BARBORA PÁTKOVÁ - Nevítaný mudla

BARBORA PÁTKOVÁ – Nevítaný mudla
Nad setmělou krajinou, na kterou padaly těžké kapky deště, se neslo houkání augurona,
plachého kouzelnického tvora, který celý zmatený unikal před zlem, které cítil ve vzduchu.
Byl zrovna pár metrů nad zemí, když po něm jakási postava začala metat zaklínadla. Auguron
vyděšeně zakvílel a tryskovou rychlostí zmizel ve tmě.
„Ale tak, Draco, už to nemůže dlouho trvat, vydrž!“ protáhl hlas muže, kterému z černé kápi
přehozené přes hlavu spadaly na hábit světlé vlasy. Chlapec stojící vedle něj znuděně
zamručel.
Chvíli na to se na náves kolem nich začali přemisťovat kouzelníci se stejnými černými
kápěmi a maskami na obličejích. Všichni tito čarodějové utvořili kruh okolo malé skupinky
uprostřed.
„Jak to vypadá, svůj úkol jste nesplnili,“ promluvil chladný a krutý hlas - hlas Lorda
Voldemorta.
„Pane, já být vámi, nasadím na tento úkol lepší a zkušenější-“ ozval se druhý muž - jediný z
přítomných kouzelníků, který (kromě samotného Lorda Voldemorta) neměl masku ani kápi
přes hlavu - muž s bílou pletí, hákovitým nosem a mastnými černými vlasy zplihlými pod
kapkami deště.
Voldemort ho ale přerušil: „Ne, Severusi! V tomhle poradit nepotřebuji. Starej se raději o
své povinnosti, uděláš lépe!“ Poslední dvě slova téměř zasyčel. Snape vysekl Voldemortovi
poklonu a mlčel.
„Tak máte něco nebo jste svého mistra znovu zklamali?“ vyštěkl Voldemort na čtyři
Smrtijedy, kteří se po jeho slovech zachvěli.
„Jeho nemáme, pane, ale něco máme!“ řekl jeden Smrtijed.
„No výborně,“ pochvaloval si Voldemort, „ a hodláš mi to ukázat, Avery?“
Po zamumlání: „Jistě, jistě, pane!“ se Avery otočil a mávnutím hůlkou zvedl na nohy
zavalitou postavu, která do té doby ležela mezi Smrtijedy a třásla se strachem a zimou.
Dudley Dursley zvedl svá prasečí očka k Voldemortovi a znovu se mocně zatřásl.
1
„Hmm… Ty jsi Potterův bratranec, že?“ promluvil na Dudleyho Snape, který ho sledoval s
neskrývaným odporem ve svých tmavých očích. Dudley se však strachem nemohl pohnout,
natož pak promluvit.
„Snape se tě na něco ptal!“ vykřikl Draco Malfoy: „Imperio! Odpověz mu!“
„A-ano,“ vybreptl Dudley.
Snape se ledově usmál: „Lepšíš se, Draco.“
Malfoy se samolibě ušklíbl.
„A jsem rád, že jsi mě konečně přestal oslovovat Pane profesore,“ dodal Snape.
„Vypadá to,“ promluvil Voldemort nesmlouvavým hlasem, „že pokud nebude mluvit sám,
budeme mu muset rozvázat jazyk jinak. Severusi, přinesl jsi mi Lektvar pravdy?“
„Ano, mistře,“ přitakal Snape, „Červíčku!“
Červíček rychle přistoupil k Voldemortovi a podal mu malou skleněnou lahvičku s
ozdobným ,V‘. Voldemort opatrně odšrouboval zátku a vlil Veritasérum do Dudleyových úst.
„Tak,“ ušklíbl se Voldemort, „ Kde je Harry Potter?“
„Nemám tušení! Včera večer odešel, vůbec nevíme kam,“ odpověděl Dudley nepřirozeně
vysokým hlasem.
„Mluvil v poslední době o nějakém místě nebo-“ pokračoval Voldemort rozčileně.
Dudley ho však přerušil: „Ne, ne, o tom jeho světě u nás nikdy nesměl mluvit! Rodičům to
vadilo a…“
„Dost, DOST! Ten kluk mi k ničemu není! Nic o Potterovi neví, NIC!“ křičel Voldemort.
Těžko říct, jestli byl v tu chvíli vyděšenější Dudley, nebo Smrtijedi, kteří Dudleyho přivedli.
„Mistře! My jsme se snažili, ale nějak…“ mumlal Avery.
„Mlč, Avery! Kdyby jste se snažili, nedopadne to tak, jak to dopadlo! Crucio!“
Avery se zhroutil na zem k Voldemortovým nohám a svíjel se v ukrutných bolestech. K
Voldemortovi se připlazil had, a hlasitě syčel. Voldemort spustil ruku s hůlkou a Avery ve
vzlycích mumlal: „Odpusťte, mistře!“
Voldemort se od něj s odporem odvrátil. „Nagini už je netrpělivý,“ promluvil a pohodil
hlavou směrem k hadovi. Potom jeho úzké rudé oči spočinuly na Dudleym.
„Ale ještě než vám zadám úkoly,“ promluvil ke Smrtijedům, „zbavím se jednoho špinavého
mudly, který nám tady kazí vzduch! Avada kedavra!“ Z Voldemortovy hůlky vyšlehl záblesk
zeleného světla a Dudley se skácel na zem - byl mrtev.
Auguron, který se usadil na nedalekém stromě zahoukal, a odlétl.
KONEC
pdffiction.unas.cz
2