Jdi pracovat! 01/2013 ke stažení

2
ÚVODEM
EDITORIAL
Vážení čtenáři,
chtěli byste mít
práci snů? Není
to tak nemožné, jak se může
zdát. Pro speciál tohoto čísla
jsme hledali studenty a absolventy Masarykovy univerzity, které práce baví, respektive kteří
ze svého koníčka postupně vybudovali
zaměstnání, nebo se v oblíbeném oboru dokázali nechat zaměstnat. Soubor
rozhovorů a story tvoří souhrn rad, jak
se prací bavit.
Distribuce časopisu začíná v den, kdy
Kariérní centrum Masarykovy univerzity pořádá první ročník vzdělávacího
projektu JobAcademy. Cílem akce je
motivovat studenty k hledání práce
různými způsoby. Neexistuje universální návod, jak práci najít, důležitá je
interakce, aktivita a chuť zapojit se do
budování kariéry ještě během studia,
respektive opatřit si k teoretickým znalostem i ty praktické. Propojení našeho
projektu a JobAcademy není náhoda.
Mají totiž stejný cíl. A že je téma získávání zkušeností při studiu stále aktuálnější, dokládá rostoucí návštěvnost portálu www.jdipracovat.cz a také zvyšující
se zájem o služby Kariérního centra.
Plňte si své sny, a pokud vám i vydělávají, gratulujeme!
Petra Štorková, vydavatelka
3-4 poradna
5 Spolky
6-9 Personalista radí
10-11 stáže
12-13 Brigády
15-29 Speciál: práce snů
30 Tip na knihu
www.facebook.com/jdipracovat
Jdi pracovat! 4. ročník, 1. číslo
Vychází: 25. 4. 2013
Náklad: 6 000 ks
Distribuce zdarma
Vydavatel: Mgr. Petra Štorková,
Čeloudova 1108/76, Třebíč, 674 01,
IČ: 75428555, 777879212,
[email protected],
www.jdipracovat.cz
Redakce: Adéla Beranová (vedoucí projektu), Petra Štorková (šéfredaktorka),
Štěpánka Huláková, Alena Klimková,
Jana Faltýnková, Daniela Chytilová, Beáta Koukalová, Lenka Košťálová, Marie
Šotkovská, Jaroslav Kára
Korektura: David Štork, Petra Štorková
Grafika: David Kalla
([email protected])
Foto na titulní straně: Pixmac
Tisk: CORAX Group
Časopis vyšel s podporou Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.
Texty vycházejí na internetových
stránkách www.jdipracovat.cz.
Ptáte se
VÍTE, ŽE…
… jsme profesionalizovali náš „poradní“
tým a nyní na vaše dotazy odpovídají
erudovaní odborníci?
… máme specialisty na dotazy z oblasti
daní, mezd, personalistiky, pracovního
práva, startu kariéry či podnikání?
….můžete položit svůj dotaz přes formulář na www.jdipracovat.cz/dotazy
a nebo přes [email protected]?
PORADNA
V případě, že podepíšete „růžové prohlášení“, máte uplatněnou slevu na dani. V případě, že nepodepíšete, jsou
tyto možnosti:
1. při výdělku do 5000 Kč se odvádí tzv.
srážková daň, která se nevrací
2. při výdělku nad 5000 Kč odvádíte zálohovou daň, kde vám může být částka
vrácena, pokud si podáte daňové přiznání a vychází vám po součtu všech
příjmů přeplatek na dani. Ve vašem případě by se dalo pravděpodobně celou
věc řešit podáním daňového přiznání.
IVA
SEDLÁČKOVÁ,
personalistka
a právnička ve společnosti United
Service, s. r. o., která nyní odpovídá na
dotazy doručené do naší poradny
3
Při vyplňování „růžového prohlášení“ pro zaměstnavatele jsem
si omylem zaškrtla, že na poplatníka neuplatňuji slevu na daň. Účetní mě na to neupozornila a nyní
mám ze mzdy každý měsíc strženou plnou daň bez jakékoliv slevy.
Je možné požadovat dodatečně
vrácení těchto peněz? Lenka
4
PORADNA
Dá se nějak připravit na Assessment centrum? Moc stojím
o jedno pracovní místo, na které
se ale dá dostat jen přes Assessment centrum. Jak na něj? Mikin
Ano, dá se připravit – buďte přirození…
Můžeme ovlivnit svůj výkon tím, že se
dobře vyspíme, přijdeme s dobrou náladou a po snídani, ale nejdůležitější je
být sám sebou a na nic si nehrát. Pokud
někdo hraje jinou roli, než jakou zastává v životě, pak se to na kvalitním Assessment centru vždy projeví.
Pavla Horáková, konzultantka Kariérního centra MU
Čeká mě výběrové řízení na pracovní pozici, kde zaměstnavatel
vyžaduje cizí jazyk. Jakou máte
zkušenost s testováním jazykových znalostí u pohovoru? Jak se
mám připravit?
Jazykové znalosti jsou pro čerstvé absolventy a uchazeče o zaměstnání stále
důležitější. Uchazeči by se tedy měli připravit na to, že si zaměstnavatel jejich
jazykové znalosti při pohovoru prověří.
U nás například celý osobní pohovor
probíhá v anglickém jazyce a dále se
uchazeč setkává i s týmlídrem, který je
většinou rodilým mluvčím a jazykové
znalosti také prověří. U nás požadujeme spíše mluvené znalosti, a proto jazyky testujeme pouze ústní formou.
Ondrej Zikmunda, Acting HR Coordinator ve společnosti GTS Group Brno
Foto: pixmac.cz
Studuji vysokou školu kombinovanou formou, musím se hlásit
na úřadu práce?
Nevím, jaký je váš záměr na pracovním
úřadě. Pokud jde o placení pojištění,
tak vysoká škola za vás platí zdravotní
a neplatí sociální, které ale není nezbytně nutné. To platí, pouze pokud je vám
méně než 26 let. Pak už buď musíte
na ÚP, nebo se musíte stát samoplátcem zdravotního pojištění.
Vlasta Žáková za Studentské poradce
Masarykovy univerzity
Foto: freedigitalphotos.net
Členství ve studentské
organizaci otvírá dveře
Od studentů k doktorům
Své o tom ví i Kristína Vanková, absolventka Masarykovy Univerzity. Téměř
po celý svůj univerzitní život byla zapojena do chodu Mezinárodního studentského klubu MU (International
Student Club – dále ISC), který se stará
o zahraniční studenty. Nyní pracuje ve
zdravotnickém zařízení jako koordinátorka projektu, který umožňuje studijní
pobyty doktorů ve Spojených státech
amerických. Jak sama zmiňuje, členství ve studentském klubu jí v podstatě
otevřelo dveře na trh práce. „Musím
Nácvik ve studentském spolku,
v práci už naostro
O práci se Kristina dozvěděla od kamarádky, s níž se seznámila v ISC. Pracovaly na společných projektech. Nyní už
jsou kolegyněmi v pravém slova smyslu.
„V ISC jsem se naučila pracovat s lidmi,
koordinovat projekty, organizovat velké
akce. Určitě také čerpám ze znalosti
angličtiny, která byla při komunikaci se
zahraničními studenty nutností,“ dodává Zuzana Vašíčková, která pracuje jako
asistentka grantové podpory. V otázce,
jak se liší současná práce od práce pro
studenty, se obě shodují. „Když se něco
v organizaci nepovede, škody jsou vždy
minimální, protože jde spíše o práci,
která přináší dodatečné extra výstupy.
V opravdové práci je to už větší zodpovědnost. Musíte si dávat dvakrát větší
pozor, protože každá chyba má reálný
dopad na finance a lidi, pro které koordinujete stáž,“ dodává Kristina. „Současná práce je sice placená, ale méně
zábavná,“ přidává se s úsměvem Zuzana.
SPOLKY
Řada spolků má stejnou organizační
strukturu jako leckterá firma a zkušenostmi v ní nabyté můžete později
zabodovat například u přijímacího pohovoru. To jsou jen některé důvody,
proč vyhledat alespoň jeden ze spolků
Masarykovy univerzity. Na fakultním
či celouniverzitním poli působí několik
desítek studentských organizací.
říct, že doteď těžím z toho, že jsem byla
součástí ISC. Vyzkoušela jsem si členství
v boardu, fundraising, ale také jaké to
je organizovat nejrůznější akce. Zkušenost s tím, jaké problémy po příchodu
do Brna řeší výměnní studenti, mi pomohly lépe uchopit přípravu stážistů
před odjezdem,“ prozrazuje.
5
ŠTĚPÁNKA HULÁKOVÁ
Vysokoškolské studentské organizace jsou jedním ze základních
stavebních kamenů studentského
života. Oživují dění na škole a vdechují formální instituci, jakou je
univerzita, život. Členstvím v nich
můžete získat mnoho důležitých
kontaktů, poznat fajn kolektiv,
ale hlavně si vyzkoušíte, jaké to je
pracovat v týmu lidí.
6
PERSONALISTA RADÍ
Jak netradičně zaujmout
u pohovoru
MARIE ŠOTKOVSKÁ
Každý, kdo se kdy ucházel o práci, to zná. Popis pozice zní lákavě,
společnost patří mezi ty etablované na trhu a vy už si předem představujete ten zástup zájemců,
kteří poslali své životopisy. Tady
začíná onen boj – zaujmout. Jedna věc je, co předložíte zaměstnavateli v životopise, na straně druhé se však nabízí otázka, zda to
všechno umíte při pohovoru náležitě prodat. Inspirujte se těmi,
kterým se to podařilo úspěšně.
Představte si opravdu zajímavé místo,
o něž vážně stojíte, protože spojuje
váš obor studia a zároveň vaše zájmy.
Hned potom si představte ty desítky
lidí, pro které rovněž představuje ideály, a rozhodli se o tu stejnou pozici
ucházet také. Samozřejmě, hlavní roli
hrají vaše zkušenosti a dovednosti,
které prezentujete v životopise, avšak
především u absolventských pozic
či nepříliš kvalifikovaných brigád máte
všichni startovní čáru stejně rovnou.
Cestou k vybočení z davu je kreativita
– nebojte se ji projevit.
Vaše fantazie již při boji o pozvánku k pohovoru
Pokud vás při myšlence na blížící se
pohovor svazuje strach z případného
špatného dojmu, který můžete na personalistu udělat, zkuste se zaměřit na
řeč těla a samozřejmě etiketu.
Už při sestavování životopisu, který
vám zpravidla otvírá cestu k pracovnímu pohovoru, zkuste popustit uzdu
fantazii. Pokud situace zrovna nevyžaduje CV v evropském (a trochu strohém) formátu, pokuste se z vašeho
životopisu udělat dokument, který
na první pohled něčím zaujme a přetransformuje vás v očích personalisty
z „pana Bezejmenného“, kterých je
v jeho složce desítky, na „uchazeče s tím
legračním fontem písma“ nebo „toho
se zajímavým zpracováním kolonky
‚dosavadní praxe‘ “. Přípravu životopisu
však přizpůsobte dané pozici – tvořte
s citem a rozvahou. Nechte se inspirovat, a pokud neovládáte dostatečně
dobře grafické programy, zabrouzdejte
na stránky s předdefinovanými formuláři. Hlavně vyžeňte nudu! Uvidíte,
že váš životopis bude zapamatovatelnější a s ním i vaše osoba.
Pár úspěšných příběhů pro inspiraci
Jakýsi muž, který se později pohyboval
ve světě reklamy na globální úrovni,
měl sebevědomí na rozdávání a moc
Foto: archiv
Dalším, kdo se nebál překročit hranice
stanovených konvencí, byl Matthew
Epstein, produktový manažer s nemalým cílem – získat vysněnou pozici
ve společnosti Google. K tomu, aby
zaujal personalisty v Google, vytvořil
webovou stránku, díky níž dokona____/inzerce/________________________
Neříkáme, že máte dělat to samé, český trh nejspíš ani není na takováto velká sousta připraven, ale minimálně se
nechte unést nápady, jak mírně pobořit
konvence. Pokud se dokážete při pohovoru uvolnit a zaujmout, byť maličkostí,
vnesete do celého aktu osobní rozměr
a navážete s personalistou bližší kontakt, díky němuž si vás uloží do paměti.
Nemusíte nutně dělat bláznivé věci,
nenuťte se, jen se prostě zamyslete, jak
představit vaši osobnost mezi zástupem šedi jako ohňostroj barev.
PERSONALISTA RADÍ
V českém prostředí by vás nejspíš málokdo bral vážně (pokud se ovšem neucházíte například o pozici animátora),
ale proč se neinspirovat aspoň v malém
detailu na obleku, květinou ve vlasech
v kontrastní barvě nebo zajímavým vzorem na sukni? Něco, co vás bezpochyby
dostatečně odliší od ostatních.
Foto: freedigitalphotos.net
le představil svou schopnost vytvořit
a prodat produkt. Přehrajte si jeho video, z něhož se stal zaslouženě virální
hit internetu, a odvažte se při první
možné příležitosti k něčemu podobnému. Dav se rozplyne, pro personalistu
budete odteď jen „vy a ti ostatní“.
7
dobře si uvědomoval, že kvůli velkým
cílům je potřeba riskovat a mezi davem
vyniknout. Na pohovory tedy chodil
s vážnou tváří v převleku za rajče. Věděl
moc dobře, že ve chvíli, kdy zavolá se
žádostí o výsledek pohovoru, asistentce stačí říct, že je to ten, co přišel jako
rajče, a ona bude okamžitě vědět. Samozřejmě, že se mu tato bláznivá forma prodeje sama sebe vyplatila.
PERSONALISTA RADÍ
Přehled typů úvazků: Práce
na smlouvu, či na dohodu?
LENKA KOŠŤÁLOVÁ
Podstatou a nutností každé prováděné práce je vymezení zaměstnancových práv a povinností,
které jsou upravovány pracovními
smlouvami. Základními třemi pracovně-právními vztahy jsou pracovní poměr a dohody o pracích
konaných mimo pracovní poměr.
Výhody a nevýhody všech tří forem pracovních smluv popisuje
následující článek a nezapomíná
ani na smlouvu o dílo.
8
Dohody
Kromě formy, která zakládá mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem pracovní poměr, existují i dohody o práci,
které se konají mimo pracovní poměr.
Jsou jimi dohoda o provedení práce
(DPP) a dohoda o pracovní činnosti
(DPČ).
Dohoda o provedení práce musí být
mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem uzavřena vždy písemně. Maximální
doba, kterou je možno na základě DPP
odpracovat, je 300 hodin za kalendářní
rok, a to i v případě uzavření více DPP
u jednoho zaměstnavatele. Když podepíšete DPP u více zaměstnavatelů,
hodiny se nesčítají, tudíž u každého
můžete odpracovat až 300 hodin. Jedná se o nejjednodušší formu práce,
neboť zaměstnavatel ani zaměstnanec
nemusí odvádět zdravotní a sociální
pojištění, a to v případě příjmu nižšího
než 10 000 korun. Pokud má zaměstnanec u zaměstnavatele uzavřeno více
DPP, jeho příjmy se sčítají. V DPP musí
být uvedeny informace o typu pracovní
činnosti, výši odměny, rozsahu práce
a doba, na kterou je DPP uzavírána.
Dohoda o pracovní činnosti na rozdíl
od DPP není omezena počtem 300 hodin za kalendářní rok. Na druhou stranu
nesmí zaměstnanec vykonávat práci,
jejíž rozsah překračuje v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby.
V praxi to znamená, že při standardním
40hodinovém pracovním týdnu nesmí zaměstnanec odpracovat více než
20 hodin týdně. Jedná se tak o jakousi
střední cestu mezi pracovním poměrem a DPP, kdy zaměstnanec potřebuje
vykonávat práci přesahující 300 hodin
za kalendářní rok a zároveň zaměstnavatel nechce komplikovaně sjednávat
pracovní poměr. DPČ musí být stejně
jako DPP uzavřena písemně a musí obsahovat informace o druhu vykonávané
práce, rozsahu pracovní doby a doby trvání dohody.
Pracovní poměr
Pracovní smlouva zakládá a upravuje
vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Součástí každé takové smlouvy musí být povaha práce, kterou má
zaměstnanec vykonávat, den, kterým
vzniká pracovní poměr, tedy den nástupu do práce, a místo výkonu práce.
Právně jsou pracovní smlouvy upraveny zákonem č. 262/2006 Sb. – zákoníkem práce.
Smlouva o dílo je zvláštním druhem
smlouvy, upraveným jak v občanském,
tak i podrobněji v obchodním zákoníku. Jedná se o velmi univerzální typ
smlouvy, kterou mohou uzavírat jak
fyzické, tak právnické osoby. Upravuje pracovně-právní vztahy zhotovitele
a objednatele.
Příkladem prací (tedy „děl“) může být
postavení pergoly na zahradě, montáž,
oprava, autorská činnost, tvorba internetových stránek, rekonstrukce bytu,
stavby nebo jiný „hmotně zachycený
výsledek určité činnosti“. Právě tato
široká škála možností je velkým přínosem tohoto typu smlouvy a důvodem
jejího častého využívání. Smlouva
Foto: archiv
o dílo je jednou z variant, jak obejít
platbu daně či sociálního a zdravotního
pojištění.
Je nutné rozlišovat, zda smlouvu o dílo
využíváte jen příležitostně, nebo zda
je součástí vašeho podnikání. Pokud
se jedná o ostatní příjmy (§ 10 Zákon
č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů), například nějaké jednorázové zhotovení
určitého díla, příjem z těchto činností je
osvobozen od daně z příjmů, pokud nepřesáhne 20 000 korun za rok. Neplatí
se zde ani sociální a zdravotní pojištění.
Pokud byste tuto doplňkovou činnost
vykonávali ve větším rozsahu, je vhodné pořídit si živnostenské oprávnění,
aby nedošlo k neoprávněnému podnikání. V případě živnostníka pak tento
příjem podléhá jak dani z příjmu (§ 7),
tak odvodům na sociální a zdravotní
pojištění.
PERSONALISTA RADÍ
Smlouva o dílo
9
Další informace, které by neměly
v pracovní smlouvě chybět, jsou, zda je
pracovní poměr uzavírán na dobu určitou nebo neurčitou. V prvním případě
je nutné uvést přesné datové rozmezí. V případě, že tato informace není
ve smlouvě uvedena, jedná se automaticky o smlouvu na dobu neurčitou.
Pokud jde pouze o zkušební dobu,
platí zde stejná pravidla jako u uzavírání smlouvy na dobu určitou, tedy je
nutné uvést datum nástupu do práce
a také termín ukončení zkušební doby,
přičemž maximální délka zkušebního
poměru jsou tři měsíce. V neposlední
řadě by měla každá pracovní smlouva
obsahovat informaci o výši platu.
10
STÁŽE
Jak získat zahraniční praxi
pod hlavičkou univerzity
MARIE ŠOTKOVSKÁ
Vysoká škola není jen studium.
Nesmíte zapomínat na tak důležitý element, jako je praxe. Mnozí zaměstnavatelé alespoň dílčí
zkušenosti vyžadují už od absolventů. Ta zahraniční má dokonce
ještě větší zvuk a pomůže vám
s jazykovou vybaveností. A co
lépe, možností je habaděj. A může
vám v tom pomoci Masarykova
univerzita.
Praxe je důležitou složkou absolventova profilu, její význam v posledních
letech sílí. Pokud si dobře uvědomujete, že praxi je potřeba získat již při studiu, nejspíš při jejím hledání narazíte
na možnost stáže, mnohé školy ji zařazují dokonce mezi povinně absolvované „předměty“ v rámci svých studijních
programů. Kdo má chuť a odvahu získat
pracovní zkušenosti při studiu v zahraničí, u budoucího zaměstnavatele jistě
zaboduje.
Při hledání stáže ale mějte na paměti,
že investujete do své budoucnosti –
zkuste se zaměřit spíše na přínos, který
pro vás stáž bude mít, než na finanční
odměnu, kterou nabízí – není totiž neobvyklé, že stáže bývají i neplacené, což
ale nevylučuje, že mohou být opravdu
velmi přínosné. Stále si však i v tomto
případě můžete vybrat a vyjet buď na
stáž, která je podporovaná stipendiem
z příslušného fondu vaší univerzity,
anebo vyjedete na vlastní pěst a náklady.
Pod záštitou univerzity
Pro hledání informací v těchto vodách
je v případě Masarykovy univerzity nejlépe se vydat na stránky Centra zahraničních studií (CZS), případně kontaktovat Zahraniční oddělení své fakulty. CZS
nabízí nespočet možností pro studenty
všech stupňů vysokoškolského vzdělávání, a dokonce i pro absolventy.
ERASMUS pracovní stáž
Nejčastěji využívanou možností je stipendium programu ERASMUS, díky
němuž můžete vyjet na stáž s finanční
podporou od tří do dvanácti měsíců.
Nabídka zemí, v nichž můžete stáž vykonávat, je velmi pestrá, avšak orientovaná na Evropu.
Pro zisk stipendia musíte trošku zatnout zuby a absolvovat mírně unavující administrativní kolečko, jehož cílem
je získat všechny potřebné dokumenty, díky nimž se o stipendium můžete
ucházet. Před podáním přihlášky už
musí být stáž domluvená: organizace
vám pošle potvrzení, vy přesně specifikujete náplň stáže a nezapomenete
přiložit motivační dopis, výpis známek
a doporučující dopis (bližší informace
jsou k dispozici na stránkách CZS). Přihláška se podává přes speciální online
rozhraní, kam přiložíte všechny potřeb-
11
STÁŽE
Foto: morguefile.com
né dokumenty a vyplníte požadované
informace.
umožňuje pracovní umístění uchazečům do 35 let věku.
Pro inspiraci, u jakých firem lze žádat
o stáž a jak byli spokojení stážisté před
vámi, se podívejte do databáze Národní agentury pro evropské vzdělávací
programy.
O něco zajímavější praxe pro ty „z pajdáku“
Pro studenty pedagogických fakult
či čerstvé absolventy je vhodná stáž
v rámci programu Comenius, který pomáhá získat praktické dovednosti při
výuce, celková délka pobytu se pohybuje v rozmezí 13 až 45 týdnů. Přihlášky na akademický rok se podávají vždy
v lednu.
Našli jste odvahu jít na zkušenou
do zahraničí? O stipendium z programu
ERASMUS se můžete ucházet v rámci
ještě dvou termínů, a to do 6. června
a 7. listopadu, v rámci toho prvního
můžete vyjet ještě v podzimním semestru 2013.
Stáže v Americe
Pokud máte chuť na „trochu více Ameriky“, vyrazte s podporou neziskové organizace ISEP až na jeden akademický
rok na jednu ze 150 univerzit v USA,
podívat se můžete také do Kanady, Latinské Ameriky, Asie či Afriky. Přihlášky
se tradičně podávají v říjnu. Na práci
v Kanadě je zaměřen taktéž Kanadský
vládní program mobility mládeže, který
Arbeiten in Deutschland?
Pokud je vaší cílovou destinací Německo, využijte pět měsíčních pobytů
zprostředkovaných studentskou organizací GFPS-CZ. Program je zaměřen na
prohlubování vztahů mezi Německem,
Českou republikou a Polskem. Přihlášky se každoročně podávají do 31. března a 30. září.
Důležité odkazy:
czs.muni.cz
erasmus-databaze.naep.cz
12
BRIGÁDY
Brigáda v call centru není tak
špatná, jak se zdá
PETRA ŠTORKOVÁ
Přivýdělek v telemarketingu patří
mezi nejčastější brigády studentů. Krom výhod, jako je například
časová flexibilita, má i řadu nevýhod. Na portálu jdipracovat.cz
jsme v anketě zjišťovali, co studentům na této brigádě vadilo.
Námitky jsme zaslali do jednoho
z nejznámějších call center v Brně,
které nabízí nadstandardní výdělky. Vysvětlení poskytla Dana
Broersma, manažerka marketingu
společnosti Proveon.
Co brigádníkům v telemarketingu vadí:
„Odpor k tomu otravovat lidi tím, co
rozčiluje i mě“
Každé call centrum je jiné. V Proveonu
se snažíme lidem produkty nevnucovat. Protože voláme pouze stávajícím
klientům našich partnerů, jedná se
o volání, kdy nabízíme další produkty,
které stávající zákazník ještě nevyužívá,
ale mohl by.
„Povrchní znalost nabízených produktů
a služeb“
Proveon je call centrum, jehož klienti
jsou pouze banky, mobilní operátoři
a pojišťovny. Jedná se tedy o složitější
produkty, které každý operátor musí znát
do detailu. Musí projít několikadenním
seznámením s produktem, jehož výsledkem je certifikát dané banky, pojišťovny
nebo mobilního operátora. Bez tohoto
certifikátu mu není povoleno volat.
„Otřesný stereotyp“
Během volání se člověk setkává s různými klienty a různými požadavky, které musí plnit. Z tohoto pohledu to stereotyp není. Pokud se jedná o produkt,
tak se samozřejmě jedná o práci jedné
firmy a jednoho produktu.
„Stres z neúspěšných telefonátů“
Každý operátor se během své práce setká s nepříjemnými zákazníky. V rámci
neustálého proškolování se ale operátorům snažíme pomáhat, jak takové
situace zvládnout, případně se jim
vyhnout. Pracovníci pak oceňují, že se
naučili bez váhání na tyto situace reagovat a správně komunikovat.
„Extrémní fluktuace“
V Proveonu tvoří studenti-operátoři většinu. Operátoři jsou rozděleni do týmů
podle jednotlivých projektů, kde mají
možnost se setkávat stále se stejnými
lidmi. Pořádáme různé firemní akce,
soutěže a party, kde se zaměstnanci
firmy mají možnost dále poznávat.
„Lidé jsou přes telefon mnohem více
‚neslušní‘, než by si dovolili osobně“
To bych neřekla. Operátoři jsou trénovaní na to, aby i situace s „neslušnými“
zákazníky dokázali profesionálně zvládnout. Je to trénink tzv. soft skills, který
je zároveň i přínosem do budoucnosti.
Haló, haló, co se stalo,
prase kozu potrkalo
Lelkovat se v call centru moc nedá, takové lidi bez milosti vyhazují. „Já jsem
měla štěstí na skvělé prostředí. Byl tam
relativně klid,“ chválí si. Člověk si může
i rozvrhnout čas, zajít si uvařit kávu, trochu se protáhnout. Zajímavé je, že ve
____/inzerce/________________________
Kromě peněz si Kačka z Brna odvezla
i nový pohled na svět. „Ve škole se teď
daleko víc snažím, děsí mě představa,
že bych v call centru skončila na celý život. A taky tam chodím včas, ten strach
z pozdního příchodu do práce ve mně
prostě zůstal.“ Člověk se také přestane
bát komunikovat s lidmi po telefonu.
I v call centru se můžete pobavit. „Volala jsem nějakému vysoko postavenému manažerovi a z telefonu se ozvalo
‚Haló, haló, co se stalo, prase kozu potrkalo.‘ Pak se mi strašně omlouval, že ve
firmě zkoušejí nový komunikační systém a že čekal hovor od kolegy,“ vzpomíná na svoji zkušenost s úsměvem.
BRIGÁDY
Na začátku chodila Kačka domů zničená, klienti na ni byli protivní, nejhorší
byly pátky, kdy v kancelářích, kam volala, nikdo nebyl. „Byla to pakárna. Je
nutné se obrnit a brát všechny situace
s nadhledem,“ radí zkušená operátorka.
většině call center si můžou brigádníci
napsat třeba jen tři směny na týden
a užít si i trochu volna. „Plat může být
taky zajímavý, dá se slušně vydělat na
odměnách,“ vyzdvihuje studentka.
13
ADÉLA BERANOVÁ
Moje sestra si jako šestnáctiletá
středoškolačka přijela do Brna
přes prázdniny přivydělat. Pracovala jako operátorka, sedm hodin
denně, pět dní v týdnu. „Radši bych
šla znovu do call centra než dělat
prodavačku v supermarketu,“
ohlíží se za svou zkušeností Kačka.
Dělámevěcijinak
Hledáme nové kolegy!
Přihlašte se, výběrová řízení již probíhají!
Více informací na www.deloittekariera.cz
Audit a řízení rizik • Daně a právo • Poradenské služby • Finanční poradenství
© 2013 Deloitte Česká republika
Když je práce koníčkem
Helsinský hotel Finn hledá profesionálního nocležníka, jenž má vyhodnotit,
jak se v hotelu spí a jak kvalitní poskytuje služby. Placený host má v hotelu
v centru Helsinek postupně vyzkoušet
35 pokojů a napsat o nich hodnocení.
(ČTK, březen 2013)
Britská cestovní kancelář vyhlásila konkurz na pravděpodobně jednu z nejzábavnějších prací na světě – testování
vodních skluzavek. Zájemci musí splnit
několik důležitých předpokladů. Nesmí
jim vadit, když se v práci namočí, musí
se cítit dobře v plavkách a především
musí být blázni do vodních parků. (Rádio Impuls, duben 2013)
Tři aktuální tipy na práci snů
Austrálie opět vyhlásila soutěž o práci
snů. Šesti výhercům z celého světa zajistí sto tisíc dolarů (2 miliony korun)
a ideální zaměstnání. Rok budou pracovat třeba jako fotograf v Melbourne,
Foto: pixmac.cz
SPECIÁL PRÁCE SNŮ
Že práce může být i zábava a že po absolutoriu sranda nekončí, potvrzují následující stránky. Většina mladých lidí,
které jsme oslovili, začala své koníčky
profesně směřovat již při studiu. Někteří dokonce stále ještě studují, nebo
prozatím své studium přerušili. Naznačuje to tedy trend současné doby: aby
se člověk při hledání zaměstnání nebo
směřování své kariéry odlišil, musí
s teoretickými poznatky přinést i ty
praktické. Proto čím dál více studentů
absolvuje stáže, nebo vymýšlí různé
aktivity, jak se „zabavit“ a ještě získat
zkušenosti. Každý na to má své finty,
každému se osvědčilo něco jiného.
ošetřovatel klokanů, organizátor nočního života v Sydney, strážce přírodního parku nebo hlídač divokých zvířat
v buši. Kampaň má podpořit zájem lidí
o kontinent. (Česká televize, březen
2013)
15
Petra Štorková
Baví vás fotit, sportovat nebo třeba cestovat? Nemusí to být jen
koníček, našli jsme totiž sedm
statečných, respektive šťastných
studentů či absolventů Masarykovy univerzity, kterým se jejich
záliba stala zaměstnáním. Nestačila jim ale jen odvaha či štěstí,
museli zapojit i píli a vytrvalost,
aby toho dosáhli. Všichni se shodují na tom, že každý koníček
může být i dřina a bez pevné vůle
by to nikam nedotáhli.
16
Foto: Charlota Blunárová
SPECIÁL PRÁCE SNŮ
„I práce snů může
být velmi náročná,“
připouští fotograf
ADÉLA BERANOVÁ
Novinář a fotograf Jiří Hloušek
chtěl pracovat pro zpravodajský
server aktuálně.cz, tenhle sen si
splnil poměrně rychle a byl zklamaný, že už nemá po čem toužit.
Teď pracuje jako redaktor v týdeníku 5 + 2 dny, ale tíhne spíše k fotografování. O své práci říká, že je
úžasná, ale trochu mrcha.
Jiří Hloušek je přesvědčený, že práce redaktora je nesmírně zajímavá,
ale někdy umí být i hodně náročná.
„Zatím mě má práce snů stála hodně
času, nervů a asi i nějaké ty vztahy,“
říká mladý redaktor a fotograf na volné noze. Práce novináře je podle něj
opředená mnoha iluzemi, je za ni málo
peněz a člověk musí často psát blbosti,
témata jsou omezená inzercí a vydávají
se nenápadné PR články. „Člověk na to
musí mít buňky a žaludek. Mě osobně
to naplňuje, rád potkávám nové lidi, při
rozhovorech se zajímavými osobnostmi si rozšiřuju obzory. Baví mě hledat
v Brně exoty a o nich pak píšu,“ svěřuje
se Hloušek, ale zároveň se snaží zbořit
naivní představy o své práci. „Nakonec
jdou iluze stejně stranou. Potřebuju peníze na nájem, a proto to dělám.“
Stále více energie věnuje Jiří Hloušek
svému koníčku, dnes už také druhému povolání, fotografování. „Na konci
gymplu jsem si koupil za nějakou pojistku svůj první kompakt. Táta se naštval,
že jsem za něj utratil tolik peněz,“ směje se Hloušek. Svou první zrcadlovku
si pořídil, když se pohádal s přítelkyní.
„Já si dělám foťákem vždycky radost.
Šel jsem prostě naštvaný po Kobližné
a tam měli v jednom obchodě foťák,
který jsem už dlouho chtěl. Tak jsem
si ho koupil.“ Pak začal fotografovat
pro týdeník Sedmička. „Měl jsem štěstí
na kolegy, kteří mě toho hodně naučili,“
dodává.
Sympatický fotograf a redaktor si svou
práci nevysnil už na základní škole.
Ještě na gymnáziu chtěl studovat geografii. „Ať jdu na žurnalistiku, mě pře-
Svatba Jiřího Kučerovského.
Foto: Charlota Blunárová
svědčila moje učitelka češtiny. Dostal
jsem se do Olomouce, kde jsem se
toho spoustu naučil díky školnímu časopisu,“ tvrdí Jiří Hloušek. Nakonec ale
prý zjistil, že by se v Olomouci upil s kamarády k smrti a těžko by hledal práci,
a rozhodl se dodělat si magisterský titul
v Brně. Tady postupně rozjel své internetové stránky 2foto.cz a teď se rozhoduje, co dál.
Chce to jít za svým snem a nebát
se. Někdy to může být náročné, ale stojí to za to.
SPECIÁL PRÁCE SNŮ
Plány do budoucna má Jiří Hloušek nejasné. „Čím dál víc mě baví focení, už
mám i docela dost zakázek, ale pořád
to není na uživení,“ říká. Navíc si není
jistý, že se dokáže úplně vzdát psaní,
chtěl by jako redaktor pracovat alespoň
externě. Zatím si užívá výhod obojího
a objevuje nové možnosti fotografie.
„Teď mě baví fotit nahé holky. Je to moc
zajímavé i z psychologického hlediska,
člověk si s nimi musí dlouho povídat,
aby nebyly křečovité. A pozoruju i co to
dělá se mnou, když se mi před foťákem
svleče hezká holka,“ svěřuje se.
17
Loni začal se svou tehdejší přítelkyní fotit portréty, nejdřív zadarmo a postupně přicházely placené zakázky. „Udělali
jsme si webové stránky, zaplatili pár reklam na facebooku a začalo se nám to
hezky rozjíždět,“ pochvaluje si Hloušek.
Nejprve zkoušeli zdokumentovat rande svých kamarádů a spolubydlících,
a když zjistili, že je to baví, vrhli se na
focení svateb. „Kamarádka nás doporučila svojí kamarádce, a ta se shodou
okolností vdávala za Jiřího Kučerovského, který hraje s Tomášem Klusem.
Rovnou jsme fotili takovou celebritu,“
směje se Hloušek. Snoubenci prý nevěděli, že si najímají naprosto nezkušeného fotografa. „Mysleli si, že už toho
máme hodně za sebou. Naštěstí jsme
to ale zvládli opravdu profesionálně,“
dodává. Pak se nabídky hrnuly samy,
přišlo jedenáct objednávek.
18
SPECIÁL PRÁCE SNŮ
Foto: archiv Pavla Pichlera
„Nejdůležitější
je Být zajímavý,“
radí cestovatel
JANA FALTÝNKOVÁ
Někdo si stěžuje na nedostatek
praxe, jiný koná. Pavel Pichler,
absolvent Geografie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity, se rozhodl pro to druhé.
Se svými kamarády založil organizaci Naboso. Má za sebou spoustu
cest do zahraničí či pracovní zkušenost ve Švýcarsku. Je zaměstnán
ve společnosti ECEAT, nicméně organizaci Naboso se věnuje téměř
jako své hlavní pracovní činnosti.
Proč jste si vybral geografii?
Moje maminka je učitelka zeměpisu
a už do prvního roku na osmiletém
gymnáziu mě tento předmět bavil, rád
jsem se na něj připravoval, četl časopis Lidé a země, nechal se maminkou
zkoušet z hlavních měst států. Mezi mé
koníčky od mládí patří cestování... Geografie byla tedy jasná volba.
Jak jste se dostal k organizaci Naboso?
Během studia geografie jsem hledal
praxi v oblasti cestovního ruchu, kte-
rý mě vždy zajímal a na který jsem se
specializoval již při studiu. Žádna praxe
z vykonaných mě však výrazně nenaplnila, a proto jsem se rozhodl založit
toto sdružení a získávat praxi při činnosti, kterou si vymyslím.
Dala vám vysoká škola dostatek znalostí a praxe? Co vám naopak chybělo?
Škola mě naučila hlavně kvalitně získávat informace a zpracovávat je.
Důležitá je pro mě schopnost analýzy
dat a vytvoření kvalitní prezentace
při organizaci seminářů a workshopů.
Vážím si také terénních cvičení, které
jsem v rámci školy absolvoval. Hlavně
jsem rád, že jsem studoval obor, kde
nás bylo málo – všichni jsme se znali,
nešlo o anonymní prostředí. Vadil mi
však nedostatek praxe na odborných
pracovištích. Často se probírala teorie,
kterou jsme nikdy neviděli v praxi – i
proto jsem se snažil shánět praxi sám
v různých organizacích.
Přibližte nám organizaci Naboso.
Naboso je sdružení, které vzniklo před
čtyřmi lety a začalo propagovat takzvanou měkkou turistiku a udržitelný
Co je náplní festivalu Expediční kamera?
Expediční kamera je jeden z největších
festivalů v Evropě zaměřený na nejlepší
filmy uplynulé sezóny z oblasti horolezení, bikování, vodáctví a expedice.
V každém městě má festival jiného
organizátora. Naboso organizuje festival v pěti městech v Česku a už čtyři
roky má primát slavnostního ukončení
festivalu v Brně. Diváky čeká kromě
filmů i bohatý doprovodný program
jako výstava fotek, ochutnávka exotických jídel a soutěž o hodnotné ceny.
V posledních letech se nám podařilo
do Brna přilákat na přednášky i velké
osobnosti cestování a sportu, což má
u diváků velký úspěch.
Jak velký je zájem o činnost vaší organizace a pro koho je určena?
Vznikla jako studentská organizace –
zejména pro studenty. Postupně však
všichni stárneme a ze studentů se stávají pracující. V současné době máme
asi čtyři sta členů, pro které organizujeme naše akce. Ti se taktéž zapojují jako
dobrovolníci do přípravy jednotlivých
programů. Díky tomu se učí organizačním schopnostem a sami se tak mohou
realizovat.
V dnešní době přetlaku zájemců
o práci je nejdůležitější být něčím
zajímavější než další uchazeči – praxí,
zkušenostmi ze zahraničí, jazykovou vybaveností. Já osobně jsem získal spoustu kontaktů a nabídek práce právě kvůli Nabosu.“
SPECIÁL PRÁCE SNŮ
Jakou funkci v organizaci vykonáváte?
V Nabosu máme rozdělené aktivity
a jsem rád, že každý má pod sebou jinou sféru, za kterou zodpovídá. Osobně mám na starost organizaci festivalu
Expediční kamera a Filmového festivalu
zimních sportů. Realizuji taktéž pro členy sdružení kurzy a zabývám se přednášením a workshopy na téma udržitelného cestovního ruchu.
Co vás na této práci baví a je něco,
co byste v tomto povolání rád oželel?
Je velká radost a osobní uspokojení,
když vyprodáme sály na přednášky
a workshopy. Mám rád komunikaci
a vytváření nových produktů. Unavuje
mě ovšem byrokracie úřadů, vyplňování zprav, shánění financí a vyúčtovávání.
19
cestovní ruch. Vzešlo z kamarádství tří
lidí na gymnáziu, kteří se Naboso věnují
do dnešního dne. Postupem času jsme
začali dělat semináře a workshopy zaměřené na témata, jako je zodpovědné
cestování, měkká turistika, agroturistika a festivaly o outdoor aktivitách
a cestování. Další důležitou činností
jsou akce pro naše členy, kdy společně
poznáváme Česko, zahraničí a organizujeme kurzy zaměřené na outdoor
aktivity a vzdělávání.
Foto: 2x archiv Romany Labounkové
„Dělám, co miluju.
A to je super,“
20
SPECIÁL PRÁCE SNŮ
raduje se olympionička
JAROSLAV KÁRA
Tvrdí o sobě, že je momentálně
spokojený člověk. Není se co divit.
Cyklistka Romana Labounková se
živí sportem a zažila díky němu atmosféru olympijských her v Londýně. „Neměnila bych,“ říká třiadvacetiletá rodačka z Jeseníku.
Absolventka Fakulty sportovních
studií Masarykovy univerzity má
ve sbírce například bronz z mistrovství světa v bikrosu nebo zlato
z mistrovství Evropy ve fourcrossu.
Jaké to je živit se sportem?
Splnil se mi sen. Dělám, co miluju,
a zároveň si sportem vydělávám. Nedělám nic jiného, pouze studuju, protože
myslím na budoucnost. Občas padám
a zraním se. Kdybych už nebyla schopná pokračovat, můžu dělat něco jiného.
Opravdu se vám splnil sen?
Jasně a to je super. Jezdím už od šesti let, takže nějaký ten pátek. (úsměv)
A od loňska jsem díky olympiádě
v Centru sportu Ministerstva vnitra,
kde dostávám regulérní mzdy, takže
jsem placený profesionální sportovec.
Co musí člověk udělat, aby se živil sportem?
Za prvé jde hlavně o sport, který dělá.
Fotbalisté hrají třetí ligu a jsou za to
placení. U nás je to těžší. Když jde
o olympijský sport, závodník se třeba
posune do centra jako Dukla nebo pod
Ministerstvo vnitra, která ho zaměstnají. Ostatní disciplíny, které na hrách
nejsou, mají problém.
Ovšem v profesionálním sportu nejde
jen o zábavu, jak si někdy lidé myslí…
Trénuju dvoufázově, do toho studuju další obor, takže skoro nemám čas
na nic jiného. Obětovala jsem večírky,
protože by bylo lehkovážné každý den
někam chodit. Ale neměnila bych, není
to tak hrozná oběť. A díky sportu jsem
se dostala na místa, na která se třeba
někdo nedostane.
Vyděláte si na sebe?
Vydělávám docela slušně, ale náklady
jsou velké. Když jsem nebyla profe-
Jak jste si předtím zajišťovala peníze?
Pro mě byla výhoda, že jsem z Jeseníku,
kde tolik sportů není. Tři roky mě dotovala společnost, která se zabývá provozováním automatů, ale se změnou
loterijního zákona peníze přerozděluje
a dostávám jen malý zlomek. Takže
jsem závislá na platu a penězích od jedné gumárenské firmy.
Napadá vás někdy, že kariéra vrcholového sportovce netrvá dlouho?
Každý rok si to uvědomuju víc. Poslední
dobou mám smůlu na zranění a na začátku sezony to dost cítím. Po olympiádě jsem se jen léčila. Chci vydržet ještě
tři roky do Ria de Janeira a doufám,
že se tam dostanu. I když mi bude sedmadvacet, což už je věk. (smích)
Sponzory obcházíte sama?
Jasně, všechno si musím oběhat. Snad
jednou mě oslovil sponzor sám, ale
takhle to v našem sportu nefunguje.
Všechno jsem si sháněla sama a děkuju
rodině, že mi pomáhala.
Zůstanete u sportu?
Studuji Fyzioterapii, takže se může stát,
že u něj zase skončím. Nebo budu někde jinde, ale fyzioterapii se chci v budoucnu věnovat.
Pomohla účast na olympijských hrách?
Dostala jsem lepší smlouvu, i když to
není žádný zázrak. Bikros u nás není tak
známý jako ve světě, což je špatné. Lidi
jím trochu opovrhují a těžko se shání
sponzoři, protože ho neznají. Ke zlepšení moc nepomohly ani olympijské hry.
Musíte v prvé řadě makat, mít
trochu sportovního talentu
a hlavně štěstí. Když se všechno sejde,
můžete doufat, že někdy budete
úspěšní a budete se sportem živit.
Jaká byla olympijská premiéra?
Byla to zajímavá zkušenost, zažila jsem
mediální tlak, ale šlo o závod jako každý
jiný. I když se super atmosférou, normálně na nás nechodí osm tisíc diváků. Bohužel jsem se před olympiádou
SPECIÁL PRÁCE SNŮ
zranila, takže jsem tam ani tak nejela
závodit, jako spíš jen odjet. Extrémně
mě nenadchlo, že jsem byla až ve druhé lajně.
21
sionálně placená, spoustu věcí jsem
si platila sama a jen jsem přežívala. Loni
jsem se spojila se Sylvou Hřebíčkovou
(odborná asistentka na Fakultě sportovních studií MU v Brně – pozn. red.)
a pomohl mi přesun do centra sportu.
Ohodnocení je hodně podmíněné výsledky a loni jsem byla třetí na mistrovství světa. Na medaile se hledí.
22
Foto: 2x Václav Pavlíček
SPECIÁL PRÁCE SNŮ
„Atmosféra a pohoda
je polovina úspěchu,“
míní sommelier
PETRA ŠTORKOVÁ
Mít víno jako pracovní náplň. To
si vysnil pedagog František Koudela. Vedle navazujícího studia na
Pedagogické fakultě Masarykovy
univerzity je jeden z padesáti certifikovaných sommelierů v Česku.
Svoje zkušenosti předává dál na
odborné škole ve Znojmě, kde učí
Sommelierství. Krom toho má i
řadu dalších funkcí. Jeho receptem, jak všechno zvládat, je dělat
jen to, co člověka baví a naplňuje.
„Práce s vínem je něco krásného,“
říká s úsměvem na rtech.
František Koudela je muž mnoha povolání a všichni, kdo ho znají, ho obdivují
za jeho dochvilnost a spolehlivost. Vedle pedagogické činnosti je předsedou
sdružení VOC Znojmo (Vína originální
certifikace, 1. apelační systém v České republice, sdružení 15 významných
vinařství ze Znojemské podoblasti –
pozn. redakce), sommelierem a členem
Asociace sommelierů ČR.
Že je těžké to všechno zvládnout? „Celý
život dělám jen to, co chci, co mě baví,
co se točí kolem vína. A hlavně se obklopuji lidmi, se kterými se mi dobře
pracuje. Jde o atmosféru a pohodu. To
je polovina úspěchu. Práce s vínem je
něco krásného,“ prozrazuje svůj recept,
jak vyzrát na plný diář Koudela, který nikdy nemusel hledat práci a vždy si mohl
vybírat z několika nabídek. Na druhou
stranu připouští, že zas tak jednoduché to není: „Těch povinností, stresů,
nepříjemných okamžiků je také dost.
Ale mám zásadu, které se držím: nestěžovat si a vše negativní házet za hlavu.
Ale jinak je to o pracovitosti a vytrvalosti. Bez svátků, nemocenské, nedělí.“
Rutina? Nikdy!
Rutina se do práce s vínem a s lidmi
těžko vloudí. „Ještě se mi to nestalo za
posledních šestnáct let. Neustále poznávám nová vína, nové ročníky, stejně
tak je to s lidmi. A do toho spousta zajímavých projektů, opět s lidmi a vínem,“
říká odborník na víno.
Koudela je bezesporu člověk, který dělá
práci snů. Náplní všech jeho povolání a
činností je víno a lidé kolem něj. „Díky
vínu poznávám hodně nového a zajímavé lidi. Práce sommeliera je celoživotní
záležitost,“ uzavírá František Koudela.
Je potřeba mít tyto vlastnosti:
pracovitost, vytrvalost, slušnost,
trpělivost a pokoru. A mít také na paměti, že každá zkušenost je dobrá a ne
vždy dělat vše za každou cenu.
SPECIÁL PRÁCE SNŮ
Koudela patří do první desítky Sommelierské ligy „Sommelier roku“. „Aby se
sommelier mohl umístit na vyhlášení
Sommelier roku, musí během roku
absolvovat soutěže, které se konají. A
ze soutěží se dle umístění sbírají body.
Soutěž obsahuje padesát testových
otázek na celý svět – například vinařské oblasti v JAR, odrůdy v Argentině,
půdní složení v Champagne, složení
různých destilátů, druhy doutníků,
značky vod a podobně. Do soutěže patří také slepá degustace, což znamená
popsat co nejpřesněji předložená vína.
Vína i destiláty jsou z celého světa –
více i méně známé. Takovou oblíbenou
disciplínou je dekantace červeného
vína. Nebo přiřazování vín ve složitém
menu,“ popisuje prestižní klání.
23
Původně vyučený kuchař-číšník, který vystudoval vinařskou akademii ve
Valticích, jazykovou školu a maturitu
si dodělával při zaměstnání, absolvent
bakalářského studia na Masarykově
univerzitě, nyní získává magisterské pedagogické vzdělání a při tom učí odborné předměty. „V sommelierství se jedná o všeobecné znalosti sommelierů v
problematice s tuzemskými víny. Připravuji nejpilnější studenty na sommelierské soutěže. Sommelierství není jen
o degustaci a servisu, komunikaci, ale i
o hlubokých teoretických znalostech z
oblasti vinařství, vinohradnictví, senzoriky, gastronomie, a to z celého světa.
Nesmím opomenout i znalosti z oblasti
kávy, vody, destilátů a doutníků. Mimochodem vychoval jsem dvě juniorské
mistryně České republiky,“ popisuje
okruh své pedagogické činnosti dálkový student oboru Učitelství odborných
předmětů pro střední školy na Pedagogické fakultě MU.
24
Foto: Atlantic/Aleš Janda
SPECIÁL PRÁCE SNŮ
„Dělat, co má
člověk rád,
je k nezaplacení,“
potvrzuje kouč
BEÁTA KOUKALOVÁ
Martin Daněk přerušil studium
práv, aby se mohl naplno věnovat své práci snů. Založil projekt
Talentkouč, který pomáhá rozvíjet talent a osobnost sportovců, pracuje pro fotbalovou školu
a je osobním koučem a trenérem
několika vybraných mladých fotbalistů. Jeho hlavní činností je
však koučování obecně. Probouzí
v lidech talent, schopnosti a dovednosti, aby mohli dosáhnout
lepších výsledků a odbourat stres.
Čemu se jako kouč v Talentkouči věnujete?
V projektu Talentkouč se spojují dvě
mé největší vášně – koučování a sport.
Mou prací je mentální příprava sportovců prostřednictvím výkonového
a transformačního koučování a neurolingvistického programování a také
individuální fotbalová akademie a centrum komplexního rozvoje hráče. Pracuji jako OSVČ.
Jak vás napadlo podnikat v tomto oboru?
Šlo o přirozený proces. Vedle studia
práv jsem se intenzivně věnoval fotbalovému trenérství a studiu trenérských
licencí UEFA. Působil jsem a dále působím v klubu Fotbalová škola Třebíč,
který se zaměřuje na špičkovou kvalitu
výchovy mladých fotbalistů a na rozvoj
jejich osobnosti. Tím, co veškerou moji
činnost dostalo na úplně jinou úroveň
a z čeho vznikl i Talentkouč, bylo
studium koučinku ve firmě Koučink
Centrum, kterou považuji za nejlepší
ve svém oboru u nás. Také díky jejich
spolupráci s kanadskou Erickson College jsem získal koučinkové vzdělání
světové úrovně. Tím nemyslím koučink
sportovní, ale koučink, který se zatím
kvůli finanční náročnosti využívá zejména v korporátním prostředí. Hned
po několika dnech studia bylo víceméně jasné, kudy povede moje cesta.
Co je náplní vaší každodenní činnosti?
Každý den je jiný, svůj čas si organizuji
Dělejte to, co byste rádi dělali
i zadarmo, a dělejte to tak dobře,
aby vám za to ostatní chtěli dobře platit.
SPECIÁL PRÁCE SNŮ
Uživí vás tento druh podnikání, nebo se
zabýváte ještě něčím jiným?
Koučování a fotbalové koučování mě
uživí velmi dobře. Koučink samotný je
velmi dobře placená služba, ten fotbalový samozřejmě méně, ale o to větší je
to pro mě vášeň. Hlavně si myslím, že
dělat něco, co má člověk opravdu rád
a co ho naplňuje, je k nezaplacení. Každý je schopen dělat něco výjimečného,
je třeba to jen nepřestávat hledat.
Jak vidíte své podnikání do budoucna?
Podnikání vidím dobře, protože nabízím služby, které lidem pomáhají,
a učím se v tom být co možná nejlepší. Dnešní společnost je tak trochu založená na tom, že se hodnota člověka
posuzuje podle toho, co vystudoval,
kolik vydělal peněz, zkrátka kam až to
dotáhnul. Přijde mi to trošku směšné,
protože člověk není nikdy spokojen
s tím, kde je, a má pořád něčeho málo.
To způsobuje stres a stres způsobuje
nemoci. Můj hlavní cíl je tedy dělat
to, co mám rád, a dělat to tak dobře,
aby to pozitivně ovlivňovalo ostatní.
Použiji motto svého kamaráda kouče:
Every day in every way get better.
25
Co to vlastně koučink je?
Koučování je uvolňování lidského potenciálu. Každý z nás má mnohem více
možností, schopností a dovedností
než ty, které využívá. Ty které využívá, zpravidla nevyužívá naplno. Každý
má totiž v mnoha ohledech zatažené
ruční brzdy. Tyto brzdy jsou důsledkem
návyků, zažitých vzorců chování, zkušeností, různých obav, strachů a podobně. Prací kouče je pomoci tyto zábrany
odstranit, a projevit tak to nejlepší,
co v člověku je. To má za důsledek opravdu zásadní změny v životě koučovaného.
Ty spočívají například v zásadním zlepšení výkonu u sportovce, zkvalitnění
výsledků a životní rovnováhy podnikatele a zlepšení studijních výsledků,
ale také snížení nebo úplné odstranění
stresu při studiu.
sám. Část dne se zabývám koučováním
a dalším vzděláváním v tomto oboru,
ale i v dalších oborech, ve kterých se
lze inspirovat. Také se věnuji čistě fotbalové práci – ať už jako individuální
kouč, anebo ve vedení fotbalového
klubu. Hlavní je pro mě svoboda v tom,
co, kdy a jak budu dělat.
26
Alena Klimková
Tomáš Roubal, který na Masarykově univerzitě vystudoval sociologii
a religionistiku, vydává úspěšný
horolezecký časopis Montana.
Jak sám podotýká, nikdy ovšem
nepředpokládal, že se bude živit
právě tím, co vystudoval. Při volbě povolání šel cestou svého koníčka, kterým je horolezectví.
Od kdy se vůbec věnujete horolezectví?
Lezl jsem dřív, než chodil. Jako většina
z nás. Můj táta lezl. A dobře. V té době
to nebylo o výkonech, ale hlavně o kamarádech a úniku z té mizérie všude
kolem. Já se dlouho bál výšek a nepodědil jsem ani talent na pohyb, ale postupně, pozvolna, nenásilně, někdy po
pubertě, jsem se do toho zakousl, a už
jsem se nepustil…
Máte kromě horolezectví pozitivní
vztah i k jiným sportům?
Těžká otázka. Dnes (venku kolem nuly
– pozn. red.) jsem si jel pro auto na
kole. To pak hodil do kufru a odjel. Za
týden či dva bychom měli odjet na je-
Foto: archiv Tomáše Roubala
SPECIÁL PRÁCE SNŮ
„Lezl jsem
dřív, než chodil,“
říká vydavatel
horolezeckého
časopisu
den skialpový přejezd. Stále hloubám
nad tím, jak vylepšit své sjezdování,
nedávno jsem samým zaujetím pro věc
udělal na závodních slalomových lyžích
kotrmelec. Neúmyslně. Naši mají chalupu na Vysočině, takže běžky jsou samozřejmost. Občas plavu, občas v tom
plavu. Nikdy jsem neměl rád kolektivní
sporty, měl jsem pocit, že to všem kazím právě já. Cíleně netrénuji a nemám
na každou pohybovou aktivitu jiné tepláky, proto bych se nenazval sportovcem v dnešním smyslu toho slova.
Co vás vedlo k tomu, že jste začal studovat sociologii a religionistiku?
Religionistika mne zajímala a na sociologii jsem došel vylučovací metodou.
Protože religionistika nešla studovat
jednooborově, musel jsem si vybrat
něco do kombinace. Z latiny umím snad
jenom abecedu a tak to i do mé smrti zůstane, filozofie jsem se – možná
až zbytečně – bál, historie mě baví.
Nejvíc starověk. Už proto, že data jsou
tam jen trojmístná, nicméně to už by
té zábavy bylo moc. Zbyla sociologie.
A jak už to bývá, s minimem emotivní
zainteresovanosti jsem to na sociologii
dotáhl až na postgraduální studium,
než mi došlo, že předstírat opravdové
bádání mne skutečně vysiluje.
Můžete říct, že je vaše práce koníčkem?
Má práce je mi spíše prokletím. Neumím kreslit ani zpívat. Veškeré „umění“ ve mně musí ven psanou formou.
Trpím, když vidím, jak špatně se lidé
někdy vyjadřují.
Koupím papír, koupím informace,
papír jimi potisknu a se ziskem prodám. Nic víc v tom není.
SPECIÁL PRÁCE SNŮ
Jakou cestu jste musel projít, než jste se
stal vydavatelem horolezeckého časopisu Montana?
No, musel jsem se narodit, naučit nečůrat do plínek, mluvit, číst, psát…
Musel jsem se naučit tvrdě pracovat
a mazaně smlouvat. No a pak jsem taky
jednou musel sedět na zahrádce hospody U Hobita a nadávat, co všechno
v té Montaně je špatně, aby mi jeden
známý řekl, že mám možnost to změnit. A po pár letech jsem ten časopis na
splátky koupil. To je celé.
Dá se touto prací slušně uživit?
Ještě vozíme z ciziny lezecké průvodce,
ale ano, živí nás hlavně časopis. Uživit
se tím dá. Nemám sice na to odletět
příští týden do Yosemit, ale na pomyslných vahách peníze versus čas jsem si
našel tu správnou rovnováhu.
27
Chtěl jste se po absolvování vysoké školy živit tím, co jste vystudoval?
Nikdy jsem nemyslel, že tím co studuji,
se budu živit. Možnosti byly v podstatě dvě základní. Buď budu dělat nějaké analýzy trhu či něco podobného,
v roce 1995, kdy jsem se stal bakalářem, tu nebylo mnoho sociologů, což
by znamenalo peníze a současně ztrátu radosti ze života, nebo se zahrabat
a učit někde občanskou nauku. Já
vždycky věděl, že budu psát básně
nebo budu poslancem, nebo něco úplně jiného. Že škola je hlavně naučení
jiným způsobům myšlení a manipulace
se symboly. Mé obory měly svou výhodu. Protože jsem nikdy nestudoval vážený obor, jako je třeba ekonomie nebo
elektrotechnika, nikdy jsem si nemusel
pokládat otázku, zda po škole zůstanu v
oboru či nikoliv. Prostě od začátku bylo
jasné, že kvůli kariéře nestuduji.
Má časopis Montana širokou čtenářskou základnu? Která skupina lidí jej
nejčastěji odebírá?
Muž, se středním či vyšším vzděláním,
34 let. Jsem i sociolog, ne? Mohli bychom dělat více výtisků za předpokladu, že bychom změnili obsah. Šli naproti lidem, kteří lezení jen zkouší a nikdy
nebude jejich hlavní vášní. Jenomže
letos máme 48. ročník, jsme vnímáni
jako odborný časopis a já takovou změnu nepřipustím.
Foto: archiv Marka Mäsiara
28
SPECIÁL PRÁCE SNŮ
„Odborná němčina
problém není,“
myslí si mladý lékař
DANIELA CHYTILOVÁ
Mladý absolvent medicíny na Masarykově univerzitě získal práci,
o níž sní mnoho českých lékařů.
Není to tak dávno, co stávkovali
kvůli podmínkám v českých nemocnicích a hromadně odcházeli
za prací do zahraničí, a to zejména
do Německa. Marek Mäsiar se do
Německa vydal ihned po absolutoriu. I když si zatím není jistý, zda
chce dělat práci lékaře v nemocnici, v Německu se mu líbí a o návratu zatím neuvažuje.
U čerstvých absolventů bez zkušeností
není úplně běžné, aby ihned po zakončení studia odešli do zahraničí. Nicméně Marek Mäsiar není jediný, kdo z jejich imatrikulačního ročníku odcestoval
za prací do ciziny. „Myslím, že takových
absolventů z medicíny je dost. Vím minimálně o dalších dvou,“ říká mladý lékař.
Práce se dá sehnat přes agenturu, anebo je možné oslovit přímo konkrétní
zahraniční pracoviště. „Pro ty, kteří se
vůbec nevyznají, bych doporučil radši
agenturu, jinak se dá oslovit i přímo
nemocnice. Na svých stránkách mívají
inzeráty. Já jsem poprvé jel přes agenturu, ale napodruhé už jsem oslovil přímo nemocnici,“ radí Mäsiar. Výběrové
řízení bylo formou pohovoru a komisi
zajímalo hlavně to, zda uchazeč ovládá
němčinu. Pracovní povolení pro lidi ze
států EU není potřeba, lékař musí předložit pouze aprobaci pro vykonávání
práce lékaře. „To však není problém si
vyřídit, je potřeba pouze poslat některé dokumenty na příslušný úřad,“ radí
Mäsiar. V některých oblastech Německa je třeba ještě certifikát z němčiny na
úrovni B2.
Marek Mäsiar pracuje na oddělení neurologické rehabilitace. „Z Česka jsem tu
jediný. Další jsou z Rumunska, Ukrajiny
nebo Bulharska. Z Německa je pouze
šéf, je to tak všude,“ míní lékař a dodává, že v Německu je málo místních lékařů. „Pro vládu se víc vyplatí někoho vzít
ze zahraničí, než platit drahou školu.
Mají málo studentů. Je tu problém se
na univerzitu vůbec dostat, někdo čeká
i dva roky,“ prozrazuje.
Mzda je nad české poměry
A jaké jsou rozdíly mezi zdravotnictvím
v Německu a u nás? Marek Mäsiar si
netroufá moc srovnávat, protože zkušenost s českým pracovištěm nemá.
Mezi markantní rozdíly řadí mzdu lékařů, a to i u začínajících mediků po škole.
Není všechno bez problémů
Mladý český lékař si v cizině vyzkoušel
již dvě pracoviště. Sám zažil, jaké to je
dostat „vyhazov“. Sám o sobě tvrdí, že
se možná na práci lékaře v nemocnici
nehodí. „Původně jsem pracoval na
interně, teď jsem na neurologické rehabilitaci. Změnil jsem pracoviště, protože na službách nemusím sám přijímat
těžké pohotovostní případy. Bál jsem se
dělat služby, protože se nerad sám rozhoduji, proto mi dali výpověď,“ svěřuje
se Marek Mäsiar. Najít ale další pracovní místo pro lékaře nebyl problém. Zda
má práci svých snů, si zatím neuvědomuje, zkušenost ze zahraničí ale všem
doporučuje.
Pokud lékař umí jazyk, tak práci
v Německu doporučuji. Je tu velký nedostatek lékařů, proto mají
šanci se tu uplatnit.
SPECIÁL PRÁCE SNŮ
Mnoho absolventů na práci v zahraničí odrazuje jazyková bariéra a náročná
komunikace v cizím jazyce. To Marka
Mäsiara ale nezastrašilo. „Z počátku
jsem měl trochu problémy, v Bavorsku
je navíc místní dialekt. Odborná němčina ale takový problém není, spíše ta
všeobecná. Někdy mám problém porozumět, když se mezi sebou baví jiní, a
pochopit, o co jde. To mám ale někdy
i v češtině,“ dodává s úsměvem. Žádné
kurzy němčiny při studiu nenavštěvoval. „Byl jsem rok na Erasmu v Greifswaldu, tak jsem se němčinu postupně
učil používáním. Pokud bych měl pouze
němčinu ve škole a nevyužíval ji, tak
bych nerozuměl,“ shrnuje. Najít si přátele neměl problém. „V první práci jsem
měl perfektní kolegy. Bydlel jsem na
malém městečku, kde jsem se po půl
roce cítil jako doma. Dokonce jsem si
našel přátele i mimo práci. Všichni mě
přijali moc dobře,“ pochvaluje si.
29
Jazyková bariéra
„Plat začínajícího lékaře je ve většině
nemocnic 3 800 Euro (téměř 100 000
Kč – pozn. red.), avšak je třeba počítat
s vyšší daní, takže po srážkách to dělá
tak 2 300 Euro (přibližně 60 000 Kč –
pozn. red.),“ říká, a navíc si pochvaluje
možnost poměrně levného bydlení poskytovaného zaměstnavatelem.
TIP NA KNIHU: Jak dělat, co vás
baví, a dostat za to zaplaceno
30
TIP
Petra Štorková
Jak dělat, co člověka baví, a ještě
za to dostat mzdu. Návod, jak na
to, zpracoval velšský kouč a znalec
pracovního prostředí John Williams. Knihu, která vyšla v osmi jazykových verzích, vydalo v dubnu
roku 2012 v české verzi nakladatelství Grada Publishing.
Dvousetstránková publikace z velké
části nepřináší nové informace, pouze
upozorňuje na to, co už víme, jen si to
bojíme připustit, nebo to máme zafixované v jiném kontextu. Autor má ve
své knize následující východisko, které
vystihuje aktuální stav jako revoluci
pracovních možností: „Máme štěstí.
Dosáhli jsme úžasného momentu v dějinách práce. Dnes je už možné živit se
prakticky čímkoli. A to myslím naprosto
vážně: ať vás napadne cokoli, na světě
existuje někdo, kdo si na tom postavil
kariéru.“ (s. 19)
Kapitoly jsou prokládány jednadvaceti
mýty, které jsou bezpochyby inspirativní, a alespoň u části z nich si čtenář
musí připustit, že na tom něco bude.
Mýtus č. 16: Odpovídám na pracovní
inzeráty a volám do agentur, ale pořád
nic, takže to musí být nemožné
Říká se, že až 70 procent volných pracovních míst není nikde inzerováno.
Zbylá část je pak obsazována na zákla-
dě osobních kontaktů. Takto obsazované pozice jsou často flexibilnější než ty,
které inzerují a sledují personální oddělení… (s. 171)
Pokud
knihu
dostanete
do
rukou, až když
máte jasno, co
chcete v životě
dělat, bude vám
zhruba její první
polovina připadat zdlouhavá
a plná psychologických a koučských řečí o hledání sebe
sama. Když se nenecháte odradit, dozvíte se, jak se vysněným podnikáním
nebo povoláním uživit, a to díky praktickým návodům, jak rozjet podnikání
v preferovaném oboru, nebo jak si najít
dobrou práci.
Důležité údaje
Datum vydání: 2010/2012 (originál ve
Velké Británii/české vydání)
Vydání: první
Vydavatelství: Grada Publishing (www.
grada.cz)
Počet stran: 208 stran
Vazba: brožovaná lepená
Cena: 298 Kč
Dostupnost: Google Books, Grada,
knihkupectví
Více o tématu: www.screwworkletsplay.com
The test for study,
work and life
International English Language
IELTS, Inter
is designed to assess
Testing System,
Sys
English language skills at all levels.
“IELTS is a true
endorsement of
your language
ability and gives
you greater
professional and
academic mobility.”
Register with the British Council and enjoy:
- free online preparation
- frequent test days
- fast results
For more information, please visit www.britishcouncil.cz
IELTS is jointly owne
owned by the British Council,
IDP: IELTS Autralia and the University
of Cambridge ESOL Examinations
(Cambridge ESOL)
www.ielts.org
EXPLORE THE WORLD
START YOUR CAREER WITH US
Regardless of your previous education or experience, you can
explore the opportunities, which the airline industry offers.
All what you need is a motivation, good knowledge of languages
and willingness to broaden your horizons.
Who we are:
Member of the biggest European airline concern
- 1 company
- 30+ nationalities
- 280+ individuals
}
countless opportunities
For more info visit our web
www.gtsbrno.jobs.cz
or contact us directly
What we offer:
- Stable history and prosperous future
- Motivating remuneration and benefits
- Dynamic and multicultural environment
- Pleasant location of Spielberk Office Centre
- Excellent training and development opportunities
- Unique discounts for airline tickets worldwide
What we expect:
- Knowledge of English + German, Russian, Polish, Romanian,
Hungarian, Bulgarian, Serbian or Croatian language
- Communicative and customer oriented personality
- Willingness to learn and develop your skills
- Availability for part-time or full-time employment
Global Tele Sales Brno s.r.o.
Spielberk Office Centre
Holandská 1, 639 00 Brno
Czech Republic
Tel.: +420 515 503 100
e-mail: [email protected]