Muzikus - OteSound

OteSound
Pro další příběh do minule načatého seriálu vyšla víceméně shodou okolností brněnská firma OteSound. Tou největší
shodou byl asi tamní koncert jazzové legendy Herbieho Hancocka v hale na Vodově ulici, jenž firma zvučila a k němuž
jsem se takto přichomýtl.
V
ěcná fakta z otevřených zdrojů praví, že firmu OteSound, s. r. o., IČ
27661164, spisová značka C 49802 vedená u Krajského soudu v Brně, datum zápisu
23. září 2005, založila, vlastní, vede a odpovídá za ni rodina Otevřelových.
Že se na firemních internetových stránkách
rubrika „o nás“ zabývá víc teorií ozvučovací
akustiky než plácáním se po vlastních játrech,
je asi charakteristické pro firmu, jež se zabývá
živým ozvučování do té hloubky, že jindy obvyklé jevištní osvětlení nebo studiové nahrávání přenechává jiným. Jak jsem se z povídání
dověděl, nezaměstnává ani zvukaře, pouze
na straně 40 a dalších. Ovšem tentokrát není
v redakčním hledáčku hvězda pódia, dnes Mr.
Herbie Hancock, jakkoliv bylo jeho vystoupení
skvělé, neboť o něm zde bylo již psáno jinde.
V této stati se dočtete o firmě, která zvuk
jeho kapely s přátelskou součinností jejich
zvukaře, pana Big Eda (vlastním jménem Ed
Learned), pro sál v hale na brněnské Vodově
ulici zprostředkovala.
Přestože shora citovaný rejstřík uvádí víc
osob, duší firmy OteSound, jednatelem i hlavním jejím údem jest pan Filip Otevřel, jenž mě
provedl zákulisím, postavenou a nastavenou
aparaturu mi popsal, a přestože jej maraton
To se rád kouknu. To znamená, že mixpulty
vlastníte, nebo si je kapely vozí svoje?
Vlastníme, protože je musíme dodávat. Chce
se to po nás jako „rental bussines“, ale naší
činností je sound design. To znamená fyzikální
engeneering, který se snaží ty dva, tři až čtyři
kanály, co z toho mixpultu vycházejí podle toho, jak je zvukař mixuje, rozprostřít správným
způsobem do publika.
Odposlechy na pódiu máte taky?
Odposlechy taky dodáváme, i odposlechové
konzoly.
A co světla a živly – oheň, voda, dým?
My se soustředíme jenom na zvuk.
A vaší hlavní parketou je tedy muzika, nebo
ozvučujete i něco jiného?
Výhradně live hudební produkce.
Takže dodáte reprobednice, PAčko…
… PAčko včetně všech „fillových“ beden,
front-fillů, out-fillů, down-fillů, in-fillů a tak
dál, pódiovku někdy… Třeba Herbie Hancock
od nás pódiovku chce, zatímco Zaz, která tu
bude pozítří, ne.
Je zvykem, že velké kapely si vozí pódiovou
techniku kompletně svoji. Monitory, někdy
i oba dva pulty – jak monitorový, tak front of
house. Včetně kabeláže, vysílaček – všechno
si přivezou svoje. A po nás chtějí právě jenom
to, abychom zesilovali jejich dvou- až čtyřkanálový výstup.
Máte nějakou „variantu brod“, když se něco
někde pokazí nebo nevyjde, umělec sám, nebo něco mu upadne…?
Já myslím, že celé živé zvučení je šňůrka „variant brod“.
zprostředkuje zvukový přenos mezi pódiem
a židlemi v hledišti, a to v co nejvyšší možné
kvalitě. Umělecko-technickou profesí zvukařskou je už buď vybaven tým ozvučované kapely nebo jsou zvukaři najati podle potřeby.
V podobném analytickém duchu je veden
i internetový soupis aparatury a anglický katalog stáhnutelný ve formátu pdf. Seznam
úspěšných akcí zahrnuje, mimo jiných, i brněnský koncert Pata Methenyho uskutečněný
28. června 2012 kousek od aktuálního místa
činu v Bobycentru v Lužánkách, o němž psal
tento slovutný foliant v červnovém čísle 2012
MojMír Mohapl
Před dopisováním do tohoto časopisu se živil jako lovec
mamutů. Za temných nocí občas děsí osamělé slečny
a zachovalé vdovy. Kořist rdousí mohutnými tesáky
a polyká zasyrova. Nic z toho, co kdy napsal, nebyla
pravda a nikdy neví, jak to má být správně.
54 Muzikus Únor 2015
dvou brněnských koncertů krátce po sobě dost
obral o spánek, trpělivě mi odpovídal na moje
skákání do jeho řeči. Tu máte jen mírně zkrocený zápis našeho povídání.
Můžu se tedy ptát?
Chtěl bych jenom říct, že nejsme zvukaři.
My si zvukaře na práci najímáme. Pro nás je
zvukař umělec, který stojí za mixážní konzolí.
A ten dělá pořád ještě umění, zatím co my
jsme „waveform delivery service“, my jsme ti,
kteří začnou až od toho mixážního pultu. To,
co z něho vychází, je pro nás reference. Tu my
zesilujeme a snažíme se, aby tento signál byl
pokud možno pro všechny posluchače stejný.
Toho se bohužel fyzikálně nedá úplně docílit, ale je to naší snahou. Můžeme se pak jít
podívat do sálu, jak jsme se s tím konkrétně
v tomto sále poprali.
Takže je to jedna velká improvizace?
Improvizace ani ne, ale věci se neustále dynamicky mění. Tohle vám myslím potvrdí každý,
kdo dělá živé zvučení, že ve stage plánu bývá
něco jiného a nakonec přijede kapela s jinými
požadavky. Vy to nějakým způsobem uděláte, a pak přijde umělec a řekne například,
že front-filly vpředu na pódiu stát nebudou,
a je to potřeba vyřešit jinak. Nebo že se mu
pódium třese, takže chce udělat jiný basový
set-up. Až do začátku koncertu se situace pořád z nějakého důvodu mění. Většinou. Zvlášť
u těch velkých jmen.
Takže čím větší umělec, tím proměnlivější
nároky?
Řekl bych, že se s nimi naopak spolupracuje
líp, aspoň co máme zkušenosti. Protože víc
důvěřují technikům. Konkrétně třeba dnes
text MojMír Mohapl foto archiv a autor
„Jezdící zvukaři...“
jsem se ptal, jestli si to chtějí poslechnout
nebo nějak upravovat, a řekli mi, že je to naše
věc a předpokládají, že bude vše v pořádku,
a že nebudou zasahovat do věcí, které fungují. Museli jsme si s nimi ale potvrdit umístění
basových beden pod pódiem uprostřed, že to
respektují a že jim nebudou vadit front-filly na
pódiu. To všechno jsme měli vykomunikované
dopředu.
Co jim na tom vadí? Že to brání ve výhledu
na ně?
Někdy prostě přijde muzikant na pódium
a řekne: „… tyto bedny tady nebudou…“
Nebo někdo z produkce řekne, že takové řešení nepřipadá v úvahu, a musí se to během
půlhodiny znovu přestavět a našumět.
Co akustické vlastnosti sálu? Řešíte to
vždycky až před koncertem, nebo používáte
nějaké simulace? Máte ty sály předem nějak
změřené?
Připravujeme se vždy na konkrétní event tak,
že si zjistíme rozměry haly ve vertikální a horizontální rovině a uděláme si predikce na
počítači. Pak přijdeme do sálu, musíme vytáhnout měřicí mikrofony a přímo v sále nastavení upravovat, což je vlastně hlavní část naší
práce. Kromě toho, že zjistíme, jak se to dá
udělat, musíme ještě všechno sladit v konkrétním prostoru.
je zdroj úsečkový a vlna válcová. Proto to
dál „dohraje“.
Já bych se do této diskuse nerad pouštěl,
protože tohle téma je zdrojem strašně mnoha
nesvárů a nedorozumění.
Co prach, vlhkost, déšť?
Bedny, u kterých jeden kus stojí řádově jako
malé auto, musejí být odolné proti takovým
vlivům.
Pokud by nebyly, nikdo si je nekoupí.
Já se s vámi nechci hádat…
To ani není podle mě účelem. Nicméně se
domnívám, že zmíněný princip neodpovídá
přesné fyzikální podstatě tohoto zvukového
systému. Pokud mají reproduktory tvořit line
array, což je teoretický model – série zdrojů,
které mají všesměrovou vyzařovací charakteristiku –, a aby tak mohly fungovat, nesmějí být
od sebe vzdáleny o víc než určitou vzdálenost.
Tato vzdálenost se výrazně mění v závislosti
na vlnové délce nejkratší vyzařované zvukové
vlny. Jestliže jsou zdroje od sebe vzdáleny více, dostávají se do oblasti, kde se kvůli rozdílu
fází některé frekvence odečítají. Vzniká hřebenový filtr a tím se rozdílně mění poslech v různých částech sálu. Právě tento jev se snažíme
minimalizovat.
A mixpult?
Mixpult je pod střechou, jestli myslíte, že by
do něj napršelo. A od prachu je potřeba jej
občas vyčistit.
Fázujete subwoofery?
To je jedna z nejzákladnějších věcí – taková abeceda sound designera. Subwoofer je
teoreticky vlastně jediný element v tom sytému, který může vytvořit line-array podle
té původní „anténní“ teorie, protože žádný
jiný všesměrový zdroj v tom systému nemáte.
Nízké frekvence těch full-range beden jsou taky poměrně všesměrové, ale výšky se naopak
snažíme různými hornami od sebe separovat.
Každý širokopásmový systém tedy obsahuje část, která je všesměrová, nebo řekněme
kulová, a část, která všesměrová není. Když
půjdete dozadu za reprobox, uslyšíte basy, ale
výšky ne. Jinými slovy v tom systému máme více frekvenčních pásem, která jsou různě směrová. U hlubokých všesměrových frekvencí se
můžeme bavit o nějaké obdobě line array, ale
u vysokých frekvencí ne, protože tam dochází
k separaci. Respektive mělo by.
Už jsem vás asi potrápil dost…
Mě na tom hlavně zajímá teorie, která za tím
je. Jsem založením teoretik, přírodovědec,
takže mě zajímá věci poznávat z principiálního
hlediska. A musím říct, že elektroakustika, se
kterou se potýkáme, je tak strašně zajímavá,
že je opravdu pěkné, když má člověk v ruce
takovou zbraň, jako je velká line array, i když
to není úplně line array, prostě ten hrozen,
kterému tak říkáme. To je skutečná „závodnička“, kterou se musíte naučit řídit. Nedá se to
prostě jenom pověsit.
Zkusme teď obecně. Jak dlouho fungujete?
Plus – mínus…
Jako opravdu, nebo když to byla ještě zábava?
To je na vás, odkud to vezmete.
Kdybychom začali úplně od těch amatérských
začátků, tak je to od roku 1999. Úplně seriózně jsme začali od roku 2009, kdy jsme koupili
Meyer Sound.
Takže růžový šumový generátor…
Ano, nějaký měřicí hardware a software, kterým se dá poznat, co se ve kterém místě děje.
Pokud se týká systémů line array, tak tam je
to v podstatě nutné.
S kapelami jezdíte i do zahraničí?
Děláme pro zahraniční produkce. Nejezdíme
s kapelami šňůry. To znamená, že nejezdíme
s konkrétní kapelou, ale děláme s určitou produkcí konkrétní festival. I v zahraničí.
Buřty zlobí?
Je to složitý nástroj. Oproti normálnímu reproboxu, který má patnáctku a čtyřpalec nebo
trojpalec…
Letní venkovní festivaly taky?
Ano.
Proč? Teorie praví, že line array překonává Huygensův princip šíření vln v kulových
vlnoplochách a aspoň na krátkou vzdálenost
Aparatura to přežívá?
To záleží hlavně na lidech, kteří se o ni starají.
U systémů, které jsou ve špičce spektra, je
dost možností, jak systém sledovat, aby fungoval tak, jak má.
Pak jsem se prošel dosud téměř klidným sálem, s pódiem ne úplně obvykle postaveným
tak, že jeho osa šla sálem skoro po úhlopříčce. Vzhledem k tomu, že hvězdou večera byl
tentokrát jazzman, místo rockového kotle
zabraly plochu parteru řady seriózních židliček. Na pódiu ještě asistenti muzikantů coby
dvojníci zkoušeli a dolaďovali postavené nástroje. Můj právě vyzpovídaný průvodce mi
ukázal aparaturu, včetně laserového udělátka,
které vám rudou čárou přímo v hledišti ukáže
místa, ve kterých je pokles na výškách o 6 dB,
a není proto fair play usazovat za touto čárou
publikum. Taky základní abecedu zvukového
designu, jak naznačil do diktafonu, tedy nafázovanou baterii subwooferů schovanou mezi
podlahou seskládaného pódia a stabilní podlahou sálu. Po krátké procházce podzimním
Brnem jsem pak usedl zpět a poučen poslouchal. A tleskal.
Únor 2015 Muzikus 55