Kamenem
Transkript
Kamenem
B i r i Kamenem výbor z let 1998 – 2000 1 No tengo pensamientos, para así poder ver Sereno y desprendido me dejará el áquila pasar a la libertad 2 © Biri, 2000 ilustrations © Labíb, 2000 Sindibad´s Singers 3 že mluvím potichu ? mým láskám 4 Taky cesta Především rozříznout si palec do krve lačně pít s námahou polykat poté vytvořit mezi hvězdami křivky elipsy paraboly vzpomenout si ...spolu jsme zapomenout co nejrychleji obout boty ponořit ruce do studny v dějinách pohybovat se ladným krokem vzdát se sebe a co víc ? 5 Dávej si pozor, tygříku Zas běháš svým tělem městem chodbama zetlelýho listí a paranoi svlíkáš se svý slova a hnis zas zas zas a zas polykáš léta polykáš jedinou slzu pořezaná větrem vyhřezlým ze srdce skleněnýho zvonu Zdrháš uštvaná jako zvíře z boků ti trčí světelný šmouhy a šípy z konopí tohle je láska štvanice za poslední vteřinou noci která s přehledem mizí za nejbližší kaluží octa a jeřabin a dýmu z ptačího chmýří ztracená v bublajícím reji vařících se dní a roků a let poštolek nad domem ti připomíná dětství střílení prakem a kradení třešní z nejtenčích větví svý svobody 6 prolhaný kecy vzedmutý v sotva slyšitelným zvuku trubek a fléten a klaksonů se tříštíš v naději že tě někdo zas dá dohromady že porozumí tvojí řeči a kam to vede kam to jenom vede… v tomhle blázinci v tomhle průseru vidoucích očí už Vavřinci vymizeli myslím že to byla dokonalá sebevražda naděje odcházela v masce soucitu očistný plameny slovo prodraný hrdlem zaniká ve vlastním výkřiku to tma odměřeně odpovídá na tvoje prosby když jsi jí zradila sílou snu sněného v poledne kosti se často vzpříčí v krku copak to nevíš tygříku 7 Symphony Nr. 4. MEDLE - MOLL Po pokoji probíhá klavír božského Beethovena a mě nenapadá žádné východisko úniková cesta skrz skleněné dveře Mistra nemohu přerušit co kdyby jeho prsty potom zapomněly osudový tah koněm po černobílých klávesách myšlení Tempo se zrychluje - nastupují výšky oba tak stejní klepeme do svého nástroje poznání Ach, Ludwigu, ty bys zajisté pochopil můj strach má sestra odjíždí na dva dlouhé roky kamsi do neprobádaných krajů Jenomže jsi 171 let mrtev Osm a půl mých životů pochován v černozemi v rakvi svých nesmrtelných skladeb 8 Tři dny Třetí den moci tak zapomenout na bolest nepopsatelného toho kdo najde slovo známé z míst odkud vylétlo nezastaví střepy vybroušené v hroty tlumený zvuk tlumený výkřik smích z cimbuří vlastního srdce dnešním dnem stávám se andělem beze jména kacířem vyhnaným ze skleníku víry neboť není jiné než držet vesmír za ruku Druhý den poznala jsem se v neznámu o čem se dá mluvit mlčením musím ochránit neboť by stačilo zaslechnout tón mého hlasu aby pochopili že mohu vdechnout život skále aby uvěřili že mohu mluvit s kamením retrospekce připoutaná v pase uhání k zemi v bezvědomí pár vteřin zbývá - nadechnu se ještě Ochrání mne pavoučí sítě před pádem ? vyrovnána nespoutána mrtva První den nabírám do dlaní hlínu a víno chutná nasládlou vůní bytost občas zůstává daleko za pohledem naštěstí 9 Tabula rasa Rmoutí se odečten zmaten nevyrovnán svým výstupem z cihlové kobky papouščích skřeků Pestrobarevná pírka letící nad řekou v rozpoložení beze studu strachu před namočením lesknou se v jitřním svitu v kapkách odrážejí se jejich drápky CHCEŠ ZMĚNIT SVĚT ? a růži líbat v polochvatu? Pojídej tajný chléb tajných pekařů v domovech beze střech Ráno vycházejí po kamenitých stezkách s moukou a solí v torně svých životů CHCEŠ ZMĚNIT ŘEČ ? a nepromluvit před soumrakem ? Nevěřím v žádná slova útěchy tak dlouho proplouvají mezi lidmi A kdo je zachytil ? kdo je změnil ? kdo je zavraždil ? V brašně s moukou a solí ukryla se možnost pochopení 10 Probuzení K ránu dotknout se tvých zad Bát se pohnout snad aby ses nevzbudil nevědět neznat se a nepoznávat se když slyším tvoje srdce bít Bolí to když nevím pro koho K ránu dotknout se tvých řas slepených 11 Devonský démon mých lásek V mém břiše žije strašlivý démon Nebojte se, možnost že by vám ublížil je stejně nepravděpodobná jako zachytit stejný kámen vhozený ze břehu doprostřed jezera Tohle je můj boj je to jako se do krve prát se svým osudem Zkoušela jsem všechny finty co jsem kdy poznala v divokých pitkách do svítání co jsem kdy viděla na cestách domů kdy lampy zhasínaly a lidé vypadali jako návštěvníci z jiných dimenzí i ty, které mi vyvstaly před očima když už jsem ležela v posteli a Dvořákova Osmička se roztančila po místnosti po mých snech Když máma odešla do práce se strachem že mě zabili v temným průchodu v mrazivý noci vrazi s těžkejma botama se stříbrným proužkem na patě Když krájela mrkev nebo cibuli a všechny hrůzný myšlenky jí zaplavily oči bezmocí zatímco já zapínala kazeťák a cítila jak se její strach zhmotňuje do všech úchylů o kterých dennodenně slýchá v rádiu v televizi v práci 12 jak se ten zasranej strach nabalil na kouli kterou si nacpala do krku a teď nemůže dejchat protože neví, že já už doma spím a bojuju se zjevem horším než nejzvrhlejší vrazi Peru se s démonem kterej páře moje mladý břicho Rejdí na nadupaným harleyi přidává plyn a v zatáčkách prudce brzdí je to jeho velká chvíle HALELUJA Celej Břevnov se na to dívá celej zasněženej Břevnov z toho čerpá sílu když spím když se k ránu sprchuju když na tebe myslím Co je mi po tom že máš koženou bundu snažím si namluvit že bys mě nezachytil na kraji propasti vlastního nitra Jenom se ptám proč se naše smysly setkaly když vítr kvílel po svazích krkonošskejch kopců ženoucí s sebou sněhový vločky těžký jako tyhle sny když ve svitu petrolejky potkaly jsme se pohledem Ve světě u dřevěnýho stolu ve světě čistoty HALELUJA 13 Příběhy Kolik slov se bude ještě muset napsat kolik možností dostaneme a kolik už jich prošlo v noci strachu z probuzení Ohlašuji že zítra se Země přestává točit na horských hřebenech utichne vítr a hladiny moří se uklidní Sedím-li na lavici z dubového dřeva nemusím říkat nashledanou můj vlak má stejně zpoždění jen okamžik šílenosti Nasednu a jedu do komnat svého mozku na lavici ve vlaku v sobě Záleží snad na tom jak se pohybuji ? Je přeci tolik příběhů jenom se divím jenom se dívám Nebojte se o mě 14 … každým dotykem umíráme jako labutí šíje zaplétáme nohy pro pocit bezpečí polibek po polibku na vlnách něhy na krajích bezvědomí v soukromí zbytků od večeře 15 Malý drak / Jindřímu / Kde končí peklo začíná předpeklí ženu se dálnicí před bránu nekonečna černá a bílá míhá se kolem hlavy se svistem probodávajícím uši Zatni zuby zuby zatni bejby odříkávám dokola bolest je pomíjivá otupíš vůči všemu Mý fáro je rychlý je nejrychlejší ze všech aut co znám má místo dveří zip od modrý mikiny stačí jen pomyslet a už uhání všechna auta zůstávají za námi Mý fáro je totiž drak na kolečkách není radno se s ním předhánět na cestě do pekla 16 Zrcadlo Otočit oči na ten či onen výjev jenž splývá v jeden rychlostí rozmazaný šlem jako pruhy tygří srsti která se žene za kořistí svobody pohybu & volnosti v touze kdesi chycena v kleci před očima míhající se step a vysoká tráva vysoká vysoká zelená tráva v níž se prohánějí lvi a sloni s velkýma ušima když odhánějí dotěrné mouchy usedávající na přimhouřené řasy slýchávám vzdechy skrz slunce rozplynout se ve stejné šmouze ve chvíli kdy zadním pohledem proříznu Zemi od pláště k povrchu Obrátím-li se směr větru nezměním a tak znovu… (to bylo včera ztemnělý les podvečerní chór pěnkav na kůru stromového kostela listy pod nohama zvěstovaly přicházející bouři Země oslavovala své 4,6 miliardté narozeniny ohňostroj blesků ach ta světla mezi hvězdami!!!!!!!!!!) …procházím bránou dusivého šílenství srdce se chystá vyskočit z hrudi 17 bezdechu tlačím na prsa jenže mezek mozek udělal rázný výpad proti sobě výkřikem Krista /z pavilonu 5/ žene se proti zdi vlastních slov a nevyjádřených myšlenek z povzdálí pozoruji svůj zápas slzy natlačené v koutcích oka nemohou strachem prorazit místo nich po tvářích stékají kapky dešťové vody už zase… Utopit se v kapce? ZMIZET!!! roztrhnout řemen vzlyků postavit se na kraj útesu a sledovat rozbouřené moře povzdechem rozvlnit chrpy …………………….modré …………………….modré …………… moudré chrpy rostoucí kolem cest Ach, tygře tvá kožešina se vlní v jezeře krví sesbíranou do měděného zvonu udeř! 18 Bong to zvony mě vrací zpět Bong krček cvrčka jediným slovem pohledem obsahuji svět 19 Báseň pro Jacka Londona Pohledem sobě neznámým zapaluji oheň za hranicí plavím se škunerem sbitým srhovými čepy tmavomodrým mořem soběstačnosti má loďka lipový lístek sfouknutý loňským větrem kdesi ve Winsdorském parku se povážlivě kymácí když otevřu oči cítím jak se potápím to potom ruce, zpocené strachem z náležení stejně jako z osamění otírám do mokrého těla ve snech přátelím se s Jackem Londonem za teplých nocí sedíme u ohně Jackův pes opodál oddychuje když popíjíme šumivý víno a čteme z plamenů jako z nalezený knihy Ach, Jacku proč k ránu tiše odcházíš? víš přece, že nerozumím lidské řeči Proč mě necháváš ze sna opilou bloudit po rušných nábřežích tohohle proklatě rozpálenýho města Ach, Jacku, lásko jediná proč mě nutíš milovat ty před kterými se bojím plakat… 20 Prohlédnutí Na mně bylo abych ukázala cestu Na vás možnost vybrat si závidím vám sobě závidím Na vás bylo abyste si podrželi tvář to ke mně se vztahovaly ruce uškrťte se jima sami myslela jsem si zapomeňte na svý dobrý vychování v tom příběhu dívají se vyplavené oči sražená krev se znovu vráží do ran má maska se šklebí kráska životabudič s pózou lhostejnýho vraha obávána uctívána chtěna nesesmilníš? Otevřela jsem brány svýho mozku nic už nebude jako kdysi pamatuješ – splývalo slunce s hvězdami – jako kdysi slova tam běhala a já je viděla jen koutkem oka skrz přivřené řasy bože ten hrůzný pohled jednoduchosti Po kapsách nosila cigára & kostru ze svejch písmenek 21 svině písmenek mí mysli 22 Útěky Ví o tom kdyby uviděl borový les - musí přeci využít každé chvilky zasednout k prkennému stolu opřít se o stěnu vždyť Ano, včerejšek patřil jen nám láhev s vínem touhou vyčerpáni vykláněli jsme se do měsíčního světla NEMĚJ STRACH možná si říct všichni už zmizeli chápeš…………………..přestali existovat /proč jen více nenasloucháme svým andělům ?/ uháněli jsme na koních zasněženou mongolskou plání na koních sobě v očích kdekdo si myslel, že ví, jenže nevěděl že víme jen to co nevíme co víme snad jen tušíme když hádáme z ruky kolikrát kolikrát ještě návratem protneme kruhy našich cest věčná věčně vyčerpávající hra na to co by mohlo být kdyby… jenomže 23 pravidla tvoříme za běhu každý ty svý nepostřehnutelný vlákna něžně obtáčíme druhému kolem zápěstí Kde jsou ty NOCI ? kam zmizely… kudy se tak neslyšně vytratily… Uplatili jsme snad stráže svejch citů nebo jsme je podcenili ? občas na čas zachytíš(m) závan třepotavého dýmu …………samozřejmě v poslední chvíli to potom šupito presto musíš(m) pryč taky to cítím(š) mohlo by to být to jediné nadějdávající podzimní slovo šupito presto, rychle, rychle pryč když hrajem hry CO KDYBY….. ………kruhy se protly 24 Na konci nevyslovitelného Ne, nikdy jsem neseděla s amantem po boku na Timesquare zato jsem v půl třetí ráno dovlekla hubenou holku s očima velkejma tak že v nich spolu se svým děsem táhla celou noční Prahu se všema hvězdama a pasákama do tramvaje která jela opačným směrem než jsem chtěla spát kamsi do Kobylis, kde se narodil můj táta celou cestu koukala trhaně z okýnka & po lidech & po lidech & z okýnka zatímco rty z veliké dálky neslyšně opakovaly jednu větu jako nějakou vysvobozující mantru nebo zachytávaly první slova z nesmyslnejch osvícenejch billboardů když jsem jí podávala zbytek vína rozbrečela se a pak ho třema hltavejma polknutíma dopila a toto jest krev Kristova & dál bezmocně držela prázdnou láhev ve vyzáblejch prstech slzy barevný od blikajících semaforů se jí koulely po tvářích 25 jako závaží který ze sebe tý noci dostávala Na Stírce jsem vystoupila aby nepoznala ten strach že by svýma obrovskýma hnědýma očima mohla pohltit i mou bolest podala mi láhev a ubalenýho špeka než přijela další tramvaj přisedl ke mně trávovej anděl neslyšně přikroužil na svejch trávovejch křidýlkách a rozpustil mě v noci dlouho jsme mlčeli jen mě chlácholil a objímal když odlítal pohladil mě křídlem po zádech a pak se zarazil na chvilku na malou chviličku jako by věděl že nikdy nebudu sedět na Timesquare jako by uviděl že mý křídla vzplanuly odleskem hvězd na konci nevyslovitelného 26 Black magic woman Vyhlídky prospanýho rána z polštáře je cítit vůně rozlitýho vína & vlasů vůně je cítit kroky úvah ženoucích se skrze hlavu výlety cesty svádějící k beznávratu stejně jako ta noc kdy jsem tě slyšela spát s někým jiným rázem vzduch změnil barvu kolotoč jizev a jezer bezbřehých nekonečných jezer nevědomí nejistoty když jsem uslyšela tvůj poslední výkřik jenže z mý postele stala se zaoceánská loď poté co jsem napnula plachty zůstala za mnou všechna NAPOSLED řítila jsem se střemhlav do klidných hladin spánku s polštářem místo kormidla rozbouřený vody svejch slz mě donesly až domů na ostrov kde jsem poprvý prohlédla nad ohněm 27 jsem sušila promáčený námořnický tričko zatím co´s usínal běhala jsem po svým ostrově & hledala skulinu prázdnoty & hledala sebe abych se mohla navrátit nikdy jsi netušil že jsem námořník na vlnách svýho světla proplouvám koulí Země, neboj jen tudy proplouvám & na lanech vzpomínek kolíbám představy…… svý starý dobrý představy o světě nevinnosti kde žijí průsvitné bytosti s lidskou tváří ……který se mi nočními výkřiky pokoušíš ukrást jenže tomu komu nic nepatří nemůžeš sebrat slunce víš, jen tudy proplouvám a občas usnu ve tvý náruči v bouři ve tvý náruči schoulená 28 Kolikrát ? pod žárným sluncem vyjí psi na svém ostrově na maličkém kousku půdy kde se ještě nezapomnělo jak voní květy za rozbřesku snad cítím se ve své kůži snad cítím svou kůži snad cítím se snad Kolikrát budu muset otevřít dveře oči Kolikrát abys nezapomněl jak zní moje řeč 29 Chvíle rozporů Sevřená v klepetech mezi ránem a nocí mohu se líbat s Měsícem svý holínky si zapomněl doma Je to sekáč má dlouhý modrý džíny a brýle se zlatejma obroučkama Zbytečně se na nic neptám jsem víla - mám šaty z básní a hélia Křižuji na ledoborci vědomostí oceánem přírodovědecký fakulty po chodbách sbírám názvy kamenů který pak handluju na trhu u zkoušky říkám si k čemu to k čemu to... Já filozof bolesti filozof lásky a smíchu se prodírám metrákem kvarcitů kilama biotitů poučky sypou se do hlavy chodíce po pokoji vyprávím o všem veliké bílé knihovně kde odpočívají mý lásky Posílám pozdravy do Kalifornie do Tacomy strejdovi Richardovi Jak se ti spí v půdě Bolinasu, strýče? devětačtyřicet let pronásledován svým géniem... Proč ses nedíval, když se k ránu zezadu přiblížil ? 30 Přes dvojlomnej islandskej kalcit rozkládám na části kalby na BS a hledám místo kam se vtěsnat kde bejt Na cestě s vámi 31 Kar Dvěma body udej souřadnice spícího dítěte prstem jezdi mezi pískem přeji krásný den karty rozdám bleskurychle vrhem kostek rozhodnu o dalším osudu přídí kolébající se na hladině jezera přetnu vesmír na dvě půle Uvidím ještě kamzíky na vrcholcích kopců když oči nechám zavřené ? Ten táhlý štěkot probudil mě v deštivé noci a já převracející se z boku na bok rozeznávala jednotlivé hlásky jejich snů a nářky a srdce se mi roztrhlo v návalu touhy být jako oni V oné již zmíněné noci jsem si nehty zarývala do dlaní neboť otázka Proč štěkám do tmy kamzíkům na pozdrav by přehlušila jejich hlas 32 Jeden večer Hej, lásko dveře za námi zavřeli obejmi mě zažeň nenasytné démony Teď to vidím letíme vzhůru k Měsíci v napětí a nejistotě drž mě drž mě drž mě ztrácíme se z obzoru Naše křídla oblepují krystaly ledu a blyštivého skla Zažeň démony uvnitř hlavy v černé tmě už na nás čeká Malý Princ Lásko dnes v noci jsem jen tvá v hadí kůži v obleku z korálků Hej, lásko převeď mě po římse nad údolím smrti ještě jednou naposled 33 Země ze mě Napojila jsem se na tepny Země splynuly jsme koluje v nás jedna krev Její bolesti staly se i mými bolestmi teď mohu své kosti promnout mezi prsty jako hlínu Mými smysly jsou oheň a voda a vítr Jsa součástí vesmíru objímám se s nicotou Jako růže i já mám kořeny zapuštěné v sobě Prýští ze mě Země 34 Vydržet v křeči rozetlé svaly musím potkat 16 lidí který mi pořežou ruce střepem sebraným ze země z dálky zanechat obraz vtisklý do dlažby tvář slzu řasu z obočí stejně jako se ty začínáš pomalu vtiskávat do mých zad Musela jsem se vydat do útrob města zkrotit probuzeného draka aby lhostejnost lidí z tramvaje vyléčila mojí zběsilost Dívala jsem se /se strachem/ na ruce který se jako kobry s naběhlýma žilama plazily po šedých tyčích pilířích mýho bytí vydrž to vydrž to musíš to zlomit podívat se jim do očí s výsměchem soucitem Lidský bestie kráčící v mý hlavě si neberou s ničím servítky rozpojují spojení zlomyslným pohybem slučují neslučitelné 35 kameny štěrk & písek & kameny si strkám pod nehty splynout s vesmírem? To čeho jsem se nejvíc bála se ukázalo jako jediná z cest do přežití musela jsem se vzdát svého přesvědčení vyrvat ho z podkůže a pak znovu přijmout – /jako jiná bytost/ bytost z mechu a jantaru a krví tulipánu To slzy mne očistily řeka v níž jsem se topila ustoupila s příchodem slova vraha slova proradný počáteční šílenost nahradím pohledem vyslanýmzmorkukosti Jestli se mnou chceš lehávat v písku musíš po mně chtít všecko neumím dávat jen z části rozmysli se dobře spojená těla můžou být mostem přes propast osamění nebo taky vstupenka do pekla 36 mám to z první ruky ale možná jsou to jen lži možná jsou to všechno jenom lži totiž mí andělé mě drží zkrátka za každou chybu kterou ve snech udělám mi z hrudi vyříznou cár kůže k o l e m d o k o la doděláš co oni začali? vyrveš mý srdce zpátky z jejich křídel z jejich proklatejch spárů ? Musíš si pospíšit / času není nazbyt Až to uděláš schovej ho do sebe hluboko! je to mý jediný srdce jednej s předstihem a pak mě vzbuď 37 A proč by v ohni nemohl být deštník ? /Pindímu/ Transgrese lidských mozků marinní substance přelévající se na rozhraní litosférických stolců hlasitě šplouchají Hurónský řev nese se peridotitickými komplexy uvnitř hlavy Abys přežil kataklázu srdce musíš si obléknout šaty z albitu NEBOŤ rifty v šedé kůře se prohlubují myšlenky akrecí nabývají nevídaných rozměrů Obejmu sluneční svit prsteníčkem levé ruky ? Stratigrafie života prostoupená plutonem prázdnoty hledáme odpověď Stratigrafie lásky započata regionální metamorfózou dvou éterických látek se v dýmu ohně ztratí stejně lehce jako lapilly vržené žhavým sopouchem doprostřed zlatavého jezera Driftujem vesmírem sledem geosynklinálních pochodů tvoříme tektonická podloží Na škuneru synmetamorfní vrásy V2 konvergujem k nekonečnu dokud nás nepohltí vesmírná obluda nebo žížala přikrytá deštníkem v ohni 38 Garden party Ochranou budiž mi dvě věty pronesené za hučivého praskotu ohně ve chvílích kdy květiny začaly zavírat své okvětní lístky ochranou nebo čímkoli co by mě mělo sílu udržet mezi svými tam kam patřím tam odkud pocházím Svěřuji se tiše padajícímu listí tolik pro mě znamená tvůj pohled tolik kolikrát se zrnka písku přetočí v letu než dopadnou k zemi od dlaní které je navzájem přesýpaly Ten čas se už nevrátí tak proč si v sobě hýčkám naději ? Aby srdce přestalo tlouci s takovou rychlostí aby se mi netřásly ruce když beru papír do ruky aby mozek nezapomněl to vyčerpání aby má láska neodešla spolu se mnou ? Všechny věty jsou k ničemu všechno je jen otázkou, která často zůstává nepoložena Už k tomu nemám co více říci... 39 Chtěla bych Udělat z citu ne neviditelné seběhnout na palubu odkud lze uvidět dračí ostrov (na kterém rostou opravdické lekníny) obléci se do červených šatů a vykřiknout uchopit mezi prsty proužek modré barvy na obzoru přebývat v mořích či pevninách téměř se dotknout slunce 40 Mé město Mé město je Industriální štika kilometry drátů tovární komíny noční výkřiky z Libně a nebe namalované pařížskou modří v podvečer Mé město je industriální štika za nocí házím do ulic kousky chleba a těstovin vzpínám se ve vlnách zastavuji čas tenhle souboj je neskonale vzrušující malé haiku o čtyřech řádcích balada o nesplněném snu noční horor po litru červenýho nekonečný tichý souboj Mé město jsou kočičí hlavy které se po dešti třpytí po bouři po milování V těch nocích pak znějí zvony jako hromobití Neplač broučku, mý město není zlý To ono mě naučilo se bránit ztrácet se v pravých chvílích 41 v tunelu zkratkami potokem plivat z mostu do vody a nikde se nezastavit déle než na dvě vteřiny S vlastními démony držet se za ruce kde jeden nemůže přežít ve spojení číhá síla která nám dávala zapomenout Tenkrát jsme nebyli zdaleka jediní ale ojedinělí možná o to víc osamělejší snad i tím že si to nikdo z nás nepřipouštěl Bylo v tom něco šílenýho vodopády slov a hodiny ticha Byli jsme blázni a ještě větší se z nás stávali Tušili jsme že hlouběji než srdce se možná dá jít ale utéct že tam nejde co záleželo na tom kde budem v noci spát… Stačilo nám dívat se stav ponoření se do sebe jako do bazénu s mořskou vodou 42 Měnili jsme tváře i těla roztejkali se a tvarovali do jinejch obrazců hledali svoje cesty Vysvobození a nezbývalo než začínat znova a tak jsme začínali Každej jindy a jinak a pokoušeli si věřit snad proto, že jsme hulili se nám nikdy nepodařilo začít na stejným místě ale museli jsme hulit Aby člověk zapomněl aby se dostal ze svíravýho kruhu aby nepropadl panice aby ho nezabili nezahnali do slepejch uliček Chtěli jsme slyšet tep svýho srdce jeho nebeskou sílu abychom nemysleli s předstihem protože to nás mohlo dostat kdykoli nepřipravený a slepý A toho jsme se báli tý děsivý samoty která si už na nás začínala brousit drápy ještě jsme nechtěli pryč aspoň zatím ne vydržet dokud to jde a pokud možno se nezamilovat protože to pak bolí ještě víc 43 V okamžiku kdy jsme roztříštili nebe se uvnitř toho úchylnýho lidskýho bordelu cosi vzepjalo a zařvalo Byl čas začít jednat: sakra rychle protože někdo by to taky nemusel vydržet Běhali jsme ulicema a honili se s časem Byli jsme moc dobrý abychom to brali vážně Bylo nám všechno jasný i to že jednou umřem ale tím jsme se už dávno přestali zabejvat Možná nás tenkrát svedla náhoda abychom spatřili aspoň malý záblesk naděje... proplétali jsme se samohláskami slov a hledali v nich úkryt ochranu schovávali jsme se v podloubích sledovali lysky na řece a vyčkávali znamení který se mohlo každou chvílí objevit Vyráželi jsme ihned bez meškání Jenom nezklamat Být tam včas A dávat pozor na zranění Milovala jsem tyhle běhy s časem o závod Vyhraješ-li přežiješ 44 a tak jsme to brali a hledali všemožný zkratky kde bychom mohli nabrat trochu sil Snad jsme zapírali sami sebe abychom přežili Aby nás naše industriální rybka nemohla dohonit 45 Z lásky Snad bych ti chtěla povědět o pocitu o tý jediný chvíli kdy Země žila jen ze zvuku kol a kolejnic Snad bych ti chtěla povědět o světě plujícím netopýří nocí Můj skřítku s purpurovým srdcem 46 Prosinec 99 Dnes v noci budu poprvé věštit z lógru kafe dopíjím pomalu neboť mám strach že se tam objevíš a já nebudu mít sílu odtrhnout své oči od tvých Co když se zmýlím a planeta se začne po kouskách rozpadat ? Co když budu zběsile křičet ROZTRHLAS MI SRDCE, MATKO, VYJMULA HO Z MOJÍ STRACHEM VYZÁBLÉ HRUDI A MRSKLA S NÍM O NEJTVRDŠÍ SKÁLU ABYCHOM VZÁJEMNĚ UCÍTILY SVOJI SÍLU, ABYCH PROPADLA TVOJÍ VÁŠNI, Proč jen tím pocitem chce se mi plakat… Dala jsi mně víc než můžu dneska unést Má Země 47 Co ještě zbývá udělat ? políbit skály Naposled sevřít úsvit v dlani proletět kolem vlastní hlavy sklonit se cítit kámen v toku krve zemdleně usnout přírodě v náruči 48 A je tomu opravdu tak ? V pekle svého mozku zatápím pod kotli něžností řídím se instinkty Cokoli řeknu může být pravda ALE NEMUSÍ Mé věty, má slova požírači mysli prodejný děvky z předměstí ty zrůdy s vypoulenýma očima nejtajnější přání a tupý výkřiky ze spaní totiž patří jenom mně 49 Vyrovnání Dvanáctého dne měsíce května řekli mi andělé o našem peří budeš jednou psát Tu chvíli si nepamatuji když o jedenadvacet let později sedím v mrazivé noci u tikajících hodin jejichž zvuk neúprosně splývá s tlukotem srdce Nic se už nevrátí slova z radia vítr v zátylku roztažené perutě oproti modré obloze bejby bejt v tvým objetí přehluší všechen strach z okolních nástrah už to vím 50 Skutečnost Jednoho říjnového dne když se božskej Mars zlomil právě v půlce když rybám zplihly šupiny na bříškách přiběhl po zábradlí až do mého okna Orlovec a jen tak mimochodem jako by oznamoval, že přišly jogurty nebo piškoty nebo zázvor, oregáno prostě cokoli prohodil Budu tvým otcem Skutečnost občas přichází v těch nejnečekanějších chvílích 51 Cesta vlakem Přes most vedoucí do jeskyně Mrtvých netopýrů uhánějí zdivočelí vlci oči mají krví podlité a syčí Sedím ve vikýři domu z jantaru a kouřím popel spadává k zemi větrem rozvířen točí se v kruzích Bratři až sednu na váš hřbet až přijmu vaši krev budu mít naději že se vrátím zpět ? 52 Co říct ? Po stránkách deníku prolétají vážky naparují se svými lesklými křídly V mé nepřítomnosti čtou písmena, slova, věty tečky Do noci potom pláčí 53 Pouta Bráním si tvář dlaní oči upínám daleko před sebe tolikrát opakovaný pocit soustřeď se na další krok musím si neustále opakovat neseš v sobě dítě pokory co seš tak překvapená... pomoc nepřijde teď ani kdykoli jindy braň si tvář Táhne mě to do Země mýho dědy do širých plání Ukrajiny Vždycky si vzpomenu na první úsměv nemůžu tě dostat z podkůže bejby 54 Soumrak Kavalkáda jezdců směřuje k průsmyku vysokých hor sníh praská koňskými kopyty od nozder tryská pára a krev Olověná obloha uzavírá svět 55 Snad Já jsem ten kdo ublížil úlekem zakryl si tvář Tolik bych mohl dát snad Tlustými prsty setřel slzy myslel teď na jiný strach Připomínal vojáka na nádvoří "Přijdu" prostřední ze tří starců uchopil svícen znenadání Blázni, boží blázni! strnul v němém výkřiku Snad měl pravdu snad znal cestu Nemohl... Hrůzostrašný pohled rozpustile zavířil paličkami zavřel oči bělostné pírko by nepadalo pomaleji Ten pocit mu snad připomněl nádraží před šesti lety teď, teď v tuto chvíli kruh pevně uzavřel 56 Další rok, další krok To jaro, které se o sebe lámalo na sklonku dalšího tisíciletí mě vítr uhodil do tváře s tříštivou silou reminiscencí sedíce v pokoji, na louce, v lavici, v hospodě vracela jsem si úryvky dávno zapomenutých rozhovorů a hledala slovo které mě dovedlo až k této chvíli To jaro kdy žízniví ptáci vylétali ze svých hnízd bojovat se smrtí spalující jejich hrdla se mi plnil popelník slovy a hlava popelem za účelem porozumění neprůchodnosti vlastních citů propletená v obruči smíchu točila jsem se jako planetka kolem své osy rychlostí trhající tělo i mysl To jaro roku dvoutisícátého jsem se znovu zamilovala do všech zapomenutých lásek ve snech jsme se drželi za ruce a do očí znovu se nám opřelo slunce mí pohádkoví kočkodani, miláčkové chlapi proradný 57 Dvě přání Ach bolesti, nedovol mým očím oslepnout svým odchodem Hýčkám si tě pěstuji trpělivě opatruji když brousím čepele tvých nožů Ach lásko, nedovol mému hlasu oněmět 58 Kamenem vzal do ruky skořápku hadího vejce v naději že vyryje do skla svůj monogram spolkl růži a slepého hada hadí šupiny plakal celý život plakal hadí šupiny potom se podepsal kamenem čert to vem stal se kamenem 59 Život v sedmi vteřinách Mám z ledu - oči nemohu vyslovit jediného slova na obhajobu svých slz 7 vteřin Tím, že se držím za ruku nezabráním pádu pohoří z hlíny vytvořená ruka roztrhla křídlo motýla 60 Díky V duchu vzpomínám na jednoho Portorikánce voněl po kávě a rozuměl rybí řeči ten chlápek voněl po kávě jako polibek před usnutím Tenkrát mi řekl Dej od toho ruce pryč, bejby není to pro tebe Tenkrát se snažil jediným pohybem zkrotit mé vlasy rozevláté po všech možných stoletích A měl pravdu OPRAVDU meju si nad tím ruce 61 Píše na tebe, vepře, udání Jdem dál takovýhle drápy já mám Povídám ti tenkrát maso jsme kradli vitamíny jsme kradli třista korun všechno stálo takový vošmudlaný Co se furt směješ popojdem zas dál….. Můj kluk? jestli kope za Slavii? Ten kretén - kope za Vyšehrad Takže kam zmizela ta víra ve své potomky? Hlavně se nebát Ano je to kretén Ale von z toho vyroste parchant komunistickej Říkám ti s vážným ksichtem byla to sranda A jsem snad proto renesanční ? Pamatuješ? Tam jsme šli k Viktorovi s tou značkou ze silnice Táto, víš to pamatuješ si vůbec celou druhou světovou válku ? To byl frajer, pánové voni mu došli náboje ZAMÁVAL KŘÍDLAMA a vodletěl Dej si marjánku, bramboro 62 Prostě, říkám ti, vodletěl …..Jenže to je literatura tenkrát to byl baron - No červenej baron na Vinohradech Prdelko, pojď si ke mně sednout To by ses divila jaký sou dnes zabijácí jo, v současnosti stačí vteřina a už v tom lítáš Tenkrát bejvaly jinčí časy Ale tyhle jizvy - ty mám od holení to jsme šli s Bohunkou kolem kostela a farář udivený jako kráva Modlil se a říkal Bohu musíš poděkovat že je něco mezi náma Pánu Bohu musíš vykat když ho o něco prosíš musíš mu prostě vykat Snad jsem mandelinka Schválně řekni na kolik vypadám řekni třicet a budu spokojenej… minimálně?! už tady sedím tejdny Moje maminka byla krásná Pozor šéfe, to byl příběh jestli něco řekneš rozbiju tě jako vrtulku ten příběh, úplně pomatenej bylo to na videu Ty vole jak se jmenoval ? Ježíš? 63 Jak von se to jenom jmenoval to je jedno teď už je to všechno jedno je to nepodstatný říkám ti Jestli uvidíš duhový slony nevěř jim Tady už nemůžeš věřit nikomu buď v klidu já si o tom povídám s maminkou.... 1.9.1999 Na Růžku 64 Konečně říkám si zas a znova konečně dokážu na tebe nemyslet ? ptám se nevyřčená slova kdo mi vzal právo spatřit tě o chvíli dřív nebo už nikdy kdo mi ho dal uvidět tě v této chvíli praská mi srdce a v televizi hraje džez hraje džez o sto šest Víno došlo včera nezbývá než pít kafe konečně bastarde všech bastardů přízraku z vesmíru lásko 65 Jeden pocit Vše se začíná v kruhu pokaždé téměř stejném Woodpecker sedí na zádech se svými pětasedmdesáti litry života usmívám se pro sebe když městu ujíždím metrem na konečnou Zvedám ruku nenápadně kouřím koutky úst z radosti škubají tělo se přetváří splývám se vzduchem Šklebím se a krčím rameny Sedím a světlo v očích a světlo do očí když slunce zapadá a my mu ujíždíme pokaždé krajina se míhá tvary se mění a ticho... ...Já létám s větroněm pohybuji se ve stejných proudech jako poštolky a jestřábi... ...taky jsem hrál s kapelou z Moravy, ale práce, no znáš to... ...mám svý povinnosti, žena a tři děti do toho, jo, člověk se nějak živit musí... 66 a já se usmívám, taky mě to čeká možná ale teď mě stále ještě mrazí v zádech když za sebou zavírám dveře ...Díky moc a hodně štěstí... vždyť tobě taky... Měj se POKAŽDÉ 67 14 holčička na střeše v rukou sklenku svírá a nebe kouzelné zrcadlo v němž nechává lodě plout rozbíjí křikem na kousky z očí jí šlehají jiskry a plameny holčička dětstvím a vodkou opilá se snaží nespadnout z výšky občas se čas zastaví zůstává přízrak minulosti čistý a věčný jako nepoznaná láska políbíš- li jí zmizí ti navždy holčička jíž tenkrát patřilo nebe 68 O hvězdách a vílách Přijmi mé pozvání do vesmíru Ukážu ti bláznivou Kassiopeu jak tančí v šatech politých vínem Tváří se jako královna Možná že je Ve svém světě Kreslí rtěnkou po hvězdách barevné čáry ČÁRY MÁRY Přijď se za mnou podívat 69 Jenže to jsou jen slova slova slova pocity pocity předané rukou na papír mé mysli MYSLI ! výkřik hrdla křik slova 70 Skřítci mají ve svých očích oheň koláče s vanilkovým cukrem ranní duhu svítání čarovné prsteny s kamenem z Jupiteru V žilách jim koluje krev divokých psů 71 Myšičko, myš pojď ke mně blíž Nepůjdu kocourku nebo mě sníš… Opřen sledoval štíty hor mezi koly obrněných aut která párala zemi jeho dědů Po svazích stékala jejich krev a jeho a jemu se ve tváři napínaly svaly a zuby se zadřely do masa a ruce v dlaň mysl v údiv Nad vrcholem přelétl pták do křídel uchopil nebe a snesl mu je pod nohy a mnich stočil nebe v pás a ovinul jím tělo jediným pohybem nenaznačil bolest jeho hrdost jeho hory jeho duše se bouřila tělo padlo na písek ruce se zadřely do země a na těle se napnuly svaly Druhý vůz už nevnímal ani úšklebek řidiče nad sebou 72 Včera mraky se rozechvěly to cítím tvoji vůni která mi zůstala od včera ve vlasech zapletená myslím si zase píšu básně barometr lásky která se začíná proklubávat z bílých skořápek pro tebe schované něhy pro tebe založených slov balím si tabák a myslím na tvý rty na tvý ruce a vůni když si balím tabák jsi blízko jako včera máš pravdu jsem případ a zase píšu básně který jsou pro tebe a kouřím v posteli 73 Ondatra Ke břehu plave živočich oči mu ve tmě planou na vodě po něm za chvíli kruhy nezůstanou pak oklepe se otočí jako by říkal nashledanou Od břehu kráčí živočich a srst mu temně září on snad se vznáší po růžích v krvi ve své tváři 74 Snoví koně Za noci na útesu kdy kvílí spřežení mořských vln a jeskynní ptáci vylétají z úkrytů ke hvězdám sedlám koně s pruhem na hřbetě Vyjíždíme do temné krajiny za svým osudem 75 Návrat Vymačkávám poslední zbytky svojí síly skoro se zdá že jsem v pořádku nikdo v okolí netuší co se děje a já zatím v tramvaji nebo na hvězdě nevím co nemám a nevím co mám Řvu slova do vzduchu šířím kolem sebe pocit neuchopitelnosti otvírám a zavírám oči vzpomínky derou se skrze tlukot srdce mýho vlastního srdce a já Připoutaná na sedačku pojízdný léčebny pohybující se do kopce k Hradu nemůžu ani zvednout ruce 76 … ROZPTÝLENA v ohni lišce okvětním plátku v šiš ce v životě rozptýlena nacházím se V ČEMKOLI lidech řekách zvěři kdesi Mé hledání nekončí 77 Opět poprvé popel víno krevní plazma se rozpíjí po polštářích Křičím MILUJU TĚ, LÁSKO tak moc že se mi odtrhuje srdce od sebe slyšíš slova cokoli všechno co vím slýchám jakoby z dálky opět poprvé a nevím jak s tím žít 78 Vteřinu poté POTÉ CO PRVNÍM KROKEM PŘEKROČÍM paprsek /v údivu ustrnuta jako kámen/ POTÉ CO HLASEM PŘETRHNU ŘETĚZ CO DRŽÍ SRDCE ZVONU /hodiny utichají/ POTÉ CO VŮNĚ VLASŮ MI OPĚT ZABRÁNÍ SE NADECHNOUT /Ondrišok/ zavřu své oči knihy své sny POTÉ CO ČARODĚJNICE /letící na potrhaný niti psychadelickýho paprsku/ zapálí pohledem MOŘE otevřu srdce & pero odložím 79 POTÉ VTEŘINU POTÉ začnu tě znovu milovat 80 Geologie Setmělo se v Zemi královny Maud vlci už hltají svou kořist vidím je zřetelně když v teple svého domova sedím nad knihou v níž je ukryto tajemství země nejen královny Maud 81 … v kruhu prázdno se scvrklo v pojem kontrasty které na sebe navazují odlehlými stranami připomínají růži v kruhu Ve větru se mraky podivně lesknou v hadích útrobách zůstává štěstí pohlceno v kruhu 82 Bleděmodrý tanec smrti Psát o tanci smrti o touze spatřit cáry jejích rozevlátých šatů žádný rádoby lichotivý slova do toho dneska nebudu plést dnes ne má mysl je unavená a hlavně dostatečně šílená na to abych si to mohla dovolit Pro svý slova se zaprodávám jedný tanečnici má bleděmodrý oči /ne černý jak se všeobecně předpokládá/ má je tak modrý že s nima obepíná svět Já – prý nekoupitelná se prodávám zaprodávám se kupuju si kupuju její krev víno mi protéká hrdlem a nemůžu spát v dychtivým očekávání 83 kdy na obloze v letmým vzdychu podvečerním štěkotu zmrzačenejch psů a piedestalu podlitých očí ve vykonstruovaným spěchu jedinečnosti chřestivým ševelu rostoucích listů oblacích prachu oleji smaženýho chleba v klokotání krve rozbředlýho dne a chuti ranních meruněk v tom jednom jediným orgastickým vzdechu prohnutí pohybu vystřeleným z brokovnice žalmů síle perutí a hrstí mokrý hlíny snad v pocitu viny blyštivého jasu komářího života a navěky zapomenutým verši posmrtnýho karu schizofrenního našeptávání vlastního hlasu /o nesmrtelnosti a pohádkách kde vyhrávají draci/ v kasematách propojených mozků zas uslyším její zpěv vydaný otočením těch krásných bleděmodrých šatů 84 Rozchody v páteční ráno se vlny na okraji Prahy zvedaly do výšek a bárky které tančily na jejich hřbetech se povážlivě kymácely snad to byl strach co mi nedovolil promluvit To ráno jsem odešla z tvýho objetí přímo do jícnu farizejskejch stvůr když jsem dovřela dveře došlo mi že je to naposled vlny třpytivé od studeného slunce se prolévaly mýma očima jako slzy vrátily se mi po milionech let hráli jsme s racky pasiáns a taky vadí nevadí o vzpomínky …viděla jsem se v drápkách bělostných ptáků vznášet nad řekou stále se hledám nemůžu si pomoct někde 85 slyším svý srdce tlouct když se toulám Prahou svou touhou a do uší mi pere Rádio 1 svý podivný melodie 86 Jinak hrdelním skřekem vysílám tělo na cesty kladivem roztrhnut západ východ slunce měsíc na zastávce kopretin a vůně zaschlý krve klopýtnutím vracím se k tobě v okamžení klokotám proudím ve tvým objetí to kostrou vyplivnutý jed chutná jako slina z polibku jasně že můžu napsat normální báseň ale co z toho? 87 Procházky poznenáhlu snad coby ještěr v šupinatém hávu kladu své nohy na zem s rozvahou kloudnost se ztrácí v cenotu frází a kolemjdoucí tají dech /nad mou odvahou/ takový ještěr říkají si a jak si hrdě kráčí a potom slyším vzdech to je mi potravou 88 Tenkrát v Praze /Hance/ Má zatmění pocházejí z nevědomosti prolamuji hráze vodou se nechávám unášet a je mi dvacet Dvacet nebo dvacet miliónů let Tyto otázky se sejně netýkají smrti v krajích kde se toulám nemají slova nejmenší smysl Zatínám zuby abych se neroztrhla nezvracela neplakala z přemíry vědomí ze soucitu Ptám se jakou rychlostí rotovala Země v archaiku s klidným svědomím přeskakuji miliardy let jako nepolapitelný vír usazený do jediného bodu stálice působící zmatek v čase a pohybu v tisícině sekundy na tisíci místech prostoru v životě jen maličko vzdálená od sebe Objevuji zkratky spojnice mezi érami průchody se urychlují před očima zmítá se Země v porodních bolestech obloha do ruda zbarvená se trhá hromy a blesky půda se chvěje touhou proměny 89 Široký, široký oceáne dovol mi smočit konce prstů ve tvých rozbouřených vodách Bylo mi dáno vidět ještěry kvílící za soumraku útěky krvavé boje o přežití Jak mám žít s žábry belemnitů v dnešním světě ? Zmítám se v čase popírám vážím směřuji k nekonečnu Široký, široký oceáne vlastní duše zastav své běsnění pevnina není na dohled láva se rozlila do mých plic Nemohu vyzradit vše co cítím už nikdy bych nepromluvila zbytečného slova Vrahu obejmu svá kolena než proletím přísluním uběhne ještě mnoho času a pak si zmizím z dohledu 90 Salome nožem rozpůlena hlava snesla se k zemi z oblaků sopkami pláče slzou se zalyká to že je svět? ptá se v údivu v náprstku krve mluví potichu snad mluví vzdechy ve stavu beztíže proplouvá slovy s koženým proužkem na krku kukurukuků 91 Ten, který Nehledím očima živých nebo mrtvých jsem rozprostřena v krajině stínového příběhu čistím si zuby vestoje křičím (pusu plnou pěny) umlčena pohybem přivírajících se řas Je to tak můj hlas je příliš tichý na poslouchání mé příběhy se odehrávají v hukotu usínajícího města Dnes v černočerný dusný noci 25 metrů nad zemí s rukama roztaženýma balancuji po úzkým zábradlí skoro to vypadá že se připravuji vzlétnout jenže Vše je docela jinak zabouchla jsem si dveře a tak se teď v čase, kdy se Měsíc (už druhý den neobyčejně úzký a veliký) posunul do polohy severně od mý hlavy učím lítat - pro případ že by se mi náhodou smekla noha a vzpomínám na ráno kdy jsme tu s Ondrejem stáli těch pětadvacet metrů nad povrchem našeho vztahu 92 nikdy si víc blíž nikdy si víc vzdálení a jemu svítily oči neboť dole uviděl pobíhající cikánský děti Ten věčnej tulák bez naděje zakotvení rozevlátý Ondrej kterýho jsem nikdy nedokázala milovat & nemilovat Ten, na jehož tělo nebudu ještě dlouho moct zapomenout Ten, s nímž se dnešní noci v sobě vypořádávám jelikož jedinou chvíli s ním jsem nedokázala bejt sama sebou by dokázal dát poslední dvacku žebrákovi na nádraží a ještě ho poplácat po rameni a říct Žij blaze, brácho Ten, kterej kalil do bezvědomí a k ránu psal na zamrzlý skla aut vzkazy svým imaginárním láskám v který věřil a nevěřil Ten, co spal 12 hodin tejdně a na sklonku nedělní noci vyrazil znovu do ulic se poprat se svým popíráním a zapomněním se ráno probudil obklopen 93 Indiány kteří po sobě zanechali pozdrav v podobě kosmický ganjy se mi něčím zaryl pod kůži Vlastně to jde mimo Jen dnes když tančím v prostoru mezi nebem a zemí po úzkým zábradlí vlastních možností jsem si vzpomněla na tu chvíli kdy dole běhaly cikánský děti a vedle stál člověk kterýho jsem nedokázala milovat & nemilovat 94 V tramvaji Z povrchu sejmutá výkřikem vějířem ptačího peří padám do mraků do tvý náruče se strachem že ti propadnu přivírám oči & prsty svěšený jako vrboví proutí mi šlehají po tváři všude se dá do úmoru psát a spát & ve skle pozorovat stíny 95 ITA EST Potažmo staříkův vynález vrávorajícího vzduchu v prostoru mezi nebem a řečí zhroutil nastupující zlořád neřád sliby vražené jako klín mezi zakoktávající se slabiky a sny se nezkrotí pod nátlakem probleskávajícího strachu juchůů prsty vytaženými z kypré hlíny píši v pozdní noci do zroseného skla telegramy přicházejícímu ránu kuřecím okem prohozen svět skrz naskrz stop pouhé zažbleptnutí stop pozor světem prohozeno hořící oko zapaluje mysl potažmo STOP NON STOP 96 Medvídek z realgaru Bílý pse bílý bílý pse pejsku z fotografie na co myslíš když po očku pošilháváš po krajině mého stolu? Omlouvám se za ten nepořádek být jen na mně namalovala bych na koberec černobílou šachovnici aby ti aspoň trochu připomínala tvůj kempový domov ty tuláku s tlapkami z realgaru tajovský medvídku s rukávem místo polštáře 97 Homeblues Zimostrázem osázím pohyb vyvolaný vzpomínkami lano spletené z hlasů o samotě spustím do jes do jes do jes dojezd v kině KY & INĚ ŇE, ŇE, ŇA, ŇE mí krasojezdci & zimojezdkyně 98 kyjhu prohozena sebou jako hořící obručí nevnímám už zas nevnímám chřestivý ševel rostoucích listů probíhám rychlostí 15 světelných let starými kontinenty v trhavých úšklebcích nacházím paměť ztracenou na cestách za vědomí vědomím zatracenou burácející řev vžírá se do kůže výběžku klíčních kostí To žebra sepnutá přezkou varování se od sebe odlamují a mně se třesou prsty úzkostí že nepostihnu ptačí zpěv 99 Kdo jsem a kam mířím? /Labíbovi, Medle, Martinovi a dalším se kterými mluvím beze slov/ že by mi přeskočilo? nedejte se mýlit, toto jsou poslední slova která o sobě vyslovím /možná na požádání v budoucnu jedno nebo dvě nebo čtyři a půl miliardy přidám/ neboť hovořit o rozpínání mě přivádí do jistých rozpaků… nezbývá než se smát, usmívat takže drazí přátelé Což takhle napsat žabí skřek? Kuuuuawww vykouřit cigaretu na délku půle nehtu vběhnout před tramvaj řítícící se z Pavláku na Karlák a utíkat seč síly stačí pozorovat komíhající se nohy a údiv řidiče z rozkvétající kabiny přijaté květiny vložit za ucho nebo do pusy jako vyslovené slovo spojit prasklinu na stěně bytu svým podpisem Biri zasmát se zlomit se v pase nechat se zmizet pro srandu /králíkům, sobě, Labíbovi, Medle a Martinovi/ popadnout láhev červenýho vína – červenýho!!!! 100 nebo jablečnýho moštu blábolit mlčet odletět na tryskáči pohledu nebrat to vážně jenom se nebrat vážně nevysvětlovat bejt využít okamihu /kdy lidé zoufalí, pobouření, znechucení, otrávení, napjatí, netrpěliví, nadržený, krutí, krůtí, krůty už bezděčně kvílí z neprohlédnutelnosti všech mejch dosavadních dokonalejch průzračnejch heboučkejch neočekávanejch a přitahujících manévrů/ a z čistý radosti prohnout se do luku a tětivou výkřiku a nezachytitelnýho zenovýho smíchu se vystřelit do vesmíru 101 OBSAH Taky cesta .................................................................................. 5 Dávej si pozor, tygříku ............................................................... 6 Symphony Nr. 4. MEDLE - MOLL......................................... 8 Tři dny ........................................................................................ 9 Tabula rasa ............................................................................... 10 Probuzení ................................................................................. 11 Devonský démon mých lásek .................................................. 12 Příběhy ..................................................................................... 14 ….............................................................................................. 15 Malý drak ................................................................................. 16 Zrcadlo ..................................................................................... 17 Báseň pro Jacka Londona ........................................................ 20 Prohlédnutí ............................................................................... 21 Útěky ........................................................................................ 23 Na konci nevyslovitelného ....................................................... 25 Black magic woman ................................................................. 27 Kolikrát ?.................................................................................. 29 Chvíle rozporů.......................................................................... 30 Kar ............................................................................................ 32 Jeden večer ............................................................................... 33 Země ze mě .............................................................................. 34 Vydržet v křeči rozetlé svaly ................................................... 35 A proč by v ohni nemohl být deštník ? .................................... 38 Garden party............................................................................. 39 Chtěla bych .............................................................................. 40 Mé město .................................................................................. 41 Z lásky ...................................................................................... 46 Prosinec 99 ............................................................................... 47 Co ještě zbývá udělat ?............................................................. 48 A je tomu opravdu tak ? ........................................................... 49 Vyrovnání................................................................................. 50 Skutečnost ................................................................................ 51 Cesta vlakem ............................................................................ 52 Co říct ? .................................................................................... 53 102 Pouta......................................................................................... 54 Soumrak ................................................................................... 55 Snad.......................................................................................... 56 Další rok, další krok ................................................................. 57 Dvě přání .................................................................................. 58 Kamenem ................................................................................. 59 Život v sedmi vteřinách............................................................ 60 Díky.......................................................................................... 61 Píše na tebe, vepře, udání ......................................................... 62 Konečně ................................................................................... 65 Jeden pocit................................................................................ 66 14.............................................................................................. 68 O hvězdách a vílách ................................................................. 69 Jenže ......................................................................................... 70 Skřítci ....................................................................................... 71 Myšičko, myš pojď ke mně blíž............................................... 72 Pohledy..................................................................................... 72 Včera ........................................................................................ 73 Ondatra ..................................................................................... 74 Snoví koně................................................................................ 75 Návrat ....................................................................................... 76 ….............................................................................................. 77 Opět poprvé .............................................................................. 78 Vteřinu poté.............................................................................. 79 Geologie ................................................................................... 81 ….............................................................................................. 82 Bleděmodrý tanec smrti ........................................................... 83 Rozchody ................................................................................. 85 Jinak ......................................................................................... 87 Procházky ................................................................................. 88 Tenkrát v Praze ........................................................................ 89 Salome...................................................................................... 91 Ten, který ................................................................................. 91 V tramvaji ................................................................................ 95 ITA EST .................................................................................. 96 Medvídek z realgaru................................................................. 97 103 Homeblues ............................................................................... 98 kyjhu......................................................................................... 92 Kdo jsem a kam mířím? ......................................................... 100 104