeči, anorexie, nekomunikativnost, agrese vůči dětem i dospělým, porucha soustředění a přizpůsobivosti, vztek, smutek, deprese, nespavost, zimomřivost, odstupu, dožadování se příčiny), bolesti pokakávání, útěky pozornosti, břicha, zhoršený posttraumatická stresová z domova, zvýšená nedostatek nemocnost prospěch, (bez pomočování porucha, i sebevražedné tendence, …… Jestliže některé z dětí ve vašem okolí vykazuje podobné příznaky, může pocházet z právě takové dysfunkční rodiny. Děti jsou: - svědci násilí – 2/3(viděly útok, zažily zastrašování, …) - oběti - necelá 1/3 (násilí – bylo vůči nim směřováno ve formě fyzické, psychické či sexuální) - Děti, kombinace obojího které byly podobně traumatizovány, mají narušeno vnímání rolí obou rodičů. Osoby, které by jim měly poskytovat pocit opory, strachu a bezpečí, jistoty a důvěry, jsou zdrojem bezmoci, nejistoty. Každé dítě vnímá násilí negativně. Zmínění svědkové však mohou k oběti, kterou vidí trpět, pociťovat lítost nebo naopak protichůdnou reakci. Agresi pak už jako děti často vnímají jako prostředek moci. Oběť mají rády, brání ji, ale nahromaděnou agresi poté použijí buď vůči oběti, sobě nebo ji ventilují v dětských kolektivech, které navštěvují. Z tohoto důvodu nebývají často ostatními dobře přijaty, jsou považovány za „problémové“. Dalším projevem je „ztotožnění se s agresorem/kou“. Děti považují zdroj svého týrání za člověka, ke kterému je poutá citový vztah, a to, jak se projevuje vůči nim či ostatním, jako normální stav. Takto pokřivený obraz pak uplatňují při hledání partnera v dospělosti. Že se celý scénář znova opakuje, snad nemusíme ani předesílat! Mezi další manipulačním stresový prostředkem faktor při patří i komunikaci to, že mezi děti dvěma jsou rodiči. Agresivnější z nich využívá malé dítě k dosažení svých cílů. Před dítětem se neštítí leckdy ani toho, že napadne jako oběť i domácí zvíře, které má dítě oblíbené. Dospělé děti z násilnických rodin si do svého budoucího života odnáší kromě psychických potíží i zafixované obětí“ nebo vzory tím, z předešlé kdo rodiny. ubližuje. se Často Násilí „stává v rodině je další zpravidla generačně podmíněné. V případě, že se oběti s dítětem podaří odejít z násilného svazku, nastává umožnění styku nachází další s pachatelem. v nejistotě. specifika úskalí, Na problematiky tj. Díky jedné svěření soudním straně domácího dítěte průtahům stojí násilí. do zákon, Děti by péče se a rodina na se druhé dle stávajících právních norem měly stýkat s oběma rodiči na základě jejich společné domluvy. Jak ale lze řešit situaci, kdy dítě nechce násilného člena domácnosti vidět? Když má strach a je na ně vyvíjen tlak ze strany kompetentních úřadů? Mimo to je komunikace mezi agresivním a druhým partnerem v tomto případě často nemožná, natož jednoduchá. Nutno podotknout, že ať už je dítě u kteréhokoliv rodiče, rodině chybí jednotný vztahový řád. Samostatný subjekt tvoří partnerství druh-družka s dětmi. Tento typ vztahu postradá i nutnou vyživující povinnost mezi partnery. V praxi se stává běžným postupem, že dítě se musí stýkat i přes svůj odpor s druhým rodičem. Často to vede k velmi stresujícímu stavu, který musí dítě trauma znovu zažívat a je zastrašováno např. „maminka umřela“ nebo „štváno“ proti druhému. Obě situace ústí v tzv.„Syndrom zavrženého rodiče“. Horší varianta je, že dítě zůstane svěřeno do péče agresora/ky. Pokud se v našem okolí nachází dítě v podobné situaci, nebuďme lhostejní. Zkusme s ním promluvit, nabídnout mu pomoc, řešení a podpořit je. Jedině tak mu dáme naději na lepší život. .................................................................. Domácí násilí páchané na mužích Autorka: Kristýna Pešáková, koordinátorka kampaně Ženská přesto, že práva jsou lidská práva Domácí nemluví násilí a páchané přes na všechny mužích existuje genderové stereotypy, které se o něm se v naší společnosti tradují. Nejen ženy, ale i muži jsou obětí těchto genderových stereotypů. To s sebou přináší různé problémy. Např. také to, že jsou muži - oběti domácího násilí - někdy ze služeb pomoci obětem domácího násilí nepřímo vyloučeni, neboť společenská diskuse na téma domácího násilí je většinou vedena ve stylu muž – původce násilí a žena – oběť, pro což mluví i řada českých a zahraničních výzkumů a statistik. Podle jedné zahraniční studie se násilí mezi partnery v 95 % děje ze strany mužů. Díky tomu většina lidí nepředpokládá, že by se muži mohli také stát obětí domácího násilí. Z tohoto důvodu i organizace a instituce nabízející služby obětem domácího násilí uvádí ve často svých materiálech a na webových prezentacích, že poskytují pomoc ženám, obětem domácího násilí dětem, či mohou čímž muže – oběti - odradit. Podobně stereotypní vnímání muže, jakožto silného pohlaví či hlavy rodiny, může vést k obavám mužů mluvit o tom, že se stali obětí domácího násilí ze strany své partnerky. V žádném případě nechci zlehčovat problematiku domácího násilí páchaného na ženách. Domnívám se ale, že i muži, oběti domácího násilí si zasluhují pozornost, neboť i oni mohou trpět genderovými stereotypy tradovanými v naší společnosti, a tím mohou být v nepříznivé životní situaci znevýhodňováni. O tom, že se muži stávají oběťmi domácího násilí svědčí různé, především zahraniční, amerických bylo výzkumy. podle Např. amerického ve Spojených ministerstva státech spravedlnosti v letech 1992-1993 za rok obětí intimního násilí 1 milion žen a 143 000 mužů. O ještě větším počtu týraných amerických mužů svědčí i další americký průzkum násilí páchaného na ženách: Každý rok je znásilněno, nebo fyzicky napadeno, nebo obojí, svým intimním partnerem 1, 5 milionu žen, ve srovnání s 834 000 mužskými oběťmi domácího násilí. To by znamenalo, že muži mohou tvořit až 36 % obětí domácího násilí v rámci partnerských, či manželských vztahů. Studie z Holandska, přímého fyzického provedená násilí Van se Dijkem v roce zase 1998 uvádí, cítilo že obětí být 35 % holandských mužů a 34 % holandských žen. Psychické násilí přiznalo 26 % mužů a 30 % žen. Pokud jde o následky domácího násilí, byly však ženy vážněji zraňovány než muži v 60 % případů. Při porovnání celkového počtu násilných mužů s násilnými ženami byli také muži v drtivé převaze. Přestože výzkumy se v údajích, jak často se muži stávají oběťmi domácího násilí různí, domnívám se, že nejsou zanedbatelnou menšinou ženy. obětí, Výzkumy, nicméně ani stejně které byly dosud velkou skupinou zrealizovány, obětí byly jako často interpretovány podle toho, na co daný autor, či autorka chtěli upozornit (ať již to byly americké feministky s jistě dobrou snahou upozornit na hrůznost násilí páchaného na ženách či naopak muži, útočící na feministky, kteří chtěli ukázat, že muži jsou obětí stejně často jako ženy). Nicméně rozhodnou muži, se kteří se vyhledat stanou pomoc, to obětí domácího nemají snadné. násilí a Pomáhající profesionálové a profesionálky se totiž s mužskými oběťmi domácího násilí setkávají naprosto minimálně, nebo vůbec. U některých se můžeme setkat s tím, že by přijetí slabosti a zranitelnosti mužů pro ně mohlo Někteří být trochu pracovníci a problematické pracovnice hůře či hovoří o představitelné. tom, že když je kontaktuje mužský klient, přemýšlí nad tím, zda se náhodou nejedná o agresora, nebo pomáhajících zda jde profesionálů skutečně a o oběť. Pro profesionálek, je lidí, řadu někdy i těžké představit si muže v produktivním věku jako oběť násilí. Domnívám se, že to může být dáno právě stereotypním vnímáním muže jakožto silného pohlaví se sklonem k tomu, být násilnický. Řada lidí se domnívá, že žena, na rozdíl od muže, nemá takovou schopnost fyzicky útočit. Podobně jako Buriánek (český autor zabývající se tématem násilí páchaného na mužích), když popisuje mýty o domácím násilí na mužích, se domnívám, že muži nejsou vždy fyzicky silnější a zdatnější než jejich partnerky, a zároveň agresivita nemá přímou souvislost s fyzickou stavbou těla. Navíc, jak ukazují příběhy týraných mužů, které uvádí např. někteří američtí autoři, i na první pohled fyzicky zdatnější muži, pokud se stali obětí domácího násilí ze strany své partnerky či manželky, se většinou nebránili. Uvědomuji si, že otevření pomáhajících organizací pro oběti domácího násilí i mužům může mít své negativní následky, jako jsou občasní agresoři vydávající se za oběti násilí a ztráta pocitu bezpečí ženských obětí v pomáhajících organizacích. Proto se domnívám, že by bylo dobré zřídit i pomáhající organizace zaměřené jen na mužské oběti a azylový dům pro mužské oběti domácího násilí. .................................................................. Domov sv. Markéty pro matky s dětmi v tísni Staňkova 47, 612 00 Brno tel.: 541 240 087-8, 549 210 182-3, fax: 541 240 089, mobil: 736 529 335, email: [email protected] Poskytuje dočasné ubytování a sociální služby matkám s nezletilými dětmi, těhotným a týraným ženám, které se ocitly v krizové životní situaci a nedokáží bez pomoci tuto situaci řešit. Snahou je pomoci matce k samostatnému způsobu života a zodpovědné péči o své děti, začlenit ji plně do společnosti. Nabízí ubytování matkám s nezletilými dětmi, těhotným ženám a ženám, které se ocitly ve velmi tíživé životní situaci. Jedná se o ženy týrané, zneužívané, ohrožované na životě, v krizové sociální a bytové situaci. Zařízení není určeno pro uživatele s psychickou nemocí, pro uživatele drog a jiných omamných látek. .................................................................. Domácí násilí v queer1 vztazích Autorka: Alžběta Možíšová, studentka sociologie a filozofie Násilí ve vztazích gayů, leseb, bisexuálních, intersexuálních či transgender osob je zmapovaným fenoménem, předsudků. Ačkoli míru výskytu (především na který zahraniční domácího násilí v českém je navázána výzkumy2 jako prostředí) uvádějí celá dosud řada přibližně v heterosexuálních málo mýtů a stejnou vztazích, tomuto jevu je prozatím věnována jen malá pozornost, jak odborná, tak celospolečenská. 1 2 „Queer“ je termín užívaný k souhrnnému označení gayů, leseb, bisexuálních, intersexuálních, transgender či asexuálních osob. Data týkající se domácího násilí se obecně velmi liší v závislosti na definici domácího násilí, takže procenta z dostupných statistik se pohybují v širokém rozmezí od 17 do 52 %. Stejně jako v případě domácího násilí v heterosexuálních vztazích se jedná o zneužívání moci v intimním vztahu ze strany agresivní osoby, která se prostřednictvím fyzického, sexuálního, citového, psychického, kontrolu nabývat a ekonomického moc různých nad verbálního či násilí partnerem/partnerkou. forem a podob, od snaží Násilí udržet přitom jednorázových může útoků po dlouhodobý, systematický teror. Specifickým aspektem queer domácího násilí je však to, že se jeho oběti musejí potýkat nejen se samotným týráním ze strany partnera/partnerky, ale také s homofobními předsudky svého okolí. Ve společnosti, heterosexuality, orientace rodině zastrašování při která nepodporuje vydírání nebo a z vyzrazení sexuální oficiálních orgánů vyhrožování okolí uplatňování oběti se násilí v orientace i okolí vztahy a vyzrazením stává queer negativního následně vede mimo rámec sexuální účinnou metodou vztazích. přijetí oběti k Strach ze strany nevyhledání pomoci. Přehlížení tématu se ovšem objevuje také v samotné LGBTIQ3 komunitě. V kontextu společenské homofobie může být výskyt queer domácího násilí lehce zneužit jako argument proti queer vztahům jako takovým. Snaha vybudovat a zachovat pozitivní obraz queer komunity ve společnosti vede k tabuizování případů domácího násilí, které se zde vyskytnou. Jejich oběti se tak dostávají do dvojí izolace – ve vlastní komunitě i ve většinové společnosti. Řešení těchto případů dále komplikují genderové stereotypy v pohledu na problematiku domácího násilí. Zjednodušující konvenční pojetí domácího násilí, které předpokládá, že ve všech případech je násilníkem muž a obětí žena, vede k představě, že i v queer vztazích se obětí vždy stává osoba „femininní“, zatímco útočníkem musí být osoba v heterosexuálním 3 „maskulinní“. rámci Vnímání výlučných a queer vztahů univerzálních LGBTIQ – zkratka označující lesbické, gay, bisexuální, transsexuální, intersexuální a queer lidi. a osob kategoriích „žena“ a „muž“ tak neumožňuje rozpoznat variace případů domácího násilí v neheterosexuálních vztazích a poskytnout jeho obětem účinnou pomoc. Prvním krokem k řešení problému domácího násilí v queer vztazích je jeho zviditelnění. Základním předpokladem k rozpoznání problému je pak překročení stereotypního chápání genderových rolí a sexuality a překonání společenských předsudků vůči queer lidem. K poskytnutí adekvátní pomoci obětem je však zapotřebí ochota o těchto případech mluvit a zároveň ochota jim naslouchat. …................................................................. Genderové informační centrum NORA, o.p.s. Genderové informační sdružujícím zejména profesního a centrum expertky rodinného NORA na je rovné života, informačním příležitosti, pracovní trh, centrem slaďování socializaci, feministickou pedagogiku aj. genderová témata. NORA se účastnila několika evropských projektů, jejichž cílem bylo vytvořit genderově senzitivní modely uplatnění na pracovním trhu (EQUAL Outplacement pro velké podniky, Proč mají zůstat stranou?, Work in Czech) a spolupracovala na dalších projekech např. s Diecézní charitou, kinem Art (Filmová Nora), apod. V roce 2008 realizovala projekt „Jak svou volbu vidíš ty?“ zaměřený na nestereotypní volbu povolání a podílela se na již 5. ročníku feministických oslav Mezinárodního dne žen v Brně, které mají sloužit k rehabilitaci tohoto státem uznávaného významného dne a nedodržování ženských práv v ČR i ve světě. k upozorňování na NORA každý měsíc pořádá také neformální diskuse nazývané Feministická kavárna. ................................................................... Koordona Koordona neboli „Koalice neziskových organizací proti domácímu násilí“, byla založena dne 25.11.2004 v Praze jako volné sdružení organizací zabývajících se právy žen v kontexu násilí na ženách a domácího násilí. Vznikla v návaznosti na společnou roční mediální a osvětovou kampaň proti domácímu násilí. Cílem Koordony je zejména napomoci účinné spolupráci neziskových organizací hájících ženská práva a vystupujících proti násilí na ženách a domácímu násilí, koordinovat a standardizovat pomoc obětem domácího násilí a prosazovat systémové změny v oblasti domácího násilí, násilí na ženách a ženských práv vůbec. www.koordona.cz .................................................................. Den „V“ – Dokud neskončí násilí Autorka: Kateřina Plesková, dobrovolnice kampaně Ženská práva jsou lidská práva (text doplněn o citace z knihy Vagina Monology) New York, 14. únor 1998, 2 500 prodaných vstupenek a na scénu přichází černo-rudě oděné herečky, mezi nimiž byste našli řadu slavných hvězd jako např. Susan Sarandon, Whoopi Goldberg, Winonu Ryder či Shirley Knight. - To jsou reálie zrodu hnutí V-Day, jehož vznik iniciovala americká dramatička Eve Ensler pro velkém úspěchu její divadelní hry Vagina Monology. „Vagina. Vagina. Nezáleží na tom, jak často to opakujete. Nikdy to nezní jako slovo, které by člověk chtěl vyslovit.“ Dnes již slavné Vagina monology vznikly na základě rozhovorů Eve Ensler s více než 200 ženami a staly se oslavou ženské sexuality a síly. Vagina, nebo spíše negativní postoj vůči tomuto ženskému pohlavnímu orgánu a centru rozkoše, se tu stala odrazem pohledu na ženské tělo i svobodu žen, a symbolem násilí páchaného na ženách. Hra byla přeložena do 45 jazyků, vyšla i knižně (česky ji vydalo nakladatelství Pragma v roce 2001). Objevila se na divadelních prknech ve více než 120 zemích a posbírala řadu ocenění. V sérii monologů naleznete pohledy na vaginu a zpovědi hravé i vážné, veselé i smutné, laskavé i provokující, klidné i maximálně rozezlené. „Jak voní vagina? Země. Vlhké smetí. Sladký zázvor. Maso a pižmo. Nebe. Něco mezi rybou a šeříkem...“ Již deset let probíhají benefiční představení této hry jako součást dnes již celosvětového hnutí V-Day (v roce 2007 byl realizován v 58 zemích), přičemž písmeno „V“ zde označuje jak vaginu, tak vítězství v boji proti násilí i svátek svatého Valentýna, s nímž je „Den V“ kalendářně spojen. Zisk z divadelních představení, na nichž se podílí tisíce dobrovolnic a dobrovolníků, bývá věnován lokálním organizacím či nezávislým iniciativám zabývajícím se pomocí ženám-obětem násilí. Český V-Day probíhá od roku 2003. Na otázku jaké jsou reakce českého publika odpovídá Petra Steinerová, iniciátorka hnutí V-Day v České republice: „Odezvy jsou v 99 % pozitivní a to i od mužského publika, jež tvořívá k mé radosti téměř polovinu. Ženy nalézají v monolozích paralelu ke svému životu či pocitům, cítí propojení a uvědomují si, že neprožívají podobné útrapy či radosti samotné. Muži jsou překvapeni, co všechno se skrývá pod slovem vagína, často jsou šokováni monologem bosenské ženy o znásilnění a zmíněným procentem napadení žen v České republice.“ Benefiční představení má každoročně premiéru v Brně a odtud putuje do dalších měst a obcí. Zisk byl doposud vždy věnován občanskému sdružení Magdalenium, které provozuje azylový dům pro ženy-oběti domácího násilí. Další ročník V-Day se chystá i na jaro 2009. Pokud máte i vy zájem se do této celosvětové kampaně svým dílem zapojit, uspořádat představení hry Vagina Monology ve svém regionu či tuto aktivitu jinak podpořit, kontaktujte Petru Steinerovou – [email protected], www.sweb.cz/cestazeny. „Po ukončení hry přišla Eve Ensler na jeviště a požádala Ty, kdo byly oběťmi násilí, nebo nějakou oběť znaly, aby vstaly. (...) Vstaly téměř všechny ženy v hledišti. Tehdy jsem si uvědomila „Proč V-Day“. Více informací o V-Day, videa apod. naleznete na www.vday.org. ................................................................... Sebeobrana ženy Autorka: Kristýna Pešáková, koordinátorka kampaně Ženská práva jsou lidská práva Nerada chodíte večer sama domů? Máte strach, že vás někdo přepadne, někdo na vás zaútočí? Zkuste se přestat bát a postavte se k tomu aktivně. Zkuste se přihlásit na kurz sebeobrany nebo si pořiďte pepřový sprej. Přestože u většiny násilných útoků žena pachatele zná, může se vám stát, že na vás nečekaně zaútočí někdo neznámý. V takovém případě je dobré myslet na několik věcí: • na jistotě vám přidá, budete-li s sebou nosit nějakou ochranu. V takovém případě se doporučuje pepřový sprej. Jeho použití odpovídá nutné obraně a vyhnete se tomu, že nějak ublížíte i sobě (myslete na to, že pachatel vám může zbraň vytrhnout a použít ji proti vám). Nezapomeňte také na to, že pokud budete mít zbraň nebezpečnější než pachatel, můžete být sama vyslýchána jako pachatelka, pokud mu nějak závažně ublížíte. • Pokud se na vás někdo rozhodne zaútočit, vždycky je dobré nějak získat čas, abyste mohla utéct, zavolat policii či jinak přivolat pomoc. K tomu vám může posloužit použití pepřového spreje, zapískání na píšťalku či nošení speciálního alarmu, který začne vydávat silný zvuk, pokud jej zmáčknete. • Jdete-li temnou ulicí a máte obavy, nejděte blízko stěn domů ani různých výklenků či průjezdů, může tam někdo čekat a byla byste tak snadnější obětí. Půjdete-li blíže ke středu cesty a vyhnete-li se výklenkům obloukem, budete mít lepší výhled. • Každý pachatel je jiný, neexistuje proto univerzální návod, jak se při útoku zachovat, někdy pomůže křičet, jindy ne. • V případě přepadení z důvodu materiálních pohnutek můžeme někdy sami přispět k tomu, abychom se nestali obětí – např. neukazovat na veřejnosti peněženku, nemluvit o tom, že jdeme do banky nahlas do mobilu, když jsme v tramvaji plné lidí apod. • Myslete na to, že máte-li jít večer domů temnými místy, kde byste se nedovolala pomoci (např. parky apod.), je vždy lepší, domluvit si doprovod nebo zvolit trasu, kde se pohybuje více lidí a riziko napadení proto není tak vysoké • Násilníci obvykle nevypadají na první pohled nijak nápadně • Obvykle pomáhá tvářit se sebejistě (nebýt vystrašená při oslovení cizím člověkem, nevyhýbat se pohledu potenciálnímu pachateli do očí) • Někdy pomůže i psychologická obrana, jako např. použití různých lstí (jsem těhotná; nemám nic proti, ale sejdeme se trochu později, ano? apod.) nebo snaží-li se žena útočníkovi nějak znechutit. Psychologická obrana obvykle pomáhá, je-li útočník motivován touhou po sexuálním aktu. • Pokud psychologická obrana nepomáhá, je na řadě snaha o přivolání pomoci okolí (např. křik je dobrou taktikou) a pokud ani to nezabralo, už jen fyzická obrana (např. bodnutí do očí, zasažení ohryzku, kopnutí do holení či kopnutí do varlat nebo jejich zmáčknutí) • Pokud má pachatel zbraň, je lepší se nebránit a nevystavovat se riziku ohrožení vlastního života A hlavně, není nutné chodit večer domů vyděšeně plné obav z útoku, ale je dobré si uvědomit, že určitá opatření mohou naši bezpečnost zvýšit. Zdroje: Ivan Fojtík, Sebeobrana ženy a kurz sebeobrany pořádaný NESEHNUTÍm ve spolupráci s brněnskou městskou policií. ................................................................ Násilí na ženách ve válečných konfliktech Autorka: Kateřina Plesková , dobrovolnice kampaně Ženská práva jsou lidská práva (zdroj www.amnesty.cz/svaw, www.unifem.org) Oběti současných ozbrojených konfliktů jsou mnohem častěji civilisté než vojáci. Dle statistiky UNIFEM asi 70 % zabitých a zraněných v zemích s dlouhotrvajícím konfliktem tvoří ženy a děti. Často proto, že mnoho žen pracuje v domácnosti a jejich možnosti uprchnout před hrozícím nebezpečím bývají omezené. Ženy jsou znásilňovány, unášeny, ponižovány, nuceny snášet násilné těhotenství, sexuální zneužívání a otroctví. Tyto praktiky nikterak výjimečně probíhají i jako cílená a plánovaná válečná strategie. Tělo ženy, ženská sexualita a reprodukční schopnost se stávají skutečným bitevním polem. Během genocidy v africké Rwandě v roce 1994 bylo znásilněno 250 – 500 tisíc žen. 60 tisíc žen bylo znásilněno během války v bývalé Jugoslávii (často byly drženy ve speciálních znásilňovacích táborech, kde nuceně rodily „děti nepřítele“). Stále trvá konfliktní situace v Súdánu, kde byla velká část civilistů nucena opustit své domovy a přemístit se do uprchlických táborů. Velké množství žen je mnohonásobně znásilňováno při nutných cestách pro zásoby dřeva a vody mimo tábory. Bohužel i v české historii existuje nemalá řada žen, které se staly oběťmi znásilnění vojáky z postupujících vojsk v průběhu první či druhé světové války. Ženy jsou také díky řadě panujících stereotypů o tradiční a správné roli žen ve společnosti ohroženější i při mírových procesech, jako aktérky vyjednávání, humanitární pracovnice, političky, ochránkyně lidských práv. Pokud nejsou přímo ohroženy na životě, mohou se ocitnout ve vězení, kde bývají často mučeny a znásilňovány. .................................................................. Stav domácího násilí v ČR podle statistik: − každý druhý člověk starší 15ti let ví o nějakém případu násilí mezi partnery z doslechu, téměř čtvrtina s ním má osobní zkušenost (svědek, oběť, násilník) − podle evidence intervenčních center bylo pro rok 2007 v České republice v období od 1. 1. – 31. 12. 2007 v souvislosti s 862 případy vykázání/zákazu vstupu domácím násilím ohroženo 892 dospělých osob, z toho 858 žen a − bezprostředně 34 mužů 38 % žen zažilo alespoň jednou během svého života násilí ze strany svého partnera − domácí násilí v různých se vyskytuje kulturách, ve násilníky všech jsou sociálních lidé různého vrstvách a vzdělání a domácí násilí na vzdělání není závislé − násilí mezi partnery se odehrává v přítomnosti dětí až v 57 % případů − oběť vyhledá strádání za oficiální pomoc v průměru zavřenými dveřmi. až Rozhodne po se šesti letech k tomuto kroku zpravidla až tehdy, když jí podle jejích vlastních slov „jde o život“ …............................................................... Nechceme se bát! - Tipy na knihy Tyto a další uvedené knihy naleznete např. v knihovně občanského sdružení NESEHNUTÍ Brno, odkud vybírala Kateřina Plesková (www.knihovna.nesehnuti.cz). Olga Sommerová O čem ženy nesní Sláfka, Praha 2004 Naučila Zabrečím příběhy jsem si a se jdu svědectví křičet. dál... o Žena Slova životech nesmí skládají několika držet věty, žen. hubu věty Příběhy a krok. příběhy a autentické, neveselé, s otevřeným koncem a silou, kterou jim dávají veřejně nezaznamenané, ale velmi podobné příběhy značné části „slabší“ poloviny lidstva... Poslední kniha z populární série O čem sní ženy I. a II., kterou tvoří rozhovory známé filmové dokumentaristky a obhájkyně ženských práv Olgy Sommerové s jejími přítelkyněmi. Kristina Lumiská Urobím ti peklo Aspekt, Bratislava 2002 Máma má děti. Děti mají tátu. Táta týrá mámu. Máma má starosti. Starosti trápí mámu. Máma prožívá peklo. Peklo pohltí čtenáře(ku). Čtenář(ka) nemůže přestat číst a začíná se ohlížet v tramvaji. Tramvaj je klidná. Klid nemá máma. Máma má strach. Strach nemá soud. Soud neřeší vše. Helen. L. Conwayová Domácí násilí – Příručka pro současné i potenciální oběti se zákonem č. 135/2006 Sb. platným od 1. ledna 2007 Albatros, Praha 2007 Ač původně anglická, tak i v ČR užitečná a prakticky použitelná publikace určená všem, kteří si začínají uvědomovat, že se jich domácí násilí nějakým způsobem týká či jen chtějí problém pochopit. Text nabízí odpovědi na řadu skličujících otázek (Proč právě já? Je to chyba, že zůstávám? Je český zákon na mé straně? Co se stane s mými dětmi? apod.) a nezapomíná jak na ilustrační příklady a užitečné kontakty, tak na četná specifika spojená např. s náboženským vyznáním, imigračními zákony, pohlavím. It´s in our hands - Stop violence against women Amnesty International, London 2004 Jedna z mnoha anglicky psaných odborných publikací v knihovně NESEHNUTÍ vychází z dlouhodobé kampaně známé mezinárodní organizace Amnesty International hájící lidská práva. Na násilí na ženách nahlíží upozorňuje na v lokálních souvislosti obrazech nejen i globálním v uspořádání zarámování a a hodnotách rodinných, ale i komunit a států. Kořeny a projevy různých forem násilí spojuje jak s otázkami postavení žen ve společnosti, tak s širšími tématy, jako je chudoba, vzdělávání, militarizace, války... Nura Abdi Slzy v písku Ikar, Praha 2005 Somálka Nura Abdi se po dlouhém mlčení rozhodla hovořit o tabu své kultury – ženské obřízce, kterou jako miliony jiných afrických děvčátek podstoupila. Vypráví tak příběh jedné z nejrozšířenějších celospolečenských forem násilí souvislostí na ženách, zdaleka se a to včetně netýkajících jen afrického kontinentu. Marion Mebes, Lydia Sandrock Pusinky nie sú na rozkaz Dotyky nie sú na rozkaz Aspekt, Bratislava 1998 Příjemné pusinky a dotyky potěší. S těmi nepříjemnými až odpornými už je to horší a někdy nevíme, jak se zachovat. Knížkyomalovánky v podobě „encyklopedie“ dotyků a pusinek pomáhají dětem důvěřovat vlastním pocitům a jsou tak podnětným příspěvkem k prevenci sexuálního zneužívání. Publikace oslovují i dospělé a vedou k zamyšlení nad tím, kde jsou hranice výchovy k poslušnosti a úctě vůči autoritám, stejně jako i právo dětí bránit si své osobní hranice, a nad rozdílnými možnostmi děvčat a chlapců je uplatňovat. Znásilnění Élektra, Praha 2001 Sborník přednášek z I. národní konference o znásilnění, která proběhla v Praze 10. 12. 2001, nabízí pohled na fenomén znásilnění z hlediska genderu, trestního práva, sexuologie, viktimologie, psychologie a z dalších úhlů pohledu. Ačkoliv trestní zákon chrání před znásilněním i muže, je většina příspěvků věnovaná zejména sexuálnímu násilí páchanému na ženách. Ivan Fojtík Sebeobrana ženy – psychologické a fyzické formy obrany Olympia, Praha, 1994 Tato i jiné podobné knihy, které v knihovně NESEHNUTÍ či na knižních pultech najdete, nabízejí praktické rady a zásady k oběma složkám obrany, tedy nejen jak správně kopnout, ale i jak nedat najevo bojácnost. Liší se pouze cílovou skupinou a úrovní smíření se s tím, zda a jaké situace jsou nebezpečné právě pro ženy. Útlá brožurka Dievča do toho! nechce počítat s tím, že ženy by se měly vyhýbat autostopu zejména ženám či liduprázdným nebezpečné. Učebnice temným ulicím, sebeobrany pro protože dívky jsou Holky! Braňte se! aneb sama sobě bodyguardem kromě praktických návodů a cvičných otázek obsahuje i manuál pro rodiče a návody jak obecně řešit vyhrocené situace. V době podporující rovnost žen a mužů by neměly chybět kapitoly kladoucí otázky k obrazu žen ve společnosti a k tolerované agresivitě mužů. Kolik dívek pláclo spolužáka po zadku? Kolik žen píská na muže? ................................................................... Knihovna NESEHNUTÍ beletrie, odborná literatura, časopisy, publikace v češtině I jiných jazycích, ne zcela běžně dostupné tituly www.knihovna.nesehnuti.cz nabízíme Vám téměř 2000 titulů z oblastí: feminismus a genderová studia, ekologie a ochrana životního prostředí, ochrana a práva zvířat, lidská práva a společnost, sociální práce, právo. Otvírací doba Po, St 10:00 - 12:00 16:00 - 18:00 Pokud Vám naše otvírací doba nevyhovuje, neváhejte nás kontaktovat a domluvit se na jiném čase. Knihovnu najdete na adrese: NESEHNUTÍ Brno, třída Kpt. Jaroše 31, 602 00 Brno tel.: 543 245 342, 605 239 579, [email protected] www.nesehnuti.cz …................................................................. Anketa: Setkali jste se někdy s násilím na ženách, ať už přímo nebo nepřímo? Karolína Opatřilová, 26, novinářka, Blansko Když jsem pracovala ve videopůjčovně, tak tam jednou přišel jeden manželský pár. Ne, že by ten muž ženě ubližoval fyzicky, ale celou dobu ji ponižoval a zesměšňoval. Řekl jí třeba, že tak hloupý film, jaký vybrala ona si nikdy nepůjčí. Celý den jsem na to pak musela myslet. Martin Hampl, 23, student, Brno S násilím jsem se setkal jednou přímo. Myslím, že ten muž měl pocit, že když se mu má přizpůsobit žena, je všechno v pořádku, ale naopak to pro něho byl problém. Psychické násilí je myslím mnohem častější a dá se hůř zjistit. Sám jsem se setkal s případem, kdy myž ženu v baru brutálně ponižoval. Pak jsou taky případy, kdy muži používají ženy jako svou výkladní skříň a taky se tak k ní chovají. To nechápu. Jiří Piatnica, 47, podnikatel, Brno Přímo jsem se nesetkal, ale znám případ z doslechu. Chlap sedí v hospodě, trochu se napije a nechá se kamarády vyprovokovat. Říkají mu „bůh ví, co ta tvoje doma dělá, když tam nejsi, vždyť ty pořád pracuješ….“ a on pak jde domů a manželku zbije. Tenkrát to trvalo aspoň deset let. Ale nakonec ten chlap dostal myslím tři roky. Jitka Brdíčková, 21, studentka, Brno Ano, setkala. Jednou na Náměstí Svobody chlap cloumal s ženou, a pak jí dal dokonce facku. Tenkrát křičela o pomoc. Kolemjdoucí se na to koukali, někteří si toho nevšímali. Pak se jí pokusil pomoct jeden pán, ale ona začala bránit svého partnera, že se nic nestalo a odešli spolu. A jedna moje bývalá spolužačka se velmi mladá odstěhovala se svým starším přítelem, řidičem kamiónů. Nechoval se k ní nikdy hezky, pak ji donutil, aby vynechala antikoncepci a narodilo se jim dítě. Dopadlo to tak, že jeho to s dítětem doma nebaví a po večerech chodí do hospody. Tomáš Rada, 26, právník, Brno S přímým násilím jsem se setkal jednou. Ve Znojmě jsem viděl jeden pár, který se hádal na ulici. On ji bil a ona začala hrozně křičet. Tak se jí pokusil zastat jeden pán, ale skončilo to tak, že se oni slovně pustili do něj. A nepřímo mám zkušenost z doby, kdy jsem dělal právní poradenství jedné charitativní organizaci ve Znojmě. Setkal jsem se tam s ženami, které byly týrané. Například si vzaly podnikatele, který nadělal dluhy, pak se rozvedli a dluhy zůstaly té ženě. Bezvýslednou situaci si zkrátka vybil na své ženě. Tohle chování vyplývá ze současné právní normy, mohlo by se to vyřešit lépe. .................................................................. Rozhovor s PhDr. Ivou Šmídovou Phd. Připravil: Lukáš Sedláček Proč se mezi organizacemi pomáhajícím obětem domácího násilí objevují často feministická sdružení a spolky? Existuje vůbec nějaký vztah mezi domácím násilím a genderem? Je u domácího násilí důležitá spíše fyzická převaha nebo emoční a hmotná závislost? A co muži v rolích obětí, existují? Na takové i podobné otázky jsme se zeptali vedoucí oboru Genderových studií na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně PhDr. Ivy Šmídové Phd. Jak spolu vůbec souvisí tematika genderu a problém domácího násilí? Domácí násilí je zneužitím očekávání vázaných na ženy a muže, kdy od žen se očekává pasivita a péče v soukromí a od mužů aktivita ve veřejné sféře a autorita. Koncept genderu ukazuje, že tahle stereotypní očekávání jsou výsledkem kulturních, společenských a historických trendů spíše než biologických vlastností lidí. Tím, že pochopíme, jak je domácí násilí reprodukováno sociálně, spíše než biologicky, otevírá se příležitost tento stav změnit. Proč je většina obětí domácího násilí ženy? Jsou ženy oběti protože jsou slabší nebo protože jsou ženy? Domácí násilí je zároveň projevem zneužití moci a vyhrocené pozice ovládajícího muže a ovládané ženy, kdy nefunguje dialog rovného s rovným, ale jeden z partnerů je patologicky závislý na druhém. Z kulturního nastavení naší společnosti vyplývá, že častěji je tím dominantním, autoritativním a nezávislým muž. Nutně nemusí rozhodovat fyzická síla, ale právě výrazně nerovná mocenská pozice v partnerském vztahu (např. finanční závislost). Znamená to, že větší genderová rovnováha ve společnosti může vést ke snížení domácího násilí? Nejen domácího. Sociolog Scott Coltrane poukazuje například na fakt, že všechny společnosti, kde se muži více podílejí na péči o děti, vykazují méně násilí páchaného na ženách. Ať už jde o domácí násilí, obřízku nebo znásilnění. Zjednodušeně se dá říci, že tam, kde se muži častěji objevují u dětských postýlek, se ženy na druhé straně objevují častěji v mocenských pozicích, například v politice či ve vedení velkých firem. Ve veřejné i soukromé sféře panuje větší rovnováha, a proto i extrémní projevy dominance v podobě násilí jsou menší. Často velmi mediálně vděčné téma jsou muži jako oběti domácího násilí. Jde skutečně o tak závažné téma nebo jde jen o rafinovanou šovinistickou odvetu? Rozhodně jde o velmi závažné téma, protože v případě domácího násilí na mužích jde o tzv. dvojí marginalizaci. Nejen že se stanou oběťmi domácího násilí, ale zároveň tím selhali jako muži. Spojení definice maskulinity s dominancí, akčností a nezávislostí je vyřazuje ze hry. Přesto však platí, že převládající situací je v české společnosti mužská nadvláda a jejím výsledkem je také fakt, že naprostou většinu obětí domácího násilí jsou ženy. A nebo děti – tedy i synové. Mužskou nadvládou je zde myšleno co? Uspořádání společnosti, v němž veřejné, s mocí spojené pozice zastávají vesměs muži a ženám je symbolicky přisouzena péče ve sféře soukromé, a to bez ohledu na faktickou participaci žen v zaměstnání a mužů v rodině. Některé mužské organizace bojující za práva otců dávají vinu za domácí násilí samotným ženám (např. výrok předsedy sdružení K 213 Jiřího Fialy „K velmi častým ženským charakteristikám patří zákeřnost, podlost a prolhanost, takže se pak mnohdy ani nelze nějaké té facce divit, což samozřejmě není žádným domácím násilím“). Proč se nedaří navázat dialog mezi feminismem a „prootcovskými“ organizacemi? V tomto nedorozumění nejde o jednání individuálních žen a mužů, ale právě o kulturní nastavení společnosti a její očekávání. Společnost dává mužům, ale i ženám, řadu výhod, a naopak některé typy jednání jsou nepřípustné. Dokládá to platnost přísloví „muž je hlavou a žena krkem, který ji otáčí“. Rčení poukazuje na nepřípustnost rovnocenného vyjednávání se ženou tzv. mužskými prostředky: racionalita, logika. Pokud o ženách tvrdíme, že jsou hysterické, zákeřné, bez logického myšlení, tak jim žádné jiné cesty než lsti a „otáčení“ krkem nezbývají. Právě to poukazuje na pokřivenost současných vztahů mezi muži a ženami, které vytvářejí spíše problémová než vyrovnaná partnerství. S mužskými organizacemi, které dokážou tyto stereotypy nahlédnout je pochopitelně dialog možný a vítaný, takovým příkladem je Liga otevřených mužů. ................................................................ Gender Termín gender (z angličtiny, vyslov džendr) se používá k označení kulturně vytvořených rozdílů mezi muži a ženami. Se stejným významem bývá někdy užíván český výraz rod. …................................................................. Přijďte na filmový festival v rámci Týdne proti násilí na ženách! Zveme vás na následující filmy (místo, den a čas konání viz program Týdne proti násilí na ženách na zadní straně novin): Mezi čtyřmi stěnami Žemira Alajbegović / Slovinsko / 1999 / 34 min. Příběhy žen, které unikly násilí ve vlastních rodinách a hledaly útočiště v azylových domech. Hovoří o letech zneužívání, násilí, znásilňování a osamocení. Soudné sestry Kim Longinotto, Florence Ayisi / Velká Británie / 2005 / 106 min. Jihovýchodní Kamerun, městečko Kumba, staré pořádky, původní zvyky, muslimská práva, neměnné vztahy. Tak jasná pravidla, že jejich porušení okamžitě následuje trest, který je natolik v souladu se zděděnými zvyklostmi, že poníženému nepřísluší, aby se mu vzepřel. Doba se však změnila a vyžaduje i změnu myšlení lidí, aby mohla být naplněna pravidla nová, díky nimž by byla společnost také nositelem práv a svobod, nejen zločinů a trestů. Chod městského života je ukazován v soudní místnosti z pohledu dvou neústupných, ostře jednajících žen – státní prokurátorky Beatrice a právničky Very – i prostřednictvím série projednávaných případů domácího násilí páchaného na dětech a ženách. Hlavní postavy nejsou jen přísně trestající soudkyně, ale i představitelky vzdělávání žen, posilující jejich odvahu k sebevyjádření a k boji proti bezpráví. Jedině to je cesta k ochraně žen samých a jejich dětí, ale hlavně k celkové proměně společnosti. Kim Longinottová volí strohý, syrový styl zaznamenávající výpovědi a procesy, který koresponduje s daným prostředím, podmínkami i se způsobem jednání a chování lidí v Kumbě. Divák se díky čistým obrazům může lépe koncentrovat na dané téma. Jednotlivé příběhy jsou zopakováním téhož tématu, což umocňuje naléhavost dokumentu. Jasná forma jen zesiluje odpor proti domácímu násilí, který se diváků zmocňuje, a čeří problematiku stejně jako rozsudky protínající vzduch v soudní síni. Čistota - prolomit kruhy mlčení Zuria Anat / Izrael / 2002 / 63 min. Tahara je rituál čistoty, jejž ortodoxní judaismus uvalil na vdané ženy během menstruace. Některé požadavek čistoty přijímají, jiné se proti tomu, co považují za omezující přežitek, bouří. Film nabízí nezaujatý pohled na otázky navýsost osobní, o kterých se na veřejnosti nemluví. Zároveň přesvědčivým způsobem zachycuje dilema, s nímž se potýkají ženy, které ctí ortodoxní tradici, ale které se nemohou ztotožnit s patriarchální praktikou, jež usiluje o ovládání jejich těla a intimního života. Volání duchů Mandy Jacobson, Carmen Jelincic / USA / 1996 / 63 min. Silné svědectví dvou žen o válce, ve které i znásilnění bylo využíváno jako zbraň. Jadranka Cigelj a Nusreta Sivac jsou právničky a přítelkyně od dětství. Žijí v Bosně typické životy moderních emancipovaných žen, dokud vše nezmění válka. Ženy jsou internovány v nechvalně proslulém srbském koncetračním táboře Omarska. Zde jsou systematicky mučeny a ponižovány. Když se dostanou na svobodu, nesnaží se jen vyrovnat s osobním traumatem, ale pouštějí se i do boje za potrestání viníků. Zároveň pomáhají podobně postiženým ženám. Chvíle zadostiučinění pro ně přichází, když je znásilnění haagským mezinárodním tribunálem zařazeno mezi válečné zločiny. Popelka na prodej Mira Niagolova / Kanada / 1999 / 48 min. Hrůzné výpovědi o zničených iluzích, znásilnění a ponížení východoevropských prostitutek, které byly prodány na Západ a do Severní Ameriky. Zdroj: http://jedensvetnaskolach.cz/index2.php?id=129 .................................................................. Úspěšný příběh, v čem aneb pomohla organizace Amnesty International Autorka: Jana Urbanovská, Amnesty International Brno Írán: Ženskoprávní aktivistka byla propuštěna Novinářka a bojovnice ze práva žen Maryam Hosseinkhah byla 18. listopadu 2007 zatčena ve chvíli, kdy se dostavila na předvolání k revolučnímu Obviněna tribunálu, byla internetových v aby „odpověděla souvislosti stránkách z se na několik zveřejňováním trestných činů otázek“. článků „narušování na veřejného mínění“, „propagandy proti zřízení“ a „zveřejňování nepravdivých zpráv“. Den předtím po ní vyšetřovatelé chtěli, aby s sebou přivedla i další aktivistky za ženská práva. Amnesty svědomí, International zadržovanou jen zastává za názor, mírumilovnou že šlo činnost o vězeňkyni ve prospěch rovných práv pro íránské ženy. Maryam Hosseinkhah je aktivistkou Kampaně za rovnost, která si vzala za cíl nasbírat milion podpisů za zrušení legislativy diskriminující ženy. Je členkou Ženského kulturního střediska, založeného v roce 2001 na podporu politických a lidských práv žen. Několik dní před jejím předvoláním k výslechu však byly stránky střediska na pokyn úřadů zrušeny. Maryam Hosseinkhah byla údajně držena ve 3. oddělení teheránské věznice nenásilných Evin. trestných Zde a činů jsou v vězněny době osoby věznění usvědčené Maryam zde z bylo zadržováno několik dalších aktivistek za práva žen. V roce 2007 byla Maryam Hosseinkhah již jednou zadržena, a to za účast na březnové demonstraci proti soudnímu stíhání pěti dalších bojovnic za ženská práva. Tenkrát však byla po čtyřech dnech propuštěna. Dobrou zprávou je, že Maryam Hosseinkhah byla 2. ledna 2008 propuštěna na kauci. Za práva žen se údajně zasazovala i v průběhu svého věznění; podařilo se jí získat knihy do vězeňské knihovny a založila i fond na pomoc vězenkyním. Dopisy na její podporu, iniciované Brněnskou skupinou Amnesty International, odeslala řada návštěvníků akce Týdne proti násilí na ženách, který se konal v listopadu 2007 v Brně. Dalších 86 lidí, mezi nimi Fischerová, se i socioložka připojilo Jiřina svými Šiklová podpisy k a herečka e-mailové Táňa „bleskové petici“, která požadovala propuštění nejenom uvedené aktivistky, ale i dalších íránských žen. Amnesty International děkuje všem, kteří se postavili na podporu Maryam Hosseinkhah i dalších íránských aktivistek. Brněnská skupina Amnesty International je součástí celosvětového hnutí, které usiluje o dodržování lidských práv všude na světě. Aktivisté Amnesty International vedou kampaně v oblasti lidských práv, pořádají veřejné akce, zastávají se jednotlivých obětí bezpráví a usilují o systémové změny. Brněnská skupina AI se v současné době věnuje především urgentním akcím na obranu lidských práv, kampaním za dodržování lidských práv v Číně a Súdánu, či vzdělávání k lidským právům na základních a středních školách. Více informací naleznete na http://www.amnesty-brno.estranky.cz/. Zpravidla jedenkrát týdně pořádá Brněnská skupina Amnesty International e-mailové „bleskové petice“ na obranu lidských práv. Jedním ze sledovaných témat je i násilí na ženách a pronásledování aktivistek za práva žen. Máte-li zájem, objednejte si zasílání informací o těchto případech na adrese [email protected]. Další informace získáte na stránkách www.amnesty- brno.estranky.cz/stranka/urgentni-e-akce. ................................................................... URGENTNÍ APEL AMNESTY INTERNATIONAL NA PODPORU MEXICKÝCH OCHRÁNKYŇ LIDSKÝCH PRÁV 7. listopadu 2008 Ve dnech promítání dokumentárního filmu „Bajo Juárez: Město požírající své dcery“, který se zaměřuje na vraždy žen ve městech Ciudad Juárez a Chihuahua, obdržely ochránkyně lidských práv a zástupkyně kampaně Nuestras Hijas de Regreso a Casa (NHCR, „Naše dcery, vraťte se domů“) María Luisa García Andrade a Marisela Ortíz Rivera písemné výhrůžky smrtí. Obavy zástupkyň NHRC jsou umocněny skutečností, že jim není vyhrožováno poprvé. V květnu 2008 po premiéře filmu „Bordertown“, který byl volně zpracován na motivy skutečných příběhů v regionu zavražděných žen, dostaly členky NHRC útočný a výhrůžný email „za podporu uvedení filmu a upozorňování na vraždy žen v Ciuadad Juárez“. I když byly členky NHRC a jejich rodiny zastrašovány už v květnu 2008, nejsou pozorovány žádné pokroky ve vyšetřování. María Luisa García Andrade a Marisela Ortíz Rivera jsou pouze pod omezenou ochranou agentů federální policie. Ze strany kanceláře státního žalobce státu Chihuahua ani státní policie se případu nedostalo žádné pozornosti, a to i v situaci, kdy Meziamerická komise pro lidská práva nařídila mexické vládě poskytnout členkám NHRC plnou ochranu. Prosíme, pošlete co nejdříve apely na podporu členek NHRC! Níže naleznete doporučené znění dopisu, kterým můžete apelovat na guvernéra mexického státu Chihuahua. Stačí dopis vystřihnout či přepsat, přidat známku v hodnotě 18 Kč a letecky poslat na uvedenou adresu. Na obálku prosím uveďte Vaši zpáteční adresu. Děkujeme! Znění dopisu v českém jazyce: Vážený pane guvernére, dovolte mi vyjádřit znepokojení nad novými výhružkami smrtí, které obdržela María Luisa García dne 30. října 2008 a Marisela Ortíz dne 5. listopadu 2008. Důrazně žádám příslušné úřady, aby pro tyto ženy zajistily komplexní ochranná opatření. Zároveň důsledně vybízím úřady, aby okamžitě zahájily nestranné vyšetřování vedoucí k identifikaci osob zodpovědných za výhružky smrtí a jejich předání spravedlnosti. Děkuji Vám za pozornost věnovanou této urgentní záležitosti. S úctou … …................................................................. Governor of Chihuahua State Lic. José Reyes Baeza Terrazas Gobernador del Estado de Chihuahua, Palacio de Gobierno, 1er piso, C. Aldama #901, Col. Centro, Chihuahua, Estado de Chihuahua, C.P. 31000 MEXICO Dear Governor, 19 November 2008 Let me express my concern at the new death threats received by María Luisa García on 30 October 2008 and Marisela Ortíz on 5 November 2008. I am calling on the authorities to put in place comprehensive protection measures for them. At the same time, I am urging the authorities to carry out an immediate and impartial investigation to identify those responsible for the threats received by María Luisa García and Marisela Ortíz and to bring them to justice. Thank you for your attention paid to this urgent matter. Your sincerely … ….................................................................. Čo je to obchod s ľuďmi? Autorka: Jana Poljaková, dobrovolnice kampaně Ženská práva jsou lidská práva Nábor, transport, prevádzanie, ukrývanie, prijímanie osôb za použitia hrozby, násilia alebo iných foriem donútenia, alebo na základe únosu, podvodu, klamstva, zneužitia moci, využitia zraniteľnosti(...). Tak definuje obchod s ľuďmi Palermský protokol prijatý v roku 2000. Obchodovanie s ľuďmi je významný fenomén, pred ktorým nemožno zatvárať oči. V našich končinách sa tento druh trestnej činnosti obvykle spája len so sex-biznisom. Jeho záber je však podstatne širší. Z hľadiska obchodu s ľuďmi je Česká republika zdrojovou, tranzitnou i cieľovou krajinou. Otroctvo a nevoľníctvo sú formy vykorisťovania založené na existencii vzájomnej závislosti a podriadenosti osôb. Nútené práce a služby sú činnosti vykonávané osobou bez existencie právneho dôvodu.4 Obete trestného činu – obchodované osoby Na tomto mieste je vhodné uviesť terminologický posun čo do označovania vykorisťovaných osôb. Z právneho hľadiska sa síce jedná o obete v odborných činu trestného kruhoch obchodovania pracujúcich s touto s ľuďmi, klientelou avšak sa od používania pojmu obete obchodovania s ľuďmi upustilo. Na rozdiel od prvoplánovo „obchodovaná pasívnej osoba“, nálepky ktorým sa obete sa presadzuje zaužíval pojem kompetentnejšie a aktívnejšie postavenie daných jedincov. Obchod s ľuďmi – mýty a fakty Jeden z najbežnejších mýtov – previazanosť obchodu s ľuďmi so sexbiznisom - poskytovanie 4 382zc bol spomínaný sexuálnych už služieb v úvode. za úplatu Vzhľadom nie je na u nás to, že právom regulované, mnohé osoby sa obeťou trestného činu obchodu s ľuďmi stávajú práve za týmto pracujúcich v sex-biznise prinútené najrôznejšími účelom. Na rozdiel od dobrovoľne sú obchodované osoby k danej činnosti nátlakovými prostriedkami a podliehajú neustálej kontrole. Rovnako, predstava húfneho transportu obchodovaných osôb na korbách nákladných áut pod rúškom tmy je v kontexte republiky Českej značne vzdialená od reality. Obchod s ľuďmi a nelegálna migrácia môžu napohľad vyzerať totožne, avšak, na rozdiel od nezákonného prevozu osôb cez hranice, čím sa vzťah prevádzača s jeho „klientami“ končí, u obchodu s ľuďmi je to len jedno z mnohých koliesok umožňujúcich fungovanie celej zločinnej mašinérie. Faktom je, že drvivá väčšina obchodovaných osôb do miesta výkonu práce prichádza dobrovoľne, s vidinou sľúbeného pracovného miesta či inej ponuky. Rozlišuje sa medzi tzv. formálnou cestou, kedy ľudia reagujú na inzeráty ponúkajúce prácu v najrôznejších formách a neformálnym spôsobom, keď osoba vycestuje na popud niekoho, koho pozná a dôveruje Podstatnú rolu vzdelania, mu tu osobné (partner, zohráva skúsenosti rodinný sociálne príslušník pozadie s násilím jedinca v rodine a pod.). – úroveň či partnerských vzťahoch, príslušnosť k menšine, prípadná ilegalita pobytu atď. Významne ohrozenou skupinou sú potom sociálne vylúčené komunity (napr. rómske ženy), ktoré sa potýkajú s extrémnou chudobou, nedostatkom informácií, až pocitom . bezvýchodiskovosti z ťažkej životnej situácie. Ako další príklad možno uviesť hromadné nábory pracovníkov v špecifikovaných komunitách (Vietnamci). Klientelu rovnako organizácií muži ako aj pomáhajúcich ženy. obchodovaným U mužov je to osobám prevažne tvoria v rámci vykonávania manuálnych prác za priam otrockých podmienok, napr. na stavbách (12-hodinové smeny 7-krát do týždňa, nevyplácanie mzdy, obmedzovanie a kontrolovanie pohybu po pracovnej dobe atď.). • Obchodované osoby Objektívne zmapovať rozvetvenú problematiku obchodu s ľuďmi či typizovať vykorisťované osoby je veľmi zložité. Na uskutočnenie komplexného výskumu jednoducho chýba reprezentatívna vzorka. Osoby, ktoré považovať za využili služby nevládnych organizácií nemožno reprezentatívny obrazom osôb, ktoré sú obchodované. Zloženie klientely pomáhajúcich organizácií je veľmi dynamické a mení sa i v závislosti na tom, aká je spolupráca s verejnosprávnym sektorom a policajnými orgánmi. Pomoc poskytovaná obchodovaným osobám Organizácie potrebné zamerané zázemie na na pomoc obchodovaným elimináciu osobám negatívnych vytvárajú následkov obchodu s ľuďmi, či už prostredníctvom informovania širokej verejnosti, kontaktnej práce s potencionálnymi klientami v teréne, prevádzkovania telefonických liniek pomoci až po komplexnú psychosociálnu a právnu pomoc obetiam tohto závažného trestného činu. Nevládna svojim organizácia klientom La Strada, ktorá okrem obmedzeného krízového stabilizácie životnej iného a funguje zabezpečuje azylového situácie, už od i možnosť ubytovania ako roku časovo za i horeuvedené 1995 účelom poradenstvo v právnej i sociálnej oblasti. Nemalú časť jej pracovnej agendy vypĺňa i prevencia, t.j. informovanie ľudí, ktorí plánujú vycestovať do zahraničia o znižovaní rizika pravdepodobnosti, že sa stanú obchodovanou osobou. Ako sa nestať obchodovanou osobou V prvom rade je nutné mať čo najviac informácií, o zamestaní, zamestnávateľovi a mieste pobytu výkonu práce. V žiadnom prípade neodovzdávať osobné doklady ani sa zamestnávateľovi či sprostredkovateľovi práce nejakým iným spôsobom nezaväzovať. Kópia dokladov ukrytá na bezpečnom mieste môže v prípade núdze značne zjednodušiť núdzový únik. Ďalej je viac než žiadúce pravidelne informovať poprípade o si (plánovanom) dohodnúť pobyte „krycie nejakú heslo“ pre zodpovednú prípad, že osobu, by boli telefonáty odpočúvané. Na záver Cieľom tohto problematiku krátkeho obchodovania článku nebolo s ľuďmi, ale len v skratke i apelovať na nadniesť nás - na spoločnosť, aby sme boli vnímavejšíí a pozornejší k tomu, čo sa okolo nás deje. Všímajme si podozrivo pôsobiace výrobné prevádzky, dielne či družstvá, kde panuje neprirodzená atmosféra, kontrola pohybu pracovníkov či zvýšená ostraha objektu. Obchodované osoby môžu byť v našej bezprostrednej blízkosti a potrebujú pomoc. Ďalšie užitočné informácie k celej problematike, ako aj kontaktné čísla na tiesňové linky možno nájsť na http://strada.cz. Zdroje: rozhovor s Mgr. Petrou Kutalkovou z La Strady, kniha Zena nie je tovar, z vydavatelstva Aspekt La Strada je nevladna neziskova organizacia, ktora posobi v oblasti riesenia problematiky obchodu s ludmi. Kontaktne udaje: E-mail: [email protected] Web: http://www.strada.cz Telefon: Kancelář: +420 222 721 810 Info/SOS: +420 222 717 171 ................................................................... Znásilnění Znásilnění je zákonem definováno takto: Trestní zákon, 140/1961 Sb., § 241, odstavec 1: „Trestný čin znásilnění spáchá ten, „kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí jiného k souloži nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku nebo kdo k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného“... Zákon definuje násilí jako fyzickou sílu, která je použita k překonání kladeného odporu či zamezení odporu, který lze očekávat. Přičemž neplatí podmínka, aby napadená osoba aktivní odpor kladla. O násilí se jedná i tehdy, pokud pachatel/pachatelka uvede osobu do stavu bezbrannosti lstí nebo omamnými látkami. Obecně lze za násilí považovat jakýkoliv čin, který má za následek poškození oběti – psychického i fyzického rázu – ať již odpor kladla či ne. Oproti minulosti současné zákony (§ 241 a § 242, které definují i pohlavní zneužívání) nově upravují, že oběťmi znásilnění mohou být jak ženy, tak i muži, což souvisí s důležitým posunem ve vnímání znásilnění pouze jako aktu soulože, kdy se v potaz bere i možnost znásilnění jinými způsoby (orální, anální). Znásilnění v kterémkoli věku a jakýmkoliv způsobem je brutálním překročením intimních hranic člověka a znamená pro oběť těžké trauma, které může dlouhodobě negativně ovlivňovat její život, pokud se jí nedostane potřebné pomoci. I znásilnění je opředeno mnoha mýty, které bohužel existují v povědomí většiny lidí. Realita se však liší. Mýty o znásilnění: Co si myslíme: Znásilnění probíhá formou anonymního přepadení. Jaká je skutečnost: Ve většině případů žena pachatele zná (kolega, známý, přítel, manžel). Co si myslíme: Pachatelé jsou psychicky vyšinutí a nápadní. Jaká je skutečnost: nemusí být vůbec nápadní a duševně choří. Co si myslíme: Většina žen se v průběhu znásilnění brání. Jaká je skutečnost: Většina žen se obvykle pokouší o slovní obranu, strach o život je ale blokuje. Co si myslíme: Znásilnění způsobuje hlavně těžkou újmu na tělesném zdraví. Jaká je skutečnost: Většina znásilnění končí spíše lehčími až středně těžkými tělesnými zraněními, závažnější jsou poškození psychická. Co si myslíme: Ženy vnímají znásilnění jako agresívní vynucený sexuální styk. Jaká je skutečnost: Ženy vnímají znásilnění jako existenciální ohrožení života, jehož následkem jsou dlouhodobá duševní traumata. Podle průzkumu provedeného v ČR byla 1/8 českých žen starších patnácti let znásilněna. V polovině případů přinutil ženu k pohlavnímu styku manžel, v 38% případů známý a v 11% případů neznámý muž. Jen tři ženy ze sta znásilněných tento trestný čin oznámily policii. Jak už bylo zmíněno, velice často se zodpovědnost za znásilnění klade na oběť – ženu. Často lze slyšet výroky typu: „Ona ho vyprovokovala. Ona si o to řekla. Ona to v podstatě chtěla.“ Za znásilnění je vždy zodpovědný pachatel a nikoli oběť jako u každého trestného činu. V dějinách byly ženy opakovaně vystavovány i mimořádně brutálním znásilněním po dobu válek, kdy se z násilí na ženách stává válečný nástroj. V nedávné minulosti bylo masové znásilnění zdokumentováno v Bosně, Kambodži, Libérii, Peru, Somálsku a Ugandě. Výzkumná skupina Evropského společenství odhaduje, že v Bosně bylo od začátku bojů v dubnu 1992 znásilněno více jak 20 000 muslimských žen, mnohé z nich byly zavřeny ve „znásilňovacích“ táborech, kde byly opakovaně znásilňovány a nuceny proti své vůli rodit srbské děti. KAM PRO RADU A POMOC: Elektra, o. s. Michnova 1622, 149 00 Praha 4 tel./fax: 279 111 10 e-mail: [email protected] www.centrumelektra.cz .................................................................. Násilí ve světě: Bolest je pro ženy součástí jejich života Autorka: Petra Havlíková, studentka žurnalistiky a gender studies V České samozřejmé. republice Mohou se chodit některé volit. věci Rozvést zdají se. ženám Vybrat si docela svého partnera. Zdobit si své tělo jak chtějí, anebo to prostě nedělat. Ale co je běžné v jedné části světa, může být někde jinde vážný problém. Mnoho žen tento problém bolí, stojí je život, uvrhne je do chudoby. Nad některými zvyky zůstává rozum stát. Ženská obřízka Ženská orgánů. obřízka Samotný je odstranění pojem vnějších obřízka je ženských v tomto pohlavních případně značně zavádějící. Nejedná se o lékařský zákrok, ale o rituál bezúčelný a nenávratně poškozující zdraví a sexuální život. Nejčastěji se provádí v afrických zemích. Na celém světě je obřezáno asi sto miliónů žen, jimž zákrok způsobuje bolesti, nemožnost sexuálního prožitku a zdravotní potíže. A proč se tedy obřízka vůbec provádí, když je tak nebezpečná? Důvodem je snaha, aby dívka vstupovala do manželství čistá a neposkvrněná a navíc bez obřízky se žena nevdá. Zákrok obřezávána se obvykle opravdu provádí malá bez děvčátka ve anestezie věku již a od mnohdy čtyř jsou let. U zákroku je přítomna jejich matka. Existují různé typy obřízky. Nejčastěji se dívkám odstraní předkožka klitorisu, někdy i jeho špička. Tento zákrok má nejmenší důsledky, pokud je proveden čistě a ne lasturou střepem či a dezinfikován kravskou močí, jak je často zvykem. Druhým typem je odstranění klitorisu a malých stydkých pysků. Nejhorší následky má takzvaná faraónská obřízka. Při ní jsou odstraněny všechny vnější pohlavní orgány ženy. A žena je pak sešita natolik, že je jí ponechán jen malý otvor pro močení. Při svatební noci je pak manželem naříznuta. Vraždy ze cti V islámském nejenom v oblékání, světě platí pracovním či pro ženy jiná osobním pravidla. životě. Tyto A to pravidla velmi pevně stanovují s kým se má žena stýkat, jak se může a nemůže chovat. Vraždy cti jsou obvykle páchány mužskými členy rodiny na ženě, která se nějakým způsobem “provinila”. Nejčastěji se jedná o nevěru ze strany ženy. Důvodem k vraždě ze cti ale může být i to, že se žena “nechala” znásilnit, či jen padne podezření, že flirtovala s jiným mužem. Vraždy jsou často páchány s tichým souhlasem okolí oběti i státu, jelikož k symbolickým pachatelé trestům. buď nejsou Například půl odsouzeni roku vůbec, vězení za nebo jen plánovanou vraždu. V západním světě, kde stát podobné činy netoleruje, je často páchají nezletilí bratři oběti. Vyhnou se tak vězení kvůli svému nízkému věku. Oběti vražd ze cti někdy útok přežijí. Ale většinou to pro ně znamená trvalé fyzické i psychické následky. Ženy jsou často zmrzačeny, nebo mají jizvy po poleptání kyselinou. Vraždy ze cti nejsou součástí národního práva, ani islámského práva, ale takzvaným kulturním právem, které nevychází ani ze zákona, ani z koránu. Upalování vdov v Indii Postavení vdov je v Indii často velmi bídné. Dříve neměly vdovy právo vlastnit majetek, ani se znovu vdát. Zbývalo jim odkázat se na pomoc synů, žebrání na ulici nebo zvolit tradiční smrt upálením na manželově pohřbu. Ačkoli tato indická kulturní tradice, jak ji sami nazývají, byla zakázána už britskými kolonialisty, dodnes se v ojedinělých případech vyskytuje. Teorií domnívá, že o důvodu tradice upalování byla vdov převzata existuje z jiné více. kultury, Někdo se existují domněnky, že ženy nechtěly pustit své muže na věčnost, nebo muži se chtěli pojistit, aby je manželky nemohly zabít. Nejpravděpodobnější ale zůstává, že ženy se po manželově smrti ocitly na okraji společnosti a bez prostředků. Svazování chodidel v Číně Móda, při které si Číňané oblíbili miniaturní nožky u žen, se rozvinula už před tisícem let. A zakázána byla až v roce 1911. Přesto se i v současnosti v Číně najde mnoho žen, které mají uměle zdeformovanou nohu. V elitních kruzích byly ženy s malou nohou nejžádanějšími manželkami. Snad proto, aby nemohly manželovi utéci. A drobná nožka byla důkazem, že muž má dostatek financí na to, aby žena nemusela ani vstát ze židle a mohla se nechat všude nosit. Proto se ke svazování chodidel často přistupovalo i u chudších vrstev. Rodiče dívek se domnívali, že se tak děvče lépe vdá. Když se tak nestalo, zůstala jim doma zmrzačená dívka, neschopná práce, o kterou se museli starat. Svazování nohou začínalo už u malých holčiček. Přibližně ve třech letech jim byly zlámány prsty na nohou a pevně svázány tak, aby nohy nebyly větší než deset centimetrů. Celý proces zmenšování nohou trval asi dva roky a byl nesmírně bolestivý. Kruhy na krku U barmského kmene Padaungů nasazovat mosazné spirály, jež je tradicí nechávat si na krk dívkám postupně prodlužují krk. První kruh dívka dostane už v pěti letech a postupně se jejich počet může vyšplhat až na číslo dvacet a vážit mohou i pět kilo. Dříve se takto zdobily jen některé dívky, dnes jsou to všechny. Názory na původ tradice se různí. Někdo říká, že kruhy měly ženy ochránit před útokem tygra, nebo před únosem sousedního kmene a prodání do otroctví. Někdo uvádí, že je ženy nosí na počest saně, která je pramáti jejich kmene, a měla velmi dlouhý krk. Samotné prodlužování krku je ovšem jen iluzí, ženám se vlastně jen vzdaluje klíční kost od hlavy, obratle se prodloužit nedají. Největší nebezpečí pak představuje sundání kruhů, protože ženy mají úplně ochablé krční svalstvo a neudrží těžkou hlavu. ................................................................... Seznam dalších kontaktů: DOMÁCÍ NÁSILÍ ProFem, o. p. s. (Praha) – projekt AdvoCats for Women: www.profem.cz Psychosociální centrum Acorus: www.acorus.cz ROSA, o. s. (Praha): www.rosa-os.cz Bílý kruh bezpečí: www.bkb.cz, www.domacinasili.cz Sdružení linka bezpečí: www.linkabezpeci.cz Intervenční centra po celé republice: kontakty na www.domacinasili.cz OBCHOD S LIDMI Charita Česká republika: www.caritas.cz ZNÁSILNĚNÍ Elektra, o. s.: www.centrumelektra.cz …................................................................. Násilí na ženách Autorka: Kateřina Plesková Rozvojový fond OSN pro ženy (UNIFEM) vede dlouhodobou kampaň proti násilí na ženách, v rámci níž klade znepokojivou otázku: Jaký je jeden z největších důvodů trpět násilím? Válka, rasismus, extrémismus, nebo prostě to, že se narodíte jako žena? „Násilí na ženách je otřesným porušováním lidských práv“, říká známá hollywoodská herečka Nicole Kidman, která je velvyslankyní dobré vůle kampaně UNIFEM k zastavení násilí páchaného na ženách. Cílem činnosti UNIFEM je upevňování postavení žen a zajištění rovnosti mezi pohlavími. Od svého vzniku v roce 1976 podporuje v rozvojových zemích projekty a iniciativy ve prospěch práv žen a za zlepšení jejich politického, ekonomického i společenského postavení. Ovšem jejich statistika ukazující na skutečnost, že až každá třetí žena zažije ve svém životě násilí, má celosvětovou platnost. Jde o problém, který se objevuje bez ohledu na bohatství, náboženství nebo kulturu země, nesouvisí s politickým ani s ekonomickými systémem. Obětí i násilníkem může být osoba z jakékoliv skupiny. Dle údajů UNIFEM a Světové banky má násilí na ženách největší podíl na smrti či invaliditě žen ve věku 15 – 44 let, přičemž znásilnění a domácí násilí jsou pravděpodobnějším rizikem než rakovina, dopravní nehoda, válka a malárie dohromady. Oběť většinou dobře zná „svého“ násilníka. Proč se vynakládají značné finanční částky a energie a? práce mnoha lidí právě na podporu žen ukazují jak alarmující statistiky, tak přímá souvislost s diskutovanou otázkou nerovného postavení žen a mužů ve společnosti, kde ženy stále zaujímají nižší pozice, a nerovnováha moci v jejich vzájemném soužití. Četné výzkumy z celého světa ukazují na několik rizikových faktorů doprovázejících násilí na ženách jakožto tzv. rodově (genderově) podmíněné násilí. Patří sem jak všeobecně problematické násilné řešení mezilidských konfliktů, tak zejména existence mužského ideálu dominance, tvrdosti a cti a mužská ekonomická a rozhodovací autorita v rodině. „Představa společnosti o mužské roli, moci a dominanci se projevuje už v dětství, kdy je často malým chlapcům tolerována agresivita jakožto přirozený projev mužskosti. Ženy jsou svým způsobem naopak již od malička vychovávány k roli oběti, jsou vedeny k podřízenějšímu chování, finanční závislosti a neschopnosti bránit se fyzickým útokům“, vysvětluje Lucie Jarkovská působící na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Uvědomělý čtenář/uvědomělá čtenářka hned namítne, že toto přece neplatí vždy a všude. Stačí však, když si prolistuje noviny, bude chvíli soustředěně na toto téma sledovat televizní vysílání, anebo se prostě jen porozhlédne ve svém nejbližším okolí. A tu to je. Kdo je tou největší autoritou v rodině? Kdo ve většině stojí za politickým rozhodováním té které země? Kdo má v naprosté většině rodin vyšší příjem? Koho se děti více obávají? Atd. Apod. .................................................................. Formy násilí na ženách (podrobněji o jednotlivých formách v samostatných článcích novin) Násilí na ženách má mnoho podob. Deklarace Organizace spojených národů (OSN) o odstranění násilí páchaného na ženách z roku 1993 jej vymezuje jako „jakýkoliv rodově podmíněný čin, který vede, anebo který by mohl vést k fyzické, sexuální či psychické újmě, anebo zranění žen, včetně vyhrožování těmito činy, zastrašováním anebo svévolnému omezování svobody, a to ve veřejném i soukromém životě.“ Domácí násilí − fyzické, psychické, sexuální, sociální i ekonomické násilí mezi partnery, které se odehrává v soukromí, je opakované a má eskalující tendenci Ženy zažívají násilí nejčastěji v intimních vztazích.(1) 70 % ženských obětí vražd je zabito svými partnery.(2) Znásilnění, sexuální zneužívání - všechny sexuální úkony, které byly vynuceny násilím, pod pohrůžkou násilí, nebo zneužitím bezbrannosti jiné(ho) - ve válečných konfliktech je znásilnění součástí systematického a promyšleného způsobu boje a etnických čistek - sexuální násilí na dívkách (vč. kojenců) se děje i ve slepé víře, že sexem s pannou lze vyléčit HIV-AIDS Znásilnění či pokus o něj ve svém životě zažije až každá pátá žena.(1) Dívky jako děti a dospívající jsou významně častěji oběťmi sexuálního zneužívání a násilí než chlapci.(3) Obchod se ženami − závažné porušování lidských práv, kdy jsou lidé nuceni k vykonávání nějakého druhu práce, prostituci apod. pod hrozbou fyzického nebo psychického násilí Každoročně jsou obchodovány statisíce žen a dětí.(1) K prostituci je prodáno či nuceno 700 tisíc – 4 milióny žen ročně.(4) Škodlivé tradiční praktiky − mrzačení ženských genitálií (ženská obřízka), vraždy cti, vraždy pro věno, ukamenování, upalování, polévání kyselinou, znásilnění jako trest ad. Každý rok se 5000 žen stane obětí vražd cti.(1) Odhadovaný počet žijících obětí ženské obřízky je 130 miliónů žen.(1) Tento akt podstoupí každoročně 2 milióny dívek a žen.(4) Genderocida − interrupce plodů či zabíjení novorozeňat ženského pohlaví, jejich nedostatečná výživa a lékařská péče Na světě takto demograficky chybí 113 - 200 milionů žen.(4) Zdroje informací: (1) www.unifem.org - Rozvojový fond pro ženy (UNIFEM) (2) www.amnesty.cz/svaw - Amnesty International ČR, kampaň Stop násilí na ženách (3) www.feminismus.cz/ebooks/platforma - Shrnutí závěru 4. světové konference o ženách v Pekingu 1995 v porovnání s českou situací 1998 (4) www.un.org – Organizace spojených národů (OSN – prohlášení k Mezinárodnímu dni žen 2007) .................................................................. Jak se proti násilí na ženách postavit? Aktivně! − lidsky – vystupujte proti násilí, nebagatelizujte jej, neodsuzujte oběti, ale násilníky − občansky – konfrontujte politické zástupce a zástupkyně kdykoliv vidíte, že dostatečně nezabraňují násilí, netrestají jej a nesnaží se jej napravit − odvážně - vystupujte proti společenským, kulturním nebo náboženským předsudkům a stereotypům, které snižují lidskou důstojnost žen − feministicky - propagujte rovný přístup žen k politické moci, rozhodování a zdrojům − regionálně – podporujte nebo sami/y iniciujte aktivity proti násilí ve své obci, komunitě, centru pro ženy apod. − soukromě – podporujte postižené ženy z pozice příbuzné/ho, kolegy/ně, známé/ho − do široka – šiřte informace o této problematice a pomocných zařízeních pro ženy, poradenských centrech a azylových domech ve svém okolí ................................................................... Oběti domácího násilí zákon už víc neochrání Autorka: Petra Havlíková, studentka žurnalistiky a gender studies Brno – Domácí násilí má různé podoby. Zahrnuje fyzické, psychické a sexuální násilí mezi všemi členy rodiny, ale nejčastěji probíhá mezi partnery. Právnička Markéta Hamrlová se jím zabývá již od studií a působila v několika neziskových organizacích pomáhajících obětem domácího násilí. Co Vás přivedlo k tématu domácího násilí? Když jsem dokončovala práva, měla jsem napsanou diplomovou práci z obchodního odevzdat, práva. byla Ale moje dva měsíce kamarádka předtím, znásilněna a než měla jsem ji měla neuvěřitelné problémy s úřady a já se rozhodla změnit téma práce. Za dva měsíce jsem práci přepsala. Jaký je typický průběh vztahu s domácím násilím? Obvykle začíná nenápadně. Emocionálně oslabená potenciální oběť potká potenciálního násilníka, který jí citově dává to, co právě potřebuje. Většinou se velmi rychle vrhají do vztahu a velice okatě si projevují lásku. Po čase se ale začnou stávat podivné incidenty, které oběti svádějí na to, že partner je opilý nebo přepracovaný. Oběť se chová tak, aby zabránila násilí. Později se útoky stupňují a napadaný člověk ztrácí sebevědomí a nedůvěřuje si. Jaký máte názor na průzkumy, které naznačují, že pachateli domácího násilí jsou stejně často muži i ženy? Já jsem neviděla žádný výzkum, který by se dal považovat za relevantní. Ta čísla z výzkumů se nemohou vydávat za absolutně platná. Důležité je rozlišovat, jestli dochází jen k jednotlivým atakům nebo jestli se násilí stupňuje. Jaký bývá profil násilníka? Nelze říct, že by existoval nějaký typický násilník. Často jsou to lidé, kteří podmínkou. silnou mají s násilím Většinou představu o je to zkušenost člověk tradičním modelu z dětství, s narušeným rodiny. není to sebevědomím, má Vždy ale je to ten z partnerů, který má v daném vztahu moc a většinou nepáchá násilí mimo násilnický vztah a ve společnosti působí jako slušný člověk. Co má udělat člověk, který například čas času od potká svou sousedku s modřinami na tváři? Rozhodně netolerovat násilí. Záleží na tom jaký máte se sousedkou vztah. Já například svou sousedku považuji za kamarádku, takže mezi námi existuje vztah důvěry. Přímo bych se jí zeptala a poskytla bych jí informace o násilí a o možnostech řešení. Snažila bych se jí říct, že si zaslouží jiný způsob života. Nakolik je současná legislativa na ochranu obětí domácího násilí dostačující? Legislativní rámec je téměř vyčerpán. Zákon, který upravuje legislativu ohledně domácího násilí má jeden velký vedlejší dopad. Preventivní dopad. Ukázal, že domácí násilí je věc, před kterou nemůžeme zavírat oči a zrovnoprávnil násilí doma a na ulici. .................................................................. NESEHNUTÍ svoboda - zodpovědnost – angažovanost lidská práva – životní prostředí – práva zvířat NESEHNUTÍ pracuje na základě přesvědčení, že ekologické problémy je třeba vnímat spolu s jejich sociálními příčinami a důsledky a s ohledem na ně je třeba je také řešit. Proto se zabývá ochranou životního prostředí i ochranou lidských práv. Veškerou svoji činnost vyvíjí nezávisle na stranických a ekonomických zájmech a výhradně nenásilnými prostředky. Při řešení ekologických problémů zdůrazňujeme dobrovolnou proměnu hodnot - přesun důrazu na kvalitní životní prostředí a dobré mezilidské vztahy. Cílem všech aktivit NESEHNUTÍ je ukázat, že změna společnosti založená na respektu k lidem, zvířatům i přírodě je možná a musí vycházet především zdola. Od aktivních lidí, kteří se zajímají o dění okolo sebe, od lidí, kteří jako nedílnou součást své svobody vnímají i podíl zodpovědnosti za život na naší planetě. Součástí aktivit NESEHNUTÍ je i kampaň Ženská práva jsou lidská práva: Od svého vzniku v roce 1999 jsou aktivity kampaně zaměřeny na spoluvytváření prostoru v němž by se měnily postoje k otázkám spojeným se stereotypními představami o roli žen a mužů ve společnosti a řešily se problémy z toho vyplývající (násilí na ženách, nerovnost na pracovním trhu, v politice a v dalších sférách). Realizované projekty se tvoří především informační a vzdělávací aktivity. Jejich hlavním cílem je přenést informace a diskuse z odborných a akademických rovin mezi širší veřejnost a do všedního života. …................................................................. Týden akcí proti násilí na ženách Nechceme se bát! u příležitosti 25. listopadu, Mezinárodního dne proti násilí na ženách (24. - 30. 11. 2008) 24. 11. 2008 od 18:00 na Fakultě sociálních studií (Joštova 10, Brno, místnost U 34) veřejná diskuse „Domácí násilí černá minulost a světlé zítřky?“ Diskutovat budou např. právnička Persefony o.s. Anna Hořínová, Alena Sedláčková, vedoucí skupiny Domácí násílí Policie ČR, Martina Ježková z IC Spondea, psycholožka o. s. Magdalenium Yvona Fasurová a další zajímaví diskutující. Moderuje právnička Hana Langhansová. 25. 11. 2008 od 10:00 do 16:00 na ulici Česká informační stánek s happeningem. Na místě budou k dispozici informační materiály neziskových organizací, tematická nástěnka k Mezinárodnímu dni proti násilí na ženách, kvíz o ceny, urgentní apely organizace Amnesty International, happening, atd. 26. - 27. 11. v kině Art (Cihlářská 19, Brno, malý sál) filmový minifestival. Filmový festival proběhne ve spolupráci s filmovým klubem Gymnázia Slovanské náměstí. Vstup zdarma. Program festivalu: 26. 11.: 17:30 – 19:16 film Soudné sestry (106 min) 19:30 – 20:15 následná diskuse o stavu domácího násilí v České republice a v Brně (besedující Jitka Čechová, Persefona o.s. a Eva Ostrovská, Magdalenium o.s.) 20:30 – 21:15 film Mezi čtyřmi stěnami (34 min) 27. 11.: 16:30 – 17:30 film Volání duchů (63 min) 18:00 – 19:00 film Čistota (63 min) 19:30 – 20:20 film Popelka na prodej (48 min) 28. 11. 2008 od 17:00 v prostorách NESEHNUTÍ (třída Kpt. Jaroše 31, Brno) workshop s Chorvatkou Tatjanou Nikolic. Workshop proběhne v angličtině! Tématem bude násilí a sexuální zneužívání v aktivistických a anarchistických komunitách. 30. 11. 2008 od 19:00 v Metro Music Baru (Poštovská 6, Alfa-Pasáž, Brno) benefiční koncert proti násilí na ženách. Účinkovat budou: Nuck Chorris Gang, Grimasa čápa (jazz rocková kapela s příchutí funky), Čokovoko (hiphop holky z Brna) a další. Benefiční vstupné na pomoc obětem domácího násilí 100 Kč. V měsíci listopadu budete mít také možnost shlédnout tematické nástěnky k 25. listopadu na následujících místech: Fakultní nemocnice Brno, Dětská nemocnice (Černopolní, pod FN Bohunice), Krajský úřad Jihomoravského kraje (kdo hledá najde), Vojenská nemocnice. Na úřadech městských částí budou k dispozici noviny Nechceme se bát! a pozvánky na týden akcí. Týden akcí proti násilí na ženách pořádá kampaň NESEHNUTÍ Brno Ženská práva jsou lidská práva ve spolupráci s organizacemi Persefona o.s., Magdalenium o.s., Amnesty International Brno, Domov sv. Markéty, NORA. Všem veliké poděkování.
Podobné dokumenty
Jak na sexistickou reklamu
Gender (na individuální rovině) označuje kulturně a historicky proměnlivou podobu ženskosti a mužskosti. V rovině společenské struktury pak gender funguje jako princip strukturující společnost zakl...
Česká republika czech republic
měst vyžaduje širokou paletu
dovedností. Od strategického
plánování a podrobného technického
poradenství přes citlivé návrhy nových
budov až po opravy, úpravy a rozšíření
stávajících budov je cílem...
k rovnosti žen a mužů Průvodce na cestě
V naší společnosti jsou ženy a muži už od útlého dětství vychováváni
velmi odlišně. Nedílnou součástí jejich výchovy je i přejímání genderových stereotypů a vědomé či (zejména) nevědomé přijímání ...
To nejlepší V březnu
(Salma Hayek) a její sestry (Lumi Cavazos a Mia Maestro), přezdívané
„motýli“, se ovšem pokusí s pomocí skupiny rebelů krutého vládce
svrhnout.
V roce 1999 prohlásilo Valné shromáždění OSN 25. list...
