OBSAH: [2] ČTENÍ...Krátké zamyšlení nad světem v roce

OBSAH: [2] ČTENÍ...Krátké zamyšlení nad světem v roce

OBSAH: [2] ÈTENÍ...Krátké zamyšlení nad svìtem v roce 2002; [3] PRÓZA, PÓZA, POEZIE A
JINÉ TRAGÉDIE; [11] KULTURA...Tipy & recenze; [12] PIVNÍ VÝLETY; [13] CESTY...Uganda perla Afriky; [15] ZJINÉ MÍSY...Z deníku Dr. Mašinfíry, Výlety pana Chuzny; [16] ESEJE A JINÉ
ÚVAHY...Intelektuální hnutí ve Francii po 2. svìtové válce; [18] Jak se Kristus stal bohem;
Rasismus; [19] Rastaman, Babylon,dreadlocks, ganja; [23,24] Komixy
ÚVOD
Vážení studenti ZÈU,
do rukou se Vám dostává žurnalistický pokus, pravda možná
ponìkud odvážný, šesti studentù druhého roèníku Humanistiky s
pøíznaèným názvem Humanus. Berte prosím v potaz fakt, že
jsme v této oblasti amatéry, a to dokonce zaèínajícími amatéry.
Když mi bylo okolo deseti let, psal jsem ruènì „èasopis“ pro
rodinu v nákladu asi 10 výtiskù a snil o budoucnosti opravdového
novináøe. Po maturitì jsem se pokusil o úspìch pøi pøímaèkách na
UK v oboru Žurnalistika. Skonèil jsem hluboko v poli
poražených. Nyní na Humanistice jsem si zaèal pokládat otázky
ohlednì smyslu studia tohoto oboru a pøišel jsem na to, že by
urèitá aktivita se školou související a zároveò ta, která by byla i
zábavou, onu smysluplnost studia zøejmì zvýšila. Proto jsem
onen nápad pokusit se o èasopis nadhodil jednoho veèera u piva
pìti svým kolegùm a kamarádùm. Ti se toho chytli a tak jsme se
pozvolna zaèali pokoušet o realizaci pomìrnì odvážného
projektu. Nechceme, aby byl Humanus záležitostí jen naší
šestice. Již v tomto premiérovém èísle se objeví èlánky od našich
„dopisovatelù“, èi „externistù“. Chci tím øíci, že nás šest je pouze
jakási základna, která by mìla urèovat základní kostru
Humanusu a zajiš•ovat také technickou realizaci. Rádi
otiskneme každý dobrý pøíspìvek, který se nám rozhodnete
poslat.
Aè jsme studenty FHS, nepovažujeme tento prozatím
„hodnìobèasník“ (rádi bychom dodržovali maximálnì
dvoumìsíèní periodu) zcela za èasopis FHS. Je urèen prostì pro
všechny, kdo o nìj projeví zájem. Humanus však bude
orientován do oblastí, v nichž jsme našli zalíbení a do nichž jsme
alespoò trochu zasvìceni. Takže neèekejte pøíliš mnoho
obohacujících pøíspìvkù z exaktních vìd. Neèekejte ani nìjaké
zázraèné grafické zpracování. Dùvody jsou zejména v
nedostatku finanèních a technických prostøedkù (a taky nejsme
žádný fajnšmekøi). Pokusíme se, aby se v textu vyskytovalo co
nejménì pravopisných chyb.
Mùžeme Vás ujistit že náš èasopis nebude ani prostøedkem
urèitých politických zájmù, ani pokus o intelektuální ztøeštìnost
typu Katovna. Neberte ho zcela vážnì, myslím, že by mìl být
èásteènì humorný i ironický. Vše ale k smíchu nebude, tolik
smyslu pro humor bohužel èlenové naší redakce nemají.
Doufám, že alespoò èást potencionálních ètenáøù nìèím
zaujmeme a že naše práce, nebo• urèitou práci nám to dá, nebude
úplnì zbyteèná.
Nyní ještì struènì k tomu, co bude obsahem Humanusu. Každé
èíslo by se mìlo skládat z urèitých pravidelných rubrik, èi
tématických oblastí. Nezastírám, že to je model vìtšiny èasopisù
(napø. Reflex). K nim budou vždy „pøibaleny“ ty èlánky, jež není
dost dobøe možné nìkam zaøadit. Každý èasopis bude zøejmì
obsahovat nìjaký Cestopis, zpravidla pojednání o urèité zemi, èi
o cestì (napø. stopaøská putování). Od pøíštího èísla bychom také
rádi zaøadili èlánek o nìjakém zajímavém místì ÈR. V tomto
èísle zaèínáme celkem ostøe - Ugandou. Dále bude hodnì
prostoru vìnováno Kultuøe. Rádi bychom do této rubriky
zaøadili recenze (èi neodborné kritiky) vždy jedné knihy,
hudebního alba, filmu a nìjaké kulturnìspoleèenské akce
(výstava, koncert, èi divadelní pøedstavení). Mìly by zde být i
jisté tipy na nìjakou takovou akci, konající se pøedevším v Plzni,
èi v plzeòském regionu. Relativnì samostatnì bychom chtìli
pojmout rubriku Poezie a próza, jež bude obsahovat námi
vybrané básnì a povídky renomovaných autorù, popøípadì naše
pokusy. V každém èísle bude snad Referát èi studie nìjakého
zajímavého tématu (aspoò z našeho pohledu), o kterém se buï
pøíliš neví, èi se o tom ví, avšak spíše tak že se o tom mluví, ale o
tom co je za tím, èi pod povrchem, se toho mnoho netuší. Nyní
zaøazujeme myslím velmi zajímavé téma a tím je rastafariánství,
pøedevším z hlediska náboženského. Další rubrika bude
Hodnocení hospod (vždy pravdìpodobnì tøí podnikù; hodnotit
se budou pomocí pùllitrù rùzná kritéria, maximum 5, minimum
1). Pøedevším tuto oblast budou zpracovávat opravdoví
odborníci, ovšem jistì do jisté míry subjektivnì. Zpravidla by se
v èasopise mìl objevit esej èi eseje rùzného zamìøení. V pøíštích
èíslech se budeme také vìnovat vnitrofakultním organizaèním
záležitostem.
Jan Prokeš
TIRÁŽ
REDAKCE:
Jan Prokeš
Tomáš Svoboda
Michael Blail
Štìpán Kuchlei
Jan B. Mwesigwa
Marek Rubricius
Ilustrace:
Tomáš Svoboda
Dále spolupracovali:
Ota Blail, Zdenìk Šimek, P. Patka
E-MAIL:
[email protected] (pøíspìvky)
[email protected] (na tuto adresu
mùžete psát vaše pøipomínky k èasopisu i
pøípomínky týkající se studia na ZÈU)
Humanus, strana 1
ÈTENÍ
Krátké zamyšlení nad svìtem v roce 2002
Lidé, kteøí trochu pøemýšlí o tom, kam
spìje náš svìt, resp. kam ho žene lidské
pokolení, se dìlí na dvì skupiny. Øekl
bych, že poèetnìjší skupinou je ta, která
to s naší budoucností vidí èernì. Ty
nejkatastrofiètìjší vize tohoto
názorového proudu hovoøí o totální
likvidaci celé planety. Nemusím ani
dodávat že tím, kdo má planetu znièit,
má být èlovìk sám. Nìkteøí odhadují
naplnìní své vize na velmi krátký èasový
horizont, èasto i jen nìkolik desítek let.
Druhá, a troufám si øíci dnes již pomìrnì
velmi minoritní skupina lidí, považuje
roli èlovìka za roli jasného pána na Zemi,
a• už nìkým èi nìèím k oné roli
pøedur èeného èi nepø edurèe ného. V
neustále se zdokonalující technické a
technologické vybavenosti naší
civi liza ce vidí jedn oduš e cest u za
na pr os tý m p od ma nì ní m
pø ír od y
èlovìkem, za úplnou vládou èlovìka nad
svìtem. Tamti argumentují tím, že lidská
pýcha již pøekroèila kritickou mez a že
mocná pøíroda si to nemùže nechat líbit a
musí co nevidìt toto hrabivé plemeno
zt re st at v p od ob ì s es lá ní nì ja ké
apokalypsy, nechat vymøít lidi úplnì, èi
alespoò je pøipravit o nadvládu nad
svìtem. Tito zas tím, že to, co dnes dokáže
technika, si lidé ještì nedávno nedovedli
vùbec pøedstavit. Která z tìchto dvou
vizí, a jestli ne náhodou nìjaká úplnì jiná,
se ukáže jako pravdivá nám, tedy doufám
že nám ještì nikoliv, vyjeví až
budoucnost.
Rok 2002 nám zatím nedává nìjak
zøetelnìji najevo, kam by se mohla tato
civilizace, myšleno celosvìtovì, ubírat.
Není zatím nijak výjimeèný. Nepøinesl
nìjakou novou, neoèekávanou nadìji,
která by znamenala pro lidstvo jasnì
pozitivní signál, která by byla svìtlem pro
tu pravou cestu. No ovšem, se zázraky se
pøíliš nedá poèítat. Naštìstí také nebyla
ještì lidstvu zasažena, èi si lidstvo ještì
nezasadilo definitivní ránu, poslední
výstøel, z kterého by již neexistovalo
východisko.
Pøi vyslovení fráze „Svìt v roce 2002“
se mi doposud vybavují zejména dvì
události. Tou první jsou olympijské hry.
Událost, která by mìla být mimo jiné
prostøedkem pro porozumìní mezi státy,
národy a rasami, sloužit k uvolnìní napìtí
mezi dvìma konkrétními zemìmi (napø.
mezi USA a Íránem), a nevím èím dalším
ještì. Reklamy v tomto duchu byly k
vidìní na ÈT v rámci olympijského studia
a musím øíci, že byly velmi pùsobivé, až
dojemné. Horší už je, že ze samotných her
se stala tak trochu politická fraška.
„Vyznamenali“ se asi opravdu všichni.
Am er iè an é na pø ík la d tí m, že se
ve he me nt nì za sa di li o do da te èn é
pøidìle ní zlaté medaile kanadsk ému
krasobru slaøském u páru pot é, co si
Ka na ïa né st ìž ov al i, že by li od
rozhodèích „zaøíznuti“ a že mìli vyhrát
oni a ne Rusové. Tento pøípad je velmi
zásadní a možná si vìtšina lidí jeho
dùležitost ani neuvìdomuje. Mohl by se
totiž stát precedentem. Za Kanaïany
orodoval také G. Bush ....Rusové zas
neunesli své sportovní neúspìchy a
dopingové skandály, po nichž podali
témìø kolektivní uraženou a ubreèenou
stí žno st n a MO V, nebo • se cít ili
„zaøíznuti“ ( zde se již objevil onen
precedent ). No a ještì bych zmínil naší
reprezentaci. Žádný skandál to nebyl,
dost možná že ostuda ano. Ostuda
vystoupení nìkterých sportovcù a velká
chyba èinovníkù ÈOV, kteøí se tím, že
no mi no va li to li k sp or to vc ù be z
odpovídající výkonnosti dopustili
podrazu jak na daòových poplatnících,
kteøí vlastnì úèast našich sportovcù v Salt
Lake City zaplatili, tak na sportovcích,
kteøí usilovali a budou usilovat o úèast na
letních hrách, kde jsou limity, napø. v
atletice, nepomìrnì tvrdší.
Další velkou skvrnou her se staly
dopingové skandály, které se tentokrát
bohužel týkaly i velké osobnosti her a
„sympa•áka“ J.Muhlegga. A navíc ta
smùla, kterou mìli hokejisté! Ještìže Aleš
skoèil „Valentu“..... Struènì øeèeno hry
nebyly tak docela èisté. Zajímavé by bylo
srovnání, na kom zùstalo více èistoty
(špíny). Jestli na èinovnících a trenérech,
nebo na samotných sportovcích.
Druhou, rozhodnì mnohem prekérnìjší
událostí je izraelsko-palestinský konflikt.
Jistì, žádná novinka. To, co se dìje nyní,
mì osobnì již nemùže nechat chladným,
pøestože nejsem ani Arab, ani Žid.
Nechápejte prosím mou pøedešlou vìtu
rasi stic ky an i cyn icky. Zl a, vá lek,
bezpráví, køivd a krve je ale pøeci na svìtì
tolik, že nemusíte být cynik, èi apatický
vùèi zlu páchanému cizími na cizích,
pøe sto vás moh ou zaè ít nec háv at
chladnými den po dni, po nìkolik let, se
opakující televizní zábìry z balkánské
války (napø.). Izraelský konflikt, dnes už
vlastnì válka, je stejnì jako vìtšina válek
a konfliktù velmi problematický a je asi
nemožné øíci, kdo je agresorem, kdo se
jen brání, kdo má historické právo na
dané území a kdo ne. Do takovýchto
polemik se nechci pouštìt. Z èeho mi
vša k bì há m ráz po z áde ch, jso u
sebevražedné a pøedevším vražedné,
útoky Palestincù, o nichž se dnes a dennì
dovídáme z novin a z televize. Pravda je,
že arabskou kulturu pøíliš neznám, nevím
ani zdali z ní ony „akty spravedlnosti“
pøirozenì vyplývají. Nedávno odpálila
uprostøed supermarketu na svém tìle
nálož osmnáctiletá dívka. To je již velice
silná káva. A• již je to s vinou toho èi
onoho jakkoliv, vypadá to, alespoò tedy v
roce 2002, že je vidina míru, a to nejen v
Izraeli, prozatím v nedohlednu.
Jan Prokeš
Humanus, strana 2
PRÓZA, PÓZA, POEZIE A JINÉ TRAGÉDIE
Motto: Co zde sním a co zde vypiju,
To je jediné, co v svìtì užiju;
A co po smrti mé tady zùstane,
Bùh nebo èert ví, kdo to dostane.
Karel Hynek Mácha
Karakter
Štìpán Kuchlei
Konec jedné etapy a cesta zpátky domù. Vlak kodrcá neskuteènì pomalu, vzdálenosti se prodlužujou; chvíli se mi zdá, že se svýmu
mìstu spíše vzdaluju, než jak by tomu mìlo být. Po dlouhý dobì zpátky, stìhuji se domù; spousta vìcí, které s sebou vezu, zabírá velkou
èást kupé; vìtšinu èasu jsem v nìm sám.
Na jedné stanici však kdosi zbìsile bìží po chodbièce vlaku, zastaví se u mýho kupé, udýchanej zpocenej, rozpažený ruce jak
zápasník.
"Pane, máte tady volno?"
Chlápek, kterýho odhaduju na ètyøicet a nìco; ve žlutym manšestrovym sáèku a džínovejch tmavejch kalhotech, bradka pepø a sùl,
krátce sestøižené vlasy, naušnice v uchu a oèi mu žhnou. V ruce velký èerný kuføík.
"Pane, co to študujete?", položí ruku na mý koleno; posadí se naproti, naklonìn, jako by mi sdìloval nìjaké tajemství nebo jakoby
èekal, že já nìjaké svìøím jemu.
Za chvíli se dozvím, že za rok mu bude padesát. A hodnì žvaní. Ale co, a• øíkají cokoliv, u tohodle typu lidí je vlastnì úplnì fuk, co z
toho je pravda.
Ještì než staèím odpovìdìt - aè se mi moc nechce a chci si radìj èíst - na první otázku, zahltí mì pøívalem dalších, ale na odpovìdi
nikdy neèeká; pokud jsou, dodá si je sám, jinak to pøechází, mávnutím ruky jakoby nic, až to èlovìka štve a chce mu navzdory aspoò na
nìco odpovìdìt. Ale ještì než øeknu první slovo, odpoví si sám nebo položí jinou otázku. Kolobìh a marnost nad marnost.
"Pane, vy jste takovej filozof..., já to mám rád, když mladí lidé si tøeba ve vlaku ètou, než aby dìlali nìjaký jiný vìci nebo se k smrti
nudili. Já vùbec takhle rád pokecám s mladými, èlovìk je mùže nìèemu pøiuèit, sám omládnout, povìdìt jim svùj názor na svìt a lidi a
dozvìdìt se taky nìco od nich, aby èlovìk nebyl úplnì mimo a odøízlej, od jiný generace a jinýho svìta, copak vy dìláte?, jestli se mùžu
zeptat, studujete... pracujete... flákáte se... nezamìstanej, víte já se vám nebudu pøedstavovat, to není dùležitý a nutný. Já vás neznám, vy
mì neznáte, ani já to po vás nechci...."
Snažím se mu vysvìtlit, že studuju a to právì filozofii; on aniž by to mohl tušit mì rovnou nazval filozofem; právì ètu knihu
pojednávající o støedovìký filozofii. Ale marnì.
"Vy, když ste takovej filozof, mohl byste mi øíct, jak je to teda s tím být èi nebýt, nebo naopak, co to vlastnì je...."
Napadlo mì spíš pít èi nepít; stále víc pøipadá ožralej. Anebo blázen.
"Hamlet..."
"Já vim, že Hamlet, to je jasný. Ale jak to s tim vlastnì, to by mì zajímalo..." a mával pøitom zbìsile rukama okolo sebe, ale vlastní
otázku ostrým máchnutím, stejnì rychle jak vznikla, zavrhl....
"Ale stejnì je to vlastnì blbost, co? Jedete domu, co? K manželce?"
Napadlo mì úsloví mýho pøítele, kterej na otázku, proè nepracuje, tvrdí, že je ještì moc krásnej a mladej na to, aby pracoval. A mì tak
napadlo, že jsem ještì moc krásnej a mladej na to, abych se nedej bože i oženil; ale pøedem mi bylo jasný, že nemám šanci nìco tak
dlouhýho pronýst.
"K rodièùm..."
"Pane, já jsem ženatej 27 let!!! S tou jednou, poøád tou samou ženskou! A s ní taky mám tøi dìti. Zhruba ve vašem vìku, pane, dva
syny a jednu dceru, já jsem totiž už dìdek víte? A moje žena si po tìch letech vzpomnìla, že chce poznat život, svìt a užívat si. Takovýto:
Mládí v prdeli a do dùchodu daleko! A že si ještì nic neužila, tak mì opustila... Pane! Za deset dní byla zpátky!"
Na chvilku odmlèel, zamyslel se, pak pøehodil výhybku a zaèal jinde.
"Pane, co byste tomu øíkal, kdyby každej soudce, pøedtím než by sám zaèal soudit a posílat lidi do krimu, musel povinnì strávit rok
dva v base, aby vlastnì vùbec vìdìl, kam ty lidi posílá; byli bysme první na svìtì!"
"No...", zapøemejšlel jsem o tom, chtìl ho upozornit na rizika, ale...
"No a pane, kdybyste vy byl soudce, prokurátor a já jakožto obžalovanej vám nabídnul nìjakou sumu, ale nebudu troškaø, pùjde mi
vo krk a já vám nabídnul tøeba i dvacet milionù, byl byste vochotnej slevit ze svejch zásad a vzal ty peníze?"
V životì jsem dvacet milionù nevidìl a asi už nikdy neuvidím. Jednou jsem vidìl sto tisíc a zatímco v mejch pøedstavách to mìl bejt
plnej naducanej kuføík jak to z nám z akèních filmù, otec vytáhl obálku s nìkolika šustivými papírky, byl jsem zklamán. Ale i tak to byla
ohromující èástka, jelikož tìsnì pøedtím jsem si byl vyzvednout na úøadì podporu v nezamìstnanosti a držel v ruce pár drobných proti
obsahu obálky.... A jednou jsem vidìl na vlastní oèi šeky, pøipravené, samozøejmì ještì neplatné, v celkové hodnotì na pìt miliard... Ale
dvacet milionù... Mít....
Pøiznat chyby, èas protiútoku.
"Rozhodnì bych silnì zakolísal a hodnì si to musel promejšlet.... ale asi jo, asi bych to vzal a kdyby ne, pak bych si to celej život
vyèítal... dy• já moh mít dvacet melounù, já vùl...."
Ten èlovìk mi jako vožralej pøipadal èím dál tím víc.
"Bral, jo? Tak to ste pane stejnej šmejd jako já, protože já bych to bral taky!" Koulel oèima, neustále se opíral o moje koleno,
zabodával mi ukazováèek málem do oèí, chvílema se rozohòoval a chvílema uvadal.
"Sem, sem šmejd a já to o sobì vim a na rovinu to o sobì pøiznám, øikám to na férovku a pøitom právì lidi, který tohle dìlaj nejvíc, co
nejvíc berou, tvrdí poøád Já nikdy nikdy! a to sou ty nejvìtší parchanti a grázlové!
Humanus, strana 3
PRÓZA, PÓZA, POEZIE A JINÉ TRAGÉDIE
"Tady je totiž hrozná korupce, tady je to totálnì zkorumpovaný, pane! A já taky s váma jednám na rovinu, no jen øeknìtì, kdo z cizích
lidí se s váma poslední dobou bavil pøímo jako já..."
Musel jsem uznat, že naštìstí - nebo bohužel? - takovýhle lidi nepotkávám zas tak èasto.
"Pane, pijete?"
"Obèas si dám piveèko, víc..."
"A tvrdý?"
"Fernet, rum..."
"A vodka?"
"Taky... obèas..."
"A dáte si se mnou? Neurazíte se, když vám nabídnu? Já vim, já vim, neznáme se , vy mì neznáte, já vás taky ne, už se tøeba nikdy
neuvidíme, ale pojïte pane, napijeme se spolu...."
Vytáhl ze svýho èernýho kuføíku flašku vodky; pùlka už byla pryè, což hodnì vysvìtlovalo; tak se mùj odhad pøeci jen potvrdil
správným smìrem; a tak jsme si tu lahev podávali z ruky do ruky a poøád upíjeli, než vlak zastavil v mym mìstì.
".... protože vy pane, vy se mì líbíte, máte zdravý a pøímý názory..."
Ale sakra!, dy• mì vlastnì ještì nenechal nic øíct!
"... vy se mi líbíte, pane, já bych vás volil, za poslance! Já bych vás dal do parlamentu.... protože to, co se tady dìje, to je hrozný, to ve
svìtì nemá obdoby. Pane, víte kolik nás v tomhle státì je? Já vám to øeknu. Já vám to øeknu a to pøesnì. Deset milionù a dvì stì tisíc a ještì
nìco.... A polovina z toho sou zasraný byrokratický úøedníci.... Krysy a prasata. Ale kdo za chvíli bude v tomhle státì pracovat....? To mi
dìlá starosti.... Pane, já bych vás dal do parlamentu, protože vy se mi líbíte, vy to daleko dotáhnete… Ale spíš ne, teda moh byste, ale
všichni by vás znièili, já bych vás volil a víte proè?, protože si myslim, že ještì než by vás tam zkurvili a totálnì zkorumpovali, aspoò byste
chtìl nebo dokonce se o nìco pokusil, …to udìlat, víte?"
Tomu už jsem se jen zasmál; nevím jestli upøímnì, ale spíš už opile, mluvil dlouho a já radši poøád usrkával.
"Pane, definujte mi debila!"
"No, nízký kvíkvé..."
"Pane chcete vidìt debila, dovopravdickýho debila?"
"Ne...."
"Tak když ho chcete vidìt, tak se kouknìte na mì, pane! Pane, já jsem ten nejvìtší debil.Ale já nejsem debil, já jsem karakter!"
Co na to øíct?; v týhle fázi jsem už jen lomil rukama. Snad abych dal najevo, že ještì žiju; vodka proudila do žil a do hlavy hroznì
rychle...
"Pane, víte vy dneska vùbec, kdo to byl nebo je Jarda Bašta?"
Že by òákej fotbalista nebo boxer?
"To byl ministr, pane...."
Už si vzpomínám; asi tøi roky zpátky, tlustej vošklivej brejlatej vousatej, skoro jako ten naproti mì, až na ty brejle…. anebo já za deset
patnáct let...
"Tak to byl ten ministr, co chtìl tady v Èechách provést akci Èistý
ruce a skonèit s korupcí a takovýma svinstvama… Samozøejmì, že
mu to neprošlo, lítá v tom až moc lidí.... A víte vy, co s ním udìlali?
Radši ho poslali jako velvyslance do Moskvy, radši ho pošlou pryè,
daleko, uklidit na nìjaký jiný koryto, do Moskvy! Skoro na Sibiø! A
víte, proè já jsem debil? Podívejte pane, já jsem už nìkolik let
nezamìstnanej a když nìco seženu, je to na chvíli a za pár drobnejch...
A já pøitom s Jardou Baštou sedìl osm let na Mírovì! A ten, pane,
vždycky mi øikal, hele Pepíku, vždycky, když budeš kdykoli cokoli
potøebovat, pøijï za mnou, protože Pepíku, ty si mùj kámoš. Pøijï,
klidnì. A já? Jsem už pár let nezamìstnanej a nejdu za nim, pane,
nejdu! A právì proto jsem debil. Ale já nejsem debil, já jsem karakter!
Jó... I kdybych v tý zasraný Moskvì mìl dìlat na velvyslanectví
tøebas zahradníka, jak bych se mìl, jupí.... Takovejch šedesát tisíc
mìsíènì... urèitì... nejmíò.... Ale já za nim nejdu, protože já jsem pane
karakter!"
Už jsem vùbec nemluvil; nechtìlo se mi a stejnì by mì
neposlouchal, nemá to cenu, jen se nalejvám (no co, dy• sme Èeši...
dyž je to zadarmo...) a myslím na to, co mi maminka udìlá dobrýho
na uvítanou k veèeøi; pøežeru se a pak mi bude špatnì, jó mì bude....
Trošku ztišil, zase trošku zvadnul, už pomalu vjíždíme do
pøedmìstský èasti, tam, kde budu vystupovat; chlápek jede naštìstí
dál. Ale zve mì, a• jedu s nim, že pùjdeme na pivo a pokecáme, teda
on spíš.... Nemùžu, èekají na mì rodièe... A hlavnì se mi nechce.
"Ledaže bych ho jen tak na rovinu požádal, jestli by pro mì, starýho kamaráda z krimu, nemìl nìjakej kšeftík, to jo, to by šlo...."
Vlak zastavuje, už jsem skoro doma; podáme si ruce a on se se mnou dlouho louèí.
Vylezu z vlaku, celej den jsem skoro nic nejedl, jen ráno tøi vajíèka a rohlík a teï je veèer; stojím na nádraží, kouøim a nachmelenej
koukám do nebe.
Humanus, strana 4
PRÓZA, PÓZA, POEZIE A JINÉ TRAGÉDIE
Randolfùv veèírek
Byly vánoèní spratky a Randolph byl sám. Kdepak byli
všichni jeho dobøí kámošové. Beïa, Dáva, Niky, Alice,
Bivoj, Frýba, Vilma, Nigo, Alfred, Cézar, Stáòa, Frenk, Tom,
Harry, Chrudoš, Harold? Randolf se sputnì pokýval na
svoji jedinou váleèní polednici od ta•ky, který tam nebydlel.
„Nechrápu, že jsem tak popuštìný právì v den, kdy by
èlovìk štìkal alespoò pár kámošù?“ myslel si Reverendolf.
V každém skøípadì pokraèoval ve ztopení stopeèku a ve
vánoèních pøíkravách. Z nièeho hic se o zvalo veselé
zalepání na dveøe. Kdo ale kdo to asi •uká na moje dveøe?
Opepøel a tam stál tam kdo? nikdo jiný než jeho kámošové.
Beïa, Dáva, Niky, Alice, Bivoj, Frýba, Vilma, Nigo, Alfred,
Cézar, Stáòa, Frenk, Tom, Harry, Chrudoš, Harolb, že?
Pojïte dál staøí kámošové par•áci a druzi. Øandolf je
výkal se š•astným výmazem ve tváøi. Vešli dovnitø za
veslého vtipkání a bøvali: „Veseré svrátky R.Andolfe.“ a
jiné srdeèné, a pak se na nìj všichni skanèili a bušili ho
prudkými ranami volajíce: „Celer ty roky, co tì známe, sme
tì nemìli rádi. Nikdy si ve skuteènosti neblil jedním z nás ty
pako.“
Víte, oni ho zabili, ale aspoò neumøel sám, že? Tak
strastné a vìšelé Randolfe, starý kámo, par•áku.
J. Lennon, Písání
Bylo toho moc co musel pochopit, a
tøebaže chtìl, aby mu to docházelo co
nejpomaleji, zároveò tomu toužil
pøijít na kloub nejpozdìji do hodiny
èi do dvou.
W. Saroyan, Tracyho tygr
Pánové a otroci
Co vyprávìl prorok
Pánové mìli otroky a tìch byla
vìtšina. Kdyby jich bylo vìlmi málo,
museli by velmi tvrdì døít na pány.
Pánové hledali cestu, jak by se
vzájemnì uèinili otroky, aby bylo totiž
víc lidí, kteøí by vykonávali
vyèerpávající otrockou práci. Avšak
byli k sobì velmi humánní a nebojovali
proti sobì. To za nì obstarávali otroci,
kteøí se vzájemnì zabíjeli v takové
míøe, že bylo naléhavé zvýšení poètu
otrokù, což zpùsobilo, že boj byl ještì
divoèejší.
Tu poèali otroci zabíjet své vlastní
pány, nebo• nechtìli bojovat proti
otrokùm. Pánové, kteøí vždy mìli
zájem na zmenšení svého vlastního
poètu a uèinit jej pokud možná
nejnižší, sledovali tento vývoj se
zájmem, dokud i oni nebyli zabiti a
všichni jejich otroci se nestali pány.
Pak následuje v dìjinách období
pøechodu a pak zaèínají znovu.
Slavný prorok, který špatnì chodil,
pøispìl do ankety na téma: "Èemu mì
život nauèil".
Život mì nauèil, že si nepøeje, aby
se lidé vmìšovali do jeho záležitostí.
Strávil jsem èást života v léèebném
ústavu, v nìmž se lidé, kteøí mìli
potíže s chùzí, pohybovali jen s
obtížemi. Obchodní cestující, který
mìl zvláš• velké obtíže, špatnì
chodíval po velkých mramorových
schodech našeho ústavu. Bál jsem
se, že se každé odpoledne zøítí. Když
mì jeden den zachvátila prorocká
mánie, vyhrkl jsem pøi spoleèném pití
kávy: "Odpoledne se nìkdo zøítí z
velkých, bílých schodù v našem
ústavu" a oèekával jsem, že se k nim
nikdo ani nepøiblíží.
Odpoledne všichni stáli na
nejvyšším schodì, a byli tak zvìdaví,
kdo se zøítí, že se málem umaèkali a
mohli nìkoho strèit dolù. Obchodní
cestující, který zvláš• špatnì chodil,
se naklonil tak, že ztratil rovnováhu a
spadl. Život mì též nauèil, že se také
vìhlas vykupuje krví. Od toho dne
mám povìst proroka.
Jednotlivci
V onom davu bylo pouze málo
jednotlivcù. Dohromady tvoøili sice
velké množství, ale nikdy se nesešli,
pohybovali se jednotlivì a nanejvýš se
odváž ili le hce si pokyvnout na
pozdrav. Každý z nich vìdìl, že je jich
pøece jen málo.
Mnoho si o sobì myslili? Domnívali
se, že se shodují v tom, že každý z
nich zná každého. Avšak jakmile byla
tato harmonie porušena - a to se stalo
brzy - pohltil je dav, který je znal stejnì
dobøe jako oni sebe sama. V zástupu
byli odvedeni do tábora, kde zahynuli
v davu.
Villy Sørensen
Neškodné pøíbìhy
Direkt
Znal jsem jednoho èlovìka, který
vypadal jako normální èlovìk, avšak jeho
chování nebylo v souladu se všeobecnì
závaznými pravidly chování, jež urèila
Spoleènost.
Tak napøíklad již na základní škole
nezdravil uèitele jako první, aèkoliv mu to
jasnì pøikazoval školní øád, do školy
chodil pozdì a nìkdy vùbec nepøišel. To
mu samozøejmì již od raného dìtství
zpùsobovalo velké problémy, které pro
nìj však mnoho neznamenaly, tudíž to
vlastnì ani nebyly problémy. Jako dítì byl
velice „živý“ a vìtšina ostatních dìtí si ho
oblíbila jako bavièe. Valná vìtšina z nich
ho vš ak ne po va žo va la za pø íl iš
normálního. On sám se obèas zamyslel a
øekl si, proè se vlastnì takto chová, že by
se tøeba klidnì a rád obèas choval
normálnì, fakt, že ho již tak Spoleènost
nedokázala brát, mu to však nedovolil.
Mezi ním a Spoleèností se postupnì
prohlubovala propast, která je již pøi
narození hluboká až až. Na základní škole
patøilo mezi jeho nejoblíbenìjší exhibice
pojídání psací køídy, moèení do umyvadla
a jiné psí kusy. Když se u nìho projevila
puberta, zaèal se výraznìji orientovat do
oblasti erotiky a sexu. Èasto se pøi
zkoušení obnažil a vytasil na uèitelku svùj
oštìp . Dívká m sahal v momen tech
pøekvapení, tedy když to neèekaly, do
rozkroku, na prsa, nebo na zadnici.
Po ukonèení støední školy pøestalo být
výjimkou, když se choval na ulici a za
bílého dne stejnì tak jako na základní a
støední škole, navíc do svého repertoáru
zaøadil nové prvky, jež se jevily velice
nenormálnì a Spoleènost je také tak
vnímala.
Jed noh o dne se jed en ze èle nù
Spoleènosti rozhodl, že již tento èlovìk
pøekraèuje závazné normy pøespøíliš a že
by by lo zá ho dn o a ve pr os pì ch
všeobecného poøádku a blaha
spoluobèanù, aby byl ze Spoleènosti
vy èl en ìn b ez j ak ék ol iv m ož no st i
navrácení se zpìt.
Jan Prokeš
Humanus, strana 5
PRÓZA, PÓZA, POEZIE A JINÉ TRAGÉDIE
Bondy 008
Dvacet
Zácpa
Když je dnes èlovìku dvacet
Chce se mu hnusem zvracet
Ale tìm co je ètyøicet
Je toho vyblít ještì více
Jen ten komu je šedesát
Mùže jít se sklerózou klidnì spát
Ach jak mì souží a trýzní
Zácpa svou hroznou pøízní
V bøiše nosím tvrdej kámen
V mìchýøi mì pálí plamen
Støeva hnijou mi mám dojem
Nebo se spekou tím hnojem
Toxika
Plyny vycházej mi ústy
Nìkdy taky roztok hustý
Jsem obìtí vázanosti
Toxikomanické
Mohlo by to býti k zlosti
Ale je to komické
Ach jak mì souží a trýzní
Zácpa svou hroznou pøízní
Piju pivo žeru prášky
Stejnì sotva usnout smím
Ráno prodám prázdný flašky
Julie mi helfne s tím
Má milá je jako jabko
Má milá je jako jabko
Tak je u ní ležet sladko
Má milá je jako bøíza
V noci mì vždycky lízá
Ranní ptáèe
Ranní ptáèe
dál doskáèe
Nakopnu ho,
Až zapláèe
Vèera v nedìli
S nìžnou opatrnosti prdím
Abych se neposral
Vèerejší den
Krom toho že jsem mìl fazolovou polévku
Se nevyznaèoval nièím
Nikdo
Nikdo nikdo nikdo
Nikdy nikde nikam
Se nedostal
Vèera v nedìli
Hroznì mì svrbìlo v prdeli
Bylo to od toho
Že jsem žral tak mnoho
Snad já?
Takový vùl
Pøece jen nejsem
Má vlast
Jak polibek od teplouše
Moje vlast mne v prdel kouše
Ba pøežvykuje mne v dásních
Já tu chodím v samých bázních
Nahatý po parních lázních
Úryvky textù Egona Bondyho zhudebnìné skupinou
The Plastic People of the Universe
Humanus, strana 6
PRÓZA, PÓZA, POEZIE A JINÉ TRAGÉDIE
Výlet do hor
Franz Kafka
„Nevím,“ zvolal jsem nezvuènì, „já
nevím. Jestli nikdo nepøijde, tak
prostì nikdo nepøijde. Nikomu jsem
nic zlého neudìlal, nikdo neudìlal nic
zlého mnì, ale nikdo mi nechce
pomoci. Poøád nikdo. Ale pøece tomu
tak není. Až na to, že mi nikdo
nepomùže - jinak by to bylo pìkné,
samí Nikdové. Docela rád - proèpak
ne - bych si vyšel na výlet ve
spoleènosti samých Nikdù. Ovšem do
hor, kam jinam? Jak se ti Nikdové na
sebe tlaèí, ta spousta paží,
natahujících se jedna pøes druhou a
zavìšených do sebe, ta spousta nohou
na krùèek od sebe vzdálených!
Rozumí se, že všichni jsou ve fraku.
Jdeme si jenom tak, vítr profukuje
štìrbinami mezi našimi údy. Hrdla se
na horách uvolní! Je to div, že
nezpíváme.“
Z našich pér
Po smrti
Už vím
jaký obraz uvidím
až zacloní mì smrti dým
rozkošná rajská zahrada
a pod stromem poznání
se budeš svlékat ty
z hadí kùže
T.S.
Absolutno
Proè vzhlížíme k obloze napjatì, dychtivì, s pøehnanou nadìjí?
Hledáme v nebi krásy jež slovy vyjádøit se nedají
Zbývají pocity prchavé - pøichází, odchází.....
Nadìje hasnou
v útrobách zemì trpce se roztaví
Bùh slunce, mocný pán nebes
pøísnì se zatváøil
bez pláèe, lítosti
krutý svùj ortel nad námi vynes
A nyní nevíme kudy se vydat
Hledíme k mraènùm s bázní a úctou
tak hroznì laènou
Pamì•
Zase ta slunná sobota
ve Francii
nebo snad pršelo?
z nebe kanula nanejvýš radost
z tónù moøe asi
èi z èehosi jiného
už nevím
T.S.
To co je v podsvìtí nahání dìs a strach
Vítej zrození, ty které jediné
pøemùžeš smrti pach
J. P.
Skus
Vysvìtlení
Kdo nepozná
nevolnost
nemùže se z ní
vyzvracet
T.S.
Kousnutí pøece nikdy nebolí
a pokud ano
pak není z lásky
T.S.
Humanus, strana 7
PRÓZA, PÓZA, POEZIE A JINÉ TRAGÉDIE
OK život
Za záclonou okno a za oknem roleta
za roletou svìtlo a za svìtlem nicota
Za nicotou zas roleta, za roletou
okno
za záclonou rýsují se matnì
stíny tvého života
V nicotì je svìtlo a v životì tma
uhádnout já chtìl bych lásko
zda-li právì ty seš pro mì
energií života?
J.P.
Za tebou
I kroky jsou nìkdy slyšet
i kroky koèky
obèas pláèou nocí
prší
opìt jen nezbytný déš•
kdyby tak jinde
mohlo zpívat slunce
vystup si na místo poutníkù
spadni v náruè hor
vím co je strach z výšek
a ty létáš pøíliš vysoko
dal jsem si inzerát
že koupím køídla
ozve se andìl?
T.S.
Pro tebe, má lásko
To nezpívám já
ale kvìty které jsem spatøil
to se nesmìju já
ale víno které jsem vypil
to nepláèu já
ale láska kterou jsem
ztratil
Jacques Prévert
Humanus, strana 8
PRÓZA, PÓZA, POEZIE A JINÉ TRAGÉDIE
Neplánovaný výlet
Pavel Patka
Je takhle k veèeru a napadlo mì, že zítra bych mohl nìkam vyrazit. Dnes ne, je už pozdì. Ale opravdu daleko, relativnì daleko.
Samozøejmì ne klasicky k øece, která je kousek od domu. Chtìl bych jet vlakem, stateènì snášet drncání po kolejích, sledovat oknem
ubíhající pøírodu, èíst ve tváøích spolucestujících.
"Nesmíš nic plánovat, prostì se rozhodni a jeï, podívej se na mì, v pùl jsem se rozhodl a v celou jsem byl už tady.", památná vìta.
Rozhodl jsem se ji respektovat, ale pøeci jen na okamžitou cestu je už pozdì. Ponechám si proto alespoò trochu volného prostoru pro
náhodu, urèil jsem si jen pøibližný smìr jízdy, oblékl se a šel se podívat na nádraží, kdy mi to jede.
Ještì pøed mým odchodem na vlakové nádraží mne zastavila matka, "Kam jdeš?", je šílenì zvìdavá, asi by se posrala, kdyby nevìdìla o
každém detailu v mém životì. "Na nádraží, zejtra chci jet na výlet, potøebuju vìdìt, kdy mi to jede.", vyblil jsem ze sebe.
Když jsem se vrátil, zeptala se: "Tak kdy ti to jede?". "Ještì nevím, jestli vùbec pojedu, ale jestli jo, tak v 9.44." Následovala další
otázka: "Mám ti pøipravit svaèinu?", najednou je ochotná a další: "Co si vezmeš na sebe?", èímž byl nápad neplánovaného výletu totálnì
pohøben, fajn, mùže mi ještì pøesnì naplánovat cestu, zastávky, pøestávky na cigáro a kdovíco ještì, však ona na nìco pøijde.
Došel jsem na nádraží, koupil si lístek a z nudy zaèal studovat jízdní øád.
"Ahoj, na Karlovy Vary, co?", somrák s rozbrázdìnou tváøí, kterej se na mì nalepil. Ale jak zjistil, jakym smìrem jedu, troubo vejráš na
jízdní øád Chomutov - Karlovy Vary - Cheb. Urèitì bude chtít cigáro.
"Jedeš do Karlovejch Varù?", pokraèoval.
"Hmmm, tim smìrem.", nechtìl jsem se s nim moc vybavovat, prostì jen provést stanovenou transakci, bude chtít cigáro a já mu ho
dám.
"Do práce?"
"Ne..."
"Do školy?", pøerušil mì.
"Na výlet.", když už to musíš vìdìt.
"Jó, na výlet... hmmm... a hele...", teï bude chtít to cigáro, "nepuèil bys mi cigaretku?", a je to tu.
"Samozøejmì."
"Dík, zapalovaè mám vlastní.", ticho, "A hele...", no co zase, "Znáš mì trochu vodsaï?"
"Ne."
"To je blbý... Víš...., nepuèil bys mi pìt korun? Víš, schází mi pìt korun. Docela nutnì je potøebuju, fakt."
"Bohužel nemám.", buï tvrdej, buï tvrdej. Jsem takovej trouba, že tìmhle lidem dám peníze vždycky, staèí jim udìlat smutný voèi, oni
to ze mì vždycky vycejtìj, cejtìj troubu a koøena, buï tvrdej.
"Máš pøesnì na cestu, že jo? Máš to vypoètený, co?"
"Hmmm."
"Takže nemáš pìt korun navíc?"
"Bohužel."
"To je smùla, to je smùla, nemáš pìt korun? Ne?"
"Ne."
"A kam jedeš, do Karláèù?"
"Do Stráže."
"No když nemáš pìt korun... nemáš?... tak se nezlob se."
"Ne, to je v poøádku.", naèež jsem odešel zakouøit si ven, ten týpek se totiž poøád nemìl k odchodu. Zašel jsem za roh. A byl tu zas. No a
já si stìžoval, že na tyhle týpky má štìstí jenom Š., to on sbírá inspiraci po nádražích. Jednou jsme byli v hospodì a on si vyšel jen tak se
nadejchat èerstvýho vzduchu ven a potkal nìjakýho vysmátýho fe•áka a ještì dlouho z toho èerpal a další a další pøípady.
"Nemáš teda pìt korun?", tlaèil na pilu, "Ne? Tak se nezlob, jenom jsem se chtìl zeptat, jestli nemáš pìt korun navíc."
Mlèel jsem a kouøil, ale už jsem mìl vážnì sto chutí mu tìch pitomejch pìt korun dát, neubylo by mì a ještì bych se ho zbavil, ale když
už jsem si jednou øekl, že budu tvrdej, tak až do konce. Nebo se mnou pøíštì zamete kdokoliv.
"Potøeboval bych pìt korun.", mumlal si jako pro sebe. Jeho tváø mìla zvrásnìný charakter Krušných hor, dokonalé splynutí s pøírodou,
jenomže jeho údolí, strže, pohoøí byly více koncentrované. Celý oblièej jakoby zmuchlaný, rudý, nehty hnìdé.
"A kam?"
"Do Stráže."
"Neni tam kriminál?"
"Tak to nevim."
"Ne, ten je vlastnì v Ostrovì. No jo, Ostrovì."
"Hmmm."
"Nutnì bych potøeboval pìt korun.", znovu jakoby pro sebe, "Nevíš, kolik stojí v Chomutovì pivo?"
"To nevim."
"Deset?"
"Nevim."
Humanus, strana 9
PRÓZA, PÓZA, POEZIE A JINÉ TRAGÉDIE
"Na cestu mám, tøi koruny mi zbejvaj, ale potøeboval bych ještì pìt korun, abych mìl na pivo, ale když nemáš." a na chvíli byl klid.
"Hezký boty, co? No vlastnì nic moc, spíš jsou vošklivý.", podíval jsem se na jeho boty, byly mu malý, bílorùžový, tutovì nalezený v
popelnici, "Mìl jsem ještì jedny, ale ty jsem vyhodil, já vùl. Že nejsou hezký?"
"No nic moc.", øekl jsem po pravdì.
"Ty máš docela hezký boty, pasujou ti ke kalhotùm.", takhle si asi pøedstavoval nezávaznou konverzaci. Shodou okolností jsme
kouøili tìsnì vedle popelnice, rychle ji otevøel a nahlédl dovnitø, "Taky by tu nìjaký mohli bejt."
Šmátral mladík v popelnici
Radostnì se rozkøepèil
Našel gatì z džínoviny
Figuru si vylepšil."
"Bolí mì hlava..., kdybych si dal pivo, tak by nebolela, jenže na to nemám, chybí mi pìt korun." a poøád mì pooèku sledoval, co to se
mnou udìlá. Už jsem mìl cukání, ale nic. "V Chomutovì bych mohl nìkomu øíct, ale už se tam nemùžu moc ukazovat, udìlal jsem si tam
ostudu, teï abych chodil kanálama, ...víš, co to jsou kanály?", zeptal se blbì a ukázal k zemi.
"Pracuješ nìkde?", pokraèoval ve výslechu.
"Ne, nezamìstnanej."
"Dostáváš prachy od pracáku, jó?"
"Jo."
"Kde je tady pracák?"
Ukázal jsem smìrem na pracák, "Tam blízko Plusu."
Pøijel vlak, "Tak už ti to jede a nezlob se, když nemáš pìt korun...", naèež jsem se sebral, rozlouèil se, pohodil vajgla a odkráèel k vlaku.
No co, alespoò mám o èem psát.
Pøed vlakem postávala bezradná babièka, "Prosím Vás, je to do Prunéøova?", optala se.
"To bych taky rád vìdìl.", a ona se šla zeptat jakési ošklivé zamìstnankynì drah v modré uniformì a kudrnaté helmì na hlavì, která jí
pøisvìdèila. Staøenka na mì s úsmìvem kývla a nastoupila do vlaku a já ještì chvíli èekal pøed ním. Neumím moc cestovat, jednou jsem
poslal Štìpána na vlak, který jel opaèným smìrem. Chudák, že mi vìøil. Když jsem se koneènì usadil ve vlaku, pøistoupila ke mì staøenka:
"Prosím vás, mùžu si pøisednout tady k Vám?" Øekl jsem, že ano a ona se posadila naproti, "Víte, venku obchází nìjakej chlap, votravoval
mì o peníze, trochu mám strach, že nastoupí do vlaku."
"No jo, mì votravoval taky."
"Von poøád jestli nemám pìt korun, poøád se na nìco vyptával, jako kde bydlím, kam jedu, jestli mám dùchod, pøece mu neøeknu svojí
adresu.", povídá se smíchem. "Poøád mì otravoval o pìt korun, prej na kafe.", asi na nás používal rozdílné psychologické postupy, blbej
nebyl. "Tak jsem mu øekla, že nemám, že mám vnuka na vojnì a ten potøebuje každou korunu, ale on nedal pokoj."
Vlak ještì notnou chvíli stál na místì. Hledìli jsme z okna a pozorovali toho muže, jak chodí od jednoho èlovìka k druhému a žebrá tìch
svejch pìt korun. Bylo zajímavé pozorovat gesta a mimiku obtìžovaných lidí, rozpaky, odmítavé tøepavé pohyby hlavou ze strany na
stranu nebo ignorace.
Koneènì se vlak rozjel, zkrabatìlý oblièej nenastoupil a ona pokraèovala o tom houmlesákovi, jak byl zvìdavej, jak se bála, aby nejel
stejným smìrem. "Dcera mi øíkala: Mami, já myslela, že když bude kluk na vojnì, že ušetøím, ale naopak. Takže celá rodina teï šetøí na
vojáèka."
"Jó, to já na vojnu nemusím.", nezapomnìl jsem se pochlubit svou nedávno získanou modrou svobodou.
"On kdyby bìhal po doktorech, tak by nemusel, von má alergii. Ale chtìl protože dìlal zkoušky na policejní školu, tam mu totiž øekli, že
si vojnu mùže udìlat bìhem studia, zkoušky jsou tam tvrdý, ale on je udìlal perfektnì, ale pak pøišlo naøízení, že musí mít nejdøív vojnu," ,
já pøikyvoval a ona pokraèovala: "Ale jemu se na vojnì líbí.", na to jsem udivenì zvedl oboèí, tyhle pøípady nedokážu za boha pochopit, ale
je to jejich vìc. "Von už pøedtim cvièil v posilovnì, trénoval karate a takový vìci, takže je na to pøipravenej, ale prej jiný kluci, co tohle
nemaj za sebou, by to nezvládli." To je pøesnì mùj pøípad, já bych tam chcíp ještì první den. A pak zase zaèala o tom ožralovi žebravym,
"Von mi vyprávìl, jakože musí chodit kanálama...", no jo, tohle mi taky vyprávìl, asi má omezenej repertoár. "...ale pak kouøil, to asi od
nìkoho vyžebral cigaretu." To jsem se už nepochlubil, že ten nìkdo jsem byl já.
Pøemýšlel jsem, co by to s ní udìlalo, kdybych se jí zeptal, jestli nemá náhodou pøebyteènejch pìt korun.
Humanus, strana 10
KULTURA
Time of Pain
Pøedstavení baletního souboru Divadla J.K. Tyla
Nepatøím k milovníkùm a už vùbec ne ke znalcùm baletu. Na
pøedstavení Time of Pain /Èas bolesti/, jsem šel pøedevším ze dvou
dùvodù. Za prvé jsem o tom slyšel chválu od svých vrstevníkù a za
druhé mì zlákalo téma. By• nepøíliš úsmìvné, vcelku dost zajímavé
a netradièní.
Pøedstavení je dílem mladého Bronislawa Roznose, jenž napsal k
Èasu bolesti libreto a má též „na svìdomí“ choreografii i režii. Scénu
a kostýmy jsou zásluhou Roberta Schraga. 7 mužù a 7 žen tvoøí
celistvý taneèní soubor, nikdo není ve zøetelné „hlavní roli“.
Patnáctým hercem je postava chlapce, jehož role se od ostatních
oèividnì odlišuje. Je oproti nim slabý, bojí se, nevìøí
si, je ponižován. Pøedstavení se skládá z 6 pøíbìhù, jež jsou
tematicky odlišné, souvisle však do sebe pøecházejí.
Jejich spoleèným nadtématem, èi jmenovatelem je bolest. V první
polovinì pøedstavení postupnì zhlédnete Pašije, Narození a smrt a
Hon na èarodìjnice, po pøestávce následuje Uniformita, A nebudešli svolný a Rozkoš.Na mì osobnì více zapùsobila druhá èást
pøedstavení. Hudba je vynikající, v každém ze šesti pøíbìhù jiná.
Napø. Dead Can Dance, Ondekoza, Philip Glass... Pøedstavení
nastudoval Balet divadla J.K. Tyla a uvádí jej Komorní divadlo,
vždy nìkolik repríz za mìsíc.Cena je pøíjemná, a to sice 70 Kè, pro
studenta dvojnásob pøíjemná, a to sice 35 Kè.Vøele doporuèuji i
nemilovníkùm baletu.
Jan Prokeš
Prúdy
Album: Zvoòte zvonky, 1969
Debutové album legendární slovenské skupiny Prúdy (zal. 1963 v
Bratislavì) bylo vyhlášeno èeskými a slovenskými kritiky jako
jedno z nejlepších alb naší hudební historie. Pùvodní nahrávka
(nedávno byla vydána rozšíøená verze, která obsahovala kromì pùv.
písní i 10 dalších, ze singlù èi rùzných výbìrù) obsahuje 12 písní, a
pøestože vznikla skloubením starší i nových nahrávek, tvoøí
kompaktní celek. Deska, zcela dítì své doby, plná fíglù
psychedelické éry, se skládá z devití Vargových (Marián Varga,
fenomenální varhaník, pozdìji založil další legendární slovenskou
skupinu Collegium Musicum) a tøí Hammelových (Pavol Hammel,
slovenský klasik osobitého rocku i zpìvu) songù na texty výborných
slov. básníkù, oproštìné od banalit, plné i hudebních zvláštností,
jimiž je zpestøil Varga, konzervatorista s klasickou prùpravou.
Zvláštní spojení bigbítu s vážnou hudbou a texty básníkù vytváøí
ojedinìlou výbornou kombinaci, jejíž poslech mùžu jen doporuèit. A
pro milovníky hudby konce 60. let je to vyslovenì pochoutka.
PS: K poslechu zvláš• doporuèuji „Keï odcháza kapela“ dixíková pohodovka zlomená na konci v nádherné dunìní
hammondek. Mòam!
Knut Hamsun, Matka Zemì
Odeon, Praha 1970,
pøeložila Božena Køllnová-Ehrmannová
Toto Hamsunovo dílo ( z roku 1917) ètenáøe zve do lùna pøírody.
Ano, je to oslava pøírody, je to mohutné uklonìní se pøírodì, je to bytí
v pøírodì. Knut Hamsun svojí Matkou zemí myslí právì pøírodu,
dárkyni života. Tento tøísetstránkový román líèí život prostých lidí,
kteøí stojí tváøí v tváø norským horám a samotì. Nestojí však proti
nim, naopak rodí se úcta k pøírodì, která jim dala život a dává jim i
pøežít. Izák a Inger nás doprovázejí pøíbìhem, který je uklidòujícím
poètením, které se pohybuje na vlnách líbezného snìní. Je zde
vyzdvižen život zemìdìlce, úcta k jeho práci, úcta k jeho životu,
pokora pøed vìèným kolobìhem života, pokora èlovìka
podrobujícího se zákonùm pøírody. Knut Hamsun za román obdržel
Nobelovu cenu (1920). V knize není sebemenší náznak úvah,
kterými se po 2. svìtové válce Hamsun diskreditoval. Matka zemì je
odpoèinutím si od úporného myšlení, ale pøesto nutí pøemýšlet. Je
protkána životní filosofií, kterou pochopí ètenáø, který má ještì
odvahu milovat pøírodu, která dnes stojí proti prùmyslovému smogu
a troubícím automobilùm.
Marek Rubricius
Tara Fuki
Violoncello je ladný hudební nástroj. Možná je vám podobnì
vrostlý do duše. Co víc si potom pøát, máte-li možnost slyšet jej
hned dvojitì. Tarafuki, relativnì nové hudební seskupení dvou
cellistek, Andrey Konstankiewiczové a Doroty Blahutové, vám
nenabídnou pouhou hudbu, nýbrž strhující chvìní vašich vnitøních
strun, místy jeden z nejnìžnejších zážitkù citlivé ženskosti, jindy pro
zmìnu tepající ohnivou smrš•, ale hlavnì velmi køehký a rozhodnì
silný hudební rozhovor, doplòovaný navíc krásným zpìvem, takže
nakonec ani nevíte, zda máte plakat dojetím èi tanèit v hlubinách
vašeho dionýského živlu. Poetická hudba, navíc mírnì exotická èili
v polštinì, která se line celým koncertem, vás opravdu nenechá v
klidu, a• už tìlesném èi duševním. Chvílemi až strnulá baladiènost
by sice mohla svìdèit o opaku, avšak staèí nechat plynout vše, co se
dìje na podiu pøed vámi, volnì do sebe a ono už si to nalezne to pravé
místo citového dojmu. Ale nakonec je vždy nejlepší, když si to „své“
naleznete sami a nebudete zde èíst „tadyto cosi“. Tarafuki vydaly
zatím jednu desku, takže pøeju pøíjemný poslech.
Tomáš Svoboda
Štìpán Kuchlei
Rachid Taha
Album: Made in Medina
Album se mi do ruky dostalo náhodou, do té doby jsem nemìl o existenci Rachida Tahy ani ponìtí. Tahle hudba je
perfektní a to bez ohledu na to, jaký žánr máte rádi. Definoval bych jí asi jako dokonale vyváženou smìsici elektroetno-rock-popu, nasycenou barvami duhy vznášející se kdesi nad dalekým obzorem.
Rachid se pro nahrávání desky spojil se Stevem Hilagem, který proslul coby zakladatel projektu System 7. Ten
celou desku produkoval, ale navíc je coby spoluautor podepsán pod rovnou polovinou skladeb. System 7 mìli vždy
slabost pro etnickou hudbu, a tak není divu, že se jejich cesty sešly i s Rachidem.Výsledný zvuk jejich vzájemné
spolupráce je velice zajímavý a jedineèný. Albu trochu pøekvapivì dominují kytary, obèas pìknì ostré, jindy zase
spíše melodii tvarující. Našlápnuté vìci jako „Medina“, støídají mid-tempové pecky „Aie, Aie, Aie“ anebo
melancholické ploužáky „Ala Jalkoum“ s hostujícím Femi Kutim. Druhá polovina desky je o nìco klidnìjší a zadumanìjší a celé album
uzavírá pøes osm minut trvající „Garab“, potemnìlá kompozice se šamanskými koøeny. Prostì, kdo má rád kvalitní hudbu, nemùže minout.
Zdroj: http://www.worldonline.cz/musi/musi_center_010305.330109.html
Michael Blail
Humanus, strana 11
Kritika: Akce Neètiny 2002
O víkendu 12.-14. dubna se dvì tøetiny èlenù
naší redakce zúèastnily setkání studentù FHS na
zámku v Neètinech. Akci poøádali dva studenti
fakulty. Bohužel z nìkolika set studentù FHS se
nás sešlo jen nìco málo pøes deset! Pøíèiny toho
byly podle mého mínìní tøi. Jednak pøemrštìná
cena, která èinila 770 Kè za dopravu (je to asi 30
km), dva noclehy a stravu. Fakulta bohužel
nakonec oèekávan ý pøíspìve k neposkyt la.
Nehledì na to, že objekt zámku v Neètinech je
majetkem ZÈU... Za druhou pøíèinu nevelkého
zájmu o tuto akci považuji její nedostateènou
propagaci, mnoho studentù se o jejím konání ani
nedozvìdìlo. No a nakonec musím uvést ještì
nezájem samotných studentù, nìkteøí z nich
považovali zøejmì již onen nápad víkend v
Neètinech uskuteènit za zbyteènou snahu o
pseudointelektuální kolektivní pózu.
Jelikož jsem se akce zúèastnil, mohu øíci, že
to žádná taková póza nebyla.
Organizátoøi zajistili na celý víkend kvalitní a
velmi „nabitý“ program, který se sestával z
bloku pøednášek a semináøù a filmových
projekcí a nesl výstižný název „Èlovìk“.
a dokonce její praktické ukázky. S PhDr.
Demjanèukem, vedoucím KFI se pøedevším
dis kut ova lo o pro blé mec h a bud ouc ích
zámìrech katedry filosofie i FHS. Shlédli jsme
dva Felliniho filmy a jeden Bergmanùv a v
závìru víkendu jsme je rozebrali s odborníkem
pøes tuto oblast Mgr. Kastnerem. Mezeru v
sob otn ím odp ole dní m pro gra mu, kte rou
zpùsobila neúèast pana dìkana RNDr. I. Budila,
vyplnila pøednáška o Ugandì J. Mwesigwy.
Samozøejmì nám zbyl èas na procházku po
okolí a na konzumaci alko i nealko nápojù.
Když jsme do Neètin odjíždìli, tak jsem mìl
trochu obavy, že to celé bude možná trochu
tra pné , pøe dev ším kvù li níz kému poè tu
úèastníkù tohoto „zájezdu“. Vše ale probìhlo v
pøátelské a nenucené atmosféøe. Organizátoøi
akce N eètin y 2002 zaslo uží ka ždopá dnì
pochvalu, už jen proto, že byla v rámci FHS
první svého druhu.
Zámek Neètiny
Myslím si, že všichni z pedagogù, kteøí pøijali
pozvání a vedli jednotlivé pøednášky a semináøe
pøedvedli „velmi dobrý výkon“. Byli jimi pan
PhDr. Havlík, jenž pøednášel o problému mysli
v moderní filosofii a vìdì, pøedevším o vztahu
duševního a tìlesného, mysli a
mozku....Pøednáška Mgr. Špirka se týkala
existencialismu a jeho problémù (zejména J.P.
Sartre). PhDr. Murgaš si pøipravil semináø, ve
kterém nastínil základní principy Gestalt terapie
Jan Prokeš
PIVNÍ VÝLETY
Prùvodce plzeòskými hospodami, restauracemi, knajpami, kluby
Jednotlivé kategorie (kvalita piva, prostøedí, obsluha...) známkujeme pomocí
Nejlepší je 5 , nejhorší 0
.V každém èísle budeme hodnotit 3 podniky.
.
KRÈMA HACAŠPRNDA
KAPSA
Malická 4, Roudná
(od Námìstí Rep. pøes Saský most napravo od Kauflandu)
Ul. Klatovská, Bory
(zastávka tramvaje è. 4 Námìstí Míru)
Pivo:
Prostøedí:
Pivo:
Obsluha:
...G10° za 14,-; P12° za ?
...pøíjemné, avšak tìžce
zaøaditelné do urèité "sortièky"
..záleží na náladì, žádnej vrchol
pøíjemnosti
...není prakticky vùbec slyšet
Hudba:
Celkový dojem:
Vymoženosti: bezdírovej kulec, šipky
Specifické znaky: Pomìrnì èasto si zde mùžete
poslechnout živou muziku (hosti si tam nosí nástroje), což
mùže být jak pøíjemné, tak i...velký akvárko s rybama.
Dobrá teplá kuchynì.
Prostøedí:
Obsluha:
Hudba:
...G10° za 14,-; P12° za 19,-;
Herold a Porter 18°
...útulná klubová hospùdka.
...zkušená, v pohodì, jediné
malé mínus - pro "to" se musí
chodit k baru.
...hraje tam hudba, to je dnes
pomìrnì vzácný jev.
Celkový dojem:
Vymoženosti: šipky, šachy, na TV bìží dùležité
sportovní pøenosy, obèasné koncerty, v létì otevøena
zahrádka
Specifické znaky: dennì je nabízeno pøibližnì pìt
jídel, spíše polévek èi studených pokrmù...kvalita vysoká
(napø. vynikající nakládaný hermelín).
HUBERTUS
Koperníkova ul.
(roh Koperníkovy a Tylovy ul., blízko lékárny)
Pivo:
...G10° za 14,-; P12° za ?
Prostøedí:
...hudební hospoda kategorie "skoro pajzl"
Obsluha:
...velmi dobrá
Hudba:
...podle našeho gusta, navíc pestrý repertoár
Celkový dojem:
Vymoženosti: šipky, fotbálek.
Specifické znaky: výhodná poloha, k jídlu dostanete tak maximálnì utopence
Humanus, strana 12
CESTY
Uganda - perla Afriky
Nepøál bych vám zažít ten pocit, který jsem zažíval já. Bylo to jako byste
šli v temnotì a nevìdìli do èeho zrovna narazíte. Tak jsem se cítil v Praze
na letišti pøed cestou do africké Ugandy, abych tam navštívil svého otce,
kterého jsem naposledy vidìl, když mi bylo pìt let. Ten pocit se dal
pøirovnat strachu. Strachu ze shledání s tátou, ale hlavnì také strachu z
neznáma. Když jsem si uvìdomil, co všechno o Ugandì vím, pøejel mi
mráz po zádech. Moc toho nebylo. Vybavily se mi jen zprávy z televize o
rùzných politických pøevratech, hladomoru a nemocných dìtech. S
odstupem èasu vidím, jak zkreslené informace jsem mìl. Uganda je
nádherná zemì s úchvatnou pøírodou. Zemì, kde žijí pøíjemní, srdeèní
a vstøícní lidé.
Spolu se mnou jela i moje o
dva roky mladší sestra. Naší
cest ì pøed cház elo nìko lik
poviností. Pøednì bylo tøeba se
nechat oèkovat, a to proti žluté
zim nic i, bøi šní mu tyf u a
žloutence. Navíc jsme museli
mìs íc p øed ces tou uží vat
antimalarické tablety. Nic moc
pro žaludek, ale jistota je
jistota. Uganda je zemì se
zvýšeným rizikem malárie.
Další poviností bylo obstarání
víza. Ale to nakonec nebyl tak
velký problém. Vízum jsme
bez pro blé mu dos tal i po
pøíletu na letištì v ugandském
Entebbe. Stálo nás 20 USD
(st ude nts ké; nor mál nì 30
USD) s platností na jeden
mìsíc.
Do Ugandy jsme pøiletìli
kolem pùlnoci. Po vyøízení
víza a vyzvednutí zavazadel
jsme koneènì vyšli z letištního
prostoru a tam na nás èekalo
pøekvapení. První vìcí, kterou
jsem o Ugandì zjistil, bylo, že
tu mám nespoèet pøíbuzných.
Pøed letištìm èekalo asi 20
lidí. Všichni èerní jak uhel.
Mezi nimi náš táta. Ten se ujal
slova a pøivítal nás "doma".
Potom se jal pøedstavo vat
všechny pøíbuzné, kteøí s ním
pøijeli. Po pùl hodinì skonèil a
øe kl , ž e j sm e s e p rá vì
seznámili s cca deseti procenty
vš ec h pø íb uz ný ch , co v
Ugandì máme. Pak jsme
odjeli do Kampaly, hlavního
mìsta Ugandy, kde náš táta
žije. Doma jsem zjistil, že
mám další ètyøi malé sestry.
Jedna živìjší než druhá. Ten
veèer jsem usnul plný zážitkù.
Zèásti ze mì opadl strach z
neznáma.
Další den jsme se pomalu
zaèali seznamovat s Ugandou.
Nejdøíve s jejím hlavním
mìstem. Pøekvapilo mì, že
Kampala vypadá skoro stejnì
jako vìtšina svìtových mìst. V
centru mìsta jsou výškové
budovy, jsou tu svìtové banky,
restaurace, hotely . Prostì jako
v Evropì. Vlastnì ani nevím,
co jsem èekal. Snad slamìné
chýše, ze kterých ta nejvìtší
bude parlament a sídlo vlády.
Pøeci jenom se mé oèekávání
trochu naplnilo. A to tehdy,
když jsme zajeli do
okrajov ých èástí Kampaly.
Tady byl i sk ute ènì mal é
døevìné chýše, ve kterých žily
po èe tn é ro di ny. Nì kt er é
takové chýše sloužily jako
škola pro dìti. V Kampale jsou
vidìt velké sociální rozdíly v
obyvatelstvu. V jedné èásti
najdete chýše, ve kterých žijí
desetièlené rodiny a v jiné
èásti Kampaly najdete
nádherné vily, ve kterých žijí
rodiny o pìti èlenech.
Jinak je Kampala pìknì
rušné mìsto. Jezdí tu mìstská
dopra va, co ž jsou vlast nì
mi kr ob us y, k te ré ne ma jí
pøesný jízdní øád a prostì
køižují mìstem a nabírají lidi
kdekoli a kdykoli. Mezi nimi
klièkují taxikáøi boda-boda.
Tak se øíká lidem, kteøí vás za
Muž kmene Bakiga
peníz dopraví na svém kole
nebo mopedu kam budete
chtít. P o ulicíc h Kampal y
cho dí pro dav aèi mís tní ho
tisku a tu a tam na chodníku
posedávají prodavaèi
drobného zboží. Zážitkem je
potom procházka po nìkterém
trhu. To je jen pro ty otrlejší.
Tržnice bývají vìtšinou asi
dvoupatrové domy
èt ve rc ov éh o pù do ry su s
velkým dvorem uprostøed, kde
jsou stánky. Jsou to taková
místní komerèní centra. Uvnitø
tržnice jsou v místnostech
kadeønictví, holièství,
hospùdky. Venku na dvoøe se
potom prodá vá skoro vše .
Potraviny jako mouka,
br am bo ry, ba tá ty (s la dk é
bram bory ), ba nány (vel ké
banány gonja, malé banánky
kabalagala,
støednì velké
banány na vaøení matoke atd.).
Své místo tu mají i øezníci, na
které by právì mìli pohlížet
jen ti otrlejší. Takový øezník si
s øeznictvím moc velkou hlavu
nedìlá. Ráno pøiveze na trh
krávu, zabije ji, stáhne a pak
prodává maso a vnitønosti. Co
neprodá ten den, zkusí prodat
ještì pøíští den ráno. To už
ovšem dost tìžko, protože
èer stv ost mas a pro zra zuj í
mraèna much, které kolem
poletují. Tržnice jsou opravdu
za jí ma vá mí st a. Pì kn ým
zážitkem je pozorovat jakým
zpùsobem mezi sebou lidé
komunikují.
V Ugandì je oficiálním
ja zy ke m an gl iè ti na , al e
anglicky mluví jen obyvatelé
vìtších mìst a na úøadech.
Jinak se tu mluví pùvodními
ja zy ky km en ù. Km en ov á
hierarchie je pomìrnì složitá.
V Ugandì žijí ètyøi etnické
skupiny. Bantuové na jihu, ti
jsou nejpo èetnì jší, N iloté ,
Ni lo -h am it é a sú dá ns ká
etnická skupina na severu.
Každá skupina se dìlí na
k m e n y. Ta k n a p ø í k l a d
nejvì tšími kmeny skupi ny
Bantu jsou Buganda, Bakiga,
Banyankole atd. Celkem je v
Ugandì asi 32 kmenù. V rámci
každého kmene se ale dál
rozlišují podkmeny, klany a
rodiny. Tak napøíklad mùj otec
je Bantua, kmene Bakiga (èti
baèiga), klanem Barihira,
rodem Karobwa a je synem
Bam pab ury. Kaž dý kme n
mluví svým jazykem, který je
do jisté míry odlišný od jazyka
jiného kmene. Gramat ický
systém je stejný, ale slovní
zásoba je odlišná.
K tomu, aby èlovìk poznal
Ugandu, pravou kulturu
obyvat el, život atd., musí
vyrazit na venkov.
Dívka kmene Buganda pøi tanci
Humanus, strana 13
CESTY
Buvoli v parku Murchison Falls
Boda-Boda
Táta nás nìkolikrát vzal na
výlet do své rodné vesnice. Na
venkovì se samozøejmì žije
úplnì jinak. Hlavním zdrojem
obživy je zemìdìlství. Tedy
alespoò v kraji mého otce na
jihu Ugandy. Na severu se lidé
vìnují spíše chovu dobytka.
Každá rodina má tedy pole,
které obdìlává, a ze kterého
žije. Venkov už daleko více
odpovídal mým pøedstavám o
Africe. Lidé žijí v hlinìných
chýších s hlinìnou podlahou a
se slamìnou støechou. Chybí
vymoženosti jako napøíklad
voda až do domu, záchod,
koupelna atd. Mohlo by se
tedy zdát, že se proto lidem v
Ugandì žije hùøe. Ale myslím,
že tomu tak není. Žijí jen jiným
zpùsobem života. A v celku na
mì obyvatelé Ugandy dìlali
dojem spokojených a
usmìvavých lidí.
Kultura obyvatel Ugandy
je úžasná. Každý kmen má svá
vlastní specifika. Kromì
jazyka je to hlavnì zpùsob
odívání a i chování. Každý
kmen má své tradice a historii.
Historie a tradice se dodnes
pøedávají ústnì z generace na
ge ne ra ci . Z hi st or ie se
vìtšinou sdìluje posloupnost
význaèných kmenových
osobností poèínaje první, která
kmen založila. V dobì britské
kolonizace se bohužel spousta
tra dic zap omn ìlo . Ale ty
hlavní se dodnes uchovávají a
do dr žu jí . Ve sp ol eè no st i
každého kmene platí nepsaná
spoleèenská pravidla, která se
dodr žují . O to m jse m se
pøesvìdèil na vlastní kùži,
když jsem jednou na venkovì
jako první pozdravil starší
ženu. To se nesmí. Se mnou ji
pozdravili i další mí mladší
pøíbuzní. Ti byli potrestáni
prací a já jenom proto, že jsem
byl toho pravidl a neznal ý
jsem, trestu unikl.
Co mne z kultury zaujalo
nejvíce, byl tanec a hudba.
Tanec i hudba odráží život
kmene. Tak napøíklad lidé
našeho kmene Bakiga musí
den co den chodit nìkolik
kil ome trù na p ole , ta m
obdìlávat a veèer se vrací zpìt
domù. Pomìrnì tìžký život. A
to vše se zrcadlí i v tanci a
hudbì. Hudba je plná rychlých
rytmù a tanec je energický a
hod nì živ ý. Opr oti tom u
napøíklad severní kmeny celý
den pasou dobytek. Jejich
hudba je klidná, pomalá a
tanec houpavý.
Po vìtšinu èasu, co jsme
byli v Ugandì jsme se na
našich výletech pøepravovali
aute m. Je to as i nej lepš í
zpùsob dopravy. Hlavnì pro
ty, kdo chtì jí na vští vit i
národní parky. Tam vás totiž
jen tak s batohem na zádech
nepustí. Potkali jsme ale i
ev ro ps ké st op aø e, kt eø í
potvrdili, že cestovat stopem
se v Ugandì dá bez vìtších
problémù. Na svých cestách
navštívili i národní parky.
Národní parky jsou v Ugandì
pomìrnì volné. V nìkterých je
dovoleno campovat ve volné
pøírodì. Jinak se v Ugandì dá
pø ep ra vo va t me zi mì st y
dvìma zpùsoby. Buï tu jezdí
velké linkové autobusy, které
jsou pomìrnì levné (asi
200Kè na 400km) a bezpeèné,
nebo tu jezdí mikrobusy, které
nemají jízdní øád a jsou asi
jednou tolik dražší a hrozí
vìtší riziko, že se vybouráte.
Øidièi mikrobusù totiž jezdí
jako blázni. Sám jsem se
pøesvìdèi l, že cesto vat po
Ugandì možné je.
možné vidìt v jednom
mikrobusu pasažérù až 20 plus
veškerou domácí zvíøenu,
která se dá tímto zpùsobem
pøepravovat. Tak nìjak byl
nacpaný i mikrobus, ve kterém
jsem jel já. Zprava jsem byl
natlaèený na nìjakou paní a
zleva mi èásteènì na jednom
koleni sedìl mladík
od po vì dn ý z a v yb ír án í
jízdného od cestujících. Na
druhém koleni jsem mìl svùj
batoh. Paní zprava byla asi
hodnì ospalá, protože mi její
hlava co chvíli pøistála na mém
rameni. To samé mladík. Ten si
položil hlavu na mùj batoh a
spokojenì chrupal. Záhy jsem
zjistil proè je lepší radìji spát
než pozorovat cestu. Øidiè
mi kr ob us u to ti ž je l ja ko
blázen. Nìkdy jsem mìl pocit,
že taky spí. Nìkolikrát jsme
jeli v protismìru rychlostí
zcela nepøimìøenou. Naštìstí
jsem nakonec taky usnul. V
závìru mé cesty jsem zjistil, že
jsem pøejel mìsto, kde jsem
mìl vystoupit, asi o 6 km dál.
Dojel jsem až na hranice
Ugandy s Rwandou. Musel
jsem se vracet zpìt na bodaboda. K veèeru jsem koneènì
dorazil k babièce.
V Ugandì jsem byl celkem
tøikrát, vždy o prázdninách, a i
tyto prázdniny se chystám do
Ugandy znovu vyrazit.
Je st li že ch ce te po zn at
jinou kulturu, jiný zpùsob
života, pak je Uganda tou
pravou zemí k navštívení.
Je to zemì, která v Evropì
Základní údaje:
Úøední název: Republic of Uganda
Poloha: vnitrozemský stát rovníkové Afriky
Rozloha: 240 539 km2
Poèet obyvatel: 20 438 000 (údaj z roku 1997; dnes
se odhaduje 22 mil. obyv.)
Hustota zalidnìní: 104 obyv. na 1 km2
Hlavní mìsto: Kampala 1 200 000 obyv.
Úøední jazyk: angliètina
Nejrozšíøenìjší jazyky: luganda, svahilština
Mìna: Ugandský šilink (1800Ush = 1 USD)
Jednou jsem jel za svou
babièkou na venkov. Babièka
bydlí na jihu Ugandy nedaleko
hranic s Rwandou. Brzo ráno
jsem v Kampale dorazil na
aut obu sov é nád raž í. Jak o
naschvál ale ten den všichni
øid ièi lin kov ých aut obu sù
stávkovali. Musel jsem jet
m i k r o b u s e m . Ta k o v ý
mi kr ob us má li mi t 1 4
pasažérù. Jenomže vìtšinou je
není moc známá, známìjší je
asi Keòa (sousední stát), a
pø it om to ho má Ug an da
podstatnì více co nabídnout. V
poslední dobì je politická
situace v zemi stabilní takže
Uganda zaznamenává pøíliv
turi stù. Tak proè si ta ky
nevyrazit?
Jan B. Mwesigwa
[email protected]
Humanus, strana 14
Z JINÉ MÍSY
Následující pøíspìvek nám poslal Ing. Hans Mwesigwa.
Jeho krátký fejeton ještì více pøibližuje život na
ugandském venkovì. Rozhodli jsme se ho otisknout v
anglickém originále, nebo• si myslíme, že by pøekladem
do èeštiny ztratil na své autentiènosti.
My half-brother, Yosamu Katema
I call Katema my half-brother, because we both have
one grandfather, Zakaria Bweyache. Bweyace, better
known by his nickname Mayombo, meaning, "the noisy
man" had 4 wives: Keiburaniza,Kyamuriro,
Keishamaza and Nyinakimunyu.Katema's grandmother
is the second one. Mine is the third one. Katema marries
to my aunt, Nyandagara. She and my mother have the
same father, but different mothers. Ofcourse this
relationship explains, how our fathers believed in
having as many wives as they could afford, if they had
cows to pay dowry. The only value attached to a man
was marriage and getting children. Women were for
giving birth and tilling the land with hoes. What does
Katema live for? Katema is a quiet- spoken man, who
gets satisfied, if he has one meal a day. Occasionally, he
drinks sweet porridge, "bushera", if it is available. He
did not go to school at all. He does not know, how to
write or read.Every day at about 5.30 am, he wakes up
and goes with his dear wife to the fields. They travel on
foot about 3 kilometres before they reach the garden,
high in the hills. On their way, Katema and his wife carry
cow dung (hovno), which they scatter around the garden
for manure. They also carry some lunch with them,
which they eat at around 3 pm, but uncooked. They can
not carry their cooker up the hill. In fact, they have no
cooker. They use 3 big stone placed together. They then
burn firewood, while cooking food in a cly pot placed
over the firewood. Only Katema's family and a few
other poor families still cook in the clay pots. Others use
aluminium sourcepans, which were made by the
colonialists. People generally think, that using tools
brought by the foreiners is better. Katema will therefore
throw away the claypot, if a child does not break it while
trying to kill a rat and if he gets some money. Katema has
no flowing water. He and his children travel about 1 km
to the well, to featch water.He earns no salary. He sells
off some of the food he grows, in order to buy soap or
salt. He thus gets a monthly income of about Uganda
shillings 5,000. A factory-made beer costs sh. 1,300. A
piece of bead costs sh. 700. 1USD is about Ug. sh. 1,750.
Between Katema and his wife, they have 9 children.
Only two went to school. Katema could not manage to
pay the fees. In his leisure time, Katema joins a group of
other men and they converse about the good old days,
when their grandparents were masters of their own. By 7
pm, if there is no paraffin, which is more usual, Katema
joins his younger children at the fire and someone tells
the rest a falk tale. Most of the stories are sad, about
animals eating people or about people killing their
relatives.Katema does not often get sick. When he is ill,
he hardly goes to see a Doctor, because he has no money
and a clinic is about 18 km from his home. This year,
Katema will become 65years old. However, he still can
walk 10 km a day, going up the Nyaconga hills and
carrying food produce of more that 50 kg on his bare
head, twice a day. The family is ever charitable, offering
a drink or even some food to visitors.
Trully, our Katema is a comfortable man, who does not
care, whether time and tide leave him behind.
Story by Eng. Hans J.W.B. Mwesigwa
30thApril 2002,
Kampala - Uganda
E-mail: [email protected]
Stopaøský Bùh
Stejnì jako každé léto za
poslední ètyøi roky se chystám
vyrazit i letos za hranice naší
vlasti. Tìším se, až si odpoèinu
od vysokoškolského života,
který by mì bez této pøestávky
ne js pí še br zy pø iv ed l do
protialkoholní léèebny. Na tyto
cesty se vydávám nejlevnìjším
dopravním prostøedkem, což je
samozøejmì stop, a jelikož z
dùvodu mé fobie z aut celý
školní rok jezdím vlakem, v
létì strach mizí a do
automobilù usedám milerád.
Na stopu platí dvì nezvratné
pravdy. První z nich je, že
nikdy není tak špatnì, aby
nemohlo být ještì hùø. Není to
vìta øeèená jen tak do vìtru a o
je jí pl at no st i se mù že te
pøe svì dèi t v p rùm ìru tak
jednou za dva dny, pøièemž
problémy pøedešlé se v záplavì
nových, neøešitelných
komplikací jeví jako nicotné.
Napìtí obzvláštì narùstá s
pø ib ýv aj íc ím èa se m, kd y
stojíte na silnici a auto ne a ne
zastavit. Po tøech hodinách se
dostavují první velké obavy o
konci celé poutì. Po šesti
hodinách èlovìk povìtšinou
rezignuje a nyní se dostáváme
k pravdì druhé. V této situaci
se z každé ho ortod oxníh o
ateisty stává èlovìk vìøící a
Bo ha be zm ez nì mi lu jí cí .
Boho služ ba je v pods tatì
nepøetržitá a prolíná se v ní
spílání a láteøení na všechny
obèany zemì , ve které se
zrovna nacházíte, s prosbami a
sliby smìøující kamsi do nebes.
Z èlovìka se stává náboženský
fanatik a v okamžiku, kdy
Bohem vyvolené auto zastaví,
pìje chvalozpìvy na všechny
strany a slibuje bezmeznou
v ìr no st Bo hu , k te rý ho
vyslyšel. Po usazení do vozidla
se ov še m ná zo r za èí ná
pozvolna obracet. Kdyby byl
Bùh opravdu tak milostivý,
nechal by nás v prachu a hladu
èekat celých šest hodin? Do
mys li se zaè ína jí vkr áda t
pochybnosti, které po chvíli
vyústí v kladení viny na Boží
be dr a, a j á s i z aè ín ám
uvìdomovat, že jsem vlastnì
ateista a Bùh neexistuje, tak
jaképak urážky èi slova chvály.
Celé je to nesmysl a èlovìk se
ne ch áv á zb yt eè nì un áš et
svými emocemi.
Pøíjemnì jsme si s øidièem
popoví dali a jsme zase o
nìjakých 300 km dál. Pøed
ulehnutím si dáváme cigárko
na dobrou noc a usínáme s
pocitem více než spokojeným.
Hvìzdné neb e nad námi a
instantní polévka v nás. Ráno
vyrážíme plni èerstvých sil
opìt na cestu. Míjí odpoledne a
zaèíná se pozvolna stmívat. Ó,
dobrosrdeèný Bože, vyslyš mé
motlitby a sešli nám nìjakou
ètyøkolku. Na vìky ti budu
sloužit a má víra už tì nikdy
neopustí!!!
Michael Blail
Výlety pana Chuzny
Jak si nevšednì zpøíjemnit
víkend? Dva dny jsou málo na
poø ádn ý vý let a zá rov eò
hodnì, aby je èlovìk
lehkomyslnì proflákal doma u
televize. Zaèal jsem pøemítat,
co by se za ty dva respektive tøi
dny dalo stihnout a uvìdomil
jsem si, že ony dva dny jsou
sice hodnì na nicnedìlání, ale
zároveò to je i dost èasu, aby se
èlovì k vypr avil n a menš í
trípek za hranice naší vlasti.
Hledím do mapy a hledám
vh od né ob je kt y, n ej lé pe
zajímavé metropole støední
Evrop y vzdá lené n anejv ýš
sedmset kilometrù od Plznì.
Vesele na mì pokukuje hned
nìkolik zajímavých míst, které
jsem ješt ì nem ìl tu èest
navštívit, nebo ve kterých sem
byl pouze jako malý kluk s
rodièi: Vídeò, Berlín,
B r a t i s l a v a , M n i c h o v,
Budapeš•. Staèí si jen vybrat.
Od k ama rád a se m do sta l
doporuèení na Vídeò a po
zváž ení v šech možn ých i
nemožných okolností volím
mìsto našich rakouských
sousedù. Nadšen touto
myšlenkou jsem nezùstal sám
a pøidávají se ke mnì dva
spolužáci a jedna spolužaèka,
což je dle mého mínìní ideální
poèet lidí na podobnou cestu.
Z Plznì vyrážíme ve dvou
skupinkách v pátek krátce po
poledni a jako první místo
srazu volíme Brno, kde nás po
ce lo de nn íc h c es to vn íc h
útr apá ch è eká kam ará d s
beèkou piva. Pøíjemná oslava
pøíchodu jara konèí nad ránem,
ale nedostatek spánku nás
naštìstí neodradí od
pokraèování v cestì. Opìt
kolem poledne se dostáváme
na výpadovku a již kolem
èt vr té ho di ny od po le dn í
vst upu jem e do mìs ta na
Dunaji. Sraz máme kdesi v
Prateru u jakéhosi obøího kola,
ale osud nás v témìø dvou
milion ové Vídn i svádí do
jedné tramvaje a zbavuje nás
tak srazo vých kompl ikací .
Veèer shlédneme pár památek
a s pø íc ho de m t my se
pokoušíme najít hospodu, což
se nám bohužel velmi dlouho
ne da øí . Pi vn í ku lt ur a v
Rakousku není pøece jen tak
vyspìl á jako t a naše, ale
nakon ec je n aše ús ilí po
zásluze odmìnìno a
zaplouváme na jednièku do
nenápadné hospody kousek od
centra, kde si za 2 Eura
dáváme pivo znaèky Hansy a s
upøímným obdivem smekáme
klobouk pøed sládkem tohoto
pivovaru. K olem jedená cté
mizíme v køoviskách
vídeòského parku a usínáme
spánkem vìru spravedlivým.
Ráno nás budí paprsky slunce
a jogín, který beze studu
pr ov ád í se sv ým tì le m
neuvìøitelné figury jen pár
metrù od našeho ležení. Kolem
jedenácté se opìt vydáváme na
po u• mì st em . Sh lí ží me
mn ož st ví pa má te k, me zi
kterými dominuje Chrám sv.
Štìpána, rakouský parlament,
nìjaký bláznivý dùm a spousta
jiných pamìtihodností, jejichž
jméno jsem si nezapamatoval.
Nádherné poèasí nás pøivádí
do jednoho z mnoha parkù,
kde po krátké pauze
docházíme k rozhodnutí vydat
se na zpáteèní pou•. Tramvaj è.
31 nás dováží na koneènou
stanici, od které je to jen pár
metrù na výpadovku na Brno.
Noc trávíme znovu v Brnì a
tentokrát pronikáme do tajù
br nì ns ký ch st ud en ts ký ch
klubù, menz a kolejí. Šok v nás
zanechává VŠ klub Terè, kde
je z aká zán o ko uøi t, a to
dokonce i cigarety. Naproti
tomu vá m pøi ob jednáv ce
malého piva pøinesou tuplák,
což pro nás byl o naopa k
pøekvapení pøíjemné. Do
Plznì pøijíždíme v pondìlí
veèer a mì se v hlavì rodí cíl
další cesty, jímž, jak doufám,
bude poèátkem kvìtna
Budapeš•.
Stopu zdar!!!
Michael Blail
Humanus, strana 15
ESEJE A JINÉ ÚVAHY
Intelektuální hnutí ve Francii po 2. svìtové válce
Studujeme na humanitní fakultì. Co se
vybaví v hlavách když se øekne fakulta
humanitních studií? Myslím, že každému
studium historie, psychologie, sociologie,
an tr op ol og ie a hl av nì fi lo so fi e.
Kdybychom hledali správný ekvivalent
našemu studijnímu oboru - humanistika -,
nalezli bychom pravdìpodobnì termín
filosofie.
Studium filosofie je pro èlovìka bez
zájmu k této vìdì velkým bøemenem,
jelikož studium filosofie neznamená uèit
se stohy tezí nazpamì•, ale znamená
hodnì èíst. Èíst tak, aby v našich mozcích
skrze dùslednou analýzu textù vznikal
po ci t p oc ho pe ní a j is to ty je ji ch
interpretace (nìkdy dokonce tvorba své
vlastní filosofie). Není to snadné èíst,
napø. Hegela èi Heideggera, ale i pøi ètení
se projevuj e trénink a p o nìkolika
stránkách snad i navyknutí si na leckdy
tìžký, specifický jazyk i sloh svìtových
filosofù.
Èlovìk, kter ý se zabývá fi losofií,
literaturou, èasto také politikou, bývá
oznaèován jako intelektuál. J e až s
podivem, jak se tento termín prohýbá pod
pl yn ut ím èa su . Dø ív e by l ta kt o
oznaè ovaný èlovì k elit ou a by tostí
uznávanou. Dnes je tomu také tak, ale již
jen v okruhu svých spøíznìných duchù
jinak je pro masu intelektuál znamením
exotismu, nepraktiènosti, nemodernosti,
tlachalství apod.
Po ku sí m se Vá m ve st ru èn os ti
vypodobnit myšlení tìchto pro nìkoho
velikánù, pro jiného exotù v zemi, která
jich vrhla na svìt ve 20. století snad
nejvíce. Tou zemí je Francie. Je to téma,
které by se dalo samotné studovat nìkolik
let, jelikož v sobì zahrnuje obrovské
množství osobností, názorù a samozøejmì
i módy a myšlenkových transformací, ale
tolik èasu nemáme a tak alespoò struènì.
Intelektualismus spojuji samozøejmì s
filosofy a tak se mé úvahy budou ocitat na
pùdì filosofie. Nebylo by však na místì
po dr ob nì vy sv ìt lo va t f il os of ic ké
disciplíny, ale je nutné se jich lehce
dotknout.
Zaèal bych v dobì, která byla tzv.
mez ním mom ent em pro uva žov ání
vìtšiny lidí. Tou dobou míním 1. a 2.
svìtovou válku. Byla to doba, která jedny
ideologicky motivovala k rùzným a nám
všem dobøe známým krokùm. Pro druhé
znamenala zoufalou sebereflexi sama
sebe, bytí ve strachu, ztrátu svobody,
ohrožení své existence, ohrožení existencí
svých nejbližších a také smrt, která se v
urèitých momentech nemohla jevit jako to
nejhorší, ale spíše jako osvobození z
položivota. Tyto války (pøedevším 2.
svìtová válka) pùsobily na myšlení lidí,
tak jako každého ovlivní významná
tragédie v jeho životì.
Mnoho se pøemýšlelo o èlovìku, o
životì, smyslu bytí. A tak se již mezi
ob ìm a vá lk am i pù so bí cí nì me ck á
fi lo so fi e li ds ké ex is te nc e, kt er ou
reprezentovali v první øadì Karl Jaspers a
Martin Heidegger, transformovala po 2.
svìtové válce do hnutí, které vzniklo
pøedevším díky francouzským filosofùm a
intelektuálùm; byl to existencialismus.
Tento exis tenc iali smus domi nova l
právì po válce. Rodil se v krizi a z krize.
Pùsobil zde fenomén kulturní devastace
okupované Francie, existence
kolab orans tví z èehož plynu la jistá
morální úzkost. Objevoval se mohutnì ve
francouzské literatuøe, kde se objevilo
okouzlující spojení krásné literatury s
filosofií. Bylo to spojení románù, bìžných
situací každodenního lidského života s
filosofií zøetelnì antropologického rázu.
Každý tehdejší intelektuál se tázal po
èlovìku, smyslu jeho života. Lidské bytí,
vztah èlovìka k èlovìku a boj o sebe sama
tj. svobodu se projevovalo v myšlení
kaž déh o int ele ktu ála a ve vel kém
množství tehdejší francouzské literatury.
Existencialista a intelektuál to byly
naprosto ekvivalentní pojmy. Intelektuál
po válce mìl jednoznaèný úkol hlásit se k
existencialismu bylo to nezbytné, jinak si
na intelektuální pùdì neškrtl. Termíny
jako existenci ální, volba, autentici ta,
absurdita a jiné se rázem zaøadily do
intelektuálního slovníku. Všichni øešili
své životy. Své životy zakoušeli jako nìco,
co si musí každý jedinec svým zpùsobem
uèinit pro sebe.
Existencialismus a tehdejší
in te le kt uá lo vé se èa st o rý pa li v
momentech života, které jsou pro èlovìka
nelibé. Bylo to pøecitlivìlé vnímání
pes imi smu v živ otì . Int ele ktu álo vé
hovo øili o ži votì èlov ìka, pøiè emž
používali termínù jako odcizení, cizí
život, který pro nás vymysleli mocní,
života do nìjž je èlovìk vržen, aniž by
vìdìl proè. Ona heideggerovská vrženost
byla dle Sartra naprosto bezdùvodná,
zbyteèná.Vrženost do svìta jim pøipadala
asi takto: èlovìk je náhle vtažen do
velkého stroje, kterým je život a tento stroj
jej nezadržitelnì vleèe vstøíc smrti. Døíve
se však musí brodit v absurditì - to je
lidský údìl. Tváøí v tváø absurditì na
plavbì životem, kde vládne úzkost. Takže
z nì kte rýc h in tel ekt uál ù se stá val i
nihilisté, což k nièemu plodnému nevede.
A on skuteènì ten, který je považován
za nejop ravdo vìjší ho exist encia listu ,
Jean -Pau l Sart re, se ve 40. léte ch
pohyboval na tenkém ledì, na kterém
hrozilo propadnutí a utonutí v nihilismu. V
jeho nejstìžejnìjším filosofickém díle
na ps an ém ve li ce ná ro èn ým , tì žc e
pøeložitelným filosofickým jazykem se
„opevnil“ negativitou. Jde o dílo Bytí a
nicota. Sartre v knize razil názor, že
skuteèná, plnohodnotná existence, která
se nazývá bytím pro sebe (être pour-soi) je
vìdomí. Ale ono vìdomí cítíme skrze
negativní stránku našeho bytí. Tedy
zjednodušenì
plnì existujeme díky
úzkosti. Existenci nám dává nicota. Naše
bytí je nahodilé a hybridní.
V pováleèné dobì se tyto nihilistické
názory objevovaly nejen na akademické
pùdì. Zaèala horeèka existencialismu.
Existencialismus se stal módou. Toto
filosoficko-intelektuální hnutí vzbudilo
totiž tak bouølivý zájem veøejnosti, až se
stalo to, proti èemu opravdoví
existencialisté bojovali: toto hnutí se stalo
objektem veøejné zvìdavosti,
intelektuálních prùpovídek. Každý, kdo
veøejnì zakøièel, že život je špatný, cítil se
být int ele ktu áln ím exi ste nci ali sto u.
Pozornost se zaèala odvracet od toho, oè
tomuto smìru šlo, o poznán í vìcí,
prožitkùm naopak zaèaly narùstat falešné
pøedstavy. Existencialismus, který pod
sebou držel mnoho intelektuálù zaèal být
chápán jako životní postoj, který se
soustøedí na špatné stránky života, který si
libuje v morbidních tématech. Vrcholem
bylo, že byl oznaèován za „metafyzické
zlo“, které bylo ještì dokonce oslavováno.
Tato móda po válce nakazil a celou
Francii, prošla ale i jinými evropskými
státy pøedevším Itálií, Španìlskem a
Nìmeckem až se dostala až do USA.
Literatura na toto téma slavila velkolepé
úspìchy, zaèalo se podle této módy
ma lo va t, sk lá da la se do ko nc e i
existenciální hudba.
Slovo existenci alismus se rozšíøilo
natolik, že již vùbec nic neznamenalo.
Existencial ismus se stal anonymním.
Samotný Sartre, kterého se tato horeèka
nepøíjemnì dotkla, se nechal veøejnì
slyšet, že ve skuteènosti je
existencialismus pùda intelektuálù, je
Humanus, strana 16
ESEJE A JINÉ ÚVAHY
minimálnì senzaèní a je to velice nároèné
a pøísné uèení, urèené pouze pro filosofy a
odborníky, že ve skuteènosti je ryze
optimistické, nebo• hlásá obrovskou
svobodu èlovìka, na které tkví velká
nadìje èlovìk mùže být tím, èím se udìlá.
A tak se tedy stalo, že intelektuálnìfi lo so fi ck é hn ut í ex is te nc ia li sm us
proni klo až do kul tury, živ ota, a le
ovlivnilo dokonce psychologii,
psychiatrii, sociologii, teorii umìní a
dal ší. Sta l se fen omé nem kul tur ní
ho a spoleèenského povìdomí.
Te n t o e x i s t e n c i a l i s m u s p l n ý
intel ektuá lù byl však n ajedn ou bez
fi lo so fù , je li ko ž ti , kt eø í by li za
existencialisty oznaèováni, èasto tuto roli
odmítali. Heidegger a Merleau-Ponty s
ním nechtìli mít nic spoleèného, Marcel a
Jaspers se hlásili k filosofii víry, Camus se
cítil být spíše spisovatelem, než filosofem
a tak asi jediným opravdovým
existencialistou zùstal Sartre a masa, která
jej milovala a považovala za svého Boha
(i když jeho filosofie je nazývána èasto
„sartrismem“). N utno podotknout, že
všichni ti, kteøí se zdráhali pøijmout termín
existencialista, s tímto intelektuálním
hnutím mìli mnoho spoleèného a vlastnì
jej spoluutvoøili.Všechny je spojovalo
pojetí života skrze nutnost volby na
každém kroku života, zodpovìdnost jejich
volby a hlavnì, lidská existence byla
chápána jako akt velké svobody.
Jenomže ohlas existencialismu zaèal
opadávat, došlo se dle mého názoru k
mylné domnìnce, že existencialismus již
nemá co nabídnout a zaèalo se hledat dále.
Samotný Sartre byl opìt tím, který zaèal
razit cestu dál, aniž by odhodil svoji
pùvodní filosofii, pouze se ji snažil spojit s
marxismem, který opìt výraznì promluvil
do øad intelektuálù. Takže se zdálo, že
existencialismus je již vymøelé hnutí.
Øada intelektuálù (v èele se Sartrem)
otevírala najednou jakoby novou epochu,
epochu existenciálního marxismu. Sartre
se vehementnì snažil spojit oba tyto
filosofické smìry a vytvoøit z nich nìco
nového, nìco, co by mìlo na rozdíl od
dogmatického marxismu fungovat i v
p r a x i . Tv r d i l , ž e m a r x i s m u s i
existencialismus jsou si podobny v tom, že
zastávají svobodu a zdùrazòují, že èlovìk
je pánem svého osudu obì jsou filosofií
èi nu . E xi st en ci al is mu s n en í p ro to
kvietistickým pesimismem úzkosti a
zoufalství, ale humanistickou filosofií
èinu, úsilí, boje i solidarity.
In te le kt uá le m b yl te n, kd o s e
projevoval jako levicový myslitel. Každý
z nich však razil trochu jinou cestu.
Leck do koke tova l s Komu nist icko u
stranou Francie, nìkdo hájil dogmatický
marxismus a jeho dialektický
materialismus. Sartre o nìm hovoøil, že je
v nìm uvìznìn rozkol teorie a praxe, že je
pøekážkou èlovìka, jako svobodné
bytosti. Místo dialektiky zapojil existenci,
psychoanalýzu a sociologii. Byla to jakási
intelektuální revoluce, která se nazývala
„druhým osvícenstvím“.
Tìmito kroky se zaèali intelektuálové
ve Francii více štìpit. Byli takoví, kteøí
stále èastìji pøijímali dokonce leninistické
teorie. Jiní, kteøí je za to nenávidìli. Vedli
se spor y
intele ktuáln í, filo sofick é,
ideologické. Zaèalo se potvrzovat tvrzení,
že l evicové s mýšlení j e o piem
intelektuálù, a ve Francii obzvláš•.
Samo tný S artr e si s vými výro ky
pøidìlal spoustu nepøátel, kteøí se jej
snažili zesmìšnit pøesnou argumentací.
Èasto se jim to daøilo, jindy naráželi a
pro hrá val i. Int ele ktu álo vé se èas to
dostávali do pozic jakési studené války.
Troufám si øíci, že ona jednota, logicky
vzn ikl á po 2. svì tov é vál ce, byl a
roztøíštìna ideologickými zaslepeními a
touhou nachytat „soupeøe“ argumentací.
Existenciální marxismus sklízel na
intelektuální pùdì úspìchy i výsmìch. Ale
i on postupem èasu vyèpìl. Zaèal se rodit
nový fenomén francouzských
intelektuálù, strukturalismus.
Nezaznamenal sice takovou horeèku jako
existe nciali smus, a le pøit áhl k so bì
širokou v eøejnost f rancouzské
int eli gen ce. Pø ipo mnì l b ych jm éno
Claude Lévi-Strauss. Jeho úspìšné dílo
„Smutné tropy“ z roku 1955 po pár letech
vs to up il o do vì do mí in te le kt uá lù .
Veøejnost zaèala sdílet jeho teze, které
kriticky reflektovaly existenciální
marxismus.
Troufnu si øíci, že strukturalismus není
urèitá filosofická disciplína, ale spíše
vìdecká metoda poznání, které se drželi
tehdejší intelektuálové a filosofové. LéviStrauss vyzval k objektivnímu studiu
èlovìka (nikoliv èlovìka jako subjekt) a
jeho kultury, stejnì tak jako se studuje
pøí rod a. Stu diu m skr ze str ukt urá lní
lingvistiku, které mìlo dovést k poznání.
Jazyk nemìl být považován pouze za
symbol výmìny informací. Nešlo ale
sa mo zø ej mì po uz e o st ru kt ur ál ní
lingvistiku, nýbrž o celkovou strukturální
an yl ýz u. Za tí mc o in te le kt uá lo vé
existencialisté dbali na poznání pro
èlovì ka, intel ektuá lové struk tural isté
vyluèovali egoistickou iluzi, že èlovìk
patøí do metafyzického støedu vìcí.
Strukturalismus v šedesátých létech
slavil u intelektuálù velké úspìchy.
Literární kritik Barthes jej použil na svìt
módy, Foucault na epistemologii, Lacan
na nevìdomí, Althusser na ekonomické
struktury a veliké množství literárních
kritikù na romány a poesii.
I u strukturálních intelektuálù se objevil
akcent na filosofii Karla Marxe (zejm.
L ev i- St ra us s a A lt hu ss er a h la vn ì
Garaudy). Garaudy se snažil slouèit
i n t e l e k t u á l y, k t e ø í s e h l á s í k e
st ru kt ur al is mu , e xi st en ci al is mu ,
ma rx is mu i ko mu ni sm u v je dn u
spoleènost, což je krásná myšlenka,
bohužel nièená realitou utopismu.
Al e s te jn ì t ak ja ko pø ed ch oz í
i n t e l e k t u á l n í p r o u d y, z e m ø e l i
strukturalismus. Od poèátku 70. let zaèal
jeho vliv ve Francii upadat. Souèasné
hnutí intelektuálù není již specificky
francouzská záležitost. Je to mezinárodní
spoleènost intelektuálù a filosofù, je to
postmoderna. Postmoderna je tak široce
uchopitelná, že ji lze ve struènosti jen
tìžce charaktarizovat. Snad nejèastìjším
jej ím r yse m je vìd omí kul tur ní i
civilizaèní krize. Postmoderna hledá její
pøíèiny. Z francouzských intelektuálù,
vìnujících se tomuto hnutí, bych jmenoval
Foucaulta a Lyotarda.
Na závìr nesmím opomenout ještì
jeden významný moment, který se odehrál
v životech francouzských intelektuálù,
byly to kvìtnové revoluèní události v
Paøíži roku 1968. Nebyla to akce jen
studentská, zapojeno do ní bylo množství
vlivných intelektuálních osobností (napø.
Sartre, Merleau-Ponty). Pokud bych se
mìl pokusit jednovýrazovì oznaèit cíl
revoltujících, znìlo by to asi takto: snaha o
sò at ek so ci al is mu se sv ob od ou .
Revoltující neuspìli.
Jak vidíme, pozice intelektuálù se mìní
spoleènì s dobou. Názory se štìpí na kusy,
z nichž se posléze rodí nové ideologie a
pohledy na svìt, ve kterém každý z nás
žije. Mùžeme postøehnout, že i v této
spoleènosti, existují hádky a pøenice
nìkdy malicherné, témìø dìtské, jindy
hrubé a agresivní.
Svùj let èasem, bych ukonèil tam, kde
jsem ho poèal: u existencialismu. Mùj
osobní názor je nesluèitelný s tìmi, co
mluví o jeho smrti. Myslím, že pro
kaž déh o z n ás ( ani ž si to k ažd ý
uv ìd om uj e) js ou to ve li ce ži vá ,
každodenní setkání s naší postmoderní
realitou. Ve zmatku každodenního shonu,
v obstarávání, honbì za materiálními
hodnotami, za kariérou a mocí, zùstáváme
trèet sami v životì jako Camusùv Mersault
v „Cizinci“. Je tøeba hledat smysl našeho
bytí. Tato témata jsou stará jako existence
sama , tud íž do volu ji si tvrd it, ž e
existencialismus bude u konce, až pøijde
rozøešení tìchto otázek.
Marek Rubricius
Humanus, strana 17
ESEJE A JINÉ ÚVAHY
Jak se Kristus stal Bohem…
Trvalo dosti dlouho, než se èlovìk stal
èlovìkem… Stvoøení, vývoj, evoluce… O
existenci fyzické evoluce dnes nemá témìø
nikdo pochyb, pøíroda se mìní pøímo pøed
oè im a, st oj ím e tv áø í v tv áø to mu to
neúprosnému øádu, který hubí i zdokonaluje.
Netrvalo ovšem zase tak dlouho, aby se z
èlovìka stal bùh; aby vše, co v tomto bohu bylo
lidského, bylo nyní už jen nadlidské ho:
nelidského: božského… Metafyzická evoluce
pøedèila všechny evoluce, v našich hlavách se
cosi zmìnilo: již nepotøebujeme èlovìka, nýbrž
boha: je to modloslužebnická promìna,
promìna k potøebì model, èi øeèeno
pokryteètìji: evoluce naší fantazie… Hoøící
keø, had místo hole, bùh na køíži…
Køes•anský bùh se narodil v nejchudším
mìstì z mìst Judových, vyšel na svìt z lùna
prosté lidské matky by• byla oplodnìna
kýmkoliv, stále byla èlovìkem; dokonce i z té
jsme vkonec uèinili sochu bohynì shùry.
Kristus chodil po zemi a dotýkal se lidí, sám o
sobì prohlašoval, že je „syn èlovìka“, lidskou
tkání byl protkán stejnì jako my, v aktu
ukøižování mu z tìla vytekla krev a voda,
koneènì i jeho du še byla d uší èist ého,
upøímného, velkého a ryzího èlovìka. Proè
dnes není také èlovìkem?…
Je pøáním naší fantazie, aby Kristus byl toliko
bohem, aby byl mimo svìt a shlížel dolù z
nebeského království, sedìl po pravici boží.
Sou dil , o dpo ušt ìl… To se ven kon cem
projevuje na praktické stránce køes•anství a
vìtšinì jeho pøívržencù: nedovolují si být
Kristem, ale ani apoštoly, neopovažují se mít
Krista uvnitø sebe a nosit jej ve svém srdci,
nechtìjí, aby království boží bylo v nich. Vidí
jeho stopy v písku a po nich chtìjí dojít na konec
cesty: k poèátku pravdy: ke spáse… Tøeba za
„tisíc let“… To je však nemožné, pokud nehledí
vlastníma oèima, pokud si pøedstavují, že jsou
na stejné poušti: je pøece mnoho pouští a na
každé spousta smìrù: spousta správných
smìrù… A jít za Kristem znamená jít za
èlovìkem jménem Kristus; i Kristus se pøece
jen nestal hned bohem, i on prošel životem
soužení, životem plným lidských strastí; není
nasnadì ihned létat a zvedat oèi k nebesùm,
pokud stojíme ještì na pevné zemi: na písku…
Jak moc je pravdivé, že „Kristus je bùh, který
se stal èlovìkem“? Možná je na tom hodnì
pravdy: jenomže kdo chce slyšet takové
slovo?! Zní to jako „Kristus byl bùh, který se
vtìlil do èlovìka, jehož zabili…“ Ale hrdinové
neu mír ají . Pot øeb uje me dal eko sil nìj ší,
pùsobivìjší slovo, na pøíklad: „Kristus byl
èlovìk, který se stal bohem“… Taková píseò již
pøipouští mnoho pravd: jedna z nich by mohla
být, že Kristus stále žije: hmota se tentokrát
vtìlila do ducha a víra v ducha je totéž co dotyk
hmoty. Není tøeba ani strnulého dogmatu…
Dìjiny køes•anství poèínajíc jeho vznikem
nejsou však lapidárními dìjinami, jsou
dìjinami jedné dalekosáhlé metamorfózy; jsou
znatelnì více o nás, než o køes•anství. Naše
tužby, imaginace… Možná èasem dojde na to,
že bùh zùstane bohem, i kdyby chodil v lidské
kùži. Možná èasem prosvitne myšlenka, že
jsme pøíliš zanedbávali Ducha svatého dech
samého boha-stvoøitele… K tomu je ovšem
tøeba ještì nìkolik let svérázné evoluce,
promìny, metamorfózy èlovìka. A možná
èasem se bludný kruh jako smyèka uzavøe a
znovu se pøijde na to, že èlovìk zùstane
èlovìkem, i kdyby byl bohem… Èi že možná
jediný bùh je vlastnì èlovìk. Ale to není
podstatné; podstatné je, že dokud budeme
vnímat Krista coby boha a jen boha, pak
nebudeme moci vnímat køes•anství: nebo•
jakkoli je judaizmus o bohu a spravedlnosti, je
køes•anství o milosrdenství a o èlovìku.
demonstruje tím jen rozporuplnost svého
pøesvìdèení. Jinak je tomu v hnutích za lidská
práva. Jejich cílem je potlaèit taková hnutí,
která lidská práva neuznávají. Pak cílem agrese
anarchistù je skuteènì i hnutí skinheads.
Nicménì zpùsob projevo vání nesouhl asu
(silové souboje) ovšem zase poukazuje na to, že
tím pravým dùvodem úèasti na demonstraci
není demonstrování názoru, ale vybití osobní
agrese. Fundovaný psycholog by k tomu mìl
leccos co øíci.
Daleko vážnìjší jsou podle mého názoru ty
pøípa dy, kdy za agres í stojí oprav dové
pøesvìdèení, že jiná rasa je ménìcennìší.
Odkud se toto pøesvìdèení bere? Mùže být
rasismus vrozený (tedy pudová záležitost),
nebo se rasismu èlovìk nauèí ve spoleènosti, ve
které žije?
Do jisté míry mùže být „rasismus“ chápán
jako pøirozená vlastnost každého živoèicha. V
pøírodì mùžeme pozorovat, že jakmile jeden
živoèich zavítá do teritoria druhého a ohrozí ho,
druhý živoèich se brání. Vyvstává potøeba po
zachování rodu. Stejnì tak by tomu mohlo být i
u lidí. Na svìtì je nìkolik lidských ras. Každá
žije specifickým zpùsobem života. Jakmile
jedna rasa ohrožuje druhou, nastává konflikt,
kde hlavním faktorem mùže být právì potøeba
po zachování rodu.
Kladu si ovšem otázku, jak se mohou v
dnešní dobì rasy vzájemnì ohrožovat, aby
vzniklý konflikt mohl být považován za
nezbytný a p ochopitelný. Po zadí vìtšiny
takových konfliktù je stejný jako v dobách
pravìkého èlovìka. Boj o potravu, teritorium
atd. Pøírodní zákony, pudy. Dnes je rozdíl v
tom, že dnešní èlovìk si toto pozadí mùže s
pomocí rozumu uvìdomit a pak pøed ním leží
volba. Buï pokraèovat dál v øešení konfliktù
souboji a válkami, nebo nalézt jiný zpùsob
øešení. Staèí si jen uvìdomit, že celý problém
rasismu leží v urèování mantinelù ras a
jednotlivých národù. V reflektování odlišností.
Kdybychom se dokázali zbavit potøeby pocitu
sounáležitosti k té èi oné rase, k tomu èi onomu
národu a dokázali bychom shodit veškeré
rozhodování v tìchto otázkách nikoli na
spoleèenskou entitu, ale na jednotlivce, pak,
vìøím, že bychom mohli vymazat slovíèko
rasismus z našeho povìdomí.
Pøíkladem je situace rómských menšin v
Èeské republ ice. Jednou jsem mluvil s
èlovìkem, který zažil špatnou zkušenost s
romem. Ten èlovìk si nevyléval zlost jen na
toho konrétního roma, který mu zpùsobil újmu,
ale na všechny romy vùbec, pøièemž usoudil, že
každý rom se chová tak jak se zachoval ten,
který mu ublížil. Kdyby odhlédl od faktu, že ten
dotyèný byl rom, vypadalo by vše jinak.
Doufám, že se dožiju doby, kdy èlovìk
èlovìka nebude soudit podle toho jak vypadá,
ale podle toho jak jedná.
Zdenìk Šimek
Rasismus?
Dennì mùžeme ve svìtì pozorovat nepokoje,
v jejichž pozadí stojí rasová nesnášenlivost.
Staèí se podívat jen na èeskou scénu. Výboje
pø ed st av it el ù hn ut í sk in he ad s pr ot i
pøedstavitelùm hnutí bojujících za stejná lidská
práva pro všechny jsou èetné.
U nás v Èechách je tomu „naštìstí“ tak, že
èlenové jednotlivých hnutí nejsou vìtšinou
dostateènì „uvìdomìlí“. Vìøím tomu, že
kdyby se udìlal sociologický (a potažmo
psy cho log ick ý) prù zku m ve sku pin ách
skinheads, vyšlo by najevo, že vìtšina èlenù
vùbec nezná pravé základy hnutí, že vìtšina
èlenù nejsou èleny pro vnitøní pøesvìdèení o
rasové nadøazenosti, ale že èlenství je jen
záminkou k v ybíjení si a grese, pøiè emž
nezáleží na kom. Pøíkladem mùžou být rùzné
šarvátky mezi skiny a anarchisty. Paradoxem
totiž je, že pøi takových šarvátkách skini èasto
prohlašují hesla jako „bílej stát“ nebo „nic než
národ“ a v závìru se porvou s „bílými“, i když s
ideovì jinak zamìøenými, lidmi. Vybití agrese
je to hlavní, proè se konají takové demonstrace.
Jen pár pøedstavitelù si opravdu uvìdomuje, co
demon struj í. Kdyby totiž skini oprav du
následovali svoji pravou ideovou základnu, tak
by jejich cílem agrese pøece nebyli bílí
anarchisté, ale lidé s jinou barvou pleti, lidé jiné
rasy. Pøi demonstracích, kdy se setkají dvì
skupiny (skupina skinù a anarchistù), by si
skini anarchistù vùbec nemuseli všímat. Cílem
demonstrací je pøece demonstrovat spoleènosti
ideologii. Takže když ten, kdo prohlašuje
na dø az en os t bí lé ra sy zm lá tí bí lé ho ,
Jan B. Mwesigwa
Humanus, strana 18
ESEJE A JINÉ ÚVAHY
Rastaman, Babylon, dreadlocks, ganja
„Vítejte, ve jménu jeho císaøské výsosti, císaøe Haile
Selassieho I., Jaha Rastafariho, pána pánù, krále králù, 225.
následníka trùnu Šalamounova, vítìzného Lva Judejského!“
Touto vìtou zdravíval Bob Marley v 70. letech návštìvníky
svých koncertù.
Podobné zdravice používali a
stále používají snad všichni
hudebníci na poli reggae a
pøíbuzných hudebních stylù.
Ale co nám tím vlastnì øíkají?
Abychom si mohli odpovìdìt
na tuto otázku, je tøeba vrátit se
o nìkolik desetiletí zpìt.
Vlastnì vše zaèalo pøed
necelými pìti sty lety
otrokáøstvím. Èernoši byli
masovì vyváženi na práci v
evropských koloniích zvláštì
v Americe a Karibiku. Po
zrušení otroctví v 19. stol. pro
nì však nastala jen ta zmìna,
že byli oficiálnì svobodní a v
nìkterých humánnì
založených oblastech (napø.
sever U SA) moh li žít n a
podob né úro vni ja ko bíl í.
Vì tš in a èe rn é po pu la ce ,
zejména Støední Ameriky a
právì Karib iku, však by la
odsunuta do vrstvy chudiny.
Na dá le ta ké fu ng ov al a
koloniální politika na africkém
kontinentu. Zde žili èernoši v
sociálním a kulturním útlaku,
kdy jim byl bílý èlovìk dáván
za pøíklad jako jediná
doko nalá byto st, k teré se
rovnat mìlo být pro èernochy
nejvìtším a zároveò
nesplnitelným snem. Hrdost a
sebevìdomí èerného èlovìka
tak byly systematicky
po tí rá ny. Ne jb es ti ál nì jš í
formou tohoto všestranného
útlaku byl jihoafrický
Apartheid.
Ale vra•me se do Karibiku,
kde vše zaè íná muž em
j m é ne m M ar c u s M o s ia h
Garvey (nar. 1887). Garvey
ne jp rv e st ud ov al ot áz ky
týkající se dopadu otrokáøství
a ko lonia lismu na èerno u
populaci, 2 roky cestoval po
ka ri bs ký ch a am er ic ký ch
zemích, kde tento problém
studoval v praxi a v r. 1914
založil doma na Jamajce první
pro èer noš sko u or gan iza ci,
As oc ia ci pr o v še ob ec ný
pokrok a zachování dìdictví
èe rn é r as y. N ás le do va lo
nìkolik d alších org anizací,
jejichž úèelem bylo plnìní
Garv eyho snu, dosa žení
všeo becn ého u znán í èer né
rasy. Jeho práce však byla
velmi komplikovaná, protože
zpoèátku narážel i na odpor
èernochù, kterým se podaøilo
dostat mezi støední vrstvy a
zaèali tedy sami sebe
považovat za bìlochy. Slovo
Bob Marley
„èe rno ch“ byl o i p ro n ì
výrazem pohrdání! Na jednom
z kázání kolem roku 1920
vynesl legendární proroctví:
„S nadìjí hleïte ku Africe, kde
bude korunován èerný král, a
ten se stane naším
vykupitelem“ (dnes není jisté,
zda tuto vìtu vyøkl skuteènì
Garvey sám nebo jeden z jeho
blíz kých spol upra covn íkù) .
Reakce na toto prohlášení byly
v rùzných vrstvách pøijaty
rùznì: od nadšení až po
výsmìch. V roce 1930 však
byl na etiopský trùn (tehdy
Habeš) dosazen a králem králù
p r o h l á š e n R a s Ta f a r i
Ma ko nn en . N ej ch ud ší a
nejutiskovanìjší obyvatelstvo
jamajských slumù to
po va žo va lo za na pl nì ní
proroctví. Tím byly položeny
základy rastafariánství.
Garvey je dnes významnou
osobností nejen pro
rastafariány, ale také pro
spoustu èernošských církví,
organizací a jiných seskupení,
které stále bojují za svobodu a
uznán í èerné ho èlovì ka a
lidská práva vùbec. Garveyho
práce se také stala jedním ze
zá kl ad ù p ro èi nn os t D r.
Martina Luthera Kinga a
dalších bojovníkù za práva
èernochù (Mandela, Malcolm
X, Jomo Kenyatta atd.).
Hlavní postavou
rastafariánství je bùh Jah
(zkratka z h ebrejského
„jehovah - bùh“) Rastafari.
J eh o z tì le sn ìn ím je pr o
rasta fariá ny eti opský císaø
Haile Selassie I., pùvodním
jménem Ras (princ) Tafari
Makonnen. Podle historikù je
pøímým potomkem krále
Šalamouna a královny ze Sáby
(Sába: království skládající se
z území Etiopie, Egypta a èásti
Pe rs ie ), pr ot o ví ra ra st ù
obsahuje nemálo znakù víry
židovské, køes•anské a
vychází z kultury egyptské.
Biblí rastù je tzv. Holy Piby
(bible èerného èlovìka), která
byla sestavena v letech 1913
1917. Katolické církvi nejvíce
rastové vytýkají to, že její
stoupenci v dobì, kdy
pøekládali bibli, zámìrnì
pøek rout ili n ìkte ré pa sáže
nebo zcela vypustili celé knihy
(6.a7.kniha Mojžíšova), èímž
údaj nì pøiz pùso bili Písm o
bí lý m n a ú ko r è er ný ch .
Vatiká n ta ké p ova žuj í za
hnízdo k orupce. Poukaz ují
nejen na historické høíchy
køes•anství (køížové výpravy,
inkvizici), ale také na pasivní
postoj papeže k holocaustu za
2. sv. války.
Ra st ov é b oj uj í p ro ti
Babylonu. Babylonem míní
svìt, ve kterém se daøí lži,
korupci, høíchu, nenávisti, kde
moc, bohatství a osobní prestiž
jsou stavìny nad lásku, èest a
život. Vypálením Babylonu
však nemíní fyzickou likvidaci
svìta, kterému je
ne jp od ob nì jš í Ev ro pa a
zejména US A, nýbrž je ho
lé èe ní (H ea li ng Of Th e
Nations). Kultura rastù je
velmi silnì spjatá s jejich
rodnou Afrikou, kterou
považují za svùj domov i pøes
nìkolikasetleté fyzické
odlouèení. Rastové odmítají
tvrzení jiných náboženských
skupin, že jejich víra je
protibìlošská nebo
protimulatská. Spousta z nich
Peter Tosh
Humanus, strana 19
ESEJE A JINÉ ÚVAHY
Jeho císaøská výsost Haile Selassie I.
jsou právì mulaty (Bob
Marley) a nemálo stoupencù
stále nacházejí mezi bìlochy.
Stále zvou nové stoupence,
aby pøijali Jaha Rastafariho. Je
velkým omylem domnívat se,
že rastové považují bílé za
ïábly a jejich cílem je bílé
uvrhnout do zkázy, jak o tom
trestuhodnì píše kniha Víry a
vyznání. Podobné
encyklopedie mají za cíl podat
struèný pøehled o co nejvìtším
poètu objektù, èasto za cenu
zásadního pøekroucení faktù a
tedy matení ètenáøe.
Dùležitým doplòkem
rastafariánské víry je
marihuana (v jazyce rastù
ganja, kaya, weed, herb,
sinsemilla, lambsbread) neboli
tráva moudrosti, která v jejich
vìrouce slouží pro komunikaci
s Jahem a sjednocuje národy.
Její užívání je tedy ryze
rituálního meditaèního
charakteru, èímž se zásadnì
liší od naší (Babylonské)
„travní“ pakultury. Božský
pùvod ganjy stvrzují citací
Bible, a to žalmu 104:14:“I
pøimìl trávu rùst pro dobytek a
„bylinu“ pro potøebu èlovìka,
aby mohl dále získávat
potravu ze zemì.“ Podle mýtu
je konopí první rostlina, která
vyrostla na Šalamounovì
hrobì.
Je tøeba uvést, že
rastafariánství bývá
považováno katolickou církví
za sektu. Je to zpùsobeno
v zásadì dvìma vìcmi. Tou
první je, že oficiální podoba
rastafariánství je v podstatì
Etiopská ortodoxní církev,
tedy církev koptská, která není
církví katolickou uznávána.
Problémem je rùzný výklad
nìkterých fragmentù. Také
proto, že rastové katolické
církvi nemálo vìcí vytýkají, je
snažší oznaèit je nálepkou
„sekta“ a tím od nich odvádìt
po zo rn os t ve øe jn os ti . Na
Jamajce mìli od 50. let rastové
po st av en í s po le èe ns ký ch
vydìdìncù. Pøišli s
myšlenkami smíru a
spravedlnosti v dobì
kapitalistického rozmachu v
Karibiku a zároveò v dobì
hrozby komunismu, nemluvì
o t ehdejším p ostavení
èernoc hù. Jejich myšlen ky
byly oznaèovány jako
prolevicové, tedy nebezpeèné,
a tak byl jejich osud stále
peèetìn. Nic na tom nezmìnila
ani památná návštìva Haila
Selassieho v roce 1966, kdy
ra st ùm by la po kr yt ec ky
propùjèena úloha organizace
re sp ek to va né ja ma js ko u
vládou. Okamžitì po skonèení
této návštìvy vjely do ghett
rastù buldozery, aby je
pøipravily i o støechu nad
hlavou. Avšak rastové, pro nìž
byla jakákoliv forma násilí
ne pø ij at el ná , se ro zh od li
bojovat jinak, mnohem
úèinnìji. Pøíležitost jim k tomu
dal rozmach prùmyslového
odvìtví, které se zdálo být pro
tak chudou zemi tabu
nah ráv ací ho prù mys lu. V
prùbìhu 50. let Jamajèany
jednoduše pøestal uspokojovat
Rhythm and Blues dovážený z
USA, tak zformovali hudbu
vlastní, typic kou pro svou
kulturu. Výsledkem kuchtìní,
kam se jako pøísady pøidaly
jazz, blues, karibská hudba
(mento, kalyps o) a hlavnì
prvky pùvodní africké kultury
kreolského obyvatelstva,
vzniklo ska. Posléze se ska
zaèalo zpomalovat, pøidávaly
se rockové prvky, a tak vzniklo
rocksteady. Když se zásadnì
vyzdvihla africká složka této
hudby, pøidalo se silnì
mystické cítìní rastafariánù a
do textù zaèala pronikat jejich
vìrouka a myšlenky týkající se
soužití èlovìka s pøírodou a se
sebou samým, právì v ten
moment pøišlo reggae.
„Reggae ´s „message“
poselství se brzy stalo doslova
folklórem. Rozmach
nahrávacího prùmyslu mìlo na
svìdomí nìkolik podnikatelù
v tomto oboru, kteøí si troufli
otevøít nahrávací studia
komukoli, kdo pøišel s dobrým
nápadem. Dále vlastnili rádia a
poøádali velkolepé diskotéky,
takže lze øíci, že rodina, by• z
chudinské ètvrti jako první
nakupovala jídlo, pak ošacení
a velmi vysok o na tomto
žebøíèku stály gramodesky. Ty
byly na Jamajce velmi levné,
vša k ta ké n ejv íce reg gae
hudebníkù pocházelo právì z
chudinských ètvrtí a ghett,
nebo z jamajského venkova.
Písnì pùvodních venkovanù
byly více prosyceny mystikou
a tajemnem, tito lidé pak pøišli
do Kingstownu, kde žili v
ghe ttu , kde jej ich hud ba
zí sk áv al a pr vk y so ci ál ní .
Jedním z nich byl právì Bob
Marley. Svou první desku
nahrál v necelých 17 letech a
to tak, že ji složil pøi práci ve
sváøeèské dílnì, pak s ní pøišel
za majitelem studia
Clementem Doddem, ten mu
pøidìlil s vou studio vou
kapelu, píseò nahráli a za
hodinu již šel Bob s dvìma
deskami a honoráøem domù.
Jeho písnièka pak putovala do
j uk e- bo xù v b ar ec h a na
diskotéky k DJùm. Tak to
chodilo bìžnì, èlovìk dostal
nápad, zabrnkal ji Doddovi
nebo pozdìji jinému
vydavateli na kytaru, když jej
oslovila, šlo se do studia,
kapela si ji zkusila a do hodiny
byla nahrávka hotova.
Takových muzikantù byly celé
fronty, takže hudební banka
Jamajky j e dnes nes mírnì
bohatá. Pozdìji se z reggae
hudebníkù stávají misionáøi na
evr ops kýc h a a mer ick ých
pódiích, kde své posluchaèe
seznamují se svým
poselstvím. Obrovský vliv má
dodnes jamajská muzika na
zbytek svìta.
Teï zpìt k rastùm, jejich
víøe a zásadám. Obecnì lze
øíci, že je to jedno z
nejtolerantnìjších a
nejliberálnìjších náboženství
vùb ec. Uzn áva jí exi ste nci
vš ec h os ta tn íc h vy zn án í,
protože jejich hlavním krédem
je heslo „One Love“, tedy
život v jednotì nehledì na
vyznání, rasu, pøesvìdèení,
av ša k, a t o je d ùl ež it é,
jednotou se nemyslí unifikace
kultur. Na nabádání národù k
úctì ke své kultuøe kladou
rastové obzvláštì velký dùraz.
Jak øek l Mar cus Gar vey :
“N ár od be z vì do mí sv é
historie, pùvodu a kultury
podobá se stromu vyrvanému
z koøenù.“
Libe ráln ost r astr afariánského vyznání spoèívá v
tom, že ani pøísné stravovací a
jiné zásady nejsou pro všechny
závazné. Zde se pøipouští, že
ne vš ec hn a p ra vi dl a
ortodoxního pøístupu k víøe lze
dodržovat na všech místech na
Ze mi . Tak é pr o ku lt ur u
každého národa mùže být
typický nìjaký znak, který
ortodoxní rastové vyluèují.
Avšak pouze kompromisy lze
dosáhnout úplné jednoty, po
které rastové tolik touží.
Nyní se zmíním o
nìkterých základních znacích
života obyèejného rasty. První
je stra vová ní. Rast ové se
stravují zpùsobem, kterému
øíkají Ital dieta.
Humanus, strana 20
ESEJE A JINÉ ÚVAHY
údaj nì Afri èané obec nì
na zý va jí ce lo u Af ri ku
Etiopií, Afrika má být jen
název zavedený Evropany.
Zvláštní pravidlo se týká
vlasù a vousù. Zde opìt
rastové citují Bibli, a sice
Leviticus 21:5:“Nesmìjí si
støíhat vlasy, holit vousy, ni
øezat do masa svého.“ Proto
si dlouhé vlasy splétají do
dreadlockù, které jsou opìt
v Babylonu degradovány na
pøedmìt povrchních
komerèních trikù tvùrcù
módních trendù.
Takto lze struènì
shrnout nám dosti neznámé
pozadí historie reggae
hudby, pojmù jako ganja,
rastaman, dreadlock,
Babylon, životní práci
Boba Marleyho, Petera
Toshe a dalších
Ital nemá nic spoleèného s
Itálií , ale v r astovském
žargonu to znamená
„pøírodní“, „èistý“, tedy
obdoba židovského
„košer“. V praxi
nejpøísnìjší pojetí
znamená, že ze stravy je
vyl ouè eno mas o (ze jm.
vepøové), korýši, mìkkýši
(jsou považováni za
„moøské vepøové“, protože
se živí odpadky a
mršinami), nešupinaté ryby,
moøští dravci, hlemýždi,
alkohol, tabák a dokonce i
koøení a sùl. Jak jsem již
øekl, tato dieta má
modifikace vzhledem k
pø ír od ní m a ku lt ur ní m
podmínkám jedince. V
zásadì jde o to, neužívat
nic, co tìlu èi mysli pouze
škodí. Rita Marleyová
napøíklad pije po jídle pivo
pro zdravé trávení, též pro
støedoevropana by mohlo
ná hl é o dm ít án í m as a
znamenat vážné zdravotní
komplikace, nemluvì o
tom, že i pivo a procedury,
tý ka jí cí se zp ra co vá ní
masa, jsou souèástí èeské
rasta misionáøù, a alespoò
se dotknout zdroje jejich
inspirace v kouzelné
mystice jamajského
venkova prosyceného
legendami ze staré Afriky,
biblickými pøíbìhy, a také
drsné reality jamajského
velkomìsta, kde se
denodennì odvíjí skuteèný
zápas o pøežití s
Babylonem.
Ota Blail, FPE, KGE
[email protected]
Zdroje:
Timothy White: Oheò v dlaních život Boba Marleyho
(Votobia, 1998)
Film Život a dluh (Life and Debt),
Stephanie Black, USA, 2001
www. rastafaria.webz.cz
www.rastaman.cz
www.ireggae.com
kultury. Nekompromisní
postoj zastávají rastové ke
všem drogám kromì èisté
ganjy. Co se týká masa, jsou
rastamané, kteøí maso
nejedí vùbec, jiní si
dopøávají, ale pouze rybí,
další pøijm ou i drùbe ž,
nìkteøí vùbec nepijí, jiní si
obèas dopøejí alkohol, který
j e nì j ak ý m z p ùs o be m
zdraví prospìšný atd. V
zásadì žádný z nich nebude
rastamany zatracen,
protože jde pøedevším o
smýšlení a pøístup k životu
než o dodržování zásad,
které jsou vlastní jen urèité
skupinì a v kulturách jiných
nabývají rozmìru image až
snobismu.
Druhým znakem, který
je pro rastamany typický, je
vzhled. Odìv bývá
ne jè as tì ji z pø ír od ní ch
materiálù, vždy však
ozdoben barvami Etiopie,
resp. Afriky, èervenou,
zelenou a zlatou (tyto barvy
bývají èasto mylnì
pøipisovány vlajce
Jamajky). Zajímavý je fakt,
že nejen rastamané, ale
Humanus, strana 21