Kamenem

B
i
r
i
Kamenem
výbor z let
1998 – 2000
1
No tengo pensamientos, para así poder ver
Sereno y desprendido
me dejará el áquila pasar a la libertad
2
© Biri, 2000
ilustrations © Labíb, 2000
Sindibad´s Singers
3
že mluvím potichu ?
mým láskám
4
Taky cesta
Především
rozříznout si palec do krve
lačně pít
s námahou polykat
poté
vytvořit mezi hvězdami
křivky
elipsy
paraboly
vzpomenout si
...spolu jsme
zapomenout
co nejrychleji obout boty
ponořit ruce do studny
v dějinách pohybovat se
ladným krokem
vzdát se sebe
a co víc ?
5
Dávej si pozor, tygříku
Zas běháš svým tělem
městem
chodbama zetlelýho listí a paranoi
svlíkáš se
svý slova a hnis
zas zas zas a zas
polykáš
léta polykáš jedinou slzu
pořezaná větrem
vyhřezlým ze srdce skleněnýho zvonu
Zdrháš
uštvaná jako zvíře
z boků ti trčí světelný šmouhy
a šípy z konopí
tohle je láska
štvanice
za poslední vteřinou noci
která s přehledem mizí
za nejbližší kaluží
octa a jeřabin
a dýmu z ptačího chmýří
ztracená
v bublajícím reji vařících se
dní a roků a let
poštolek nad domem
ti připomíná dětství
střílení prakem
a kradení třešní z nejtenčích větví
svý svobody
6
prolhaný kecy
vzedmutý v sotva slyšitelným
zvuku trubek a fléten a klaksonů
se tříštíš v naději
že tě někdo zas dá dohromady
že porozumí tvojí řeči
a kam to vede
kam to jenom vede…
v tomhle blázinci
v tomhle průseru vidoucích očí
už Vavřinci vymizeli
myslím
že to byla dokonalá sebevražda
naděje
odcházela v masce soucitu
očistný plameny
slovo prodraný hrdlem
zaniká
ve vlastním výkřiku
to tma odměřeně odpovídá na tvoje prosby
když jsi jí zradila
sílou snu sněného v poledne
kosti se často vzpříčí v krku
copak to nevíš
tygříku
7
Symphony Nr. 4. MEDLE - MOLL
Po pokoji probíhá klavír
božského Beethovena
a mě nenapadá žádné východisko
úniková cesta
skrz skleněné dveře
Mistra nemohu přerušit
co kdyby jeho prsty potom zapomněly
osudový tah koněm
po černobílých klávesách myšlení
Tempo se zrychluje - nastupují výšky
oba tak stejní
klepeme do svého nástroje poznání
Ach, Ludwigu,
ty bys zajisté pochopil můj strach
má sestra odjíždí na dva dlouhé roky
kamsi do neprobádaných krajů
Jenomže jsi 171 let mrtev
Osm a půl mých životů
pochován v černozemi
v rakvi svých nesmrtelných skladeb
8
Tři dny
Třetí den
moci tak zapomenout na bolest nepopsatelného
toho kdo najde slovo
známé z míst odkud vylétlo
nezastaví střepy vybroušené v hroty
tlumený zvuk
tlumený výkřik
smích z cimbuří vlastního srdce
dnešním dnem stávám se andělem beze jména
kacířem vyhnaným ze skleníku víry
neboť není jiné
než držet vesmír za ruku
Druhý den
poznala jsem se v neznámu
o čem se dá mluvit mlčením
musím ochránit
neboť by stačilo zaslechnout tón mého hlasu
aby pochopili
že mohu vdechnout život skále
aby uvěřili
že mohu mluvit s kamením
retrospekce připoutaná v pase
uhání k zemi v bezvědomí
pár vteřin zbývá - nadechnu se ještě
Ochrání mne pavoučí sítě před pádem ?
vyrovnána
nespoutána
mrtva
První den
nabírám do dlaní
hlínu a víno
chutná nasládlou vůní
bytost občas zůstává daleko za pohledem
naštěstí
9
Tabula rasa
Rmoutí se
odečten zmaten nevyrovnán
svým výstupem
z cihlové kobky papouščích skřeků
Pestrobarevná pírka letící nad řekou
v rozpoložení
beze studu
strachu před namočením
lesknou se v jitřním svitu
v kapkách
odrážejí se jejich drápky
CHCEŠ ZMĚNIT SVĚT ?
a růži líbat v polochvatu?
Pojídej tajný chléb
tajných pekařů v domovech
beze střech
Ráno vycházejí po kamenitých stezkách
s moukou a solí
v torně svých životů
CHCEŠ ZMĚNIT ŘEČ ?
a nepromluvit před soumrakem ?
Nevěřím v žádná slova útěchy
tak dlouho
proplouvají mezi lidmi
A kdo je zachytil ?
kdo je změnil ?
kdo je zavraždil ?
V brašně s moukou a solí
ukryla se možnost pochopení
10
Probuzení
K ránu dotknout se
tvých zad
Bát se pohnout
snad
aby ses nevzbudil
nevědět
neznat se
a
nepoznávat se
když slyším tvoje srdce bít
Bolí to
když nevím pro koho
K ránu dotknout se
tvých řas
slepených
11
Devonský démon mých lásek
V mém břiše žije strašlivý démon
Nebojte se,
možnost že by vám ublížil
je stejně nepravděpodobná
jako zachytit stejný kámen
vhozený ze břehu doprostřed jezera
Tohle je můj boj
je to jako se do krve prát
se svým osudem
Zkoušela jsem všechny finty
co jsem kdy poznala v
divokých pitkách do svítání
co jsem kdy viděla na
cestách domů kdy lampy zhasínaly
a lidé vypadali jako návštěvníci z jiných dimenzí
i ty, které mi vyvstaly před očima
když už jsem ležela v posteli a
Dvořákova Osmička se roztančila po místnosti
po mých snech
Když máma odešla do práce se strachem
že mě zabili v temným průchodu
v mrazivý noci
vrazi s těžkejma botama
se stříbrným proužkem na patě
Když krájela mrkev nebo cibuli
a všechny hrůzný myšlenky
jí zaplavily oči bezmocí
zatímco já zapínala kazeťák a cítila
jak se její strach zhmotňuje
do všech úchylů
o kterých dennodenně slýchá
v rádiu
v televizi
v práci
12
jak se ten zasranej strach
nabalil na kouli kterou si nacpala do krku
a teď nemůže dejchat
protože neví, že já už doma spím
a bojuju se zjevem horším
než nejzvrhlejší vrazi
Peru se s démonem
kterej páře moje mladý břicho
Rejdí na nadupaným harleyi
přidává plyn a v zatáčkách
prudce brzdí
je to jeho velká chvíle
HALELUJA
Celej Břevnov se na to dívá
celej zasněženej Břevnov z toho čerpá sílu
když spím
když se k ránu sprchuju
když na tebe myslím
Co je mi po tom že máš koženou bundu
snažím si namluvit
že bys mě nezachytil na kraji propasti
vlastního nitra
Jenom se ptám
proč se naše smysly setkaly
když vítr kvílel po svazích krkonošskejch kopců
ženoucí s sebou sněhový vločky
těžký jako tyhle sny
když ve svitu petrolejky
potkaly jsme se pohledem
Ve světě u dřevěnýho stolu
ve světě čistoty
HALELUJA
13
Příběhy
Kolik slov se bude ještě muset napsat
kolik možností dostaneme a
kolik už jich prošlo
v noci strachu z probuzení
Ohlašuji
že zítra se Země přestává točit
na horských hřebenech utichne vítr
a hladiny moří se uklidní
Sedím-li na lavici
z dubového dřeva
nemusím říkat nashledanou
můj vlak má stejně zpoždění
jen okamžik šílenosti
Nasednu a jedu
do komnat svého mozku
na lavici
ve vlaku
v sobě
Záleží snad na tom
jak se pohybuji ?
Je přeci tolik příběhů
jenom se divím
jenom se dívám
Nebojte se
o mě
14
…
každým dotykem
umíráme
jako labutí šíje
zaplétáme nohy
pro pocit
bezpečí
polibek po polibku
na vlnách něhy
na krajích bezvědomí
v soukromí
zbytků od večeře
15
Malý drak
/ Jindřímu /
Kde končí peklo začíná předpeklí
ženu se dálnicí před bránu nekonečna
černá a bílá
míhá se kolem hlavy
se svistem probodávajícím uši
Zatni zuby
zuby zatni
bejby
odříkávám dokola
bolest je pomíjivá
otupíš vůči všemu
Mý fáro je rychlý
je nejrychlejší ze všech aut co znám
má místo dveří
zip od modrý mikiny
stačí jen pomyslet a už uhání
všechna auta zůstávají za námi
Mý fáro je totiž drak na kolečkách
není radno se s ním předhánět
na cestě do pekla
16
Zrcadlo
Otočit oči na ten či onen výjev
jenž splývá v jeden
rychlostí rozmazaný šlem
jako pruhy tygří srsti
která se žene za kořistí
svobody pohybu & volnosti v touze
kdesi chycena v kleci před očima
míhající se step a vysoká tráva
vysoká vysoká zelená tráva
v níž se prohánějí lvi a sloni
s velkýma ušima
když odhánějí dotěrné mouchy
usedávající na přimhouřené řasy
slýchávám vzdechy
skrz slunce
rozplynout se ve stejné šmouze
ve chvíli
kdy zadním pohledem
proříznu Zemi od pláště k povrchu
Obrátím-li se
směr větru nezměním a tak
znovu…
(to bylo včera
ztemnělý les
podvečerní chór pěnkav
na kůru stromového kostela
listy pod nohama zvěstovaly přicházející bouři
Země oslavovala své 4,6 miliardté narozeniny
ohňostroj blesků
ach ta světla mezi hvězdami!!!!!!!!!!)
…procházím bránou dusivého šílenství
srdce se chystá vyskočit z hrudi
17
bezdechu tlačím na prsa
jenže
mezek mozek udělal rázný výpad
proti sobě
výkřikem Krista /z pavilonu 5/ žene se
proti zdi vlastních slov
a
nevyjádřených myšlenek
z povzdálí pozoruji svůj zápas
slzy natlačené v koutcích oka
nemohou strachem prorazit
místo nich po tvářích
stékají
kapky
dešťové
vody
už zase…
Utopit se v kapce?
ZMIZET!!!
roztrhnout řemen vzlyků
postavit se na kraj útesu a sledovat
rozbouřené moře
povzdechem rozvlnit chrpy
…………………….modré
…………………….modré
…………… moudré chrpy
rostoucí kolem cest
Ach, tygře
tvá kožešina se vlní v jezeře
krví sesbíranou do měděného zvonu
udeř!
18
Bong
to zvony mě vrací zpět
Bong
krček cvrčka
jediným slovem
pohledem
obsahuji svět
19
Báseň pro Jacka Londona
Pohledem sobě neznámým
zapaluji oheň za hranicí
plavím se škunerem
sbitým srhovými čepy
tmavomodrým mořem soběstačnosti
má loďka
lipový lístek sfouknutý loňským větrem
kdesi ve Winsdorském parku
se povážlivě kymácí
když otevřu oči
cítím
jak se potápím
to potom ruce, zpocené strachem
z náležení stejně jako z osamění
otírám do mokrého těla
ve snech
přátelím se s Jackem Londonem
za teplých nocí sedíme u ohně
Jackův pes opodál oddychuje
když popíjíme šumivý víno a čteme z plamenů
jako z nalezený knihy
Ach, Jacku
proč k ránu tiše odcházíš?
víš přece, že nerozumím lidské řeči
Proč mě necháváš ze sna opilou
bloudit
po rušných nábřežích tohohle proklatě
rozpálenýho města
Ach, Jacku,
lásko jediná
proč mě nutíš milovat ty
před kterými se bojím plakat…
20
Prohlédnutí
Na mně bylo abych ukázala cestu
Na vás možnost vybrat si
závidím vám
sobě závidím
Na vás bylo abyste si podrželi tvář
to ke mně se vztahovaly ruce
uškrťte se jima sami
myslela jsem si
zapomeňte na svý dobrý vychování
v tom příběhu
dívají se vyplavené oči
sražená krev se znovu vráží do ran
má maska se šklebí
kráska
životabudič
s pózou lhostejnýho vraha
obávána
uctívána
chtěna
nesesmilníš?
Otevřela jsem brány svýho mozku
nic už nebude jako kdysi
pamatuješ – splývalo slunce s hvězdami –
jako kdysi
slova tam běhala
a já je viděla
jen koutkem oka
skrz přivřené řasy
bože
ten hrůzný pohled jednoduchosti
Po kapsách nosila cigára &
kostru ze svejch
písmenek
21
svině
písmenek mí mysli
22
Útěky
Ví o tom
kdyby uviděl borový les
- musí přeci využít každé chvilky
zasednout k prkennému stolu
opřít se o stěnu
vždyť
Ano, včerejšek patřil jen nám
láhev s vínem
touhou vyčerpáni
vykláněli jsme se do měsíčního světla
NEMĚJ STRACH
možná si říct
všichni už zmizeli
chápeš…………………..přestali existovat
/proč jen více nenasloucháme svým andělům ?/
uháněli jsme na koních
zasněženou mongolskou plání
na koních
sobě v očích
kdekdo si myslel, že ví, jenže nevěděl
že víme jen to co nevíme
co víme snad jen tušíme
když hádáme z ruky
kolikrát
kolikrát ještě návratem
protneme kruhy našich cest
věčná
věčně vyčerpávající hra
na to co by mohlo být
kdyby…
jenomže
23
pravidla tvoříme za běhu
každý ty svý
nepostřehnutelný vlákna
něžně obtáčíme druhému kolem zápěstí
Kde jsou ty NOCI ?
kam zmizely…
kudy se tak neslyšně vytratily…
Uplatili jsme snad stráže svejch citů
nebo jsme je podcenili ?
občas
na čas
zachytíš(m) závan třepotavého dýmu
…………samozřejmě v poslední chvíli
to potom
šupito presto musíš(m) pryč
taky to cítím(š)
mohlo by to být to jediné
nadějdávající podzimní slovo
šupito presto, rychle, rychle pryč
když hrajem hry
CO KDYBY…..
………kruhy se protly
24
Na konci nevyslovitelného
Ne, nikdy jsem neseděla s amantem po boku
na Timesquare
zato
jsem v půl třetí ráno
dovlekla hubenou holku
s očima velkejma tak
že v nich spolu se svým děsem táhla celou noční
Prahu
se všema hvězdama a pasákama
do tramvaje
která jela opačným směrem než jsem
chtěla spát
kamsi do Kobylis, kde se narodil můj táta
celou cestu koukala trhaně z okýnka
& po lidech
& po lidech
& z okýnka
zatímco rty z veliké dálky neslyšně opakovaly jednu větu
jako nějakou vysvobozující mantru
nebo zachytávaly první slova
z nesmyslnejch
osvícenejch billboardů
když jsem jí podávala zbytek vína
rozbrečela se
a pak ho třema hltavejma polknutíma
dopila
a toto jest krev Kristova
& dál
bezmocně
držela prázdnou láhev ve vyzáblejch prstech
slzy barevný od blikajících semaforů
se jí koulely po tvářích
25
jako závaží
který ze sebe tý noci dostávala
Na Stírce jsem vystoupila
aby nepoznala ten strach
že by svýma obrovskýma hnědýma očima
mohla pohltit i mou bolest
podala mi láhev a ubalenýho špeka
než přijela další tramvaj
přisedl ke mně trávovej anděl
neslyšně přikroužil na svejch trávovejch křidýlkách
a rozpustil mě v noci
dlouho jsme mlčeli
jen mě chlácholil a objímal
když odlítal
pohladil mě křídlem po zádech
a pak se zarazil
na chvilku
na malou chviličku
jako by věděl
že nikdy nebudu sedět na Timesquare
jako by uviděl
že mý křídla vzplanuly odleskem hvězd
na konci nevyslovitelného
26
Black magic woman
Vyhlídky prospanýho rána
z polštáře je cítit vůně
rozlitýho vína &
vlasů vůně
je cítit
kroky úvah ženoucích se
skrze hlavu
výlety cesty
svádějící k beznávratu
stejně jako ta noc
kdy jsem tě slyšela spát
s někým jiným
rázem
vzduch změnil barvu
kolotoč jizev a jezer
bezbřehých nekonečných jezer
nevědomí
nejistoty
když jsem uslyšela tvůj poslední výkřik
jenže
z mý postele
stala se zaoceánská loď
poté co jsem napnula plachty
zůstala za mnou všechna
NAPOSLED
řítila jsem se střemhlav do klidných
hladin spánku
s polštářem místo kormidla
rozbouřený vody svejch slz
mě donesly až domů
na ostrov
kde jsem poprvý prohlédla
nad ohněm
27
jsem sušila promáčený námořnický tričko
zatím co´s usínal
běhala jsem po svým ostrově
& hledala
skulinu prázdnoty
& hledala
sebe
abych se mohla navrátit
nikdy jsi netušil že jsem námořník
na vlnách svýho světla
proplouvám koulí Země, neboj
jen tudy proplouvám
& na lanech vzpomínek kolíbám
představy……
svý starý dobrý představy
o světě nevinnosti
kde žijí průsvitné bytosti
s lidskou tváří
……který se mi nočními výkřiky
pokoušíš ukrást
jenže
tomu komu nic nepatří
nemůžeš sebrat slunce
víš,
jen tudy proplouvám
a občas usnu ve tvý náruči
v bouři
ve tvý náruči
schoulená
28
Kolikrát ?
pod žárným sluncem
vyjí psi
na svém ostrově
na maličkém kousku půdy
kde se ještě nezapomnělo
jak voní květy
za rozbřesku
snad cítím se ve své kůži
snad cítím svou kůži
snad cítím
se snad
Kolikrát budu muset otevřít
dveře
oči
Kolikrát abys nezapomněl jak zní
moje řeč
29
Chvíle rozporů
Sevřená v klepetech mezi
ránem a nocí
mohu se líbat s Měsícem
svý holínky si zapomněl doma
Je to sekáč
má dlouhý modrý džíny
a brýle se zlatejma obroučkama
Zbytečně se na nic neptám
jsem víla - mám šaty z básní
a hélia
Křižuji na ledoborci vědomostí
oceánem přírodovědecký fakulty
po chodbách sbírám názvy kamenů
který pak handluju na trhu
u zkoušky
říkám si k čemu to
k čemu to...
Já filozof bolesti
filozof lásky a smíchu
se prodírám metrákem kvarcitů
kilama biotitů
poučky sypou se do hlavy
chodíce po pokoji
vyprávím o všem veliké bílé knihovně
kde odpočívají mý lásky
Posílám pozdravy do Kalifornie
do Tacomy strejdovi Richardovi
Jak se ti spí v půdě Bolinasu, strýče?
devětačtyřicet let
pronásledován svým géniem...
Proč ses nedíval, když se
k ránu zezadu přiblížil ?
30
Přes dvojlomnej islandskej kalcit
rozkládám na části
kalby na BS a hledám místo
kam se vtěsnat
kde bejt
Na cestě s vámi
31
Kar
Dvěma body udej souřadnice
spícího dítěte
prstem jezdi mezi pískem
přeji krásný den
karty rozdám bleskurychle
vrhem kostek
rozhodnu o dalším osudu
přídí kolébající se na hladině jezera
přetnu vesmír na dvě půle
Uvidím ještě kamzíky na vrcholcích kopců
když oči nechám zavřené ?
Ten táhlý štěkot
probudil mě v deštivé noci
a já
převracející se z boku na bok
rozeznávala jednotlivé hlásky
jejich snů
a nářky
a srdce se mi roztrhlo
v návalu touhy být jako oni
V oné
již zmíněné noci
jsem si nehty zarývala do dlaní
neboť otázka
Proč štěkám do tmy kamzíkům na pozdrav
by přehlušila jejich hlas
32
Jeden večer
Hej, lásko
dveře za námi zavřeli
obejmi mě
zažeň nenasytné démony
Teď to vidím
letíme vzhůru k Měsíci
v napětí a nejistotě
drž mě
drž mě
drž mě
ztrácíme se z obzoru
Naše křídla oblepují krystaly ledu
a blyštivého skla
Zažeň démony uvnitř hlavy
v černé tmě už na nás čeká Malý Princ
Lásko dnes v noci jsem jen tvá
v hadí kůži
v obleku z korálků
Hej, lásko
převeď mě po římse nad údolím smrti
ještě jednou
naposled
33
Země ze mě
Napojila jsem se na tepny Země
splynuly jsme
koluje v nás jedna krev
Její bolesti staly se i mými bolestmi
teď mohu své kosti promnout mezi prsty
jako hlínu
Mými smysly jsou
oheň a voda a vítr
Jsa součástí vesmíru
objímám se s nicotou
Jako růže i já mám kořeny
zapuštěné v sobě
Prýští ze mě
Země
34
Vydržet v křeči rozetlé svaly
musím potkat 16 lidí
který mi pořežou ruce střepem
sebraným ze země
z dálky
zanechat obraz vtisklý do dlažby
tvář
slzu
řasu z obočí
stejně jako se ty
začínáš pomalu vtiskávat
do mých zad
Musela jsem se vydat do útrob města
zkrotit probuzeného draka
aby lhostejnost lidí z tramvaje
vyléčila mojí zběsilost
Dívala jsem se /se strachem/ na ruce
který se jako kobry s naběhlýma žilama
plazily
po šedých tyčích
pilířích mýho bytí
vydrž to
vydrž to
musíš to zlomit
podívat se jim do očí
s výsměchem
soucitem
Lidský bestie kráčící v mý hlavě
si neberou s ničím servítky
rozpojují spojení
zlomyslným pohybem
slučují neslučitelné
35
kameny
štěrk & písek &
kameny
si strkám pod nehty
splynout s vesmírem?
To čeho jsem se nejvíc bála se
ukázalo jako jediná z cest
do přežití
musela jsem se vzdát svého přesvědčení
vyrvat ho z podkůže a
pak
znovu přijmout –
/jako jiná bytost/
bytost z mechu a jantaru
a krví tulipánu
To slzy mne očistily
řeka
v níž jsem se topila
ustoupila s příchodem
slova
vraha
slova proradný
počáteční šílenost nahradím pohledem
vyslanýmzmorkukosti
Jestli se mnou chceš lehávat v písku
musíš po mně chtít všecko
neumím dávat jen z části
rozmysli se dobře
spojená těla můžou být
mostem přes propast
osamění
nebo taky
vstupenka do pekla
36
mám to z první ruky
ale možná jsou to jen lži
možná
jsou to všechno jenom lži
totiž
mí andělé mě drží zkrátka
za každou chybu
kterou ve snech udělám
mi z hrudi vyříznou
cár kůže
k o l e m d o k o la
doděláš co oni začali?
vyrveš mý srdce zpátky z jejich křídel
z jejich proklatejch spárů ?
Musíš si pospíšit / času není nazbyt
Až to uděláš
schovej ho do sebe
hluboko!
je to mý jediný srdce
jednej s předstihem
a pak mě vzbuď
37
A proč by v ohni nemohl být deštník ?
/Pindímu/
Transgrese lidských mozků
marinní substance
přelévající se na rozhraní litosférických stolců
hlasitě šplouchají
Hurónský řev nese se
peridotitickými komplexy
uvnitř hlavy
Abys přežil kataklázu srdce
musíš si obléknout šaty z albitu
NEBOŤ
rifty v šedé kůře se
prohlubují
myšlenky akrecí nabývají nevídaných rozměrů
Obejmu sluneční svit prsteníčkem levé ruky ?
Stratigrafie života prostoupená plutonem prázdnoty
hledáme odpověď
Stratigrafie lásky započata regionální metamorfózou
dvou éterických látek
se v dýmu ohně ztratí stejně lehce
jako lapilly vržené žhavým sopouchem
doprostřed zlatavého jezera
Driftujem vesmírem
sledem geosynklinálních pochodů tvoříme
tektonická podloží
Na škuneru synmetamorfní vrásy V2
konvergujem k nekonečnu
dokud nás nepohltí vesmírná obluda
nebo žížala přikrytá
deštníkem v ohni
38
Garden party
Ochranou budiž mi dvě věty
pronesené za hučivého praskotu ohně
ve chvílích
kdy květiny začaly zavírat své okvětní lístky
ochranou
nebo čímkoli co by
mě mělo sílu udržet mezi svými
tam kam patřím
tam odkud pocházím
Svěřuji se tiše padajícímu listí
tolik pro mě znamená tvůj pohled
tolik
kolikrát se zrnka písku přetočí v letu než dopadnou k zemi
od dlaní
které je navzájem přesýpaly
Ten čas se už nevrátí
tak proč si v sobě hýčkám naději ?
Aby srdce
přestalo tlouci s takovou rychlostí
aby se mi netřásly ruce
když beru papír do ruky
aby mozek nezapomněl to vyčerpání
aby má láska neodešla spolu se mnou ?
Všechny věty jsou k ničemu
všechno je jen otázkou, která často zůstává
nepoložena
Už k tomu nemám co více říci...
39
Chtěla bych
Udělat z citu ne neviditelné
seběhnout na palubu
odkud lze uvidět dračí ostrov
(na kterém rostou opravdické lekníny)
obléci se do červených šatů
a vykřiknout
uchopit mezi prsty
proužek modré barvy na obzoru
přebývat v mořích či pevninách
téměř se dotknout slunce
40
Mé město
Mé město je Industriální štika
kilometry drátů
tovární komíny
noční výkřiky z Libně
a nebe
namalované pařížskou modří
v podvečer
Mé město je industriální štika
za nocí házím do ulic kousky chleba
a těstovin
vzpínám se ve vlnách
zastavuji čas
tenhle souboj je neskonale vzrušující
malé haiku o čtyřech řádcích
balada o nesplněném snu
noční horor po litru červenýho
nekonečný
tichý souboj
Mé město jsou kočičí hlavy
které se po dešti třpytí
po bouři
po milování
V těch nocích pak
znějí zvony jako hromobití
Neplač broučku, mý město není zlý
To ono
mě naučilo se bránit
ztrácet se v pravých chvílích
41
v tunelu
zkratkami
potokem
plivat z mostu do vody
a nikde se nezastavit déle
než
na dvě vteřiny
S vlastními démony
držet se za ruce
kde jeden nemůže přežít
ve spojení číhá síla
která nám dávala zapomenout
Tenkrát
jsme nebyli zdaleka jediní
ale ojedinělí
možná o to víc osamělejší
snad i tím
že si to nikdo z nás nepřipouštěl
Bylo v tom něco šílenýho
vodopády slov a hodiny ticha
Byli jsme blázni
a ještě větší se z nás stávali
Tušili jsme
že hlouběji než srdce se možná dá jít
ale utéct
že tam nejde
co záleželo na tom kde budem v noci spát…
Stačilo nám dívat se
stav ponoření se do sebe
jako do bazénu s mořskou vodou
42
Měnili jsme tváře i těla
roztejkali se a tvarovali
do jinejch obrazců
hledali svoje cesty
Vysvobození
a
nezbývalo než začínat znova
a tak jsme začínali
Každej jindy a jinak
a pokoušeli si věřit
snad proto, že jsme hulili
se nám nikdy nepodařilo začít
na stejným místě
ale museli jsme hulit
Aby člověk zapomněl
aby se dostal ze svíravýho kruhu
aby nepropadl panice
aby ho nezabili
nezahnali do slepejch uliček
Chtěli jsme slyšet tep svýho srdce
jeho nebeskou sílu
abychom nemysleli s předstihem
protože to nás mohlo dostat
kdykoli
nepřipravený a slepý
A toho jsme se báli
tý děsivý samoty
která si už na nás začínala brousit drápy
ještě jsme nechtěli pryč
aspoň zatím ne
vydržet dokud to jde
a pokud možno se nezamilovat
protože to pak bolí ještě víc
43
V okamžiku
kdy jsme roztříštili nebe
se uvnitř toho úchylnýho lidskýho bordelu
cosi vzepjalo a zařvalo
Byl čas začít jednat:
sakra rychle
protože někdo by to
taky nemusel vydržet
Běhali jsme
ulicema a honili se s časem
Byli jsme moc dobrý
abychom to brali vážně
Bylo nám všechno jasný
i to
že jednou umřem
ale tím jsme se už dávno přestali zabejvat
Možná nás tenkrát svedla náhoda
abychom spatřili
aspoň malý záblesk naděje...
proplétali jsme se samohláskami slov
a hledali v nich úkryt
ochranu
schovávali jsme se v podloubích
sledovali lysky na řece
a vyčkávali znamení
který se mohlo každou chvílí objevit
Vyráželi jsme ihned
bez meškání
Jenom nezklamat
Být tam včas
A dávat pozor na zranění
Milovala jsem tyhle běhy
s časem o závod
Vyhraješ-li přežiješ
44
a tak jsme to brali
a hledali všemožný zkratky
kde bychom mohli nabrat trochu sil
Snad jsme zapírali sami sebe
abychom přežili
Aby nás naše industriální rybka
nemohla dohonit
45
Z lásky
Snad bych ti chtěla povědět
o pocitu
o tý jediný chvíli
kdy Země žila jen ze zvuku
kol a kolejnic
Snad bych ti chtěla povědět
o světě
plujícím netopýří nocí
Můj skřítku
s purpurovým srdcem
46
Prosinec 99
Dnes v noci
budu poprvé věštit z lógru
kafe dopíjím pomalu
neboť mám strach
že se tam objevíš
a já nebudu mít sílu odtrhnout své oči od tvých
Co když se zmýlím a planeta
se začne po kouskách rozpadat ?
Co když budu zběsile křičet
ROZTRHLAS MI SRDCE, MATKO,
VYJMULA HO Z MOJÍ STRACHEM VYZÁBLÉ HRUDI
A MRSKLA S NÍM O NEJTVRDŠÍ SKÁLU
ABYCHOM VZÁJEMNĚ UCÍTILY SVOJI SÍLU,
ABYCH PROPADLA TVOJÍ VÁŠNI,
Proč jen tím pocitem chce se mi plakat…
Dala jsi mně víc než můžu dneska unést
Má Země
47
Co ještě zbývá udělat ?
políbit skály
Naposled sevřít úsvit v dlani
proletět kolem vlastní hlavy
sklonit se
cítit kámen v toku krve
zemdleně usnout přírodě v náruči
48
A je tomu opravdu tak ?
V pekle svého mozku
zatápím pod kotli
něžností
řídím se instinkty
Cokoli řeknu může být pravda
ALE NEMUSÍ
Mé věty, má slova
požírači mysli
prodejný děvky z předměstí
ty zrůdy s vypoulenýma očima
nejtajnější přání a
tupý výkřiky ze spaní
totiž patří jenom mně
49
Vyrovnání
Dvanáctého dne měsíce května
řekli mi andělé
o našem peří budeš jednou psát
Tu chvíli si nepamatuji
když o jedenadvacet let později
sedím v mrazivé noci
u tikajících hodin
jejichž zvuk neúprosně splývá
s tlukotem srdce
Nic se už nevrátí
slova z radia
vítr v zátylku
roztažené perutě oproti modré obloze
bejby
bejt v tvým objetí
přehluší všechen strach z okolních nástrah
už to vím
50
Skutečnost
Jednoho říjnového dne
když se božskej Mars
zlomil právě v půlce
když rybám zplihly šupiny na bříškách
přiběhl po zábradlí až do mého okna
Orlovec
a jen tak mimochodem
jako by oznamoval, že přišly jogurty
nebo piškoty
nebo zázvor, oregáno prostě cokoli
prohodil
Budu tvým otcem
Skutečnost
občas přichází v těch nejnečekanějších
chvílích
51
Cesta vlakem
Přes most
vedoucí do jeskyně Mrtvých netopýrů
uhánějí zdivočelí vlci
oči mají krví podlité a syčí
Sedím ve vikýři domu z jantaru
a kouřím
popel spadává k zemi
větrem rozvířen točí se v kruzích
Bratři
až sednu na váš hřbet
až přijmu vaši krev
budu mít naději
že se vrátím zpět ?
52
Co říct ?
Po stránkách deníku
prolétají vážky
naparují se svými lesklými křídly
V mé nepřítomnosti čtou
písmena, slova, věty
tečky
Do noci potom pláčí
53
Pouta
Bráním si tvář dlaní
oči upínám daleko před sebe
tolikrát opakovaný pocit
soustřeď se na další krok
musím si neustále opakovat
neseš v sobě dítě pokory
co seš tak překvapená...
pomoc nepřijde teď
ani kdykoli jindy
braň si tvář
Táhne mě to do Země mýho dědy
do širých plání
Ukrajiny
Vždycky si vzpomenu na první úsměv
nemůžu tě dostat z podkůže
bejby
54
Soumrak
Kavalkáda jezdců
směřuje k průsmyku vysokých hor
sníh praská koňskými kopyty
od nozder tryská pára a
krev
Olověná obloha uzavírá svět
55
Snad
Já jsem ten kdo ublížil
úlekem zakryl si tvář
Tolik bych mohl dát
snad
Tlustými prsty setřel slzy
myslel teď na jiný strach
Připomínal vojáka na nádvoří
"Přijdu"
prostřední ze tří starců uchopil svícen
znenadání
Blázni, boží blázni!
strnul v němém výkřiku
Snad měl pravdu
snad znal cestu
Nemohl...
Hrůzostrašný pohled
rozpustile zavířil paličkami
zavřel oči
bělostné pírko by nepadalo pomaleji
Ten pocit mu snad připomněl nádraží
před šesti lety
teď, teď
v tuto chvíli
kruh pevně uzavřel
56
Další rok, další krok
To jaro,
které se o sebe lámalo na sklonku dalšího tisíciletí
mě vítr uhodil do tváře
s tříštivou silou reminiscencí
sedíce v pokoji, na louce, v lavici, v hospodě
vracela jsem si úryvky
dávno zapomenutých rozhovorů
a hledala slovo
které mě dovedlo až k této chvíli
To jaro
kdy žízniví ptáci vylétali ze svých hnízd
bojovat se smrtí spalující jejich hrdla
se mi plnil popelník slovy
a hlava popelem
za účelem porozumění neprůchodnosti vlastních citů
propletená v obruči smíchu
točila jsem se
jako planetka kolem své osy
rychlostí trhající tělo i mysl
To jaro
roku dvoutisícátého jsem se znovu zamilovala
do všech zapomenutých lásek
ve snech jsme se drželi za ruce
a do očí
znovu se nám opřelo slunce
mí pohádkoví kočkodani, miláčkové
chlapi proradný
57
Dvě přání
Ach bolesti,
nedovol mým očím oslepnout
svým odchodem
Hýčkám si tě
pěstuji
trpělivě opatruji
když brousím čepele tvých nožů
Ach lásko,
nedovol mému hlasu
oněmět
58
Kamenem
vzal do ruky skořápku hadího vejce
v naději že vyryje do skla
svůj monogram
spolkl růži a slepého hada
hadí šupiny
plakal
celý život plakal
hadí šupiny
potom se podepsal
kamenem
čert to vem
stal se kamenem
59
Život v sedmi vteřinách
Mám z ledu - oči
nemohu vyslovit jediného slova
na obhajobu svých slz
7 vteřin
Tím, že se držím za ruku
nezabráním pádu pohoří
z hlíny vytvořená ruka
roztrhla křídlo motýla
60
Díky
V duchu vzpomínám
na jednoho Portorikánce
voněl po kávě a rozuměl rybí řeči
ten chlápek voněl po kávě
jako polibek před usnutím
Tenkrát mi řekl
Dej od toho ruce pryč, bejby
není to pro tebe
Tenkrát se snažil
jediným pohybem zkrotit mé vlasy
rozevláté po všech možných stoletích
A měl pravdu
OPRAVDU
meju si nad tím ruce
61
Píše na tebe, vepře, udání
Jdem dál
takovýhle drápy já mám
Povídám ti
tenkrát
maso jsme kradli
vitamíny jsme kradli
třista korun všechno stálo
takový vošmudlaný
Co se furt směješ
popojdem zas dál…..
Můj kluk?
jestli kope za Slavii?
Ten kretén - kope za Vyšehrad
Takže kam zmizela ta víra ve své potomky?
Hlavně se nebát
Ano je to kretén
Ale von z toho vyroste
parchant komunistickej
Říkám ti
s vážným ksichtem
byla to sranda
A jsem snad proto renesanční ?
Pamatuješ?
Tam jsme šli k Viktorovi
s tou značkou ze silnice
Táto, víš to
pamatuješ si vůbec
celou druhou světovou válku ?
To byl frajer, pánové
voni mu došli náboje
ZAMÁVAL KŘÍDLAMA
a vodletěl
Dej si marjánku, bramboro
62
Prostě, říkám ti, vodletěl
…..Jenže to je literatura
tenkrát to byl baron - No červenej baron
na Vinohradech
Prdelko, pojď si ke mně sednout
To by ses divila jaký sou dnes
zabijácí
jo, v současnosti stačí vteřina a už v tom lítáš
Tenkrát bejvaly jinčí časy
Ale tyhle jizvy - ty mám od holení
to jsme šli s Bohunkou kolem kostela
a farář
udivený jako kráva
Modlil se
a říkal
Bohu musíš poděkovat že je něco mezi náma
Pánu Bohu musíš vykat
když ho o něco prosíš
musíš mu prostě vykat
Snad jsem mandelinka
Schválně řekni
na kolik vypadám
řekni třicet a budu spokojenej…
minimálně?!
už tady sedím tejdny
Moje maminka byla krásná
Pozor šéfe, to byl příběh
jestli něco řekneš
rozbiju tě jako vrtulku
ten příběh, úplně pomatenej
bylo to na videu
Ty vole jak se jmenoval ?
Ježíš?
63
Jak von se to jenom jmenoval
to je jedno
teď už je to všechno jedno
je to nepodstatný
říkám ti
Jestli uvidíš duhový slony
nevěř jim
Tady už nemůžeš věřit nikomu
buď v klidu
já si o tom povídám s maminkou....
1.9.1999 Na Růžku
64
Konečně
říkám
si zas a znova
konečně
dokážu na tebe nemyslet ?
ptám se
nevyřčená slova
kdo mi vzal právo spatřit tě o chvíli dřív
nebo už nikdy
kdo mi ho dal
uvidět tě v této chvíli
praská mi srdce
a v televizi hraje džez
hraje džez o sto šest
Víno došlo včera
nezbývá než pít kafe
konečně
bastarde všech bastardů
přízraku z vesmíru
lásko
65
Jeden pocit
Vše se začíná
v kruhu pokaždé téměř stejném
Woodpecker sedí na zádech
se svými pětasedmdesáti litry
života
usmívám se pro sebe
když městu ujíždím
metrem na konečnou
Zvedám ruku
nenápadně kouřím
koutky úst z radosti škubají
tělo se přetváří
splývám se vzduchem
Šklebím se a krčím rameny
Sedím
a světlo v očích
a světlo do očí
když slunce zapadá
a my mu ujíždíme
pokaždé
krajina se míhá
tvary se mění
a ticho...
...Já létám s větroněm
pohybuji se ve stejných proudech
jako poštolky a jestřábi...
...taky jsem hrál s kapelou
z Moravy, ale práce, no znáš to...
...mám svý povinnosti, žena a tři děti do toho,
jo, člověk se nějak živit musí...
66
a já se usmívám, taky mě to čeká
možná
ale teď mě stále ještě mrazí v zádech
když za sebou zavírám dveře
...Díky moc a hodně štěstí...
vždyť tobě taky...
Měj se
POKAŽDÉ
67
14
holčička na střeše
v rukou sklenku svírá
a nebe
kouzelné zrcadlo
v němž nechává lodě plout
rozbíjí křikem na kousky
z očí jí šlehají
jiskry a plameny
holčička
dětstvím a vodkou opilá
se snaží nespadnout
z výšky
občas se čas
zastaví
zůstává přízrak minulosti
čistý a věčný
jako nepoznaná láska
políbíš- li jí
zmizí ti navždy
holčička
jíž tenkrát patřilo nebe
68
O hvězdách a vílách
Přijmi mé pozvání do vesmíru
Ukážu ti bláznivou Kassiopeu
jak tančí v šatech politých vínem
Tváří se jako královna
Možná že je
Ve svém světě
Kreslí rtěnkou po hvězdách barevné čáry
ČÁRY MÁRY
Přijď se za mnou podívat
69
Jenže
to jsou jen
slova slova slova
pocity pocity
předané rukou
na papír mé mysli
MYSLI !
výkřik hrdla
křik
slova
70
Skřítci
mají ve svých očích
oheň
koláče s vanilkovým cukrem
ranní duhu svítání
čarovné prsteny
s kamenem z Jupiteru
V žilách jim koluje krev
divokých psů
71
Myšičko, myš pojď ke mně blíž
Nepůjdu kocourku nebo mě sníš…
Opřen
sledoval štíty hor
mezi koly obrněných aut
která párala zemi jeho dědů
Po svazích stékala jejich krev
a jeho
a jemu se ve tváři napínaly svaly
a zuby se zadřely do masa
a ruce v dlaň
mysl v údiv
Nad vrcholem přelétl pták
do křídel uchopil nebe
a
snesl mu je pod nohy
a mnich stočil nebe v pás
a ovinul jím tělo
jediným pohybem nenaznačil bolest
jeho hrdost
jeho hory
jeho duše
se bouřila
tělo padlo na písek
ruce se zadřely do země
a na těle se napnuly svaly
Druhý vůz už nevnímal
ani úšklebek řidiče nad sebou
72
Včera
mraky se rozechvěly
to cítím tvoji vůni
která mi zůstala
od včera
ve vlasech zapletená
myslím si
zase píšu básně
barometr lásky
která se začíná proklubávat
z bílých skořápek
pro tebe schované něhy
pro tebe založených slov
balím si tabák
a myslím na tvý rty
na tvý ruce
a vůni
když si balím tabák
jsi blízko jako včera
máš pravdu
jsem případ
a zase píšu básně
který jsou pro tebe
a kouřím v posteli
73
Ondatra
Ke břehu plave živočich
oči mu ve tmě planou
na vodě po něm za chvíli
kruhy nezůstanou
pak oklepe se
otočí
jako by říkal
nashledanou
Od břehu kráčí živočich
a srst mu temně září
on snad se vznáší po růžích
v krvi
ve své tváři
74
Snoví koně
Za noci na útesu
kdy kvílí spřežení mořských vln
a jeskynní ptáci
vylétají z úkrytů ke hvězdám
sedlám koně s pruhem na hřbetě
Vyjíždíme do temné krajiny
za svým osudem
75
Návrat
Vymačkávám
poslední zbytky svojí síly
skoro se zdá
že jsem v pořádku
nikdo v okolí netuší co se děje
a já zatím v tramvaji
nebo na hvězdě
nevím co nemám
a
nevím co mám
Řvu slova do vzduchu
šířím kolem sebe pocit neuchopitelnosti
otvírám a zavírám oči
vzpomínky
derou se
skrze tlukot srdce
mýho vlastního srdce a já
Připoutaná na sedačku
pojízdný léčebny pohybující se
do kopce k Hradu
nemůžu ani zvednout ruce
76
…
ROZPTÝLENA
v ohni
lišce
okvětním plátku
v
šiš
ce
v životě
rozptýlena
nacházím se
V ČEMKOLI
lidech
řekách
zvěři
kdesi
Mé hledání nekončí
77
Opět poprvé
popel
víno
krevní plazma se rozpíjí
po polštářích
Křičím
MILUJU TĚ, LÁSKO
tak moc
že se mi odtrhuje srdce od sebe
slyšíš
slova
cokoli
všechno co vím
slýchám jakoby z dálky
opět poprvé
a nevím
jak s tím žít
78
Vteřinu poté
POTÉ
CO PRVNÍM KROKEM
PŘEKROČÍM
paprsek
/v údivu ustrnuta jako
kámen/
POTÉ
CO HLASEM
PŘETRHNU ŘETĚZ
CO DRŽÍ SRDCE ZVONU
/hodiny utichají/
POTÉ
CO VŮNĚ VLASŮ
MI OPĚT ZABRÁNÍ SE
NADECHNOUT
/Ondrišok/
zavřu své oči
knihy
své sny
POTÉ
CO ČARODĚJNICE
/letící na potrhaný niti
psychadelickýho paprsku/
zapálí pohledem MOŘE
otevřu srdce
&
pero odložím
79
POTÉ
VTEŘINU POTÉ
začnu tě znovu
milovat
80
Geologie
Setmělo se
v Zemi královny Maud
vlci už hltají svou kořist
vidím je zřetelně
když v teple svého domova
sedím nad knihou
v níž je ukryto tajemství
země
nejen královny Maud
81
…
v kruhu
prázdno
se scvrklo v pojem
kontrasty
které na sebe navazují
odlehlými stranami
připomínají
růži
v kruhu
Ve větru
se mraky podivně lesknou
v hadích útrobách
zůstává štěstí
pohlceno
v kruhu
82
Bleděmodrý tanec smrti
Psát o tanci smrti
o touze spatřit cáry
jejích rozevlátých šatů
žádný rádoby lichotivý
slova
do toho dneska nebudu plést
dnes ne
má mysl je unavená
a hlavně dostatečně šílená
na to
abych si to mohla dovolit
Pro svý slova se zaprodávám
jedný tanečnici
má bleděmodrý oči /ne černý jak se všeobecně předpokládá/
má je tak modrý
že s nima obepíná svět
Já – prý nekoupitelná
se prodávám
zaprodávám
se kupuju
si kupuju
její krev
víno
mi protéká hrdlem
a nemůžu spát v dychtivým očekávání
83
kdy
na obloze
v letmým vzdychu
podvečerním štěkotu zmrzačenejch psů a
piedestalu podlitých očí
ve vykonstruovaným spěchu
jedinečnosti
chřestivým ševelu
rostoucích listů
oblacích prachu
oleji smaženýho chleba
v klokotání krve rozbředlýho dne
a chuti ranních meruněk
v tom jednom
jediným
orgastickým vzdechu
prohnutí
pohybu vystřeleným z
brokovnice žalmů
síle perutí a hrstí mokrý hlíny
snad
v pocitu viny
blyštivého jasu komářího
života
a navěky zapomenutým verši
posmrtnýho karu
schizofrenního našeptávání vlastního hlasu
/o nesmrtelnosti
a pohádkách kde vyhrávají draci/
v kasematách propojených
mozků
zas uslyším její zpěv
vydaný otočením
těch krásných bleděmodrých šatů
84
Rozchody
v páteční ráno
se vlny na okraji Prahy
zvedaly do výšek
a bárky
které tančily na jejich hřbetech
se povážlivě kymácely
snad to byl strach
co mi nedovolil promluvit
To ráno jsem odešla z tvýho objetí
přímo do jícnu farizejskejch stvůr
když jsem dovřela dveře
došlo mi že je to naposled
vlny třpytivé od studeného slunce
se prolévaly mýma očima
jako slzy
vrátily se mi
po milionech let
hráli jsme s racky
pasiáns
a taky
vadí nevadí
o vzpomínky
…viděla jsem se
v drápkách bělostných ptáků
vznášet nad řekou
stále se hledám
nemůžu si pomoct
někde
85
slyším svý srdce tlouct
když se toulám Prahou
svou touhou
a do uší mi pere
Rádio 1
svý podivný melodie
86
Jinak
hrdelním skřekem
vysílám tělo na cesty
kladivem roztrhnut západ
východ
slunce měsíc
na zastávce
kopretin a vůně zaschlý krve
klopýtnutím
vracím se k tobě
v okamžení
klokotám
proudím
ve tvým objetí
to
kostrou vyplivnutý jed chutná
jako slina z polibku
jasně že můžu napsat normální báseň
ale
co z toho?
87
Procházky
poznenáhlu
snad coby ještěr
v šupinatém hávu
kladu své nohy na zem
s rozvahou
kloudnost se ztrácí v cenotu frází
a kolemjdoucí tají dech
/nad mou odvahou/
takový ještěr
říkají si
a jak si hrdě kráčí
a potom slyším vzdech
to je mi potravou
88
Tenkrát v Praze
/Hance/
Má zatmění pocházejí z nevědomosti
prolamuji hráze
vodou se nechávám unášet
a je mi dvacet
Dvacet
nebo dvacet miliónů let
Tyto otázky se sejně netýkají smrti
v krajích kde se toulám
nemají slova nejmenší smysl
Zatínám zuby abych se neroztrhla
nezvracela
neplakala
z přemíry vědomí
ze soucitu
Ptám se
jakou rychlostí rotovala Země v archaiku
s klidným svědomím přeskakuji
miliardy let
jako nepolapitelný vír usazený do jediného bodu
stálice působící zmatek v čase a pohybu
v tisícině sekundy na tisíci místech prostoru
v životě
jen maličko vzdálená od sebe
Objevuji zkratky
spojnice mezi érami
průchody se urychlují
před očima zmítá se Země v porodních bolestech
obloha do ruda zbarvená se trhá
hromy a blesky
půda se chvěje touhou proměny
89
Široký, široký oceáne
dovol mi smočit
konce prstů ve tvých rozbouřených vodách
Bylo mi dáno vidět ještěry
kvílící za soumraku
útěky
krvavé boje o přežití
Jak mám žít s žábry belemnitů v dnešním světě ?
Zmítám se v čase
popírám
vážím
směřuji k nekonečnu
Široký, široký oceáne vlastní duše
zastav své běsnění
pevnina není na dohled
láva se rozlila do mých plic
Nemohu vyzradit vše co cítím
už nikdy bych nepromluvila
zbytečného slova
Vrahu
obejmu svá kolena
než proletím přísluním
uběhne ještě mnoho času
a pak
si zmizím z dohledu
90
Salome
nožem rozpůlena hlava
snesla se k zemi
z oblaků
sopkami pláče
slzou se zalyká
to že je svět?
ptá se v údivu
v náprstku krve
mluví potichu
snad
mluví vzdechy
ve stavu beztíže
proplouvá slovy
s koženým proužkem
na krku
kukurukuků
91
Ten, který
Nehledím očima živých nebo
mrtvých
jsem rozprostřena v krajině stínového příběhu
čistím si zuby
vestoje křičím
(pusu plnou pěny)
umlčena pohybem přivírajících se řas
Je to tak
můj hlas je příliš tichý
na poslouchání
mé příběhy se odehrávají
v hukotu usínajícího města
Dnes
v černočerný dusný noci
25 metrů nad zemí
s rukama roztaženýma
balancuji po úzkým zábradlí
skoro to vypadá
že se připravuji vzlétnout
jenže
Vše je docela jinak
zabouchla jsem si dveře a tak
se teď
v čase, kdy se Měsíc
(už druhý den neobyčejně úzký a veliký)
posunul do polohy severně od mý hlavy
učím lítat - pro případ
že by se mi náhodou smekla noha
a vzpomínám na ráno
kdy jsme tu s Ondrejem stáli
těch pětadvacet metrů nad povrchem našeho vztahu
92
nikdy si víc blíž
nikdy si víc vzdálení
a jemu svítily oči
neboť dole uviděl
pobíhající cikánský děti
Ten věčnej tulák
bez naděje zakotvení
rozevlátý Ondrej
kterýho jsem nikdy nedokázala milovat &
nemilovat
Ten,
na jehož tělo
nebudu ještě dlouho moct zapomenout
Ten,
s nímž se dnešní noci
v sobě vypořádávám
jelikož jedinou chvíli s ním
jsem nedokázala bejt
sama sebou
by dokázal dát poslední dvacku
žebrákovi na nádraží
a ještě ho poplácat po rameni a říct
Žij blaze, brácho
Ten,
kterej kalil do bezvědomí
a k ránu psal na zamrzlý skla aut vzkazy
svým imaginárním láskám
v který věřil a nevěřil
Ten,
co spal 12 hodin tejdně
a na sklonku
nedělní noci vyrazil znovu do ulic
se poprat se svým popíráním a zapomněním
se ráno probudil obklopen
93
Indiány
kteří po sobě zanechali pozdrav
v podobě
kosmický ganjy
se mi něčím zaryl pod kůži
Vlastně to jde mimo
Jen dnes
když tančím
v prostoru mezi nebem a zemí
po úzkým zábradlí vlastních možností
jsem si vzpomněla
na tu chvíli
kdy dole běhaly cikánský děti
a vedle stál člověk
kterýho jsem nedokázala milovat &
nemilovat
94
V tramvaji
Z povrchu sejmutá
výkřikem
vějířem ptačího peří
padám
do mraků
do tvý náruče
se strachem že ti propadnu
přivírám oči & prsty
svěšený
jako vrboví proutí
mi šlehají po tváři
všude se dá do úmoru psát
a spát
&
ve skle pozorovat
stíny
95
ITA EST
Potažmo
staříkův vynález vrávorajícího vzduchu
v prostoru
mezi nebem a řečí
zhroutil nastupující zlořád
neřád
sliby vražené jako klín
mezi zakoktávající se
slabiky
a sny
se nezkrotí pod nátlakem
probleskávajícího strachu
juchůů
prsty
vytaženými z kypré hlíny
píši v pozdní noci do zroseného skla
telegramy
přicházejícímu ránu
kuřecím okem prohozen svět
skrz naskrz
stop
pouhé zažbleptnutí
stop
pozor
světem prohozeno
hořící oko
zapaluje mysl
potažmo
STOP
NON STOP
96
Medvídek z realgaru
Bílý pse
bílý bílý pse
pejsku z fotografie
na co myslíš
když po očku pošilháváš
po krajině mého stolu?
Omlouvám se za ten nepořádek
být jen na mně
namalovala bych na koberec
černobílou šachovnici
aby ti aspoň trochu připomínala
tvůj kempový domov
ty tuláku s tlapkami
z realgaru
tajovský medvídku
s rukávem místo polštáře
97
Homeblues
Zimostrázem osázím
pohyb
vyvolaný vzpomínkami
lano
spletené z hlasů
o samotě
spustím do jes
do jes
do jes
dojezd v kině
KY & INĚ
ŇE, ŇE, ŇA, ŇE
mí krasojezdci & zimojezdkyně
98
kyjhu
prohozena sebou jako hořící obručí
nevnímám
už zas nevnímám
chřestivý ševel rostoucích listů
probíhám rychlostí 15 světelných let
starými kontinenty
v trhavých úšklebcích nacházím paměť
ztracenou na cestách za vědomí
vědomím zatracenou
burácející řev vžírá se do kůže
výběžku klíčních kostí
To žebra sepnutá přezkou varování
se od sebe odlamují
a mně se třesou prsty úzkostí
že nepostihnu ptačí zpěv
99
Kdo jsem a kam mířím?
/Labíbovi, Medle, Martinovi a dalším se kterými mluvím beze slov/
že by mi přeskočilo? nedejte se mýlit, toto jsou poslední slova která o
sobě vyslovím /možná na požádání v budoucnu jedno nebo dvě nebo
čtyři a půl miliardy přidám/ neboť hovořit o rozpínání mě přivádí do
jistých rozpaků…
nezbývá než se smát, usmívat
takže drazí přátelé
Což takhle napsat žabí skřek?
Kuuuuawww
vykouřit cigaretu na délku
půle nehtu
vběhnout před tramvaj
řítícící se z Pavláku na Karlák
a utíkat seč síly stačí
pozorovat komíhající se nohy a
údiv řidiče z rozkvétající kabiny
přijaté květiny vložit za ucho
nebo do pusy
jako vyslovené slovo
spojit prasklinu na stěně bytu
svým podpisem
Biri
zasmát se
zlomit se v pase
nechat se zmizet
pro srandu /králíkům, sobě, Labíbovi, Medle a Martinovi/
popadnout láhev červenýho vína – červenýho!!!!
100
nebo jablečnýho moštu
blábolit
mlčet
odletět na tryskáči pohledu
nebrat to vážně
jenom se nebrat vážně
nevysvětlovat
bejt
využít okamihu
/kdy lidé
zoufalí, pobouření, znechucení, otrávení, napjatí, netrpěliví,
nadržený, krutí, krůtí, krůty
už bezděčně kvílí
z neprohlédnutelnosti všech mejch dosavadních
dokonalejch
průzračnejch
heboučkejch
neočekávanejch a přitahujících manévrů/
a z čistý radosti
prohnout se do luku
a tětivou výkřiku a nezachytitelnýho zenovýho smíchu
se vystřelit do vesmíru
101
OBSAH
Taky cesta .................................................................................. 5
Dávej si pozor, tygříku ............................................................... 6
Symphony Nr. 4. MEDLE - MOLL......................................... 8
Tři dny ........................................................................................ 9
Tabula rasa ............................................................................... 10
Probuzení ................................................................................. 11
Devonský démon mých lásek .................................................. 12
Příběhy ..................................................................................... 14
….............................................................................................. 15
Malý drak ................................................................................. 16
Zrcadlo ..................................................................................... 17
Báseň pro Jacka Londona ........................................................ 20
Prohlédnutí ............................................................................... 21
Útěky ........................................................................................ 23
Na konci nevyslovitelného ....................................................... 25
Black magic woman ................................................................. 27
Kolikrát ?.................................................................................. 29
Chvíle rozporů.......................................................................... 30
Kar ............................................................................................ 32
Jeden večer ............................................................................... 33
Země ze mě .............................................................................. 34
Vydržet v křeči rozetlé svaly ................................................... 35
A proč by v ohni nemohl být deštník ? .................................... 38
Garden party............................................................................. 39
Chtěla bych .............................................................................. 40
Mé město .................................................................................. 41
Z lásky ...................................................................................... 46
Prosinec 99 ............................................................................... 47
Co ještě zbývá udělat ?............................................................. 48
A je tomu opravdu tak ? ........................................................... 49
Vyrovnání................................................................................. 50
Skutečnost ................................................................................ 51
Cesta vlakem ............................................................................ 52
Co říct ? .................................................................................... 53
102
Pouta......................................................................................... 54
Soumrak ................................................................................... 55
Snad.......................................................................................... 56
Další rok, další krok ................................................................. 57
Dvě přání .................................................................................. 58
Kamenem ................................................................................. 59
Život v sedmi vteřinách............................................................ 60
Díky.......................................................................................... 61
Píše na tebe, vepře, udání ......................................................... 62
Konečně ................................................................................... 65
Jeden pocit................................................................................ 66
14.............................................................................................. 68
O hvězdách a vílách ................................................................. 69
Jenže ......................................................................................... 70
Skřítci ....................................................................................... 71
Myšičko, myš pojď ke mně blíž............................................... 72
Pohledy..................................................................................... 72
Včera ........................................................................................ 73
Ondatra ..................................................................................... 74
Snoví koně................................................................................ 75
Návrat ....................................................................................... 76
….............................................................................................. 77
Opět poprvé .............................................................................. 78
Vteřinu poté.............................................................................. 79
Geologie ................................................................................... 81
….............................................................................................. 82
Bleděmodrý tanec smrti ........................................................... 83
Rozchody ................................................................................. 85
Jinak ......................................................................................... 87
Procházky ................................................................................. 88
Tenkrát v Praze ........................................................................ 89
Salome...................................................................................... 91
Ten, který ................................................................................. 91
V tramvaji ................................................................................ 95
ITA EST .................................................................................. 96
Medvídek z realgaru................................................................. 97
103
Homeblues ............................................................................... 98
kyjhu......................................................................................... 92
Kdo jsem a kam mířím? ......................................................... 100
104