pdf Zpravodaj chebské farnosti 2011 04

chebské farnosti
ročník 15
duben 2011
číslo 4
ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI
Č. 4 – DUBEN 2011
EDITORIAL
Jsme jiţ za polovinou postní doby, času probouzení a rašení, času růstu. Zpravodaj, který jste dostali do rukou, by chtěl také k této naší postní přípravě přispět.
Nově se v Cestách víry představil svým zamyšlením nad smyslem víry v našem ţivotě Martin Svatek, za přečtení stojí také příspěvek jiţ stálé přispěvatelky Marie Fraňkové
a s potěšením jsem konstatovala, ţe se opět po odmlce způsobené nemocí připomenula
Ludmila Křivancová z Karlových Varů, s tím ţe nás opět „zásobí“. Určitě nepřehlédněte
také pozvání na jarní výlet do Slavkovského lesa, uskuteční se 30. dubna. Ludmila výlet
připravila společně se svým manţelem Jaroslavem.
Nakonec ještě, pokud sledujete rubriku 950 osudů, pak máme připraveno několik dalších ţivotních příběhů osobností z naší farnosti. Z organizačních důvodů se nám „nevešla“ do dubnového čísla paní Slavica Himrová, která 11. dubna oslaví velmi významné jubileum. Protoţe však její osud je velice zajímavý, přidáváme nyní pouze gratulaci a
prostor jejímu příběhu na stránkách Zpravodaje dáme příště.
rym
VELIKONOČNÍ TRIDUUM
Zelený čtvrtek (21. 4.) DEN POSLEDNÍ VEČEŘE
- mše na památku večeře Páně v 16:00 v D. Ţandově
- mše na památku večeře Páně s mytím nohou v 18:00 ve farním sále v Chebu
- sbírka „Postní dar“ na podporu sluţby Farní charity Cheb (při obou mších)
- eucharistická adorace v „getsemanské zahradě“ ve farním sále po mši
Velký pátek (22. 4.) DEN KRISTOVA UTRPENÍ
- ranní chvály v 9:00 ve farním sále
- projekce filmu MOST (30 min.) ve 12:00, 17:00 a 19:30 ve farním sále
- kříţová cesta městem, zahájení v 15:00 u sv. Mikuláše
- velkopáteční obřady s uctíváním kříţe od 18:00 u sv. Václava
Bílá sobota (23. 4.) DEN ZTIŠENÍ A PRÁZDNOTY
- liturgie četby na téma „sestoupení do pekel“ od 9:00 ve farním sále
- moţnost bdění u Kristova hrobu po celý den v kostele sv. Mikuláše
Vigilie Zmrtvýchvstání Páně (23. 4.) VELKÁ NOC
- vigilie Zmrtvýchvstání s ţehnáním ohně se slavností světla (v kostele sv. Mikuláše), křestní bohosluţbou a slavením eucharistie (ve farním sále) v sobotu od 22:00
do 24:00 (odvoz pro zájemce zajistíme)
- následuje přátelské velikonoční „agapé“ ve farním domě
Zmrtvýchvstání Páně (24. 4.) BOŢÍ HOD VELIKONOČNÍ
- slavení eucharistie se ţehnáním pokrmů v neděli od 7:45 v D. Ţandově
- slavení eucharistie se ţehnáním pokrmů v neděli od 9:30 u sv. Mikuláše
- slavení eucharistie v neděli v 18:00 ve farním sále
- při všech mších sbírka na Diecézní charitu Plzeň
2
Č. 1 – LEDEN 2011
ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI
SLOVO FARÁŘE
ostatními. Přišel by tak o ten krásný stisk
Pánovy ruky, která ho vytáhla z bryndy. A
kdoví, jestli by se pak prvním papežem nestal nějaký méně plavecky zdatný
apoštol…“
A tak si ze svých rozpačitých plaveckých
pokusů odnáším dvojí osobní povzbuzení:
1. Není dobré zůstat na cestě sám. Občas
člověk potřebuje jemné nadlehčení rukou
přítele či souputníka, aby našel tu správnou
polohu, kdy je pak uţ sám nesen vodou.
2. Můţe však být dobré, kdyţ se nedaří.
Kdyţ je člověk dlouho ve tmě (nebo pod
hladinou). Nemůţe se pak tolik chvástat
sám sebou. A moţná tak lépe objeví napřaţenou ruku Jeţíšovu.
ÚPLNÉ PONOŘENÍ
Před časem jsem se začal učit plavat. Ne, ţe
bych neuměl vůbec. Ale protoţe mě na stará kolena napadají takové věci, jako ţe
bych mohl ještě zkusit Ţelezného muţe (3,8
km plavání, 180 km kolo, 42,2 km běh),
začal jsem hledat nějaký plavecký kurz.
Protoţe v širokém okolí asi učí plavat
jenom miminka, nenašel jsem nic jiného,
neţ kurz plavání „metodou úplného ponoření“ (www.totalniplavani.cz). Nejprve
jsem si sám vyzkoušel kurz pro neplavce.
Pak se mi podařilo zbláznit několik přátel,
takţe se nám podařilo jeden kraulový kurz
uspořádat dokonce i v Chebu…
No a od té doby se mi nedaří. Na kurzu
vyučovanou „metodu úplného ponoření“
jsem vzal aţ tak váţně, ţe se mi vůbec nedaří dostat se ke vzduchu. Instruktor pravil,
ţe prý asi mám těţké kosti.  Moje nejpohodlnější poloha (tzv. „sladký bod“) je tak
10 cenťáků pod hladinou (a odtud se při
kraulu fakt dost nešikovně nadechuje). Díky vytrvalému povzbuzování a pomoci přátel (stačilo párkrát jemně nadlehčit, a uţ to
tam bylo! ) jsem se sice před časem konečně naučil aspoň se ve vodě překulit na
záda a tam se trochu nadýchat čerstvého
vzduchu. Ale na triatlon to tedy bohuţel
fakt (zatím? ;-) nevidím.
A tak mě moooc povzbudilo, jsem si
v souvislosti s naším totálním ponořováním
přečetl aţ v brněnském OKOu č. 83 (Obdivně Kritický Obšťastník s „Nihil obstat =
Nemůţe obstát“ z farnosti Brno-Bystrc):
„Pokud se vám nedaří, nezoufejte! Není
úplně jasné, jak vám tato nová dovednost
zapadne do plánu, který má Bůh s vámi.
Třeba takový Petr. Kdyby uměl totálně plavat jako ryba, tak by ho neúspěch v chození
po vodě zřejmě vůbec nezaskočil, nýbrž by
sebejistě totálně odkrauloval ke člunu za
Moc za vás všechny děkuju a přeju
vám, abyste se o Velikonocích mohli skutečně ponořit do svého křtu, nacházeli dost
ochotných rukou k nadlehčení, a kdyţ vám
bude docházet dech, abyste se chytli té jediné, která je k dispozici úplně vţdycky.
A třeba přijďte o Velikonočním pondělí
do Aquafóra, kde nás čeká (opět brněnským
OKOem inspirovaná) Total Immersion Joy
Celebration (viz str. 18). 
Váš P. Petr
PS: „…A tak se chebští třeba chystají na
nějaký působivý rituál. Totální ponoření si
o to přímo říká. Třeba obnovu křestních
slibů ve stylu Total Immersion Swimming.“
3
ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI
Č. 4 – DUBEN 2011
CESTY VÍRY
„Ten malý tady pískat nemůţe, rušíte
tím paní doktorku! A vůbec, takhle malé
děti není zrovna moc moudré sem vodit!“,
zavrčela jsem do čekárny, aniţ bych se na
dítě podívala. Bylo mi totiţ předem jasné,
ţe patří ke skupince, která ho nechá dělat
cokoli. „Dyk jsou to jen děti....“ Pískání
kupodivu ustalo, zapomněla jsem na něj.
Lidé se střídali. Jedna maminka se velice
omlouvala, prý nemá Deniho kdo hlídat,
táta je v práci, proto ho musela vzít s sebou. Kluk byl velice ukázněný, ač měl v
očích plamínky, dokázal sedět, ani se nehnul. Moţná se i malinko bál. Maminka si
pospíšila, brzy byla vystřídána dalšími pacienty.
Na konci pracovní doby jsem našla v
čekárně na ţidli zapomenutou malou píšťalku (...nebyla z lízátka...). Jedinej kluk,
kterej tu dnes byl, byl Deni! Neměl ulepený ručičky, nepokusil se „zhoupnout“ na
lustru, ani neotevíral šuplíky. Seděl, jak mu
maminka přikázala....
Stydím se, nejraději bych se v tu chvíli
zahrabala! Jak snadné je zabít vztah ještě
dříve, neţ začne vznikat! Kdyby to tak šlo
– vzít tuhle malou píšťalku, pořádně zapískat a zahnat všechny blbý předsudky!
Předsudky bránící odrazu JEHO lásky.
„Dochází“ mi – půst zřejmě nebude jen
o chlebě a vodě, ale o lásce, vztahu a především o nesmírné Boţí trpělivosti.
MaF
PÍŠŤALKA
Nejsem asketický typ, slovíčko půst ve
mně nikdy nevyvolávalo velké nadšení.
Kázání 1. neděle postní ale nebylo o chlebu, vodě a kručení ţaludku. Nabídnutý
text: „Cesty velikonoční obnovy“pro 1. týden vybízí k přetékající radosti nad Boţí
láskou k nám. „Neboť tak Bůh miloval
svět...“ Toho Cantalamesu (doporučený
autor - jeho kniha) si asi váţně koupím, i
kdyţ podle netu za něj chtěj přes 200 Kč.
Připočítám-li poštovný, tak je to pěknej balík za knihu o pár listech!
Na faře uţ určitě nebude, myslím, ţe byla inzerována poslední  . Byla! Počkala
na mě! „Zašitá“ tam, kudy jsem ten den
procházela náhodou. Dokonce nestála ani 2
stovky . Bezvadný začátek postní doby,
libuju si, koupajíc se v Boţí lásce. Jsem
přesvědčena, ţe JEHO lásku odrazím dál...
Zkuste, ale odrazit lásku tomu, kdo vás
naštve ještě dříve, neţ se s ním přímo setkáte!
Čekárna byla plná, ostatně jako kaţdé
pondělí. Dělat několik věcí najednou jsem
si uţ zvykla, tedy pokud jsou smysluplné.
Ovšem přidělávat si práci navíc, ještě k
tomu zbytečným úklidem, na to tedy váţně
čas nemám. To hodně rychle zatrhnu! Napadlo mě hned, jak jsem pískálka zaslechla.
„To je určitě pískací lízátko, to poznám!“
Představa jak v právě probíhajícím
„šrumci“ ještě krotím slintajícího prcka,
střídavě ţiţlajícího oba konce lízátka, který
navíc stihne ulepenýma tlapkama “zvizitýrovat“ a řádně tak umatlat všechno kolem,
mi váţně jeţí vlasy na hlavě! (Stejnou
sluţbu jako lízátko bezpečně prokáţe i krabička přeslazeného ukapávajícího dţusíku
se zahnutým brčkem. Brrr!.. Obzvlášť,
kdyţ ji malý neposeda přehazuje a mačká v
ručkách.)
DUŠE JAKO KAMÍNKA
Sedím na jedné z katechezí lidiček připravujících se na křest a přemýšlím o jejich
prioritách. Dívám se na ně a v hlavě se mi
honí myšlenky, proč je tak obtíţné věnovat
Pánu něco málo z našeho času, proč je tak
obtíţné najít během dne několik minut na
pár vět z Písma, na modlitbu. Poslouchám
4
Č. 4 – DUBEN 2011
ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI
jejich důvody, které jim bránily si něco
přečíst, a v hlavě mi probleskují úvahy nad
tím, jaká je vlastně ta naše víra. Myslím na
učedníky, na to, jaká byla asi jejich víra,
kdyţ jim Jeţíš vytýkal jejich malověrnost.
Říkám si, vţdyť oni přece vírou ţili od malinka, byli ve víře vychováváni, neţili
v ţádném bezboţném prostředí zavaleni
supermarkety, televizí a…
Poslouchám, jak Petr mluví o pokušení
na poušti. O Satanovi, jak svádí Jeţíše. No
věcí, které nás svádí a rozptylují, máme
v dnešní době skutečně dost, pomyslím si.
Stejně je největším úspěchem Satana, říkám si opět v duchu, ţe nás dokáţe zaměstnat natolik, ţe uţ nám nezbývá čas,
který bychom strávili s naším Pánem. No,
jestli Jeţíš vytýká svým učedníkům malověrnost, tak „Bůh s námi“, to my jsme
s naším přístupem k víře asi úplně v čudu.
Čas plyne a katecheze pomalu končí, ale
mou hlavou se neustále honí myšlenky na
naši slabou víru. Přemýšlím o ní, o víře a
myšlenky mi sklouzávají k duši. Co to
vlastně je? Nějaká bublina? Něco nedefi-
novatelného, beztvarého? Duše! Co to je?
A taky ta víra?! Co to vlastně je? Najednou
mi prolítne hlavou: Duše, to jsou kamínka!
Kamínka, která nám Bůh dal, abychom
jimi mohli zahřívat všechny kolem nás. Dal
nám je a zaţehl v nich oheň, to je ta víra,
pomyslím si. „Dal jsem ti kamínka, človíčku.“, říká Otec. „Dobře se mi o ně starej.
Oheň v nich hoří, tak ať hřeje a hlavně dávej pozor, ať ti neuhasne.“ Jako kdyby nás
znal, nám pro jistotu dal také ještě návod,
jak v těch kamnech topit (desatero, horské
kázání). Dal nám také dostatek dobrých
briket (slovo Boţí) a nějaké to voňavé dřevo (modlitbu).
Tahle představa duše jako kamínek se
mi líbí a přemýšlím nad tím, jaký jsem
vlastně topič. Sám sobě musím trochu posmutněle konstatovat: „No ţádný extra topič zrovna nejsi.“ Ach jo. Musím s tím něco udělat, říkám si a uţ myslím na to, jak
bych měl vlastně topit. Rozhodně pravidelně! Aby oheň neuhasl! A radši trochu víc,
aby těm kolem mne nebyla zima, kdyţ uţ
netopím tak, aby se ohřáli, ale zase ne moc,
říkám si, aby se nepopálili! Myslím na brikety, na dřevo…
Jsem rád, ţe mi v kamnech ještě hoří.
Zdá se mi, ţe se ochladilo. Musím přiloţit!
Přihodím trochu dřeva, ať to Tátovi provoním. Vůni dřeva má rád, to ví, ţe na něj
myslím. Vím, ţe má rád také teplo, coţ mi
připomíná, ţe brzo to bude chtít zas pár lopatek uhlí. 
Martin Svatek
SLOVO ŢIVOTA
Jaro začalo uţ minulý měsíc, dokonce jsme
si posunuli hodinky na letní čas a tak zbývají koncem měsíce největší svátky církevního roku Velikonoce. A Slovo ţivota na
duben 2011 "Avšak ne co já chci, ale co ty
chceš." (Mk 14,36) je přímá souvislost s
Velikonocemi.
Představme si situaci: Jeţíš je v olivové
zahradě, na místě zvaném Getsemany. Na5
ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI
Č. 4 – DUBEN 2011
stala tolik očekávaná chvíle, vlastně je to
klíčový okamţik celého Jeţíšova ţivota.
Jeţíš padne na zem, úpěnlivě prosí Boha,
kterého oslovuje s důvěrnou něhou "Otče"
("tatínku"), aby ho ušetřil "tohoto kalichu".
Tato slova vyjadřují jeho utrpení a smrt a
prosí, aby ho tato hodina minula... Ale nakonec se zcela odevzdává Otcově vůli. Jeţíš ví, ţe jeho utrpení není náhodná událost, nebo pouhé rozhodnutí lidí, ale dlouho
plánovaný Boţí záměr. Bude obţalován a
zavrţen od lidí, avšak "kalich" přichází z
Boţích rukou.
Jeţíš nás učí, ţe Otec má s kaţdým z nás
svůj láskyplný záměr a kaţdého miluje
osobní láskou. Věříme-li v tuto lásku a odpovídáme na ni svou láskou- coţ je podmínka- obrátí Otec kaţdou věc v dobro.
Jeţíšovi se tedy nic nestalo náhodou, ani
utrpení a smrt. A potom přišlo Vzkříšení,
jehoţ velký svátek oslavujeme v tomto měsíci. Příklad Jeţíše Zmrtvýchvstalého musí
být pro náš ţivot světlem. Vše co nás potká, co se stane, co nás obklopuje a také
vše, co nám způsobuje bolest, musíme
umět vnímat jako Boţí vůli, ve které se
projevuje jeho láska k nám, nebo jako Boţí
dopuštění, ve kterém se stejně tak projevuje jeho láska. A tehdy bude mít v našem
ţivotě všechno smysl, všechno bude nesmírně uţitečné, i to, co se nám v dané
chvíli zdá nepochopitelné a absurdní, včetně toho, co nás - stejně jako Jeţíše - můţe
uvrhnout do smrtelné úzkosti.
Jeho vůle (Boţí vůle) znamená ţít, děkovat mu s radostí za dary ţivota. Někdy
ale rozhodně není taková, jak ji vnímáme:
skutečnost, před kterou musíme rezignovat,
zejména kdyţ se setkáme s bolestí: není to
ani jednotvárný sled událostí probíhajících
v našem ţivotě. Boţí vůle je jeho hlas, který k nám neustále hovoří a zve nás. Je to
způsob, jímţ nám Bůh vyjadřuje svou lásku, aby nám daroval plnost ţivota.
Mohli bychom si ji představit jako slunce, jehoţ paprsky znázorňují Boţí vůli pro
kaţdého z nás. Kaţdý kráčí po jednom paprsku, který se liší od paprsku jiného člověka, i kdyţ je to paprsek stejného slunce,
tedy Boţí vůle. Všichni tak konáme jednu
jedinou vůli, Boţí vůli - ale ta je pro kaţdého odlišná. Čím více se paprsky blíţí ke
slunci, tím více se přibliţují k sobě navzájem.
Podobně je to i s námi: čím více se stále
dokonalejším plněním boţské vůle blíţíme
k Bohu, tím více se blíţíme sobě navzájem,
aţ budeme všichni jedno. Místo, abychom
šli k lidem, kteří jsou nám sympatičtí, a
měli rádi pouze je, můţeme přicházet ke
kaţdému, jehoţ Boţí vůle postavila vedle
nás. Místo, abychom dávali přednost tomu,
co se nám více zamlouvá, jdeme vstříc tomu, co nám radí upřednostnit Boţí vůle.
Stačí se pohrouţit do okamţiku, který právě probíhá a plnit v něm Boţí vůli. Uplynulý okamţik uţ není, budoucí nám ještě
nepatří. Vlak času se pohybuje sám od sebe. Boha můţeme milovat jen v přítomnosti, která je nám daná a to svým rozhodným,
bezvýhradným a činorodým ANO jeho vůli.
Milujme tedy úsměv, který máme darovat, milujme práci, kterou máme odvést,
auto které máme řídit, jídlo, které máme
připravit, akci, kterou máme uspořádat, milujme člověka, který trpí vedle nás. Ani
zkouška, ani bolest nám nemusí nahánět
strach, pokud v ní spolu s Jeţíšem dokáţeme rozpoznat Boţí vůli neboli projev Boţí
lásky ke kaţdému z nás.
Můţeme se dokonce modlit: "Pane dej,
abych se ničeho nebál, protoţe všechno, co
se stane, není nic jiného, neţ tvoje vůle!
Pane dej, abych po ničem netouţil, protoţe
nic není více hodno touhy, neţ tvoje vůle.
Pane dej, ať se ničeho nepolekám, protoţe
ve všem je tvá vůle. Dej, ať se ničím nechlubím, protoţe všechno je tvá vůle."
(podle materiálu Chiary Lubichové)
iš
6
Č. 4 – DUBEN 2011
ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI
POMOC POTŘEBNÝM
PROSBA O FINANČNÍ PODPORU
Kvůli tlaku vzniklému sniţováním státních
dotací na činnost dobrovolnického centra (v
případě roku 2011 tyto dotace klesly po
loňském polovičním výpadku aţ na nulu
), ale i díky tomu, ţe se dlouhodobě
chceme ve farnosti pokusit nespoléhat se
finančně tolik na stát, hledáme různé nové
způsoby, jak ty z vás, kterým podpora
diakonických sluţeb farnosti leţí na srdci,
povzbudit k pravidelnějšímu finančnímu
dárcovství pro farní charitu, která tyto
sluţby organizačně i finančně za vydatné
spolupráce mnohých z vás zajišťuje. 
Byli bychom vděčni, pokud byste třeba i
v souvislosti s probíhající akcí „Postní dar“
zauvaţovali o moţnosti nejen takto
jednorázové, ale i pravidelné finanční
podpory farní charity.
Jestliţe
jednorázové
akce
typu
Tříkrálové sbírky, Postního daru či
Poutního maratonu nám mohou přinést
důleţitou finanční sumu pouţitelnou pro
rozvoj sluţeb, stálé příspěvky, o kterých
víme, ţe s nimi můţeme počítat, jsou zas
důleţitým a předvídatelným zdrojem pro
pokrytí provozních nákladů na zajištění
těchto sluţeb, na který se můţeme
spolehnout a nejsme pak rozhozeni
výpadkem té či oné dotace.
Farní charitu Cheb je tedy moţno
finančně podporovat následujícími způsoby
(viz
také
aktuálně
na
www.charita.farnostcheb.cz
–
menu
„Sponzoring“):
 příspěvkem do kasiček označených
logem Farní charity Cheb umístěných
v kostelích (nebo do kasiček v rámci
benefičních akcí: Tříkrálové sbírky
v lednu, Postního daru v postní době a
Poutního maratonu v červnu);
 sloţením příleţitostného hotovostního
POSTNÍ DAR PRO CHARITU
Velikonoce se blíţí, a tak připomeňme, ţe
během postní doby se stále můţeme podílet
na sbírce POSTNÍHO DARU (zvaného téţ
„Postní almuţna“), určené na podporu
nejrůznějších sluţeb naší farnosti lidem
v nouzi skrze sluţby naší farní charity.
Před Bohem se totiţ můţeme postit i tak,
ţe se na určitou dobu vzdáme některých
svých oblíbených činností či malých
závislostí na různých „dobrůtkách“. Kaţdý
asi sám ví nejlépe, čím by takto mohl ve
svém ţivotě vytvořit kousek „pouště“ –
místa a času pro setkávání s Bohem – a
ještě při tom ušetřit! 
A právě to, co si odepřeme – vyjádřeno
malým obnosem – můţeme postupně
během postní doby střádat do postních
kasiček, které jsou k dispozici jako
skládanka ve všech kostelích i na faře.
Takto nastřádaný dar pak můţete na Zelený
čtvrtek a na Boţí hod velikonoční přinést
na mši nebo i později do farní kanceláře
(nebo poslat na účet – viz informace níţe).
POSTNÍ DAR je určen na pomoc lidem
v nouzi skrze sluţbu farní charity. My za
něj předem děkujeme… a tvůj Otec, který
vidí, co je skryto, ti odplatí (Mt 6,18).
Zdenka Hulínská & Petr Hruška
7
ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI
Č. 4 – DUBEN 2011
daru určeného pro Farní charitu Cheb
(hotovost je moţno sloţit na kontaktním
místě Charity nebo ve farní kanceláři);
 jednorázovým či trvalým příkazem na
účet Farní charity Cheb, č. účtu 220
699 597 / 0300 (jako v. s. pro dary na
podporu farní charity obecně uvádějte
2100, na podporu dobrovolnictví 2200,
pro Tříkrálovou sbírku 2301, Postní dar
2302, Poutní maraton 2303).
V případě vyuţití moţností sloţení daru v
kanceláři či zaslání převodem vám můţe
být v kanceláři na poţádání jednorázově či
v součtu na konci roku vystavena darovací
listina, kterou můţete uplatnit k odečtu
darované částky od základu daně z příjmu.
Při
této
příleţitosti
(případně
i
korespondenčně či e-mailem) je zde také
moţné deklarovat úmysl „závazného
dárcovství“, jak o něm byla řeč výše.
Ať uţ nás podporujete příleţitostně,
pravidelně, či vaší praktickou spoluprací či
modlitbou, přijměte, prosím, naše velké
poděkování, ţe i díky vaší pomoci můţeme
zprostředkovávat důleţité sluţby lidem,
kteří to potřebují.
Petr Hruška, ředitel FCh Cheb
NOVINKY V SUPERVIZI
Na poslední supervizi dobrovolníků
zapojených do programů Bolest a moudrost
a Sasanka jsme se dohodli, ţe po třech
letech změníme zavedený termín supervizí
z úterního podvečera na čtvrteční. Bude to
tak vyhovovat více lidem i těm, kteří
doposud se ze studijních důvodů nemohli
účastnit.
Takţe
příští
supervize
dobrovolníků bude ve čtvrtek 14. dubna
2011 od 17:00 hodin na faře.
Zároveň se také změní supervizor.
Z finančních důvodů (viz výše) si
nemůţeme nadále dovolit poměrně
nákladnou sluţbu Martina Fojtíčka, který
navíc sám změnu stylu supervize a osoby
supervizora navrhl. Budeme tedy hledat
další moţnosti z místních zdrojů. Prozatím
se vedení supervizních setkání ujme Mgr.
Petr Hruška, který po Martinově důrazu na
profesionalitu můţe nyní zvýraznit některé
další nezbytné rozměry naší dobrovolnické
sluţby, např. rozměru obecné spirituality
kaţdého člověka a otázky jejího vztahu ke
konkrétní víře klienta či dobrovolníka.
eko
ZPRÁVY Z LORETY
ka i s legendou je převzata z knihy Petra
Berana Píseň o Loretě.
KOLIK JE U NÁS LORET?
Zima je uţ za námi, jaro se nesměle hlásí a
na Maria Loretu začne obvyklý ruch. Aţ
přijedete příště na Loretu, prohlédněte si
v levém ambitu loni instalované informační
tabule. Na jedné z nich je mapa, na které
jsou vyznačeny všechny lorety v Čechách a
na Moravě. Barevně jsou označeny ty, které uţ byly zničeny, nebo slouţí zcela jiným
účelům.
Ta naše patří mezi ţivé, kam přicházejí
poutníci hledat útěchu u Matky Boţí. Map-
ZVONY BUDOU ZVONIT SAMY
K milým, ale nelehkým úkolům sluţeb na
Loretě patřilo polední vyzvánění. Letos
budou mít práci usnadněnu. Německý spolek Maria Loreto zajistil automatické elektrické ovládání zvonů. Odborná firma měla
zařízení instalovat jiţ v listopadu loňského
roku, ale pro špatné počasí byly práce přeloţeny na jaro.
ako
8
Č. 4 – DUBEN 2011
ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI
950 TVÁŘÍ A OSUDŮ
ročník 1860 a byl velice konzervativní. Proto musela být dodrţena tradice pojmenovat
mě po předcích a jako druhé jméno jsem
dostala Eva. Tatínek byl na nás velice přísný, ale maminka nám to vynahrazovala nesmírnou laskavostí. Byla to taková trochu
schizofrenní výchova. Bratr byl o dva roky
starší a měli jsme spolu krásné dětství, i
krásné rodinné zázemí.
V Jičíně jsem absolvovala školy, taneční
a vţdy jsem se tam ráda vracela, dokud
komunisti nevzali mamince dům a pak i
byt.
V roce 1948 manţela zavřeli jako kapitalistu, ačkoliv tvrdě pracoval a měli jsme i
dluhy, protoţe jsme si půjčili v bance na
koupi nákladního auta, bez kterého se obchod neobejde. Manţel byl zavřený i s
mým bratrem, který u nás také bydlel. Byli
BEDŘIŠKA EVA VÁVROVÁ
Do Chebu jsme přišli v roce 1947. Bylo mi
21 let a byla jsem půl roku vdaná. Původně
jsem se ani vdávat nechtěla, ale to víte, potkala jsem toho svého prince na bílém koni.
Do Chebu jsme přijeli z Prahy našim autíčkem značky Popular na křiţovatku České
školy a tam jsem zaţila takové to "déja vu",
ţe jsem hned manţelovi řekla, kam máme
jet, abychom se dostali na Kasární náměstí.
Město bylo zdevastované; vypadalo jako
mrtvé. Vytrhaná okna visela z pantů a po
náměstí běhal opuštěný pes. Po prvním
přespání jsem řekla, ţe chci zpět do Prahy.
Můj manţel měl speciální vzdělání - byl
ovocnář a v Praze jiţ neměl uplatnění. Tak
jsme přijeli do Chebu, kde byl na Kasárním
náměstí velkoobchod zvaný "Plodinový
dvůr", jehoţ majitelka Ţidovka ţila v Jiţní
Americe a můj manţel přijal její nabídku,
převzít obchod a stal se zde také soudním
znalcem v tomto oboru. To znamenalo, ţe
dělal posudky na ovoce, které bylo dováţeno z celé Evropy přes ţelezniční celnici
Cheb. Pokud bylo shledáno, ţe je v pořádku
odešlo zboţí do vnitrozemí na místo určení.
Tam, kde dnes stojí na Kasárním náměstí
paneláky, stál náš obchod s velkými skladovacími prostorami a dvěma kabinami na
dozrávání banánů.
Manţel uměl dobře německy a byl velice
komunikativní, tak zde byl časem velice
oblíbený. Já jsem mu dělala účetní.
Od dvou let svého ţivota jsem ţila v Jičíně, kde jsem studovala gymnázium. Kdyţ
za války zavřeli vysoké školy, odešla jsem
z gymnázia a místo vytouţené farmacie
jsem absolvovala obchodní akademii. To
však nebyla moje představa; po tatínkovi
jsem měla spíše sklony výtvarné.
Mému tatínkovi bylo 65 let a mamince
30 let kdyţ jsem se narodila. Tatínek byl
9
ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI
Č. 4 – DUBEN 2011
zavřeni v Aši a v Chebu. Dodavatelé zboţí
ze západu nechápali, ţe u nás došlo k převzetí moci komunisty, a zboţí chodilo stále
dál na celnici. Soudní znalec byl stále zapotřebí, a tak jsem zboţí vţdy převzala já a
manţelovi jsem vozila do vězení papíry k
podpisu. Při té příleţitosti jsem jim oběma
donesla něco jídla na přilepšenou. Bylo to
jako v nějakém špionáţním filmu.
Manţel byl zavřený jen několik měsíců a
pak pro nás nastala doba bez perspektivy.
Dokonce jsme zvaţovali i emigraci. Ale
měla jsem zde maminku vdovu, a tak jsme
po zralé úvaze zůstali.
V listopadu 1949 se nám narodil syn
Viktor. Manţela ještě jednou zavřeli, byl
dost otevřený a nepokorný a komunisty rád
provokoval.
Po roce 1968 jsme emigraci zvaţovali
znovu, ale manţel byl o 12 let starší neţ já
a byl uţ ve věku, kdy se obtíţně začíná od
nuly. Tak musel zde pracovat jako zedník,
coţ neuměl a dostával za to málo peněz.
Kdyţ byl synovi rok, vzali jsme si maminku k sobě a já jsem také nastoupila do
práce. Začala jsem pracovat ve Státní bance
a pracovala jsem tam aţ do důchodu v roce
1981 a pak ještě 10 let brigádně. Dopracovala jsem se tam slušné pozice, ačkoliv
jsem nebyla ve straně a s odbojným manţelem to také nebylo lehké. Abych si udrţela
stávající pozici, musela jsem si ještě doplnit
vzdělání šesti semestry při Vysoké škole
ekonomické z vybraných předmětů pro
bankovnictví. Prospěla jsem s vyznamenáním. Tak jsem se snaţila usilovnou prací
nahradit výpadek financí manţela. Pomáhala mi naštěstí maminka v domácnosti.
Syn byl šikovný a technicky zaměřený,
tak šel studovat na ČVUT v Praze. Abychom mohli přispívat synovi na studia i
manţel dělal o dovolené brigády.
Těch 40 let proţitých za socialismu byla
šeď. Ztráta let a zmaření ţivotní energie a
schopností lidí té doby. Ale na druhé straně
ta tvrdá škola na psychiku byla i určitým
přínosem. Lidí byli skromnější, otuţilejší a
pokornější. Formovalo to u mnohých slušný charakter a dalo to mantinely pro další
ţivotní peripetie, které přišly.
Kdyţ se syn oţenil a narodil se první
vnuk, měli jsme pocit, ţe si konečně vydechneme. To netrvalo ale dlouho. V srpnu
1984 došlo k tragické nehodě, při které
manţel zemřel. Jel na kole a u Fr. Lázní ho
srazilo auto a byl konec všem iluzím.
Začala jsem znovu chodit do práce do
banky.
Ten tragický odchod mého manţela byl
bodem mé konverze a můj návrat k víře.
Byla jsem v ní sice vzdělaná a vychovaná,
ale moc jsem k ní nekonvenovala. Zavalena
prací během ţivota jsem přestala praktikovat. Kdyţ jsem z hodiny na hodinu zůstala
sama, uviděla jsem, ţe nemám nikoho, neţ
toho Nejvyššího. Vyndala jsem Nový zákon, který jsem měla neotevřený doma a
začala jsem ho číst nahlas, jako bych předčítala svému muţi. Byla jsem z jeho odchodu tak zoufalá a rozbolavělá, ţe jen toto
mi pomáhalo. Zapojila jsem se do hnutí
Fokoláre a spolupracovala jsem s Františkem Radkovským, který byl v té době kaplanem ve Fr. Lázních. S kamarádkou Jarkou Rymešovou jsem pro něho opisovala
samizdat. Prostřednictvím Fr. Radkovského
jsem se seznámila i s kardinálem Vlkem,
který v té době byl v lázních, kněz bez státního souhlasu, pracoval jako archivář také
ve Státní bance v ústředí v Praze. Několik
let intenzivní práce v církvi mě postupně
uzdravovalo z bolesti manţelovi smrti.
Rok 1989 hodně změnil v intenzitě hnutí.
Rodiny začaly podnikat a věnovat se novým sekularizovaným moţnostem. Ale také
vznikl Křesťanský klub ţen, který potřeboval členky, zapojila jsem se i do Občanského fóra, znovu jsem nastopupila do práce v
bance nyní jiţ Komerční. Pak jsem byla
povolána starat se o nemocnou švagrovou v
Praze, která měla nemocné srdce. Zemřela
a zůstal její manţel také nemocný, málo
10
Č. 4 – DUBEN 2011
ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI
pohyblivý. Tak jsem u něho zůstala asi půl
roku, ale jiţ jsem to sama nemohla zvládnout a tak jsem si ho vzala do Chebu, ale
musel být převezen na Carvac. Zemřel ve
věku 90 let. Bylo to velice náročné a tak
jsem musela omezit některé aktivity, které
mě nejen těšily, ale hodně naplňovaly. Ponechala jsem si pouze studium v Rozhlasové akademii třetího věku.
Kdysi jsem po té první noci v Chebu r.
1947 řekla, ţe chci být nejdéle do půl roku
pryč, protoţe Cheb byl špinavý a připadalo
mi jako oběť zde ţít. Ale v průběhu 60. 70.
let se město začalo opravovat a oţívat. V
době, kdy jsem pracovala v bance došlo k
rekonstrukci historického jádra města pod
vedením akad. architekta Vlad. Fojtla a
Cheb se začal vylupovat do své krásy. Vystavělo se nové nádraţí, Eska byla velkým
podnikem, vyrostl zde masný průmysl, pivovar, průmyslové pekárny, podnik KOVO,
rozšířily se sluţby, Cheb začal prosperovat,
i kdyţ nad ním visel šedivý mrak komunismu. Dokázal vstát z poválečných trosek.
Tak, jak jsem si kdysi řekla:"Půl roku a
nic víc", tak dnes mohu říci, ţe Cheb je
mým domovem. Nabírá hezký evropský
rozkvět a zaplať Pán Bůh zato, ţe uţ se za
něj nestydím.
Zajímavým historickým obloukem v
mém ţivotě je, ţe pocházím z Valdštejnova
města Jičín a doţiji ve městě, kde také on
skonal.
eko
vyprávění paní Marie. Do obecné školy
chodila do Třebeně, ve zdejším kostele sv.
Kateřiny byla pokřtěná a později tady přistoupila k prvnímu svatému přijímání.
Po vychození měšťanky ve Skalné sehnala svoji první práci v továrně na hračky.
„Brali jsme padesát haléřů na hodinu, ale
byli jsme rádi, ţe práci máme, ţe si vyděláme nějaké peníze, kterými pomůţeme vylepšit rozpočet rodiny. Tenkrát, pokud jsme
ještě bydleli u rodičů, bylo samozřejmostí,
ţe jsme celou výplatu odevzdali.“
Do poklidného ţivota venkovské rodiny
zasáhla samozřejmě třicátá léta - a válka.
Také německé dívky musely pomoci válečnému průmyslu, a tak Marie byla spolu
s dalšími přidělena na chebské letiště, kde
se opravovala letadla. „Sice jsme sem byly
nasazené, ale práce to byla hrozně zajímavá, bavilo mne to. Po roce jsem se pak ocitla v kontrolním oddělení a našima rukama
procházely opravené díly a my sledovali,
zda je práce dobře udělaná,“ pokračuje Marie Hocká ve vzpomínkách.
Na sklonku války bylo letiště jedním
z prvních cílů amerických bomb. S prací
byl konec, Marie se vrátila zpátky domů a
přemýšlela, co bude dál. Rodina se nezpronevěřila, Marie do odsunu nešla. Nicméně
hodní známí jí nabídli, aby šla pracovat do
pekárny ve Františkových Lázních, ale jako
Němka nakonec musela jít pracovat na statek, daleko od svého rodiště. „Bylo to pro
mne těţké, protoţe jsem byla na svou rodinu vázána, nechtělo se mi, a také mi více
vyhovovala práce v továrně. Pomohl mi
mistr z pekárny, přimluvil se za mne a já se
vrátila zpátky, domů, a za krátký čas jsem
nastoupila do kaolinek ve Skalné.“ Paní
Marie byla vţdycky spíše skromná, nenápadná, ale velice pracovitá a obětavá. A tak
si brzo získala dobrou pozici i mezi českými spolupracovníky. „Přicházeli sem lidé
z různých koutů Čech, já jsem je zapracovávala, předávala jim zkušenosti, nakonec
jsem se stala mistrovou...“
MARIE HOCKÁ
Marie rozená Rothová, přišla na svět
v německé rodině v listopadu roku 1922
v Kateřině, coţ je dnes malá osada hlavně
chalupářů blízko rezervace SOOS u Nového Drahova. „Byli jsme čtyři děti, tatínek se
musel hodně ohánět, aby rodinu uţivil,
maminka se starala o domácnost, práce měla také nad hlavu, ale byli jsme šťastní, ţili
jsme skromně, ale spokojeně. Na dětství
mám moc hezké vzpomínky,“ začíná svoje
11
ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI
Č. 4 – DUBEN 2011
V roce 1949 se seznámila se svým pozdějším manţelem Hockým, a o dva roky
později se vzali. Plných jedenáct let pracovali ve skalenských kaolinkách, manţel zde
působil jako vedoucí. Kdyţ absolvoval vyšší hornickou školu v Duchcově, přestěhovala se rodina, která se v roce 1955 rozrostla
o dceru, do Habartova, kde manţel Marie
Hocké pracoval v dolech, a Marie šila rukavice v habartovské továrně.
Kdyţ manţel odešel do důchodu, přestěhovali se do Chebu. Před jednadvaceti lety
manţel Marie Hocké zemřel na infarkt, a
od té doby ţije sama. Navštěvuje ji sice
dcera (je zdravotní sestra), má tři jiţ dospělé vnuky a vnučky, a celkem 5 pravnoučat.
„Nejčastěji jsem však sama se svými
vzpomínkami a přemýšlím, kolik dnů tady
na zemi mi ještě Pán Bůh dopřeje. Protoţe
uţ ve svých 89 letech tak dobře nechodím,
jsem vděčná všem, kdo mi pomohou dopravit se na mši do kostela. Bohu za to díky.“
rym
FÓRUM
nička!
Setkání s těmi, se kterými jsem se dlouho neviděla, bylo skvělým překvapením.
Neřešili jsme, ţe kaţdý z nás je v jiné církvi, byli jsme spolu a vůbec jsme se nenudili, bylo nám prostě fajn.
Nenudil se určitě nikdo. Program byl natolik pestrý, ţe i ti kteří „svíjení se na parketě“ příliš neholdují si uţívali zábavičku.
Výhra v tombole se těsně mihla kolem
mého kuponu , takţe snad příště!
Jo, příště uţ nebudu tak nerozhodná ,
protoţe na tomhle plese vyhrál vlastně
kaţdý.
Kaţdý, kdo byl ochotný přijmout mezi
sebe druhé a společně se bezva bavit!
(I bublinky byly nádherný    )
MaF
STŘÍPEK Z PLESU
Moc se mi na ples jít nechtělo (manţel je v
práci, tančit neumím, budu tam tak akorát
sedět v koutě jak tetka agentka, které nic
neunikne). Zvědavost ale nakonec zvítězila. Vyrazila jsem na poslední chvíli a stihla
úţasné předtančení okouzlujícího páru
„pana pátera a matky představené“ .
Váţně jim to moc slušelo! Brigitko, jsi jed-
MASOPUSTNÍ SETKÁNÍ A JÁ
Na Masopustní setkání KKŢ jsem šla
s jistou nostalgií. „Zase mi budou připomínat moje kulatiny!“ To bude jiţ POPÁTÉ!
Díky Bohu, ţe jsem se jich doţila,
ale……………………
Vešla jsem do klubové místnosti a moje
jakási „nenálada“byla ta tam. „Ahoj, nazdar, vítej, ochutnej, na zdraví.“ „Přípravkyně„ pohoštění a slavnostní tabule mě
12
Č. 4 – DUBEN 2011
ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI
vřele vítají. A uţ přicházejí další a další
účastnice masopustního veselí, Patrik
s harmonikou (tak to bude mejdan!). A
vzápětí vítáme masopustně přioděné ţeny
z Německa. A JE TO TADY! Díky Alenko, ţe jsi po uvítání uvedla moje kulatiny
decentně, díky vám všem, moje milé, za
přání a krásné růţe. Patrikově harmonice a
zpěvu nešlo odolat. Po nostalgii nebylo ani
vidu, ani slechu. Naopak, moje dobrá nála-
da byla stále větší a větší, aţ bujará. I moje
kolena mi dovolila zatočit se v kole. A tak
jsem odcházela z masopustního setkání plna vděčnosti a radosti. DÍKY!
P. S. Jo. A některé německé návštěvnice
prý říkaly, ţe na ty kulatiny nevypadám.
ŢE BY? Nebo špatně viděly. To raději to
první! Cha, cha.
jak
OuKhej!
„Počkej,“ odpovídá přísně Bůh, „uvidíš,
jak ho potrestám.“
Satan uţ se dopředu těší.
Zatím Sanders hraje svůj první míček.
Zázrak! Hned napoprvé spadne do jamky.
Druhý míček: totéţ. Všechny pokusy, končí stejně – bezchybný výkon! Sanders září
– je to největší úspěch v ţivotě, škoda, ţe
na hřišti není nikdo, kdo by ho obdivoval.
Satan se vzteká: „Coţe, Všemohoucí,
tohleto ţe je trest?“
„Ale jistě! Můţe se snad před někým
chlubit?“
Chemla
(Vybráno z knihy Myšlenky z židovské
moudrosti, Nicholas Schultz, Portál, 2006)
bodi
Z ŢIDOVSKÉ MOUDROSTI
Šabat šabatů je Kipur. Je to nejzávaţnější
den ţidovského roku. A bylo to právě
v den Kipuru, kdy mladý rabín Sanders,
nadšenec golfu, neodolal ţhavé touze jít si
udělat pár jamek. Vyuţil přestávky mezi
modlitbami, vrátil se domů, v rychlosti sbalil pytel a vyrazil do jednoho vzdáleného
klubu, kde ho nikdo neznal. Stal se snad
zázrak? Na hřišti ani noha. Sice si trochu
dělal výčitky, ale bylo to silnější neţ on a
pak, teď kdyţ uţ je tady, nemůţe se přece
sebrat a jet zpátky, ţe ano?
Nahoře v nebi probíhá vzrušena debata.
Satan se doţaduje Hospodinovy pozornosti:
„Podívej, Hospodine, jak ten drzoun
znesvěcuje nejsvětější den roku, den, který
má být zasvěcen jen Tobě!“
CHVILKA SE SVATÝMI
karmelitánky a mučednice.
„Cokoli přijde, jsem na všechno připravena. Jeţíš je i zde uprostřed nás“ Těmito
slovy těšila Edita Steinová své spoluvězně
na cestě do koncentračního tábora
v Osvětimi.
Byla to síla, kterou se Edita Steinová vyznačovala po celý ţivot. Síla při pojímání
SVATÁ EDITA STEINOVÁ
Kdyţ jsem přemýšlela, jakého svatého vyberu do naší rubriky Chvilka se svatými
v měsíci dubnu, řekla jsem si, ţe je načase
poznat ţivot nějaké svatořečené ţeny. Otevřela jsem knihu a hned mě upoutal obrázek Edity Steinové, konvertitky, řeholnice,
13
ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI
Č. 4 – DUBEN 2011
jasných ţivotních rozhodnutí, která ovšem
nesplňovala vţdy očekávání blízkých.
Kdo byla Edita Steinová?
Narodila se 12. října 1891 ve Vratislavi.
Její ţidovští rodiče měli celkem jedenáct
dětí. Poté, co vystudovala ve Vratislavi a
Göttingenu filosofii a dosáhla doktorátu,
stala se od r. 1916 spolupracovnicí tehdy
slavného fenomenologa Edmunda Husserla
ve Freiburgu.
Po přečtení ţivotopisu sv. Terezie
z Avily se pevně rozhodla: Edita Steinová
konvertovala ve věku 31 let ke katolicizmu
a dala se v Bergzabernu pokřtít. V příštích
letech působila jako docentka a učitelka.
Přes pocity viny vůči své staré matce,
vstoupila v r. 1933 na kolínský Karmel a
přijala jméno Terezie Benedikta a Cruce
(Terezie Benedikta od Kříţe). V roce pogromů 1938, kdyţ ţidé byli v Německu
pronásledováni, sloţila věčné sliby. Uţ v r.
1936, krátce po smrti matky, přišla na kolínský Karmel také její sestra Růţena a dala
se pokřtít. Aby nevystavovala kolínský
klášter a spolusestry nebezpečí, odešla Edi-
ta Steinová na Nový rok 1939 do holandského kláštera v Echtu. O rok později za ní
přišla i její sestra Růţena a vstoupila rovněţ
do karmelitského řádu. V Echtu Edita napsala ještě několik vědeckých spisů, mezi
jiným dílo ke 400. výročí svatého Jana od
Kříţe. Na této knize pracovala ještě 2. srpna 1942, v den, kdy byla se sestrou odvlečena Gestapem. Edita Steinová nevyuţila
moţnost utéci na Karmel ve Švýcarsku, kde
by byla v bezpečí, protoţe by nemohla vzít
s sebou sestru Růţenu. Řekla jí v okamţiku
zatčení: „Pojď, jdeme za náš národ.“ Uţ 7.
srpna byly obě sestry deportovány do Osvětimi a po dvou dnech, 9. srpna zemřely Edita a Růţena Steinové v plynové komoře.
Kardinál Josef Frings zahájil v r. 1962
proces blahořečení Edity Steinové, mučednice ţidovského původu. Papeţ Jan Pavel
II. pak Editu Steinovou při své druhé návštěvě Německa 1. května 1987 prohlásil za
blahoslavenou, 11. října 1998 za svatou a 1.
října 1999 za spolupatronku Evropy.
jak
SPOLKY A SPOLEČENSTVÍ
denní provoz na Loretě od 1. května do října denně, pondělí bude podle zkušenosti
z minulých let Maria Loreto pro návštěvníky zavřeno.
 Pouť na Javořinu bude letos spojena
s návštěvou kostela ve Velké Hleďsebi.
 Spolek bude dále pečovat o drobné sakrální památky a hroby duchovních a řeholnic na městském hřbitově a vyznačí
v terénu Velkou kříţovou cestu ve Starém
Hroznatově.
 Ve vhodném termínu bude v sále promítnut film Marienland – Kraj Panny Marie.
 Členská schůze přijala dva nové členy,
takţe Spolek Maria Loreto má opět 100
členů.
SPOLEK MARIA LORETO
Z ČLENSKÉ CHŮZE SPOLKU
 Jednání zahájil předseda SML P. Filip Z.
Lobkovicz vzpomínkou na členku Boţenu
Kadounovou, zemřelou v únoru.
 Místopředseda Petr Beran informoval o
stavu příprav na obnovu Velké kříţové cesty a o záměrech nového majitele zámku a
kostela ve Starém Hroznatově.
 Jednatelka A. Kovaříková seznámila
členy s výsledkem hospodaření v r. 2010.
 Členové schválili návrh činnosti na letošní rok, podle kterého bude spolek opět
zajišťovat a částečně dotovat dopravu na
mše na Loretě.
 Dobrovolnická skupina bude zajišťovat
14
Č. 4 – DUBEN 2011
ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI
postní doby začínající Popeleční středou. A
ţeny z Walsassenu se umí opravdu rozveselit na plné obrátky.
Přijelo 21 ţen, kaţdá s úsměvem ve tváři
a symbolickou maskou na hlavě. Přijely do
milého prostředí, plného přátelství a plných
stolů s pohoštěním. A nebyly zklamány;
přály si hudbu a zpěv Patrika Lavrinčíka a
ten byl jiţ připraven se svými nástroji a
písničkami. Nastala zábava i s tancem a
pohyby plnými emocí. Tak ţádná smutná
věc - to stáří!! Tomuto veselí podlehl i P.
Petr Hruška, který naši společnost krátce
navštívil a jehoţ cyklistický dres velmi
dobře ladil s probíhajícím programem. Ale
této uvolněné atmosféře podlehli všichni
(byl zde i indický muţ, manţel jedné asi
nové členky KKŢ), smích byl na tvářích
všech. Dokonce to prý ještě doznívalo v
autobusu, který odváţel waldsassenské ţeny domů. Všem iniciátorům patří poděkování, zvláště pak Patrikovi Lavrinčíkovi.
9. března však nastalo období postní,
příprava na Velikonoce. Je to také radostná
doba, ţe se dáváme na dobrou cestu, ţe se
něčeho zříkáme. Jestliţe někdo něco dává a
pláče při tom, tak si to můţe rovnou nechat! Jen veselého dárce miluje Pán - a půst
je doba darování Bohu z toho, co povaţujeme za své.
vá
ZMĚNA NÁSTUPNÍ STANICE
NA POUTĚ A DNE MŠE NA LORETĚ
Kdyţ byla zrušena zastávka „U Elektry“,
která byla naší nástupní stanicí, vybrali
jsme jako další moţnost výstupní stanici na
autobusovém nádraţí. Toto místo patří Autobusům KV a vznikaly potíţe. „Náš“ autobus nemohl na tomto místě dlouho stát,
zato my jsme tam stáli mnohdy ve větru a
dešti a čekali, aţ v určenou dobu přijede,
my rychle nastoupili a jelo se. Tak jsme
s p. Zakuťanským dohodli, ţe nástupní
stanici přeloţíme do Komenského ulice
(u budovy Všeobecné zdravotní pojišťovny), kde je pro autobusy dovoleno parkování. Autobus přijede, jak má - 10 minut
před stanoveným odjezdem a my budeme
mít klid na nastupování. Letos jsou termíny
stanoveny na středy místo úterků, a to:
4. 5., 18. 5., 1. 6., 15. 6., 29. 6., 13. 7.,
27. 7., 10. 8., 24. 8., 7. 9., 21. 9, 2. 10.
ako
KLUB KŘESŤANSKÝCH ŢEN
MASOPUST V KLUBU
Věk seniora je prý smutná věc, říká se. NE.
Pokud se opravdu něco takového stane,
znamená to, ţe přišla nemoc. To nám potvrdil sedmý březen, kdy jsme se sešly s
přáteli z Waldsassenu, abychom se radovaly a děkovaly za období od Tří králů do
Z KANCELÁŘE
11. 3. Marie Kolářová nar. 2. 11. 1931
17. 3. Etelka Dţobáková nar. 9. 11. 1948
16. 3. Josef Toráč nar. 30. 12. 1926
EKONOMIKA FARNOSTI
 Sbírky liturgické:
27. 2.
4.028 Kč
6. 3.
4.688 Kč
13. 3.
3.182 Kč
20. 3.
4.080 Kč
Dolní Ţandov únor 1.552 Kč
 Pravidelné příspěvky převodem:
únor
4.700 Kč
 Pohřby:
POMOC POTŘEBUJI – NABÍZÍM
Moţnosti jak finančně přispět naší farnosti
1) Sloţení hotovostního daru v kanceláři.
2) Sloţení hotovostního daru do kasiček
(kostel sv. Mikuláše a Václava).
3) Bezhotovostní převod na účet farnosti.
15
ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI
Č. 4 – DUBEN 2011
Bankovní spojení: Česká spořitelna, č. účtu
781 704 309/0800. Jako variabilní symbol
uveďte prosím své r. č. bez čísla, které je
za lomítkem.
BLAHOPŘEJEME
Dne 11. dubna oslaví velmi významné ţivotní jubileum paní Slavica HIMROVÁ,
rodačka
z Djakova
v nynějším
Chorvatsku.
Jménem celé farnosti jí srdečně blahopřejeme, přejeme pevné zdraví a hodně,
hodně prosluněných krásných dnů.
PODĚKOVÁNÍ
Děkujeme všem, kteří se jakkoli podíleli na
přípravě masopustního maškarního reje,
farního plesu a přípravě Lorety na novou
poutní a turistickou sezónu.
Foto: Masopustní maškarní rej a Farní ples
16
Č. 4 – DUBEN 2011
ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI
NENECHTE SI UJÍT
 Předvelikonoční úklid sv. Mikuláše se
koná v úterý 12. dubna od 9 hodin.
 Bohosluţba pokání s moţností osobního slavení svátosti smíření s více kněţími
z vikariátu se koná v pondělí 18. 4. od
17:00 ve farním sále v Chebu.
 Velikonoční triduum, vrchol křesťanského liturgického roku, letos oslavíme 21.
– 24. dubna. Program je uveden ve Farním
kalendáři a v přehledu na str. 2.
 Total Immersion Joy Celebration:
Oslava radosti ze Vzkříšení „metodou
úplného ponoření“  na Velikonoční pondělí od 16 do 18 hodin v Aquafóru ve F.
Lázních
(www.totalniplavani.cz).

Vstupné na 2 hodiny 120 Kč, rodinné (2
dospělí + max. 2 děti do 15 let) 300 Kč.
Podrobnosti na následující stránce.
 Infosetkání k farní dovolené: Všichni
účastníci farní dovolené jsou zváni na první
informační setkání ve středu 27. dubna
od 18:00 hodin ve farním sále. Tématem
budou základní informace o pobytu a vyslechnutí návrhů a očekávání účastníků a
domluva na případné spolupráci účastníků
při zajišťování programu. Účast jednotlivců a zástupců rodin důleţitá.
 Středeční ranní mše: Po Velikonocích
bude obnoveno slavení středečních „biblických“ mší od 8:00. Poté se domluvíme, zda
je kvůli mším na Loretě nepřesunout.
 Páteční večerní mše: Po Velikonocích
se páteční mše přesouvají z fary do kostela
sv. Václava a budou začínat od 18:00.
 Stezku sv. Vavřince ve Slavkovském
lese (24 km) si můţeme společně
s Chrošťomilem a Lidoţroutkou projít
v sobotu 30. dubna. Odjezd vlakem z Chebu do Sokolova je v 6:13, v 7:00 se odchází
ze sokolovského nádraţí.
 Nedělní rodinné mše od 11 hod.: Po
Velikonocích budou také obnoveny nedělní
rodinné mše od 11:00 ve farním sále.
 Středeční mše svaté na Loretě: Od
května budou opět mše svaté na Loretě,
jejich slavení se však přesouvá na středy a
nástupní zastávka autobusu do Komenského ulice. Bohosluţby budou letos takto:
4. 5., 18. 5., 1. 6., 15. 6., 29. 6., 13. 7.,
27. 7., 10. 8., 24. 8., 7. 9., 21. 9, 2. 10.
 Vikariátní pouť na Chlum sv. Máří:
Letošní vikariátní pouť nás nepovede na
Loretu, ale na Chlum sv. Máří, kam jsme v
sobotu 7. května zváni na společnou vikariátní pouť vikariátů Sokolov a Cheb. Program a způsob dopravy bude upřesněn.
 Další kurz trénování paměti proběhne
od 10. 5. do 7. 6. 2011 opět vţdy v úterý od
14:00 do 15:00 hod. ve farním domě.
 Noc kostelů nás letos čeká v pátek 27.
května s nabídkou programu či prostoru
pro ztišení ve většině chebských kostelů a
modliteben. Jiţ nyní se mohou Evě Kolafové ([email protected] nebo
731 619 729) hlásit dobrovolníci, kteří by
byli ochotní pomoci při jejím zajišťování.
FARNÍ TAXI V DUBNU 2011
Rozpisy jízd „farních taxikářů“ na měsíc duben 2011: 3. dubna: Svatek; 10. dubna:
Kopečný; 17. dubna: Rymešová; 24. dubna: Svatek; 1. května: Rymešová
Podle zájmu o bohosluţby v průběhu hlavních velikonočních svátků je moţné se
individuálně na odvozech dohodnout.
Připomínáme kontakty na farní taxikáře. Lze poslat také zprávu na mobil:
604 131 721 (Rymešová), 721 500 176 (Svatek) nebo 731 053 937 (Kopečný)
17
ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI
Č. 4 – DUBEN 2011
ZE SVĚTA
nosti v diecézním Zpravodaji, kontakt
[email protected].
 Na Setkání mládeţe s biskupem jsou
mladí zváni 15. – 16. dubna do Plzně.
Podrobnosti v diecézním Zpravodaji a na
plakátcích v kostelích.
 Hudební festival moderní křesťanské
hudby PilsAlive se koná v sobotu 30. dubna v Plzni. Podrobnosti v diecézním Zpravodaji.
Foto: Kurz Totálního plavání Cheb
 Duchovní obnova pro pastorační asistenty, akolyty, lektory a další spolupracovníky se koná 8. – 10. dubna v Pastoračním centru v Horní Blatné. Přihlášky a informace na [email protected] nebo mobil
604 936 691.
 Rekolekce pro ţeny se koná od pátku 8.
dubna 18:00 do neděle 10. dubna 2011
v Perninku. Tématem je biblický citát „Vy
všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli“ (Gal 3,27). Podrob-
TOTAL IMMERSION JOY CELEBRATION
OSLAVA RADOSTI ZE VZKŘÍŠENÍ „METODOU ÚPLNÉHO PONOŘENÍ“

Na Velikonoční pondělí 25. dubna 2011
jsou malí i velcí zváni od 16 do 18 hodin
do Aquafóra, abychom si tam
v dobré partě velikonočně zaskotačili.
Pro zájemce je jako bonus
připravena obnova křtu
„metodou úplného ponoření“. 
Kdo by si pak chtěl zdokonalit svůj
plavecký styl, bude zde k dispozici
poradenství čerstvých absolventů
kurzu „totálního plavání“
(www.totalniplavani.cz). 
Vstupné na 2 hodiny 120 Kč,
rodinné (2 + 2 děti do 15 let) 300 Kč
STEZKA SV. VAVŘINCE
Chrošťomil a Lidoţroutka Křivancovi srdečně zvou na společný výlet.
kdy: 30. dubna 2011
kam: stezka sv. Vavřince (sever Slavkovského lesa, není v mapách)
vzdálenost: 24 km – začátek: Sokolov
cíl: Březová u Sokolova (připravte si 14 Kč drobných na dopravu)
příjezd: vlak z Chebu odjíţdí v 6:13, vlak z KV v 6:30
start v 7:00 ze sokolovského nádraţí
Vylosovaní obdrţí DVD Březová – brána do Slavkovského lesa.
18
Č. 4 – DUBEN 2011
ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI
FARNÍ KALENDÁŘ
!!Pravidelné bohoslužby a setkání naleznete na poslední straně v „PRAVIDELNOSTECH“!!
1.4. pátek
2.4. sobota
3.4. neděle
4.4. pondělí
4.4. pondělí
8.4. pátek
10.4. neděle
11.4. pondělí
12.4. úterý
15.4. pátek
15. – 16. 4.
17.4. neděle
18.4. pondělí
18.4. pondělí
17:00 slavení eucharistie (16:00 adorace)
9:00 jarní úklid Lorety (sraz u fary)
4. NEDĚLE POSTNÍ – LAETARE
15:00 slavení eucharistie
15:00 Klub křesťanských ţen
17:00 slavení eucharistie (16:30 kříţová cesta)
5. NEDĚLE POSTNÍ
14:00 slavení eucharistie
9:00 předvelikonoční úklid kostela
17:00 slavení eucharistie (16:30 kříţová cesta)
setkání mládeţe s biskupem
KVĚTNÁ NEDĚLE
15:00 slavení eucharistie
17:00 kající bohosluţba se svátostí smíření
VELIKONOČNÍ TRIDUUM
21.4. čtvrtek 16:00 MŠE NA PAMÁTKU POSLEDNÍ VEČEŘE
18:00 MŠE NA PAMÁTKU POSLEDNÍ VEČEŘE
19:00 eucharistická adorace v Getsemanech
22.4. pátek
9:00 ranní chvály z Velkého pátku
12:00 - 17:00 - 19:30 film MOST (30 min.)
film MOST
15:00 kříţová cesta městem
18:00 OBŘADY UCTÍVÁNÍ KŘÍŢE
23.4. sobota
9:00 liturgie „sestoupení do pekel“
moţnost bdění u Kristova hrobu
22:00 VIGILIE ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ
24.4. neděle
přátelské velikonoční „agapé“
7:45 ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ
9:30 ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ
18:00 ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ
25.4. pondělí 14:00 slavení eucharistie
26.4. úterý
15:00 Klub křesťanských ţen
27.4. středa
8:00 slavení eucharistie
27.4. středa 18:00 infosetkání k farní dovolené
29.4. pátek
18:00 slavení eucharistie (17:30 růţenec)
30.4. sobota
6:13 Stezka sv. Vavřince Slavkovský les
1.5. neděle
2. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
2.5. pondělí 14:00 slavení eucharistie
4.5. středa
8:00 slavení eucharistie
4.5. středa 15:00 slavení eucharistie
6.5. pátek
18:00 slavení eucharistie (17:30 májová)
7.5. sobota
VIKARIÁTNÍ POUŤ
19
farní sál Cheb
Maria Loreto
nedělní bohosluţby
DPS Skalka
klub důchodců
farní sál Cheb
nedělní bohosluţby
DPS Spáleniště
kostel sv. Mikuláše
farní sál Cheb
Plzeň
nedělní bohosluţby
DPS Dragounská
farní sál Cheb
farní sál D. Ţandov
farní sál Cheb
farní sál Cheb
farní sál Cheb
farní sál Cheb
sraz u sv. Mikuláše
kostel sv. Václava
farní sál Cheb
kostel sv. Mikuláše
sv. Mikuláš + far. sál
farní dům
kostel D. Ţandov
sv. Mikuláš Cheb
farní sál Cheb
LDN Amica
klub důchodců
farní sál Cheb
farní sál Cheb
kostel sv. Václava
odjezd vlakem
nedělní bohosluţby
DPS Skalka
farní sál Cheb
Maria Loreto
kostel sv. Václava
Chlum sv. Máří
PRAVIDELNOSTI
Řk farnost Cheb (Cheb, D. Žandov, Milíkov, Pomezí, Tuřany, Odrava, Okrouhlá, Lipová, Nebanice)
FARNÍ DŮM: KOSTELNÍ NÁM. 15, 350 02 CHEB; tel.: 354422458; IČ: 477 22 347
[email protected]; http://www.farnostcheb.cz; č. účtu: 781 704 309 / 0800
Duchovní správce farnosti: Petr Hruška, 608 656 557; [email protected]
Pastorační rada: společný e-mail na všechny členy rady je [email protected]
Farní kancelář: Zdeňka Skubeničová, administrativa, 608 656 558, [email protected]
Služba nemocným: Petr Hruška, 608 656 557; [email protected]
Pastorační asistent: Petr Klokočka, 777 141 305, [email protected]
Farní charita Cheb: Eva Kolafová, zástupkyně ředitele, 731 619 729; [email protected]
Dobrovolnické centrum: Eva Kolafová, vedoucí, 731 619 729; [email protected]
Kontaktní místo Charity: Zdeňka Hulínská, 731 619 762, [email protected]
Farní knihovna: Karel Dvořák, vedoucí, 774 826 007; [email protected]
Maria Loreto: Alena Kovaříková, koordinátorka, 725 879 446; [email protected]
Kostelníci: Brigita Loosová, 608 656 559; Eliška Tumidalská, 606 884 426; Z. Kyznar, 354 693 502
Farní taxi a Zpravodaj: Jaroslava Rymešová, [email protected]; 604 131 721
Stavební technik a údržbář: Richard Preibisch, 731 619 769, [email protected]
Farní penzion: Jaromír Jiráska, správce penzionu, 608 656 555; [email protected]
BOHOSLUŢBY DNE PÁNĚ
slavení eucharistie (ţandovská)
kostel sv. Michaela D. Ţandov
slavení eucharistie (farní)
kostel sv. Václava Cheb
slavení eucharistie (rodinná)
farní sál Cheb (v postě není!)
slavení eucharistie (večerní)
farní sál Cheb
OSTATNÍ BOHOSLUŢBY A SETKÁNÍ
7:30 Denní modlitba církve (ranní chvály) salonek farní dům Cheb
Po
14/15 slavení eucharistie (seniorská)
DPS / LDN (viz Farní kalendář)
Po
19:30 slavení eucharistie (vietnamská)
farní sál – fara Cheb
Po
všude
Út celý den volný den faráře
8:00 slavení eucharistie (biblická)
farní sál Cheb (v postě není!)
St
15:00 slavení eucharistie (jednou za 14 dní) Maria Loreto (Farní kalendář)
St
15:30 setkávání a katecheze dětí
farní sál Cheb
Čt
17 / 18 slavení eucharistie (16:30 / 17:30 k. cesta / růţenec) sál / sv. Václav
Pá
Svátost smíření (zpověď): v rozmezí 30 aţ 10 minut před kaţdou mší svatou; při prvopáteční adoraci hodinu přede mší; příp. i jindy, vhodná tlf. domluva s farářem (tel. výše)
Pastýřská sluţba rozhovorem a modlitbou (duchovní či ţivotní poradenství):
kdykoli kromě úterka podle osobní či telefonické domluvy s farářem (tel. viz výše)
Kontaktní hodiny farnosti: kaţdé pondělí na faře 9:00-12:00 a 14:00-17:00; jinak dle
domluvy se Z. Skubeničovou (v úterý má volno farář, v pátek je zavřena kancelář)
Kontaktní místo Charity a Dobrovolnické centrum: kancelář v 1. patře farního domu,
kaţdé pondělí, úterý a středu 9:00 – 12:00 a kaţdý čtvrtek 14:00 – 17:00 (tel. viz výše)
Farní knihovna (farní dům – půjčování a prodej literatury, internet):
kaţdé úterý 14:00-17:30, často i v neděli 10:30 – 11:00 (tel. viz výše)
Noclehárna Betlém, Denní centrum svaté Alţběty a charitní šatník: pondělí – pátek
provozuje Diecézní charita Plzeň (vhodný osobní kontakt předem na tel. 731 433 149)
Ne
Ne
Ne
Ne
7:45
9:30
11:00
18:00
ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI pro svoji vnitřní potřebu vydává Řk farnost Cheb. Redakční tým: J. Rymešová (vedoucí), V. Kučera, J. Karasová, M. Belasová, D. Kučerová, J. Klíchová. Za obsah zodpovídá: Petr
Hruška. Redakce si vyhrazuje právo na redakční úpravu zaslaných příspěvků. Celkový náklad 300 výtisků. Vychází zpravidla 1. neděli v měsíci. Toto číslo vyšlo 3. dubna, příští vyjde 1. května. Příspěvky moţno odevzdávat
v kanceláři, redakčnímu týmu či zaslat na [email protected] do uzávěrky čísla 17. dubna.
Doporučený příspěvek na tisk 5 Kč, sponzorský 15 Kč